První datadisk k Red Alert jsem si vcelku užíval, což se o druhém zas tak říct nedá a nějak kvůli tomu nechápu daleko vyšší hodnocení právě oproti Counterstrike. Stále jsem měl pocit, že hraji spíše arkádovou střílečku v top down pohledu, než typickou realtime strategii C&C.

Ve většině z 18 misí (po 9 za každou stranu) totiž dostanete buď speciální jednotku (Volkov nebo Tanya) nebo pár jednotek a s nimi projdete mapu, ve které musíte splnit zadaný úkol. Někdy se jednalo o vyhození radarové (nebo jiné strategické budovy) do vzduchu, jindy o záchranu rukojmích nebo odstranění důležité nepřátelské osoby. A vždy byl systém nastaven tak, že nebylo možné jiné varianty než té, co zpřístupnila samotná hra, potažmo vývojáři. Což zcela postrádalo radost se strategického plánování, byť třeba úplně toho nejzákladnějšího (jako zda vyrobit tanky a rozdrtit protivníka po zemi nebo jej oťukávat skrz nebe a nechat jej vyhladovět), protože prostě nebyla umožněna výstavba základny ani výcvik (třeba těch jednotek, které si hráč oblíbil z předchozích dílů).

Je sice hezké, že gameplay a "příběh" je rozmanitější (Brothers in arms, Monster Tank Madness, Allies Time Flies a mnoho jiných) a že bylo přidáno daleko více nových jednotek (za mě jednoznačně vede raketová ponorka, chrono tank a tesla voják), ale když je není možné ve více než 3/4 misí stavět, smysl to trochu postrádá. V té zbylé čtvrtině se pak jedná o staré dobré klasické C&C, i když i zde to tak není úplně pravda. V porovnání s prvním přídavkem se mi zdálo, že notně polevila umělá inteligence. Už nebyla schopná reagovat na postupující sílu mé armády a svými činy (útočení na vojáka, zbylého po zničeném tanku nebo posílání stejného množství jednotek stále na stejné místo) spíše umožnila mé drtivé a rychlé vítězství.