Od "kolečkáře" jsem čekal povedenou hru a taky jsem se patřičně těšil. Výsledek nakonec není to pravé ořechové, i když tragédie se také nekoná. Hmm, co už. Ale popořadě... The Wheelman je hrou tvářící se jako sandbox, ale sanboxem tak úplně není. Krom vedlejších činností, sloužící zde jako systém vylepšení (závod, úprk, krádež, taxi a pár dalších) se v kouzelně vytvořené lokalitě, navržené podle skutečných předloh z portfólia katalánské Barcelony (každá ulice odlišná, významné budovy a místa jako Sagrada Família nebo Park Güell nechybí), nedá dělat zhola nic dalšího - dokonce ani přejíždět nebohé občany. Zrovna ale vynechání této brutální kratochvíle nepovažuji za negativum, vypadá to celkem reálně, když se na někoho řítíte v autě a chodci se nenechají jen tak přejet a uskočí. Co naopak považují za vyloženě nepovedený aspekt jsou situace, kdy pokud dojde k šarvátkám s policií a vy jim rozšmelcujete dopravní prostředek pomalu na atomy (přičemž dojde k výbuchu), členové prasečího sboru stojí svorně vně hořícího vraku, zdrávi a nezraněni, střílejíce stále po vás.

Všeobecně dopravní prostředky a jejich ovládání považují za klad. Sice nejsou licencované, ale jde bezpečně poznat, o která že auta to jde (Opel Astra, Pontiac G8 nebo Fiat 500), přičemž v každém prostředku (logicky krom motorek) je možné volit hudební stanice rozdílných žánrů (klasika, rap, jazz, latino). Jiný problém s auty je ten, že mnoho rozdílu není v jejich zvukovém projevu a téměř všechny jezdí stejně rychle a když už se dostanete k turbu, nitru, whatever, vyšlehnou z výfuků plameny dvojmo i tam, kde je jasně vidět, že je výfuk pouze jeden jediný. Jinak se dá považovat takové to narativní audio Wheelmana jako za nejlepší položku hry - obzvláště Vin Diesel (jeho drsný hluboký hlas je lahůdka) nebo nádherná latino hudba v intru (potěšil také Cypress Hill se svým Latin Thugs).

Příběhem je hra sic(k) klišoidní (o tajném policistovy, drsňákovi samotářovi, který má všechno na háku), ale v podáním Diesla je lehce stravitelná a ničím nevybočuje z americké popcornové filmové produkce, na kterou se vždy rád podívám. Činností je ve hře dostatek (mající ale stejný charakter), od poslíčka přes strážce až po vykonavatele je vám přidělována jednotlivými stranami (Los Santos, Chullos Canallas a Rumuni), mající v držení části barcelonského podsvětí. Vše vrcholí v grandiózním finále, inspirovaném 2 Fast 2 Furious... Pokud jde o vykonání úkolů, je možné se také chopit poměrně pestré palety zbraní - možné je nést pouze dvě, jednou je pistole s nekonečnými náboji, druhá je měnitelná (MP5, M16, AK47, UZI, brokovnice aj.). Boj jako takový je po vzoru všech jiných 3rd person stříleček - skrýt se, co to jen jde a pal sem pal tam. Nepřátelé jsou stádo oveček na odstřel a s gamepadem jde vážně o bezproblémovou deratizaci. O to horší je pak zjištění, že je vaše postava schopna se zranit při chůzí ze schodů (s tím se pojí celkově nepovedené až směšné podání pohybů).

Shrnuto / podtrženo, The Wheelman je povedenou oddychovou hrou, co má své mouchy (některé z rodu masařek), ale dokáže nabídnout např. nádherné město (byl jsem tam, tedy potvrzeno :-)), fandům plešatého bijce s chraplákem jak struhadlo jejich oblíbeného herce, adrenalínové strkanice ve vysokých rychlostech a sem tam vedlejší činnost, co elegantně zvyšují váš skill.