Driving in Tehran je kontroverzní íránský simulátor řízení taxíku z roku 2006, vyvinutý společností Samie Rayan Pardaz na zakázku íránské dopravní policie a vlády. Vývoj byl financován automobilkou IKCO a dalšími velkými korporacemi. Hra byla původně představena jako ambiciózní snaha o propagaci bezpečnosti silničního provozu v hlavním městě Teheránu, avšak nakonec se proslavila především kvůli nízké kvalitě zpracování, podezřením na zpronevěru a přehnaně propagandistickému obsahu.

Hráč se ujímá role taxikáře v Teheránu, jehož hlavním úkolem je dodržovat dopravní předpisy a bezpečně přepravovat cestující. Dějová linie se zaměřuje na rivalitu dvou rodin – Hootanů a Siaů – o kontrolu nad taxislužbou pana Hoseyniho. Hootanové jsou vykresleni jako poctiví, ale špatně placení zaměstnanci, zatímco Siaové představují ambiciózní skupinu snažící se převzít firmu. Hráčova rozhodnutí ovlivňují vývoj příběhu, který může vyústit v pět různých zakončení. Hra klade silný důraz na dodržování dopravních pravidel. Překročení rychlosti, jízda na červenou nebo srážka s chodcem vedou k pokutám či okamžitému konci hry.

Přestože vývojáři tvrdili, že vytvořili vlastní herní engine, hra využívá open-source knihovnu GLScene. Fyzika vozidel je velmi nerealistická a kolize vyvolávají často absurdní chování. Hra byla distribuována na dvou discích, přičemž druhý disk byl podle mnoha uživatelů buď prázdný, nebo obsahoval nefunkční modifikaci hry Need for Speed: High Stakes.