Vanguard je nejmodernější, nejjednodušší a nejsvižnější z Medal of Honor her, které vyšly na PS2.
Zapomeňte na vedlejší úkoly, otevřené prostředí, stealth mise či jízdu na vozidlech. Vanguard vám nedá nic než přímočaré střílení v přísně lineárních levelech. Při jejich průchodu se ani nemusíte mít nijak extra na pozoru, pozici všech nepřátel máte totiž zaznamenanou na radaru v rohu obrazovky. Při střelbě vám pomáhá autoaim a utržená zranění řeší autoheal. Hra příjemně odsýpá a počáteční rozčarování z více casual přístupu brzy nahradí radost z čiré, byť jednodušší, hratelnosti.
Vtipné je, že nepřátelská AI vůbec nepočítá s možností, že by se hráč mohl rozběhnout přímo proti ní. Nepřátelé nemají žádný útok na blízko a vaše přítomnost v nich vyvolává paniku, což z nich dělá velice snadné terče. Je to sice o něco riskantnější způsob hraní, než klasické schovávání se za překážky a čekání na to, až nepřítel konečně vystrčí hlavu z úkrytu, zároveň je to ale také mnohem uspokojivější a více vzrušující.
Zapomeňte na vedlejší úkoly, otevřené prostředí, stealth mise či jízdu na vozidlech. Vanguard vám nedá nic než přímočaré střílení v přísně lineárních levelech. Při jejich průchodu se ani nemusíte mít nijak extra na pozoru, pozici všech nepřátel máte totiž zaznamenanou na radaru v rohu obrazovky. Při střelbě vám pomáhá autoaim a utržená zranění řeší autoheal. Hra příjemně odsýpá a počáteční rozčarování z více casual přístupu brzy nahradí radost z čiré, byť jednodušší, hratelnosti.
Vtipné je, že nepřátelská AI vůbec nepočítá s možností, že by se hráč mohl rozběhnout přímo proti ní. Nepřátelé nemají žádný útok na blízko a vaše přítomnost v nich vyvolává paniku, což z nich dělá velice snadné terče. Je to sice o něco riskantnější způsob hraní, než klasické schovávání se za překážky a čekání na to, až nepřítel konečně vystrčí hlavu z úkrytu, zároveň je to ale také mnohem uspokojivější a více vzrušující.
special_plan