Patrick Calman před patnácti lety přišel o rodinu – rodiče kdosi zavraždil a sestra beze stopy zmizela. Jeho život od té doby ovládá hluboké duševní poranění a jedinou společnost mu dělají k němu hovořící hlasy. Většinu času je schovaný ve svém bytě, kde se pokouší rozluštit, co se oné bolestivé noci, přikryté mlhou zapomnění, odehrálo a rozkrýt spiknutí, jež proti němu kují neznámí aktéři. Jednoho večera, kdy Patrickovi dochází prášky, zazvoní telefon a v něm sestřin hlas, zanechávající po sobě horkou stopu.

Zásadní rozhodnutí, které promění, co se danou noc přihodí, určí hráčův zásah. Telefonát a nedostatek léků může ignorovat a zůstat na pokoji, kde přezkoumá dosud nastřádané důkazy a pospojuje si vodítka, bude dozorovat na dění v patře a podezřelou sousedku, anebo stráví hodiny u televizoru, do něhož lze nalézat po bytě roztroušené kazety s filmy (Andaluský pes, Manos: The Hands of Fate apod.). Nedostatek léků ale představuje hrozbu zhoršení halucinací a nežádoucích vedlejších účinků. Neméně nebezpečná jsou zjištění, jichž se můžeme dobrat přílišnou zvědavostí, a nechat Patricka přijít o poslední zbytky naděje, že si svá podezření pouze namlouvá.

Volání sestry však může být Patrickem vyslyšeno. Hráč ho pak provází s předpisem do lékárny a po stopách jeho sestry. Co když podlehl léčce? Nebylo opuštění bytu lehkovážností, na niž brzy doplatí? Ve městě, jak je patrno z televizního vysílání i zvuku sirén z ulic, stejně jako policejnímu zákroku, který je možné pozorovat z balkónu, řádí nelítostný sériový vrah a Paymon virus. Tato cesta tudíž obnáší riziko konfrontace, jež se řeší souboji na blízko nebo plížením.

Paranoid tedy nabízí dvojí průchod hrou, na jehož základě zprostředkovává příběhem i hratelností velice rozdílný zážitek.