Alpha Protocol

Alpha Protocol je výborné RPG, o tom nie je pochýb - teda aspoň z mojej strany. Jeho smolou je však nepochopenie celého konceptu od recenzentov v rôznych pochybných, herných plátkoch a webov. Alpha Protocol: The Espionage RPG hovorí viac, než by sa zdalo. Kto nepočúva potom sa čuduje. AP je totiž RPG, ale nie v tom modernom (Bioware) zmysle, ale v tom takmer "klasickom" štatistickom/tabuľkovom. Zjavný príklad za všetky - nemáš ani bod na pištoľ - netrafíš sa ani z dvoch metrov (papierová RPG logika). Toho dôkazom je i celý stealth systém, kedy pri maximálnej úrovni je hráč takmer neviditeľný.

Druhým technickým nedostatkom je podivná AI. Je zaujímavé, že niekedy je schopná zaujímavo reagovať (i keď nie logicky a už vôbec nie realisticky): tichá guľka do hlavy kolegovi strážcovi, druhý to zbadá uteká k nemu, nakláňa sa nad telo a...bum, druhá guľka. Niekedy sú však slepý. Inokedy zase príliš aktívny. Podivné, ale dá sa pristúpiť na takúto hru.

Klenotom AP je však príbeh, resp. voľby, ktoré môžete urobiť a urobiť musíte. Neexistuje dobrá voľba. V dialógoch si ani nevyberáte konkrétne odpovede, ale väčšinou sú to postoje k situácií, resp. druh vašej reakcie. A často sa treba rozhodovať rýchlo. Niekedy je to takmer doslova "doprava alebo doľava" a trochu toho morálneho klišé v zmysle "potreby väčšiny prevažujú nad potrebami menšiny alebo jednotlivca"? Záleží na hráčovi. Vlastne, keď si to tak teraz uvedomujem, celý príbeh by sa dal zhrnúť do spomenutej frázy.

Postavy sú výborne napísané, veľmi dobre zahrané (dabované)...i keď, pri Marburgovi som čakal, kedy začne kričať "Go for the eyes, Boo, go for the eyes!" Áno, chápete presne, rovnaký herec. :) Nie je núdza o zaujímavé zvraty a prekvapenia ako sa príbeh blíži ku koncu. Jedno rozhodnutie vám otvára nové možnosti v ďalších misiách, prípadne vám ich úplne uzavrie.

Vypočul som si mnoho o problémoch, ktoré hra má - avšak vo verzii 1.1 som nenarazil na nič, čo by mi bránilo v plynulom a bezproblémovom hraní. Jeden, jediný raz sa mi postava zasekla do steny a bol potrebný "load", ale to bol skutočne jediný problém.

Alpha Protocol dokazuje jedno - v Obsidiane vedia napísať dobré až výborné postavy, dokážu vytvoriť parádne svety a vdýchnuť im život. Rovnako však potvrdzuje i to, čo vieme už z ich predošlých hier - tak trochu majú problém s technickou stránkou veci. :)

Tohle je klasický…klasický RPG…klasický RPG od Obsidian.
Chudáci vývojáři se zas snažili zapůsobit i na lidi co nehrají RPG a zkusili to přes akční složku. RPG naroubovali na third person střílečku s cover systémem. Pěkně narazili. Nechtěli to udělat jako Bioware a nevzdali se vlivu statistik na schopnost ovládat zbraně. Dneska už nikdo nechápe, že když chce v RPG účinně používat nějakou vlastnost, musí do ní investovat bodíky. A tohle mě hrozně moc bavilo, po dlouhý době zas hrát hru, kde mám opravdu pocit, že se moje postava vyvíjí a zlepšuje. Šmejdit po levelu a hledat důležité informace, peníze a upgrady. To na čem hra opravdu pevně staví je perfektně propracovaný systém voleb, kdy vaše chování v misích a rozhovorech ovlivňuje hlavně vztahy s NPC. Je zábava zkoušet jak moje chování a poznámky opravdu ovlivní chování druhých ke mně. Hra odměňuje nejen za přátelské vztahy, ale i za ty kdy vás ostatní z duše nenávidí. V této souvislosti musím pochválit i relativně střídmou délku (asi 13 hodin), kdy pak není problém hru dohrát víckrát a vidět jak celý systém pěkně funguje.
Hra má sice trošku ostřejší hrany a někdo si možná zadře i třísku, ale na to se neumírá. Bavil jsem se perfektně. Jsem rád, že Obsidian nežije jen z dřívější slávy, ale dokáže pořád dodat zajímavou hru.

edit: Po třetím dohrání musím 85% změnit na 90%.

Do teď se plácám do čela a nechápu ty chabý až extrémně nízký hodnocení. Pravda, vývoj hry jsem nesledoval, takže nevím, co všechno autoři naslibovali, ale po dohrání mám pocit, že tahle hra je a do budoucna ještě bude silně podhodnocená (podobně jako třeba VtMB: Bloodlines).

Hra se mi líbila de facto od začátku do konce, a to včetně mise v Saudské Arábii. Je to krásná kombinace her jako Splinter Cell, Metal Gear Solid, filmů o Bournovi, Bondovek, má to něco málo z již zmiňovaných VtMB a... no, tahat Deus Ex, s tím bych byl opatrnej. Jistě, jsou tam jistá konzolová zjednodušení, jak už dneska bývám bohužel zvykem, nicméně i tak jsou mechanismy hry propracované přesně do té míry, kdy je to zábavné, jednoduché na pochopení a přitom stále hlubší než většina dnešních casual her.

Co se týče stealth části hry, jsem, řekl bych, spokojen. Nemůžu říct vyloženě unesen, ale funguje to dobře. Hra se sice bez ublížení jedinému nepřiteli dohrát nedá, nicméně počet alarmů a přestřelek se dá minimalizovat na opravdu nízké číslo. Jasně, má to mouchy, například když se krčíte za stolem, před kterým stojí nepřítel a začnete před ním hackovat počítač, hra si myslí, že se pořád krčíte, takže nepřítel si ničeho nevšimne, na druhou stranu, jedná se spíše o ojedinělé případy a hratelnost to nijak nenarušuje.

Akční složka je vskutku stylová, přestřelky působí výborně, kusy omítek lítají, nábojnice padají, všude je peklo a střílet nepřátele je... no... uspokojující :). Problémem snad může být to, že většina soubojů ke konci už nepředstavuje moc výzvu (včetně soubojů s bossy) - třeba já jsem měl vylevelovaný Pistol Skill na maximum a používal jsem nejlepší pistoli, která byla k dostání, takže jsem neměl problém pomocí Quick Shotu v klidu zastřelit 6 nepřátel zaráz. Když pak namíříte všech 6 výstřelů na bosse, je většinou během pár vteřin po všem. Až na jednu výjimku (Konstantin Brayko) tedy akční část (přinejmenším na Normal obtížnost) nepředstavuje velkou výzvu.

Krom celkové akční části hry má hra v kapse triumf v podobě rozhovorů, popřípadě misí založených jenom na nich. Ty jsou skutečně výborné, až asi na dva nepovedené vtipy dobře napsané a především se díky ním může při každém hraní hra odvíjet úplně jinak. To tedy obrovsky zvyšuje replayabilitu celé hry, ostatně už teď mám nutkání střihnout si to znova a jinak.

Poslední složkou gameplaye samotného jsou minihry. Musím se přiznat, že než jsem si zvykl na hackovací minihru, dost jsem si zanadával, ale pak už to bylo v pohodě a všechno šlo hladce, hru to nijak nenarušuje a není to obtížnostně přehnané, takže já je hodnotím spíš kladně.

A teď k technické stránce. V prvé řadě musím vytknout AI, která je poměrně slabá, nicméně většinou dostačující a ke vzteku mě nepřiváděla, takže je to v pohodě. Animace hlídkující stráží ovšem taky nejsou zrovna top-notch, čímž se dostávám k vizuální stránce hry. Na dnešní poměry nic moc, ale... od kdy mě zajímá technická vyspělost herní grafiky, že? Důležité je zpracování - to mi krásně sedlo a hlavně jsem si hru víceméně bez trhání parádně užil, což se třeba o Crysis říct nedá. Co taky naštve, tak bugy. Občas se mi stalo, že mi v krytu přestala fungovat většina tlačítek, takže jsem musel pod palbou pobíhat okolo až se hra zase uráčila věnovat mi schopnost střílení. Co je ale bez chyby?

Alpha Protocol je zkrátka výborná hra, které se vůbec nedostalo docenění, jaké by si zasloužila. Škoda jen, že je tak (tedy aspoň na můj vkus, na dnešní poměry je to solidní flák zábavy) krátké...

Alpha Protocol mě zaujal hned od uvedení svého prvního traileru. Mnoho možností jak se rozhodnout, první špionážní RPG ze současnosti, většina RPG se zabývá fantasy nebo Sci-Fi nikdo se zatím nepouštěl do současnosti až do těď kdy lidé z Obsidianu si vzali na paškál současnou krizi ve světě, a nechybí zde teroristické skupiny, nadnárodní zbrojní korporace, špionážní skupiny různých vlád a mnohé další.

Hned ze začátku ale záleží na jaký postup se zaměříte, chcete být druhý Rambo, není problém vrazit body do výdrže a vybrat si jednu ze čtyř zbraní( pistole, brokovnice, útočná puška a dvojice samopalů) do které investovat akční body, nebo hrát jako tichošlápek který protivníky likviduje ze zálohy, obchází bezpečnostní systémy, a může holdovat útokům zblízka za pomoci fyzické zručnosti, není ale nad to vybrat si co Vám nejlépe sedne. Ale bodů není nazbyt, takže se hned člověk musí rozhodnout jakým směrem bude postavu směrovat.

Ale hlavní je zde možnost volby, kdy můžete některé postavy zabít, nebo je ušetřit, podvést, a záleží také jak s nimi jednáte, někteří nemají rádi vtipálky, někdo jedná čistě profesionálně a někdo má rád agresivnější přístup. Podle toho jestli se s Vámi přátelí a mají k Vám dobrý vztah nebo nesnášejí, tak se můžte dopracovat k různým situacím, bonusům nebo jiným scénám.

Záleží také koho si zvolíte aby Vám například pomohl dostat se k Vašemu cíly, jsou zde třeba dvě skupiny, jedna jde na to tichou cestou a druhá prorazí hlavním vchodem. Ty možnosti jsou opravdu velké a zaručují velkou znovu hratelnost.

Dále mě zaujal možnost za nasbírané peníze získat informace, složky či zbraně a další výhody do nastávající mise. Koupíte si třeba odstřelovačku kam ji kurýr na to správné místo dopraví, zaplatíte aby na místě bylo méně stráží, koupíte si mapu bezpečnostního systému atd.. To je opravdu příjemný prvek který by mohl být ve více hrách, jinak je možnost nakupovat lepší brnění ke kterému lze dodat až 4 vylepšení pro tichý pohyb, výdrž, poškození a mnoho dalšího, vychytávky v podobě min, zápalných a EMP granátů, včetně těch normálních, lékarničky, typy střeliva atd…

Tímto kouskem jsem byl nadšen a nedohrál jsem ho pouze jednou, a vyzkoušel jsem více cest a narážel jsem na jiné situace a objevil něco nového co jsem předtím nenašel. To je vskutku kvalitně odvedená práce, tuto hru rozhodně doporučuji.

Nyní díky nové ceně, si myslím že není nad čím váhat, jelikož druhého dílu se těžko dočkáme a v nejbližší době podobmou hru na trhu nenajdete.

Po dohrání Chameleona jsem se jal být tolerantnější k podobným hrám, co mě v minulosti zklamaly a krom toho, že si teď hodím Splinter Celly co tady kolem najdu, jsem dal druhou šanci i Alpha Protocolu, který mě napoprvé ani v nejmenším nenadchnul. Jak už jsem měl naučeno, co mě v prvních dvou misích čeká, vklouznul jsem do toho nakonec celkem snadno a hru od začátku do konce jednou projel. A nastal tedy čas, spíchnout nový komentář.

Nakonec asi největší problém, který jsem se hrou poprvé měl, byl ten, že to lidi přirovnávají k Deus Exu, což je s prominutím totální p-čovina. Z Alpha Protocolu se nakonec vyklubalo akční RPG ve stylu Mass Effectu, včetně koncepce typické pro BioWare hry (která mi už poměrně leze krkem): "úvod, několik málo oddělených míst/samostatných linek, závěr". Na rozdíl od Mass Effectu je ale mnohem ukecanější a s větším množstvím technických chyb.

Co se samotné hratelnosti týče, nepřišlo mi, že by to šlo hrát jinak než buď jako střílečku, nebo stealth střílečku. Hackování je ze začátku otřesně těžké a navigace kódů po obrazovce je na zabití, ale když se oko trochu naučí, je stejně primitivní jako páčení zámků a deaktivace panelů - do hackovýání jsem neinvestoval prakticky nic, přesto jsem tentokrát za celou hru spustil failnutým hackováním jediný alarm.

Základy stealthu celkem fungují a určitě se tak dá dobře hrát, ale pořád nevím co si mám myslet o über skillu kde pobíhám relativně dlouhou dobu okolo totálně neviditelný. Pokud nevystřelím nebo tak něco, o neviditelnost nepřijdu a ještě můžu ručně takedownovat nepřátele na hromadu aniž bych o to neviditelnost přišel, dokonce se klidně může někdo z metru dívat jak složím na zem jeho kolegu a pořád jsem v klidu, můžu u klidně do někoho narazit a nic - prostě totál brutál ultimátní skill. Ono už ten krátkodobý na pár sekund, který se sám automaticky aktivuje když někomu vlezete do výhledu, se dá pozdějš využívat docela stejně - za rohem na vás vybafne maník a vám to hodí na pár vteřin invisibility, během kterých ho snadno složíte k zemi. Nepřátelé se často objevují odnikud, jak jsem psal už posledně - na vyšších úrovních stealthu sice získáte skill, který pozice nepřátel ukazuje permanentně, ale pro někoho, kdo se na stealth vyloženě nespecializuje, musí být náhodné vyskakování nepřátel odnikud solidní vopruz. Jednou jsem se schovával v prázdném kumbále, ze kterého z ničeho nic vyběhli tři vojáci.

Zbraně. Všeobecně se dá říct, že zbraně jsou dost nepřesné, navíc jsem měl často pocit, že se do nepřítele spíš trefím střelbou od boku, než když mířím, což je celkem wtf, ale dá se. Otřesná ovšem byla mise, kde musím zachránit nějakého ruského tralaláka, zatímco na něj nabíhá ozbrojené komando - já na střeše, u sebe pistoli a assault rifle - pistoli jsem ještě neměl tak vytrénovanou, abych efektivně dostřelil na vojáky dole, assault rifle je nepřesná jak prase, pokud člověk půl hodiny nečeká s mířením. A když zkusím ze střechy slézt, z rusáka se mezitím stane téměř mrtvola. Tenhle kus jsem opakoval snad třicetkrát. Ovládání sniperky je naschvál otřesné, což od tvůrců nechápu, bo brát si ji nikam nemůžete, a na těch pár místech to v zásadě jen zdržuje.

Mapy jsou totálně nepřehledné. Můžete si před misí koupit i mapu doplněnou o pozice kamer, počítačů atd., ale na přehlednosti jí to nepřidá a stejně nic z toho nejde dost dobře minout, nebo přehlídnout. Taky dostat se přes ovládací prvky k mapě je problém, protože je to skrz menu. Všechno, do čeho se leze skrz menu, budete mít nutkání nepoužívat, protože ta menu jsou prostě hnus - hra klidně na několik vteřin vytuhne jen kvůli pohybu z jedné položky na druhou, občas výběr ignoruje, občas musíte nejdřív kliknout někam jinam, než se hra uráčí nechat vás kliknout tam, kam opravdu chcete, a týká se to skoro všech nabídek ve hře, a že jich tam je dost. Vůbec ergonomie ovládání je prostě otřesná.

U dialogů mě pravidelně do začátku do konce nasíral systém výběru - napsat jedním slovem čeho se volba týká a trvat na tom, že odpověď vyberete, než druhý panák vůbec dokončí otázku, by zasloužilo nějakou cenu za demenci. Několikrát jsem vybral možnost, kterou Thoton následně obrátil totálně naruby, sem tam se otázka na poslední chvíli změní, občas prostě nestihnu zvážit všechny možnosti. A z dialogů tady opravdu vyplývají všechny ty choices & consequences srandy, což z toho dělá v pravdě kardinální průs-r. Prakticky nemáte úplnou kontrolu nad vaším postupem hrou, protože si nikdy nebudete jistí co ten blb Thorton nakonec doopravdy řekne. Obsahově jsou... jak kdy. Někdy humor pobaví a všechno je ok, někdy je to celé takové trapné, někdy postavy dostanou průjem vzletných frází. Thorton je každopádně blbeček. Dá se na něj zvyknout, ale jeho průpovídky obvykle opravdu nebývají zrovna cool.

Příběh není špatný. Usuzuju tak z toho, že ačkoliv tohle je přesně ten setting který mě vůbec nezajímá, mě hraní celkem drželo. Na druhou stranu jsem často nebyl tak docela v obraze. Tvůrci patrně imho dost naivně spoléhají na to, že budu nadšeně číst každé info o každém panákovi nebo organizaci, které se mi do stane pod ruku - Mass Effect měl alespoň dost slušnosti podobné informace zároveň namluvit (a hlavně jsem je nikdy nepotřeboval, abych chápal co se děje a kdo je kdo), každopádně takhle by to v roce 2010 vážně fungovat nemělo. Co ocením jsou choices and consequences - na hře je opravdu znát, že "vaše" (viz dialogy) rozhodnutí hodně ovlivní budoucí dění. Není to tak hardcore jak jsem z některých ohlasů čekal, ale nenapadá mě teď hra, které by byla po téhle stránce promakanější.

Graficky je hra očividně zastaralá, ale dá se. Hudba je určitě nad průměrem. Při ovládání myší se kamera ráda škube a občas vás otočí o 180°, což mě párkrát stálo situaci. Co mě taky štvalo a imho dost ošklivě nahlodává stealth přístup, je nahrávání pozic: ad1 loading trvá vždycky absurdně dlouho - při snaze chránit rusáka jsem viděl loading screen víc než nepřítele, ad2 stealth & žádný quicksave = blbost, ad3 "Tak tohle mi nevyšlo, jak daleko za mnou je asi poslední checkpoint?" ...loading... "Začátek mise?! FFFFUUUU-"

No. Nakonec z toho vylezlo celkem slušné akční rpgčko. Propracovanost následků vašich rozhodnutí celkem spolehlivě kompenzuje pytel všemožných nedodělků a kiksů, příběh jde tak trochu mimo mě a úroveň dialogů mě taky bůhvíjak neohromila. Takže asi tak. Dal bych tomu snad i slabších 80, ale první setkání se hrou bylo dost traumatizující, takže 75.