Od začátku jsem ke hře přistupovala s minimálním očekáváním. Když vycházel The Technomancer (to už je zas tolik let?), zaujal mě v traileru a počítala jsem s tím, že si samozřejmě zahraji díly oba, abych měla zážitek komplet. Ale vlastně jsem si říkala, ten první díl prostě "nějak překonán", zvlášť že hodnocení neměl úplně nejlepší.

Překvapení bylo významné. Nejvíce mě zaujal svět a způsob vyprávění příběhu. Jelikož jsem si moc nezjišťovala, byl to jeden z hlavních tahounů. A když jsem se vztekala, že mě zase složili krtci, stejně jsem pokračovala v hraní, protože to mělo drive.

Potěší interakce se společníky, které by mohlo být určitě více. Nejvíce přirozeně vyniknul Innocence. Absolutně jsem nebyla schopná dohrát ten konec, ve kterém nepřežil. Můj ochranářský instinkt vůči němu mi to prostě nedovolil... Romance tam vlastně jakože nebyly, nestojí za zmínku. Crafting a sbírání materiálů potěší zejména tím, že se každé vylepšení hned projeví v obtížnosti. Stejně tak vylepšování schopností. Ano, vybavení mohlo být více, ale vystačíte si.

Celkově hru vážně mohu doporučit. Přistupujte k tomu ale realisticky, trochu shovívavosti určitě vyžaduje. Nehraje se špatně a vyprávění i svět za to podle mě stojí.