Předem je nutno zmínit, že jsem člověk, který se plošinovkám za celou svou herní kariéru poměrně úspěšně vyhýbal. Poslední (kterou jsem dokázal hrát vic jak 30 minut vkuse) byl tuším Rayman nějakých 8-10 let zpátky. Rocharda jsem sfoukl za jedno odpoledne, přičemž mi to zabralo téměř přesně 4 hodiny. Netuším, jestli je to na plošinovku málo, hodně nebo dostatečně, ale mně to přišlo tak akorát.

Přestože totiž Rochard nabízí podle mě docela svěží a inovativní gameplay, to jest hrátky s fyzikou a gravitací, se samotným designem "puzzlů" už to není tak slavné. Puzzlů v uvozovkách, protože tohle s puzzly nemá co dělat, řešení je snad vždy okamžitě zřejmé a trochu zamyslet jsem se potřeboval jen v jedné, či dvou situacích. Ke konci už mi to přišlo všechno na jedno brdo (čapnete první bednu po ruce a mrsknete ji někomu po hlavě) a nedokážu si moc dobře představit, jak by to vypadalo, kdyby hra trvala déle.

Co se týče příběhu, tak ten je takový, jaký byste čekali pro hru dlouhou 240 minut, na nic si nehraje a hlavním tahounem je tu sympaťák Rochard, který také sem tam utrousí nějaký vtípek.

Stejně jsem ale za tuhle hru rád, byla to příjemná odbočka a osvěžení po všech těch Skyrimech a Zaklínačích. Čtyř hodin, které jsem s Rochardem strávil, určitě nelituji.

Jinak soundtrack je bezvadný a co víc, hlavní postavu Rocharda namluvil samotný Jon St. John! Už jen kvůli tomu se to vyplatí zahrát.

P.S.: Závěrečné titulky jsou snad 3x delší než u Mass Effectu 2 a nedají se přeskočit :-D