Komentáře

Tak jsme se po dlouhých šesti letech dočkali pokračování hry Death Stranding. První díl byl sice přijat převážně pozitivně, přesto se našlo mnoho hráčů, kterým úplně nesedl. Pro všechny z nich mám dobrou zprávu – Death Stranding 2, podobně jako například Kingdom Come: Deliverance 2, vylepšuje téměř vše, co nabídl první díl.

Jedničce bylo nejčastěji vyčítáno, že jde v podstatě o simulátor poslíčka, kde se převážně jen chodí. Tento prvek se sice z dvojky úplně nevytratil, ale doručování je nyní mnohem dynamičtější. Ve větší míře lze využívat vozidla, která je možné vylepšovat – ať už pro delší výdrž, lepší průjezdnost náročným terénem, nebo například pro automatické sbírání ztracených balíčků pomocí harpuny.

Zároveň hra nabízí výrazně více akce. Kromě bossfightů, ke kterým se dostanu později, se ve světě nachází různé tábory zlodějů, do nichž budete muset čas od času proniknout a získat zpět ukradený náklad či materiál. Tyto sekvence lze řešit buď stealth přístupem, nebo přímou konfrontací, a fungují jako příjemné zpestření mezi samotným doručováním. Osobně mě soubojový systém v DS2 bavil, takže jsem stealth příliš nevyužíval. Hra nabízí solidní arzenál palných zbraní i několik možností boje na blízko a oba styly mi přišly zábavné, obzvlášť když se dají v boji kombinovat.

Co se týče příběhu, byl jsem velmi mile překvapen. Sam po událostech prvního dílu žije v Mexiku, než ho Fragile požádá o pomoc s propojením Mexika a později i Austrálie. Stejně jako v jedničce hra nabídne řadu mindfuck momentů, ale tentokrát přichází vysvětlení mnohem dříve a dává v rámci Kodžimova světa smysl. Dávkování příběhu je zde podle mě výrazně lepší než v prvním díle, kde mi přišlo, že se hlavní děj soustředil hlavně na začátek a konec hry. Ve dvojce se příběh posouvá prakticky po každé hlavní zakázce prostřednictvím cutscén.

Mexiko hned v úvodu nabídne dechberoucí pohledy na horskou krajinu a moment, kdy plynule přejdete z cutscény do gameplaye za doprovodu epické hudby od Woodkida, mi doslova vyrazil dech. Po technické stránce hra vypadá naprosto fantasticky. Troufám si říct, že vedle Unreal Enginu 5 patří Decima Engine k vizuálně nejrealističtějším enginům současnosti, což ostatně dokazuje i série Horizon. I v režimu výkonu běžícím na 60 fps, kde je nutné udělat několik kompromisů, hra vypadá skvěle a já jsem neustále pořizoval jeden screenshot za druhým.

Po několika hodinách se z Mexika přesunete do Austrálie, která nabízí zatím nejrůznorodější mapu v celé sérii. Zatímco první díl se inspiroval především islandskou krajinou a Mexiko sází hlavně na hory a pláně, Austrálie překvapí svou pestrostí – najdete zde pláně, pouště, lesy i zasněžené hory, což působí při hraní velmi osvěžujícím dojmem.

Ve hře se objevuje řada známých postav z prvního dílu, ale také mnoho nových a zajímavých tváří. Do detailů zde raději zacházet nebudu, protože kouzlo Death Stranding spočívá právě v postupném objevování neznámého. Z nových postav si mě nejvíce získali Tomorrow a Neil Vana. Zároveň bych chtěl vyzdvihnout Higgse, kterého ztvárnil Troy Baker. Ten opět dokazuje, že dokáže každé postavě vtisknout naprosto jedinečný charakter. Jeho ztvárnění charismatického, krutého a zároveň fascinujícího záporáka patří k vrcholům hry a jeho bossfight je pro mě jedním z nejoriginálnějších, jaké jsem kdy v jakékoliv hře zažil.

Hra navíc velmi dobře kombinuje silné dramatické momenty s jemným humorem. Přestože je příběh emocionálně nabitý, najdou se zde i vyloženě vtipné sekvence – především různé easter eggy spojené s postavou Dollmana. Pro někoho mohou působit bizarně, ale podle mě do světa Death Stranding perfektně zapadají.

Soundtrack důstojně navazuje na skvělý hudební doprovod z prvního dílu. Hudba zde hraje klíčovou roli – ať už při putování krajinou, kdy se v ten pravý moment spustí silná atmosférická skladba, nebo během cutscén, kterých hra nabízí opravdu hodně. Low Roar vtiskl světu Death Stranding nezaměnitelnou atmosféru a jsem rád, že se Woodkidovi podařilo na tento styl velmi povedeně navázat.

Když to shrnu, Death Stranding 2 je mimořádně silný a působivý zážitek. Fanoušci prvního dílu budou z pokračování nadšení a díky lepší přístupnosti, většímu důrazu na akci a širším možnostem pohybu si myslím, že tentokrát může hra oslovit i hráče, kterým původní Death Stranding úplně nesedl.