Elroy and the Aliens má za sebou dlouhý a úmorný vývoj, který započal už v roce 2009, kdy dva přátelé ze Slovinska založili studio Moviti. Tehdy mělo jít pouze o menší projekt pro iOS, ale jejich vize postupně nabrala mnohem větších rozměrů. Vývoj hry v podobě, v jaké ji známe dnes, začal v roce 2014, což znamená, že od původního oznámení uplynulo dlouhých 11 let. Nyní si hru konečně můžeme zahrát. Jak ale víme, dlouhá doba vývoje často nebývá dobrým znamením. Tvůrci totiž musí kvůli omezeným rozpočtům nebo změnám konceptů často provádět zásadní úpravy, takže výsledný produkt se někdy výrazně liší od jejich původní vize. Zda podobný osud potkal i Elroye, nebo jsme i po letech čekání dostali kvalitní titul, na to se společně podíváme v této recenzi.
O hře Elroy and the Aliens jsem se poprvé dozvěděl zhruba před 10 lety, když jsem narazil na první obrázky a koncepty. Bylo mi tehdy 16–17 let a hra mě okamžitě zaujala cartoonovou stylizací a příslibem komediálního dobrodružství. Bohužel, vydání bylo stále v nedohlednu a já jsem si na ni vždy po pár letech vzpomněl, když jsem při brouzdání adventurními databázemi znovu viděl titul v kolonce „připravovaných her“. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem nyní ve svých 27 letech konečně spatřil oznámené datum vydání – tentokrát už s pocitem, že to opravdu klapne.
Mé preference se však mezitím trochu změnily. Point-and-click adventury stále miluji a aktivně hraji, ale když jsem zhlédl nový trailer, necítil jsem žádné výrazné nadšení. Hra totiž najednou působila spíš jako drama, což mě zaskočilo. Vážnější hry mám rád, jen jsem měl tuto konkrétní zarytou v hlavě jinak.
Přesto vás mohu ubezpečit, že se o čisté drama určitě nejedná. Hra se snaží – i když podle mého názoru ne moc úspěšně – doručit i nějaký humor a pocit veselého dobrodružství s větší hloubkou a přesahem. Hlavním hrdinou je logicky Elroy, mladý raketový inženýr, který jako dítě přišel o otce. Ten před 18 lety zmizel během archeologické výpravy. Matku Elroy nikdy nepoznal. Setkává se s vytrvalou novinářkou Peggie, která má napsat článek o jeho průlomové raketě, jež má znamenat revoluci v oblasti vědy. Jenže odpálení rakety selže a místo úspěchu skončí dírou ve zdi. To však odhalí skrytý vzkaz od Elroyova otce, který mu dává naději, že je táta stále naživu. Peggie okamžitě vycítí příležitost na velký článek a společně s Elroyem se vydává na dobrodružnou výpravu za nalezením otce a odkrytím dávné záhady.
Zápletka slibuje zábavné dobrodružství, což však splňuje jen zčásti. Začátek je přitom velice slibný, pořád se něco děje, lokace se rychle střídají a postavy působí sympaticky. Dialogy jsou bohužel podle mě slabší a mnoho vtipů či pokusů o ně vyšumí do prázdna kvůli tomu, že je hra nedokáže efektivně doručit. Zpočátku se to ještě díky seznamování se světem a svižnému tempu vyprávění daří maskovat. Neříkám, že jsou dialogy vyloženě špatné – to rozhodně ne – ale chybí jim, stejně jako celému příběhu, určitá hravost a zápal. Výsledkem je tedy spíš příjemný nadprůměr, který neurazí, ale ani nijak nezaujme.
Jedná se tak o milou pohádku, v níž je sice jistá hloubka a poselství o rodině a o tom, co jste pro ni ochotni udělat, ale fádní scénář ji zcela nezachrání. Od poloviny hry jsou nudnější dialogy a méně záživný příběh mnohem očividnější. Jakmile zápletka zpomalila a já musel plnit typické „běhací“ úkoly, abych se posunul dál, zjistil jsem, že se začínám lehce nudit a dialogy mě nebaví. Přitom lokace, například mimozemský svět, skýtají tolik možností, že jsem se tomu až divil že toho tvůrci nevyužili. Naštěstí po této části následuje závěr, kde hra znovu nabere dech a já se až do konce bavil, výtky však přetrvávaly. Nechci, aby to působilo, že příběh je špatný – není. Jen zkrátka ničím nevyčnívá a jde jen o něco, co by mohli ocenit spíše mladší hráči nebo adventuristé, kteří mají na podobnou hru zrovna chuť.
Slabší příběh ovšem hra kompenzuje nádhernou grafickou stránkou a animacemi, které jsou místy velmi detailní a udržují si po celou dobu příjemnou atmosféru. Obzvlášť mimozemské lokace jsou skutečně krásné. Ani dabingu nemám co vytknout – je velmi profesionální. Soundtrack je však spíše mdlý a kromě několika pěkných vokálních skladeb ničím nevyniká, což vlastně odpovídá méně výraznému příběhu.
Hratelností jde o klasickou point-and-click adventuru se standardním ovládáním, tradiční prací s inventářem i možností zvýraznění předmětů. Co ale citelně chybí, je hint systém, který bych uvítal hlavně v závěru hry. Obtížnost je totiž zpočátku jednoduchá a logická, postupně však začne růst, až se v samotném závěru stane velmi obtížná.
Další problém jsou puzzly ve formě miniher. Zpočátku mě bavily a jsou pěkně vizuálně zpracované, ale po čase se začnou opakovat a působí spíš frustrujícím dojmem. Nepomáhá tomu ani fakt, že minihry nelze přeskočit. Myslím, že možnost přeskočení by v moderních hrách měla být dostupná – ne každý je zvládne a odpadla by i nutnost hledat řešení na YouTube.
Navzdory kritice jsem si ale většinu hry užil. Nechci působit příliš negativně – jsem rád, že jsem si Elroye mohl zahrát a je vidět obrovská práce a nadšení tvůrců. Už podle vizuální stránky poznáte, že svému dílu věnovali hodně péče. Pokud toužíte po milém kresleném dobrodružství, pravděpodobně vás to uspokojí. Jen v tom nehledejte nic víc. Jestliže čekáte vtipnou řachandu ve stylu Monkey Islandu, kterým se údajně tvůrci inspirovali, budete zklamáni.
I tak ale smekám klobouk, že tvůrci po tolika letech dotáhli hru do zdárného konce. Bohužel to u mě nezarezonovalo tak, jak jsem čekal. Kreativita a nápady tu jsou, proto Elroy and the Aliens i přes výhrady doporučuji k vyzkoušení.
O hře Elroy and the Aliens jsem se poprvé dozvěděl zhruba před 10 lety, když jsem narazil na první obrázky a koncepty. Bylo mi tehdy 16–17 let a hra mě okamžitě zaujala cartoonovou stylizací a příslibem komediálního dobrodružství. Bohužel, vydání bylo stále v nedohlednu a já jsem si na ni vždy po pár letech vzpomněl, když jsem při brouzdání adventurními databázemi znovu viděl titul v kolonce „připravovaných her“. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem nyní ve svých 27 letech konečně spatřil oznámené datum vydání – tentokrát už s pocitem, že to opravdu klapne.
Mé preference se však mezitím trochu změnily. Point-and-click adventury stále miluji a aktivně hraji, ale když jsem zhlédl nový trailer, necítil jsem žádné výrazné nadšení. Hra totiž najednou působila spíš jako drama, což mě zaskočilo. Vážnější hry mám rád, jen jsem měl tuto konkrétní zarytou v hlavě jinak.
Přesto vás mohu ubezpečit, že se o čisté drama určitě nejedná. Hra se snaží – i když podle mého názoru ne moc úspěšně – doručit i nějaký humor a pocit veselého dobrodružství s větší hloubkou a přesahem. Hlavním hrdinou je logicky Elroy, mladý raketový inženýr, který jako dítě přišel o otce. Ten před 18 lety zmizel během archeologické výpravy. Matku Elroy nikdy nepoznal. Setkává se s vytrvalou novinářkou Peggie, která má napsat článek o jeho průlomové raketě, jež má znamenat revoluci v oblasti vědy. Jenže odpálení rakety selže a místo úspěchu skončí dírou ve zdi. To však odhalí skrytý vzkaz od Elroyova otce, který mu dává naději, že je táta stále naživu. Peggie okamžitě vycítí příležitost na velký článek a společně s Elroyem se vydává na dobrodružnou výpravu za nalezením otce a odkrytím dávné záhady.
Zápletka slibuje zábavné dobrodružství, což však splňuje jen zčásti. Začátek je přitom velice slibný, pořád se něco děje, lokace se rychle střídají a postavy působí sympaticky. Dialogy jsou bohužel podle mě slabší a mnoho vtipů či pokusů o ně vyšumí do prázdna kvůli tomu, že je hra nedokáže efektivně doručit. Zpočátku se to ještě díky seznamování se světem a svižnému tempu vyprávění daří maskovat. Neříkám, že jsou dialogy vyloženě špatné – to rozhodně ne – ale chybí jim, stejně jako celému příběhu, určitá hravost a zápal. Výsledkem je tedy spíš příjemný nadprůměr, který neurazí, ale ani nijak nezaujme.
Jedná se tak o milou pohádku, v níž je sice jistá hloubka a poselství o rodině a o tom, co jste pro ni ochotni udělat, ale fádní scénář ji zcela nezachrání. Od poloviny hry jsou nudnější dialogy a méně záživný příběh mnohem očividnější. Jakmile zápletka zpomalila a já musel plnit typické „běhací“ úkoly, abych se posunul dál, zjistil jsem, že se začínám lehce nudit a dialogy mě nebaví. Přitom lokace, například mimozemský svět, skýtají tolik možností, že jsem se tomu až divil že toho tvůrci nevyužili. Naštěstí po této části následuje závěr, kde hra znovu nabere dech a já se až do konce bavil, výtky však přetrvávaly. Nechci, aby to působilo, že příběh je špatný – není. Jen zkrátka ničím nevyčnívá a jde jen o něco, co by mohli ocenit spíše mladší hráči nebo adventuristé, kteří mají na podobnou hru zrovna chuť.
Slabší příběh ovšem hra kompenzuje nádhernou grafickou stránkou a animacemi, které jsou místy velmi detailní a udržují si po celou dobu příjemnou atmosféru. Obzvlášť mimozemské lokace jsou skutečně krásné. Ani dabingu nemám co vytknout – je velmi profesionální. Soundtrack je však spíše mdlý a kromě několika pěkných vokálních skladeb ničím nevyniká, což vlastně odpovídá méně výraznému příběhu.
Hratelností jde o klasickou point-and-click adventuru se standardním ovládáním, tradiční prací s inventářem i možností zvýraznění předmětů. Co ale citelně chybí, je hint systém, který bych uvítal hlavně v závěru hry. Obtížnost je totiž zpočátku jednoduchá a logická, postupně však začne růst, až se v samotném závěru stane velmi obtížná.
Další problém jsou puzzly ve formě miniher. Zpočátku mě bavily a jsou pěkně vizuálně zpracované, ale po čase se začnou opakovat a působí spíš frustrujícím dojmem. Nepomáhá tomu ani fakt, že minihry nelze přeskočit. Myslím, že možnost přeskočení by v moderních hrách měla být dostupná – ne každý je zvládne a odpadla by i nutnost hledat řešení na YouTube.
Navzdory kritice jsem si ale většinu hry užil. Nechci působit příliš negativně – jsem rád, že jsem si Elroye mohl zahrát a je vidět obrovská práce a nadšení tvůrců. Už podle vizuální stránky poznáte, že svému dílu věnovali hodně péče. Pokud toužíte po milém kresleném dobrodružství, pravděpodobně vás to uspokojí. Jen v tom nehledejte nic víc. Jestliže čekáte vtipnou řachandu ve stylu Monkey Islandu, kterým se údajně tvůrci inspirovali, budete zklamáni.
I tak ale smekám klobouk, že tvůrci po tolika letech dotáhli hru do zdárného konce. Bohužel to u mě nezarezonovalo tak, jak jsem čekal. Kreativita a nápady tu jsou, proto Elroy and the Aliens i přes výhrady doporučuji k vyzkoušení.
Pro: Kvalitní animace, nádherný vizuál a dabing, Sympatické postavy a milá atmosféra, Některé puzzly jsou zábavné a hezky provedené
Proti: Nevyvážená obtížnost, Mdlé dialogy a nefunkční pokusy o humor, Opakování některých puzzlů a nemožnost je přeskočit