Pro začátek řeknu, že se jedná o moderní remake staré vizuální novely od studia Tactics, jejíž hlavní produkční tým se později přetvořil v Key, známý především pro Clannad. Můžeme zde tudíž vidět prvopočátky vzniku kultovní řady vizuálních novel. Zároveň jde o předělávku vizuální novely ze staré školy. Nebudeme zde řešit žádná extravagantní témata, děj nás neuvede do úžasných světů, ani se zde nesetkáme s postavami nelidského původu. Tedy, ne tak úplně.
Příběh nás zavádí do zcela běžného světa, na konec roku 1998. Vtělí nás do role Koheie, liného a trochu přidrzlého středoškoláka, který nicméně často zažívá pocity podivné prázdnoty a ve snech se uvrhá do stejně izolovaných světů, kde interaguje s tajemnou dívkou a přemítá s ní o smyslu existence a věčnosti. Žije nicméně jinak celkem normálním středoškolským životem. Se svou tetou, jež ho podle všeho vychovala, se téměř nevidí a rodinu mu nahrazuje především Mizuka, kamarádka z dětství, která se denně stará o to, aby včas vstal a byl připraven jít do školy. Ačkoliv s ním má těžké pořízení vzhledem k jeho pubertální nezodpovědnosti a rafinované rebélii.
Děj pokrývá několik měsíců, ale většina důležitých událostí se stane v tom prvním - v prosinci. Do té doby má čtenář částečně v ruce hrdinův osud a to, jak se v některých i kritických chvílích rozhodne. Voleb je zde na poměry vizuální novely přehršel, jen nejsou zcela flexibilní a osobně mi vzhledem k hrdinově komplikované povaze občas nezbývalo, než se spokojit s tím, co mi v dané chvíli přišlo nejsprávnější. Hrdina mi obecně občas přišel svým chováním trochu jako idiot a bylo těžké ho navést na správnou cestu bez toho, aniž by přitom neudělal nebo neřekl nějakou hloupost. Ale tak, nemůžu chtít od vymezeného hlavního hrdiny, aby mi úplně sedl do noty. Aspoň, že jsme sdíleli společnou averzi k dešti a neschopnost brzo ráno vstát, takže na nějaké sympatie také došlo a nebylo až tak složité se do něj vžít.
V této nové verzi je možné mít přímo u jednotlivých voleb ikonky postav, kterým daná možnost přihraje, což je spíš vhodné pro úplné začátečníky a neznalé tohoto typu média. A nebo prostě jen pohodlnější čtenáře. Já si tyto nápovědy v nastavení cíleně vypl a jel naslepo, abych svůj zážitek přiblížil tomu původnímu ze staré verze. Sice jsem tím musel projít příběh několikrát a vracet se v čase, než jsem trefil cestu k vytouženému konci, ale právě v tom tkví kouzlo vizuálních novel - pokud jde o podobnou s mnoha volbami, každý průchod může být poměrně jiný a jeden překlep jej třeba i předčasně ukončí. Tady příběh přehodí například rozhodnutí se vydat jednou ze dvou odlišných cest, nebo dokonce nabídne psaní testu, kdy se u každé otázky čtenář rozhodne, jakým způsobem ji zodpoví - jestli se spolehne sám na sebe, nebo odpověď opíše od přísedících spolužáků, což výrazně zamíchá s výslednými interakcemi. Nebo dojde na pouhé rozhodnutí, zda v některých situacích zvolit trpělivost před zbrklým jednáním a v jakém pořadí. Na příběhových volbách zde zkrátka hodně záleží a dost z nich rozhodne o tom, s jakou postavou se hrdina nakonec dá do řeči a se kterou se třeba za celou dobu vůbec nesetká.
V základu tu máme z hrdinek na výběr z Mizuky, jako takové té starostlivé a za mě místy až trochu otravné kamarádky z dětství; temperamentní Nanase, která nově nastoupila do hrdinovy třídy a stala se tím i terčem jeho naschválů; slepé Misaki, která se i přes svůj hendikep nijak neliší od ostatních, naopak by si v leckterých prohřešcích mohla s hrdinou podat ruce; němé a nemotorné Mei, snažící se s ostatními domluvit všemi možnými způsoby; a v neposlední řadě tiché a tajemné Akane, které je velice těžké se dostat pod kůži. Nápad zakomponovat postavy s výraznými hendikepy mě zaujal už když jsem četl původní verzi a dodnes zůstává mezi vizuálními novelami takovou raritou a něčím, na co si moc scénáristů netroufne. Docházelo tak k úsměvným, až mírně absurdním situacím, kdy se třeba musela dorozumět slepá s němou.
Za mě osobně byla nicméně jasnou volbou Akane. Jak ve staré, tak i této nové verzi, v obou jsem si ji zvolil jako hlavní terč hrdinova (a vlastně i svého) zájmu. Takové to postupné dobývání na první pohled nedobytného charakteru, díky neústupné povaze hrdiny i postupné boření ledů a objevování toho citlivého a křehkého schovaného pod krustou dívky zdánlivě bez emocí i zájmu. U právě takovýchto postav mi přijde výsledný úspěch víc než zasloužený. Kromě toho, že mi imponovala jak povahově a vzhledově, mě zaujal i její příběh, který se ve skrytu zaobíral pátráním po zdánlivě neexistujícím kamarádovi z dětství.
Příběh jede ze začátku pomalu, takový normální měsíc běžného středoškoláka, který je nucen každé ráno vstát, jít do školy, interagovat se svými (především) spolužačkami a třeba si i vybrat, o srdce které z nich by se mohl pokusit. V polovině měsíce nabere tempo, začne být spíš zkratkovitý a děj se ubere cestou předešlých jednání. No a kdo bude opravdu chtít a zasnaží se, toho čeká několikahodinová dohra, kde do sebe vše zapadne a přijde až brutální emoční jízda. Vysvětlí se, co se s hrdinou děje a jak s tím souvisí jeho časté deluze, které tak úplnými deluzemi nejsou a do toho se přimotá i rozuzlení příběhu vybrané hrdinky. Tady jde víceméně o takový společný jmenovatel všech vizuálních novel od Key - vždycky se na pozadí děje něco tajemného, až spirituálního a pro čtenáře zprvu těžko pochopitelného. A to mám právě na této řadě vizuálních novel rád - tu nejistotu a pocit, že se stane zvláštní věc, která celý děj úplně převrátí naruby.
Musím narazit i na fakt, že původní verze byla v základu 18+, tedy nechyběly erotické scény, které se do vizuálních novel dávají výhradně kvůli prodejnosti. Nicméně zůstaly volitelné a čtenář se jim mohl bez dopadu na příběh vyhnout. Zde byl tento fakt pořešen kulantně - obě možnosti zůstaly, ale ta peprnější si zachovává veškerou cudnost a nezabíhá do zbytečných detailů. Jsem tím osobně potěšen, protože jsem omylem takovou scénku vyvolal a jen s hrůzou očekával, co uvidím. (Ano, vážně omylem, jsem v tomhle puritán a nechci si kazit požitek plný emocí něčím animálním.)
Nový vizuální kabátek velice chválím. Design postav si prošel mírným faceliftem, ale zachoval si původní „moe“ esenci, která vzhledem k své roztomilosti nemusí sednout každému. Mně nakonec nevadila, i v původní verzi jsem si na ni dobrovolně navykl. Vše bylo doplněno o dynamické animace, takže se postavy hýbaly, nebo měnily pózy, sem tam přišla i nějaká ta větší ilustrovaná sekvence. Vše zde působí svěže, živě, moderně a vyzdvihuje v základu relativně obyčejnou vizuální novelu na mnohem vyšší úroveň.
Hudba si taktéž zachovala původní estetiku, nechyběla žádná znělka, která by mi už tehdy před lety neutkvěla v hlavě. Ten podkres je prostě úžasný, parádně zachycuje všechny emoce i nálady a nemohl jsem se ho nabažit. Akorát sem nově přibyl nazpívaný opening, který exceluje jak hudebně, tak i animačně.
Kolem a kolem, jde o excelentní předělávku mé srdcovní vizuální novely, o které bych si býval ani nesnil a nebýt kamaráda, taktéž fanouška žánru, úplně bych její existenci minul. Zahřála, dojala a udělala mé jinak mrazivé lednové dny o něco kouzelnějšími.
Příběh nás zavádí do zcela běžného světa, na konec roku 1998. Vtělí nás do role Koheie, liného a trochu přidrzlého středoškoláka, který nicméně často zažívá pocity podivné prázdnoty a ve snech se uvrhá do stejně izolovaných světů, kde interaguje s tajemnou dívkou a přemítá s ní o smyslu existence a věčnosti. Žije nicméně jinak celkem normálním středoškolským životem. Se svou tetou, jež ho podle všeho vychovala, se téměř nevidí a rodinu mu nahrazuje především Mizuka, kamarádka z dětství, která se denně stará o to, aby včas vstal a byl připraven jít do školy. Ačkoliv s ním má těžké pořízení vzhledem k jeho pubertální nezodpovědnosti a rafinované rebélii.
Děj pokrývá několik měsíců, ale většina důležitých událostí se stane v tom prvním - v prosinci. Do té doby má čtenář částečně v ruce hrdinův osud a to, jak se v některých i kritických chvílích rozhodne. Voleb je zde na poměry vizuální novely přehršel, jen nejsou zcela flexibilní a osobně mi vzhledem k hrdinově komplikované povaze občas nezbývalo, než se spokojit s tím, co mi v dané chvíli přišlo nejsprávnější. Hrdina mi obecně občas přišel svým chováním trochu jako idiot a bylo těžké ho navést na správnou cestu bez toho, aniž by přitom neudělal nebo neřekl nějakou hloupost. Ale tak, nemůžu chtít od vymezeného hlavního hrdiny, aby mi úplně sedl do noty. Aspoň, že jsme sdíleli společnou averzi k dešti a neschopnost brzo ráno vstát, takže na nějaké sympatie také došlo a nebylo až tak složité se do něj vžít.
V této nové verzi je možné mít přímo u jednotlivých voleb ikonky postav, kterým daná možnost přihraje, což je spíš vhodné pro úplné začátečníky a neznalé tohoto typu média. A nebo prostě jen pohodlnější čtenáře. Já si tyto nápovědy v nastavení cíleně vypl a jel naslepo, abych svůj zážitek přiblížil tomu původnímu ze staré verze. Sice jsem tím musel projít příběh několikrát a vracet se v čase, než jsem trefil cestu k vytouženému konci, ale právě v tom tkví kouzlo vizuálních novel - pokud jde o podobnou s mnoha volbami, každý průchod může být poměrně jiný a jeden překlep jej třeba i předčasně ukončí. Tady příběh přehodí například rozhodnutí se vydat jednou ze dvou odlišných cest, nebo dokonce nabídne psaní testu, kdy se u každé otázky čtenář rozhodne, jakým způsobem ji zodpoví - jestli se spolehne sám na sebe, nebo odpověď opíše od přísedících spolužáků, což výrazně zamíchá s výslednými interakcemi. Nebo dojde na pouhé rozhodnutí, zda v některých situacích zvolit trpělivost před zbrklým jednáním a v jakém pořadí. Na příběhových volbách zde zkrátka hodně záleží a dost z nich rozhodne o tom, s jakou postavou se hrdina nakonec dá do řeči a se kterou se třeba za celou dobu vůbec nesetká.
V základu tu máme z hrdinek na výběr z Mizuky, jako takové té starostlivé a za mě místy až trochu otravné kamarádky z dětství; temperamentní Nanase, která nově nastoupila do hrdinovy třídy a stala se tím i terčem jeho naschválů; slepé Misaki, která se i přes svůj hendikep nijak neliší od ostatních, naopak by si v leckterých prohřešcích mohla s hrdinou podat ruce; němé a nemotorné Mei, snažící se s ostatními domluvit všemi možnými způsoby; a v neposlední řadě tiché a tajemné Akane, které je velice těžké se dostat pod kůži. Nápad zakomponovat postavy s výraznými hendikepy mě zaujal už když jsem četl původní verzi a dodnes zůstává mezi vizuálními novelami takovou raritou a něčím, na co si moc scénáristů netroufne. Docházelo tak k úsměvným, až mírně absurdním situacím, kdy se třeba musela dorozumět slepá s němou.
Za mě osobně byla nicméně jasnou volbou Akane. Jak ve staré, tak i této nové verzi, v obou jsem si ji zvolil jako hlavní terč hrdinova (a vlastně i svého) zájmu. Takové to postupné dobývání na první pohled nedobytného charakteru, díky neústupné povaze hrdiny i postupné boření ledů a objevování toho citlivého a křehkého schovaného pod krustou dívky zdánlivě bez emocí i zájmu. U právě takovýchto postav mi přijde výsledný úspěch víc než zasloužený. Kromě toho, že mi imponovala jak povahově a vzhledově, mě zaujal i její příběh, který se ve skrytu zaobíral pátráním po zdánlivě neexistujícím kamarádovi z dětství.
Příběh jede ze začátku pomalu, takový normální měsíc běžného středoškoláka, který je nucen každé ráno vstát, jít do školy, interagovat se svými (především) spolužačkami a třeba si i vybrat, o srdce které z nich by se mohl pokusit. V polovině měsíce nabere tempo, začne být spíš zkratkovitý a děj se ubere cestou předešlých jednání. No a kdo bude opravdu chtít a zasnaží se, toho čeká několikahodinová dohra, kde do sebe vše zapadne a přijde až brutální emoční jízda. Vysvětlí se, co se s hrdinou děje a jak s tím souvisí jeho časté deluze, které tak úplnými deluzemi nejsou a do toho se přimotá i rozuzlení příběhu vybrané hrdinky. Tady jde víceméně o takový společný jmenovatel všech vizuálních novel od Key - vždycky se na pozadí děje něco tajemného, až spirituálního a pro čtenáře zprvu těžko pochopitelného. A to mám právě na této řadě vizuálních novel rád - tu nejistotu a pocit, že se stane zvláštní věc, která celý děj úplně převrátí naruby.
Musím narazit i na fakt, že původní verze byla v základu 18+, tedy nechyběly erotické scény, které se do vizuálních novel dávají výhradně kvůli prodejnosti. Nicméně zůstaly volitelné a čtenář se jim mohl bez dopadu na příběh vyhnout. Zde byl tento fakt pořešen kulantně - obě možnosti zůstaly, ale ta peprnější si zachovává veškerou cudnost a nezabíhá do zbytečných detailů. Jsem tím osobně potěšen, protože jsem omylem takovou scénku vyvolal a jen s hrůzou očekával, co uvidím. (Ano, vážně omylem, jsem v tomhle puritán a nechci si kazit požitek plný emocí něčím animálním.)
Nový vizuální kabátek velice chválím. Design postav si prošel mírným faceliftem, ale zachoval si původní „moe“ esenci, která vzhledem k své roztomilosti nemusí sednout každému. Mně nakonec nevadila, i v původní verzi jsem si na ni dobrovolně navykl. Vše bylo doplněno o dynamické animace, takže se postavy hýbaly, nebo měnily pózy, sem tam přišla i nějaká ta větší ilustrovaná sekvence. Vše zde působí svěže, živě, moderně a vyzdvihuje v základu relativně obyčejnou vizuální novelu na mnohem vyšší úroveň.
Hudba si taktéž zachovala původní estetiku, nechyběla žádná znělka, která by mi už tehdy před lety neutkvěla v hlavě. Ten podkres je prostě úžasný, parádně zachycuje všechny emoce i nálady a nemohl jsem se ho nabažit. Akorát sem nově přibyl nazpívaný opening, který exceluje jak hudebně, tak i animačně.
Kolem a kolem, jde o excelentní předělávku mé srdcovní vizuální novely, o které bych si býval ani nesnil a nebýt kamaráda, taktéž fanouška žánru, úplně bych její existenci minul. Zahřála, dojala a udělala mé jinak mrazivé lednové dny o něco kouzelnějšími.
Dragon's Dogma: Dark Arisen