Diskuze

To bych mohl, jen to asi ještě trochu učešu do ucelenější formy. :-D

Dohráno. Disco Elysium to připomene, ale méně, než jsem čekal. Nejvíce v dialozích, které vypadají graficky podobně, a stejně jako v DE vám do nich mluví vaše psyché. Taky se zde řeší vražda, respektive vraždy, a hodně se chlastá.

Ale jinak to až tak podobné není. Především je to tedy jednohubka, hra mi zabrala asi 12 hodin a nemyslím si, že bych toho hodně minul. Konec je o něco slabší a nepřijde mi, že by všechny nakousnuté otázky vyřešil uspokojivě. Naopak, závěrečné propojení všech zápletek a protagonistů působí poněkud uspěchaně, a u finálního sequel baitu jsem si říkal skoro až wtf. Viktoriánští Avengers? Cože?

Není to napsané až tak poutavě jako Disco Elysium, a to platí jak pro popisy, tak pro dialogy. Rozhodně nelze říct, že by to bylo špatné, ale ve srovnání to neobstojí, čili bych doporučil jít do toho spíše bez očekávání podobného druhu zábavy. Je to docela škoda, protože na hře jde vidět, že má potenciál být fakt skvělá, ale výsledek je "jenom" hodně dobrý.

Co se mi líbilo je přepínání mezi postavami. Byť je to trochu dvojsečné, protože někdy jsem si určitou pasáž užíval, a pak jsem musel dalších pár kapitol čekat, než se hra vrátí k dané postavě. Kapitoly byly taky délkou poněkud nevyrovnané. Ale bylo zajímavé s jednotlivými postavami mluvit v kůži různých protagonistů. Obzvláště mě bavilo, když se protagonisté střetli – scény, kde Atticus interaguje s Clarou, patřily k tomu nejlepšímu. Proto zamrzí, že Teddy jel spíše po vlastní ose. Z toho šlo vytěžit mnohem více, a že by bylo jistě hodně zábavné v jedné scéně např. mluvit s Clarou jako Atticus, pak s Atticem jako Teddy... a vůbec kdyby měly činy jednoho protagonisty větší vliv na to, co se v další kapitole přihodí jinému protagonistovi. Většinou šlo jen o drobnosti typu jeden protagonista sebral mince zapadlé v gauči, takže druhý je tam už nenajde. Škoda promarněného potenciálu.

Atticus mě bavil asi nejvíc a čekal jsem, že jeho role bude větší vzhledem k tomu, že jeho kapitola celý příběh zahájí. Ale nakonec mi přišlo, že nejvíce jsem hrál za Claru, která celkovým příběhem taky nejvíce pohnula, zatímco ostatní linky spíše vyšuměly do ztracena. Teddy a Otto si většinu času jeli vlastní příběh, a jejich zapojení mi přišlo slabší, třebaže hrát za ně bylo rozhodně zábavné.

Sice jsem zvědavý, jestli hra nabízí jiné způsoby průchodu dějem – každý protagonista má na začátku na výběr ze čtyř archetypů, které určují jeho povahu a statistiky, plus je tam ještě ukazatel jejich optimismu/pesimismu, což ovlivňuje dialogy; teoreticky by tedy další průchod mohl být jiný, ale spíše tak nějak očekávám, že změny budou kosmetické. A i když mě hra bavila, nenadchla mě natolik, že bych si to hned chtěl dát znovu.