Postal 2

Hru jsem si velice, ale opravdu obrovsky užíval. Hráno poprvé tenkrát (tedy chvíli po vydání), znovudohráno před rokem, tentokrát i s patchem který snižuje několikanásobně dobu nahrávání, takže dělá hru hratelnou. Zábava stále stejná (rozuměj dobrá).

A kolik je váš rekord v počtu řetězově zapálených lidí ? Nejlepší místa na ohníčky jsou u policejní stanice, u masny a v ulici mezi hernou a volební místností. Je to krása, pěkně si kanystrem nalajnovat styčné body, precizně zvolit kde přesně cestička hořlaviny povede, vyhýbat se lidem aby nepojali podezření - i když co jiného může magor typu Postal Dude chtít s kanystrem v ruce ... jejich chyba, tedy chyba AI - tak jako tak, dobře pro mě. Vylézt si na blízké vyvýšené místo a jen škrnout sirkou, pozorovat mumraj dole a přemýšlet, proč vlastně všichni ti lidé tak zběsile pobíhají sem/tam. Stalo se jim snad něco ?

Graficky je Postal 2 na výši. Rozhodně krok správným směrem od první hry (s velmi nepohodlným ovládáním). 3D svět a pohled z vlastních očí dodává Postalu další rozměr (doslova i přeneseně), jakoby se hráč daleko více ponořil do světa plného tu naivních, tu agresivních, tu zvrácených obyvatel. Prý za celou hru není třeba zabít ani jednoho člověka. Já jich zabil několik tisíc, je tedy se mnou něco v nepořádku ? Ale kdeže, jen využívám potenciál hry. A náhodou, i když jsem kočky chytal, nikdy jsem je jako tlumič nepoužil. Bral jsem to spíše jako útulek pro zatoulané Micinky, tak nějak. Navíc byla sranda pozorovat umírajícího Postala, ze kterého vypadne celý obsah inventáře a rozprostře se kolem na zemi. Takže i kočky. Když jich takhle 30 spadne na zem, jojo, hezký pohled. Postupem času jsem si vytvořil důmyslné postupy jak je lovit. Nedají se, bestie, brání se dost. Kdyby tak věděli, že ode mě jim nehrozí nebezpečí.

Jedno z nejtěžších míst, které jsem za hru dobýval byla policejní stanice. Naštěstí jsem si ale vymyslel další plán. Když se vejde do stanice, tak jsem zabil strážného, aby neotravoval. Potom ta spojovací místnůstka, ta hrála v plánu klíčovou roli. Celou jsem jí polil benzínem, zapálil a zablokoval dveře. Policajti tam běhali jak šílení a bylo to. Bylo to tedy těžší, protože se jim moc nechtělo (tak mě to stálo trochu přemlouvání), ale nakonec se to vyplatilo. Dále byla sranda s tou malou místnůstkou s policejními operátorkami. Většinou jsem je řešil granátem.

OK, nebudu dělat labuť/starou pannu, přiznám se, že se mi modely ženských líbily. A co se mi na nich asi tak mohlo líbit, . Tenkrát.

A to je právě ono - na hře mě dokáže potěšit každá maličkost. Prodavač dýmek - zpacifikovat elektrikou jeho asistentku (ta otravná černá), potom jí dodělat lopatou. Pak se chvíli pobavit kopáním její hlavy po místnosti a pak už jen zbývá save a běžet do zadní místnosti se zapperem. Sešokovat týpka s karabinou, znovu zlopatovat a ukrást "stuff". Střílet se tam totiž nesmí, přiběhli by policajtky (a ty jsou strašně nervózní) a prodavač (ten zas tlustý a agresivní), takže vlastně musím dělat "stealth" práci. A jak jsou každý den jiné věci. Maličkost, ale potěší. A nebo místnost v hotelu (u policejní stanice) s různými obyvateli. Nemají na příběh žádný vliv, ani jsem tam sakryš nemusel chodit, stačilo proběhnout kolem a nezatěžovat se tím. Ale já se rád zatěžoval, protože je to další věc k dobru hry - drobnosti kolem. Další taková byla, když jsem přišel do "train" oblasti, kde byla vyhořelá budova. Někdo po mě střílel, vytrvale. Snažil jsem se přijít na to odkud a než na to přišel, schytal jsem dost zásahů. Pak jsem se za ním vypravil a snažil se ho nějak chytře dostat. Takhle bych mohl pokračovat hodně dlouho, podobných zážitků mám dost.

A tak tedy má nejoblíbenější zbraň byl kanystr. Ach jaká to byla sranda když jsem já sám bafnul ohněm a pomalu mi uhoříval život. Hehe, "UEHF, FUH, FUEH" zvuky co Dude vydával stály za to. Teď bych mohl ve vyprávění navázat na dvě věci, označím je tedy (1) a (2). Jednička)Dabing Postala je skvělý. Jeho hlas se dokonale hodí k osobnosti hlavního hrdiny, která se zase hodí k charakteru hry celkově. Nejstylovější je, když řekne to své upřímné "thanks". Jo, Postal je šéf. A plynule se posuňme ke Dvojce)Když jsem ztrácel život, nepoužíval jsem fajfky. Moc vzácné zboží, raději třeba donuty. Těch bylo víc a dalo se jimi lépe plýtvat. Ale když už jsem je musel používat, dostavil se po chvíli velice vtipný efekt - něco jako mini infarkt (nebo co). ANO, uhodli jste - další maličkost ke sbírce těch které jsem vypsal + hromada nevyřčených.

Dřív jsem třeba myslel, že je Krutchy (prdelák z hračkářství) nesmrtelný. Není tomu tak, jen toho vydrží hodně. Jde ho tedy zabít, ale v obchoďáku kde je plno policistů (střední nebezpečí), lidí (ovce) a vojáků (a sakra) je to dost o hubu. Jednou se mi podařilo nechat ho zaútočit na mě tak, že minul a zasáhl vojáky raketometem, takže na něj pak šli namísto mě. Rozděl a panuj, hehe.

* Použití přípon souborů .fuk (fuck), .usx (u sucks)
* Pokusy, které se dají provádět na psech ve zverimexu
* Teroristická báze, hehe
* Dokonalý level-design, ať už boss fightů, nebo otevřeného města - nezapomenutelný
* Smích od kolemjdoucích vyvolávající nošení sado obleku
* Geniální, opravdu skvělé vtipy (Get Milk, Paycheck, Library, Krutchy (nikdo nechce kraba)...
* Všudypřítomná absurdita, ještě jednou vtipy (je jich fakt dost a jsou naprosto všude, i tam kde byste je nečekali)
* Pro mě nejbrutálnější hra (Manhunt je temná a drsná, ale Postal 2 dělá ze zabíjení srandu, ne nutnost)
* S novým patchem (neoficiální) se nahrávací časy zkracují na 5-10 sekund.
* Jednoduchá úprava .ini souboru (Postal2.ini) vám dovolí zvolit si jakékoliv rozlišení. Mohu tedy hru vesele hrát i na 1600x900. I když problémy pořád nastávají.
* Variabilita činností, které v závislosti na prostředí působí velmi různorodě.
*

Ne, nejsem maniakální sadistický vrah libující si v zabíjení nemluvňat a kojenců (ale pozor, batolata nechávám na pokoji), jen jsem člověk co uznává teorii o vybití násilí virtuálně, takže žádné nezbije reálně. Klidně mě označte za amorálního šílence, pokud to však bude virtuálně. Když už je hra dělaná k zabíjení, k hektolitrům krve, jako stvořená k zapalování (a chcaní) na lidi, tak si to chci pořádně užít.

A v realitě si dál budu žít svým poklidným životem. Spokojen.