Po přečtení zdejších komentářů hýřících povětšinou samými superlativy, jsem se rozhodl napsat komentář, který nabídne pohled z té druhé strany, tj. hráče, který nebyl touto hrou „posazen na prdel“.

Začnu určitými demagogiemi, točícími se převážně okolo, oproti prvnímu dílu, zlepšené hratelnosti. Faktem rozhodně je, že druhý díl přidává několik drobných herních prvků, které se na první pohled zdají dost fajn a hráč si už při prvním seznámení s nimi říká „tohle už sakra mělo být v prvním díle“, avšak ve výsledku to jsou pouze kosmetické serepetičky. Útok ze skoku, probodnutí z úkrytu či ochozu jsou jistě fajn věci, ale většinu během hry opravdu využijete jen minimálně a co víc, zábavnost hry tím přesto nijak rapidně nevzroste. Plavání, základní prvek ve většině her, který neznámo proč nebyl v prvním AC dostupný a tak jeho absence působila více než směšně, zde funguje pouze pro ukrácení si cesty. Nakupování místo klasického „přidělování“ výbavy je také bezva prvek, ovšem to by ho autoři museli umět zmáknout, zde se však jedná opět o pouhý kosmetický prvek, anžto peněz máte jak... , čili není problém koupit, nač si vzpomenete. Celý systém pak naprosto nabourá získání Altairovy zbroje , která vám nabídne maximální obranné hodnoty, čili další nákup posléze již ztrácí smysl. Jako skutečně osvěžující prvek mi však přišla možnost upgradu „své“ vily, díky čemuž pak nadále inkasujete více peněz do své kasy a máte zde levnější nákup. Ovšem i tohle autoři pouze nakousli, jak jsem říkal, peněz je zde přehršel, čili upgrade vily vám zabere nepatrné procento hry a poté již v podstatě není co dělat, čili nějaké ty bonusy či questy s tím spojené by rozhodně neuškodily. Přidání několika nových zbraní se od pokračování tak nějak očekává, pistolka či dvě skryté čepele jsou fajn, ovšem opět žádné terno, výrazně měnící/zlepšující gameplay. Pistolku jsem pak přesto raději nahrazoval vrhacími dýkami, a tudíž téměř nevyužil. Hledání různých blbůstek (pírek, skrytých zpráv etc.) je už tak nějak standard pro tenhle typ her... osobně tomuhle zbytečnému natahování hratelnosti neholduji.

Prvky to nejsou sice světoborné, nicméně rozhodně hře neubližují a tak by vše bylo fajn, kdyby se oproti prvnímu dílu alespoň ta hratelnost výrazně změnila. Ta bohužel zůstává v drtivé většině hry stejná (či je dokonce horší), ačkoliv se autoři snaží oproti prvnímu dílu (najdi 3 důkazy=splň 3 nudné a tuctové vedlejší questy) nabídnout naoko variabilnější postup hrou, bohužel se tak ve výsledku nekoná. Opět než započne vraždění , je vám předhazováno množství potupně stejných/nezáživných úkolů typu „zabij 3 šmejdy“, „doprovoď a nenech zabít (!) jednoho dobráka“, „zachraň skupinku lidí“... které se jen všemožně střídají a opakují. Občas se hra sice „blýskne“ nějakou tou zajímavější částí (viz. karneval), ovšem opět nic světoborného se nekoná... jízda v „kočáru“ mě příliš neuspokojila, ba naopak mi svojí až nechutnou arkádovostí (klidně to napalte v plné rychlosti do skály, kočár jen kousek poposkočí a jedeme zase vesele dál) přišla až směšná. To samé pak platí o letu Leonardovo „rogalem“, kdy pro nabrání patřičné výšky jen létáte od jednoho ohně k dalšímu rozmístěných po celém městě. Samotné vraždy jsou pak (oproti prvnímu dílu) celkem nezáživné... najdi/zabij, toť vše, že se dočkáte nějakých zvratů či zajímavých událostí během vraždy se stává opravdu jen minimálně. Vedlejší questy na tom opět nejsou nijak lépe a zase se jedná pouze o střídání několika variant typu „najdi a zabij“, „závody na čas“ a „rozbij někomu hubu“. Souboje jsou, díky výdrži některých nepřátel, oproti prvnímu dílu zbytečně zdlouhavé (obzvláště ty závěrečné) a tudíž i zdaleka ne tak zábavné.

Příběh hry opět nijak nezaujal a v podstatě se jedná o archetyp toho předchozího s ještě navíc neuvěřitelně wtf koncem, který příliš nekorespondoval se zbytkem hry. Více se ho však rozebírat neodvážím, protože bych nerad spoileroval a sáhodlouhé odstavce ve spoiler tagu nevedu, navíc mi z něj už tolikero neuvízlo v paměti. Postava Ezia mi zdaleka nebyla tak sympatická jako Altair, kterýžto mi (ač se to může zdát jako telenovela) svou proměnou z arogantního blbce v celkem sympatického chlápka, který se snaží z okolních událostí něco si vzít/ něco pochopit, vyhovoval. Ezio pak tak propracovaný charakter nemá, na oko sice sympatický mladík, který se k vraždění dostal jako slepý k houslím pak jen slepě plní příkazy „vyšší moci“ a na nic moc se neptá. Na dojmu nepřidá ani ignorování určitých historických fakt... viz. věk Leonarda vs Machiavelliho.

Grafika se oproti předchozímu dílu zlepšila jen minimálně, ovšem Benátky byly opravdu vizuálně zdařilé.

Vypisuji tu samá negativa, až jsem úplně zapomněl na klady... no v podstatě jsem chtěl sepsat kritický komentář, takže je to asi v pořádku. Jen vězte, že ač té hře toho můžu vytýkat mnoho a mnoho, ani jeden ze zmiňovaných prvků mi hratelnost vyloženě nekazil, čili v mých očích je toto titul, který sice nenaštve, ovšem ničím ani vyloženě nenadchne. Ale ty ovace popravdě nechápu.

Rise of the Argonauts nezapře jistou inspiraci novějšími tituly od Bioware corp., proč mě tedy vlastně, na rozdíl od nich, tak bavil? Inu, pravděpodobně spoustu lidí, kteří příliš nemusí ony Bioware tituly, určitě potěší, že se v prvé řadě nejedná o takovou nudnou "telenovelu":). Společníci si nevylévají srdéčka, neotravují s každým svým sebemenším problémem, nýbrž diskutují povětšinou k věci, tj. dané problematice, ději. To samé naštěstí platí u rozhovorů s „běžnými“ občany. Ty vás nenudí svým životním příběhem a kecáním o počasí, nýbrž jdou opět ihned k věci, přesto však nejsou rozhovory nijak strohé. Stejně tak každý obyčejný sedlák vás neotravuje nějakým nudným, poslíčkovacím úkolem. RotA se nesnaží hráče udolat pod nánosem tuctových, vedlejších questů, nýbrž nabízí pouze 4-5 questů na lokaci (bohužel též nepříliš povedené, nicméně alespoň nejsou zdlouhavé) a hráče se snaží držet především u hlavní linie.

Co se level desingu týká, jedná se vlastně o jeden velký koridor, za nějž by se ani leckterá FPSka nemusela stydět, naštěstí vás po cestě zpravidla čeká spousta různých „překvapení“, pročež přestože lineární, není putování nudné. Samotné prostředí je pak vcelku pěkné, především díky zasazení do mytologického starověkého Řecka, které, dovolím si říci, není ve hrách hojně využívané a oproti tuctovým fantasy je to příjemné osvěžení. Navíc pro starověké Řecko mám celkem slabost.
Soubojový systém je opravdu zábavný, hezky se na něj dívá, ale čekal jsem větší variabilitu, ať už co se týká nepřátel a způsobu jejich likvidace (nepřátel by se dalo spočítat na prstech jedné ruky a na všechny bohužel povětšinou stačí stejná taktika), tak i v používání nějakých těch „božských sil“, z nichž drtivá většina je bohužel pasivních, či se „spouštějí“ automaticky, pročež i když úderů máte k dispozici hned několik, po čase začnou být souboje krapet repetitivní a to i přestože jich ve hře není mnoho.

Bohužel trochu zamrzí osekání, či lépe řečeno nedotažení některých rpg prvků. Samotný vývoj postavy není až tak hrozný (znám spoustu horších;)), k dispozici máte 4, vcelku opravdu rozsáhlé stromy dovedností, nicméně schopnosti jsou si povětšinou dosti podobné a navíc 90% z nich je, jak už bylo výše řečeno, pasivních. To samé se týká výzbroje hrdiny, kdy si prakticky měníte pouze zbroj a 3 druhy zbraní, nemáte možnost výbavu nakupovat či prodávat. Naštěstí jsou veškeré předměty svými schopnostmi dostatečně zajímavé a rozdílné a není jich přehršel, čili jsem po dlouhé době opět zažil tu dětinskou radost ze získání předmětu nového:).

RotA je nicméně přesto skutečně zábavná hra, která si myslím, může zaujmout jak příznivce Bioware RPGček, tak ani neurazí ty, kteří jim moc neholdují. Navíc putování po boku slavných hrdinů Heraclea a Achiella je nezapomenutelný zážitek, který vám nabídne málokterá hra:).

Turtix je (ostatně jak píše kolega pode mnou) téměř ničím se nelišící klon starších plošinovek ala Mario a dalších. Nicméně na freeware poměry je to klon nebývale povedený. Technické zpracování naprosto parádní, ať už co se týká pěkné, kreslené grafiky, či pohodového hudebního doprovodu, který se mění každou kapitolu a skvěle podkresluje danou lokaci. Nicméně neurazí ani hratelnost, která, jak už jsem psal, se téměř v ničem neliší od Maria, což ale není ani příliš na škodu, anžto klonů Maria a vlastně vůbec plošinovek se dnes již moc (a obzvláště takto kvalitních) nedělá.

Turtix jednoznačně spadá do kategorie oddechových her, takže pokud se po těžce stráveném dni, či nějakém složitějším komerčním titulu potřebujete odreagovat, Turtix je tou pravou volbou, navíc když je zadarmo, tak proč ho alespoň nevyzkoušet?:)

Na závěr snad už doporučím jen ještě lepší a originálnější druhý díl.

U NOLF(u) můžu samozřejmě vychvalovat povedený příběh, na FPS povedené dialogy, různorodost prostředí a další prvky, nicméně to neudělám a zaměřím se především na prvky, které mi hru znechucovaly, přišly mi nedotažené, či jen zbytečné.

V prvé řadě se zaměřím tedy na slavnou stealth složku hry, která skutečně v NOLFovi stojí za houby. Stealth mám rád, nicméně v tomhle případě mě čisté stealth mise neuvěřitelně ubíjely. Může za to především vysoká demence nepřátel, kteří vás často nezaregistrují ani, když jim proběhnete těsně před nosem. Aby ovšem stealth mise nebyly tak jednoduché, narvali vývojáři na každý roh otravné kamery, které naopak s vaší detekcí přílišný problém nemají. Často se nacházejí na těch nejdebilnějších místech, pročež pokud nemáte štěstí a kamera není otočená jiným směrem, je časté save/load namístě a hráče to po čase spíše frustruje. Hra se tváří, že stealth můžete požít kdykoliv, což je sice pravda, nicméně na střední a těžké obtížnosti to není potřeba a vždy je nejjednodušší si cestu prostřílet.

Zajímavým prvkem je rozhodně získávání různých špionských serepetiček… „Uspávacím“ parfémem počínaje, robotickým psem konče. Nicméně zamrzí, že je i toto vcelku nedotažené. Většina z těchto serepetiček není absolutně potřeba, či vám hra nedá ani možnost je použít (viz. Mechanický pes na odlákání jiných psů, kteří se ovšem ve hře téměř nevyskytují). Z tohoto důvodu jsem v pozdější fázi nové vynálezy ani příliš nevnímal a jen si řekl „další zbytečnost“, což je rozhodně škoda.

Teď už v rychlosti… Hra jistě nepostrádá určitý vtip, nicméně pravdou je, že jsem se u hry mockrát nepousmál a osobně by mi více sedl, vážnější přistup. Souboje s „šéfy“ taktéž za moc nestály a často mi přišly spíše otravné a nejednou až moc ujeté:). Dialogy a jejich volby jsou na FPS poměry skutečně podařené, nicméně určitě se najde několik jedinců, které naopak jejich zdlouhavost v takto akční hře bude iritovat. Příběh na FPS poměry slušný, byť jsem čekal „něco víc“. Zábavnost jednotlivých misí značně kolísavá.

Z mého komentáře by mohlo vyplývat, že mě hra nebavila, ale opak je pravdou, stále jí považuji za lehce nadprůměrnou, tudíž i za kvalitní zábavu, ovšem přestože je NOLF v mnohém originální, spousta prvků je nedotažená.

Osobně pro fanoušky špionážních akcí bych doporučil spíše XIII, která nabízí ještě zábavnější přestřelky, zábavnější stealth mise, lepší příběh a celkově ten špionský „feel“.

Tak jo, nebudu chodit kolem horké kaše, Pacific Assault se zkrátka oproti předchůdci moc nepovedl, proti kvalitním MoHAA se jedná o krok zpátky téměř ve všech ohledech.

Přestože většina z nás nejspíše uvítá přechod z klasických, už x-krát viděných lokací do oblasti Pacifiku, řekl bych, že to ve výsledku byla i herní slabina. Herní slabina především proto, neboť od zhruba poloviny hry se dostaví neuvěřitelný stereotyp... mise jsou podobné jako vejce vejci, ať už tedy co se prostředí týká, tak bohužel i jejich náplně. Vše se pak točí kolem „Najdi a vyhoď do luftu!“ Občas se sice zadaří a vy si užijete i nějakou tu originálnější misi (viz. mise Pearl Harbor a další), bohužel ve výsledku je to vcelku málo. Na celkovém dojmu nepřidají ani podivné skripty, kdy často vesele likvidujete respawnující se Japončíky v kulometném hnízdě, než zjistíte, že stačí ujít pár metrů, spustí se skript a hnízdo někdo vyhodí do povětří.

Samotné přestřelky už na tom tak špatně nejsou, pominu-li topornost některých základních ovládacích prvků viz. zpomalené odzoomování či vcelku nezvládnuté skrčení, plazení se, při němž se často zaseknete o nějakou překážku.

Nu, přestože se komentář jeví veskrze dosti kriticky, pravdou je, že jsem se u hry i tak po většinu času bavil, přestože mě bohužel krapet zklamala a v určitých pasážích i vyloženě naštvala.

Dark Vengeance je ukázkou naprosto průměrné, pohodové third person rubačky, která ničím příliš nezaujme, ale nevyvolá ani ten známý dávivý pocit, jako při hraní některých vyhypovaných tzv. AAA titulů (což určitě již zažil každý z nás:)).

Právě ona pohodovost se nese téměř celou hrou, DV si na nic nehraje a tak nějak příjemně odsýpá.
Na ovládání je třeba si trošku v počátcích zvykat (anžto je hodně podobné tomu ze hry Gothic), stejně tak „rozhašená“ kamera moc na dojmu nepřidá... doporučuji strávit nějaký čas jejím nastavením, přestože to tento problém úplně neodstraní.
No jakmile se do hry ale trochu ponoříte, seznáte, že se hraje docela fajn. Obtížnost je ucházející (poměrně zdařile se střídají pohodové pasáže s těmi těžšími), nepřátele nápadití (někteří až trochu moc podivní), zbraně vcelku originální (a je jich docela slušné množství). Prostředí nezajímavé, navštívíte různé prokleté hrady, hradní vězení, sopečné jeskyně... v závěru se prostředí příjemně změní, byť působí krapet podivně. Desing úrovní se nese trochu v old-school stylu (tj. podobný některým starším FPSkám). Vše se většinou točí pouze kolem hledání určitých předmětů, které potřebujete pro pokročení ve hře, pročež hledáte různé klíče, ozubená kola a další předměty vcelku typické pro tenhle typ hry. Příběh klasické nezajímavé klišé (zatmění slunce zlými temnými elfy, kde vy jakožto hrdina je máte porubat a zachránit říši...). Na výběr navíc máte až 3 postavy, z nichž každá používá jiné, rozličné zbraně a má odlišnou první úroveň, což trošku napomáhá replayabilitě. Bohužel (pro někoho možná bohudík) je hra vcelku krátká a sfouknul jsem jí za necelé 2 dny.

Nu, každopádně příjemný zážitek, pokud nemáte zrovna co hrát, nebo si jen chcete zavzpomínat na „old school“ éru, Dark Vengeance je ta pravá volba.

Po dlouhém přemýšlení, přemáhání a přesvědčování (tímto zdravím uživatele MIGtheDRAGONa:)), jsem se ke Kotoru přeci jen nakonec dokopal/byl dokopán a rozhodně toho nelituji.

Už zpočátku podotýkám, že nejsem žádný fanda StarWars, čili vyšší hodnocení na vrub SW universa ode mě rozhodně nečekejte.
Hra samotná se hraje vcelku fajn, i po technické stránce je ve všech směrech o co stát. Ať už co se týká grafického zpracování, kdy jsem chvílemi měl chuť se jen zastavit a kochat se prostředím, k čemuž mi navíc hrála uším lahodící mírná hudba. Stejně tak dokážu ocenit různorodost prostředí. Každá planeta má svůj osobitý styl a žádna není vyloženě nepovedená, ať už se proháníte po pouštní planetě Tatooine, nebo se jdete zchladit na oceánský Manaan, zkrátka každá je něčím jedinečná. Použitá pravidla D20 jsou taktéž vcelku fajn (pro „DaD“ pravidla (a jejich variace) mám vcelku slabost), ač jsou oproti DaD 3. edice, z nichž vycházejí, značně osekaná o množství dovedností, odborností, povolání, kouzel (zde označováno jako „Síla“).

Bohužel vše podkopává neuvěřitelné zjednodušování ve všech ohledech, ať už co se týká neuvěřitelně easy soubojů, které samy o sobě nejsou moc zábavné a ona jednoduchost je ještě více podkopává. Hrál jsem na obtížnost nejvyšší (Hard) a téměř po celou hru se ani trochu nezapotil, souboje jsem sledoval se znuděným výrazem na tváři (ač vizuálně jsou provedeny pěkně), vývoj postavy mě díky tomu přestal brzy bavit (proč se srát se statistikami, když každého sundáte bez problému), stejně tak jsem brzy přestal vnímat sbírané předměty a ani je neměl po čase chuť vylepšovat, poněvadž to prostě potřeba, díky obtížnosti, není. Stejně tak není potřeba sbírat a používat obrovské množství stimulantů a lékárniček, které jsem využil jen v minimu finálních soubojích. Vzhledem k tomu, že hra je poměrně akční (tj. soubojů je spousta), je to vcelku zásadní problém.

Rozhovory taktéž nejsou nic extra, většinou se jedná jen o takový „kvíz“, při němž vy kladete otázky a NPC na ně odpovídají. A to ani nemluvím o infantilní „černobílosti“, která vás provází celou hrou a díky níž jsou často rozhovory velmi slabomyslné. Docela mě zklamaly i interakce mezi postavami, zprvu se tvářily docela propracovaně, bohužel jak jsem rozčarován později zjistil, opak byl pravdou. Interakce mezi jednotlivými členy družiny byly minimální (v mém případě pouze 3 za celou hru) a interakce mezi hlavní postavou a NPC jsem si odbyl už po prolétnutí dvou prvních planet a po zbytek hry už postavy mlčely (resp. nebylo se jich na co ptát), škoda.

Příběh je docela kvalitní, byť podáním nic moc. Celá hra je pak taková nemastná neslaná.. prakticky téměř celou hru plníte jeden rozsáhlý quest ( hledání map k Starforge ) , což po chvíli omrzí... chybí mi tu zkrátka nějaká ta dynamika a zvraty.

Kotor alias kvalitní rpg?... možná, zábavné RPG?... určitě, ale rozhodně nechápu výkřiky typu „nejlepší/jedno z nejlepších RPG všech dob“, pro mě osobně je to jen jedna velká, méně záživná zjednodušenina starších pecek (Baldur’s Gate, Planescape:Torment, Fallout apod.)

Uběhlo necelých devět měsíců od odehrání původní hry a opět se vracím do světa Forgotten Realms, tentokrát však díky datadisku Shadows of Undrentide. Nebudu si nic nalhávat, u původní hry jsem se po většinu času silně nudil, a přestože měla i své světlejší chvilky, pro mě osobně byla spíše zklamáním. Do datadisků se mi tím pádem logicky moc nechtělo (proto ta devítiměsíční odmlka) , nicméně jsem se přesto k hraní nakonec dokopal a musím říci, že jsem dobře udělal.

Prakticky vše, co mi na původní hře vadilo, je v tomto datadisku opraveno/odstraněno. Hra již není celkově tak roztahaná (je téměř úplně lineární), lokace jsou celkově menší, různorodější a po desingové stránce zdařilejší (ač se to zpočátku nemusí zdát) a tím pádem i zábavnější. Obrovské množství otravných truhliček, bedniček a kdoví čeho všeho, bylo sníženo na únosnou mez a tentokrát se již konečně můžete (většinou) těšit i z jejich obsahu. Obtížnost je již značně zvýšena... lektvarů nacházíte opravdu málo, souboje jsou složitější a zajímavější (občas musíte i trochu taktizovat), složení nepřátelských skupin již logičtější, mají často v družině krom bojovníků i lučíšníky, mágy, kněze etc., už tedy žádné stejnorodé skupinky náhodně rozházené po mapě, zde už ty souboje mají opravdu šťávu.

V mých očích tento datadisk sráží snad jen (opět) slabší příběh (který je mimochodem snad ještě horší, jak ve hře původní) a některé chyby, táhnoucí se už s původní hrou... čili zdlouhavější dialogy (ačkoliv jich od původní hry značně ubylo), logicky slabší grafika a horší ovládání. A v neposlední řadě mě krapet iritovala hláška „zde nemůžeš odpočívat, najdi si nějaké bezpečné místo“, kvůli čemuž musíte často utíkat přes několik obrazovek do „bezpečné zóny“, což hru zbytečně zdržuje (na druhou stranu to taktéž mírně napomáhalo zvýšení obtížnosti).
Nicméně tento datadisk mi nabídl to, co jsem očekával od původního NwN... a to porci kvalitní zábavy.
Po tomhle kousku se už opravdu těším na další datadisk (Neverwinter Nights: Hordes of the Underdark), který se chystám rozehrát co nevidět.

Po technické stránce velmi zdařilá adventura, na ručně kreslenou grafiku je radost se koukat, hudební doprovod příjemně lahodí uším, zvuková stránka je perfektní (ať už se jedná o praskání ohně v krbu, či kvalitní zvuky kroků aj.), dabing slušný. Bohužel Gooka ztrácí především po příběhové stránce, přestože mě jistá originalita... tedy pozdější inklinace ke sci-fi mile překvapila, působí příběh trochu ujetě a odfláknutě, hlavně později se mi hra zdála zbytečně uspěchaná.
Nepotěší ani délka, kdy během hry navštívíte pouze několik nepříliš zajímavých lokací a tak na vás dřív, než byste řekli švec, blikají závěrečné titulky (a to i přesto, že je hra trochu natahovaná několika zdlouhavými a nudnými hádankami).

Gooka měla rozhodně na víc, námět špatný nebyl, bohužel kvůli výše zmíněným chybám zapadne „pouze“ do šedavého průměru.

Poprvé jsem se k Hexplore dostal někdy v období jejího vzniku, v té době jsem ještě příliš neznal hry jako Diablo a jemu podobné, zaměřené na masivní vybíjení nepřátel a vývoj postavy. Díky tomu se mi zdál Hexplore docela zajímavý a originální. Už zpočátku jsem byl uchvácen celkem zajímavým intrem, které vám představí čtyři typy postav, se kterými budete tohle rozsáhlé dobrodružství prožívat. Nu rozehrál jsem tedy první misi, kosil potvůrky a vlastně jsem se u hry i bavil, ovšem po prvních několika levelech se na to přesto vykašlal, neboť se mi nachomýtla nějaká jiná hra, které jsem dal před Hexplore přednost.

Po několika letech v roce 2010 jsem jednoho hezkého dne přemýšlel, co zrovna zahrát, po dlouhém hledání jsem našel zahrabané CD s nápisem „Hexplore“, oprášil a zasunul do DVD romky... ani jsem netušil, jakou chybu v té chvíli dělám. Od doby co jsem Hexplore hrál naposledy, uplynula přeci jenom řada let, během kterých jsem odehrál spousty kvalitních podobných mlátiček, jakými jsou právě například zmiňované Diablo a mnoha dalších. Díky tomuto faktu mi již posléze logicky Hexplore nepřišel ani tak originální a ani tak zábavný, navíc grafika mi přišla odporná i ve srovnání s daleko starším Diablem. "Nu nic", řekl jsem si, o grafiku tu přeci nejde, a i když je to pouze tuctové vyvražďování hord fantaskních potvor, pustil jsem se směle do toho (tyhle Diablo klony mívám docela rád, ač kvalitních je málo).

Nu na rozdíl od zbytku podobných her se Hexplore lišil už zpočátku tím, že na vyvražďování nejste sám, nýbrž můžete najmout partu podobnou (nebo stejnou) té z intra, což říkal jsem si, je docela fajn. Naberete si tak specialistu na útok z dálky (luky, kuše etc.), drsného válečníka ohánějícího se sekerou, nu a klasického starého a moudrého mága (resp. čarodějku v mladším provedení:)). Nápad by to byl dobrý, kdyby k tomu byl uzpůsoben i soubojový systém, který bohužel není, tím pádem po zbytek hry stejně běháte s jednou postavou jako v Diablu a tak jaksi čtyřčlenná parta zde postrádá smysl (naopak se s nimi musíte zbytečně tahat). Nu aby ostatní parťáci měli alespoň nějaké využití, přidali autoři do hry několik „překážek“, které může vždy překonat pouze určitý člen party... vaše hlavní postava (hraničář) tak tedy umí na rozdíl od ostatních používat mechanismy, bojovník zase mačkat tlačítka, na něž ostatní nemají sílu a tak dále. Zajímavý nápad, ovšem všechny tyhle překážky vám autoři představí už v první úrovni a bohužel po zbytek hry se již nemění, hraničář tak tedy používá stále ty stejné mechanismy jako zpočátku hry, bojovník neustále mačká tlačítka, prostě nuda.
Další velká změna je získávání zkušeností, to je zde uděláno opravdu prasáckým způsobem, sbíráte si je totiž ze země, což by ještě (jakkoliv to divně zní) nebylo tak špatné, horší ovšem je, že pro každou úroveň máte exp limit (můžete vždy každou postavu naexpit o jeden level na úroveň), který vždy dosáhnete daleko před koncem dané úrovně. Nu nic moc, navíc „expením“ získáváte pouze větší množství hp a many a trošku zvýšené poškození (žádné speciální ability tedy nečekejte).

Design jednotlivých úrovní taktéž za moc nestojí, dungeony jsou neustále stejné, venkovní prostory též, bojujete neustále proti stejným druhům potvor (tak cca 4 druhy na úroveň), což časem začne být dosti stereotypní. Hra je navíc neuvěřitelně natahovaná a vždy, když už to vypadá na konec úrovně, objeví se před vámi další zdlouhavý dungeon, který se navíc od právě prošlého téměř v ničem neliší (pouze je jinak zamotaný).

Hře jsem dával opravdu dost dlouho šanci, odehrál jsem asi ¾ ze hry a následně vždy se znuděným výrazem odcházel od počítače. Být tak o polovinu kratší, možná by to byla větší zábava, takhle té hromady času stráveným s tímto výtvorem lituji.

Velice chytlavá, zábavná, originální arkáda, která nemá sklon ke stereotypu tak, jako to většinou bývá u jiných arkádových her zvykem a to především díky neskutečné variabilitě, ať už prostředí, kde boj o svůj mozek svádíte na své zahrádce ve dne, v noci, v mlze, v bazénku a v pozdější fázi hry dokonce i na střeše svého domu, tak množstvím opravdu různorodých módů.

Adventure mód (alias "hlavní" kampaň) je zde vlastně pouze takový "odrazový můstek", ve kterém se naučíte využívat jednotlivé květiny, kterých je zde opravdu habaděj. Opravdová zábava ovšem nastane právě při "doplňkových" módech, kterými jsou tzv. "survival mode"- nejspíše můj nejoblíbenější, v němž vašim jediným úkolem je vydržet co možná nejdéle, "puzzle mode"- ve kterém si vyzkoušíte jednak hru za opoziční stranu (tedy za zombíky) a druhak originální rozbíjení váz, vše to uzavírá mód zvaný "mini-games", ve kterém si variability a originálních/různorodých přístupů užijete do sytosti. Pokud vám to přeci jen nestačí, máme tu ještě "zenovou zahrádku", kde se teprve pořádně vžijete do role zahradníka a svou zahrádku si postupně vypilováváte k dokonalosti a navíc jsou za to peníze, které se při soubojích budou později hodit, neboť si za ně můžete koupit spoustu užitečného vylepšení.

Pochválit můžu stejně tak grafické zpracování, ač rozlišení je bohužel nižší a širokoúhlé monitory nejsou podporovány. Hudební doprovod je taktéž povedený a hůře na tom nejsou ani jednotlivé zvuky.
Zamrzí snad pouze jednodušší obtížnost, kdy (až na pár výjimek) se prakticky vůbec během hry nezapotíte.

Rozhodně mě tahle hra překvapila, za vcelku příznivou cenu se dočkáte spousty hodin zábavy, čímž plants vs zombies strčí do kapsy i některé dnešní takzvané Ačkové tituly, které odehrajete za 5-6 hodin.
I po odehrání všech módů mám neustále nutkání hrát dál, nejen kvůli šlechtění své zenové zahrádky, ale i kvůli tomu, že se zkrátka té perfektní hratelnosti stále nemůžu nabažit(a to už jsem s PvZ strávil prozatím 4 dny:)).

Po vynikajícím prvním dílu přichází ještě lepší díl druhý. Lepší snad ve všech ohledech, od atmosféry až po skvělý soubojový systém.

Právě ona atmosféra je, řekl bych největším tahounem. Hra se opět odehrává na vesmírné stanici, kde jediným (lidským) přeživším zůstáváte právě vy, pocit odloučenosti je zde tedy znatelný na každém kroku. K tomu přihoďte ještě určitý hororový prvek, boje proti hordám zmutovaných bestií s minimálním počtem nábojů, respawnování nepřátel, kteří vám často nepříjemně vpadnou do zad (tohle si nicméně mohli autoři odpustit:)) a dostaneme atmosféru tak hustou, že by se dala krájet.

Hůře na tom není ani soubojový systém a s ním spojený vývoj postavy, který je na FPS/RPG nebývale povedený (co se téhle směsice žánrů týká asi nejlépe) . Ve hře získáváte tzv. kybernetické moduly, kterými si můžete u speciálních terminálů vylepšit celkem 4 zaměření, jimiž jsou „Psionické Síly“ (obdoba magie ve fantasy), „technické znalosti“ (hackování, oprava zbraní, modifikace zbraní apod.), „ovládání zbraní“ a 5 základních statistik (Síla, Odolnost, Obratnost, Inteligence a Kybernetická přizpůsobivost /zlepšuje hackerské schopnosti/), moduly si samozřejmě můžete sbírat, či je později získáváte za splnění questů. Tímto si můžete postavu opravdu přizpůsobit k obrazu svému a (znovu)hratelnosti to tak jenom prospívá. Souboje jsou taktéž perfektní a je nutno při nich často trošku taktizovat, neboť jak jsem se již zmínil předtím, nábojů je málo, čili plýtvání se trestá smrtí, navíc každý nepřítel má určité slabosti/odolnosti na jiný typ munice, takže je lepší se dopředu trochu připravit. Například již základní pistole obsahuje hned 3 typy munice- průrazné (proti mechanickým cílům), standardní (na všechny cíle průměrné zranění) a jeden typ proti živým cílům.

Po technické stránce je System Shock 2 obstojný, zvuky jsou opravdu perfektní (i díky nim je atmosféra taková, jaká je), grafická stránka vcelku dobrá, alespoň co se týká prostředí, modely postav jsou na tom ovšem prachbídně. Hudba nijak výrazná a vlastně zní pouze v akčních pasážích, ale celkově skvěle podtrhuje určitou situaci.

Celkově jsem ze System Shocku 2 opravdu nadšen a vlastně nemám žádnou větší výtku, ale tak abych tu pouze nevychvaloval, něco přeci jen přihodím... ne každému se musí zdát košer ten respawn nepřátel, ač příliš otravný vlastně ani není.
Ačkoliv jsem hrál SS 2 po všeobecně až příliš vychvalovaném Deus Exu (který tímto těm, kteří ho snad ještě nehráli, doporučuji, neboť není vůbec špatný), překvapilo mě, že o rok starší a vlastně i méně populární (?)/minimálně zde na DH určitě:)/ System Shock 2 je na tom vlastně o dost lépe.

Jak autoři sami uvádějí, jedná se spíše o "technologické demo", čili většina z mého hodnocení jde na vrub právě grafickému a zvukovému zpracování, kteréžto je na freeware poměry nebývale povedené.
Atmosféra je samozřejmě také velice slušná, byť některé lokace působí poněkud chudě a odfláknutě.

Hra samotná je poměrně krátká a bohužel neukončená, nicméně i během té krátké doby si trošku provětráte mozkové závity, i když většina "hádanek" je zpravidla jednoduchých.

Nu celkově je Penumbra vlastně docela dobrá a na nějakou tu chvíli zabaví, takže pokud se i vám toto "technologické demo" líbí, pak vřele doporučuji zahrát si komerční verzi hry, která už plně rozvinula všechny (zde ještě nedodělané) prvky.

Je to již velmi dávno (13 (?) let), co jsem tuto hru hrál a úspěšně i dohrál. Přesto jí mám v živé paměti a to právě díky tomu, že jsem jí rozehrál hned několikrát (včetně multi-playeru).

Hra to nicméně není vůbec špatná, vhodná ovšem spíše pro chvilkové pobavení a odreagování se. Rozhodně nedoporučuji hrát v kuse, neboť rychle přicházející stereotyp by vás ubil. Je sice pravda, že prostředí (ač se odehrává celé logicky pod mořskou hladinou) je vcelku různorodé, nepřátelé se taktéž misi od mise mění, ale herní náplň zůstává pořád stejná. Tedy sestřelování bublin prakem a hledání určitého množství červů, po jejichž nalezení pokračujete do další mise, přičemž některé mise jsou proloženy i speciálními bonusovými misemi (také jedna jako druhá). Stereotypu také napomáhá fakt, že je hra poměrně dlouhá (obsahuje nějakých 100 levelů).

Ačkoliv se krabička pyšní nápisem "pro děti od tří do osmi let", myslím si, že je to jedna z mála dětských her, která se i díky svojí jednoduchosti a vlastně vcelku zábavné arkádové hratelnosti, hodí jako skvělá odreagovačka i pro starší jedince.

Třináctka je výjimečná hra, výjimečná především svou grafikou, no řekněte sami, kolik jste hráli komiksových FPSek. A téhle to komiksové zpracování opravdu velmi sluší. No ale nebudu pouze takto povrchní, hra se samozřejmě krom pěkné komiksové grafiky, může pyšnit i vcelku kvalitním příběhem a zábavnými arkádovými přestřelkami, které střídají stejně tak zábavné stealth pasáže. Problém může nastat pouze v rozmístění checkpointů, které nejsou vyvedeny zrovna šťastně a především pak ve stealth misích je to opravdu o hubu (a o nervy).

Pro fanoušky FPS (a především pak špionážních akcí) je přesto XIII téměř povinností.

Jednoduchá, byť poměrně zábavná arkáda. Hra se může chlubit především kvalitním technickým zpracováním, které u takovýchto freewarovek bývá často opomíjeno. Na hru se tak opravdu hezky kouká a hudba, která vám při hraní hraje se příjemně poslouchá (bohužel se během hry už trošku oposlouchá:)).

Smoke Attack bohužel nejvíce shazuje pozdější stereotyp, ač je sice SM poměrně dlouhý (alespoň co se týká freeware sféry), bohužel všechny své trumfy vytasí už v prvním, resp. druhém levelu. Ovšem vše to mírně zachraňuje alespoň povedený level desing. Hra je poměrně jednoduchá, čili na takové občasné odreagování jako stvořená, navíc používá systém autosavů, takže se k rozehrané hře můžete kdykoliv vrátit.

Pěkné post-apokalyptické RPG, které sice nevyniká kdoví jakým extra příběhem (alespoň co se hlavní linie týká), ovšem vše vynahrazuje obrovská volnost a množství voleb (především pak u vedlejších úkolů), které vám hra při svém putování nabídne, a které se navíc odrazí i v samotném závěru hry.

Pochválit musím především pak propracovanost a atmosféru onoho post-apokalyptického světa, který nemá v herním průmyslu obdoby. Lokace jsou většinou menší, čímž tolik nedochází ke stereotypu.
Co se soubojů a rozhovorů týká, ty jsou zpracovány poměrně pěkně a ve hře je jejich poměr velice vyvážený, čili ani jedno hráče zbytečně neubíjí. Vyzdvihnout musím i celkem propracovaný RPG systém, který již znám ze hry Lionheart: Legacy of the Crusader, takže jsem se zde cítil jako doma. Z postavy si tak můžete udělat například čestného a hbitého odstřelovače, či třeba silného a tupého (ano i hru za idiota Fallout nabízí) bojovníka na kratší vzdálenosti, nebo zlého a podlého vraha, který nepřátele zabíjí ze zálohy. Možností je zde zkrátka habaděj.

Mezi hlavní zápory bych snad zařadil jen časté pády a menší množství předmětů (většinu jsem našel během první poloviny hry). Zápory to jsou nicméně slabé a hru nijak závažně neshazují.

Čili ač jsem se ke hře dostal poměrně pozdě, byl jsem velmi mile překvapen a už teď Fallout řadím do své pomyslné top 10 RPG. Rozhodně doporučuji všem fanouškům sci-fi a RPG obecně, kteří si ale chtějí od všudypřítomného fantasy (které se v tomto žánru objevuje nejvíce) trošku odpočinout.

Pěkná, pohodová akční adventura, která si na nic nehraje. Na své si přijdou jak příznivci akce, tak adventurních postupů, obojího je totiž v této hře dostatek a zpracování je na opravdu kvalitní úrovni.

Za zmínku pak stojí především systém kouzlení, který je vskutku originální a můžete se těšit na velikou škálu různorodých kouzel. Ať už se jedná o kouzla nutná k postupu hrou, tzn. ta spíše adventurního rázu (např. plachtění, zmenšení, pravdivé vidění), tak kouzla, která hráči pomůžou v soubojích, každé opravdu mělo své využití a ani jedno jsem tak nenechal ležet ladem. Hra taktéž zaujme velmi pestrým a především originálním level desingem, ať už prolézáte zatuchlé katakomby, nebo se sluníte v zemích Twellů, vždy byl level desing zpracován na jedničku a ani na chvilku nebyl repetitivní. Obtížnost je vcelku ucházející a roste úměrně s postupem hrou. Logické (adventurní) hádanky zde patří spíše k jednodušším, i tak ovšem některé dokáží celkem slušně procvičit mozkové závity. Příběh je klasické klišé, ovšem od takovéto hry jsem ani kvalitní příběh neočekával.


Zamrzí ovšem otřesný český dabing a překlad, pročež doporučuji hru rozehrát raději v angličtině. Grafická stránka hry je zhruba průměrná, kochat okolím se asi nebudete, ovšem neurazí. Hudba je pěkná a vcelku příjemně se po celou hru poslouchá. Nejvíce mi ovšem vadilo množství bugů, se kterými se ve hře můžete setkat a kvůli některým opravdu nepříjemným, jsem nejednou musel použít starší save či restartovat misi (doporučuji ukládat na více pozic).

V záplavě samých "realistických", technicky dokonalých, ovšem ničím zajímavých her, je příjemná změna zahrát si konečně nějakou originální, vtipnou a hlavně zábavnou arkádovou akční adventuru.

Velice kvalitní střílečka z celkem herně zanedbávané vietnamské války.

Už po několika prvních krůčcích ve hře mě uchvátil kvalitní český dabing, ve kterém se to vtipnými hláškami jen hemží. Hra se vůbec pyšní celkem kvalitním zvukovým a hudebním doprovodem. Grafika je už na tom trošku hůře, označil bych jí zhruba za průměrnou, i když má svoje mouchy (například nízký dohled, díky čemuž jsem často nerozpoznal pařez od nepřítele a vypálil tak zbůhdarma několik desítek nábojů), tak džungle byla kupodivu zpracována vcelku pěkně, tuhle letí papoušek, tamhle zase hopsá žába a celkově tak prostředí působí velice živým dojmem. Obličeje postav (a především té hlavní postavy) jsou bohužel zpracovány špatně. O moc lépe na tom nejsou ani světelné efekty a i u daleko starších her jsem viděl mnohem lepší, ovšem to jen tak na okraj, hře to na lesku tolik neubírá.

Na hře se mi líbí spousta zajímavých a originálních prvků, jimiž je například možnost se před každou misí vybavit podle svého uvážení ve zbrojnici, či možnost pročíst si svůj vlastní deník ve svém bunkru (do kterého se po každé úspěšné misi vracíte), nebo si jen tak pro zábavu zapnout rádio. Mise samotné již originalitu postrádají, většinou dostanete to, na co jste zvyklí z jiných válečných her (najdi, znič, ochraň, vyhoď do luftu a občas si zastřílíte jako bonus z vrtulníku). Zábavnost misí je navíc velmi kolísavá, u některých jsem se opravdu velice bavil a bylo mi téměř líto, že je mise už u konce, jiné jsem zase naopak procházel se znuděným výrazem na tváři. Naštěstí těch lepších je přeci jen daleko více. Délka hry je vcelku standardní jako u jiných FPS (tedy žádnou závratnou délku nečekejte). Ukládání hry je uděláno formou checkpointů + máte možnost si během hry 6x uložit pozici quicksavem, zajímavý systém, ovšem quicksave jsem použil jen minimálně, neboť je hra vcelku jednoduchá. Výpravně je hra též na velmi dobré úrovni, a i když neobsahuje kdovíjaký bestsellerový příběh (jak už to bývá u válečných first person akcí zvykem), táhne vás hra pořád dál, čemuž napomáhá i množství charakterů, kteří vás provází celou hrou (i když jim mohl být poskytnut větší prostor).

Nejvíce hru ovšem podkopávají všudypřítomné technické nedodělky (jako jeden z příkladů bych uvedl: při rozhovoru dvou vojáku jeden stojí k tomu druhému zády), sice na hratelnosti nijak neubírají, ale celkový dojem ze hry to trochu kazí. Dementní AI ke kvalitě taktéž nijak nepřispěje. Ovšem i přes tyhle nedostatky, se jedná o jednu z těch lepších akcí, navíc s celkem lákavým (ve hrách méně využívaným) tématem vietnamské války.

Zajímavý počin, který potěší především kvalitním technickým zpracováním a hutnou atmosférou. Délka hry je nějakých pouhopouhých cca 10 minut a na výběr máte 2 zakončení. Hra je velice jednoduchá a celou dobu jde vesměs pouze o hledání klíčů (najdete klíč od dveří č. 1, za nimiž se nachází klíč ke dveřím č. 2 a tak pořád dále). Tento výtvor beru spíše jako takové "technologické" demo, ale klidně bych si dokázal představit komerční hru s podobným zpracováním... Which zkrátka určitě stojí za vyzkoušení.

Doporučuji rozehrát v noci, teprve tak pořádně vynikne ona mrazivá atmosféra:).

Něco tak stereotypního a nudného jsem už dlouho nehrál, hra naprosto postrádá jakýkoliv smysluplný příběh či dokonce nápad a jediné o co ve hře jde je rubání neustále se respawnujících monster. Ono by to samo o sobě nebylo až tak špatné, kdyby to ničení potvor nebylo vyvedeno tak prasáckým způsobem.

Zpočátku hra vypadá docela zajímavě a dokonce jsem se u ní i docela bavil, ovšem po odehrání 2-3 misí přijde neuvěřitelný stereotyp, neboť hra všechny své trumfy vytasí právě ihned na začátku a už nezbývá nic, co by hráče překvapilo či ho nutilo hrát dál. Ve hře můžete sbírat peníze, za ty si po dokončení každé mise máte možnost nakoupit nějaké ty zbraně a vybavení. Zbraně jsou ovšem neuvěřitelně nevyvážené, čili pokud si brzy nenakoupíte ty nejsilnější, v pozdější fázi hry si neškrtnete. Silnější zbraně jsou zbytečně overpowered, čili jednou "dobře mířenou" střelou odstraníte celé hejno potvor, no vlastně při tom ani příliš mířit nemusíte, neboť všechny silnější zbraně mají plošný účinek. Tomu všemu nasadí korunu neustále se opakující prostředí (během celé hry není jediná změna) a respawnování potvor (dokud nezničíte jejich "doupata"). Naštěstí je k dispozici ještě jakýsi "survival" mód, kde budete vhozeni do "arény" a vaším úkolem bude přežít co nejdéle, ovšem i tohle je zábava maximálně na pár minut.

Grafika je taktéž na velmi nízké úrovni a zvuky též nijak neokouzlí. Ovšem tohle mi na té hře vadilo nejméně.

Za mě tedy palec dolu, asi to nebude můj šálek čaje. Osobně bych spíše doporučil kvalitnější, rozmanitější a klidnější Shadowgrounds, který alespoň obsahuje nějaký ten příběh a atmosféru.

Pěkná ukázka toho, jak neustálé zjednodušování her (především nejvíce vidno u RPG titulů) degraduje herní průmysl a doufám, že se komerční tituly nikdy nedostanou tak daleko, že jakákoliv interakce hráče bude nulová, stejně jako v Progress Questu. (byť většina k tomu nemá daleko)

Nápad to ovšem není tak úplně špatný, a kdyby alespoň nabízel minimální interakci (třeba možnost dát svému hrdinovi nějakou radu, ovšem bylo by již na něm, zdali se jí bude řídit nebo ne, popř. trochu se o svého hrdinu starat), mohl by tento systém být možná i docela zajímavý a možná bych tak měl i větší radost ze sledování toho, co můj hero v mé nepřítomnosti zase provedl a hlavně bych měl ten dobrý pocit, že něco ovlivňuji bez "zbytečného" klikání myší jako v Diablu:).

Ke hře Toxic Bunny jsem se poprvé dostal někdy v roce 1999 v podobě demoverze. Hra mě neuvěřitelně okouzlila svojí atmosférou, originalitou a hratelností. Uběhlo 11 let a mě napadlo si hru zahrát znovu, a když jsem jí našel na internetu jako Abandonware na nic jsem nečekal a začal hrát.

Na první pohled se Toxic Bunny tváří jako obyčejná plošinovka, avšak po chvilce ihned zjistíte, že to tak naštěstí není. Hned zpočátku vás hra upozorní na používání inventáře, sbírání předmětů a mixování lektvarů. Po sebrání prvního předmětu ihned dostanete úkol, kde sebraný předmět následně využijete, tímto se hra pěkně odlišuje od tuctových plošinovek, a i když se jedná spíše o takové menší zpestření, tak při některých úkolech budete muset i trochu zapojit mozek. Škoda jen, že se na tyto adventurní prvky přeci jen nekladl větší důraz, je tam sice pár opravdu zajímavých úkolů, ovšem ve většině případů se jedná pouze o sebrání jednoho předmětu a hra vám následně ihned řekne, kde ho využít, tam seberete další předmět atd. Čili nějaké jejich kombinování, či třeba využití až v pozdější fázi hry by neškodilo, takhle vás hra zbytečně moc vede a té adventurní složce to spíše škodí. No další originální prvek je možnost mixování lektvarů, při putování hrou sbíráte ampulky s různobarevnou tekutinou, ty pak můžete mezi sebou různě míchat a vytvořit tak lektvar, který vám přinese nějaký užitečný účinek. Nápad je to zajímavý, ale zase mohli si na něm autoři dát více záležet, kombinací je všehovšudy pouze 7 (z toho využijete tak 4), což je určitě škoda. Pokud vám tedy ampulky s barevnou tekutinou dojdou, můžete si je za nasbírané mince dokoupit, nakupovat můžete i náboje do různých zbraní či dokonce tip do hry nebo recept na lektvar, nápad nakupování je v plošinovce opět docela zajímavý, ale též mohli autoři přidat do hry více zboží.

Grafika hry je na tu dobu docela pěkná, nejvíce se mi líbilo osvětlení, které dost přidává na atmosféře. (například kolem Toxic Bunnyho je takový kruh světla a zbytek světa je tmavý, trochu mi to tímto připomínalo Diablo:)) Po zvukové stránce se jedná zhruba o průměr, neškodily by nějaké ty ruchy okolí a skřeky potvor.

Shrnutí: Toxic Bunny je opravdu zábavná a originální plošinovka, bohužel většině originálních prvků byl dán velmi malý prostor, což je vcelku škoda, avšak i tak se jedná o jednu z nejlepších plošinovek, co jsem měl možnost si zahrát.

Zajímavost: Výrobce hry Celestial Games právě pracuje na remaku této hry, která by měla přinést lepší grafiku, zvuky, hudbu atd. a měla by chodit bezproblémově pod novějšími operačními systémy a nejlepší na tom je, že bude ke stáhnutí zcela zdarma.

Lehce podprůměrná adventura, která většinu znalých adventuristů asi příliš nenadchne, ale vyloženě ani nikoho neurazí.
Hra vynikne snad pouze pěkně kreslenou grafikou, animací a vcelku kvalitním dabingem.
Po hudební stránce je hra zhruba průměrná, žádný soundtrack mi nějak neuvíznul v paměti, ale ani ve hře nijak nerušil a do hry se vcelku hodil.

Herní doba je velice krátká, dialogy většinou zdlouhavé a tupé, humoru jsem od hry čekal daleko více, bohužel ve většině případů se jedná pouze o trapné pokusy o jakýsi vtip, ale musím uznat, že pár světlých chvilek hra též měla. Příběhově Polda též nikterak nevyniká, ovšem rozuzlení je vcelku zajímavé. Pixel-hunting mě otravoval naštěstí jen minimálně a na celkové ovládání jsem si rychle zvykl, byť se zpočátku zdálo trochu toporné.

Bohužel čekal jsem od Poldy více, mezi adventurami opravdu nijak výrazně nevyniká, ale jedná se spíše o takové krátké pobavení, které nepřinese žádné zapamatováníhodné situace.

Celkem průměrná first person střílečka, kterou ovšem oživuje vcelku povedený "Geo-mod" (jedná se o možnost destrukce prostředí) a pár zajímavých nápadů, například jízda v mechovi, ponorce, helikoptéře, tanku atp.
Hra příjemně odsýpá a na chvilkové (hra je neuvěřitelně krátká) pobavení a odreagování je opravdu dobrá.

Bohužel oproti předešlému dílu je to krok spíše zpátky. Už se nedočkáte hutné atmosféry z předešlého dílu a ani pěkného prostředí Marsu. Navíc je hra velice jednoduchá a jedná se pouze o tupou střílečku ala Serious Sam: The First Encounter. Ve hře je velké množství různých zbraní, které ovšem hráč stejně všechny určitě nevyužije, ale některé jsou opravdu zajímavé. Neškodila by ani větší variabilita nepřátel, neboť téměř celou hru bojujete pouze proti lidem a hordám mutantů.

Příběh zde opravdu nehledejte, to co se jako "příběh" prezentuje, je spíše něco divného, zmateného a klišoidního. (ovšem od Serious Sam: The First Encounter jsem také žádný příběh nečekal).

Bohužel kdo od RF2 čeká hodnotného nástupce skvělého prvního dílu, bude asi zklamán, ovšem pokud od hry nic nečekáte, tak se vám odmění několika hodinami zábavy, ovšem po dohrání se ke hře už asi nebudete chtít znovu vracet.

Neverwinter night mě opravdu moc nepotěšila. Zpočátku se hra jevila docela zajímavě a nostalgicky mi připomínala předešlou tvorbu od Bioware, bohužel po celkem svižném úvodu již šlo vše z kopce.

Hra je celou dobu neuvěřitelně natahovaná a roztahaná, při hraní jsem si několikrát říkal: "určitě se to ještě rozjede", ale bohužel. Princip hry je docela prostý a občas mi trochu připomínal svým pojetím nějakou "diablovku". Stejně jako v Diablu i zde na začátku každé kapitoly začínáte v nějakém městě, zde dostanete hlavní úkol a několik vedlejších a máte "svobodu" (tím už se tedy od Diabla NWN docela liší:)), většinou se hlavní úkol odvíjí v několika lokacích, takže je jedno v jakém pořadí je procházíte, ale projít je stejně musíte všechny. A takhle se to opakuje až do 4té kapitoly, která už je konečně trochu svižnější a lineárnější, nikoliv však příliš povedená.

Většina lokací je vysoce nezáživná a hru se jen snaží zbytečně natáhnout, čili zde bych nejraději viděl i lineárnější přístup. No ale nemůžu hře zapřít, že naopak některé lokace byly opravdu povedené ať již nápadem, tak zpracováním a atmosférou a to je další zvláštnost této hry- kolísavá hratelnost, chvílemi jsem opravdu měl chuť dát hře tak 85% a chvílemi mi hra přišla dosti podprůměrná.

Hru, navíc shazuje velice nevyvážená obtížnost, po téměř celou dobu hraní je neuvěřitelně jednoduchá, i když hrajete na "hard" obtížnosti. A to mi opravdu na hře vadilo téměř nejvíc, ono když hráč prochází nezáživnými lokacemi, tak alespoň by ty boje mohly za něco stát, ale bohužel. Celou hru jsem tedy procházel stylem: Skupina nepřátel= jeden fireball a mají po legraci, dojít k další skupince nepřátel= další fireball atd. a tohle opravdu časem omrzí:). Naopak v poslední kapitole už v oblasti bojů značně přituhlo, což byla vítaná změna, ale působilo to dosti nepřirozeně, neboť nárůst obtížnosti mohl být zhruba o 100-200%.

Příběh na tom též není nijak zářně a celou dobu je vcelku předvídatelný a tedy není nic, co by hráče nutilo hrát dál. Když k tomu připočteme i zbytečné zdlouhavé a nezáživné dialogy, kde většinou stejně s postavou nemluvíte o ničem důležitém (zhruba po půlce hry jsem již většinu rozhovorů začal přeskakovat), tak to opravdu hře moc na lesku nepřidá.

Na druhou stranu ale musím uznat, že celkově hra nebyla úplně nejhorší a několik těch kladů měla. Po grafické stránce to sice nebylo nic extra, ale koukat se na to dalo, ovšem po zvukové a hudební stránce hra byla perfektní a hravě se vyrovná svým "předchůdcům" jedoucím na infinity enginu. Ovládání též bylo často otravné, ale hráč si na něj brzy zvykne a dá se to skousnout. Dále velké plus si zaslouží skvělé implementování pravidel DaD 3. edice. A určitě nesmím zapomenout i na celkem dobrý editor vlastních dobrodružství.

No přes všechny zápory zmíněné v komentáři to i tak vesměs nebylo špatné rpg, svou kolísavou hratelností jsem chvílemi měl chuť hru vyzdvihnout do nebe a chvílemi pohřbít, ale i přes to všechno se jedná o dle mého průměrné RPG, které na nějakou tu dobu zabaví, ale znovu už bych ho hrát nemusel.

Po dlouhém shánění této hry, jsem se jí konečně dočkal na Score DVD, přerušil jsem tedy všechny dosavadně rozehrané hry a vrhnul se na Call of Juarez, neboť FPS z westernového prostředí tu už velmi dlouho nebyla.

Určitě mnoho hráčů potěší, že hra není originální pouze prostředím, nýbrž i pojetím. Ať už se jedná o možnost hrát za dvě postavy, kdy na herní svět můžete koukat očima fanatického reverenda Raye, nebo mexického mladíka jménem Billy. U prvně zmíněného si užijete spíše klasickou FPS akci, se zajímavým, i když ne zrovna nějak perfektním bullet timem. Další inovace ovšem přicházejí hlavně v misích za Billyho, který není kdovíjaká bojová mašina a spíše si libuje v plížení a nenápadném odstraňování nepřátel. Mimo jiné v roli Billyho si užijete i pár zajímavých a originálních adventurních misí, ať už se jedná o lov králíků, či získání orlího pera, nebo hašení ohně, hru to docela okořeňuje a nejedná se tedy o pouhou střílečku.

Technická stránka hry je opravdu perfektní a v roce 2006 patřila mezi špičku, což ostatně jde poznat ještě dnes, stejně tak zvuková a hudební stránka je na velmi vyspělé úrovni a pěkně se mísí pohodová klidná hudba s tou akční (dojde-li k boji).

Při svém putování u sebe můžete nosit pouze několik zbraní a to je právě asi kámen úrazu, neboť z toho inventář zabírají 2 kolty a pak už máte místo pouze pro jednu zbraň a to si můžete vybrat buďto pušku, nebo brokovnici a za Billyho máte jako bonus ještě luk, čili celkově je arzenál docela malý a omezuje se většinou právě na používání oněch koltů, popř. luku za Billyho. K tomu ještě se vám zbraň může čas od času zničit, což bylo spíše otravné a nechápu jediný rozumný důvod implementace tohoto do hry. Dále mi trochu zpočátku vadilo nemotorné používání lana (biče), na které si ovšem časem hráč zvykne a naštěstí v dalších případech je jeho použití už jednodušší (opravdu tu první rokli šlo překonat asi nejhůře:)).

No zde asi výčet negativ končí, při hře jsem se opravdu ani chviličku nenudil, protože hra vždy přišla s něčím novým, osvěžujícím a originálním. Bohužel chápu, že hra nemůže bavit každého, protože pro ty co hledají čistou akci, je tam zkrátka několik méně akčních adventurních misí, které je bavit zrovna nemusejí. Ovšem pro hráče, kteří hledají zase něco nového a mají rádi všechny zmíněné žánry (FPS, Stealth, popř. akční adventuru) je tohle ta pravá hra.

Už podle několika shlédnutých videí a screenu jsem si v duchu říkal, že se bude jednat o kvalitní adventuru a naštěstí jsem se opravdu nemýlil.

Už zpočátku, mě hra zaujala velmi zajímavým téměř filmovým úvodem, poté ihned logicky následovala herní sekvence, která tedy začínala konstatováním dané situace Ninou (což je postava, kterou ve hře ovládáte), po chviličce už tedy dostanete hlavní hrdinku pod ruku vy. Zde mě hra uchvátila vcelku na adventurní poměry pěknou grafikou, nelze tedy čekat žádné extra světelné a kdovíjaké efekty, ale i bez těchto vymožeností je nač se dívat. Jediné co mi na grafickém zpracování vadí, jsou občas trochu horší textury, naštěstí pouze v několika málo lokacích a i tak to není zas tak strašné. Desing jednotlivých lokací se mi celkem líbil a většina z nich měla pěknou, mnohdy mírně ponurou atmosféru. Další věc co mě ihned po startu hry překvapila, byl dabing, bohužel v tom špatném slova smyslu, sice to není žádná hrůza, ale hráčům zhýčkaným například hrou Broken Sword: The Angel of Death už tak nádherný určitě nepřijde. Zvuky a hudba jsou jinak ale na velmi dobré úrovni, hlavně ruchy okolí jsou doslova vynikající (alespoň na adventuru určitě).

Příběh celkově není špatný, i když ne že bychom něco podobného nemohli už vidět u jiných adventur, ale celou hru byl docela napínavý, bohužel závěr hry je trapný béčkový happy end, který se mi navíc zdál dosti infantilní.
Dále určitě mnoho hráčů potěší možnost nápovědy, která při "zákysech" dokáže velmi zpříjemnit hraní a velmi užitečná věc je i možnost zvýraznit všechny použitelné předměty na mapě, čili tímto se naprosto odbourává otravný pixel hunting.

Ze všech adventur co jsem kdy hrál, tahle opravdu patří k té špici, ať už grafikou tak příjemnou hratelností a i když to není nic extra originálního, tak jí všem milovníkům adventur vřele doporučuji, určitě touto hrou budete nadšeni. Za mě tedy palec nahoru:).

Atlantis: Evolution jsem si pořídil zhruba asi před rokem v levných knihách, bohužel jsem se poté k hraní nějak neodhodlal, tak jsem se to snažil napravit alespoň nyní.
Zpočátku, mě hra moc nenadchla, připadala mi docela nezáživná až amatérská, naštěstí se postupem času začalo vše zlepšovat a já se do světa nové Atlantidy pohroužil více.
Za zmínku stojí určitě vcelku kvalitní a zajímavý příběh, který zpočátku není sice nic extra, a chvílemi jsem si říkal, že s hraním seknu, ale od druhé poloviny už začínají jednotlivé zvraty a v závěru příběh velmi pěkně vyvrcholí a hráč ho jen s údivem sleduje. Obtížnost hry není příliš vysoká a určitě bych hru s klidným svědomím doporučil i hráčům začínajícím v tomto žánru. Vesměs největší problém spočívá v hledání správné cesty v lese a sbírání několika předmětů, které můžete na první pohled přehlédnout, vše ostatní (tedy jejich používání) už bývá téměř vždy jednoduché a logické.

Po technické stránce hra na tom není špatně, graficky je vcelku povedená, tedy hlavně se povedl herní svět, který mi mírně připomínal svět ve hře Albion, čili jako jeho fanoušek jsem byl velice nadšen. Po hudební stránce hře též není co vytknout, každá skladba přesně vystihovala určitou lokaci/situaci a pěkně lahodila uchu. Bohužel po zvukové stránce je hra na tom hůře, tedy ruchy okolí nejsou špatné, ba dokonce se docela i povedly, ale hůř jsou na tom ostatní zvuky , tedy například pokud hodíte kámen na zem, nevydá žádný zvuk, pokud hodíte kovovou matici na kovový sud, zase žádny zvuk a to mne trochu zaráželo, přitom tady si mohli tvůrci se zvukem často pěkně vyhrát.

Jako největší zápor bych považoval velmi krátkou hrací dobu, kterou ještě utvrzuje relativní jednoduchost hry (čili na žádný zádrhel, který by hrací dobu prodloužil, asi nenarazíte). Dále mi vadila kolísavá hratelnost, tedy hlavně první polovina hry mě moc nenadchla a většinou se ve hře jednalo pouze o bloudění po lesích a to opravdu není zrovna nic záživného v žádné hře.
Tímto bych hru tedy doporučil spíše začínajícím "adventuristům", díky její jednoduchosti nebudou mít určitě problém hru zdárně dokončit, nebo hráčům hledajícím na poli adventur mírnou změnu ("originální" svět, odlišný příběh).

U téhle hry musím říci, že jsem byl již zpočátku opravdu velmi nadšen. Už po shlédnutí gameplay videa jsem věděl, že půjde o prvotřídní hru, tedy jsem přerušil všechny dosavadní činnosti a vrhnul se do světa Cardhalie.

Tuto hru ocení hlavně pamětníci, jedná se tedy o klasický "krokovací" dungeon a proto hra nemusí sednout každému a hlavně mladší hráči, či ti kteří se dostali k hraní PC her později, jí asi tolik nedocení. Ovšem oblíbenci tohoto žánru z Cardhalie budou určitě velice nadšeni, kvalitou se v mnoha ohledech vyrovná starším komerčním dungeonům a myslím si, že některé dokonce i předčí.
Hra má velmi pěkné grafické zpracování, jedná se o ručně kreslenou grafiku, z níž přímo sálá ta nostalgie. Navíc nabízí nádherný hudební a zvukový doprovod, který pěkně podtrhuje hutnou atmosféru. Po technické stránce tedy není opravdu co vytknout.

Hratelností se tedy vyrovná starým klasikám, nabízí též klasické realtime souboje (které jsou ovšem příjemně svižné a zábavné), jednoduchý vývoj postav, pěkně nadesingované dungeony, spoustu předmětů, klasický fantasy příběh atd... nudit se tedy určitě nebudete. Jediné co bych hře mohl vytknout je absence jakéhokoliv popisu předmětů, což mi občas velmi vadilo, některé schopnosti předmětů můžete sice zjistit z přečtení nějaké té listiny, na které narazíte během svého putování, ale určitě to není zrovna nejlepší způsob.

Tedy závěrem bych jen dodal, že na poli freeware se jedná o velmi profesionální počin, dle mého jde o nejlepší freeware hru, co jsem hrál, pokud si tedy chcete trochu zavzpomínat na časy minulé, pak tedy neváhejte a stahujte, Cardhalia za ten čas určitě stojí.

K Dinkovi jsem se poprvé dostal přes herní časopis Excalibur, kde byl obsažen na cd jako plná hra a v popisku byl neuvěřitelně vychvalován. Neváhal jsem tedy a Dinka ihned nainstaloval.

Zpočátku jsem byl překvapen jistou "originalitou", jedná se o mírně "arkádové" izometrické RPG, které se ovládá pouze klávesnicí, nic podobného jsem v minulosti nehrál. Bohužel počáteční nadšení rychle odeznělo a začal jsem objevovat pouze samé neduhy, první věc co mě zarazila byly neuvěřitelně infantilní rozhovory, sice se hra snaží tvářit jako parodie na klasické rpg hry, bohužel se jí to opravdu moc nepovedlo. Dalším velkým záporem je velmi jednoduchá obtížnost, pokud máte postavu alespoň trochu vytrénovanou, tak nenarazíte na jediný tužší souboj. Další nevýhoda je opravdu malá variabilita předmětů, ve hře můžete najít pouze několik druhů mečů a luků, ještě k tomu se od sebe liší pouze způsobeným zraněním. Další zápor je absence duchaplného příběhu, retardovanější "příběh" jsem tedy skutečně už dlouho neviděl. A když k těmto všem záporům přidáme ještě velmi krátkou hrací dobu (během pár hodin je po všem), tak z toho vyjde jedno z nejhorších rpg co jsem hrál, opravdu nechápu, jak toto mohlo být kdysi komerčním titulem, přitom ale jistý potenciál měla, jen si s tím mohli dát autoři více práce. (hra je neskutečně odfláknutá).
No útěchou může pouze být, že dnes je již freeware a neustále se dělají další dobrodružství, které kdykoliv můžete stáhnout z oficiálních stránek hry, některé "kvalitu" původní hry několikanásobně překonávají.