Existuje spousta her, které jsou vyjímečné svým style, svými vlastnostmi. Ale pouze jedna jediná je tak výjímečná a nezapomenutelná, že nemá konkurenci. Samozřejmě epická záležitost Half Life patří mezi tyto hry ovšem u mě je touto hrou právě Dishonored. Považuji za zbytečné rozepisovat všechny aspekty hry a dále hru rozebírat jediné co mohu říct je to, že Dishonored je první hra, která bere dech a dokázala, že v herním světě jde stále vytvořit klenot tohoto formátu. Bez váháni mohu říct, že vznikla nová úroveň hraní, modla všech co už ani nedoufali, že vznikne něco podobného formátu. Tohle vše je podle mě Dishonored.Dishonored ve vás zanechá pocit, který jen tak ze sebe nedostanete.

Označit tuhle záležitost za "Epickou" nebo "Revoluční" je zavádějící. Co do pořadí třetí díl úspěšné multiplayerové série uchází, ale jakožto hrdý nástupce Battlefield Bad Company 2 se rozhodně netváří. V jádru se jedná o lehce ochuzenou zmiňovanou dvojku s vylepšeným grafickým kabátkem a pořádnou porcí královské multiplayerové zábavy. Jedna z těch málo her co udrží úroveň v multiplayerových střílečkách. Záležitost, kterou se vyplatí vyzkoušet.

Neuvěřitelně šílená sprška kulek a krve, která vybočuje ze zaběhnutých kolejí stříleček a dává nový rozměr pojmu "prostřílej se dál". Lineárnosti je ve hře až dost, ale autoři ji skvěle zakryli pod maskou ohromných kulis a designu úrovní. Šílenost, která skvěla odreaguje a ukazuje, že i u dnešních stříleček se dá skvěle bavit. Na dnešní poměry mimořádně povedená záležitost.

Naprosto jedinečná záležitost, která přinesla svěží vánek do světa videoher. Skvěle dokáže umocnit atmosféru druhé světové války a přenést jí na monitor v podobě této legendy. Podobnost se Spielbergovým Saving Private Rayn je zřejmá a přidává hře na její atmosférické síle. Skvost, který si zaslouží místo ve sbírce každého hráče.

Nejlepší hra z období herně vytěžené druhé světové války. Výborný a promyšlený příběh, který se nemusí skrývat pod oblaka střelného prachu a hromady prázdných nábojnic, ale způsobem Bratrstva Neohrožených ukazuje tíhu války a silná bratrská pouta vznikající mezi vojáky. Hra, která si jistě právem zasluhuje Medaili Cti ve válce her z období Druhé
Světové války.

Black Ops mě do COD série moc nezapadá, ale za to mě bavilo šeskrát víc jako všechny Modern Warfare. Poprvé ze série COD mě chytl příběh a že se povedl. Kvalitní zápletka v dobách studené války tři hlavní záporáci a náš "American Hero" je jakožto člen speciálních jednotek všechny musí zastavit. Hra byla na můj styl až povrchně brutální. Jak víme využívá vylepšený engine z Call of Duty: World at War a brutalita zde je hodně vidět. Ustřelené nohy, ruce nepřátele ležící na zemi zbaveni spodních končetin. Není to hezký pohled, ale zase hra vypadá více dospěle a realisticky.
Jako vždy nezklamala hratelnost a královská porce střílení, zbraňového arzenálů a samozřejmě zábavy.
Graficky titul neuchvátí, ale ani neurazí jak už to u série COD bývá. Level design na jedničku stejně tak textury i modely.
Zkrátka Black Ops ze série Call Of Duty vyčnívá, ale za to se hráči odmění skvělou, lineární zábavou a kvalitním příběhem.

Už dlouho sem nenapsal komentář vlastně ani nebylo moc důvodů proč psát. Za prvé se mě nechtělo a za druhé se mě taky nechtělo. Ale tohle... tohle mě fakt nasralo a přímo mě to dokopalo k tomu napsat koment na tady ten zločin proti "Počítačovým hrám".

Krásný letní odpoledne jako většinu dnů proflákaný doma a tak prolízám databázi, že si dám nějaku tu FPS ve stylu Call Of Duty a s nadšením vyskočím ze židle když se na profilu 7554 dočtu toto "Průběh války za nezávislost, táhnoucí se od roku 1946, se hráčům snaží převyprávět velkolepě pojatá akce, inspirující se hratelností ve velkém vzoru značné části FPS posledních let, sérii Call of Duty. " Nebuďte blbouni a neskočte na to jako já.

Vzor Call Of Duty? A kde já ho v této píč**vině nevidím. Kdyť proboha tohle nemá nic společnýho s CODkem ! Snad kromě arzenálu použitých zbraní to taky vidím jako jediný fakt jediný pozitivum hry.

Já fakt nevím proč vždycky tak debilně skočím po každé FPSce co vypadá jako CODko. A vždycky když po něčem co vypadá jako CODko skočím tak ta podoba s Call Of Duty zmizí a já spadnu do hov*a. Fakt chlapi nehrajte to nebo si naliskáte u komplu jako já. A to, že má hra oslavovat vítězství Vietnamčíků na Francouzama bych bral jako Vietnamec za urážku vlastni a vývojaře skopal do kulata!

Ne! Nehrajte to!

Co říct ještě k této hře, když už všechno bylo napsáno? Těžko se mi píše komentář na jednu z nejlepších her co jsem si kdy zahrál! Samozřejmě někoho může napadnou srovnání mezi vývojáři původní Mafie od z Illusion Softworks a druhé Mafie pod hlavičkou 2K Games. Mě však Mafia II překvapila a srazila do kolen. Jasně na každé hře se něco najde něco co tam mělo být, něco co tam nemělo být, ale jako "Hotovka" je Mafia II naprosto vydařená hra, která opět zavítá do světa nelítostných mafiánských rodin. Příběh nám vypráví uhlazený řekl bych až bezcharakterní "studený čumák" Vito, který přechází od průseru k průseru a staví si své pomyslné schody mafiánskou hierarchií pomalu vzhůru. Ale bezcharakterní chování bych Vitovi asi dokázal odpustit, protože jako mafián ani být charakter nepotřebuje stačí, když si dokáže udělat respekt a v kombinaci se sympatickým "Šaškem" Joem se neuvěřitelně dobře doplňují.
Příběh, který je pravda slabší oproti původní mafii je stále něco báječného co mnoho dnešních postrádá a Mafia II tuto "Díru" dokázala zacelit a servíruje hráči příběh italského přistěhovalce, který má jako cíl prachy, děvky, rychlý auta a vlastně všechno co k luxusnímu životu neodmyslitelně patří. Díky příběhu si projdeme Empire Bay jak z letní tak ze zemní strany a to jsou ty detaily, které dělají herní pecky.
Město! Výborně propracované lidé se procházejí, mezi sebou si vykládají, usedají na lavičky, čtou si noviny, využívají telefonních budek a celkově společnost Empire Bay působí velice realisticky, až máte pomalu pocit, že vlastně nehrajete, ale jste skutečně tam. Nejvíc působivé jsou i takové detaily, že v hlavním vchodu domu jsou schránky na nich jména nájemníků a tato jména najdu také na dveřích. To je ono! To je to co dodává ten pocit reality. Takové maličkosti.
Grafický kabátek hry tady rozebrala už spousta lidí takže jen krátce grafika, design měst, interiérů, fyzika všechno je parádní.
Co dál ještě vyzdvihnout ? No jasně! Ten parádní soundtrack ať už songy v rádiu nebo úvodní skladba v nabídkovém menu byla symfonie pro ušiska ! Wau! Projíždět se zasněženým Empire Bay a slyšet song od Deana Martina Let It Snow to je zážitek.
Co říct na závěr? Řeknu to jednoduše! Todle je paráda!

Edit: 12.5. Totální předělání.
Oukej máte pravdu! "Kometář o ničem" takže ho celý překopu.

Při hraní Skyrim sem se opravdu královsky bavil, ten svět, ta volnost, ta možnost vybrat si z nepřeberné možnosti věcí mě opravdu bavila. Otevřený obrovský svět, který překypuje možnostmi mě jako (ne)hráči RPG velice imponoval a dodal chuť k hraní. Všichni milovníci fantasy a zejména pak série The Elder Scrolls můžou bouchnou šampaňské, protože tohle stojí za to.

Hned co člověk sedne k hlavní příběhové lajně hned míjí "Odbočky", které nejsou jenom nějakým malým zpestřením hlavní příběhové lajny. Právě, že naopak! Dávají hráči možnost, aby rozhodl jakým směrem se bude jeho postava ubírat a pokud se rozhodnete zajít si na odbočku na nějaký vedlejší úkol můžete dát hlavnímu příběhu čau třeba i pár hodin. V tom se mi Skyrim vážně líbil ten neuvěřitelný herní čas, který u této hry strávite. To je to co dnešní hráč v dnes čistě marketingovém herním průmyslu potřebuje. A dostal to! A to hned pořádnou nálož.

"Páni to jsou, ale panoramata", povzdechne si asi každý při pohledu na krásně designově propracovaný svět Skyrimu. Ta grafika! To bylo něco! Volný obrovský svět, no prostě paráda!

Příběh je lepší než u předcchozích dílů série, ale stále úplně nemotivuje hráče, aby seděl jenom u hlavního příběhu a sjel hru za pár hodin. A tak to má být! Skutečný život taky přece není předem určený, taky musí člověk počítat s těžkými rozhodnutími, životními problémy nemůžete si zkrátka jít jenom za tím svým vytyčeným cílem a to přesně Skyrim umí a dokazuje, že toto je potřeba v herním průmyslu jako sůl.

Skyrim se hrál parádně! I když (jak už sem říkal) RPGčka nejsou můj šálek čaje tak jsem se Skyrim během asi 2 hodinek hrát naučil. No hrát ? Hrát asi tak abych nemusel po pěti minutách nahrávat předchozí uložený bod. A to je to co se mi na Skyrimu líbilo nejvíc.
Samozřejmě nesmím zapomenout na souboje s draky, které sem sice ze začátku jako TESový nováček nezvládal, ale stačila trochu cviku a šípů a šlo to.

Celkově je pro mě Skyrim opravdu jednou ze srdcových záležitostí a už nedočkavě vyhlížím další titul.
P.S Omlouvám se za ten předchozí koment už nikdy nevypustím svoje nedotažené nápady na DH.

V Illusion Softwork vytvořili něco co se zkrátka nezapomíná. Zde vznikali pod zlatýma ručičkama českých vývojářů skvosty, které dodnes zdobí pomyslnou světovou síň slávy her. Mafia rozhodně je to nejvrcholnější dílko českých her všech dob. Vždy když opět dohraji Mafii (už sem ji dohrál snad 70 krát) děkuji, že mě do žil a do celého těla vlila něco čemu já říkám Vitamín M. Co je na Mafii tak vyjímečného? Jednoduše všechno! Tahle hra znamená pro většinu (zejména) české komunity hráčů něco jako pro fanouška Sparty Sparta. Tahle hra je jednoduše legenda, která se vryla do srdce snad každého z nás a jen tak tato vzpomínka na ni nevybledne.

Co se týče grafiky neměla Mafia ve své době konkurenci jako jedna z prvních obsahovala stínování postav, do detailů propracované modely aut, žijící město, lidé procházející se po Lost Heavenu, legendární zvedací se most jednoduše celý design města je parádní a na svou dobu neuvěřitelně graficky zpracován, a i dnes vypadá často líp než hry co vyšly kolem roku 2007.
I když dnes spustím Mafii grafika se mě stálé líbí, prostě mě po skoro 10 letech nedokázala omrzet a to nedokázala zatím ještě žádná jiná hra.

Příběh hry byl, až neuvěřitelně filmový (příběh Mafie mě bavil daleko víc než spousta filmů) vynikající úvod, který dokáže hráče upoutat, zápletka, která způsobí to, že už si hráč myslí, že ví co může od hry očekávat, ale zápletka mu dokáže, že se spletl! A hra vyvrcholí tím dech beroucím koncem !
Mafia mi dokázala zatím nejlépe vylíčit nekompromisní svět 30-40. let 20. století kdy Amerikou otřásala prohibice a světová krize, které dala dobrou půdu pro vznik dodnes nejkrutějších mafiánských rodin.

Ale důležitým prostředkem k udržení hráče u hry je i hudební doprovod, který je v Mafii pro mě zatím nejlepším soundtrackem ze všech a nejspíš to tak i zůstane. (Někdy si jen tak poslechnu soundtrack z Mafie místo nějakých dnešních přeplácaných disko blbostí.)
Ještě bych měl zmínit dabing Tomyho a jeho mafiánských kumpánu v podání českých herců (Vašuta, Rychlého atd.)

Nemá smysl můj komentář dál prodlužovat, proto už napíšu poslední větu. Nejlepší česká hra!

Ano hra má svoje rezervy, ale co bych to byl za hráče, který preferuje akční styl stříleček kdybych tuto ojedinělou hru nějak pošpinil nebo urážel. Právě naopak ! Mě osobně se hry z ostřelovačského prostředí (a že jich je jak šafránu) velmi líbí, prostě úvod zkrátím hra se mi líbí!

Jasně, že má svoje chyby, bugy, neustále dokola se opakující se ostřelování, ostřelování a zase ostřelování a já se ptám "No a? " od toho tu snad tato hra je né? Přeci v téhle té hře jde o to si někde v dálce na 200 metrů zalehnou dalekohledem se poohlídnout po okolí a v nějaké z polorozpadlých budov najít nepřátelského ostřelovače pomalu se zadržených dechem zamířit na oko a stisknou spoušť a pak se už jen kochat na letící kulku, která provrtá nepříteli lebku a poškozená letí až na konec pokoje kde se zastaví o zeď. Od toho tu Sniper Elite V2 je a já děkuji Rebellionu, že si můžu po delší době zase pořádně užít se sniperkou.

Příběh skoro nemá smysl nějak velice rozpitvávat, protože ve hře slouží pouze k tomu, aby hráče obeznámil s úkolem další mise.

Co říct k hratelnosti ? Já sám za sebe říkám, že se mě hra hrála velice dobře sice chování a umělá inteligence nepřátel není nějaký boom (např. vystřelíte na jednoho vojáka z dvojice a druhý zareaguje tak, že se otočí k vám zády a zalehne si) tohle mi ve hře opravdu někdy vadilo a přiznávám, že to ubírá hodně hře na její celkové kvalitě. Ale ten pocit dobře odvedené práce, když vystřelíte a sledujete pomalu letící kulku jak vletí do těla vojáka projde levou plící a vyletí ven pokřivená stejně jako AI vašich nepřátel to stojí za to.

Grafická stránka hry a její prostředí je velmi povedené. Líbil se mi design map, který byl vážně detailně propracovaný např. procházíte rozbitou zdí ze, které vypadávají cihly. Tyhle detaily v hráči umocní ten pocit, že vážně prochází Berlínem tzv. posledním městem Třetí říše. Sice grafika už počítá pouze s verzí Directx 10 a výše což si myslím, že je dobře díky tomu také grafika získá na lepší kvalitě.

Na závěr bych chtěl říct, že Sniper Elite V2 a její předchůdce Sniper Elite jsou výjimečné hry a podle mě patří mezi ty kvalitnější hry z prostředí druhé světové války, které je sice podle názoru většiny lidí vytěžené na pěkných pár let dopředu, ale já neviděl ještě spoustu věcí z tématu druhé světové války a tak jsem rád, že mě zase navštívilo téma druhé světové hlavně pak, když se můžu vžít do kůže elitního ostřelovače a mám za úkol zničit fašistický raketový program to mě zkrátka imponuje.

Shrnutí Sniper Elite V2 je nadprůměrná hra a v dnešní době herních šuntů já sám za sebe dávám 80%.

"Tak a je to tady", řekl jsem si když se mi Metro: The last refuge dostalo do rukou. S obrovským očekáváním a nadšením jsem vložil disk do mechaniky a začal hru instalovat. Poté už jenom klikám na zástupce na ploše a natěšený čekám co mi tato (pro mě) dlouho očekávaná hra přinese. Možná se leckdo z vás zeptá jak jsem mohl hru očekávat když v podstatě přišla jako blesk z čistého nebe. Abych se přiznal jsem velmi vášnivým čtenářem knih a po přečtení knihy Metro 2033 od Dmitrye Glukhovského Mimochodem kniha dostala prestižní ocenění knižních cen pro spisovatele stejně cenné jako pro filmaře Oscar. jsem byl vážně šokován. Samotná kniha a její příběh je abych pravdu řekl skutečná bomba, ale tohle vlastně není dababáze knih, nýbrž databáze her takže přejdu k samotné hře.

Začnu dejme tomu příběhem. Píše se rok 2033 a matička Země byla sežehnuta nukleárnímy plameny po neupřesněné jaderné válce. Pouze 40.000 lidí najde svůj úkryt v hlubinách metra kde se zatím cítí v bezpečí, avšak toto jejich "bezpečí" nemá dlouhého trvání. V hlubinách metra lidé živoří přežívají o vepřovém, náhražce čaje vyrobeného z hub (za vynálezce čaje se považuje stanice Exhibice),a vitamínech, které zde bývalá Sovětská vláda tak předvídavě uschovala. Mezi lidmi koluje spousta pověstí o tom že za hranicemi zdevastované Moskvy neexistuje nic jiného než pouhopouhá ledová pustina ,starci vypráví příběhy o obloze, přírodě a všechny tyhle informace v kombinaci s tísnivou atmosférou metra hltáte vy jakožto hlavní hrdina Artyom ,který musí prožít strastiplnou cestu přes celé metro do hlavní stanice Polis, protože pravý nefalšovaný Hunter vás poslal s vzkazem ke kapitánu Millerovi o stavu ve stanici Exhibice o stavu, který ohrožuje ten malý zbyteček civilizace o nové hrozbě o nové rase tzv. Darkonce (temných), kteří nemají s lidstvem nic jiného v plánu než úplné totální vyhlazení z povrchu "Zemského" (metra). A teď jsem zjistil, že jsem se do příběhu opět tak zakousl, že mě úplně pomátl (aspoň vidíte jak hutný příběh je.) Abych příběh shrnul jelikož sem přečetl i knihu (kterou osobně doporučuji přečíst) tak hře hltám každé slovo.

Teď v dalším odstavci přejdu k hratelnosti. Hratelnost metra nepatří k úplně z těch nejlepších, ale ,že by byla úplně k zahození se také nedá tvrdit. Souboje s tzv. lidskými soudruhy jsou ještě v celkovém dojmu líbivé (až na slabší AI nepřátel), ale jakmile přijdou na řadu souboje s mutanty je to poměrně podprůměrný herní zážitek. K popisu této nevyváženosti použiji např. 2 kapitolu Bourbon konkrétně část ztracené katakomby kde s Bourbonem stojíte před vraty a vyčkáváte obrovskou kopu mutantů, kteří skáčou ze všech stran a největší zájem samozřejmě jeví o vás běháte všude, střílíte všude, ale mutantů neubývá by naopak přibývá až je po boji skutečně si oddychnete ,protože tato část hry je opravdu neuvěřitelně z herního zážitku nezajímavá ba dokonce nudná.

Po grafické stránce se mi Metro vážně líbilo zvláště podzemí tunelů zde je grafika opravdu jednou z nejlepších na trhu (aby taky ne vzhledem k extrémním HW požadavkům), ale jakmile se vyškrábete z hlubin metra do polorozpadlé Moskvy grafika ztrácí značně na kvalitě hlavně pak textury sněhu a modely některých budov, ale v celkovém dojmu je grafická stránka Metra jedna z nejlepších co lze dnes u her spatřit

Abych shrnul celý komentář vzhledem k očekáváním, které jsem k Metru měl jsem byl při hraní hry opravdu šokován a jsem velice rád že jsem si tuto hru zahrál. Děkuju moc všem v 4A Games, že nám do našich strojů seslali takový zázrak.
P.S Omlouvám za délku komentáře, ale tohle jsem si musel vychutnat.

A ještě si dovolím přidat spoiler k příběhu, který ve hře značně ořezali a hráči se proto dostalo pouze části vysvětlení proč se Arťom vlastně tak angažuje v záchraně své stanice i celého metra. Arťom má totiž velký dluh vůči lidem v metru z důvodů jeho nerozvážného dětství. V knize je příběh popsán tak , že Arťom v době kdy byl ještě malý capart se vydal s partou svých kamarádů a podomácku vyrobenou jednorannou puškou přes dosud zavřenou bránu u stanice Botanická zahrada na povrch, ale jak Arťom se svými přáteli vcházel do oslepující světla po polorozpadlém eskalátoru uslyšeli zvuk (nějaký rachot) tak se zalekli a opět zaběhli do bezpečí za bránu u stanice Botanická zahrada, ale v tom spěchu zapomněli zavřít bránu a vypustili tak do hlubin metra zkázu ve formě zmutovaných příšer a nové vývojové řadě člověka (Homu novus ) Arťomových největších nepřátel Temných, kteří si pohrávají s psychickou stránkou člověka tímto způsobem člověka zabíjí pomalou a bolestivou smrtí.

Co říct na úvod mého komentáře? Asi začnu tím, že původně jsem se na tuhle stránku zaregistroval jako odpůrce Minecraftu a mým jediným cílem bylo napsat nelíbivý komentář k této hře, ale s postupem času sem začal na adresu DH chodit častěji a častěji až jsem si tuto stránku doslova zamiloval. Ale to jsem odbočil teď zpět ke komentáři k Cryostasis.

Ke hře Cryostasis: The Sleep of Reason jsem se dostal zvláště proto, že jsem zastánce velmi i když neprávem opomíjených her z východu obvzláště pak z Ukrajiny. Po shlédnutí gameplay videí se mi do hry abych pravdu řekl moc nechtělo nakonec jsem však hru nainstaloval a to bylo opravdu výborné rozhodnutí. Na stranu hry nelze říci nic jiného než samou chválu. Hned na začátku hry nás tajemný ženský hlas vtáhne do podivného příběhu o pradávném kmeni lidí, kteří byli zahnáni do hlubin lesa. Počáteční příběh hry není sice skoro po celou dobu hry dále vyprávěn, ale má velký vliv na zakončení hry. Po seznámení s úvodním příběhem nás hra přenese do roku 1968 na vrah nukleárního ledoborce kde se zhostíme role hlavního hrdiny meteorologa Alexandera Nesterova, který se musí vypořádat nejen s ledovým mrazem, ale také musí zjistit jaká dramata se na této lodi dříve odehrála. Díky schopnosti "Mental echo" ,kterou hlavní hrdina oplývá se můžeme vžít do mrtvých těl členů posádky a díky tomu napravit jejich fatální chyby, které způsobily jejich smrt. To, že hra začíná příběhem, který téměř v celé hře není dále rozmazáván (rozuzlení se dočkáme, až na konci hry) bych v žádném případě hře nevyčítal. Ba naopak! Je to skvělý tah jak upoutat hráče, aby celou hru dohrál a dozvěděl se jak to vlastně s celou hrou ve skutečnosti je.

Po technické stránce je hra opravdu úchvatná i když občas narazíme na nějakou tu nedokonalou texturu nebo špatně vykreslený objekt, ale to neubírá grafické stránce hry nějak moc na její celkové kráse. Díky tomu, že hra využívá na tehdejší dobu nejmodernějších technologií dokáže vykreslit překrásně namrzlé stěny, vodu a všechno ve hře vypadá skvěle. Po této stránce mi hra připomněla Metro: The last refuge. Grafická stránka hry je opravdu úchvatná a díky ní hra získává velkou kvalitu.

Celkový dojem ze hry byl úžasný ještě nikdy jsem neměl při hraní takový strach hlavně pak při projížďce na člunu v první kapitole Dream kdy zmutovaní členové posádky se z čista jasna vynořili z hlubin vody a chtěli mě za každou cenu dostat z loďky a potom zřejmě našeho meteorologa jak se říká "Povečeřet". Na závěr se tedy dá říct úžasná hra, parádní příběh. Stojí za vyzkoušení.

Vím ,že spousta lidí nebude s mým komentářem souhlasit ,ale tato hra je opravdu (podle mého názoru) Hrozná! Někdo se možná zeptá "Proč máš takový názor?" Abych pravdu řekl napadá mě spousta důvodů proč si hru nezahrát z těch hlavních bych vytyčil nelíbivou (dětskou grafiku) ,ale hlavně ten fakt ,že ve hře se opakuje stále dokola absolutní nic. Teď z jiného soudku abych nebyl pouze "Hnidopich" ve hře oceňuji volnost ,která je vážně ohromující a dává svému hráči volnost na všech frontách. Když jsme byli malí caparti každý z nás si přece někdy přál postavit vlastní město nebo aspoň domeček podle vlastních představ.

Ale z důvodů ,které mě ukládá "Společenská konvence" a taky nezaujatost oceňuji hru jako nápad a budoucnost ,kterou jistě tato hra má. Z toho důvodu měním svoje hodnocení z 0% na "Nezaujatých" 30%.