Pro hry od Compulsion je typické, že na první pohled umí zaujmout jak vizuálně, tak svými nápady, při tom druhém se ale obvykle vyjeví jako veskrze průměrné a nedotažené. Zlí jazykové by mohli namítnout, že tomu je tak i v tomto případě, pro mě se ale jedná o velmi milé překvapení.
Exceluje jak po výtvarné, tak zvukové stránce. Za tou první stojí Whitney Clayton, která vsadila na stop motion animaci. Ta hře propůjčuje nezaměnitelný pocit z pohybu a kartůnové stylizaci jistou znepokojivost. O tu druhou se postarali Christopher Fox a Olivier Derivière (A Plague Tale). A jak se dalo čekat, je to nářez. Foxův mimořádný audio design se organicky doplňuje s Derivièreovou uhrančivou hudbou. Několik skladeb je pak i mistrovsky otextovaných, a prohlubuje tak vyprávění.
Zážitek začne mírně pokulhávat až v momentě, kdy dojde na souboje. Ty se odehrávají na stále těch samých ohraničených kolbištích, a mohou tak snadno omrzet. Repetitivně žel působí i design úrovní. Ten je nenápaditý a místy vyloženě úmorný. Často se například stává, že někam pracně vyšplháte pro odměnu, ale místo pohodlné zkratky zpět, kterou by se slušelo nabídnout, se musíte zdlouhavě vracet.
Tak či onak, kreativní ředitel David Sears a hlavní scenáristka Zaire Lanier chtějí a mají co říct. South of Midnight se daří do značné míry vystihnout jižanskou a snad i afroamerickou zkušenost, aniž by se utápěla v zbytečných klišé, a nakonec je přesně tou nekomplikovanou a příjemně odsýpající akční adventurou, kterou jsem zrovna tolik potřeboval.
Exceluje jak po výtvarné, tak zvukové stránce. Za tou první stojí Whitney Clayton, která vsadila na stop motion animaci. Ta hře propůjčuje nezaměnitelný pocit z pohybu a kartůnové stylizaci jistou znepokojivost. O tu druhou se postarali Christopher Fox a Olivier Derivière (A Plague Tale). A jak se dalo čekat, je to nářez. Foxův mimořádný audio design se organicky doplňuje s Derivièreovou uhrančivou hudbou. Několik skladeb je pak i mistrovsky otextovaných, a prohlubuje tak vyprávění.
Zážitek začne mírně pokulhávat až v momentě, kdy dojde na souboje. Ty se odehrávají na stále těch samých ohraničených kolbištích, a mohou tak snadno omrzet. Repetitivně žel působí i design úrovní. Ten je nenápaditý a místy vyloženě úmorný. Často se například stává, že někam pracně vyšplháte pro odměnu, ale místo pohodlné zkratky zpět, kterou by se slušelo nabídnout, se musíte zdlouhavě vracet.
Tak či onak, kreativní ředitel David Sears a hlavní scenáristka Zaire Lanier chtějí a mají co říct. South of Midnight se daří do značné míry vystihnout jižanskou a snad i afroamerickou zkušenost, aniž by se utápěla v zbytečných klišé, a nakonec je přesně tou nekomplikovanou a příjemně odsýpající akční adventurou, kterou jsem zrovna tolik potřeboval.
