Komentáře

Po prvním díle jsem neměl příliš velká očekávání, ale trilogii jsem pořád chtěl dát šanci jako celku. A musím říct, že dvojka opravdu vylepšila snad všechno, s čím jsem měl problém. Svět už není jen lineární koridor, ale cestujeme napříč několika světy. Vedlejší úkol už nemusíte plnit po jednom, ale na každé mapě můžete plnit zároveň dva. A kvalita zápletky se také drží konzistentně po čas celého hraní.

V záři reflektorů tentokrát ale není Lightning a její parta. Byť jí hra začíná a jednotlivé parťáky také potkáváte. Statná válečnice byla vytržena z přediva času, bojuje aby ho zachránila a o pomoc požádala svojí sestru Serah, která v jedničce trucovala zamrzlá v krystalu.

A rozhodně šlo o skvělou volbu, protože je osobnostně takový mix mezi její starší sestrou a Vanille, takže celkově působí i lidštějším dojmem. Druhou postavou je klučina Noel... jehož příchod mi na první dobrou evokoval Kingdom Hearts, k čemuž se dostanu ještě později. Ten špatný rozhodně není, ale čím déle času jsem s ním trávil, tím jsem ho měl vždy o nějaký ten bodík rád méně a méně.

Tím hlavní sestava končí. Nezoufejme, protože FF XIII-2 se vrací k těm nejklasičtějším JRPG mechanikám. První z nich je chytání příšerek, což začalo u série Dragon Quest a následně si to pokusili přivlastnit Pokémoni. V partě tak vždy máte i nějaká ta monstra a postupně získáváte lepší, kterými partu vylepšujete. A ta druhá klasická mechanika? Kasíno! Japonci jsou totiž jeden z národů, který má na hazardu extrémní závislost. Proto také automaty a podobné blbiny občas najdete i v těchto velkých RPG. Zde můžete své Chocoby vysílat i závodit, takže opět hledáte ty nejlepší možné a postupně je vylepšujete.

Nyní k příběhu. Jak jsem zmínil, jedná se o hrátky s časem. Necestujete tak jenom po různých světech, ale navštěvujete je i v jiných časových obdobích. A byť by se to mechanicky dalo ještě dotáhnout, že by se třeba splněním vedlejšáku otevřela nějaká chodba apod., vyhráli si s tím jinak víc než dobře. Časová linie se hroutí a vznikají nám tu paradoxy, které prosakují do světa. Za vším navíc stojí Noelův starý známý jménem Caius, který mi jako záporák přišel slabší, ale motivaci měl alespoň funkční.

Když jsem naznačil podobnost s Kingdom Hearts, nebyla úplně náhodná, jelikož jich tu vidím více. Bude to ale asi spíše i "pravidly žánru". Noelův pád, jeho osobnost i vzhled mi hodně připomínaly Soru. Caius je zase trochu jiná verze Riku a dívka, kterou se oba snaží zachránit (každý jiným způsobem) je taková verze Kairi. Cestování mezi světy nahradily různé časové linie, které se také hroutí. Valhalla s velkou pláží zase dost dobře odpovídá Říši temnoty, kde je také podobně symbolická pláž.

Nelze ale úplně tvrdit, že by tvůrci druhou sérii vykradli. Zaprvé obě série vznikaly pod jedním studiem a dělali na nich i stejní lidé. Zadruhé tu máme ona pravidla anime/mangy, kterých se série také drží. A navíc jsou FF i KH de facto propojené, byť zatím ne přes třináctý díl (postavy z FF se v KH objevují).

Co mi přišlo trochu na škodu, ale jinak mi to vůbec nevadilo, že po bombastických filmečcích z prvního dílu jsme tu těch CGI cutscén zas tak moc neměli. Hra ale i tak dokáže s ingame grafikou scény dobře budovat a pracovat v rámci jejich limitů. Nečekaně na mě navíc vyskočily i mé neoblíbené QTE momenty, kdy ale aspoň cením, že se tvůrci pokusili o nějakou interaktivitu. Volby v dialozích jsem navíc po jedničce také úplně nečekal.

Jako celek mě i s vybalancovanějším soubojákem dvojka bavila rozhodně mnohem více. Twist na konci mě jinak celkem překvapil a byť jsem čekal, že se přes endgame bude dát čas přepsat a dojít k "opravenému" true endingu, tak si tím tvůrci akorát připravili půdu pro třetí a závěrečný díl, kde se Lightning opět dostává ke slovu. Kde mě ale hra málem ztratila byl začátek. Nejen přímo prvními pár scénami, ale i tím, o jak příšerný port se jedná, kdy jsem musel trávit nějaký ten čas tím, abych si hru zprovoznil. Po několika málo zaškobrtnutích si mě ale hra získala a jsem zvědavý, jak dopadne vyvrcholení celé trilogie.