Pocházím z nižší střední třídy z malého města. Jako malý jsem musel s bratrem přispět nemalou část z těžce našetřených narozeninových a vánočních peněz, abychom si vůbec mohli pořídit první počítač. Ten si ale samozřejmě hned přivlastnil starší bratr a já ho mohl používat jen tehdy, když nebyl doma. Vidina konzole a hraní exkluzivit tak pro mě byla něco jako sci-fi.
Jenže here we go – je rok 2026 a skoro 19 let od vydání téhle hry si moje „inner child“ konečně může oddechnout. Postupně si totiž doháním všechny konzolové tituly, které jsem tehdy nemohl hrát.
Jako první dohraná exkluzivita si Uncharted vůbec nevede špatně. Je to čistokrevný AAA titul, který ve své době vynikal prakticky ve všem – příběhem, grafikou, hudbou i různorodou hratelností. Překvapilo mě proto jeho dnešní relativně nižší hodnocení, když dobové recenze nešetřily devítkami. Postupem času jsem to ale začal chápat.
Narativ je v kontextu doby téměř bezkonkurenční. Máme tu sympatického hlavního hrdinu, který se chová jako skutečný člověk – lidsky reaguje na situace, prostředí i samotný boj a dialogy působí přirozeně. Na druhou stranu hlavní dějová linka je spíše rutinní. K záporákovi si nevytvoříte vztah, protože ho hra téměř nerozvíjí, a další záporné postavy působí, jako by se objevily z ničeho nic. K tomu se přidává i pár poměrně hloupých klišé. Celkově to ale funguje. Bohužel mám pocit, jako kdyby tvůrci měli v rukávu mnohem propracovanější scénář, zejména rozvinuté postavy.
Hratelnost musela být ve své době taky velká bomba. Kombinace střelby, hádanek, parkouru a třeba jízdy na vodním skútru, tehdy nebyla běžná. Cover shooter funguje dobře, ale postupně na konci je přestřelek až moc. Jsou poměrně náročné a při 30 FPS je míření bez výrazného aim assistu extrémně nepříjemné. Nepřátelé navíc nejsou tak hloupí, jak by se mohlo zdát – kryjí se, reagují na situaci a často mění pozice nečekaným způsobem a vykukují v jiné póze, což střelbu ještě komplikuje. Zbraně jsou kromě pistole a sniperky dost nepřesné a ke konci už mě nekonečné přestřelky spíš iritovaly. Do toho otravné QTE momenty. Naštěstí hra má dobře nastavené checkpointy a hádanky nejsou příliš obtížné.
Graficky hra vypadá dobře i dnes, zvuk je opravdu výborný a herci do toho dali srdíčko. Animace jsou fakt povedené. Cutscény během gameplaye hru dělají filmovou, což v kontextu doby bylo něco nevídaného.
Tahle hra (a nejspíše celá původní trilogie – to se dozvím brzy) by si zasloužila řádnou předělávku i na PC. Sice z byznysového hlediska rozumím Sony, proč na počítače vydalo jen 4 a rozšíření, ale vydání TLOU a dalších exkluzivit ukázalo, že to jsou extra chechtáky. A zaryté PCčkáře stejně takhle nejde donutit ke koupi konzole. Časová exkluzivita samozřejmě smysl dává, ale nevydat hru vůbec, i přestože vyšel remaster na další generaci PS?
Jenže here we go – je rok 2026 a skoro 19 let od vydání téhle hry si moje „inner child“ konečně může oddechnout. Postupně si totiž doháním všechny konzolové tituly, které jsem tehdy nemohl hrát.
Jako první dohraná exkluzivita si Uncharted vůbec nevede špatně. Je to čistokrevný AAA titul, který ve své době vynikal prakticky ve všem – příběhem, grafikou, hudbou i různorodou hratelností. Překvapilo mě proto jeho dnešní relativně nižší hodnocení, když dobové recenze nešetřily devítkami. Postupem času jsem to ale začal chápat.
Narativ je v kontextu doby téměř bezkonkurenční. Máme tu sympatického hlavního hrdinu, který se chová jako skutečný člověk – lidsky reaguje na situace, prostředí i samotný boj a dialogy působí přirozeně. Na druhou stranu hlavní dějová linka je spíše rutinní. K záporákovi si nevytvoříte vztah, protože ho hra téměř nerozvíjí, a další záporné postavy působí, jako by se objevily z ničeho nic. K tomu se přidává i pár poměrně hloupých klišé. Celkově to ale funguje. Bohužel mám pocit, jako kdyby tvůrci měli v rukávu mnohem propracovanější scénář, zejména rozvinuté postavy.
Hratelnost musela být ve své době taky velká bomba. Kombinace střelby, hádanek, parkouru a třeba jízdy na vodním skútru, tehdy nebyla běžná. Cover shooter funguje dobře, ale postupně na konci je přestřelek až moc. Jsou poměrně náročné a při 30 FPS je míření bez výrazného aim assistu extrémně nepříjemné. Nepřátelé navíc nejsou tak hloupí, jak by se mohlo zdát – kryjí se, reagují na situaci a často mění pozice nečekaným způsobem a vykukují v jiné póze, což střelbu ještě komplikuje. Zbraně jsou kromě pistole a sniperky dost nepřesné a ke konci už mě nekonečné přestřelky spíš iritovaly. Do toho otravné QTE momenty. Naštěstí hra má dobře nastavené checkpointy a hádanky nejsou příliš obtížné.
Graficky hra vypadá dobře i dnes, zvuk je opravdu výborný a herci do toho dali srdíčko. Animace jsou fakt povedené. Cutscény během gameplaye hru dělají filmovou, což v kontextu doby bylo něco nevídaného.
Tahle hra (a nejspíše celá původní trilogie – to se dozvím brzy) by si zasloužila řádnou předělávku i na PC. Sice z byznysového hlediska rozumím Sony, proč na počítače vydalo jen 4 a rozšíření, ale vydání TLOU a dalších exkluzivit ukázalo, že to jsou extra chechtáky. A zaryté PCčkáře stejně takhle nejde donutit ke koupi konzole. Časová exkluzivita samozřejmě smysl dává, ale nevydat hru vůbec, i přestože vyšel remaster na další generaci PS?
Pro: Dialogy, filmovost, grafika, animace, zvuk, hudba, dabing, snaha o různorodost herní náplně
Proti: Obtížnost ke konci hry, repetitivní frustrující přestřelky, klišé v příběhu a nic moc napsané postavy (zejména záporáci)