Audiovizuálně nádherná, pohlcujícně atmosférická, naprosto zbytečně nasírací a přebytečně sadistická. Taková pro mě byla Silksong jakožto někoho, kdo první HK nehrál a ze svých někdejších hráčsky masochistických choutek spíš už odrostl.
Prvních 20 hodin jsem zcela hltal to, jak opravdu secret byly zdejší secrety, jak mechanicky jednoduché poskakování i bojování mělo zdánlivě neomezený skill strop a tak jsem se nesrovnatelně více zlepšoval já sám, nežli avatar v podobě Hornet. Během dalších 20 hodin jsem si velmi ukrutně ale už nepotykal s tím, že obdobně tajnůstkářsky se tu naložilo i se základními mechanikami, a tak až po dohrání mi random jůtuber vysvětlil, že všechny erby vlastně měli nějakou pasivní vlastnost, a až na posledních 5 hodin jsem získal razantní zlepšovák v podobě neméně random zjištění někde online, že Taunt zvedá poměrně razantně dmg (což hra komunikuje, ale jen v nastavení ovládání klávesnice; na layoutu ovladače Taunt ani není, natož sebemenší zmínka, že je to užitečné i na víc než jen aggro. Tak nevím, či jen masivní oversight, nebo kryptický design á la "když to ti blázni chcou hrát na klávesnici, řekneme jim o funkci, kterou ti normální s ovladačem nebudou potřebovat").
Desítky hodin je to nesmírně návyková hra. Taky je to ale hra plná mých zbožňovaných nekonzistencí (hlavní quest a některé vybrané vedlejší vám hra +-x: na mapě ukáže, většinu vedlejších ale samozřejmě hledej šmudlo, často na základě totálně nicneříkajícího zvratku; některé filmečky lze přeskočit, některé ne, a nedává to žádnej smysl), zmrveného balancu na úkor striktní narativní věrnosti (totiž, vono dává perfektní smysl, že tu naprosto všechno od vercajku přes fast travel až po lavičky na základní blbej checkpoint stojí love, a že love je kurevsky pomálu, ale fakt mám chválit world design mrdající game design?), naprosto nepochopitelných dyzajnérských pšouků (abych sám sebe viděl na mapě, musím mít v erbu zaraženej kompas, a jakmile někde naberu novej erb, hra mi ho automaticky equipne, takže v tu ránu nemám jediný tool vč. kompasu, a dokud nepřistanu zádel na blízkou lavičku, tak s tím nic neudělám, opravdu tleskám, bravurní systém a ten nejlepší tlumič radosti z nálezu něčeho nového, jaký jsem dost možná kdy zažil), čiré tvůrčí arogance (pakliže si dáte i třetí akt a co možná nejkompletnější průchod, hra vám narve do zorničky prosím pěkně DVAKRÁT nepřeskočitelné závěrečné titulky), a samo ve finále i dost úmorné zpomalení tempa.
Většinově jsem se ale bavil velmi dobře a je to fakt krásný. Ale co jsem tak letmo zaregistroval, s tím prvním HK bych byl udělal líp. A takhle po Silksong na něj asi nikdy chuť nedostanu.
Prvních 20 hodin jsem zcela hltal to, jak opravdu secret byly zdejší secrety, jak mechanicky jednoduché poskakování i bojování mělo zdánlivě neomezený skill strop a tak jsem se nesrovnatelně více zlepšoval já sám, nežli avatar v podobě Hornet. Během dalších 20 hodin jsem si velmi ukrutně ale už nepotykal s tím, že obdobně tajnůstkářsky se tu naložilo i se základními mechanikami, a tak až po dohrání mi random jůtuber vysvětlil, že všechny erby vlastně měli nějakou pasivní vlastnost, a až na posledních 5 hodin jsem získal razantní zlepšovák v podobě neméně random zjištění někde online, že Taunt zvedá poměrně razantně dmg (což hra komunikuje, ale jen v nastavení ovládání klávesnice; na layoutu ovladače Taunt ani není, natož sebemenší zmínka, že je to užitečné i na víc než jen aggro. Tak nevím, či jen masivní oversight, nebo kryptický design á la "když to ti blázni chcou hrát na klávesnici, řekneme jim o funkci, kterou ti normální s ovladačem nebudou potřebovat").
Desítky hodin je to nesmírně návyková hra. Taky je to ale hra plná mých zbožňovaných nekonzistencí (hlavní quest a některé vybrané vedlejší vám hra +-x: na mapě ukáže, většinu vedlejších ale samozřejmě hledej šmudlo, často na základě totálně nicneříkajícího zvratku; některé filmečky lze přeskočit, některé ne, a nedává to žádnej smysl), zmrveného balancu na úkor striktní narativní věrnosti (totiž, vono dává perfektní smysl, že tu naprosto všechno od vercajku přes fast travel až po lavičky na základní blbej checkpoint stojí love, a že love je kurevsky pomálu, ale fakt mám chválit world design mrdající game design?), naprosto nepochopitelných dyzajnérských pšouků (abych sám sebe viděl na mapě, musím mít v erbu zaraženej kompas, a jakmile někde naberu novej erb, hra mi ho automaticky equipne, takže v tu ránu nemám jediný tool vč. kompasu, a dokud nepřistanu zádel na blízkou lavičku, tak s tím nic neudělám, opravdu tleskám, bravurní systém a ten nejlepší tlumič radosti z nálezu něčeho nového, jaký jsem dost možná kdy zažil), čiré tvůrčí arogance (pakliže si dáte i třetí akt a co možná nejkompletnější průchod, hra vám narve do zorničky prosím pěkně DVAKRÁT nepřeskočitelné závěrečné titulky), a samo ve finále i dost úmorné zpomalení tempa.
Většinově jsem se ale bavil velmi dobře a je to fakt krásný. Ale co jsem tak letmo zaregistroval, s tím prvním HK bych byl udělal líp. A takhle po Silksong na něj asi nikdy chuť nedostanu.
