Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 65
Herní výzva 2019 - Kategorie č. 10 - Barevný svět (Light)

Woolfe: The Red Hood Diaries je labutí písní studia Grin. Původně koncipovaná jako epizodická hra, je tato nová reinkarnace příběhů Červené Karkulky předkládána hráčům v podobě pouze jednoho jediného dílu. A na další bohužel nezbyly finance, díky špatným prodejům i negativním recenzím. Tudíž máme možnost zahrát si pouze ochutnávku z původně plánovaného díla.

Při hledání hry do desáté položky Výzvy jsem ve své Steam knihovně narazil na atraktivní blonďatou slečnu s rudou kápí a drsným výrazem ve tváří, a hned se stala mojí favoritkou. Tedy do Výzvy samozřejmě. A jelikož červená barva není povolená pro hardcore variantu, spokojil jsem se pouze s klasickou verzí. Recenze hry jsou docela negativní, ale nízká hodnocení zde na Databázi jsou podle mě poměrně příkrá.
Hrdinka, po česku jí můžeme říkat Karkulka, se snaží pomstít smrt svého otce, jenž pracoval pro Woolfeho, hlavního padoucha, který ve své továrně vyrábí cínové vojáčky, s jejichž pomocí si udržuje nadvládu nad pohádkovou zemí.

Hra je v prvé řadě plošinovkou, v částečném 3D provedení, jež ovšem směšuje několik žánrů. Klasickou hopsačku, v níž překonáváte nástrahy prostředí města nebo imaginární pohádkové krajiny, či pronásledujete Woolfeho prchajícího ve svém voze. Mnohde musíte zapojit svůj mozek, abyste si zpřístupnili blokující bariéry. Taky jde o bojovku, v níž pomocí sekyry likvidujete nepřátelské vojáčky na klíček. A také nechybí špetka stealthu, jelikož mnohé situace musíte překonat plíživým postupem.

Red Hood Diaries nabízejí přitažlivé vizuální provedení, město i další lokace jsou atmosféricky zpracovány, i když o technologickou špičku se rozhodně nejedná. Potkáte se s klasickými postavami z pohádek, určitě jich bylo plánováno zařadit více, ale díky ukončení vývoje se s dalšími hrdiny nepotkáme. Průběh je rychlý a lineární, hra odsýpá, zádrhely prakticky nehrozí, i když se můžete zdánlivě ztrácet, vždycky se vám nakonec nasvítí aktivní místo. Plynule se střídají skákačkové sekvence s těmi bojovými. Některé sekvence jsou víceméně 2D, jiné zase v prostorovém 3D provedení, mnozí hře vytýkají nepřehled, ale design zase tak zákeřný pro mě nebyl.

Spíše jsem zápolil se souboji, zde kontrola úderů byla docela nepřesná a cílení mých útoků bylo spíše náhodné. Obával jsem se plížení, ale stealth části byly docela snadné. Možná příčinou mých opakovaných nezdarů v boji bylo toporné ovládání na klávesnici, hra bohužel nenabízí myš a kloudná konfigurace kláves se mi nedařila. Asi bych si přece jen měl zakoupit nový gamepad.

Hlavní výtkou kterou mám, je neustálé omezování pohybu. Vše musíte proběhnout po stanovené dráze a měl jsem pořád pocit, že mě hra neustále zdržuje v tempu a drží na designéry pevně vytyčené trase. Je to vidět zejména ve městě, kde musíte kupříkladu projít stanoveným úsekem po schodišti, přičemž nemůžete přeskočit nízké zábradlí.

Woolfe: The Red Hood Diaries nejsou rozhodně propadákem, ale ani nadprůměrným titulem. Příběh osekané verze dohrajete cca za 4 hodiny, bez zbytečných zádrhelů či zákysů, ale rozhodně se nejedná o nic převratného, i když vyzdvihnout lze takřka Burtonovská atmosféra. Jinak nejde o nic, co bychom v jiných titulech neviděli. V akci lze titul s klidným svědomím doporučit, ale za plnou cenu bych ji nekoupil.

Pro: Atmosféra a vizuál. Originální podání klasické pohádky. Pěkně zpracovaná hlavní hrdinka. Přístupná obtížnost.

Proti: Omezený pohyb. Krkolomné ovládání. Nedokončený příběh.

+18
  • PC 50
Woolfe: The Red Hood Diaries je ve všech ohledech dokonale průměrná plošinovka. Vypráví o Červené Karlulce se sekerou, která se žene pomstít smrt svého otce. Jo, i příběh je naprostý průměr.

Hratelnostně je to klasická plošinovka. Hromada skákání, nějaké to plížení a po chvíli i souboje. Problémem je ovládání, protože se pohybujeme i ve třetím rozměru. Hra má tedy podobný neduh jako třeba Trine 3, kdy někdy není jednoduché vychytat skok na plošinku, která se klidně různě točí a pohybuje od kamery. Blbých pádů je Woolfe tím pádem plná.

Souboje jsou víceméně v pohodě, je zde i pár jednoduchých speciálních útoků a jediným způsobem obrany jsou kotouly. Nepotěší zbytečný respawn, na druhou stranu moc oblastí ve kterých se hráč musí vracet není. Umřít je jednoduché, veškeré překážky zabijí Karkulku jednou ranou, což je někdy frustrující.

Při soubojích vypadávají z nepřátel i lahvičky s životy. Problém je ten, že hra na doplňování zdraví nestíhá reagovat, takže jsem zažil množství smrtí při téměř plném životu - alespoň tak se to zdálo, životy klesly na nulu, byly ale ihned doplněny lahvičkami. Životy se díky tomu špatně sledovaly, a tak jsem je nesledoval vůbec :)

Co vyčnívá je slušná grafika a atmosféra. Hudba je místy otravná, záleží, jak často hráč opakuje danou pasáž. Herní doba je krátká, pouze dvě hodiny, což je popravdě akorát.

Woolfe: The Red Hood Diaries tedy není vyloženě špatná hra, spíše se jedná o tuctovou skákačku ve světě drsné Karkulky.

Pro: Atmosféra, grafika

Proti: Vše ostatní je naprostý průměr - příběh, hratelnost, celková nedodělanost

+17
  • PC 65
Mám rád, když někdo vezme staré známé příběhy a poskládá je trochu jinak a tak, když na mě ze Steamu vybafla Karkulka s tvrdáckým výrazem a dřevorubeckou sekyrou v ruce, nemohl jsem nezkusit.

Bohužel umělecká stylizace je to jediné, co jsem si opravdu užil. Vizuální zpracování je super, veršované dialogy nádherně navozovaly atmosféru, ale samotná hratelnost je taková obyčejná a celé je to velmi krátké. A hra také není úplně vypilovaná. Studio během vývoje zkrachovalo a je to vidět.

Největším kamenem úrazu, je že na rozdíl od jiných plošinovek se lze pohybovat i v třetím rozměru (tj. od kamery a ke kameře). To samo o sobě není špatný nápad, problém je v tom, že vzhledem ke kameře je v tomto směru velmi obtížné odhadovat vzdálenosti. Netřeba říkat, že ne všechny plošinky na sebe navazují ve stejné rovině. Další nepříjemností byly neviditelné zdi. Bedny, plůtky a jiné dekorace vprostřed místnosti (a nepřátelé) prostě nejde přeskočit, a to i když je Karkulka schopná vyskočit 2-3x výš než je třeba. Boj je své podstatě celkem příjemný, často však nejde poznat, jestli rána nepřítele zasáhla či ne. Nejlépe je to vidět na prvním odemčeném speciálním útoku, kdy zásah může odhodit několik o malém okruhu stojících nepřátel do vzduchu. Někdy je to odhodí všechny, někdy jen některé a někdy nikoho a to i přesto, že stojí přesně v místě zásahu.
Z designerského hlediska bych ještě zmínil rozmístění checkopointů, Z nějakého důvodu nejsou umístěny před nejtěžšími úseky, ale spíš před poslední překážkou/nepřítelem před nejtěžším úsekem. V kombinaci s tím, že všechny překážky (kromě řadových nepřátel) jsou ve stylu dotek=smrt, je to poněkud nepříjemné. Nemluvě o tom, že někdy se lze překážky dotknout (ale nepřistát na ní) a přežít, jindy člověk zemře i když ji mine o půl metru.

Doporučit, či nedoporučit? Já jsem koupil ve slevě za 3€ a hru jsem si užil, už jenom kvůli překopání pohádky o červený Karkulce. Za plnou cenu bych ale nedoporučil. Vše výše zmíněné je spíše otravné, návrat k poslednímu checkpointu a podruhé už vím jak na to. Ale celé to lze dohrát za 2 hodiny. Napoprvé. Napodruhé, když člověk ví co a jak, skoro za polovic. Původně to měla být pouze první epizoda, bohužel je to zatím i poslední. Škoda, těšil bych se.

Pro: umělecké zpracování, audio i video

Proti: širší spektrum drobných, ale i pár větších nedodělků, velmi krátká herní doba

+7