F.E.A.R.

Každý si po vyslovení názvu hry F.E.A.R. automaticky vybaví významový překlad slova "fear" a tím je "strach". V každém případě jde o zkratku a možná, že na strach ve skutečnosti nikdo upozornit nechtěl. Tak jako tak při této hře jsem strach občas měl, ale spíš ze začátku, než jsem si zvykl na občasné lekavé záběry na ksicht protivníka Fettela a jiných. Pak už občasné žuchnutí mrtvého těla těsně přede mne a další pokusy hráče vylekat mi přišly nepovedené, což je škoda, jelikož se na tom dalo zapracovat, slovo "strach" by bylo tudíž na místě a hra by měla opravdu horrorové prvky, jak se o ní uvádí.

Dalším neduhem bych viděl jednotvárné prostředí kancelářských budov, kde jsem občas nevěděl, jestli jsem např. z 6. levelu nějakým omylem nedošel do levelu úvodního. Ale na tohle vše jsem si zvykl a nebral to za velkou tragédii, jelikož jsem si na hře našel jedno obrovské pozitivum. Tím pozitivem byly přestřelky. Nemůžu si pomoct, ale takhle nějak si představuju akci v pravém slova smyslu, takže když se řekne F.E.A.R., v první řadě mě napadne právě téměř dokonalá akce.

Po grafické stránce, která velmi dobře vystihovala atmosféru, se mi hra líbila také, bullet time, který mi nejvíce pomohl při likvidaci robotů a dalších těžších protivníků, fungoval velmi spolehlivě, jeho účinnost bych přirovnal např. k Max Paynovi.

Hlavní hrdina sice v ruce moc zbraní neunese, ale pokud si hráč vybere správný arzenál, nevzniká zásadnější problém. Obecně považuju hru na můj vkus za velmi vydařenou, škoda jen toho prostředí, které se mohlo častěji obměňovat a požitek ze hry by tím ještě více zvýšilo.

Co dodat? Po odehrání F.E.A.R. jej považuji za jednu z nejlepších akcí, které jsem hrál a skvěle si ji tak užil.

Přestože se zajímám o počítačové hry už od útlého věku, nahromadilo se mi neskutečné množství skvěle kritiky hodnocených titulů, které jsem opomíjel. Jedním z nich byl i F.E.A.R., nicméně vzhledem k tomu, že mluvím v minulém čase, už jsem se k němu dostal a procházka růžovým sadem to skutečně nebyla.

F.E.A.R. na první pohled působí jako hororové FPSko, které nemůžu ničím překvapit. Ve skutečnosti mě však velmi uchvátila ta nejdůležitější, tedy akční, stránka věci. Obtížnost je značně vysoká, a tudíž se opravdu bojíte vystrčit byť jen frňák do tmy ponořené místnosti a když to nakonec uděláte, mnohdy na vás čeká zástup vojáků, kteří snesou mnoho kulek z vaší automatické zbraně.

Věřím tomu, že kdyby do hry nebyl zabudován bullet-time, obtížnost by na znázorňujícím grafu bleskově vystřelila. Ovládaný příslušník jednotky First Encounter Assault Recon se však může chlubit neskutečnými reflexy, což mu práci značně zjednodušuje. Ohraný bullet-time se mi zde velmi líbil, neboť s jeho spuštěním přichází velké množství dechberoucích efektů. Ruku v ruce se vyznamenala i fyzika, takže při střelbě odlétávají kusy zdí, podlahy a jestliže začnete střílet do elektrických zařízení, všude pěkně srší jiskry. Grafika zkrátka i po čtyřech letech nezklame.

Mnohým hráčům F.E.A.R. nepřipadal až zas tak strašidelný, mně ovšem ano. Nechci tvrdit, že na všech místech, ale našlo se velké množství situací, kdy jsem měl opravdu strach. Je paradoxní, že ve hře zaujímá post „hlavního strašidla“ malá holčička, ale možná právě kvůli tomu, že byste to od takové osoby nejméně čekaly, je to tolik intenzivní. Těm, co se u hry nebáli, bych doporučil hrát se sluchátky a nejlépe v noci, pak možná změníte názor (ale třeba ne).

Na druhou stranu musím konstatovat, že postupem hrou už to takový horor není, neboť pohled na kostry a hektolitry krve na podlaze, jež mě na začátku tolik vystrašil, později jen přejedete a pokračujete v cestě dál. Osvěžením nicméně aspoň na chvíli byly transportní vozy a tužší protivníci (nechtěl bych něco zbytečně vyzrazovat) a momenty s nimi spjaty.

Nakonec jsem však udělil 80%. Pročpak? Je to jednoduché – jako většině hráčů mi důrazně vadil game design. Neustále se opakující interiéry holých kanceláří by ocenil asi opravdu jen málokdo. Herní doba se rovněž řadí po bok mínusů. Možná to některým bude připadat jako minimálně podivné, ale já bych ocenil, kdyby hra byla kratší. V závěru už jsem se poměrně nudil a hrál jen proto, abych to teda nakonec dohrál. Není to tedy úplně bezchybný titul, ale mně, pokud to vezmu kolem a kolem, se ve výsledku poměrně líbil.

Jak napsat komentář k Fearu a vyhnout se roztečkování některého z použitých slov? Jde to těžko, jméno svádí. A taky klame! Protože strachu jsem si užil sotva jako v tuctovém americkém remaku asijského hororu (ehm, čti málo). Fear dokáže vtáhnout, ale v podobně svižné akci je problém vytvořit skutečný strach. Možná trochu ze začátku, ale velmi rychle se, díky předvídatelnosti a minimálního ohrožení ze strany Almičky, z původně děsivých pasáží stává pouhé vyprávění příběhu, u kterého si spíš orazíte (od akce).

Že hlavní reklamní tahák nefunguje, jak by měl, ale tolik nevadí, páč akční část splňuje skoro vše, co od koridorové střílečky očekávám. Užil jsem si například parádní zbraně, ke konci jsem se dokonce občas nemohl rozhodnout, jakou že si to trojici flint mám nechat. Nejvíc jsem blbnul se špízujícím railgunem. Ten jsem si jak joudelín také šetřil na závěrečného bosse a samozřejmě, klasická finální bitva se, na potvoru, nekonala. Na druhou stranu, nečekanej konec se mi líbil.

Spoustu srandy jsem si užil i s kulkočasem, kamarádem to amputací a dalších brutalitek. Ale co teprve samotní nepřátelé! AI výborná (včetně evidentních skriptů). Sehraní, občas zákeřní a také čilí jako kolibříci, to vše okořeněno, minimálně u lidských protivníků, o komunikaci v týmu. Jasně, je to jen drobnost, ale přesně takové maličkosti mě do hry dokážou vtáhnout.

Jdu si to takhle chodbou (překvapivě) a najednou se ozve nepřátelská frekvence: "Bacha světlo!". Ihned zhasnu baterku, skrčím se a strnu. Na to druhý: "Je za sloupem!", rychle přichází odpověď: "Vyženu ho!" a už mi za ten sloup letí granát... a já spouušššttttííímm bulet time. Nádhera.

Jediný větší kaz na akční části je prostředí, které se téměř nemění a když už, tak „z ocelové šedé na vojenskou šeď“.

Výborná odreagovačka, kterou jsem ale nedokázal hrát víc jak hoďku dvě denně. Pokud jste nehráli, čekejte málo Almy, za to hodně odlítlých končetin ve zpomaleném záběru, a pravděpodobně si tak ušetříte lehké zklamání.

Skvělý mix hororu a střílečky. Prostředí sice stereotypní, ale to mi zas tak nevadilo. Tohle byla první hra, u které jsem se otáčel přes rameno s obavou, jestli mi někdo nestojí za zády, nebo při které můj bratr málem dal pěstí tátovi, jenž se chtěl pobavit tím, že na něho v nestřežené chvíli vybafne :))).

Ze začátku se mi sice moc nezamlouvalo periodické střídání strašidelných částí a akčních částí, na ty jsem si ale nakonec zvykl a vlastně jsem si to otáčení o 180 stupňů docela oblíbil.

Hodně se mi líbily situace, kdy hráč vystřílí do zdi nechtěně pár desítek ran a najednou je všude prach a nikdo nic nevidí. Připočítám-li i inteligentní nepřátele, kteří mě nespočetněkrát pěkně doběhli, vychází z toho pořádné, nervydrásající souboje, které někdy bez bullet-time snad ani nejdou vyhrát. Možnost nosit u sebe jen tři zbraně, to byl mistrovský tah. Autoři mi tím sice znemožnili nosit v kapse celou zbrojovku, ale v rámci reálnosti je to skvělé. Hlavně když hráč vystřílí náboje ze svých oblíbených zbraní a potom nezbývá než obírat mrtvoly o ty "slabší" kousky, které nemá rád.

Grafickou stránku jsem už u her tak nějak přestal řešit. Pokud se na to dá koukat, nepotřebuji nějaké extra efekty a super hladké textury s mega-vystínovanými hranami u 3D modelů. F.E.A.R. tedy není výjimkou. Moje oko ovšem pozná, když je grafické zpracování výborné...což tady opravdu poznalo.

Samostatnou kapitolou pro hodnocení jsou pak strašidelné zvuky, z jejichž souzvuku mi vždycky vstávaly vlasy na hlavě...ať už je to dětský smích ve chvílích, kdy ze stropu visí mrtvoly, které šly doslova s kůží na trh, nebo hrdinovo těžké oddechování, jež v napjatých chvílích dokáže hodně vtáhnout do hry. Prostě skvělé.

F.E.A.R. rozhodně stojí za to. Celkový dojem může trochu kazit právě to stále stejné prostředí, ale když tohle hráč překousne, je to parádní hra.

Jak komentovat tuto FPS? Již první info a následné videa jsem věděl, že tohle bude pecka jako hrom, kterou musím hrát. A opravdu musím říct, že byla. Pro mě záživný příběh o šílenem pokusu, nádherná grafika(kvůli, které jsem upnul comp), výborná atmosféra, zvlášť, když hrajete v noci a sám a k tomu ještě na sluchátkách(ten strášný pocit, když pro mě přišla přítelkyně) pěkně stvárněné prostředí, good hudba, zvuky, zbraně(hřebíkovač). A hlavně skvěle vybrané lekací scény a velmi démonická ALMA. Délka hry tak akorát a ještě musím vypíchnout AI, která byla pěkně nadabovaná a dost mě překvapilo, že i myslící a "bullet time", který se povedl. Co říct závěrem? Snad jen to, že je to velmi dobře namíchaná hororová FPSka.