Hodně krátká vanoční adventura u které jsem ale, soudě podle názvu, čekal více opilého humoru. Nebo aspoň humoru. Ale humorné to moc nebylo, mohlo to být třeba něco ve stylu Tohohle filmu.

Na druhou stranu to má pěkné zpracování, tedy pěkné na ploše jedné obrazovky a takřka nulových animací. Ale zase tam pěkně sněží. Hra mi jela hrozně zpomaleně.

Pan Lovecraft je sice kultovní spisovatel hororu, ale dle mého názoru (a vlastně i jeho) dobrým spisovatelem nebyl. Četl jsem dvě sbírky jeho povídek, kde mě absolutně nebavily ty hlavní, a sice V horách šílenství, kde mě Hory šílenství nudily a nedočetl jsem je a Šepot ve tmě, ze kterého jsem přečetl dvě stránky. Na druhou stranu, v té první se mi velmi líbila Hrůza v Dunwichi a v té druhé Barva z vesmíru. Proč o tom vůbec píšu? Protože jsem přečetl dost na to, abych v této hře mohl najít nějaký odkaz, něco, co by připomnělo dílo páně Lovecrafta. Želbohu, nestalo se. Hra je sice zajímavá, co se týče zpracování, ale z hlediska zábavnosti je to absolutní odpad. Prostě chodíte v krajině nakreslené tužkou, či chcete-li v malování a střílíte "věci", které jdou za vámi.

Dnešní doba je zlá. Člověk si někde zapálí, paradoxně tam kde je to úplně běžné (nálevny), či někde, kde to prostě nemůže nikomu škodit (vrchol Mount Everest) a lidé se na něj stejně dívají jako na teroristu, který je chce zavraždit, zprznit jim děti a posrat dveře. A co bychom pro tyto nesnášenlivce neudělali, uděláme jim hru! Hru kde letíte (proč, když byste mohli normálně chodit po zemi) s jakousi obdobou Megamana, který střílí ubohé dehtové (?) koule. A chudáci cigareťáci nemají na obranu nic lepšího, než po něm střílet ubohé polovykouřené vajgly, no kde je spravedlnost? Jako by nemohli kosmonauta zavřít v některé z kanceláří (kde se hráč většinou pohybuje), zamknout dveře a klíčovou dírkou mu tam nafoukat kouřovou apokalypsu.. No jo, ale on má přece skafandr... svině...

Hru jsem hrál circa před pěti lety (spíš víc) a děsně mě bavila. Ačkoli... možná to bylo tím, že moje elektrická trouba jaksi v té době nezvládala komerční hry, tudíž jsem byl (až na klasiky) odkázán na freeware (který hraju stejně i teď, kdy moje nabušené turbodmychadlo zvládne i Far Cry na nejnižší detaily..) Moc si z toho nepamatuju, ale! Vím že létáte (asi tak půl metrů nad zemí (když musíte oblétávat židle)) s astronautem v budovách, které se většinou skládají z kancelářských komplexů (pamětníci si jistě vzpomenou na část F.E.A.R.) ale podíváte se i ven. Pak taky vím, že do dalšího levlu vedly dveře, nebo několik dveří, na které jste museli použít klíč barvy dveří, aby se otevřely. A taky... se tam daly apgrejdovat zbraně (teda jedna zbraň=jiné střelivo)... a už nevím.

Ona je to celkem blbost, ale kdo freeware hraje, jistě neprohloupí.

Tak tato hra mne ukrutně nudila již od samého začátku. Otravná, neustále se opakující hudba, kterou jsem po chvíli musel vypnout a navíc mi neustále jezdily přes obrazovku jakési čáry, vždy když jsem najel myší na něco použitelného. Také je hra zoufale pomalá.
Nakonec jsem se zaseknul, podíval jsem se do návodu, vše jsem do té doby udělal dobře, jen tam prostě žádné funkční tlačítko nebylo:-/ Abych řekl pravdu, i kdyby bylo, určitě by hodnocení o moc větší nebylo.

Samozřejmě jsem objevil i pár kladů, jako například dabing, animaci hlavní postavy (při chůzi se mu houpá řetěz u kalhot, či co to je:) a také mi přišlo zajímavé měnění obličejů, je to takové originální, zřejmě jsem se stím ještě nesetkal.

Bohužel, to hlavní na hře, humor, mi absolutně nesedl, škoda.

Povedená "postapokalyptická" adventura z českých luhů a hájů. Není nikterak dlouhá, na podruhé jsem ji dohrál za pár minut (na poprvé jsem udělal jednu věc špatně a nemohl hru dokončit), nicméně hra oplývá zajímavou, temnou a atmosférickou grafikou a má příhodnou hudbu (stáhl jsem si soundtrack:-). Příběh je klasický, becherovkový, čili becherovka léčí lidstvo, vyskytl se problém a na nás je abychom zachránili svět.

Neuvěřitelná dobrodružství pouťových balónků jsou pro mne rozhodně nejzábavnější hrou seskupení Perdol Games. Není to žádná über hra, ale je to hříčka, která dokáže na pár chvil zabavit. A taky dokáže pěkně rozčílit, kdy balónek pracně dostáváte k cíli a on vám někde rupne:-)

Hru jsem nedohrál, jelikož se to pak už nedalo a nejsem až tak hardcore freewareář, abych u toho strávil několik dní.

Bowlingová koule útočí:-D

Ani jsem se nevšiml, že se na DH ukrývá takový skvost, jako World of Magic. Jako hra to teda moc nefunguje, ale jako parodie na RPG všeobecně určitě ano. Už jen vy, respektive váš avatar: bowlingová koule položená na krabici a z ní čtyři končetiny, které vypadají jako vymotaný toaletní papír:-) A ty pohyby, rozený válečník.

Autoři by měli určitě úspěch, kdyby to fakt pojali jako parodii, želbohu to pojali celkem vážně, což mi ale v žádném případě nezabránilo, abych u toho nemočil smíchy. Opravdu doporučuju, tohle je budoucnost RPG.

Na tohle já prostě nemám nervy, ta hra je tak, ale TAK debilní, že mě nikdo nedonutí ji hrát (dá-li se to utrpení nazývati hrou, hra by přeci měla být zábava). Že je to prdelní hra jsem zjistil po pár minutách, nicméně jen tak z principu a protože to nebylo moc těžké (a zřejmě ani dlouhé) jsem se rozhodl, že ji dohraji. Dámy a pánové, ono to nejde. Představte si, že vezmete kladivo a vší silou se mlátite hodinu do kolena. Nebo raději do hlavy, jo to bude adekvátní. Přesně taková zábava je hraní Kill.switch, protože hrát to může jen takový jedinec, který se tím kladivem do té hlavy vydrží mlátit onu hodinu. A to já nejsem.

Od začátku jsem sice věděl, že od toho nemůžu čekat bůhvíjaké zázraky, ale že se musím dívat na směšně se pohybujícího panáka, který vypadá jako kdyby si nakálel do kalhot, střílet trapné nepřátele s inteligencí hovna (a je to tady!), nebo se po každém spuštění hry postavit nepřátelům se špuntovkou, to jsem věru nečekal.

Vypíšu tu věci, které mě nebetyčně serou:

Věc 1: Myslel jsem si, že to bude jednoduchá řežba, že se odreaguju. Ne.

Věc 2: Tak srandovní pajdulák se ve hře jen tak nevidí. Záviděl jsem nepřátelům jejich pohyby, jelikož já jsem byl nucen pohopsávat, či jak to popsat. Prostě ta atrapa herní postavy kmitá nožkama jak kolibřík křídly, trapně skáče (nutno říct, že neskáče, jelikož to vypadá jako plachtění a neumí přeskočit ani krabici od bot) a o tom jeho krytí, což by měla býthlavní devíza hry ani nemluvě. Člověk se kryje, umře. Jak mě může trefit blbec samopalem, který mi kope jak hovado, z asi 2 kilometrů, když se kryju?!!! Krytí je špatné a navíc neexistuje rychlý způsob, jak měnit mezi kryty pozici (kotoul, nebo tak).

Věc 3: Střílení. Ano, v této hře se střílí. Špatně.

Věc 4: Když máte něco vykonat, svítí tam modrý kruh. Želbohu do něj nestačí vstoupit, ale musíte jím opatrně popocházet, než se objeví: Zmáčkni É, blbečku.

Věc 5: Věc strašná, a to: Vždy když hru uložím a vypnu, tak ji pak nehraju, to je jasné. Když ji chci zase hrát, tak ji zapnu, načtu pozici kde jsem měl asi 10 druhů samopalů, a ono ejhle! MÁM HOVNO. A to v pravém slova smyslu, jelikož z nepochopitelného důvodu mám u sebe jen brokovnici, kterou se fakt blbě zabíjí. A teď si představte, že vás hned ze začátku čeká situace s deseti vojáky, kteří se kryjou a jsou celkem daleko. Brokovnice k ničemu, můžu po nich házet boty. Asi je to chyba, nicméně strašně nanervylezoucí, otravná a byla hlavní důvod, proč jsem se s Kill.switchem rozloučil nadobro.

Věc 5: Nemožnost přeskakování naprosto nudných a nic neříkajících videí (asi tam bude mega story). Tohle sere hodně.

Věc 6: Samotná hra. Kill.switch prostě splňuje všechny aspekty, které udávají blbou hru. Hnusná grafika, otřesný leveldesign okořeněný striktní koridorovostí. Špatná hratelnost. Zvuk příšerný, otřesné ovládaní zbraní, hloupí nepřátelé, tragická hratelnost. No a ten směšný pajdulák,

Věc 7: Za tohle chtějí peníze?! Jako freeware by to ušlo, ale těch 40Kč, nebo kolik jsem za to dal... Cítím se oloupen!!!

A to je tak vše, určitě toho bude víc, ale já si nebudu zatěžovat hlavu vzpomínkami na tuhle debilitu.

Ale nedá mi to a vyzdvihnu jeden citát: "Avšak souboje jsou provedeny docela dobře. Různé krytí za překážkami a střílení naslepo - v dnešních hrách je to samozřejmost, ale kdysi hry ještě tak propracované přestřelky neměly tak často." [Pivo]

Pivo, ta hra není z roku 98.

Vivisector je dle mého názoru dosti podceňovanou hrou. Já jsem se bavil od začátku až do konce, imponovalo mne okolí, monumentální futuristické stavby a provedení zvířecích nepřátel, u nichž jsem byl zvědavý na každého nového tvora, kterého jsem si vždy pořádně prohlédl. A to dělá dobrou hru hrou výbornou, ten pocit průzkuníka/objevitele, kdy si po kouscích ukrajujete ze své cesty a pořád objevujete něco nového. Opravdu, Vivisector překvapuje až do konce. Toliko na úvod a teď to tak nějak shrnu v bodech.

1)AUDIOVIZUÉLNÍ ZPRACOVÁNÍ: No jo, pro budgety, alias "béčkové" hry mám slabost. Vivisector se dle mého názoru graficky povedl, krajina je místy úchvatná, totéž se samozřejmě dá říct i o enemies. Možná slabší modely zbraní a vozidel kazí celkový dojem, ale jinak jsem byl nadmíru spokojen. Vyložím zde nyní tři faktory grafického zpracování a sice: krajina, nepřátelé, zbytek.
KRAJINA, neboli také okolí se nadmíru povedla, byť někdo může namítat, že textury jsou občas vybarveny pastelkami. No a? Jakožto laický přívrženec architektury mám opravdu rád, pokud mi hra předvede futuristické stavby a komplexy, čehož jsem se zde dočkal vrchovatě. Podzemní komplexy, obří stavby se zajisté ospravedlnitelným účelem, který mi občas nicméně unikal:) Teď mne napadlo, že pod pojmem krajina si člověk vybaví spíše okolní flóru. U Vivisectoru mi připadá nasnadě tak trochu přirovnání k Far Cry. Jistě že ostrov není po technické stránce tak zdařile proveden, nicméně s přimhouřením oka jsem občas ve Far Crybyl.

NEPŘÁTELÉ, zajisté největší premisa hry, poněvadž byli jedním z hlavních motorů k dohrání hry. Jaké překvapení mi hra uchystá? Byly zde hyeny, vlci, berani, tygři, jen ta žirafa chybí:) Opravdu, nepřátelé jsou jedno z velkých lákadel hry, přičemž nejvíce překvapí ti, kteří se objeví párkrát za hru, nebo i jednou. Pokud vám to nevadí, zde jsou obrázky některých nepřátel (pokud se na hru chystáte, tak si nekažte překvapení a nedívejte se!) obrázek, obrázek, obrázek, obrázek.

OSTATNÍ. Třeba zbraně. Jejich modely se mi moc nelíbily, byly více "laciné" než zbytek hry. To samé se dá říci o vozidlech, se kterými jsem se sice setkal párkrát za hru a jednou se svezl, nicméně jsou škaredé a ve filmečcích naprosto nerealistické. Musím také zminit hezky zpracované menu hry.

Na hudbu si tak nějak nevzpomínám, takže zřejmě s klidným svědomím mohu říci, že nijak převratná není, což se týká i zvuků. Ty byly dobré, nicméně já bych spíše použil slovo adekvátní.

2)PŘÍBĚH: Příběh je vycucaný z Ostrova dr. Moreau a ze všech FPS typu FarCry a podobně, nicméně slušně odsýpá a člověk ho ani nemusí vnímat. Tady se musím zmínit o celkem překvapivě spektakulárním konci, který mi k tak trochu mdlému příběhu neseděl, až moc velký obrat řekl bych. Na druhou stranu, když nad tím tak zpětně uvažuji, pár překvapivých zvratů tam bylo. Ale tak, pořád je to lepší než drátem do oka.

3)HRATELNOST: Ta je dle mého opinionu na celkem vysoké úrovni, střílí se dobře a celkově, jakmile si člověk zvykne na herní principy, všechno pochopí, je to výborná akce se vším všudy. Ze začátku je to sice trochu ubíjející, nastávají téměř podobné situace, kdy se z ničeho nic objeví nepřátel a vy je musíte všechny zabít, poté můžete pokračovat dál. Říkal jsem si, na co mi je do prdele odstřelovačka, když na mně nepřátelé nabíhají jak na běžícím páse a nikdy se nemůže stát, že bych je překvapil. To se ale postupně změní, hra vlastně balencuje na všech možných typech FPS.

Líbilo se mi, že nemusíte prostě a jednoduše jít přímo na další checkpoint, ale můžete zkoumat okolí, jelikož lokace jsou celkem rozsáhlé. Za tento průzkum (jakmile projdete určitým bodem) získáte zkušenostní body, či zbraně a střelivo, někdy obojí. Zkušenostní body dostanete také za různé typy zabití, nebo za "rozseknutí" mrtvoly nepřítele (vivisekce). Tady mne pobavila jedna věc, pokud již najdete mrtvého nepřítele (kterého jste nezabili vy), můžete mu usekávat kusy masa až z něj zůstane jen krvavá kostra:)

Zkušenostní body navíc lze také získat za netradiční postup, ale to se stane jen na pár místech. Zkušenostní body můžete udělit do čtyřech vlastností, nejlepší je prvně vylepšovat zdraví, pak rychlost, odolnost a nakonec stabilitu, přičemž stabilita je dost podivná vlastnost, tak nějak ji nepostřehnete.

Vivisector je prostě výborná hra, kterou jsem si pomaličku dohrál a celou dobu si užíval. Prošmejdil jsem každý kout, dělal screenshoty budov, prostě i přesto že je to budget a navíc z Ruska, je to hra výborná.

Co se týče audiovizuálního zpracování, je pro mne Living Hell velice příjemným překvapením, jak se můžete sami přesvědčit z těchto screenů: 1, 2, 3. Na hru se prostě dobře kouká, za což může hlavně ona v popisu zmiňovaná "pseudo 3D grafika" ve stylu některých starších bojovek.
Starších bojovek... Hmm.
Ono, hra Living Hell není původní nápad, je to dá se řící freeware remake původně konzolové série Splatterhouse, konkrétně pro NES, či Sega Genesis. Původní hra je Living Hell i dosti podobná, uznejte sami ( youtube ). Chystá se dokonce i moderní remake ( oficiální stránka ).
Nicméně, zpátky k Living Hell. Ta je tedy na free poměry audiovizálně povedená, jenže s hratelností už je na tom hůř.
Za prvé, stereotyp. Ten by až tak problém nebyl, protože jím trpí asi tak 90% her.
Za druhé, obtížnost. U té je laťka nasazena, aspoň pro mne, celkem vysoko. Připravte se na to že zemřete, stačí pár ran a je po vás.
Za třetí, ovládání. Ne že by bylo špatně rozvrženo, to ne (kromě šipek ptřebujete dva butóny), ale hlavní hrdina mi přišel na to jaký je to důchodce dost těžkopádný.

To by byly plusy a zápory. Určitě doporučuji stáhnout.

Vcelku pěkná vzpomínka na osmibity. Ať grafikou, ozvučením, ale i hratelností, která byla u osmibitů, aspoň pro mne, vysoká. Hrát to dlouho by mě asi nebavilo, ale na vyplnění času, když PC na něčem delším pracuje je to ideální, protože to samozřejmě není HW náročné a pochopí to úplně každý.

Původní hra Pengo: video na YT, info na mobygames.

Samurai Colossus by se dal v podstatě shrnout jedním slovem, kravina.

Představa toho, že jste vrženi jako samuraj do velké arény, kde se objevují nepřátelé, kteří postupně dorůstají obřích rozměrů je určitě lákavá, navíc když je to zadarmo, ale ve skutečnosti je hra zoufale nezábavná. 20% je čistě za to, že freeware third person akcí moc není a dalo by se z toho něco vyždímat.

Princip hry je následující: Objevíte se uprostřed rozlehlé arény, neboli kolosea, jako samuraj s obří katanou (co si tím megamečem asi kompenzuje?). Po chvíli se začnou objevovat průhledné siluety nepřátel, do kterých posléze "spadnou z nebe" nepřátelé, roboti. Ty rozsekáte jednoduchými švihy své katany. Po nějaké chvíli, respektive po nějakém počtu zničených nepřátel se začnou objevovat roboti značně větších rozměrů, na které už musíte používat komba. Ty jsem nepoužil, neboť jsem to vypnul, smazal a přidal na DH, protože si myslím, že své místo tu má. Na freeware poměry je to celkem zajímavé, avšak vysoce nezábavné.

Můj názor je: zahrát si, ohodnotit a dát to pryč, jelikož z mého pohledu to ani na delší hraní není.

Takový zjednodušený simulátor le parkour. Samozřejmě, že ne doslova, ale má to takový nádech.

Tím s dostávam k tomu, že by se mi mnohem více líbilo, kdyby "pan Čárka" uměl nějaké triky. Sice se můžete odrážet od zdí, klouzat po šikminách, ale také by se mi líbilo třeba zachycování za okraje, nebo nějaké efektní saltíčko.

Po čase sice začne N trochu smrdět stereotypem, jako ostatně většina her, a to hlavně díky některým levlům, které jsou k posrání těžké. Na to ale zřejmě vývojáři mysleli, neboť kouzelným stiskem butónu Entr přeskočíte level, aniž byste ho museli dohrát.

No a až vás to přestane bavit, je tady ještě editor.

Budget jak vyšitý a tak jsem k druhému Mortyru také přistupoval. Byl jsem dokonce nadšený, protože první mise byla dost dobrá. Teda dost dobrá, hra je blbá, inteligence nepřátel je zhruba na stejné úrovni, jako inteligence slepého makaka po lobotomii, kterého navíc někdo vzal třikrát lopatou po hlavě, ale právě toto mě na Mortyrovi bavilo. Měl jsem zrovna chuť na nějakou odreagovačku, ve které jsem nepřemožitelný rambonátor, který vše likviduje jen základní pistolkou. To mi hra splnila, ale bohužel jen v první misi, načež začala obtížnost stoupat strmě vzhůru (hrál jsem na nejlehčí). To mne celkem naštvalo, jelikož tohle jsem nechtěl a taky to vůbec nečekal, protože první (ale i druhou) misi jsem přejel pouze se základní pistolkou stylem "já jdu uprostřed, všechno kolem umírá a zabít mě může maximálně granát". A v první misi taky najdete sněhuláky! No řekněte, viděli už jste někdy ve střílečce sněhuláka? Náckové se zřejmě nudili, ještě že se nekoulovali. První mise mne tedy rozesmála a pobavila.

A já si bláhově myslel, že to tak bude do konce. Nebylo.

Nevím jestli pak měli fašouni lepší bouchačky, ale nějak mi už můj rambo stajl nevycházel, poněvadž jsem tak nějak umíral. Tady přišla další rána, protože hra se neukládá ani na začátku mise, takže hurá a hrál jsem od začátku. Ale tentokrát už jsem používal Uložit hru.

Tvůrcům se musí nechat, že mise jsou celkem různorodé, příběh celkem graduje a krátká délka hry je jednoznačně ku prospěchu věci. Jen ta AI nepřátel, to je něco extra. To tak běžím do chumlu fašistů, ještě za běhu většinu sejmu, ale u posledního mi dojdou náboje. A jak mu tak před ksichtem nabíjím, tak on na mne zamyšleně kouká, pak se otočí a hezky skrčeně, abych ho neviděl si poodejde dva metry. Pak jakože bude střílet, tak jsem ho picnul. Tahle situace je běžná. Taky se mi jednou povedlo zastřelit nepřítele a on udělal šňůru, rozpažil ruce a tak zůstal.
Ve hře jsem třeba vůbec nečekal vrtulník, se kterým můžete i lítat. Bohužel to moc nejde.

Takže, Mortyr 2 pro mne nebyl relaxační záležitostí jak jsem čekal, ale rozhodně jde o velmi kvalitní béčko, ke kterému když přistupujete jako k béčku, tak byste neměli být nějak výrazně zklamáni. Nicméně ten konec...

ten je vážně dost impotentní.

Hm, tak už vím co konzoloidní lidé vidí na Guitar Hero. Tahle free alternativa se hraje dobře a principiélně bude zřejmě totožná. Nicméně má jeden neduh v podobě ovladače. Pokud totiž máte trochu jinou klávesnici, tak se to hraje špatně. Já mám nad eFkovýma čudlíkama ještě celkem dost plastu, takže je mám na prsty celkem daleko a když vidím nové typy klávesnic, bizarních tvarů, nedokáži si představit jak by se to na nich asi hrálo. Také je problém v tom, že používáte klávesy F1 až F5, poněvadž na většině klávesnic jsou eFkové tlačítka rozdělena po čtyřech, čili F5 je od těch ostatních čtyř trochu dál a je to na malíček takové dost z ruky.

Klávesnicový problém jsem vyřešil výměnou za pravěkou klávesnici, která už se držela mnohem lépe. Jistě, lze to taky hrát tak, že nechám klávesnici na stole, ale to by se z Frets on fire stala jen prostoduchá "zmáčkni správnou klávesu" arkáda. Doporučuji vypnout PC a naučit se hrát na kytaru, protože hraní na kytaru tato hra nenahradí.

V podstatě zábavná plošinovka máriovského stylu, která ale nasahá známému intstalatérovi ani po podrážku jeho boty. Ale tak jo, na freewareovku to jde, na oprášení nostalgických časů plošinovek to postačí. Po chvíli to ale začne trpět stereotypem, protože i když se prostředí mění, je to pořád to samé.

U Želvíků se mi také nelibí technické zpracování, protože mi při hraní připadalo, že skáču s šutrem a ne s želvou.

Hra vyšla v kompilaci "Nejlepší české hry 2007", kterou mají v nabídce Levné knihy za 9Kč. Odtamtud ji znám.

Třináctka je hra, které dávám 95%. Cože? Někde je chyba? U mého jména je přece procent 75!

Ne, není to chyba, želbohu je to pravda, poněvadž minimálně 20% musím srazit za ten debilní a otravný systém ukládání hry. Vidíte v menu položku uložit hru? Ani si ji nevšímejte, je naprosto zbytečná. Hru si můžete uložit kdy se vám zachce, to ano, jenže hra to nějak neregistruje a nahraje si vás kde chce. To mne přímo kurevsky (jiný výraz se zde opravdu nehodí) sralo. Uvedu příklad: Dvě hodiny hraju, užívám si příběh a špičkovou hru, jenomže už je pozdě a já vstávám do práce (nebo prostě jiný důvod) a já musím hru ukončit. Na druhý den ji zapnu, v mylném očekávání, že budu pokračovat, ale ono prd, začínám tam, kde jsem začínal včera. Některé pasáže jsem opakoval tolikrát, že jsem je plnil prakticky poslepu. Toto nesmyslné savovaní je velikým mínusem jinak excelentní hry. Možná že to opravuje nějaký patch, ale já jsem si koupil hotový produkt a chci aby fungoval tak jak má a ne se pídit po internetu a hledat nějaký idiotský patch, to už si to můžu rovnou stáhnout opatchované zadarmo (fuj!).

Kromě těch věcí výše, které se vlastně netýkají samotného hraní, nemá XII prakticky co vytknout ( s tím savem je to fakt škoda, určitě bych dal 95).

Oči i uši se při hraní mají čím kochat, byť uznávám, že kreslená komiksová grafika nemusí sednout každému. Ale je to velmi stylové, přehledné a velmi se mi tento styl líbí, měly by být i jiné hry v podobném duchu.

A hra samotná? Jak již zde zmínil někdo v komentáři níže, hra by se dala klasifikovat jako "bondovka". Mám slabost pro příběhy s nádechem konspiračních teorií, vládních spiknutí a zde jsem si je užil do sytosti. Postupem hrou rozplétáte pavučinu příběhu a zažijete dobrodružství v různých částech světa. Paráda.

Třináctka je z větší poloviny stealth akce a byť moc nemusím hry, kde se za někým půlhodiny plazím aby se pak otočil a odprásknul mě, tady mi to sedlo a to především díky celkem solidnímu počtu věcí, které se dají použít jako zbraň. Od láhve, přes židli až třeba po popelník. Nicméně přiznám se, že pokud jsem se plížit nemusel, tak jsem se k nepříteli zuřivě přihnal a než stačil vystřelit, rozflákal jsem mu (třeba) židli o hlavu. Nepřítele můžete vzít i jako rukojmí a pokud bude před vámi, nepřátelé nebudou střílet. Samozřejmě je ve hře i řada střelných zbraní, z nichž nejraději jsem měl (klasicky) sniperku. Ale i raketomet nebyl k zahození, ale nejvíce jsem si oblíbil vrhací nože a kuši s teleskopem.

Skvěle to vypadá, skvěle se to hraje, nebýt ukládání tak je to naprosto bez chyby.

Milej pane prezident,
sem ňákej Johny a moc mě prudí, že mi nedáš pokoj, nechej toho! Já chci bejt jen high, teda v rauši, kouřit veselý cigárka a mít všecko na háku. Tak proč mi vy jedni volové chcete ničit moji úrodu? Jak je Jah nade mnou ti říkám že už jsem pěkně nasranej a ještě jednou tu uvidím ňákej zelenej mozek, tak si mě ti řikám nepřej vole. Střílet umím a vlastníma pařátama tu tvoji armádu rozstřílím na hadry, je ti to jasný vole?!

Tak čus prezidente, tvůj Johny.



Johny jste vy a vy musíte ochránit pole (pokud vám vadí drogy, rajčat) konopí. Dodnes si pamatuju na hodiny strávené s Ganja farmerem na školních 486kách (dělali jsme bordel, na Pentia jsme nesměli). Tehdy to byla zábava notná a proto mé celkem vysoké hodnocení, které se na 99% měnit nebude, jelikož silně pochybuji, že bych si to ještě někdy zahrál.

Chybovati je lidské a jak jsem vždy tvrdil, že hodnocení nula dát nejde, tak jde. Možná že bych měl dát pět procent, ale já jsem tak nasraný, že jsem tam tu historicky první nulu píchnul. Hrát se to nedá, koupil jsem holku, naložil ji do Wartburgu (pro mladší: to je hned to vaše první auto) a pak jsem zkusil dát nějaké město. Hm, byl jsem okraden. No nic, tak znova.

A opět stejná situace, po šesté to hrát nebudu. Takže ve zkratce: Je to blbost.

V podstatě se mi na Chuzzle líbí jen stylová sedmdesátková disko grafika. Hratelnostně už je to horší, především je to po pár vyřešených levelech celkem velká nuda. Sice to svůj casual účel splňuje, ale já nejsem až tak moc casual zaměřený z čehož logicky plyne, že mne hra moc nebaví.

Nicméně, pokud si na podobných puzzle hrách ulítáváte, bude vás to zřejmě bavit.

Plusy:
-skvělá vizuální stránka
-zajímavý nápad
-téma drog (které je zde zpracováno v "hlubším" smyslu, nejen jako legrace, či cool doplňek)
-hra má takový umělecký nádech

Mínusy:
-náplň hry ( nic moc toho nenabízí, nebýt výborného vizuálna, tak by se hra v hodnocení jen těžko přehoupla přes 10%)
-délka hry (jen jeden level/bludiště, cože?!)
-nulový systém bonusů a dalších podobných věcí, které jsou u tohoto typu her očekávány, za což může to, že má hra pouze jeden level.


Co by to chtělo:
Určitě více levelů, aspoň deset. V průběhu hry nějaké změny, jiné typy drog s jinými účinky apod.

Jak jsem to pochopil: Asi nějak takto, člověk si vzal drogu a vy hrajete za něco jako jeho vědomí, či zdravý rozum, duši. Prostě tak něco.

Pokud v mysli naleznete exit, jste v pohodě a užíváte si svůj "stav". Taky ale můžete brát další drogy, což vede k předávkování a smrti. Abyste našli exit, tak musíte chytit stíhu, ve které exit uvidíte (jinak vidět nelze), jenže ona stíha vás taky může odrovnat a přehodí vám ovládání. Abyste se stihomamu zbavili, musíte si vzít dávku, která vás hodí do normálního stavu.

Za hru 5%
Za zpracování a nápad 50%

Tak jsem si postahoval nějaké freewareovky, abych přidal na DH nějaké to hodnocení a byla mezi nimi i tahle pecka. Nestala se někde chyba? Vážně to není od Mystery Studia?

Tahle hra v podstatě nenabízí žádnou zábavu, hrál jsem ji čtvrthodiny a měl bych za to její výrobce dát k soudu. Střílím na parašutisty, střílím na parašutisty a střílím na parašutisty. Dá se dělat něco jiného? No jistě, ukončit hru, to je asi to nejlepší co hra nabízí.

Jediný plus vidím v tom, že jsem se pousmál nad paragány, kteří ještě neotevřeli padák, ti vypadají, jako kdyby je někdo vyklopil z rakve.


Koncept je podobný jako v Ganja Farmer (strávil jsem s ním spoustu času na střední škole), ale je ochuzen téměř na minimum a zdaleka není tak zábavný.

Multiplayer? Zřejmě největší lákadlo hry. Bohužel neznám nikoho, kdo by to se mnou hrál i vlastní dítě by mne s tím poslalo do prdele.

Na rovinu, Úžasní létající bráchové zabaví jen na pár minut. Na druhou stranu, většinu z těch pár minut si budete osvojovat ovládání, respektive vychytávat správné načasování stisku butónu, aby jste se trefili na druhou hrazdu. To je ale vše, jiná motivace kromě beat the score není.

Originální to taky moc není, myslím že jsem něco podobného hrál na stařičké konzoli NES.

Skvělá hra ve dvou a více lidech. Respektive ve dvou, ostatní se musí střídat.

Určitě vám není neznámý pojem rag doll fyzika, čili hrátky s hadrovou panenkou. No a teď si představte, že vy a váš spoluhráč máte každý svého hadrového panáka, branku a mezi vás je vhozen míč. Už jste si to představili? Tak přesně takhle vypadá Super Cockpit Football Fighters.

Na rovinu, není to žádná hra na dlouhé hodiny, ale když to u někoho vytáhnete z Flashky, určitě se na pár desítek minut zasmějete. Nebo to můžete hrát jako já, ožralý, turnaj ve více lidech a eventuálně o prachy, aby byla motivace:)

Hra obsahuje i soundtrack o velikosti jedné skladby, která se celkem dobře poslouchá (rozuměj: po více jak jednom poslechnutí neleze na nervy).

"Dobrý večer Vážení a Milí posluchači, posloucháte stanici DH s vaším oblíbeným moderátorem Caelosem! Pořad Co nového ve světě her právě začíná!"

(zazní trapná znělka)

"Dnes zde máme dva významné hosty a sice Semira a Toma z německé dálniční policie. Že nevíte o koho jde?! Vy neznáte veleznámou jednotku Kobra 11? Tak se běžte bodnout! Takže, ahoj Semire, ahoj Tome, řekněte prosím našim posluchačům proč tady vůbec jste."
Tom:"Tě péro!"
Semir:"Ahoj Caelosi, jsme tady abychom posluchačům představili novou hru, která je jak jinak než o nás."
Tom: "Jo, je skvělá! Kupte si i hrnek Kobra 11, stojí jen tři euro!"
"Takže chlapi, co byste nám řekli o hře Kobra 11: Nitro?"
(Semir se podívá na Toma)
Semir: "Nuže, já bych se toho ujal. Kobra 11: Nitro je hra, ve které budete hrát za mě a tady Toma"
Tom: "Jó, hustý!"
Semir: "Dík Tome. Jo, jsme hustý, protože jsme Kobra 11. Ale zpět ke hře. Můžete v ní jezdit ve spoustě nabušených kár, počínaje civilním BMW a konče kamiónem. Je to fakt super, myslím si že toto tady ještě nikdy nebylo a hráči budou nadmíru spokojeni."
"Hm, to zní dobře. A jak je to s náplní hry, co mise?"
Tom: "Mise jsou nářez!"
Semir: "Přesně tak, mise jsou nářez. Hráči si ve hře vyzkouší naši práci, čili budou jezdit a jezdit..."
Tom: "...po cestě."
"Hm, tak to je pěkné a jak je na tom hra technicky, co grafika, ozvučení a ovladatelnost?"
Tom: "Technicky je to nářez, prostě hustá hra!"
Semir: "Ano, to určitě. Jen bych doplnil, že grafika je ve hře přelomová, ve hře hráči naleznou dlouhé pruhy dálnic, přecejen jsme dálniční policie, ale i živá města plná chodců. Chodci se opravdu povedli, jsou realističtí, no prostě jako živí. Stejně tak je na tom reálná hratelnost. Co se týče hudby, tak u hry je naprosto odvazová hudba, která vám vypumpuje do těla notnou dávku adrenalinu. Dabing jsme si namluvili sami a naše skvělé hlášky se vůbec neopakují."
Tom: "Jo! Je to jízda, nářez, prostě hustý!"
Semir: "Tome?"
Tom: "No?"
Semir: "Zavři už klapačku!"
"Wow wow wow, děkuji vám pánové za rozhovor a myslím že posluchačům, stejně jako mě, nezbývá nic jiného než si Kobra 11: Nitro zahrát!"

(dělá že vypíná mikrofony)

"Chlapi a teď na rovinu, vážně je ta hra tak dobrá?"
Semir: "Po pravdě? Je to blbost."
Tom: "Jo, vůbec to není hustý. Ale tak prodat to musíme, ne?"
Semir: "Ha ha ha, to jo!"



Za nějaký čas si Caelos hru zahrál. Teda, Semir s Tomem jsou ale parchanti! Auta se chovají vcelku dobře. Sice vůbec ne reálně, ale řídí se fajn, v hustém provozu není problém nebourat. To je ale vše, protože ostatní "civilové" jezdí jako ňoumové, navíc se od vás při kolizi odráží, jako kdyby byli z papundeklu. Nicméně, pokud potkáte kamión, který veze něco jako rampu, podaří se vám na ni trefit, tak provedete naprosto zbytečný skok, který vás akorát zpomalí:) Graficky hra není špatná, ale modely civilních aut na cestě jsou fakt hnusné, vypadají jako miniboxy z Ábécéčka, které jsem si lepil jako malé Caelosátko. Další kapitolou sama o sobě jsou chodci. Teda něco tak debilního už jsem dlouho neviděl. Oni se nehýbou! Oni jsou placatí! Oni jsou rozmazaní a kostrbatí! Oni vypadají, jako kdyby vytáhli diváky z tribun ve Fifě 2000! To se prostě musí vidět, já jsem se u toho smíchy potrhal.

Hudba vůbec není dobrá a ani trochu se nehodí ke hře na policajty. Dabing? Cože? Stále dokola se opakující hlášky (jestli ještě někdy uslyším Bylo to opravdu nutné?, tak se něco stane!) a celé je to trapné. Vrcholem audio blaha je mise Pankáči pitomí. On ten dabér to říká tónem, který vypadá jako by říkal tohle: Pankáči pitomí, celé nám to tady rozbili, bůhů, jsou bakaní! Navíc nevím kteří pitomí pankáči (!) jezdí v luxusních audinách, to je vážně k posrání.

Vrcholem hratelnosti je mise, kde jedete v autě, ve kterém je bomba a vy ho musíte zhodit do jezera. No tak si jedu, pohodička, vjedu na nějaké molo a teď se objeví: Vyskoč! Stiskni tlačítko Akce! No jo, ale které to je? To už vám nikdo neřekne a v nastavení jsem to taky nenašel. Ani nechtějte vědět, jak jsem to přejel:)

Hra je velmi krátká (20, nebo 25 misí), ale aby se vám odemkla všechna auta a tratě, tak musíte každou misi jet 4x, pokaždé na jinou obtížnost, přičemž nejvyšší obtížnost je Nitro, kde má konečně vaše auto, v názvu slibované, nitro. To je úplně na pytel, protože každé auto má danou rychlost a přes tu nejde, takže držet nitro celou dobu nelze. Děkuji, ale hrát 100x takřka stejnou misi se mi fakt nechce.

Malé plus za to, že si můžu s tirákem zajezdit v plném provozu na dálnici.

A ještě malá poznámka. Hra se mi vždy po třech, čtyřech, možná pěti závodech sekla. A to tak, že jsem musel naprudko podržet vypínací čudl PC a vypnout ho, protože žádné obligátní klávesové zkratky nepomáhají. Nicméně, možná je to mým compem, o čemž ale dost pochybuju.

Rozhodně moc povedená hříčka. Původně si říkám: "jej, to bude blbost, to mě bavit nebude", ale ono ne, baví a to dost. Herní principy si průměrně hloupý člověk jako já osvojí za jednu, no možná dvě hry.

Není to nic těžkého, ale hodně také záleží na tom, jaké vám chodí karty a jaké chodí soupeři, protože když vám chodí hodící se karty, je výhra otázkou jedné až dvou minut. Když vám ale chodí samý střelec a podobné slaboty, tak vám výhra už dá zabrat a to jak časově tak uvažováním.

Jednou si tak sedím v křesle, popíjím Chianti, poslouchám Rachmaninova a čtu Dostojevského, když v tom mne z mého rozjímání vyruší zvonek.

"Do prdele", řeknu a odkopnu Dostojevského na konec místnosti a jdu otevřít. Otevřu a na prahu mých dveří stojí polorozpadlý zombík.
"Fuj. Co chceš ty chodící hemeroide?"
"Dozrýý dzen. Fťééli byjfme váf možek."

Hm, aby vám zombáci nevyžrali mozek, tak je k sobě nesmíte pustit. Ještěže jste zkušený zahradník, který může zaplnit svou zahradu "bojovými" kytkami.

Tahle hra je droga, začal jsem ji hrát asi v osm ráno a ještě o půlnoci se mi ji nechtělo vypínat (taky jsem ji za ten den celou přejel). Hru typu tower defense jsem nikdy nehrál, Plants vs. Zombies (PvZ) byla mou první a celkem se mi tento koncept zamlouvá, ačkoli tuším, že jiné hry na stejném principu budou dosti odlišné a takto by mě nebavily. Ta chytlavost bude zřejmě způsobena "casualností" Pvz, poněvadž hra vůbec není těžká (i když:) a může ji hrát kdokoli, hráč i nehráč bez rozdílu věku.
Hratelnostně je to tedy na vysoké úrovni (jen ta střecha mi dělala trochu problémy:), prostě tam prdnete nějaké kytky. Je sice fakt, že některé jsem nepoužil vůbec, mám takovou oblíbenou sestavu, která mi na dohrání stačila.

Minihry jsou taktéž parádní, velmi zajímavé je I zombie, kde si vyzkoušíte hru za druhou stranu. Tady jsem objevil jednu věc, pokud vám nesedí rozestavění, teď už nepřátelských, kytek, stačí dát restart a ony se rozestaví jinak. Čili stačí párkrát restartovat, než se kytky rozestaví tak, aby na ně platila vaše taktika.

PvZ se pyšní líbivou grafikou, každou novou kytku i zombáka jsem si vždy rád prohlédl, nicméně někomu může vadit obstarožní rozlišení 800x600 a to že hra zanedbává širokoúhlé monitory.

Hudbu jsem při hře příliš neregistroval, ale ta karaoke písnička v credits je skvělá:)

Viděli jste film Divadlo hrůzy? Ne? Tak tedy, celý film je o tom, že se hodinu a půl díváte na to, jak na pódiu lilipután mučí a vraždí nahé ženy. Kupříkladu jim pouští do bradavek elektřinu, nebo ji za živa řeže pilkou ruku.

Proč o tom píšu? To je jednoduché, tento film z produkce Tromy má s Postalem společného mnoho věcí. Tak předem zobrazuje naprosto zbytečné násilí, kterého je tak moc, až je to trapné. I ti největší goremaniaci, které znám, mají na tento film stejný názor (že je to sračka). Stejně je na tom Postal. Naprosto podprůměrná hra, která sází jen a pouze na zbytečné násilí, čímž jí ale nelze upřít originalitu. Nicméně jediné co mě bavilo, bylo běhat za lidma a chcát po nich.

Hm. Hratelnostně je hra takřka totožná s Air Conflicts, nebo Attack on Pearl Harbor a jediné co Plane Arcade vytahuje z řad průměrnosti je to, že narozdíl od těch dvou je hra zdarma, tudíž nelze čekat že bude technicky na stejné úrovni.

Na hře mi asi nejvíce vadilo střílení, protože se mi s éroplánem střílelo fakt blbě. Vlastně, když si to tak vezmu, celkem mi vadila i ovladatelnost letadla. Nedalo se s ním manévrovat tak, jak bych chtěl.

Ale i přesto je Plane Arcade příjemná letecká arkáda, která určitě neurazí a na poli freeware má nadprůměrnou grafiku. Hra vlastně působí tak trochu profi.

Skvělá hra, co dodat. Je sice malinko stereotypní, ale na druhou stranu to vyvažuje kouzelným zpracováním. Vizuálně je totiž hra na poměry zdarmaher na vysoké úrovni a čím víc ji hrajete, tak je ještě hezčí:)

Ovládání na myši není zrovna šťastné, protože abych nemusel pořád myš zvedat, musel bych mít podložku jako dvě fotbalové hřiště a svinsky dlouhou ruku. Kvůli tomu jsem o 5% snížil hodnocení.

Pro freeware pozitivního člověka, jak by řekl Psyx, takřka povinnost, neboť toto je jeden z klenotů undergroundové scény.

Nuže, co o této hře říci. Napadá mne pouze jedno: Stáhněte, zahrajte a pak se podívejte na rok vydání.

Na poměry freeware je to pořád nadprůměrná hra (co se týče zpracování, otázku hratelnosti zodpovím níže) a klidně bych si dovedl představit, že by se FMS ještě před nějakými pěti lety prodával minimálně jako budget.

Řekněme si tedy něco ke kladům FMS:

-modely modelů :-) letadel jsou opravdu dobře udělány a je jich hodně, navíc s každým z nich se létá trochu jinak. Máme zde vrtulníky (např. vojenský Cobra), historická letadla, moderní (např. velký dopravní Airbus), hydroplán (lze s ním přistát a vzlétnout jen na jedné mapě kde je voda) a taky různá bezmotorová letadélka, se kterými se dá vzlétnout jen z navijáku, nebo hodem z ruky. Hodit rukou můžete i Airbus, schválně to zkuste.

-ve hře chybí jakákoli hudba (což vůbec nevadí), ale za to zvuky letadel jsou povedené a připadají mi reálné. Nemůžu to samozřejmě tvrdit, jelikož člověk který se o letadla, či RC modely, až tak moc nezajímá neuslyší za celý život ani zlomek z leteckého parku FMS, přesto vězte, že je rozdíl vzlétnout s Cobrou a slyšet burácející dždždždždždž, než si vzít lehký vrtulniček a slyšet včelí bzzzz.

-letadla i vrtulníky se ovládají parádně, i když teď mám na mysli ty vybavené motorem. Můžete zvyšovat i snižovat za letu rychlost, takže můžete letět kolmo vzhůru, ubrat až k úplnému zastavení a sledovat jak se pomalu těžký čumák otočí k zemi, kde těsně před kolizí přidáte a jen těsně ji minete. S letadlem se dá i přistát, chce to jen trochu cviku a rovnou plochu.


Samosebou, že FMS má i své zápory, které mi i přesto, že tuto hříčku mám rád, nedovolují udělit vyšší hodnocení. Nuže:

-první čeho si všimnete jsou mapy. Těch není ani z daleka tolik jako letadel, jsou hnusné, nudné a co je hlavní, příliš malé! Okamžitě když vzlétnete, tak uvidíte čtverec (mapa) a kolem něj bílé nekonečno. Do toho můžete normálně letět a nic se neděje, jenže pak hra postrádá orientaci, protože vidíte jen letadlo na bílé ploše. Ale tak můžete se nad mapu vrátit. Toto se ale děje pouze, když máte kameru za letadlem (stejně jako je tomu na obrázku hry, neboli TPS kamera) a nelze to tvůrcům zas až tak vytýkat, protože FMS není letecký simulátor, ale simulátor létání s modely. Aby to bylo reálné, musíte si nastavit kameru z pohledu vlastních očí a svůj stroj pozorovat na obloze, prostě jako reálné létání s modelem na dálkové ovládání.

-dobrá, velikost se tedy zase až tak vyčítat nedá, ale zpracování map je opravdu chudé. Jsou tam sice kopce, ale vypadá to blbě, barvy jsou hodně rozmazané a vrcholem leveldesignu je na jedné mapě dřevěná budka a dva stromy. Na mapách mohli opravdu trochu více zapracovat, takhle to vypadá, jako by letadla byla z úplně jiné hry. Nicméně, zřejmě se budou dát stáhnout další, které budou možná propracovanější, ale v mé verzi je to takhle.

-bezmotorová letadla. Ty mohou startovat pouze hodem z ruky (tři metry plachtíte a pak se nekontrolovatelně zřítíte k zemi) a nebo z navijáku (to samé, ale plachtíte trochu dál)

- a zřejmě největší problém je, že FMS vlastně není hra. Jo ovládáte nějaké to letadlo a toť vše. Po vyzkoušení všech letadel vrtulníků a map už můžete zkoušet jen nějaké blbosti.


Hře by velmi prospělo:

-nějaký druh kampaně, šampionátu apod.

-klimatické vlivy (déšť, bouřka, sněžení, poryvy větru,...)

-rozsáhlejší a kvalitnější mapy.



Závěrem je třeba říci, že FMS je hra pro fanoušky modelového létání, které to jistě baví o stupínek výš. Normálnímu člověku, který vyzkouší vše možné, nabídne hodinku, či dvě nenáročného létání.

A zkuste s letadlem přistát na střeše dřevěné budky.

"Kotoktoku! Kotoktoku!"
"Co ty chtít Akku?"
"Velké vítr démon blížit se! My v prdeli!"
"ÁÁÁÁÁÁÁ! Kdo zachránit Kotoktoka a Akka?! Vítr démon odfukne je!"

Jo, těm dvoum bude třeba pomoct, stejně jako všem ostatním a to tak, že je vy odvezete do bezpečí vrtulníkem. Jenže hlavní problém je, že ten cyklón vás skoro vůbec neohrožuje. Jde vidět na mapě a není žádný problém se mu vyhnout. Vaším největším nepřítelem tedy bude ubývající palivo, které až dojde, tak se proměníte v ponorku.

Hra je vlastně pořád to samé, hlídat si benzín, sem tam ho doplnit, vyzvednout lidi a odvézt je do bezpečí. Na chvíli to zabaví, ale po chvíli je to hrozná nuda.