Vzdy jsem mel rad strategicke hry. Za mlada jsem stravil hodne casu u C&C serie. Stale to vsak nebylo ono. Nechtel jsem rozhodovat jenom bitvy, ale touzil jsem mit pod kontrolou cely stat, strategii bitev a budoucnost naroda. Od realtime strategii jsem presel k prvni tahovce. Tehda to byla hra Making History: The Calm & The Storm (Gold Edition), avsak pocit dobyvani sveta byl stale neuspokojivy, herni mechanismy nebyly tak dokonale. Jednoho dne jsem vsak narazil na HOI 2 complete a mel jsem pocit, ze jsem nasel tu pravou hru pro uspokojeni mych dobyvatelskych obsesi.
Mikromanagement, kteremu jsem dlouho nerozumnel me z pocatku desne rozciloval, ale ono se za SSSR toho moc pokazit neda, takze jsme spolecne s Pepkem Stalinem dostavali tezky klepec od Dolfuse. Jednoho dne se vsak rozsvitila ruda hvezda nad Kremlem a sileneho Dolfuse i s jeho Valkyrama udupali moji Ivani. A nepotrebovali jsme k tomu ani spojence z USA. Ti od nas nasledne dostali par pozdravu v podobe ICBM s hezkym hydrogenovym bonbonkem uvnitr. Po pul roce hrani (musim chodit do prace a starat se o rodinu, takze si mohu strategicke orgie uzivat jen nekolik hodin tydne) prede mnou padl cely svet na kolena a ja se tak stal vladcem noveho, socialistickeho raje.
Okusil jsem i hrani za ostatni staty, ale nasledne se mi povedlo rozjet mod Kaiserreich. Jakozto fanaticky slovan jsem to rozjel zase za Rusko. A zase jsem za par mesicu urcoval chod sveta.
Ostatne bych se neustale opakoval. Hra se nemuze nikdy ohrat, vzdy muzete historii psat jinak a vzdy je to velka zabava. A co chybi na grafice dokresli vlastni fantazie. Skoda jen, ze pokracovani teto uzasne hry uz neni tak dechberouci, prekopat dokonaly herni mikromanagement mohlo napadnout jen vola.
PS: nyni mam rozehranou velepsenou verzi Darkest Hour: A Hearts of Iron Game a musim rict, ze tohle je ta nejlepsi hra, co jsem kdy hral!
Mikromanagement, kteremu jsem dlouho nerozumnel me z pocatku desne rozciloval, ale ono se za SSSR toho moc pokazit neda, takze jsme spolecne s Pepkem Stalinem dostavali tezky klepec od Dolfuse. Jednoho dne se vsak rozsvitila ruda hvezda nad Kremlem a sileneho Dolfuse i s jeho Valkyrama udupali moji Ivani. A nepotrebovali jsme k tomu ani spojence z USA. Ti od nas nasledne dostali par pozdravu v podobe ICBM s hezkym hydrogenovym bonbonkem uvnitr. Po pul roce hrani (musim chodit do prace a starat se o rodinu, takze si mohu strategicke orgie uzivat jen nekolik hodin tydne) prede mnou padl cely svet na kolena a ja se tak stal vladcem noveho, socialistickeho raje.
Okusil jsem i hrani za ostatni staty, ale nasledne se mi povedlo rozjet mod Kaiserreich. Jakozto fanaticky slovan jsem to rozjel zase za Rusko. A zase jsem za par mesicu urcoval chod sveta.
Ostatne bych se neustale opakoval. Hra se nemuze nikdy ohrat, vzdy muzete historii psat jinak a vzdy je to velka zabava. A co chybi na grafice dokresli vlastni fantazie. Skoda jen, ze pokracovani teto uzasne hry uz neni tak dechberouci, prekopat dokonaly herni mikromanagement mohlo napadnout jen vola.
PS: nyni mam rozehranou velepsenou verzi Darkest Hour: A Hearts of Iron Game a musim rict, ze tohle je ta nejlepsi hra, co jsem kdy hral!
Max Payne 3
Pro: Nekonecne moznosti postupu a psani historie, prehlednost, jednoduchost (po pochopeni hernich principu), hrani si na vladce sveta
Proti: Grafika, novejsi dily stoji za prd