Komentáře

Videohry ze světa Forgotten Realms se jen málokdy vydají mimo oblíbené Mečové pobřeží. Tentokrát se však posouváme lehce na východ, do lesního království Cormyru, země ctnostných rytířů a přísných zákonů. Cormyr mi nejvíce připomíná pohádkovou keltskou Británii z artušovských legend, a proto doporučuji pro toto rozšíření založit lidskou postavu, ať už muže či ženu. Jiná rasa zde bude působit jako pěst na oko a navíc se vůbec nehodí do příběhu, v němž se se svým bratrem vydáváte stát panoši místního Sira, abyste pomstili smrt svého otce, bratrovy ženy a vypálení rodinné farmy.

S touto prvotní zápletkou mám hned několik problémů. Je hezké, že se realisticky drží při zemi a nejde hned o nějaký high fantasy epic příběh, který by se ke Cormyru moc nehodil, ale intro mohlo být delší. Takto jsme se s mrtvými, pro které máme truchlit, jako hráči ani nestihli setkat a maximálně tak můžeme vylootit jejich mrtvoly. Druhý problém je nová minihra, kterou musíme absolvovat, abychom se stali panoši: turnaj v rytířském klání s dřevci (anglicky jousting). Chápu, že autoři chtěli ukázat, že toto DLC není jen nový příběh, ale také koně, ježdění, lepší fyzika oblečení atd., a jousting to všechno demonstruje. Ale jinak je extrémně nudný, pomalý a podle mě zcela náhodný. Navíc se vývojářům z Beamdogu při tvorbě jejich Enhanced Edition podařilo minihru nějak rozbít, takže hra při ní má asi 80% šanci crashnout. Joustování si tak užijete do sytosti. Uživatelé si na to stěžují už roky, ale patch nikde.

Chce to tedy obrovské sebezapření k překonání první zhruba hodinky tohoto rozšíření, které ale má svoje kvality. Po vyhraném turnaji se rozjede poměrně dobrý příběh. Sice plný až příliš zdlouhavého bojování, ale i nečekaných zvratů a zajímavých puzzlů. Celé je to teda hrozné klišé. Neustále jsem měla pocit, že jsem všechno už viděla v jiných hrách, ale dohromady to docela funguje. Navíc k tomu mám jeden tip. Nejspíš úplně zbytečný – nepředpokládám, že by se někdo z čtenářů tohoto komentáře přes to zabugované rytířské klání vůbec kdy dobrovolně dostal – ale kdyby náhodou ano, tak si celou hru tahejte s sebou koně. Z jiných Neverwinter Nights modulů jsem na něj nebyla zvyklá, takže jsem ho nechala v pevnosti, a pak mi doslova chyběla jedna koňská síla.

Když už jsem doufala, že mě další přibližně čtyři hodinky hraní bez problémů zavedou ke zdárnému konci Wyvern Crown of Cormyr, přišla další rána. Konkrétně druhý rytířský turnaj, stejně nudný a stejně zabugovaný jako ten první. Teprve po něm se dostanete do finálního dungeonu, který vás nezdrží déle než půl hodinky. Celkově se tak jedná o dost krátké rozšíření průměrné až lehce podprůměrné kvality. Samo o sobě sice nejspíš obohatilo Neverwinter Nights o řadu novinek, které využívají novější moduly, ale samotný singleplayerový příběh můžete v klidu vynechat. A hlavně kvůli zabugovanému joustingu ho ani nemůžu doporučit rozehrávat.