Protože se mi teď na disku válí Virtua Tennis 2009, tak je možná čas na malé zhodnocení jeho předchůdce. Jsem tu asi v menšině, ale sporty na PC mě baví. Tedy jen některé, které mě baví sledovat i v televizi (fotbal, tennis, hokej ...). A stejně jako ve všech ostatních případech, i u tennisu je výběr tak žalostně malý, že člověk musí brát to co je a pak je to buď - hra bude dobrá a můžu vesele hrát - a nebo - hra bude stát za starou bačkoru a pak si můžu nechat zajít chuť a zkusit to zase za rok.

Virtua Tennis 3 je fajn do doby, než se skokově zvýší obtížnost, do té doby je hra zábavná (i když si vystačí se čtyřmi (?) tlačítky, nicméně pinkání je to fajn a v módu kariéra to dává i nějaký smysl, člověk poctivě objíždí malé turnaje, aby se kousek po kousku škrábal na žebříčku vzhůru, poctivě trénuje v různých minihrách, kdy některé jsou vcelku povedené, zlepšuje si jednotlivé schopnosti a těší se až to jednou nandá Federerovi. K pozitivnímu pocitu napomáhá podařená grafika, oficiální licence na některé top hráče i pěkně zpracované kurty.

A pak to přijde, VT3 je spíše arkáda, ale dá se to nějak přežít, ale od jisté části hry se višchni soupeři zelpší natolik, že jsou schopní vybrat skoro nemožné, rybička z jedné strany kurtu střídá rybičku na druhou stranu kurtu a z výměn se stává fraška a její ukončení je v podstatě náhoda. Vydržel jsem to pár zápasů a pak jsem to vzdal. Přitom stačilo tak málo, vybalancovat hru a VT3 mohl být naprosto super tenis.

Škoda, ale už tu mám VT 2009, kde prý tento neduh odstranili, tak uvidíme. Za první část hry a omáčku okolo těch 60 % dám, víc ani promile.