Atomíka Bombíka považuji za jednu z nejlepších multiplayerových her a vůbec hru, u které termín hratelnostní orgasmus platí na sto procent. Kolik dlouhých večerů a brzkých ranních hodin jsem strávil s kamarádem namačkaný u jedné klávesnice? Kolik bomb jsem odpálil, abych sledoval, jak mému žlutému nepříteli explodují všechny části těla v roztodivné hře barev a efektů? Kolikrát jsem se sám uvěznil bombou, když jsem chtěl soupeře nalákat do pasti? Kolikrát jsem odkopl bombu přes celý level přímo před nos nic nečekajícího kámoše? A kolikrát jsme oba zdrhali před nebezpečným průjmovým valem bomb, kterých se po levelu začalo objevovat až příliš mnoho? Už ani nevím kolikrát to bylo. Jedno vím ale jistě. Slzy smíchu, štěstí a radosti z čisté zábavy mi na tvářích usychají dodnes!