Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >

Absolute Blue

  • PC 75
Nemůžu říct, že by Absolute Blue měl byl tahákem z toho důvodu, jak vypadá. Žádné grafické orgie se nekonají, hra už má taky nějaký ten křížek na krku a podle toho na ni lze i nahlížet. Nikdo zde nenajde ani žádné úžasné melodie, i když je doprovodný soundtrack originální a techno hudbu tedy úplně nemusím. Hra nesnese srovnání ani s klasikami žánru, které vznikly o řadu let dříve a dnes jsou mnohdy považovány za kultovní.

Na druhou stranu se Absolute Blue dobře hraje, a o to myslím jde. Velkým pozitivem je zde možnost nastavení ovládání klávesnicí, joystickem nebo gamepadem, ale lze jej kompletně hrát i myší, každý si může vybrat, co je mu nejbližší. Primární zbraně jsou zde celkem tři, kromě základní zbraně jde použít něco, co střílí proudy zeleného sajrajtu nebo ohnivé koule. Zbraně se vyměňují automaticky tím, že proletíte bublinou příslušné barvy a mně už po několika chvílích bylo jasné, že oranžové bubliny se musím snažit míjet, ohnivé střely mi příliš neseděly nebo byly slabé proti některým nepřátelům. V některých pasážích, kdy se cesta před čumákem lodi výrazně zúžuje, nebo se mnohonásobně zvýší rychlost, se vyhnout skoro ani nejde. Zajímavá situace v některých levelech pak nastává, když se scrollování zleva doprava, jak jsme většinou zvyklí, náhle změní, a s lodí musíte manévrovat v opačném směru.

Na Absolute Blue je na první pohled vidět, že se na ní čas podepsal. Ona ani v době svého vzniku nebyla ničím výjimečná, ale dokázala mě přesvědčit, abych ji dohrál až do konce. A byl to příjemně strávený čas. Jak už kdysi zpíval Ondřej Hejma, "...modrá je dobrá...".
+13

Alühn: Premium Adventurener

  • PC 90
Pro mě naprosto překvapivá adventura, na niž jsem narazil úplnou náhodou v souvislosti s celou sérii dalších výborných, tentokrát, miniadventruek MMM. Alühn má s těmi ostatními společné dvě věci: ovládání SCUMM (Look, Use, Give, Open,...) a všudypřítomný humor.

V podání Spacko Entertainment jde tedy o humor, který se táhne celou hrou a k tomu přispívá především schopnost tvůrců udělat si srandu ze sebe sama. Hlavními hrdiny hry jsou sami vývojáři, Kai, Loreng, Ben a ještě jeden, které mu ve hře říkají Neger. Všichni jsou povaleči a budižkničemové, kteří mají rádi pivo a počítačové hry a ve hře se to hemží odkazy na Doom, Duke Nukem, Mario Kart atd. Legraci si pánové dělají úplně ze všeho: z německých občanů turecké národnosti, politické korektnosti nebo ze spoluobčanů bez střechy nad hlavou, přitom však nejsou vtipy nijak urážlivé nebo ponižující.

Na poměry zdarma distribuované hry je i její délka nadstandardní a zpracování velice solidní včetně dabingu všech postav. To, co mě přimělo dát hře další plusové body, je použití místního německého dialektu, nebo hovorové němčiny, v níž zní všechno autentičtěji a některé vtípky by bez jejího použití neměly takový účinek.

Proti: Znalost angličtiny zde nikomu nepomůže

+17

One Finger Death Punch

  • PC 75
Co to může být za hru, která se ovládá pouze dvěma tlačítky myši!! Takové byly moje opatrné pocity, než jsem poprvé hru spustil. Nicméně, když jsem zjistil, oč takzvaně kráčí, byly veškeré moje obavy ty tam. Skutečně naprosto jednoduchý panák, který jakoby vypadl z dopravní značky "Zákaz vstupu chodců", dělá přesně to, co mu myšítky přikážete. Zlikviduje nepřátele blížící se zleva, nebo zprava. Ale jakým způsobem! Skutečně mě chytily ty nekonečné eskapády útoků, komb a řezanic, které doplňují sekanice nástroji, které soupeřům vyrazíte z ruky.

Všechno to běsnění doplňuje svižná hudba, která se sice po chvíli začne trochu zajídat, ale všechno spraví ty vtipné animace, kdy ve zpomaleném záběru zlomíte soupeři žebra, nebo vyrazíte oko z hlavy, až máte pocit, že se vám jeho oční bulva přilepí zevnitř na obrazovku monitoru. Ne, že bych si liboval v násilí, ale toto je skutečně vtipné. Navíc je zde spousta levelů s různou obtížností, kdy neustále vzrůstající rychlostí přicházejí panáci různých barev, a vy už víte, že třeba žlutého panáka musíte udeřit dvakrát, pak vás přeskočí, a vy ho musíte dorazit z druhé strany.

Hra je sice jednoduchá, ale nenudí, a vyžaduje pekelné soustředění a načasování každého úderu, kdy můžete ve zlomku vteřiny přijít o život. A asi se nedá hrát třeba 3 hodiny na jeden zátah, ale zpříjemní volné chvilky, kdy nevíte, co byste si zahráli. A ještě jedna věc, potřebujete dobrou myšku!
+21

Time Slaughter

  • PC 70
Čirou náhodou, při svých toulkách světem internetu, jsem narazil na jméno vývojářů Bloodlust Software, jejichž název upoutal mou pozornost. Při sběru dalších informací o vývojářích a jejich hrách, které jsou údajně plné potoků krve a k tomu s kopcem srandy nechybělo už moc k sehnání jejich asi nejslavnější hry.

Se zcela nepatrnými problémy jsem hru rozběhnul a už intro ke hře ve mě vyvolalo další zájem - ostatně úvod do hry zevrubně nastiňuje popisek ke hře. Dál už hra samotná evokuje vzpomínky třeba na Street Fighter2 a jí podobné mlátičky. Dostal jsem možnost vybrat si z deseti různých monster nebo bytostí, z nichž mě zaujal třeba Savage, což je jakási holohlavá zrůda s ostrými zuby a drápy, nebo Vlad, který vypadá jako upír. Vybral jsem jednoho z nich - tuším, že to byl Jinsoku s ostrými sekerami v každé ruce, a už proti mě nastupuje jiná zrůda. Dost jsem zápasil s ovládáním - skoky, údery rukou, nohou, komba, zajímavé bylo to co se dělo na monitoru. S každým úderem, který můj Jinsoku dostal, z něj vystříklo několik litrů krve a konec 1. kola nastal zanedlouho: s poslední ránou jeho hlava odletěla a odkutálela se pryč. Protivník vítězoslavně zvedl ruce nad hlavu a naprosto brutální hlas, ála George Corpsegrinder Fisher z amerických Cannibal Corpse pronesl MOJUMBO WINS!

Další kola probíhala podobným způsobem, než jsem se trochu dostal do ovládání a nakonec se mi podařila i některá komba, z čehož jsem měl velkou radost.
Time Slouhghter není skutečně hra, která by se dala hrát mnoho hodin a večerů, ale jako zpestření a výlet do historie to stálo zato. Přece jen se po čase opakující se soupeři a všechno kolem trochu zajídá. Grafika a všechno ostatní je na svou dobu docela ucházející, i když jistý amatérismus, ale spíše chtěný, je ze hry cítit.

Ač by se na první pohled mohlo zdát, že hra je oslavou násilí a bolesti působené někomu jinému, opak je pravdou. Ze hry je vysloveně cítit nadsázka, se kterou pánové z Bloodlust hru tvořili a zcela jistě se přitom dosytosti "vyblnuli". Násilí ve hrách vypadá přece úplně jinak...




Pro: dabing, souboje, grafika

Proti: ovládání

+16

Iron Storm

  • PC 90
Na Iron Storm jsem narazil popvrvé na DH; téma, které hra zpracovává mě donutilo k tomu, abych si ji sehnal, přece jenom alternativní historie se ve hrách neobjevuje příliš často, nebo, kdo aspoň jednou nepřemýšlel o tom, jak by to bylo, kdyby...
Samotná hra možná každého nechytne hned na první rozehrání, přece jen je už nějaký ten pátek na světě a spousta současných hráčů na tento titul vůbec nenarazí nebo jej naprosto nespravedlivě opomíjí.
Hned na začátku se ocitáte v zákopech 1. světové války, která jak všichni víme, trvala čtyři roky a skončila v roce 1918, nicméně zde jste v roce 1964 a válka stále trvá; nad hlavou vám prolétají moderní bojové vrtulníky, zbraně, kterými jste vybaveni a postupně se dále vybavujete byste taky netipovali na začátek 20. století a ten zvláštní pocit, že je něco jinak vás pronásleduje po celou dobu hraní až do konce.

Hra se skládá celkem ze šesti misí, což by se mohlo zdát oproti obdobným válečným titulům žalostně málo, zde je to ale taky jinak: mise jsou poměrně dost dlouhé a hodně rozdílné - zákopy, rozbombardované město, vlak - a každá vyžaduje trochu jiný přístup a pojetí, takže se mi nestalo, že bych pocítil stereotyp nebo náznak nudy. I to je jeden z důvodů proč není ani na nejnižší obtížnost hra vůbec jednoduchá; mockrát jsem byl taky zastřelen, než jsem posléze zjistil odkud kulka přiletěla; spousta nepřátelských ostřelovačů je dobře ukryta, někdy je pozorovatelná pouze hlaveň jejich pušky a často jsem musel dobře promyslet, jak postupovat, abych nebyl odstřelen jako první.
Grafika je na svou dobu celkem standardní, neoslní, ale ani neurazí, občasné bugy jsou lehce otravné, ale za největší minus považuji pomalé mizení, nebo rozpouštění zastřelených protivníků.
Občasný závan lehkého humoru vtrhnu do jakéhosi skladiště a překvapím nepřátelského vojáka trůnícího na záchodě je namístě, ovšem ona zvláštní atmosféra, která mě po celou dobu doprovázela, myslím, dělá z tohoto titulu naprosto unikátní záležitost.
Tedy pro mě zcela jistě.

Pro: atmosféra, netradiční téma, scénář, AI

Proti: rozpuštějící se mrtvoly

+37