U Dying Light The Beast mě hned na začátku překvapila jedna věc. Hra dostávala na nejrůznějších serverech poměrně vysoká hodnocení, ale v recenzích samotných se mluvilo o spoustě chyb. Jelikož je tato trilogie moje oblíbená, musel jsem to vyzkoušet na vlastní kůži.

Ve hře se dostáváte do kůže Kyla Cranea známého z prvního dílu. Jelikož v tom druhém se objevil jiný protagonista a odnesl si spíš záporné hodnocení, autoři se vrátili ke starému známému. A i když mi Aiden nevadil, Kyle je prostě jiná liga. Příběh začíná tam, kde skončilo DLC k prvnímu dílu. Kyle je zajat a záporák říkající si Baron na něm dělá pokusy, aby lépe pochopil genetiku viru, který pak chce samozřejmě použít ve svůj prospěch. Příběh samozřejmě není nic světoborného, ale musím uznat, že i přes mnoho výtek mě celkem bavil. Zkrátka mě zajímalo, co a jak se vyvrbí.

Město je opět udělané perfektně a dostatečně variabilně. Takže si parkouru užijete do plna. Bohužel až tak moc, že to může být někdy otravné. Zejména při cestování po mapě. Chybí tady totiž jakákoli možnost fast travelu a úkoly jsou často od sebe opravdu docela daleko. Na druhou stranu to až zas takový zápor neberu. Někomu může připadat, že je to jen uměle natahovaná hratelnost, já to beru spíš tak, že autoři chtěli, ať si hráči užijou právě tuto hratelnost, která je velice specifická a v jiných hrách se nevidí, jak hrdlo ráčí. Kromě klasického parkouru můžete využít i cestování autem. To je sice mnohem lepší, než v DLC k prvnímu dílu, ale pořád jde vidět, že zrovna řízení auta nebylo pro autory nijak důležité. Mise bych hodnotil veskrze kladně. Sem tam byla za mě frustrující obtížnost, ale to je asi individuální. Rozhodně bych ale vyzdvihl misi v ústavu pro duševně choré a také závěr. Nechci tady spoilerovat ani ve skrytých odkazech, ale opravdu mě potěšil a jsem trochu překvapen, že si neodnesl od jiných hráčů pozitivnější přijetí. Novinkou jsou pak schopnosti monstra, které z Vás na krátkou dobu monstrum udělají a vy jste téměř neporazitelný. Správa těchto dovedností by si ale zasloužila možná trochu víc lásky.

Grafika je velmi působivá, veskerá monstra vypadají efektně, destruktivní zóny jsou opět na špičkové úrovni a počet zbraní je víc než dostačující. Potěšil návrat těch střelných a trochu kultivovanější hratelnost směrem k opotřebení těch chladných. Za mě opět palec nahoru.

Samozřejmě se dostanu i záporům, ale žádný nebude nijak zásadní. Jak už jsme zmínil, někomu může vadit absence fast travelu. I mě to někdy štvalo, ale vyloženě rušivě jsem to nebral. Spíš sem se nastavil na tu vlnu: Tak to půjdeme prozkoumat zase někde jinde. Boss fighty. Těch je docela dost a je pravda, že místy bych trošku ubral. Jak jsem již zmínil, správa monster skills by chtěla trošku víc inovací a poslední věc, která mi vadila asi nejvíc, je systém ukládání. To je furt stejné v celé trilogii, ale mně prostě vadí. Nevím, proč si hru prostě nemůžu uložit jak chci. Sem tam ji prostě neodkladně musím ukončit a při restartu se objevím úplně jinde a třeba na začátku úkolu. Tohle je za mě zbytečné a rád bych věděl záměr autorů. Prvky survival to za mě rozhodně neupgraduje.

Víc toho ale skutečně nemám. Poslední dying light (uvidíme, zda poslední :-) ) se za mě povedl a jedná se o asi nejlepší díl. Na druhou stranu mám skutečně rád i předchozí dva. Jen DLC k prvnímu dílu mi vůbec nesedlo. Každopádně vřele doporučuji fanouškům podobných her. Nemyslím si, že je na trhu hodně počinů, které by se kvalitou byť jen dokázali přiblížit. Samozřejmě ale nejsou tyto hry pro každého. Ať už herním pojetím nebo i mírou brutality, která je tady opět hodně vysoko.