Hru jsem hrál už před několika lety, ale nepovedlo se mi ji tehdy dohrát. A že jde o poměrně zajímavou střílečku, což dává najevo už začátek ve formě prologu. Nápadně připomínající některé pasáže ze System Shocku 2, Prey nebo Quake 4. Requiem: Avenging Angel staví na příběhu, komunikaci s postavami, používání kouzel a plnění jednotlivých úkolů. Díky tomu je, z hlediska designu úrovní, dobře navržen a akci tak střídají oddychové části, vracení se zpět a přemýšlení nad tím, kudy momentálně dál.
Ovládání kouzel je intuitivní, přehledné a kombinovatelné. Zatímco po nepříteli útočím kouzlem Brimstone, můžu se zároveň jiným kouzlem uzdravovat. Slouží k tomu pravé a levé tlačítko myši, pro útok a použití kouzla. Výběr z nepřeberného množství kouzel je přitom ukryt pod klávesami R a M. Právě tato funkce mi dlouho unikala a nedařilo se mi proto využívat plného potenciálu, jež tyto možnosti ve hře ukrývají. Ušetřená munice, výborný pocit z likvidace řadového protivníka nebo bosse už pak jsou tedy naprostou samozřejmostí. Jíž též sekunduje i vcelku zdomácnělá zbrojní výbava, takže se nikdy nedostaví situace, kdy by nebylo protivníky čím zneškodnit. Poměrně komicky ale působí jejich pohybové kreace, poté, co se skácí k zemi a hned na to opět vstanou. Tudíž to jistí větší dávka olova na „jistotu“, zpečetěná ve většině případech vypadnutím nábojů z nich.
Zkrátka FPS své doby. Na níž oceňuji i skvělou atmosféru vyobrazením pochmurného světa budoucnosti, kde je například nutné od někoho získat vstupní povolení pro projití střeženou bránou. Rovněž nemohu opomenout ani má oblíbená kouzla pro rychlejší běh, delší skok a možnost si zalétat. Byť povinně byla vyžadována sporadicky, dodávala hře zvláštní nádech. Ten podtrhávaly také poutavě zpracované přestřelky, variabilita nepřátel a náročné souboje s bossy.
Hra využívá akcelerace přes Direct3D a při jejím nainstalování přijdou k dobru oba patche verze 1.2 a 1.3. Jeden z nich byl kdysi přiložen u Levelu, v němž hra v Lednu 2001 byla jako plná hra. Ke stažení je na Internetu i čeština, v níž se zmíněné updaty nachází. Z dostupných rozlišení potěší rozmanitá škála voleb, ať už pro normální nebo širokoúhlé monitory, takže je na hru pěkný pohled i dnes. Obtížnosti jsou v new game k dispozici tři a záleží na každém, jakou z nich si zvolí. Já, po předchozí zkušenosti s touto first person akcí, vybral tu, která byla sama označená, tedy prostřední pojmenovanou Očistec.
Na první pohled víceméně obyčejná 3D akce, na ten druhý ale nikoli. Nechybí tu možnost zandávat zbraň, rozhodování se, kdy a zda ji použít, nebo se nenápadně procházet a šarvátkám se obloukem vyhýbat. Ačkoli je těchto okamžiků pomálu, nepostrádají originalitu a když NPC na spatření momentálně držené zbraně zareaguje, má to teprve tu správnou autentičnost. Výskyt cut-scén, častých ornamentů a jiných znázorněných motivů s andělskou tématikou, nebo výborný zážitek z hraní neznající stereotyp a vše ostatní napsané, zmíněnou neobyčejnost potvrzují.
I přes absenci zásadních bugů nebo jiných nešvarů, zmíním alespoň ty, jenž mají svůj význam daný technickou stránkou a stářím hry. Za prvé si lze všimnout mírného zasekávání o objekty, rohy budov, či při slézání žebříku jakoby stát v prázdnu, ale nevadí to, a dá se tomu bez potíží přizpůsobit. A za druhé je nutné počítat s rozházením ikon na ploše. Obvykle k tomu mívají sklony starší hry, běžící v úvodních obrazovkách a menu v nižším rozlišení, než které je nastavené na ploše, stejně tak tato. Ruční srovnávání ikonek tedy, po dobu co je hra v systému pravidelně používána, ztrácí význam. Není-li k dispozici nějaký program na ukládání profilu plochy a její rozvržení.
Z mého dohrání, procentuálního ohodnocení a komentáře tak jasně vyplývá, že na tom tento počin od Cyclone není vůbec špatně, právě naopak. Jelikož nabízí řadu osvěžujících prvků, běžně jinde moc neviděných a má za sebou i spoustu let od vydání. Je třeba proto říct, že nebylo vůbec na škodu si jej zahrát a přesvědčit se na vlastní kůži o tom, že devadesátá léta dvacátého století dala tomuto žánru to nejlepší, co už dnes patří jen do pouhých vzpomínek.
Ovládání kouzel je intuitivní, přehledné a kombinovatelné. Zatímco po nepříteli útočím kouzlem Brimstone, můžu se zároveň jiným kouzlem uzdravovat. Slouží k tomu pravé a levé tlačítko myši, pro útok a použití kouzla. Výběr z nepřeberného množství kouzel je přitom ukryt pod klávesami R a M. Právě tato funkce mi dlouho unikala a nedařilo se mi proto využívat plného potenciálu, jež tyto možnosti ve hře ukrývají. Ušetřená munice, výborný pocit z likvidace řadového protivníka nebo bosse už pak jsou tedy naprostou samozřejmostí. Jíž též sekunduje i vcelku zdomácnělá zbrojní výbava, takže se nikdy nedostaví situace, kdy by nebylo protivníky čím zneškodnit. Poměrně komicky ale působí jejich pohybové kreace, poté, co se skácí k zemi a hned na to opět vstanou. Tudíž to jistí větší dávka olova na „jistotu“, zpečetěná ve většině případech vypadnutím nábojů z nich.
Zkrátka FPS své doby. Na níž oceňuji i skvělou atmosféru vyobrazením pochmurného světa budoucnosti, kde je například nutné od někoho získat vstupní povolení pro projití střeženou bránou. Rovněž nemohu opomenout ani má oblíbená kouzla pro rychlejší běh, delší skok a možnost si zalétat. Byť povinně byla vyžadována sporadicky, dodávala hře zvláštní nádech. Ten podtrhávaly také poutavě zpracované přestřelky, variabilita nepřátel a náročné souboje s bossy.
Hra využívá akcelerace přes Direct3D a při jejím nainstalování přijdou k dobru oba patche verze 1.2 a 1.3. Jeden z nich byl kdysi přiložen u Levelu, v němž hra v Lednu 2001 byla jako plná hra. Ke stažení je na Internetu i čeština, v níž se zmíněné updaty nachází. Z dostupných rozlišení potěší rozmanitá škála voleb, ať už pro normální nebo širokoúhlé monitory, takže je na hru pěkný pohled i dnes. Obtížnosti jsou v new game k dispozici tři a záleží na každém, jakou z nich si zvolí. Já, po předchozí zkušenosti s touto first person akcí, vybral tu, která byla sama označená, tedy prostřední pojmenovanou Očistec.
Na první pohled víceméně obyčejná 3D akce, na ten druhý ale nikoli. Nechybí tu možnost zandávat zbraň, rozhodování se, kdy a zda ji použít, nebo se nenápadně procházet a šarvátkám se obloukem vyhýbat. Ačkoli je těchto okamžiků pomálu, nepostrádají originalitu a když NPC na spatření momentálně držené zbraně zareaguje, má to teprve tu správnou autentičnost. Výskyt cut-scén, častých ornamentů a jiných znázorněných motivů s andělskou tématikou, nebo výborný zážitek z hraní neznající stereotyp a vše ostatní napsané, zmíněnou neobyčejnost potvrzují.
I přes absenci zásadních bugů nebo jiných nešvarů, zmíním alespoň ty, jenž mají svůj význam daný technickou stránkou a stářím hry. Za prvé si lze všimnout mírného zasekávání o objekty, rohy budov, či při slézání žebříku jakoby stát v prázdnu, ale nevadí to, a dá se tomu bez potíží přizpůsobit. A za druhé je nutné počítat s rozházením ikon na ploše. Obvykle k tomu mívají sklony starší hry, běžící v úvodních obrazovkách a menu v nižším rozlišení, než které je nastavené na ploše, stejně tak tato. Ruční srovnávání ikonek tedy, po dobu co je hra v systému pravidelně používána, ztrácí význam. Není-li k dispozici nějaký program na ukládání profilu plochy a její rozvržení.
Z mého dohrání, procentuálního ohodnocení a komentáře tak jasně vyplývá, že na tom tento počin od Cyclone není vůbec špatně, právě naopak. Jelikož nabízí řadu osvěžujících prvků, běžně jinde moc neviděných a má za sebou i spoustu let od vydání. Je třeba proto říct, že nebylo vůbec na škodu si jej zahrát a přesvědčit se na vlastní kůži o tom, že devadesátá léta dvacátého století dala tomuto žánru to nejlepší, co už dnes patří jen do pouhých vzpomínek.
FlatOut: Ultimate Carnage
Pro: Design úrovní, akce, provázanost, atmosféra, kouzla, herní doba a rozmanitost.
Proti: Rozhazování ikonek na ploše, občasné zaseknutí o různé objekty a časté vytuhnutí hry při soubojích s bossy (jindy k tomu nedocházelo).