Je to asi nějaké mé osobní herní stigma, že sérii začínávám druhým dílem - jen namátkou Fallout, Flatout, Silent Hill či Resident Evil, je toho hodně, možná náhoda. Každopádně, druhý díl o slovutném archeologovi "made from famous bricks" na mě působí trochu jako zbytečné tahaní těžce vydřených grošů z nadšených nerdovských peněženek hráčů a v dáli k tomu zní hudební podkres písně o nastavované kaši. Aby byl vyplněn herní čas, a celková stopáž získala alespoň zdání adekvátních proporcí, je zde zastoupené i shrnutí třech předešlých dílů ve třech kapitolách, přičemž další tři kapitoly se zabývají dílem čtvrtým a oněmi neblahými peripetiemi s křišťálovou lebkou.

Jinak je vše při starém, pokud tedy znáte herní ztvárnění licenčních produktů nejznámější dánské (dnes již spíše světové) stavebnice Lego. Pokud neznáte, gratuluji (nám všem), pravě byl odhalen návštěvník z jiné planety... Takže klasika, postupným dohráváním příběhové linky se zpřístupňují postavičky z různými vlastnostmi, které ve volné hře umožní dostat se do míst, které byly dříve zapovězeny. Tím jsou získávány a odemykány klasické bonusy v podobě červených kostek, jako jsou násobiče měny, rychlejší stavění či kopání. Za herní měnu je pak umožněno kupovat dopravní prostředky a blbnout s nimi do aleluja. To za předpokladu, že druhým hráčem není AI, ale další hráč - samozřejmě, když je tím hráčem dítě, zábava je tak nějak automaticky mocněna - v takovém rozpoložení sil dochází na řadu podtrhy a schválnosti, které vyvolávají neutichající salvy smíchu.