Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

jazz1 jazz1

V.I.P. uživatel / 18872 bodů

Komentáře

« Novější Starší »

Alühn: Premium Adventurener


Pro mě naprosto překvapivá adventura, na niž jsem narazil úplnou náhodou v souvislosti s celou sérii dalších výborných, tentokrát, miniadventruek MMM. Alühn má s těmi ostatními společné dvě věci: ovládání SCUMM (Look, Use, Give, Open,...) a všudypřítomný humor.

V podání Spacko Entertainment jde tedy o humor, který se táhne celou hrou a k tomu přispívá především schopnost tvůrců udělat si srandu ze sebe sama. Hlavními hrdiny hry jsou sami vývojáři, Kai, Loreng, Ben a ještě jeden, které mu ve hře říkají Neger. Všichni jsou povaleči a budižkničemové, kteří mají rádi pivo a počítačové hry a ve hře se to hemží odkazy na Doom, Duke Nukem, Mario Kart atd. Legraci si pánové dělají úplně ze všeho: z německých občanů turecké národnosti, politické korektnosti nebo ze spoluobčanů bez střechy nad hlavou, přitom však nejsou vtipy nijak urážlivé nebo ponižující.

Na poměry zdarma distribuované hry je i její délka nadstandardní a zpracování velice solidní včetně dabingu všech postav. To, co mě přimělo dát hře další plusové body, je použití místního německého dialektu, nebo hovorové němčiny, v níž zní všechno autentičtěji a některé vtípky by bez jejího použití neměly takový účinek.

Proti: Znalost angličtiny zde nikomu nepomůže

+12+12 / 0

One Finger Death Punch


Co to může být za hru, která se ovládá pouze dvěma tlačítky myši!! Takové byly moje opatrné pocity, než jsem poprvé hru spustil. Nicméně, když jsem zjistil, oč takzvaně kráčí, byly veškeré moje obavy ty tam. Skutečně naprosto jednoduchý panák, který jakoby vypadl z dopravní značky "Zákaz vstupu chodců", dělá přesně to, co mu myšítky přikážete. Zlikviduje nepřátele blížící se zleva, nebo zprava. Ale jakým způsobem! Skutečně mě chytily ty nekonečné eskapády útoků, komb a řezanic, které doplňují sekanice nástroji, které soupeřům vyrazíte z ruky.

Všechno to běsnění doplňuje svižná hudba, která se sice po chvíli začne trochu zajídat, ale všechno spraví ty vtipné animace, kdy ve zpomaleném záběru zlomíte soupeři žebra, nebo vyrazíte oko z hlavy, až máte pocit, že se vám jeho oční bulva přilepí zevnitř na obrazovku monitoru. Ne, že bych si liboval v násilí, ale toto je skutečně vtipné. Navíc je zde spousta levelů s různou obtížností, kdy neustále vzrůstající rychlostí přicházejí panáci různých barev, a vy už víte, že třeba žlutého panáka musíte udeřit dvakrát, pak vás přeskočí, a vy ho musíte dorazit z druhé strany.

Hra je sice jednoduchá, ale nenudí, a vyžaduje pekelné soustředění a načasování každého úderu, kdy můžete ve zlomku vteřiny přijít o život. A asi se nedá hrát třeba 3 hodiny na jeden zátah, ale zpříjemní volné chvilky, kdy nevíte, co byste si zahráli. A ještě jedna věc, potřebujete dobrou myšku!
+17+17 / 0

Time Slaughter


Čirou náhodou, při svých toulkách světem internetu, jsem narazil na jméno vývojářů Bloodlust Software, jejichž název upoutal mou pozornost. Při sběru dalších informací o vývojářích a jejich hrách, které jsou údajně plné potoků krve a k tomu s kopcem srandy nechybělo už moc k sehnání jejich asi nejslavnější hry.

Se zcela nepatrnými problémy jsem hru rozběhnul a už intro ke hře ve mě vyvolalo další zájem - ostatně úvod do hry zevrubně nastiňuje popisek ke hře. Dál už hra samotná evokuje vzpomínky třeba na Street Fighter2 a jí podobné mlátičky. Dostal jsem možnost vybrat si z deseti různých monster nebo bytostí, z nichž mě zaujal třeba Savage, což je jakási holohlavá zrůda s ostrými zuby a drápy, nebo Vlad, který vypadá jako upír. Vybral jsem jednoho z nich - tuším, že to byl Jinsoku s ostrými sekerami v každé ruce, a už proti mě nastupuje jiná zrůda. Dost jsem zápasil s ovládáním - skoky, údery rukou, nohou, komba, zajímavé bylo to co se dělo na monitoru. S každým úderem, který můj Jinsoku dostal, z něj vystříklo několik litrů krve a konec 1. kola nastal zanedlouho: s poslední ránou jeho hlava odletěla a odkutálela se pryč. Protivník vítězoslavně zvedl ruce nad hlavu a naprosto brutální hlas, ála George Corpsegrinder Fisher z amerických Cannibal Corpse pronesl MOJUMBO WINS!

Další kola probíhala podobným způsobem, než jsem se trochu dostal do ovládání a nakonec se mi podařila i některá komba, z čehož jsem měl velkou radost.
Time Slouhghter není skutečně hra, která by se dala hrát mnoho hodin a večerů, ale jako zpestření a výlet do historie to stálo zato. Přece jen se po čase opakující se soupeři a všechno kolem trochu zajídá. Grafika a všechno ostatní je na svou dobu docela ucházející, i když jistý amatérismus, ale spíše chtěný, je ze hry cítit.

Ač by se na první pohled mohlo zdát, že hra je oslavou násilí a bolesti působené někomu jinému, opak je pravdou. Ze hry je vysloveně cítit nadsázka, se kterou pánové z Bloodlust hru tvořili a zcela jistě se přitom dosytosti "vyblnuli". Násilí ve hrách vypadá přece úplně jinak...




Pro: dabing, souboje, grafika

Proti: ovládání

+11+11 / 0

Iron Storm


Na Iron Storm jsem narazil popvrvé na DH; téma, které hra zpracovává mě donutilo k tomu, abych si ji sehnal, přece jenom alternativní historie se ve hrách neobjevuje příliš často, nebo, kdo aspoň jednou nepřemýšlel o tom, jak by to bylo, kdyby...
Samotná hra možná každého nechytne hned na první rozehrání, přece jen je už nějaký ten pátek na světě a spousta současných hráčů na tento titul vůbec nenarazí nebo jej naprosto nespravedlivě opomíjí.
Hned na začátku se ocitáte v zákopech 1. světové války, která jak všichni víme, trvala čtyři roky a skončila v roce 1918, nicméně zde jste v roce 1964 a válka stále trvá; nad hlavou vám prolétají moderní bojové vrtulníky, zbraně, kterými jste vybaveni a postupně se dále vybavujete byste taky netipovali na začátek 20. století a ten zvláštní pocit, že je něco jinak vás pronásleduje po celou dobu hraní až do konce.

Hra se skládá celkem ze šesti misí, což by se mohlo zdát oproti obdobným válečným titulům žalostně málo, zde je to ale taky jinak: mise jsou poměrně dost dlouhé a hodně rozdílné - zákopy, rozbombardované město, vlak - a každá vyžaduje trochu jiný přístup a pojetí, takže se mi nestalo, že bych pocítil stereotyp nebo náznak nudy. I to je jeden z důvodů proč není ani na nejnižší obtížnost hra vůbec jednoduchá; mockrát jsem byl taky zastřelen, než jsem posléze zjistil odkud kulka přiletěla; spousta nepřátelských ostřelovačů je dobře ukryta, někdy je pozorovatelná pouze hlaveň jejich pušky a často jsem musel dobře promyslet, jak postupovat, abych nebyl odstřelen jako první.
Grafika je na svou dobu celkem standardní, neoslní, ale ani neurazí, občasné bugy jsou lehce otravné, ale za největší minus považuji pomalé mizení, nebo rozpouštění zastřelených protivníků.
Občasný závan lehkého humoru vtrhnu do jakéhosi skladiště a překvapím nepřátelského vojáka trůnícího na záchodě je namístě, ovšem ona zvláštní atmosféra, která mě po celou dobu doprovázela, myslím, dělá z tohoto titulu naprosto unikátní záležitost.
Tedy pro mě zcela jistě.

Pro: atmosféra, netradiční téma, scénář, AI

Proti: rozpuštějící se mrtvoly

+35+35 / 0

Ni.Bi.Ru: Posel bohů


Je mi celkem jedno jestli se jedná o předělávku nějaké starší hry; původní verzi Posla bohů jsem nehrál, takže nemohu porovnávat.
Každopádně si myslím, že tato hra není špatnou adventurou o čemž mě přesvědčilo hned několik zcela zásadních skutečností: hned na začátku mě upoutalo grafické provedení, společně s hudebním doprovodem a českým profesionálním dabingem; to že jsem byl vtažen do příběhu, který mě svým lehce mysteriozním nádechem nasál, není třeba dodávat. Velice slušné hádanky, některé trochu moc obtížné (alespoň na mě) ..kuličky, bílá, zelená, jakpak já vás posládám?...z čela se mi stéká studený pot, ruce se mi chvějí; kolikátý pokus?...neeee!! Pro dnešek konec, je už moc pozdě, ráno vstávám do práce, zkusím to zítra...Ach bože!!! já to snad nedám!, naposled to zkusím a ... zatraceně!, ještě, že se můžu kouknout do návodu!, tak a je to! - cože??, podle návodu to taky nejde?, kde jsem udělal chybu? Jsem zbabělec, ale jinak to nejde, už na to nemám nervy; najdu si příslušný save a bude to!
Abych jen nechválil, tak je také pravda, že některé myšlenkové pochody Martina Holana mi nešly do hlavy, a nechápal jsem proč ta vyčpělá homelesačka musí mít hot dog s hořčicí a nestačí jí kečup;
Konečný verdikt nicméně zní: 80%

Pro: dabing, grafika, puzzle

Proti: sem tam trhliny ve scénáři, nelogické chování

+35+36 / -1

Daemonica


Spíše v mysteriózním duchu se rozvíjí děj hry Daemonica, nežli v horrové atmosféře, jak praví popis v profilu hry. Ať tak, či onak, hra mě zaujala, bavila a dohrál jsem do konce. Nejde určitě o žádný megahit, ale jistě o nadprůměrnou hru, na které hned od začátku upoutá a zaujme lehce mrazivá a tajuplná atmosféra, k čemuž přispívá možná i trochu zastarale působící design, hudba navozující atmosféru středověku, ve kterém se děj odehrává, ozvučení (při dešti, který se spouští, mám pocit, že mi prší na záda).

K dabingu jednotlivých postav větších výhrad nemám, dialogy se občas vlečou, ale jsou odvedeny profesionálně a ve stylu a atmosféře hry (Vladimír Brabec, Miroslav Táborský, Pavel Soukup,...).
Sbírání rostlin pro lektvary, které v průběhu hry budete potřebovat je místy až nudné, ale pro další posun je třeba mít správné byliny v potřebném počtu.

Pro: atmosféra, scénář, Haresh-al-Dorem

Proti: občas nuda

+18+18 / 0

Project: Snowblind


Nebudu polemizovat, jestli je Project Snowblind následovníkem DE nebo není. Já jsem ji instaloval a spouštěl s pouze s tím vědomím, že se jedná o sci-fi FPS, což určitě nikdo popřít nemůže a nic jiného jsem od ní neočekával.
V žádném případě se nejedná o špatnou hru: slušný příběh, i když jde jistě o několikátou variaci podobného. Co určitě stojí za zmínku je jízda vozidly, nebo možnost ovládání nepřátelských robotů.
Grafické provedení je možná trochu "odfláklé, naopak velmi povedený je hudební doprovod a z celé hry jako celku mám dobrý pocit a na mě zapůsobila veskrze pozitivně. Za vším stojí atmosféra celé hry, která se postupně celkem obstojně zahušťuje...

Pro: ovládání robotů, atmosféra,

Proti: grafika, maličkosti

+25+25 / 0

Journey to the Center of the Earth


Stejně jako na další adventury inspirované romány J. Vernea jsem se opravdu těšil, třeba takový Tajuplný ostrov mám moc rád.
V tomto případě to byl ovšem krok trochu vedle...
V prvních chvílích jsem byl potěšený celkem solidním grafickým zpracováním, začátek příběhu byl taky v pořádku hlavní hrdinka se zřítí se svým pilotem s malým letadlem někde na Islandu, naštěstí nezraněná, ale pilot se ztratí, tak ho začne hledat.... Tak, jak jsem postupoval ve hře, moje počáteční nadšení silně vychládalo a na konci jsem byl v podstatě rád, že už to mám za sebou.
Kdyby si tvůrci dali jen o trochu víc práce, myslím, že by z Cesty do středu Země vykřesali mnohem víc.
To co mě nejvíce rozčilovalo po celou dobu hraní, bylo poměrně značně neohrabané přesouvání hlavní postavy z jedné lokace do druhé; to že značka ve tvaru stop je většinou umístěna u některého z okrajů obrazovky bylo zřejmé již po chvíli hraní, ale že hráč musí většinou značku skutečně hledat, a to i při několikátém přechodu stejné lokace, to skutečně celý zážitek z hraní sráží o 40%.
Takže, nakonec jsem se moc nepobavil, na opakované hraní to nevypadá.

Pro: grafické zpracování

Proti: ovládání

+14+14 / 0

The Chronicles of Riddick: Escape from Butcher Bay


Riddick mi dal všechno to, co očekávám od akční hry tohoto typu: perfektní příběh, který mě se svou temnou atmosférou vězení pohltil; hratelnost, grafika, dabing, to všechno dohromady mě dostalo na kolena. Mezitím některé vychytávky jako pěstní souboje na dvoře vězení, nebo ohnivá jízda s Heavyguardem na konci, kdy se tříští sklo a praskají žárovky na lustrech
Hru jsem si užíval až do konce, což mě teď trochu štve...tedy, že už je konec.

Pro: asi skoro všechno

Proti: celkem nic

+18+21 / -3

Return to Mysterious Island 2: Mina's Fate


Dobrodružství sympatické Míny a jejího kamaráda opičáka Jepa na opuštěném ostrově pokračuje přesně tam, kde skončil první díl.
Mína na ostrově díky nepřízni osudu musí zůstat a opět vyřešit spoustu zapeklitých hádanek
a i za pomoci opičáka a s nápovědou bývalého obyvatele ostrova kapitána Nema se snaží z ostrova dostat zpět do civilizace.
Tato cesta ovšem nebude žádnou procházkou růžovým sadem, přitom Mína musí zachránit ostrov před zkázou a skrz množství hádanek a puzzlů bude nakonec postavena před životní dilema; jak se ale rozhodne, to bude vždy na každém hráči.
I při druhém dílu jsem se skvěle pobavil, i když musím přiznat, že první "Tajuplný ostrov" mě bavil o chloupek víc.

Pro: grafické provedení, hratelnost

+20+20 / 0

ECHO: Secrets of the Lost Cavern


V první chvíli jsem si řekl, že tato hra nebude nic moc, ale už po několika minutách mě celkem dostala:
Khaos studio a Adventure Company opět nezklamali a vy tvořili adventuru s krásnou a opravdu chytlavou grafikou. Historické, až pravěké téma, řekl bych dost neotřelým způsobem uvádí do světa a doby, kdy se rodilo umění.
Většina hádanek a puzzlů nejsou nijak příliš složité, hra by se možná dala považovat i za naučnou pomůcku pro hodiny dějepisu starších školáků.
+15+15 / 0

Destination: Treasure Island


Tak opět Kheops Studio s dobrodružnou adventurou, skvěle graficky zpracovanou a opět,
pro mně, vlice poutavou, kdy jsem by přenesen do doby, kdy jsem hltal dobrodružné knížky,
konkrétně R.L. Stevensonův Ostrov pokladů.
Za mně 1+.
+7+7 / 0

Return to Mysterious Island


Nijak zvlášť obtížná nebo složitá adventura, která se dá projít za několik hodin, nicméně má úžasnou atmosféru; alespoň na mě tak působí;
jsem přesvědčen o tom, že hra osloví všechny, kteří v klukovském (nebo holčičím) věku hltali
knížky Julese Verna a na stránkách jeho příběhů se vydávali třeba na Tajuplný ostrov...
+24+24 / 0