Ronik
Herní výzva #7 - dokončeno!
Nakonec jsem jako svůj nejméně oblíbený žánr do Herní výzvy určil žánr sportovních her. Ve své Steam knihovně jsem hledal něco, co by byla pokud možno cesta nejmenšího odporu a natrefil na Vertiginous Golf, který jsem svého času dostal zdarma. Ze screenshotů to vypadalo docela slibně, recenze na Steamu byly sice smíšené, ale je to pořád minigolf, tak to přece nemůže být tak špatné, ne?
Huuu. Kde začít?
Začněme třeba u té nejpodstatnější části golfové hry - hratelnosti. Ze začátku, u jednoduchých jamek, to nebylo úplně špatné - graficky hra vypadá pěkně a design jamek dovoloval více cest v paru. Zhruba ve třetině ale hra přijde s novou mechanikou, free stroke jamkami, které zůstávají odemčeny jen po určitý počet úderů a pokud se do nich stihnete trefit, dovolí vám přeskočit nějaké překážky a odečtou vám jeden úder z vašeho skóre. Tím v podstatě odpadá jakákoliv možnost nějaké improvizace, protože všechny pary počítají s tím, že se prostě budete do free stroke jamek trefovat a tím vám znázorní jedinou vhodnou cestu. Když nějakou minete, připravte se na peklo, protože najít v několikapatrových jamkách jinou cestu není vůbec jednoduché. Hra vás zkrátka trestá za to, že stoprocentně nejedete po její načrtnuté lajně, což je u minigolfu prostě... stupidní. Argumentem pro tenhle styl by mohlo být, že tvůrci chtěli, aby ta hra byla trochu těžká - problém ale leží v tom, že hra vás za překročení paru nijak netrestá a nevadí ji, když jamku dohrajete na 37 úderů místo 5. Vaší jedinou motivací pro dosažení nízkého skóre jsou tak jen achievementy (hu-rá) a nějaká touha po sebezlepšení, což je u téhle hry dost pochybná motivace.
Ovládání je (hlavně na krátké vzdálenosti) navíc super citlivé, je skoro zázrak, když se vám povede trefit míč takovou silou, jakou chcete a mám podezření, že úder stejné síly nikdy neurazí úplně stejnou vzdálenost (ale netestoval jsem to). S tím asi počítali i tvůrci a dali vám schopnost přetáčet čas, kterou budete muset používat HODNĚ. Když po vás hra bude chtít trefit se do díry ve stěně, která je od vás vzdálená třicet metrů a neodhadnete, jestli budete potřebovat sedm nebo osm čárek síly, když se míček odrazí od neviditelné zdi, když míček proletí texturou... a tak dále. Velmi užitečná pomůcka!
Ale není vše ztraceno, ještě to může zachránit příběh! Ano, Vertiginous Golf je golfová hra s příběhem, což jsem snad naposled viděl v Mario Golf: Advanced Tour na GBA (dobrá hra, mimochodem). Teoreticky to nutně nemusí být špatný nápad, realizace je ovšem stejně nešťastná jako všechno ve Vertiginous Golf.
Příběh je vyprávěný ne pomocí cutscén, ale přímo na jamkách. Na každé jamce musíte v přesně daném pořadí aktivovat modře svítící checkpointy, které vám přehrají kus dialogů. Opět se tedy opakuje stejný problém jako s free stroke jamkami - hra vám přesně diktuje, kudy byste měli jet do cíle. A samozřejmě vás nemůže vést nějakou normální cestou, ale protáhne vás někudy, kam by normálního člověka nenapadlo mířit.
A samotný scénář je... špatný. Scénárista očividně měl moc rád Bioshock/Bioshock Infinite, ale originálních myšlenek moc nepobral. Hrstka hrdinných odbojářů bojuje proti útlaku a lžím vlády horních desetitisíc, zív. Každý monolog je taky příšerně natažený květnatými synonymy a frázemi, aby nám autor předvedl, jak moc dobře má nastudovaný Thesaurus. K tomu tvůrci měli tu drzost ukončit svou minigolfovou hru cliffhangerem, jako by někdy mělo vzniknout pokračování. Teda, i kdyby vzniklo, tak já se Vertiginous Golf 2: Terror from Beyond the Stars nedotknu ani kovovou tyčí.
Takže rekapitulace - Vertiginous Golf je hezky vypadající, žalostně lineární, zabugovaná minigolfová hra s nepřesným ovládáním a příběhem, který není tak chytrý, jak si myslí. Na druhou stranu, je to asi jediná minigolfová hra, kde začnete hru tím, že si sednete do elektrického křesla, a to přece zasluhuje pochvalu. Asi.
Nakonec jsem jako svůj nejméně oblíbený žánr do Herní výzvy určil žánr sportovních her. Ve své Steam knihovně jsem hledal něco, co by byla pokud možno cesta nejmenšího odporu a natrefil na Vertiginous Golf, který jsem svého času dostal zdarma. Ze screenshotů to vypadalo docela slibně, recenze na Steamu byly sice smíšené, ale je to pořád minigolf, tak to přece nemůže být tak špatné, ne?
Huuu. Kde začít?
Začněme třeba u té nejpodstatnější části golfové hry - hratelnosti. Ze začátku, u jednoduchých jamek, to nebylo úplně špatné - graficky hra vypadá pěkně a design jamek dovoloval více cest v paru. Zhruba ve třetině ale hra přijde s novou mechanikou, free stroke jamkami, které zůstávají odemčeny jen po určitý počet úderů a pokud se do nich stihnete trefit, dovolí vám přeskočit nějaké překážky a odečtou vám jeden úder z vašeho skóre. Tím v podstatě odpadá jakákoliv možnost nějaké improvizace, protože všechny pary počítají s tím, že se prostě budete do free stroke jamek trefovat a tím vám znázorní jedinou vhodnou cestu. Když nějakou minete, připravte se na peklo, protože najít v několikapatrových jamkách jinou cestu není vůbec jednoduché. Hra vás zkrátka trestá za to, že stoprocentně nejedete po její načrtnuté lajně, což je u minigolfu prostě... stupidní. Argumentem pro tenhle styl by mohlo být, že tvůrci chtěli, aby ta hra byla trochu těžká - problém ale leží v tom, že hra vás za překročení paru nijak netrestá a nevadí ji, když jamku dohrajete na 37 úderů místo 5. Vaší jedinou motivací pro dosažení nízkého skóre jsou tak jen achievementy (hu-rá) a nějaká touha po sebezlepšení, což je u téhle hry dost pochybná motivace.
Ovládání je (hlavně na krátké vzdálenosti) navíc super citlivé, je skoro zázrak, když se vám povede trefit míč takovou silou, jakou chcete a mám podezření, že úder stejné síly nikdy neurazí úplně stejnou vzdálenost (ale netestoval jsem to). S tím asi počítali i tvůrci a dali vám schopnost přetáčet čas, kterou budete muset používat HODNĚ. Když po vás hra bude chtít trefit se do díry ve stěně, která je od vás vzdálená třicet metrů a neodhadnete, jestli budete potřebovat sedm nebo osm čárek síly, když se míček odrazí od neviditelné zdi, když míček proletí texturou... a tak dále. Velmi užitečná pomůcka!
Ale není vše ztraceno, ještě to může zachránit příběh! Ano, Vertiginous Golf je golfová hra s příběhem, což jsem snad naposled viděl v Mario Golf: Advanced Tour na GBA (dobrá hra, mimochodem). Teoreticky to nutně nemusí být špatný nápad, realizace je ovšem stejně nešťastná jako všechno ve Vertiginous Golf.
Příběh je vyprávěný ne pomocí cutscén, ale přímo na jamkách. Na každé jamce musíte v přesně daném pořadí aktivovat modře svítící checkpointy, které vám přehrají kus dialogů. Opět se tedy opakuje stejný problém jako s free stroke jamkami - hra vám přesně diktuje, kudy byste měli jet do cíle. A samozřejmě vás nemůže vést nějakou normální cestou, ale protáhne vás někudy, kam by normálního člověka nenapadlo mířit.
A samotný scénář je... špatný. Scénárista očividně měl moc rád Bioshock/Bioshock Infinite, ale originálních myšlenek moc nepobral. Hrstka hrdinných odbojářů bojuje proti útlaku a lžím vlády horních desetitisíc, zív. Každý monolog je taky příšerně natažený květnatými synonymy a frázemi, aby nám autor předvedl, jak moc dobře má nastudovaný Thesaurus. K tomu tvůrci měli tu drzost ukončit svou minigolfovou hru cliffhangerem, jako by někdy mělo vzniknout pokračování. Teda, i kdyby vzniklo, tak já se Vertiginous Golf 2: Terror from Beyond the Stars nedotknu ani kovovou tyčí.
Takže rekapitulace - Vertiginous Golf je hezky vypadající, žalostně lineární, zabugovaná minigolfová hra s nepřesným ovládáním a příběhem, který není tak chytrý, jak si myslí. Na druhou stranu, je to asi jediná minigolfová hra, kde začnete hru tím, že si sednete do elektrického křesla, a to přece zasluhuje pochvalu. Asi.
Drekt
Pro: vypadá to pěkně
Proti: nehraje se to pěkně