Protože se jedná o epizodickou hru, tak navážu přímo na svůj komentář k předchozí instanci a zmíním jen hlavní rozdíly.

Eerily Quiet mění prostředí a odehrává se v obchodě s veteší a přilehlém okolí. Za mě tím bohužel trochu utrpěla atmosféra. Rozlehlé opuštěné sídlo z předchozí epizody na mě působilo přeci jen tíživějším dojmem. Krom toho tu začíná dostávat na frak logika rébusů. Ty už nepůsobí uvěřitelně, ale čím dál uměleji. Hledání klíčů podle divných instrukcí, které zmiňují jen barvu a materiál, dejme tomu ještě. Ale kdo by si pro všechno na světě schovával klíč od bytu do rozbitého čínského rébusu do vitríny v zabezpečené výstavní místnosti? Moc tomu nepomáhá ani příběh, který je vyložený filler a k odhalení ústřední záhady nepřispěje ani zrnkem.

I přes to si ale příběh dokáže udržet napětí a vlastně je docela zajímavý. Největším posunem je ale mnohem hladší křivka obtížnost. Nevím jestli se autoři poučili, nebo já už tušil víc co čekat, ale epizodu jsem prošel bez jediného záseku a frustrace. Přestože puzzly často postrádají logiku, tak bylo docela jasné jak je řešit. A to kupodivu včetně závěru, který sice obtížnost trochu vystupňuje, ale ne tak, aby to bylo frustrující. Celé to nahánění se s monstrem v nepřehledném sklepě by bylo asi dost o nervy, ale naštěstí dává hlavní postava neustále k dobru rady, co má hráč dělat. A když člověk neztratí nervy, dá se to celkem v klidu ustát. Jednu postavu jsem tam i přesto pohřbil, ale to jsem si zasloužil, zazmatkoval jsem.

Taky se mi líbí, jak tvůrci přidávají každou epizodu novou herní mechaniku. Zklidňování dechu v této epizodě bylo fakt super, hlavně díky využití celého rozsahu stisku triggerů na gamepadu, to se moc ve hrách nevidí.

Dohromady druhá epizoda něco zlepšila, něco zhoršila, vychází mi z toho stále nadprůměrně kvalitní hra.