Komentáře

Autorku Meredith Gran sleduji už od chvíle, kdy se mi dostal do rukou její komiks Octopus Pie , který s ironickým nadhledem sleduje život hlavních hrdinů bojujících se strastmi, jež dospělost přináší. Už tehdy jsem dokázal ocenit její neidealizovaný pohled na každodenní problémy dospělých i dospívajících, navíc okořeněný místy až absurdním a velmi osobitým humorem. To vše u mě vyvrcholilo adventurou   Perfect Tides   (2022), která ve mně svým syrovým zobrazením dospívání znovu probudila širokou škálu emocí – od znechucení nad sebou samým přes nostalgii až po upřímný smích. Není proto divu, že jsem se velmi těšil na oznámené pokračování s podtitulem   Station to Station , které kromě věkového posunu hlavní hrdinky Mary slibovalo i posun v samotném pojetí hratelnosti. Jak to dopadlo, si povíme níže. 

Pro ty, kteří první díl nehráli, přidám krátký kontext. Šlo o klasickou point-and-click adventuru zaměřenou především na příběh puberťačky jménem Mara, aspirující spisovatelky. Skrze čtyři roční období sledujete její život na ostrově jménem Perfect Tides, který je s pevninou spojen pravidelným přívozem. Přestože hra stavěla hlavně na příběhu, trpěla podle mě zbytečnými puzzly, které narušovaly velmi silnou osobní rovinu vyprávění. Nepomáhalo ani to, že některé události či hádanky byly časově omezené a daly se snadno minout, což by se u více narativní adventury dít nemělo.

Naštěstí si to ve studiu Three Bees vzali k srdci a hratelnost výrazně zpřístupnili. A to i s ohledem na příběh, který si podle mě bez problémů užijete i bez znalosti prvního dílu. Osobně ho ale i přes výtky rozhodně doporučuji, protože   Station to Station   na něj příjemně navazuje a často k němu pomrkává. Nyní sledujeme Maru už jako osmnáctiletou studentku vysoké školy v roce 2003, která ve městě studuje literaturu a psaní. To, že je z puberty venku, ale neznamená, že by byl život jednodušší. Naopak. Přichází nová dávka psychické zátěže, stresu, chaotických vztahů a nejistot. Maru potkáváme ve chvíli, kdy se snaží skloubit školu s brigádou v knihovně, přičemž její sociální úzkosti přetrvávají a situaci zhoršuje i toxický přítel Adam.

K samotnému ději už ale víc prozrazovat nechci. Celá hra je totiž o cestě s hlavní postavou a byla by škoda ji spoilovat. Raději se zaměřím na to, jak na mě působila a jaké pocity jsem si z ní odnesl. Scénář rozhodně nezklamal. Meredith Gran opět přináší velmi osobní, místy nepříjemně realistický, patetický, ale zároveň i vtipný příběh. Bylo až znepokojivé, kolikrát jsem se v některých situacích poznával. Jako člověk, který sám bojuje s úzkostmi a má ADHD, jsem s myšlenkovými pochody hlavní hrdinky často soucítil, protože jsem si podobnými stavy v jejím věku také prošel.

Recenze zde  

Ve výsledku jsem víc než nadšený. Druhý díl   Perfect Tides: Station to Station   přináší ucelenější zážitek, zapamatovatelné postavy, melancholickou dobovou atmosféru, příjemnou slice-of-life hratelnost a obrovské srdce. Po celou herní dobu jsem se skvěle bavil a odcházel ještě nadšenější než u prvního dílu. Všem, kteří mají rádi tento typ her, klidně doporučuji začít právě   Station to Station , které se už teď řadí mezi aspiranty na adventuru roku.