Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Ultima VII: Part Two - Serpent Isle

  • PC 80
Těžko říct, co vedlo autory k tomu, aby hru označili jako "U7: part two", když se hra s klidem mohla jmenovat prostě Ultima 8. Svými kvalitami a rozlehlostí k tomu má rozhodně právo, i když zvěsti, že je snad ještě delší, jak "part one", se nezakládají na pravdě. Hra se dá totiž dohrát i s rozšířením Silver Seed do 70ti hodin versus 80 hodin, jež jsem nechal v "part one". Jedna z teorií, proč Lord British zvolil toto marketingově méně atraktivní jméno je, že chtěl, aby každá hra v hlavní sérii používala jiný engine.

Začátek je velmi povedený. Konečně jako mocní hrdinové nezačínáme od píky s klackem v ruce, ale připlouváme lodí po zuby ozbrojeni magickými předměty. Jenže po pár krocích nás překvapí místní fenomén - teleportační bouře - které nejenom, že nám přehodí naše věci za jiné bezcenné cetky z jiných částí světa, ale také nám zmizí naši společníci Dupre, Shamino a Iolo. Velká část hry pak spočívá právě v přemýšlení, kam se asi naše předměty (potřebné k dokončení hry) mohly přemístit a jak je získat zpět.

Hra se pak odehrává ve světě, který pochází z Ultimy 1, kde byla tehdejší Sosaria rozdělena na 4 kontinenty. Právě jeden z nich - Lands of Danger and Despair - tvoří Serpent Isle. Ten se oddělil po smrti původního záporáka Mondaina, kdy se podoba světa podstatně změnila. Ne všichni následně souhlasili s vládou nového vládce Lorda Britishe, a tak se sbalili a emigrovali, přičemž se na Serpent Isle dostali stejnou cestou, jako Avatar - přes Serpent Pillars. Názor na Britishe je tady naprosto opačný, říkají mu Beast British a každý ho tu nenávidí a démonizuje, což otevírá zajímavé zápletky. Také náš dlouholetý společník Shamino se tak vlastně vrací domů, protože tu měl svůj hrad. A k tomu se váže i jeden silný moment s jeho láskou Beatrix.

Společných věcí s "U7: part one" je tady samozřejmě spousta, protože hry používají stejný engine - pořád tu jsou chaotické automatické souboje, které jsou asi nejslabší částí hry, jelikož trvají pár vteřin, hra se nedá zapauzovat a jejich výsledek můžeme ovlivnit maximálně vyvoláním nějakého kouzla. Pořád tu je příliš rychlý automatický respawn nepřátel a neuvěřitelný bordel v inventáři, kdy neustálý mikromanagement předmětů je nutnost. Ekonomika nefunguje, peněz je přehršel a po nakoupení kouzel už není za co utrácet, takže poklady můžeme ve druhé polovině nechat v klidu ležet v dungeonech. Co mě neskutečně vytáčelo bylo neustálé plakání společníků, kteří museli jíst každou chvíli.

Je tu samozřejmě spousta drobných vylepšení - přibyly cutscény, máme tu nové portréty a v inventáři hezčí náhled postav a jejich aktuálního vybavení, od jednoho NPC dostaneme pěknou in-game mapu (a pokud máme sextant, tak vidíme i svoji pozici), jsou tu i nové klávesové zkratky a velmi užitečná klíčenka (tu přidává datadisk). Dungeony (a také některá města) mají více vrstev (pater), což v "part one" nebylo.

Vlastně dungeonů celkově přibylo a velká část hry se odehrává v nich, či v nějakých indoor lokacích jako jsou třeba chrámy. Otevřenost světa je zde podstatně nižší (třeba vůbec nemůžeme řídit loď či létající koberec) a nové lokace si musíme postupně otvírat. Hra je tedy lineárnější, což usnadňuje vyprávění příběhu, nicméně mě se více líbí otevřený koncept "U7: part one", která má i lepší svět. Britannia je Britannia.

Dialogy jsou opět něco, čím ve hře strávíme nejvíce času. Povětšinou jsou zábavné a čtivé, nicméně jsou ještě košatější než kdy jindy a jelikož je většina NPC soustředěna do tří hlavních měst, která jsou přístupná hned od začátku, tak se u mě v první třetině dostavil trochu pocit frustrace, protože textu je tady opravdu extrémní množství a prokecnout je třeba každého.

Ve hře se také nachází až příliš špatně viditelných tlačítek na zdech, tajných průchodů a skrytých předmětů někde za lampou. Až příliš často je třeba přinést nějaký předmět a položit ho na určené místo. Je tu asi milion předmětů, z nichž některé jsou nutné pro dokončení hry, ale to vám nikdo neřekne, takže je klidně můžete zahodit někde na náhodném místě a pak už je v životě nenajdete. Do návodu jsem koukal poměrně často, protože jsem se v tom už ztrácel a i tak jsem se na konci hry dost orosil, když jsem zjistil, jaké všechny předměty potřebuji a hlavou mi probleskla vzpomínka, že takový nějaký předmět jsem kdesi zahodil, protože jsem si myslel, že k ničemu není. Naštěstí jsem to ve finále dal dohromady, ale důrazně doporučuji zahazovat jakýkoliv jen trochu neobvyklý předmět někam, kde ho později najdete.

Hra obsahuje i některé nepochopitelné bugy jako třeba ducha jedné důležité postavy, kterou máte potkat až ke konci hry, ale přístupná je od začátku. Tím, že s ním povedete dialog, si můžete hru rozbít a učinit ji nedohratelnou. A takových bugů je tam několik, takže ukládat, ukládat a ukládat. Kvůli šibeničnímu deadlinu od vydavatele (proklaté EA) se také nestihlo do hry vložit vše plánované, takže druhá polovina hry působí místy nedodělaně (side questy nejdou dokončit) a některé lokace jsou prázdné či úplně nepřístupné (např. ostrov uprostřed mapy).

Na druhou stranu je to celkově pořád velice komplexní a povedená hra se silnými momenty (např. oběť Duprého, vyvraždění měst, Shaminův hrad či intriky v Moonshade) a v sérii rozhodně jedna z těch povedenějších. Ještě k Exultu - zde vidím ještě méně důvodů ho použít, raději bych doporučil GOG verzi.
+22