GodOfTheSick
Partička vykutálených výrostků najde v lese tělo v pokročilém stádiu rozkladu a vedle něho záhadný kámen. Jak posléze zjistí, jde o starobylý Duat Stone, který umožňuje komunikovat s duchy mrtvých a odhalit svět dávno minulý i s jeho událostmi. Plni nadšení se nejdřív pokusí navázat kontakt se svým mrtvým psem. Nic netušíc tím ale spustí lavinu událostí měnící jejich bezstarostný život v noční můru. Neznámá epidemie uvrhne celé město do karantény a magický šutrák chce do své moci získat hanebný padouch Major Oh Russ.
Crossing Souls vezme hráče na nostalgický výlet připomínající sledování hollywoodských filmů z 80/90 let minulého století. Začne jako rodinný film s komediálními prvky, který však velmi rychle přejde v emočně vypjaté drama s mysteriózním nádechem. Z dětského pokojíku kde na zdi visí plakát krále popu, až do tajné laboratoře kde na zdi visí bezvládné lidské trosky. O temné scifi, děsivý horror a akční vyvraždovačku není nouze.
Crossing Souls vyniká především skvěle namixovanou a neustále se měnící hratelností, která dokáže bavit a překvapovat až do samotného konce. Chvíli je to napínavá adventura s řešením hádanek, potom arkádová hopsačka s překonáváním překážek, pak zase mlátička/střílečka s likvidací nepřátel. Žádná část netrvá příliš dlouho a slušně vygradovaná zápletka pohání napínavé dobrodružství neustále vpřed.
Přítomnost pěti hratelných postav má své opodstatnění pro vyprávění příběhu, ale pro hratelnost je velké množství capartů akorát na obtíž, protože jejich rozdílné schopnosti nejsou nic speciálního. V partě si vyšlapuje vždy jedna postava a k postupu dál je dost často nutné využít kombinaci několika dovedností. A protože skákat nebo šplhat neumí každá, tak je mezi nimi nutné neustále přepínat. Při řešení hádanek je to logické, při soubojích užitečné, ale při hopsacích/únikových pasážích dost otravné.
Crossing Souls rozhodně není lehká hra. K řešení hlavolamů je potřeba bystrá mysl a obzvlášť velká prokecávací hádanka potrápí i zkušeného adventuristu. Duat Stone umožňuje nahlédnout do světa duchů a odhalit cestu dál.
Pro úspěch v soubojích nestačí drtit jedno tlačítko, ale je nutná taktika, protože výdrž ani zásoba bomb není nekonečná. Správný výběr postavy při soubojích s bossy však udělá z na první pohled těžkého bosáka naprostého nuzáka.
Obtížnost většiny hopsacích sekvencí se dá označit jako extrémně těžká. Z vcelku pohodového rozpoložení je najednou nutné přepnout do režimu pekelného soustředění, protože skákání vyžaduje téměř milimetrovou přesnost a pikoskundové časování pohybu. Chcípání plus opakování jde do desítek pokusů a nad vysoce nastavenou laťkou se dá jen nevěřícně kroutit hlavou. Každopádně autory doporučený gameped je jediná možná volba.
Průzkum okolí, hledání truhel a rozbíjení harampádí je důležité pro doplňování uzdravujících lízátek a paralyzujících/vybuchujících bomb, které dokážou velmi usnadnit průchod přes složité pasáže. Kdo nebude mít v poslední kapitole nasysleno alespoň 5 kusů ode všeho, tak bude závěrečné finále sledovat na YouTube. Anebo opakovat a pilovat techniku k dokonalosti.
Výraznou vadou na kráse je zbytečně přetlačítkované ovládání. O přepínání postav už byla řeč, ale je toho mnohem víc. Rozhovor se začíná a končí jiným tlačítkem. Zmáčknutím tlačítka na kříži se předměty pouze aktivují, ale pro jejich použití se musí zmáčknout Y. Po kliknutí na ukládací ceduli se hra zeptá, jestli chci skutečně uložit, pak kam uložit a pak ještě jestli chci přepsat pozici...
Pixelsrajtová grafika pěkně září všemi barvami a celkový vizuál s hratelností si bere to nejlepší z vrcholného období herní konzole SNES. Zombies Ate My Neighbors nebo Chrono Trigger zde zahlédne i slepý. Nebýt místy přepálené obtížnosti a zmršeného ovládání mohl být výsledný dojem mnohem lepší. To nic nemění na tom, že Crossing Souls je skvělá hra.
Crossing Souls vezme hráče na nostalgický výlet připomínající sledování hollywoodských filmů z 80/90 let minulého století. Začne jako rodinný film s komediálními prvky, který však velmi rychle přejde v emočně vypjaté drama s mysteriózním nádechem. Z dětského pokojíku kde na zdi visí plakát krále popu, až do tajné laboratoře kde na zdi visí bezvládné lidské trosky. O temné scifi, děsivý horror a akční vyvraždovačku není nouze.
Crossing Souls vyniká především skvěle namixovanou a neustále se měnící hratelností, která dokáže bavit a překvapovat až do samotného konce. Chvíli je to napínavá adventura s řešením hádanek, potom arkádová hopsačka s překonáváním překážek, pak zase mlátička/střílečka s likvidací nepřátel. Žádná část netrvá příliš dlouho a slušně vygradovaná zápletka pohání napínavé dobrodružství neustále vpřed.
Přítomnost pěti hratelných postav má své opodstatnění pro vyprávění příběhu, ale pro hratelnost je velké množství capartů akorát na obtíž, protože jejich rozdílné schopnosti nejsou nic speciálního. V partě si vyšlapuje vždy jedna postava a k postupu dál je dost často nutné využít kombinaci několika dovedností. A protože skákat nebo šplhat neumí každá, tak je mezi nimi nutné neustále přepínat. Při řešení hádanek je to logické, při soubojích užitečné, ale při hopsacích/únikových pasážích dost otravné.
Crossing Souls rozhodně není lehká hra. K řešení hlavolamů je potřeba bystrá mysl a obzvlášť velká prokecávací hádanka potrápí i zkušeného adventuristu. Duat Stone umožňuje nahlédnout do světa duchů a odhalit cestu dál.
Pro úspěch v soubojích nestačí drtit jedno tlačítko, ale je nutná taktika, protože výdrž ani zásoba bomb není nekonečná. Správný výběr postavy při soubojích s bossy však udělá z na první pohled těžkého bosáka naprostého nuzáka.
Obtížnost většiny hopsacích sekvencí se dá označit jako extrémně těžká. Z vcelku pohodového rozpoložení je najednou nutné přepnout do režimu pekelného soustředění, protože skákání vyžaduje téměř milimetrovou přesnost a pikoskundové časování pohybu. Chcípání plus opakování jde do desítek pokusů a nad vysoce nastavenou laťkou se dá jen nevěřícně kroutit hlavou. Každopádně autory doporučený gameped je jediná možná volba.
Průzkum okolí, hledání truhel a rozbíjení harampádí je důležité pro doplňování uzdravujících lízátek a paralyzujících/vybuchujících bomb, které dokážou velmi usnadnit průchod přes složité pasáže. Kdo nebude mít v poslední kapitole nasysleno alespoň 5 kusů ode všeho, tak bude závěrečné finále sledovat na YouTube. Anebo opakovat a pilovat techniku k dokonalosti.
Výraznou vadou na kráse je zbytečně přetlačítkované ovládání. O přepínání postav už byla řeč, ale je toho mnohem víc. Rozhovor se začíná a končí jiným tlačítkem. Zmáčknutím tlačítka na kříži se předměty pouze aktivují, ale pro jejich použití se musí zmáčknout Y. Po kliknutí na ukládací ceduli se hra zeptá, jestli chci skutečně uložit, pak kam uložit a pak ještě jestli chci přepsat pozici...
Pixelsrajtová grafika pěkně září všemi barvami a celkový vizuál s hratelností si bere to nejlepší z vrcholného období herní konzole SNES. Zombies Ate My Neighbors nebo Chrono Trigger zde zahlédne i slepý. Nebýt místy přepálené obtížnosti a zmršeného ovládání mohl být výsledný dojem mnohem lepší. To nic nemění na tom, že Crossing Souls je skvělá hra.
Victor
Josef the Human Being
Daemon
