Risen

První věc, na kterou přijdete po chvilce hraní je fakt, že Risen je STRAŠNĚ podobnej Gothicu 2. Ne nadarmo po internetu kolují krátké verdikty typu "Risen je Gothic 2 s grafikou Gothicu 3" a já s tím musím souhlasit. Bohužel, z G2 si toho Risen vzal až trochu moc, některé questy jsou téměř identické, stejně tak rozdělení frakcí (mágové, rebelové z bažin a nejvlivnější strana, tentokrát zastoupená inkvizicí), kouzla, potvory a mohl bych pokračovat. To je na jednu stranu výborné, protože vše co jsme měli rádi je zpátky, na druhou stranu přichází zklamání a pocit "tohle už jsem někdy hrál".

Grafická stránka a atmosféra hry je typicky "gothická", taková, kterou umí vykouzlit snad jen Piranha Bytes. Nejsou to sice žádné orgie a takový tři roky starý Gothic 3 vypadá leckdy lépe, ALE... díkybohu je tentokrát, narozdíl od G3, všechno odladěné a Risen se dá hrát i na průměrném stroji se stabilními fps na max. detaily. Stejně tak bugů je minimum a nenašel jsem v podstatě nic zásadního, kvůli čemu bych musel hru vypnout a netrpělivě čekat na patch. Hudba je výborná, neumím si představit nic jiného, co by sem lépe pasovalo.

Velkou předností je soubojový systém, který se mi opravdu líbil velice. Hrál jsem za inkvizici, takže jsem měl k dispozici jako zbraň hůl (samozřejmě můžete přesedlat na meč, luk, atd.) a 3 základní krystaly - frost, fire, magic bullet, které jsem zezačátku testoval a vybíral, co se mi vlastně líbí nejvíce. Zamiloval jsem se do frostu, protože frostball, jenž vyčarujete zmrazí protivníka, který pak jen nehybně čumí a vy máte dvě možnosti - počkat až rozmrzne a napálit to do něj znovu (což jsem dělal nejčastěji - pak v podstatě nemá šanci), nebo vzít zbraň a dokud je zmrzlej do něj začít mlátit. Samozřejmě to není tak snadné, nepřátel je většinou víc a je nutno je zmrazit třeba 5x než umřou. I zbylé dvě větve mají co nabídnout - fireball má později plošný účinek a magic bullet má zase výhodu, že se kouzlí velice rychle a je velmi přesný. Všechny tři větve jsou tedy použitelné, za což má u mě hra plusové body.

Mlácení na blízko je kapitola sama pro sebe. Většinou nejde protivníka jen uklikat, musíte se krýt, provádět protiútoky, uskakovat. Navíc každá potvora, které se postavíte, má unikátní styl boje - ghoulové do vás zběsile bijí, ogrové mají obrovský kyj, se kterým vás během okamžiku rozdrtí v prach, ale zase nejsou nejrychlejší, gnomové jsou malí mrštní a zákeřní, navíc jsou vždy ve skupině a zatímco bojujete s jedním, ostatní na vás z dálky házejí různé věci ze svých kapes. Okrajově jsem zkoušel střelbu z luku a i ta je zpracována na jedničku.

Ostrov, na kterém se pohybujete, je velmi členitý, má tropický ráz, najdeme tu sopku, klášter, město, lesy, řeky a hlavně spoustu dungeonů, ve kterých na vás čekají truhly s cennými předměty, ale také spousta pastí a zákeřné potvory. Občas jsem si připadal jako Indiana Jones, když jsem hledal sošky, přeskakoval přes bodáky a čuměl na podlahu, abych zase nešláp na nějaké "propadlo". V dungeonech více než kde jinde budete využívat kouzla typu telekineze, levitace, proměna ve šneka, atd. Bohužel trochu mě zklamalo, že Piraně do hry zakomponovali jakési krystaly, v jejichž blízkosti nelze kouzlit, čímž se zdánlivě jednoduchá cesta občas mění v noční můru. Tenhle způsob jak hru stížit se mi nelíbí. Jinak likvidace pastí a hledání cesty dál je činnost zpočátku zábavná, ale postupem času zjistíte, že vás už nemá co překvapit = je to furt stejné, dostavuje se stereotyp a to je špatně.

Samozřejmě nechybí věci jako alchymie, kovařina, psaní svitků, těžba zlata, kopání pokladů, vaření, můžete si sednout k vodnici, lehnout do vany, odpočinout v bordelu, vlízt někomu cizímu do postele (už by to konečně mohlo bejt uděláno tak, že vás majitel postele vyhodí, je to nerealistické! :) ) a další "vedlejší činnosti". Zklamala mě alchymie. Sice během hry seberete obrovské množství různých kytek a bylinek, ale asi vám nezbude nic jiného, než je sežrat samotné, protože k výrobě i toho nejzákladnějšího lektvaru potřebujete další suroviny, mezi kterými je největší problém víno. Možná ho prodává nějaké NPC, které jsem nenašel, každopádně za celou hru jsem dokázal shromáždit asi 20 vín (a to jsem vykradl i sklípek v Monastery), tzn. udělal jsem si 20 lektvarů. A já vůl si alchemy vylepšil až na třetí úroveň.
/edit Víno prodává novic u prasat v Monastery, ale jen po jednom, navíc někdy ve třetím aktu tato možnost zmizí.

Příběh není nijak zázračný, ale o průser se také nejedná. Důležité je, že hra je rozdělená na 4 kapitoly, přičemž na konci třetí už to trochu smrdí koncem hry, nakonec však příběh pokračuje. Bohužel 4. kapitola mě už ukrutně nebavila, hlavně kvůli tomu, že v ní nejde o nic jiného než o neustálé zabíjení hromady nepřátel, kteří se vyskytují na každém kroku a o prolejzání dungeonů, což vás v té chvíli už asi bavit nebude (viz. zmínka o stereotypu výše).

A ted nášup negativ. Pečlivě jsem si zapisoval vše co mě naštvalo, většinou jde o prkotiny, některé může lehce opravit patch. Takže ve zkratce:

nesympatický hlavní hrdina; podivné skákání; ošklivé a opakující se modely postav; nic moc dialogy + občas chyby v nich; kouzla občas proletí potvorou, přestože jí evidentně zasáhnete; při zobrazení mapy se pohybuje i kamera; v některých jeskyních, i když jste hluboko uvnitř, je slyšet déšť a jsou vidět světelné záblesky když uhodí blesk; v ohništích hoří oheň i když široko daleko nikdo není + oheň nezranuje; NPC se při dešti neschovají a klidně dřepí v silném slejváku; divné rozložení inventáře - pod alchemy je i jídlo; potvor je na ostrově obrovské množství a je divné když partička vlků v klidu stojí vedle pštrosů, ježků či jiné potencionální potravy; některé questy nejdou dokončit a hra vám neřekne proč (donáška pro Dona Estebana, Report to druid quest, atd.); bodáky zranují i když se k nim jen přiblížíte ze strany (dá se využít na zabíjení silných potvor); hra nepodporuje antialiasing; řada nesmyslností (když vezmete sošku z podstavce, mříž za vámi zapadne. Když si ale stoupnete před mříž a sošku vezmete pomocí telekineze, tak mříž spadne až poté co jí máte u sebe, i když by měla zaklapnout hned co se soška vznese; o ješterácích nikdo nic nevěděl i když na ostrově byli kdovíjak dlouho, hráč se celou dobu k ještěrákům dobývá kurevsky zabezpečenym hlavním vchodem, aby poté zjistil, že existuje mizerně hlídaný zadní vchod, kudy lze bez problémů projít).

Risen představuje pro fanoušky Gothicu jasnou volbu. Je podobný výborné dvojce, ale přeci jen je o dost slabší. K lepšímu hodnocení mu chybí nějaká zásadnější novinka, uvítal bych ještě jednu (kvalitní) kapitolu a vylepšil bych tu čtvrtou, která je pro mě nejslabší. Zbývá dodat, že mi dohrání trvalo něco přes 40 hodin, což je (i přesto že jsem nespěchal a prošmejdil každej kout) velice slušné číslo. Věřím, že vyjde druhý díl, na kterém autoři máknou a předvedou nám nějaké osvěžení herního systému, protože jestli to bude zase stejné, tak už to bude na pováženou.

A pozor, Risen obsahuje i ZLO (=achievementy) - když tak koukám kolik jich mám ještě nesplněnejch, mám chuť rozehrát to znovu :)

Final stats

Poslední save hlásí něco přes 41 hodin a je na čase psát dojmy.

Risen se opravdu hraje jako Gothic 2 v lepší grafice - je to cítit z rozhovorů, questů, hudby, atmosféry - prostě tohle je Gothic, jen trochu jiný.

Už v demoverzi mě naštvalo několik věcí - nesympatický hlavní hrdina, tropické prostředí, mizerné textury. Teď už můžu říct, že hlavní hrdina nemá charakterově k tomu z Gothicu daleko, takže jsem si na něj docela zvyknul, ale stejně vypadá tuctově.

Tropické prostředí... ono mi v zásadě nevadí, ale klasické fantasy bych prostě uvítal spíš - palmy a tropická verbeš pro mě nějak postrádají tu romantiku lesů mírného pásu :)

No a i ty textury jsem nakonec odpustil, bo díky řadě extra efektů hra i tak vypadá moc hezky (jen se člověk nesmí moc dívat do dálky :)) a hlavně engine dokáže držet stabilní fps. Ale rýpnul bych si do nemožnosti zapnout V-sync, bez něj je to při 1080p + GTS250 místama celkem hnus.

Čím jsem si v demu nebyl moc jistý, ale co mě v plné verzi až ohromilo, je zpracování soubojů. Ze začátku se to sice moc nezdá a tváří se to víc jako nedomrvená klikačka, ale jak se člověk snaží vyzrát na potvory silnější než on a zároveň vylepšuje bojové schopnosti, ukáže se, že ten systém je překvapivě komplexní a umožňuje na nepřátele aplikovat různé taktiky boje, které na ně taky třeba aplikovat je, pokud nechcete zbytečně často umírat - za to opravdu tleskám.

Vůbec celkově vývoj postavy se vyloženě povedl - ono vlastně jde o systém z prvních Gothiců, tak ještě aby ne. Skilly boje se zbraní jsou rozděleny na 10 stupňů, což je dobrý kompromis mezi systémem G1 a G2 a každý bodík je opravdu znát - rychlejší šerm, delší kombo, nové údery, možnosti. V rámci kovářství je teď možné vytvářet magické amulety a prsteny, obvykle silnější, než ty, co běžně nacházíte (což platí i pro kované meče).

Trochu rozpačité dojmy tady mám jen z lockpickingu - nějak mi přijde, že nápověda a skutečnost, že pohybů vlevo a vpravo je v sekvenci vždy stejně (i to, že víte, jak dlouhá sekvence bude), páčení zámků dost ubírá na napínavosti.

Zlodějina je doprovázená rozhovorem, který je často zajímavý, jen mě mrzí, že hrdina nenechá oběť doříct vtip :)

Co jediné mě v souvislosti s vývojem postavy vyloženě štvalo, jsou kamenné tabulky a různé knihy. V původních Gothicích knihy dávaly XP a tabulky zlepšoval různé skilly. Tady to všechno dává body do wisdom. Hru jsme končil se sílou, na kterou jsem se soustředil, něco přes 100, ale Wisdom jsem měl na 200, aniž bych do ní investoval jediný LP, což je prostě zhovadilost.

Questy a hlavně rozhovory jsou taktéž typicky Gothicovské. U questů mi ale chyběly nějaké specialitky, které by ozvláštnily všechny ty donáškové a prokecávací questy - tady jsou všechny tak nějak na jedno brdo. Rozhovory mají ten lehce humorný nádech, ale nemáte v nich moc na výběr. Tady bych si postěžoval na závěr hry: Poslední kapitolu nebo dvě je vám naznačováno, že budete v závěru muset učinit velké rozhodnutí, ale fakt je, že nerozhodnete vůbec nic - na výběr jsou dvě možnosti, obě říkají prakticky to samé jinými slovy a obě taky stejně skončí. U dialogů se taky občas stává, že postavy říkají něco jiného, než je v titulcích, nebo taky neříkají vůbec nic.

Bugů je ve hře relativně dost, víc než bylo v prvních dvou dílech Gothicu, ale žádné kritické mezi nimi nejsou a proti zápalavě bugů v Gothicu 3 snad ani nestojí za řeč.

Hra je rozdělená do 4 kapitol, z nichž nejdelší a nejzajímavější je ta první - z oněch 40 hodin tipuju že se v ní dá strávit tak třetina až polovina času a spočívá hlavně v seznamování se s jednotlivými frakcemi a poměry na ostrově, plnění drtivé většiny vedlejších questů a levelování z totální lamy na docela schopného dobrodruha. Druhá kapitola už se nese v duchu "přines 5 těhlenctěch", ale každý "tehlencten" má na sebe vázaný jedinečný quest, i jsou doprovázeny nějakými vedlejšími, takže ještě dobrý.

Třetí kapitola je takový jeden velký quest spočívající už prakticky jen v rubání potvor a čtvrtá kapitola je cca to samé, ale ještě nudnější a pětkrát. Tam už jsem se ujistil že tohle na 90 prostě nebude. Možná by hře prospělo zpřístupnit jeden nebo dva další menší ostrovy a s nimi novou várku vedlejších questů, ale to tak možná ve dvojce.

Ostrov mi svojí rozlohou přijde poměrně malý - cca bych ho přirovnal k údolí z G1, i když minimálně dojem z nějak mám takový, že ve skutečnosti je ještě o něco menší - vzhledem k tomu, že z tropického prostředí radostí neskáču, mi to ale nijak zvlášť nevadí.

Když to shrnu - hraje se to jako Gothic 2.Má to tu atmosféru, ale ta je svým způsobem okleštěná - ať už prostředím, primitivnějšími questy a dialogy, vzhledem hrdiny, nebo i tím, že skoro všechna NPC vypadají tak nějak stejně. Na druhou stranu vývoj postavy a souboje se opravdu povedly. Taky je škoda, že dvě ze čtyř kapitol (poslední čtvrtina hry) už jsou vyloženě rubací dokolečka se opakující nuda, ale i tak těch prvních 30 hodin za to stojí - takovéhle RPG prostě nikdo jiný než Piranha Bytes nedělá.

Být tohle G3 tak napíšu že je to dobrej nástupce série. Bohužel G3 se nepoved ale risen ho skvěle nahradil. První co mě zaujalo bylo že i přes to že má grafiku o něco lepší (zvlášt efekty světla se povedly vidět jak proudí světlo skrze listy je nádhera) tak je méně náročnej. Loady trvají jen několik vteřin a save trvají asi tak sekundu. Hra jde naprosto plynule bez žádného sekání (ani například když rozsvítíte louč). Navíc jsou ve hře nádherné efekty kouzel.
Co bych ale chtěl vyzdvihnout je bojovej systém, kterej se prostě poved. Neni nějak super reálnej, ale při hraní na nejtěžší obtížnost se musíte dobře krýt/uskakovat a dělat různá komba abyjste vyhráli v boji. Inteligence nepřátel je také velmi dobrá, ale párkrát se mi stalo, že když po mě šla skupinka nepřátel tak občas jeden z nich zůstal stát a dokud sem do něj nesek nebo všechny neporazil se vůbec nehýbal.
Další věc je příběh, který sice neni nějak super originální, ale určitě patří k těm povedenějším.
No nakonec musim říct, že Risen rozhodně splnil mé očekávání a je tím co jsem očekával že bude Gothic 3.

Pipboy a ugra to vystihli moc pěkně, takže už se nemusím tak moc rozepisovat (pokud se chcete dozvědět více o hře, zavítejte k nim). :)

Jen bych si chtěl lehce obhájit těch 90%, tedy ode mě stejné hodnocení jako u Gothicu I a II (souhlasím s tím, že Risen je opravdu více nástupce těchto her, než nová hra či pokračovatel Gothic 3). Všechny tři hry spojují hlavní poznávací znaky v podobě krásného detailního světa (který je radost prozkoumávat a pokud to děláte opravdu důkladně, autoři vás za to neustále odměňují), drsného prostředí plného divokých zvířat (které vás při troše nepozornosti během chvíle roztrhají na kusy), jednoduchého a účinného RPG systému a dalších, pro fanoušky série tak oblíbených prvků. I přes tato pojítka si však u mě každý díl vysloužil toto hodnocení něčím jiným: Gothic hutnou atmosférou těžební kolonie, dvojka asi nejlépe nadesignovaným prostředím včetně ultimátního návratu do údolí z jedničky a Risen jednoduše proto, že se mi zdál po herní stránce nejvíce dotažený.

Risen má především skvělý soubojový systém, kde se dá opravdu taktizovat - na nižší úrovni mi souboj se smečkou vlků zabral i několik minut: musíte se neustále krýt, uhýbat, léčit se, útočit v pravý moment. Také mě potěšilo, že členové smečky spolupracují a zatímco jeden útočí, další se vás snaží obejít a dostat se vám do zad. Každé zvíře má jiný styl útoku, takže tupá klikačka ze trojky vás přivede leda tak do hrobu a to pekelně rychle.

Vydal jsem se cestou síly (meč a kuše) a připojil se k Donu Estebanovi, spíše než o volbu příběhových preferencí jde o volbu zaměření (rebelové = bojovníci, inkvizice = mágové). Nevadilo mi ani akčnější pojetí posledních dvou kapitol, protože jsem si užíval každý souboj, nicméně je pravda, že ostrov a svět v nich už hrají druhé housle a to u Gothicu nikdy není úplně dobře. Rozhovory jsou často vtipné a hlavně "rozptylovací" volby při kapsářství jsou opravdu vytříbené. Co se týče grafiky, možná není tak precizní jako u Gothic 3, ale vynahrazuje to naprosto famózní hrou světla a stínu (noční bouřka s blesky je opravdu zážitek) a umně využitým HDR. O dechberoucí přírodní scenérie není nouze.

Když to shrnu, Risen je důstojným nástupcem série Gothic a budu se těšit na další díl. Piranha Bytes to zvládli a opět vytvořili jedinečné RPG, které je sice úplně stejné, jako předchozí díly, ale tím pádem úplně jiné než cokoli, co vychází v dnešní době.

Jelikož je tu v komentářích už o Risen mnoho řečeno, tak pouze spíš popíšu své dojmy a nebudu se v tom nějak extrémně pižlat.

Příběh hry je veskrze průměrný. Musíte zastavit mocného nepřítele, než zničí svět. Klasika. Ve hře jsou dvě frakce – banditi a inkvizice. Volba frakce záleží čistě na hráčově zaměření, tzn já si rozumím s mečem a kuší a proto jsem se přidal k banditům. Mágové si to můžou nasměrovat směrem ke klášteru. Zpočátku ohromí volnost světa a menší rozsah po vzoru prvního Gothica. Blahem jsem chrochtal bohužel pouze první dvě kapitoly, zbylé dvě se už odehrávají spíše v dungeonech a zejména 4 mi tam přišla jakoby navíc. Napoprvé to ještě šlo, ale na druhé dohrání to fakt byla velká nuda. A je to škoda, protože venkovního světa jsem si naprosto užíval díky nádherné grafice. Textury apod. sice moc ostré nejsou, ale různé efekty to chytře maskují. Obzvlášť po ránu, kdy svítá a slunce prosvítá skrz listí na stromech. Mockrát jsem jen tak bloudil krajinu a obdivoval krásy přírody. Ať už to byl přístav v městě anebo chaloupka uprostřed lesa poblíž malebného jezírka. A pak přišly chrámy a rozplizlé textury zdí a vše bylo, jak se lidově říká, v prdeli.

Rozhovory se mi líbily, u každé NPC jasně poznáte její charakteristické rysy. Jen dabing mi přišel místy takový podivný. Ale nic co by kazilo zážitek, bo jsem stejně rozhovory odklikával, jakmile jsem přečetl text. K tomu se váže česká lokalizace, která je s fanfixem snad bezchybná. Questy jsou povětšinou nápadité, i když jsou téměř stále o tom samém (jdi, dones, najdi, zabij, přines). Soubojový systém je převzat a vylepšen z prvního/druhého Gothica s tím rozdílem, že se již bojuje myší. S tím jsem byl naprosto spokojen, byť v závěru hry mi přišly souboje se Sauriany zbytečně těžké a zdlouhavé.

Ikdyž je to Risen, hra stále dává najevo, že je to Gothic. Počínaje stejnými jmény NPC, konče různými detaily. Kde jinde můžete řezat pilkou dříví, šlehnout si trocha trávy z bažin, zametat prach, sedět na lavičce a pozorovat západ slunce či okolní faunu, a nebo si prostě a jednoduše ukovat vlastní meč. No? Kde jinde? Ano v Go… ehm Risenovi. Gothicovskou atmosféru podrhuje opět velmi kvalitní hudební doprovod. Sice je méně výrazný jako třeba v G3, ale to brnkání na kytaru zní neskutečně pohodově.

A poslední důležitý bod: Hra je, ač to zní skoro fantasmagoricky, naprosto bez bugů. Při prvním hraní jsem na nic nenarazil, při druhém se mi akorát nechtěly v jednom chrámu načíst textury a tak jsem musel restartovat hru. Při načítání mi hra spadla asi jen 2x-3x. Jinak vůbec nic. Úspěch. Inventář je opět díky bohu neomezený a já určitě uvítal vylepšenou mapu, kde se zobrazují cíle úkolů.

Verdikt: Risen je solidní nástupce Gothica. Kdyby autoři vynechali 4 kapitolu a udělali pořádný konec, byla by to hra téměř dokonalá. Proto „pouze“ 80%.

Statistiky: Dohráno: 2x, Herní doba: 24h03m (na první dohrání přes 40h), Moje postava

Dnes dohráno, v hlavě mám tak plno čerstvých dojmů z hry, přesto se chci soustředit jen na celkový uchovaný dojem a nezabíhat tolik do detailů. Kdybych to tedy měl celé jednou větou zrekapitulovat, Risen, sic bez masakrálních rozměrů her typu Oblivion nebo Gothic III, potěší především svým pohledným zpracováním a solidností, kde si skutečně nikdo a nic nehraje na víc, než doopravdy je.

Risen není pompézní, neviděl jsem v něm tu touhu tvůrců uchvátit kvantitou, snad právě proto mě neodradil a po příjemném úvodu a učarování nad vynikající grafickou optimalizací, jsem pokračoval vesele dál, nechal jsem se kolébat tempem hry a pohlcovat jedinečnou atmosférou zdejšího tropického ostrova. Tyto prvky bych řekl, že jsou právě tím nejpovedenějším, tím, co dělá Risen skutečně - velmi solidní věcí. Ona okouzlující atmosféra, která především není téměř - ničím - narušena, není zde žádné přehnané předkládání příběhu, žádné přehnané toulání se krajinou na pomezí nudy a otravy, žádné přecpané tabulky atributů hrdiny, které by ve finále jen rozeštvaly ten líbivý pocit nekonečné a klidné pohody zdejšího světa. Jakoby v Risen všechno plynulo v rytmu jeho vlastní atmosféry ostrova a romantické hudby. Hraji poklidnou hru na poklidném tropickém ostrově (skoro jako na dovolené), kde tím pádem nechci být absolutně ničím zesložitělým nebo nedej bože zabugovaným - rušen, hraji poklidnou hru která mi předkládá VŠE - pozvolna a nenuceně a opravdovou výzvu přináší až ve chvíli, kdy se dramaticky změní celý příběh a věci dostanou finální a pochopitelně i nepěknou podobu. A nutné říct - tahle chvíle je trefena opět naprosto neomylně v onom uklidńujícím rytmu celé hry. Díky bohu za to.

Risen má ovšem i zápory. Oblboval by prostě nějak příliš jednoduše:-). Já mám rád komplexní RPG typu Oblivion. Tak proč by teda Risen nemohl mít tu harmonii ve všech směrech i v nějakém větším podání, že?

Velmi solidních 85%

Na Risen jsem se těšil jako malé dítě už hodně dlouhou dobu. Jako velký fanoušek série Gothic, jsem tuhle hru a její vývoj začal sledovat hned od chvíle, kdy se začaly objevovat první informace a vkládal jsem do hry mnohem větší naděje, než do konkurenčního a zatím stále vyvíjeného G4: Arcania. Vzhledem k tomu, že v té samé době vyšel mohutně hypovaný Dragon Age Origins, tak jsem sice ve svém nitru svedl menší bitvu o to, do čeho se pustím první, ale nakonec zvítězilo dílko od Piranha Bytes.

Trochu lituji toho, že jsem hru nedohrál dřív, protože teď už tu budu z větší části psát to, co už napsali koentující přede mnou. Ale koment k Risen si odpustit nemohu.

Děj hry se odehrává na tropickém ostrově, který je krásně zpracován, opravdu neplatí, že krásně vypadající hra musí mít ve výčtu tech. vlastností mít nejnovější verze DX a milion speciálních efektů. Prostředí je rozmanité, od hustých lesních porostů, přes hluboké rokle a propasti a vysoké kopce až po ponuré bažiny a samozřejmě také obydlená místa. Celému ostrovu dominuje zlověstně dýmající sopka, ke které se váže hlavně závěr hry. Také mi přišlo, že rozloha podzemních prostor je o dsot větší, než tomu bylo v předchozích dílech, což ale rozhodně není na škodu a hráč může objevovat stále něco nového.

První kroky ve hře nenechají hráče, který už nějakou hru zé série Gothic hrál, na pochybách, že tohle bude klasický Gothic se vším všudy, jen s mnoha vylepšeními. Herní mechanismy, styl grafiky, atmosféra světa, to všechno tu už předtím ve stejné, nebo podobné formě bylo, jen zde, je to dovedené k dokonalosti. Hráč začíná jako totální moula, který nic nemá, nic neumí a ani nic neví o místě, kde se ocitl a je jen na hráči, jak bude postavu jemu svěřenou dále směrovat a vyvíjet. První kroky jsou vždycky velmi těžké, ale toho, kdo někdy hrál G2 + NoR, tak toho vyšší obtížnost nastavená hned od začátku nepřekvapí. Hráč se musí mít na pozoru i před obyčejnou mouchou nebo vlkem, setkání s více než jedním protivníkem najednou vede na začátku k nevyhnutelné smrti a loadovací obrazovku jsem i já viděl na začátku asi častěji, než by se mi líbilo.

Postupem času se hráč dostává lepšímu vybavení, přijde první zbroj, lepší meč (sekera, hůl - podle toho, jakou cestu si hráč zvolil) a vše je najednou hned trochu veselejší. V souvislosti s tímto musím vypíchnout první věc, která se mi trochu nelíbila. Možná to bylo mým stylem hry, kdy jsem toho udělal v první kapitole moc a další už jsem projížděl o dost rychleji, neboť postranních questů moc nebylo, ale dost dlouho jsem měl problém najít nějakou lepší zbraň, než tu, co jsem právě vlastnil a ve chvíli, kdy se začaly lepší kousky objevovat, tak se s nimi najednou roztrhl pytel a kolikrát jsem si nový lepší meč ani neužil a hned jsem našel nějaý ještě lepší. Stejné to bylo u zbrojí, kde jde opět vždy o komplety bez možnosti si ji nějak customizovat. Jedinou vyjímkou byla helma a ty jsem ve hře našel všehovšudy dvě, když nepočítám tu, která byla součástí Titánské zbroje. Štíty detto.

V souvislosti se zbraněmi musím hned zmínit také soubojový systém. Nevím, jak to je v G3, který jsem ještě nehrál, jen chvíli rozhrál a potom z nějakých důvodů odložil na později, ale právě soubojový systém doznal proti G1/G2 opravdu razantního vylepšení. Už to není jen bezhlavé klikání, ale je nutné u toho také trochu přemýšlet, snažit se předvídat protivníkovy údery, ve vhodnou chvíli se krýt a nečekaně útočit. Souboje s humanoidními soupeři se díky tomu staly opravdu zábavné, hlavně se těmi tužšími a opravdu jsem si je užíval. Navíc ne na každého platí stejná taktika. U většiny protivníků je možnost jejich útoky krýt, ať už mečem nebo štítem, u některých ne, takže pak příchází na řadu uskakování.

Co je hře občas vyčítáno, je celkem omezený systém dovedností, kdy je na výběr jen několik schopností, do kterých se dají investovat Leraning Points, získané za postup na vyšší úroveň. Stěžejní jsou samozřejmě dovednosti bojové - s mečem, sekerou a holí u zbraní na blízko a luk s kuší pak představují zástupce střelných zbraní a magické. Kromě bojových dovedností je možné trénovat také například kovářství, alchymii, akorbacii, páčení zámků, plížení atd., některé z nich nejsou příliš nutné, ale osobně si myslím, že se vyplatí naučit se na nějakém stupni skoro všechny, protože se potom otevírají nové možnosti a cena za jejich zlepšení se může velmi rychle vrátit zpět. Přece jen je lepší obětovat pár LP za naučení alchymie a z přikázných ingredienců si vyrobit například lektvar, který permanentně zvyšuje některou z vlastností, než za zlepšení této vlastnosti vyplávat LP mnohem víc při jejím učení klasickou cestou. Množství LP ve hře je omezeno max. úrovní, které lze dosáhnout, typicky kolem 28. takže není možné vytvořit si ultimátního hrdinu všeuměla.

Co se od předchozích dílů prakticky nezměnilo, je systém frakcí. Ovšem nedá se říct, že jedni by byli ti hodní a druzí zlí. Je možné se přidat buď k inkvizici, která na ostrově zkoumá, co že se to tam v poslední době děje za nepravosti a nebo banditům, kteří předtím ovládali jediné město na ostrově, než je z něj inkvizice vyhnala a nyní našli dočasné útočistě v bažině na druhém konci ostrova. Jako taková třetí strana jsou zde mágové sídlící v kláštěře vysoko v horách, ovšem ti spolupracují s inkvizicí. Voba strany je v podstatě dobrovolná (pouze v případě, že si hráč ještě žádnou stranu nevybral a je chycen vojáky inkvizice, tak je donucen se stát jejich členem) a velmi ovlivňuje to, jakým směrem se bude hrdina vyvíjet. Pro ty, kteří preferují hrubou sílu je nejlepší přidat se k banditům a stát se mistrem meče nebo sekery. Odlišný styl boje má inkvizice, která nabízí jako bojový prostředek hlavně hůl a pro ty, kteří se neradi ohání nějakou zbraní je možnost stát se mágem v klášteře. První kapitola je pro každou frakci trochu odlišná, od druhé už je to pro všechny stejné.

Žádná skupina vás samozřejmě nepřijme jen tak a je nutné si nejdříve získat jejich důvěru a splnit pro ně několik úkolů. Questy jsou klasické, přibést něco, odnést někomu něco, zabít někoho, najít někoho, zjistit něco ... nic objevného, ale to asi nikdo ani nečeká a popravdě, v tomhle směru se nic moc nového vymyslet nedá. Je trochu škoda, že většina nových postraních nepříběhových úkolů se objeví hlavně v první kapitole a potom už se jich nabídne jen několik a primárními se stanou úkoly spojené s hlavním příběhem a ve většině případů jde hlavně o likvidaci většího počtu nepřátel. Naštěstí je v té době už k dispozici možnost cestovat za pomoci teleportačních kamenů a hráč nemusí trávit dlouhé minuty pobíháním po světě.

Během celé hry jsem se výborně bavil a na závěr přišlo trochu zklamání. Proč ? Finální souboj. Čekal jsem něco, kde budu mít možnost využít všechny své pracně nasbírané zkušenosti i vybavení a místo toho to byla spíš nějaká arkáda ve stylu skoč sem, skoč tam a jednou za dvě minuty přiběhny a bouchni si. Opravdu škoda, tohle mohlo být udělané lépe.

Ještě k technické stránce hry - Risen jede v pohodě na podprůměrné sestavě z dnešní doby. Jak je v poslední době zvykem, tak opět nejde (nebo nešlo) zapnout vyhlazování hran, ještě, že je Risen hra, kde to tolik nevadí. Piraně se naštěstí poučili z předchozích let a tak je bugů celkem poskrovnu, jako obvykle nějaká ta průchozí stěna případně propadnutí se do neznáma. Jinak je ovšem hra perfektně stabilní a nevadí jí ani taskování do systému a zpět, za celou tu dobu mi spadla jenom jednou. Zvuky jsem standardní, hudba docela příjemná na poslech. Po technické stránce zvládnuto na odřenou jedničku.

Pokud by se mě někdo zeptal, zda bych mu Risen doporučil, tak bych neváhal ani vteřinua řekl bych ANO. Hráči, kteří hráli některý z Gothiců se tu budou cítit jako doma, nováčkové do hry proniknou velmi rychle. Ne, nejde o super propracované RPG s milionem statistik a možností se učit desítky dovedností, které jsou ve výsledku zbytečné. To podstatné tady, je zábava, uvěřitelný a skvěle zpracovaný svět, vývoj postavy udělaný tak, aby byl v rámci možností variabilní, ale oproštěný od všech případných zbytečností, které by jej činily nepřehledným a složitým.

Risen se může směle postavit vedle předchozích dílů, protože na ně navázal v tom dobrém, něco vylepšil a přitom pořád zůstává ryzí zábava

Když nad tím tak uvažuju, tak hry ze série Gothic včetně Risen nepatří tak úplně do žánru RPG, ale vytvořily si svůj vlastní žánr. A díky Piraním, že takovéhle hry pořád dělají.

Risen spoločne s Gothic 1 & 2 sú jediné RPG hry, ktoré ma bavili napriek svojej súbojovej akčnosti. Tu nejde ani tak o to intuitívne ovládanie, minimálne loading screeny, character building ktorý nie je o min-maxovaní a munchkinovaní, ale skôr o ten magický ambient v pozadí, ktorý ma očaril behom prvých pár minút.

Svet Risenu funguje aj bez umelého level scalingu, Hallelujah! Súboj je stále zaujímavý aj keď ako level 20 bojujete s vlkom. To, že sa zlepšujete s mečmi, neznamená len že sa prepíše pár čísiel, ale tú zmenu pocítite pri boji - rýchlejším a rytmickejším švihaním meča. Presne v čom exceloval Gothic, exceluje aj Risen. Neporovnatelne lepší systém od umelého scale-ovacieho Oblivionu.

Čo je pre RPG dôležitejsie ako súboj je však explore element - toľko zanedbávaný v moderných RPG. Opäť, tu môžem Risen iba chváliť, ostrov je členitý, množstvo optional dungeonov, množstvo lokácii na preskúmanie. Interface, grafika, hudba, súboj, questy, množstvo optional contentu, všetko čo mám rád na RPG hrách a prečo ich hrám je v Risene dokonalo obsiahnuté. Zatial 95%, po rokoch a X-tom prejdení, možno pôjde na 100%.

Po překousnutí, že už žádný opravdový nástupce Gothicu nepřijde, sáhl jsem po novém titulu od Piranha Bytes, který sliboval to, co jejich hry dělá tak unikátní jen tentokrát v rozdílném prostředí a s jiným dějem. A jak jsem očekával, dostalo se mi výborné hry. Začátek na jedničku, spousta běhání po ostrově, průzkum temných koutů tropické houštiny nebo jen pomale plynoucí atmosféra klidu ve zdejším největším městě. S postupem času (asi po 15 hodinách) se příbeh uchyluje k hledání disků, a kouzlo objevování volně upadá i díky menší rozloze herního světa. Po nějakém čase jsem tak radši hraní Risenu odložil na neurčito. A i když mi tak titul trochu zhořkl, už jenom kvůli výborné hudbě a grafice, začátků dávajícího vzpomenou na první Gothic nebo povedenému a vyváženému soubojovému systému je Risen jasnou volbou pro role-playing pozitivní hráče. Zpestřením je i střídnost oproti vysokým rozpočtem disponující trojce, kdy v Risenu je děj komornější, ale o nějaký kousek uvěřitelnější a tudíž i více vtahující.

Pokud si přečtu komentáře pipboye nebo Memphise, z objektivního pohledu nemám co dodat. Grafika na konec roku 2009 není špička, ale funguje skvěle. Soubojový systém je téměř geniální a často jsem byl zcela nadšen, jak souboje probíhají. Atmosféra hry je přesně taková, jakou jsem si představoval. PB prostě a jednoduše splnili svůj slib, že hru udělají pro fanoušky Gothicu (přesněji řečeno pro všechny z nich, kteří považovali G3 za krok velmi špatným směrem).

Kapitolou samou pro sebe je však skvěle vytvořený a nadesignovaný ostrov, na němž se vše odehrává. Již po několika málo minutách jsem si v duchu říkal, že Gothic je zpět. Měl jsem téměř stejný nepopsatelný pocit, jako když jsem kdysi podivnou jeskyní skrytou pod cestou u jezírka došel do odříznutého údolí, kde u ohně posedával Lester.

Tak nějak jsem opět vycítil, že na tomhle si dal někdo velice dobře záležet. A možná právě to oceňuji na hře ze všeho nejvíc.

Až na plytký konec a chybějící kloudnou závěrečnou animaci jsem se dobře bavil a musím uznat, že Pyrahna Bytes konečně splnili to, co slíbili, a poskytli kloudné odškodnění za zabugovanost Gothica. Risen sice nemá tak chytlavou atmosféru, ale bugy se dají spočítat na prstech jedné ruky, grafika je opravdu pěkná a optimalizace je asi tak stokrát lepší, než u Gothic 3, přestože obě hry běží na stejném enginu. O hraní Gothica v 1920*1080 s plnými detaily jsem si mohl nechat zdát. Risen na tom samém kompu se vším na max. běží jako pohádka.

Není pochyb o tom, že je Risen lepší než Gothic 3 a to jak co se tyče příběhu, tak i po technické stránce. Optimalizovaný je skvěle, stále dobře vypadá, dokonce je i téměř bez bugů. Největší změny se týkají soubojového systému, který je zde docela vychytaný. Vlastně si nevzpomínám, že bych hrál nějaké RPGčko, kteté by mělo soubojový systém zpracovaný lépe (Nepočítám izometrické rpg a Dark Messiah nepovažuji za rpg), je chytrý a dobře se ovládá. Dokonce už není problém zabít větší skupinu nepřátel.Dovednosti jsou maximálně zjednodušené a je to celkově ku prospěchu věci. Vlastně je to takový ideál moderního RPG, v kterém se nikdo nechce zatěžovat řadou číselných statistik. Každý bod do nějaké dovednosti se ihned projeví. Dialogy jsou dobře napsané a dabing velmi slušný. Především ožrala Lars (nebo jak se jmenoval) a Jorgensen a jeho houbičky mě maximálně dostali. Pole působnosti se sice značně zmenšilo oproti Gothic 3 a často vede nějakým místem pouze jediná pěšina, přesto jsem neměl pocit klaustrofobie a to ani v dungeonech. Hře v podstatě není co vytýkat, vynikající záležitost jak pro fanoušky Gothic série, tak i pro všechny ostatní, kteří si rádi zahrají některé to akčnější rpg.

Zdá se mi to, nebo je v současné době RPGček jako šafránu? Samozřejmě Risen nebude výjimkou. Hoši a tvůrci Gothicu sice ztratili práva, ale hrdost rozhodně ne. To nakonec potvrdili vznikem právě této hry. Je dost psychicky náročné začít hrát RPG, už jenom proto, že sežere kvanta času. Je ale daleko horší, když člověk hraje RPG v době, kdy má na škole zápočťáků jako smetí. Věřte mi. Já bych Vám nelhal. Ze začátku mě hlavně fascinoval samotný svět v podobě ostrova. Popravdě nebyl nijak extrémně ohromný, ale účel splňoval. Už jenom proto, že obsahoval všecko, co takový svět obsahovat má. Krom toho většinu času příběhové linie stejně strávíte v podzemí, takže ta velikost je skutečně relativní. K tomu určitě dopomáhala ona grafika a přeměna počasí. Vše vypadalo opravdu hezky, jen mi chyběl příběh. On by sice byl, ale nic epického jsem v něm neviděl. Prakticky se naplno rozjede až ve druhé půlce celé hry. Ze začátku mi to ale zase tolik nevadilo, že je příběh až na druhém místě, protože jsem byl naprosto uchvácen okolím. Chtěl jsem dohrát naprosto všecky questy a víceméně se to dařilo. Do doby, než jsem začal znatelně nestíhat, jak časově tak povinnostně. Dopadlo to tak hrůzně, že mi máma vyrvala notebook z pařátů, v největší rubárně ho sklapla a utekla s ním do kuchyně. Já jí pronásledoval, nervně, výbušně a už jsem jí ho chtěl vytrhnout z ruky, přičemž jí napadlo si na něj sednout…následovala směsice řevu a já opět pokračoval v hraní. I takové historky může způsobit hraní RPG. Proto jsem vlastně rád, že jsem hru nakonec bez větší úhony dohrál. Nemá cenu popisovat příběh, hraje zde druhou kolej ale svět kolem zase tak špatný není. Je jasné, že slovo epické se k této hře nikdy nedostane. Chybí mu plno věcí jako například kvalitní hudební soundtrack, živost prostředí nebo větší flexibilita pohybu. Na druhou stranu je to ale RPG, které nezklame, protože bugy takřka nezná. Píšu takřka, jelikož se mi podařilo na konci hry zaseknout u jedné videosekvence, že jsem už uvažoval nad tím, jestli stěnu skříně rozlomím nejdříve hlavou nebo klasicky loktem. Nakonec jsem obě části těla ušetřil a se štěstím vše rozchodil. Risen rozhodně není špatnou hrou. Jen je pro „tvrdé jádro“ RPG světů v dnešní době značně nedostačující. Pro obyčejné smrtelníky je to hra, která nějaký ten pátek vydrží a která se časem rozplyne v chodu dějin, tak jako to udělalo plno kousků před ní a koneckonců udělá i po ní.

Hardcore hráči nejspíš vostrouhají, ale obyčejní hráči určitě zaplesají. Co to značí? Že Risen se takřka povedl. Otázka je, jestli to autorům skutečně stačí. Vždycky totiž měli na víc, než jen na hru v takovéto podobě.

Nepovedený začátek, nesympatický hrdina, hloupé rozhovory, provařené questy, technické problémy, nelogické kixy a bugy, vzhledově trapní nepřátelé (až na Gnomy), sto a jedna věc okopírovaná z Gothic, diskutabilní Wisdom… Mohl bych povídat hodně dlouho o tom, co se mi na Risen nelíbí, co mi vadí, co je naprostá volovina a co se vůbec nepovedlo. Není to mokrý sen fandy Gothic, ale i přesto všechno je to dobrá hra. A to je, myslím, dostatečně výmluvné.

***/5

http://img3.imageshack.us/img3/8272/clipu.jpg

bod1: Hral jsem za valecnika (Don Esteban) a okazale ignoroval magii a to me privedlo az k nemoznosti dohrat hru. Proste chybely svitky pro levitaci. Nikdo je neprodava, nikde uz nebyly k nalezeni a ve ctvrte kapitole se bez nich nelze obejit. (musel jsem si par svitku nacheatovat)

bod2: Lockpicking je straaasna nuda, ale strasna. Kdy uz konecne tvurci pochopi, ze by mohla jit truhla nejenom odemknout, ale i rozmlatit.

bod3: Tolik zbytecnych sehnuti pro kytku, jsem jeste nikdy nikde nevykonal. Tohle byla vazne sila. Ze zacatku proto, ze bojujete o kazdej zlatak, v prostred hry ze setrvacnosti a ke konci hry je vam z kazde kytky uz skoro na bliti.

bod4: Souboje fakt ujdou. Problem je, ze fungujou fakt jen jeden na jednoho a to hlavne u Jesterciho elitniho vojaka nebo Nemrtveho bojovnika. To je pak vychutnavka a taktika.
Pokud je nepratel vice (skoro vzdycky), jde taktika do kopru. Treba 2 elitni valecnici (EV) na volnem prostoru jsou takrka neporazitelni. Kdyz si ale privolate kostlivce a nechate ho delat tem EV fackovaciho panaka, tak je sejmete behem pikosekundy. Proste k na.rani :-(

bod5: pribeh stal za starou belu. Zakonceni se zvrhlo malem do Guitar hero nebo podobne kraviny. Vubec se mi to nelibilo.

Celkove Risen hodnotim docela nizko. Posledni 4. kapitolu jsem dohraval uz jen abych to dohral.

P.S. Uplne jsem zapomel. Souhlasim, ze hra ma totalne zmrsenej zacatek. Zvlast ta premoudrela pipina co se zachrani s vama. Tu jsem mel za kazdou jeji vetu chut nakopat do kouli ;-)