Nečekejte žádný vrstevnatý příběh nebo hlubší narativ – a vlastně to ani není záměrem. Hra funguje spíš jako hororová variace na klasické „spot the difference“ hádanky. Vžijete se do role bezejmenného návštěvníka, který omylem zabloudí do opuštěné lesní chatky. Hned po příchodu vás přivítá hlas z notebooku a sdělí vám, že jste uvízli v časové smyčce – a pokaždé, když se pokusíte odejít, vrátíte se zpět. 

Řešení ale existuje. V chatě jsou dvoje dveře: přední můžete použít, pokud se v místnosti nic nezměnilo, zadní zase tehdy, když jste zaznamenali nějakou anomálii. Pokud správně projdete osm kol, dostanete se ven. Na hororový titul jde o velmi neotřelý koncept, který navíc nevyužívá laciné jumpscary. 

To ale neznamená, že by hra nebyla strašidelná. Právě naopak – pracuje velmi dobře s atmosférou. Tím, že se neustále soustředíte na hledání drobných změn v interiéru, vás snadno zaskočí moment, kdy se kolem vás znenadání mihne neznámá postava. Chatka má navíc velmi příjemnou ambientní stylizaci – praskající krb a rádio, kde hlasatel ve finštině či švédštině neustále opakuje svou smyčku. Překvapivě mi to dodávalo jistý pocit bezpečí, a je jen škoda, že jeho monology nebyly opatřeny titulky – vůbec jsem tak netušil, o čem vlastně mluví.

Ale zpět ke hratelnosti. Jak už jsem zmínil – je velmi jednoduchá. V každém kole prostě vybíráte, které dveře použít. Hlavním tahákem je pozorování rozdílů, a musím říct, že mě fascinovalo, jak tenhle princip postupně ve hráči vyvolá až paranoiu. Pokud budete hrát delší dobu v kuse, začnete zpochybňovat úplně všechno – byl ten rámeček u mapy vždycky takhle barevný? I když jste ho několikrát viděli, najednou si nejste jistí. Pomáhá tomu i fakt, že na stole máte notebook, který eviduje správné volby. Uděláte-li chybu, vše se vynuluje a začínáte znovu. Napětí tím výrazně stoupá.  

Rozpoznání změn není vždy snadné, a bavilo mě, že autor kombinuje výrazné a očividné změny s nenápadnými detaily – třeba odlišnou barvou objektu. Často jsem si říkal, že mám vše pod kontrolou, jen abych v následujícím kole přehlédl třeba otáčející se kolo v pozadí a vše se vyresetovalo.

Jedinou výtkou je jistá nekonzistence. Jelikož se rozdíly generují náhodně, může se stát, že projdete pět kol bez problémů a pak přijde nepatrná změna, kterou nelze snadno zaznamenat – například barva vlajky. Hráč pak tápe, jestli se má soustředit na „hororové výjevy“ nebo čistě na vizuální rozdíly.

Trochu mě mrzelo i to, že lore chatky zůstává neprozkoumaný. Po úspěšném dokončení osmi kol se jen dozvíte, kolik anomálií jste zaznamenali – ale už ne, které vám unikly. Chápu, že to má zabránit zpětnému opakování podle návodu, ale stejně bych uvítal možnost zpětně zjistit, co jsem minul.  

Navzdory těmto drobným výtkám považuju   Finnish Cottage 8   za velmi povedený hororový twist na známý puzzle princip. Jen škoda, že mimo tuto mechaniku nenabízí prakticky žádný další obsah a hra je i poměrně krátká – pokud nemáte ambici hledat úplně všechny rozdíly. Osobně bych uvítal více příběhového pozadí.

Za pět eur však dostanete povedenou a originální jednohubku, kterou si navíc můžete užít i s kamarády – stačí se střídat, hledat odchylky a diskutovat, co se změnilo. Přesně takhle jsme to zkoušeli s mým spolubydlícím a byla to fakt zábava.