Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 80
Sága táhnoucí se pro mě přes 200 hodin je u konce. Příběh je (proteď) uzavřen a nezbývá, než trilogii ohodnotit. Jako celek je to jistě jedna z nejlepších sérií, co kdy vznikla. Rozvětvený příběh, rozhodnutí, hloubka postav, to vše je na jedničku. Jak si ale vede samotný třetí díl?

Těžko se hodnotí příběh hry, aniž bych zde nezanechal nějaký ten spoiler. Pokud jste hráli předchozí hry, nazačátku si načtete uloženou pozici z druhého dílu a můžete vesele (či nevesele) pokračovat tam, kde jste skončili. Zde se hodí říci, že ve třetím díle sklízíte, co jste zaseli. Pokud vám nějaká postava odešla do věčných lovišť, pocítíte to. Ani o tom nebudete vědět, protože scény a příběhy chybějících postav prostě neuvidíte, ale věřte, že nechcete hrát bez svých přátel.

Předchozí rozhodnutí tedy mají velký vliv na příběh ve třetím díle a vše se od něj odvíjí. Bohužel, to se ale nedá říct o vlivu vašich rozhodnutí na zakončení trilogie. Jediné, na čem ve finále záleží, je celková síla, kterou jste nabrali. Ale jestli jste Krogany podvedli? Jak jste vyřešili jednotlivé spory? To hra jen zesumarizuje v podobě čísla a je to. Žádný hlubši vliv.

S postavami si lze rozvinout hlubší vztah. Z mého pohledu jsem si ale nejvíce oblíbil ty postavy, se kterými jsem již nějakou tu akci zažil. Na prvním místě je u mě Garrus a Liara, jak co se týče zajímavosti, tak co se týče reálného využití. Mám samozřejmě rád i Tali (a hlavně při párty na citadele mě bavila nejvíce), ale jelikož jsem hrál jako infiltrátor, prostě jsem její dovednosti nepotřeboval. Naopak EDI mi k srdci nepřirostla, James je takový jihoamerický vidlák a Ashley je prostě jednodušší. Ale aspoň nespadá do kolonky 'Musíme plnit normy' a nezačla kopat za druhý tým. Mrzelo mě, že si nemohu zahrát s Mirandou, s kterou jsem pokračoval v romanci, a trochu více prostoru by jí slušelo.

Jelikož jsem hrál až legacy edition, měl jsem možnost poznat celý rozsah hry, jak byl zamýšlený. Proto mi přijde trošku napováženou, že původně si zákazník musel dokupovat jednotlivé části DLC, které jsou ale zcela integrální součástí příběhu, bez nichž nemá vyprávění takovou váhu a smysl.

Příběh je tedy to, co Mass effectu vévodilo a ani zde to není jinak. Mám však jednu velkou výtku k akčním pasážím. Člověk, který rozhodnul, že na konzoli se bude vše ovládat jedním tlačítkem, by si zasloužil projít očistcem. Já si jím totiž prošel. Chci se krýt za překážkou, Shepard přes ní skáče. Chci se sprintem dostat k checkpointu, Shepard se zastaví o překážku a číhá. Chci skočit, narazím do zdi. Ani se nedá spočítat kolikrát jsem se nad podobnýma věcma rozčílil skoro až do běla. Neuvěřitelně stupidní design.

Jelikož samotný gunplay mě příliš nezajímá, neocenil jsem ani větší kalibr zbraní a jejich modifikovatelnost. Upřímně, spíše mě to otravovalo. Kdybych si chtěl vypiplávat zbraň, nejspíše bych zvolil jiný druh hry, než příběhové RPG. Model z druhého dílu byl zcela dostačující. Naopak scanování planet bez nutnosti přistávat mi přišlo jako vylepšení, pomyslné zdrhání před Repeary nebylo příliš otravné a přidávalo na napětí.

Co musím ještě k závěru vypíchnout, je naprosto skvělé ozvučení. Na kvalitní soupravě při vyšší hlasitosti jsou reproduktory využity naplno. Skvělé efekty, správně použité, doplňující atmosféru, funkční. Nemám výtek.

K samotnému závěru jsem se již vyjádřil. Vím, že byl velmi kritizovaný, a mám pro to pochopení. Že by byl ale tak špatný, to si nemyslím. Rozhodně si s ním scénáristi mohli dát více práce, ale je zde už vidět pomalý příchod doby scénáristické krize v Amerických vodách a takové to univerzální klišé. Uvidíme, co si na nás připraví v dalším díle.

Pro: Vztah k postavám, lore a příběh, perfektní ozvučení

Proti: Jedno tlačítko na vše, přibývá logických nesmyslů, Cortez

+10
  • PC 95
Hodnocení se vztahuje k celé sérii. Nebuďte tedy prosím udivení z hodnocení závěrečného dílu. Zkusím se maličko rozepsat.

Ach ano, Bioware. Jedna z věcí, kterou nechala EA chcípnout (ne, nezapomněl jsem na Respawn). Nikdy jim to neodpustím a vždy je za to budu pokrytecky nenávidět (nikdy nevíš, co vyhoděj příště). Mass Effect je pro mně série, která je zásadní. Byl jsem moc starý na to, abych si plnohodnotně užil například Baldurs gate (ačkoliv je to perfektní hra, o tom žádná) a tak pro mně bylo akční pojetí Mass Effectu naprostá instantní srdcovka. Pamatuji si, že jsem dohrál Fallout 2 a přešel na Mass Effect (po Quake 4, ale o tom možná příště). A hele, ta postavička mluví sama za sebe v dialozích!

Bioware stálo před extrémně těžkým úkolem. Jak vytvořit v té době RPG, které bude stále svým způsobem CRPG, ale posune laťku dál? Řešení je prostý. Místo tichého protagonisty prostě hodíte postavu, kterou si hráč vytvoří a zároveň je do děje plně vtáhnut i pro lidi, kteří nefetují D&D. Prostě mu vytvořte příjmení. Proč to kurva fix nenapadlo jiný studia? Může mi to někdo vysvětlit? A ne, Bound by flame nepočítám. Vážně je to tak snadný. Máte mít extrémně silný poselství a charakteristický postavy (většina CRPG). To všechno zamotejte částečně do moderního pojetí a máte instantní klasiku. Co ale udělá EA? Vydá místo toho Legendary edition (kterou jsem pro psaní komentu projel). Serou mě. Tak jednoduchá premisa má skvělý potenciál. Jako představte si, že takový masterpiece jako třeba Disco Elysium má podobný pojetí? Já vím, je to hodně divoký, ale zkuste si to představit v dobrých rukou. Vyloženě mě sere, že se tím víc studií neinspirovalo ( DA: I se taky nepočítá).

První díl byl pro mne nejlepší, ačkoliv si pamatuji druhý díl jako top story.Jako mít možnost se porvat s Wrexem u zničení genofágu je naprosto super. Hlavní premisa je naprosto perfektní. Opravdu je celý tenhle cyklus tak skvělý na to, aby se vyhnul chaosu? Jasně, ten závěr je celkem shit i s DLC, ale pořád ta hlavní premisa je skvělá. Navíc se i perfektně buduje a proto si získala kultovní status.

Takže story je super, ale co gameplaye? Eeee, tak napůl. První díl byl fajn kompromis mezi CRPG (konkrétně KOTORem) a moderním RPG (vyberte náhodný schéma moderního titulu). Pořád skvělý příběh, který vynikne zpracováním a úderem na tu správnou notu.

Druhý díl byl podstatně horší, než si pamatuji. Story je pořád super, ale tady se mechanikama těžce ubralo z RPG prvků a hodně koketovalo s cover based střílečkama. Jako není to tak hrozný, Celý to ale tahá skvělý příběh.

Třetí díl by měl být megalomanský završení trilogie, ale...Je tak napůl. Kontroverzní názor. Mě se líbil třetí díl i bez DLC. Je to venku. Prostě po celý tý obrovský anabázi máte na výběr ze tří možností a každá má svý logický opodstatnění. Jasně, asi všichni čekali víc po takový pouti, ale hej. Rozhodujete o osudu celý galaxie. Jako co chcete víc? Mohl by sice být děj více rozvětvený, ale jako první vlaštovka mi to přišlo skvělý. Byl bych rád za víc takových her, vážně.

Gameplayově asi mnohé zklamu. Je to prostě koridorová střílečka a to ji nikdo neodpáře. Minimum RPG prvků nahradil hektický boj v koridorech. Neříkám, že je to nejlepší řešení, ale hra má nějaký drive. Neloudáte se kolem jako maďar v kukuřici (ahoj DA:I), ale postupujete vpřed. Na tom není nic nic špatnýho. Mám rád, když mi hra nebere čas filler shitem.

Musím taky zmínit naprosto fantastický soundtrack  , který je navíc ve skvělé formě i nazpívaný  .
Ono celkově ozvučení je skvělý. Jednotlivý střely tak nějak cítíte (berte prosím v potaz stáří hry) a baví to.

Asi jsem zaujatý. Vím, že to není dokonalá hra, ale taky vím, že budu fanoušek ME univerza a je mi jedno, jestli hodí na mě prachsprostou vykrádačku jako třeba Andromeda. Já prostě chci víc z toho světa. Vím, že příběh Sheparda je definitivně uzavřen. Nejsem placenej za to, abych hledal skulinku v ději, jak najít pokračování, ale s radostí koupím další díl a nebudu se za to stydět.

A teď hlavně. Kdo by si to měl zahrát? Hele, vlastně kdokoliv. Je to famózní space opera, kterou prostě musíte zahrát. Děj je skvělý a jednotlivý členové (povětšinou) jsou pamětihodní. Která jiná hra to s klidným svědomím může říct? Naprosto oprávněný kultovní status je tedy podle mě splněný.

Pro: soundtrack, story, herní doba, RPG prvky,

Proti: málo RPG prvků, pro někoho neobohacující závěr trilogie

+17
  • PC 75
Po bombastické dvojce jsem si říkal, že jediné, co od trojky chci, je úplně to stejný s novými postavami a příběhem. Teda, samozřejmě se zachováním ústřední čtverky, které jsem si už solidně zamiloval.

To co mi BioWare naservírovali není... úplně ono. Je vidět, že se opět pokusili inovovat oproti předchozímu dílu, a nebáli se ani "dizajnování odebíráním", ale přece jen se jim nepovedlo navázat na ten šmrnc dvojky.

Hlavní nedostatek vidím v hnacím motoru celého příběhu: zatímco u jedničky a dvojky je to visící Damoklův meč průseru galaktických rozměrů, trojka začne na vysokou notu přesně uprostřed tohoto průseru. Z tohoto bodu se však špatně kamkoliv graduje. Navíc se tvůrci rozhodli, že veškeré nitky příběhu musí třetí díl uzavřít, takže vaše náplň práce je pobíhání od Čechovovy pušky k Čechovově pušce. Jako správný Velitel Mirek Dušín zachráníte den tu takto, tu jinak, ale vždycky k plné spokojenosti všech zúčastněných. Teda, samozřejmě to můžete i kolosálně zkonit, ale rozdíl je v zásadě co si vyberete v dialogovém kolečku. Za celou dobu se nestane nic překvapivého a nečekaného, příběh se nikam neposune, a vy si doslova jen odškrtáváte progress bar kolik toho musíte splnit, aby se galaktické národy přestaly hryzat navzájem a šly společnými silami nabančit vesmírným olihním.

Abych trojce nekřivdil moc, většinu kvality dvojky co se týče gameplay, prostředí i postav si zachovala i trojka. Bohužel "zachovala" platí o postavách dost doslovně, protože všechny přidané postavy v trojce jsou rychle zapomenutelné, v čele s Cho Chang, vesmírným kyberninjou, záporákem jehož chcete zabít výhradně jen kvůli tomu, jak hrozně blbě se tváří. Naštěstí repertoár z předchozích dílů je široký, a navázaná přátelství ve trojce dostanou korunu v úžasném DLC Mass Effect 3: Citadel, kde kromě jediné pořádné záhady v celé trojce uspořádáte house-party a vloupáte se do vlastní vesmírné lodi pomocí zubního kartáčku. Humorem tvůrci nešetřili, a jsem za to vděčný, protože romance pilota s lodním počítačem, prozření Konráda Vernera a tak nějak celá Garrusova existence dělá ME3 hrou hodnou hraní.

Lidi kritizují konec, který díky Mass Effect 3: Leviathan DLC už není tak prudký, jak se asi kdysi zdál. Jo, tahle trilogie si opravdu zasloužila lepší, ale alespoň mi přijde, že lore-wise to dává s trochou vlastní invence smysl.

Celý příběh trilogie byl prosycen rozhodováním se, ale všechna rozhodnutí až na to úplně finální byla čistě binární -- "dobrá" a "špatná". Trojka se pak už hodně vezla na následcích rozhodnutí minulých dílů. Vzpomenu si snad na jediné "nečernobílé" rozhodnutí, a to hned z jedničky, kde si musíte vybrat kterého ze dvou neoblíbených členů posádky raději zabijete. Fakt by mě zajímalo, jak by trilogie vypadala, kdyby raději každé rozhodnutí bylo formulováno jako varianty se svými "pro a proti" a Ovčáček si musel nést důsledky, místo toho aby tupě klikal "jsem modrý Ovčáček a dnes je na menu modrá modrá modrá".

Nakolik byla trojka spíš regrese než progrese, mnohé pozitivní stránky byly zachovány a já musím hodnotit kladně. Dostal jsem doporučení na Mass Effect: Andromeda, tedy konkrétně doporučení ho nehrát, tedy tak učiním a možná se jednoho dne dočkám i čtyřky.
+17
  • PS5 --
Komentář se vztahuje k Legendary Edition, tudíž je ponechán bez číselného hodnocení.

Chtěl bych na úvod říct, že mám Mass Effect opravdu rád a hodně jsem se těšil, až si ho dám nativně na PSku a televizi a nebudu muset kvůli znovu-odehrání série sedat za PC. Pořád jsem byl ale docela v očekávání, jestli BioWare v této kolekci něco nezmrší a nezničí mi tím skvělý zážitek z této série, tak jak si ho pamatuju, když jsem ho hrál poprvé. Nakonec ve mně možná převládá drobné zklamání, které ale nepramení z toho, co BioWare pokazili, ale spíš z toho, co všechno neudělali. Přijde mi, že ME:LE mohl být mnohem lepší a polovina práce, kterou by si tato série zasloužila, zůstala nedodělaná. Na druhou stranu, nemůžu studio obviňovat z toho, že nedoručili, co slíbili. Věděli jsme docela přesně, co se změní, a co zůstane stejné. Já si jen myslím, že změny mohly být zásadnější a přijde mi škoda promarnit příležitost udělat z prvního dílu série kvalitativně rovnocenný díl, který by se vyrovnal druhému a třetímu dílu.

Termín "promarněná příležitost" podle mě perfektně vystihuje tento remaster prvního dílu. Remaster, který měl být podle mě remakem. První díl doteď stál hodně bokem od hratelnosti a kvality zpracování druhého a třetího dílu, a bohužel - bude stát dál. To, co je nakonec remaster, měl být podle mě plnohodnotný remake. Druhý a třetí díl dokázaly, že dokáží úspěšně odolat zubu času a i po takové době tyto dva díly vůbec nezestárly. To se bohužel nedá říct o prvním dílu. Tento díl bohužel zestárl. Hodně. Ať už to bylo zastaralé ovládací schéma, změna standardů v krycích střílečkách nebo nedostatečné zkušenosti týmu v level designu či při práci v UE3, na prvním dílu je vidět spousta porodních bolestí, které plynou z toho, že BioWare zcela evidentně neměl přesnou představu o tom, co ME bude. Jenže teď už víme, co ME je. Tak v čem je problém? Proč nevzít recept ME2/ME3 a uvařit podle něj ME:Remake se stejnými postavami a skvělým příběhem, který ale bude vypadat dobře a hrát se jako víno?

Ke změnám sice došlo, hlavně co se týče střelby a akce, ale přijde mi to žalostně málo. Na neuvěřitelně dementní umělou inteligenci nikdo ani nesáhl, přitom je to prvek, který bije do očí od první minuty a setkáváte se s ním prakticky celou hru. Když jsem u všeho, co bije do očí: grafika. 4K vypadá sice na papíře hezky, ale upscalované textury nejsou všechno. Vývojáři opakovaně používali superlativy, když nás lákali na nový systém nasvětlení scén, který je opravdu na první pohled "jiný", ne nutně ale vždy lepší. Stíny a světlo pořád na obličejích a zbroji vytváří podivné nevzhledné matlaniny a jediný díl, u kterého jsem si všiml, že nasvícení vypadá konečně dobře, byl až ME3. A to ani nevím jistě, jestli se jedná o vylepšený prvek, nebo takhle hra už vypadala předtím. Nechápu, proč všechny tři díly provází jeden identický model Sheparda, ale už ne modely ostatních postav, jako Liara nebo Garrus? A co ostatní modely, proč nevypadají lidé v prvním díle stejně jako ti v posledním? Evidentně to šlo udělat s Shepardem, proč ne s ostatníma?

Proč není v prvním díle přepracovaná naprosto příšerná mapa a systém navigace, aby se ve hře dalo vyznat, stejně jako v ME2/ME3? Proč první díl obsahuje pořád tak dementní systém výbavy a lootu, který vzal naprosto právem v dalších dílech za své a skončil v propadlišti dějin. Proč není místo toho ve hře k použití schopnost aktivní munice jako v ME2/ME3? Proč si můžu do hajzlu ve třetím díle nastavit v menu možnost skrytí helmy v dialozích, ale v prvním díle se to dělá v rámci výbavy a ve druhém to ani nejde?? Takhle bych mohl pokračovat ještě docela dlouho... moje pointa je, že BioWare měli šanci udělat ze všech tří dílů kvalitativně rovnocenné části epického příběhu, které by tvořily jednolitou, celistvou kolekci a zdánlivě se přiblížily formátu jedné hry o třech epizodách. Ale bohužel, i po takové době se jedná jen o kolekci tří her, z nichž první díl pořád stojí více či méně bokem těch ostatních.

Od studia BioWare už dlouho nečekám žádné zázraky, ale doufal jsem, že budu z kolekce ME víc nadšený. Pořád jsem si hraní užil, pořád mám tuto sérii rád, ale pachuť z polovičaté práce na prvním dílu mi zůstává na jazyku i po dohrání ME3...

Škoda...

Pro: Příběh, postavy, ME2/ME3

Proti: Odfláknutý remaster ME1, bugy a glitche napříč všemi díly, pořád hodně odbitý character creator

+17 +18 −1
  • PC 90
Na začátek menší vsuvka. Konečně se mi podařilo udělat paní Shepard takový obličej, na který se dalo dívat, a konečně byla pryč nutnost schovávat podobu hrdiny do helmy s neprůhledným hledím (a to i v cutscénách, ale zase se člověk nasměje, když probíhají romantické interakce v helmě).

Konečně přišel na řadu závěrečný díl trilogie a hrál se mi stejně dobře jako druhý díl, to mohu prohlásit hned na začátek. Galaxie směřuje k jedinému cíli, k porážce Reaperů, čemuž odpovídají i hlavní a vedlejší mise. V rámci hlavních úkolů jsem měla možnost podívat se na místa, o kterých jsem do teď četla pouze v kodexu, a vyřešit určité záležitosti (například genofág, spor Gethů a Quarianů), jejichž problematika se hrou táhla od prvního dílu (a vlastně i daleko před něj). Třetí díl ještě více potemněl a došlo i na některá úmrtí, kterým se hráč do teď mohl vcelku dobře vyhýbat. Společné odříkávání modlitby u umírajícího Thana jen tak nezapomenu a Mordinova písnička mi v hlavně zní i nyní. Největší pokles nálady jak můj, tak nejspíše i herní přišel po Thessii. Zajisté v tom roli hrálo i to, že Liara byla mojí partnerkou. Byla jsem ráda, že virtuální Shepard jí něco dokázala říct a povzbudit. Já bych to asi nedokázala. Závěrečná mise odehrávající se na Zemi mě... spíše lehce zklamala. Přiznám se, že jsem po těch peripetiích se sháněním spojenců čekala větší nasazení jednotek mimozemských ras a ne že je jen uvidím, jak kdesi krouží okolo Země v lodích (krom Kroganů na zemi). Ani cutscény mi nedokázaly zabránit pocitu, že stejně tu bitvu tam dole bojuji převážně sama.

Vedlejších misí bylo ve třetím díle méně, ale vyhovovaly mi nejvíce z celé trilogie, neboť mi přišly více propracované a opravdu se soustředily jen na získávání WA. Namátkou mise, které mě fakt bavily: zničení serveru Gethů společně s historickou přednáškou nebo konfrontace s Rachni, kdy jsem z té mise měla takový pocit, že jsem se ocitnula ve filmu Alien. Co mě trochu nemile překvapilo, tak bylo zjištění, že deník s úkoly jde zpracovat ještě hůře než v předchozích dílech. To zapříčinilo to, že jsem návštěvě Citadely věnovala odhadem tak 30 % herního času, kdy jsem obíhala všechna patra Citadely (20 % pak připadalo na obíhání všech pater Normandy). Naprosto jsem se ztrácela v tom, kdo shání jaký artefakt a mám ten pocit, že jsem s někým ani nemluvila do té doby, než jsem mu nějaký artefakt vnutila. Jak můj milý hrdina věděl, komu co patří a co potřebuje, to fakt nevím. Ale kdo jsem já, abych zpochybňovala činy Sheparda? Nutno ovšem podotknout, že Citadela je ve třetím díle zpracována krásně a její obíhání mě bavilo až do úplného konce.

Nyní něco ke společníkům. Kdo si na mise bere Jamese Vegu? Nedokážu si nyní vybavit v ME univerzu nudnější postavu. Kaidana jsem nebrala na mise ani v prvním díle a zde to nebylo jiné. A naprosto to podělal návrhem na vztah, který přišel z ničeho nic, kdy vlastně stačilo mu jen normálně odpovídat a sednout si s ním ke skleničce alkoholu na Citadele. EDI jsem měla ráda a po smrti Legiona byla ona tím hlavním důvodem, proč jsem zvažovala zelený konec. Líbilo se mi, jak se její charakter postupně utvářel a stávala se více člověkem. Garrus se jednou podivil nad tím, že tuhle zbraň je potřeba stále kalibrovat. Já si nedokážu představit, že by na Normandy dělal něco jiného. Scéna, kdy jsme společně stříleli na "holuby", považuji za jednu z nejhezčích scén ve třetím díle (samozřejmě jsem schválně minula cíl, co bych pro svého kamaráda neudělala). Tali patří k mým nejoblíbenějším postavám vůbec a jsem moc ráda, že se v tomto díle podívala na svoji domovskou planetu a já mohla být u toho. Liara ušla velký kus cesty, když si vzpomenu na pro ni trapnou chvíli, když mluvila poprvé se Shepardem ve své kajutě v prvním díle. Jen mi není jasné, proč jsem pořád dokola měla stvrzovat romanci s ní. Mezi díly to ještě pochopím, hráč může změnit volbu, kdo bude jeho partnerem, ale že ve třetím díle to bude tak zdlouhavý proces, než se s Liarou dostanu od přátelství k partnerství, tak to jsem nečekala.

Nyní k mému konci. Nečekala jsem, že to pro mě bude tak těžké rozhodování. Sice jsem modrý konec okamžitě vyřadila, protože se mi jeho nápad nelíbil, ale hodně dlouho jsem váhala mezi červeným a zeleným. Pro červený hrál fakt, že bych tím dosáhla svého cíle, ke kterému směřuji od svého počátku. Sice jsem byla varována, že může přijít nová syntetická rasa, ale ta představa nebyla pro mě něco, co by mě zastavilo. Nová a nebezpečná rasa, která všechny vyhladí, může koneckonců přijít u jakéhokoliv konce. A třeba by se galaxie dokázala postavit tomuto novému nepříteli. Kdo ví. Co mi vadilo více, tak bylo zničení veškerého syntetického života a tedy i Gethů, které jsem tak pracně dávala dohromady s Quariany, a EDI, která měla dobře nasměrováno ve třetím díle (tedy k více lidské povaze). A to se moc nehodilo k mému kladnému přístupu po celou hru. Jenže troufám si tvrdit, že vždy budou nějaké oběti a nikdy nemůže nastat naprostý šťastný konec. Život takový není.

U zeleného konce se mi představa syntézy moc nelíbila, i když Catalyst tvrdil, že je to nejlepší řešení. Jak by probíhala syntéza dál? Co by bylo s jednotlivými rasami? Možná by splynuly všechny do jedné a možná by se z takové jedné a silné rasy stala hrozba pro jiný život v jiné galaxii. Co kdyby se tihle symbiózou vzniklí "tvorové" stali takovými Reapery? Zelená volba má pro mě až moc otázek a žádné odpovědi. I když s odstupem času, jak pořád přemýšlím nad těmi konci, se k té zelené kloním více než v momentě, kdy jsem se ve hře rozhodla pro červený konec. Vlastně je mi dost líto, že nevíme oficiálně, jak by tato volba pokračovala.


Hodně nerada opouštím tuhle trilogii. Ale vše jednou skončí a mně teď zbývá doplnit si příběh knihami, které vyšly (a Mass Effect: Andromeda).

Shepard out.

Pro: hlavní a vedlejší mise, dialogy a vztahy se společníky, zábavná akční část, Citadela

Proti: opět jedno tlačítko na spoustu akcí, deník s úkoly, poslední mise

+36
  • PC 95
Můj komentář není, ani nemůže být nějakým objektivním zhodnocením, protože Mass Effect je společně se Zaklínačem mojí největší láskou. Jsem tedy největší fanboy, jaký jen může být, a tak toto berte jako jen takovou informační vsuvku či něco podobného. Právě jsem dohrál celou trilogii potřetí a pokaždé je to o něco ještě lepší. Nutno říct, že jsem se k ME dostal až pár let po vydání trojky, takže jsem hrál jen tu skutečně dodělanou hru s Extened Cutem i všemi DLC. Nevím, jak vypadala trojka v Day One, ale dnes se podle mě jedná o fantastickou hru.
Jak si stojím za tím, že se jedná jedná o vynikající věc, tak jedním dechem dodávám, že třetí díl je skutečně nejlepší až s fanouškovským dotekem. Myslím tím samozřejmě módy, drobná vylepšení, která vám z toho udělají ten pravý Mass Effect. Já osobně používám War Assets Mod, který eliminuje multiplayer v singlu. Dále Tali Romance Mod, který udělá s Talinou romancí krásný posun a nakonec JAM, který zobrazuje jeden z konců více explicitně a dělá ho i o něco šťastnější, s CEM, který jednoduše nechává Citadel DLC až po konci hlavního příběhu, se jedná o velice elegantní doladění příběhu a emocionálního dopadu na hráče.
Tenhle komentář neměl být reklamou na módy, ale jen takovým připomenutím, že díky drobným dotekům, lze už tak skvělou hru zdokonalit. Pokud se dnes někdo vrhne na kompletní Mass Effect 3, tak dostane naprosto parádní hru, to je podle mě bez debat, ale pokud hru někdo jede znova, tak by se neměl bát módů, protože s nimi to je teprve ta dokonalá jízda.

Pro: Dnes v již plně dodělané podobě i s DLC se jedná o fantastickou hru.

Proti: Samozřejmě dodělané to mělo být v den vydání a některé fanouškovské věci mohli do hry dát už rovnou v BioWare.

+15 +19 −4
  • PC 100
Tak a je to tady, můj první (aktualizovaný) komentář, který se týká starší verze celé vesmírné trilogie Mass Effect.

Dopředu píšu, že plně pochopím každý nesouhlas, který padne jak na tento komentář tak na mé celkové hodnocení ME. Na druhou stranu věřím, že téměř každý hráč má takovou tu "svoji", které by dal stovku i kdyby měla hodnocení nulu.
Když jsem v roce 2013 poprvé dohrál samotný třetí díl, bylo mi jasné, že pokud neprojdu komplet, bude velký problém. Tehdy jsem ještě nevěděl, jak perfektní příběh obsahuje, slavný Commander Shepard a jeho A-Team, který až do úplného konce bojuje za záchranu celé Mléčné dráhy. Netrvalo tak dlouho a měl jsem připravenou onu trilogii i téměř všechna rozšíření, doslova úplný komplet (a možná snad i něco navíc) jsem měl až při třetím startu, který pro mě byl i s následujícími dvěma měsíci hraní skutečně velkolepý. Celou trilogii jsem tak prošel dvakrát, ale naposledy to bylo takovým způsobem, že nezůstal jediný sekundární úkol, a když na chvilku pustím z hlavy nejlepší herní začátky u prvního domácího PC, tak mohu upřímně říct, že to byla nejlepší herní etapa mého života.
Mass Effect je pro mě víc než jenom hra, je to vesmír, na který jsem se naladil takovým způsobem, že mi nechybí ani obě čísla Fornaxu. Normandy SR1 i SR2 zdobí jednu polici, na druhé jsou čtyřmi ME knihy a od nejlepší pařanky Ziggrrl hrdě nosím tričko N7, navíc s velkým díkem i za další nejen ME dary. :*
Ony čtyři svazky a také několik komiksů vysvětlují důležité situace, týkající se událostí i příběhů v celé trilogii, o kterých se ve všech dílech převážně jen mluví. Tato hra má také velmi dobrý amatérský film, který popisuje úplný začátek i jeden animovaný snímek související s členem posádky lodě Normandy. Navíc jsou zde dva ony slušně rozsáhlé XXX magazíny, které popisují snad úplně vše XXX v onom vesmíru… K tomu krátká poznámka, kromě Asariek mě jiné druhy neberou, jen zmiňuji, že to má podle mého nejlépe rozsáhlý Lore a velmi hluboký…
Zkráceně Mass Effect je pro mě srdcová záležitost a najdete v něm to co nikde, jdeme dál.

Grafická stránka celé trilogie (kromě úsměvů) je (vzhledem k nízkým nárokům a věku hry) výborná, ME1 měl na svoji dobu jedno z nejlepších provedení vesmíru a planet celkově.
Ať hrajete za vojáka, biotika, nebo vanguarda, soubojový systém, krytí, využívání schopností i celého týmu je provedeno přehledně a hráč si dokáže rychle zvyknout, i když samotné krytí a rychlé akce umí občas pěkně zavařit. Nic moc také je, že epický Commander Shepard umí skákat téměř jen v animacích a tak jsem hlavně jako při zemi držící se voják podlehl útočné pušce M-96 Mattock s odstřelovačkou Black Widow. S těmito kalibry je i přes klávesy cítit jejich síla a samotný řev velitele při použití uni-čepele strašil nejen stále nevrlé Smrťáky. Samozřejmostí bylo, že strana dobra ozařovala celou Galaxii, odpadlíka bych vyškrtnul, nebo úplně předělal, kromě pár scén jen kazí i zkracuje příběh, v tomto směru zapomeňte na veškeré zbytky logiky. Ano, u pár rozhovorů mi doslova spadla brada a dokonce jsem se i zasmál, ale nedlouho poté následoval "load".
Hlavním lákadlem celého ME je samozřejmě příběh a to mluvím hlavně o tzv. Smrťácích a Protheanech. Většina vedlejších úkolů nemá na hlavní příběhovou linii téměř žádný vliv, některé jsou ale velmi dobré detaily, které ji vylepšují. V některých případech někoho zachráníte, nebo mu promluvíte do duše a poté je v druhém i ve třetím díle (tedy pokud vaší vinou nezemře). Z hledaných artefaktů získáváte informace o minulosti i celkovém dění a encyklopedie s dalším čtením může zabrat možná stejně času jako samotné hraní.
Virtuální přátelství v téměř předem prohraném boji je (opět na svoji dobu) udělané velmi dobře, celá trilogie je výborně provázaná. Do hry jsou skutečně vmáčknuty silné emoce posilněné importem nejen hlavní postavy i rozsáhlostí děje a místy se to opravdu daří, tedy pokud při rozhovorech hráč alespoň tuší na co kliknout, aby mohl z dané situace vytěžit maximum, což samozřejmě začátečník neví a níže začínají hlavní problémy.

I když už jsou dobře napsané postupy, neznalý a nezkušený hráč ME o tomto neví a nemá se čeho chytnout, nezná systém odpovědí a důležitost tzv. šarmu, který je pro celý příběh klíčový. Hlavně v ME3 nezná postup tak, aby mohl splnit všechny úkoly i s DLC a nejlépe s plnou posádkou. Když se spustí ME3 i se všemi DLC, tak přes všechny úkoly není téměř ani vidět samotná Galaxie. Ohledně vedlejších postav, podívejte se třeba na vojáka Conrada Vernera, co a kdy je potřeba udělat, aby byl v celé trilogii. Ano v podstatě je to (bohužel) jen trapná postava, bez které je postup možná i lepší, ale opravdový hráči ME mají nakonec radost když ho vidí.
Hra je výborná, pokud se přehlédnou hloupé úsměvy, přímo trapné Shepardovy výstupy, bugy, i největší problém ve formě nepřesných odpovědí. Ty se bohužel týkají téměř všeho, pokud tedy hráč nemá trpělivost s "load", tak si hru s velkou pravděpodobností naplno užije na druhý, nebo až na třetí pokus. Chyb i nedostatků je ale bohužel více a také není náhoda, že s nimi kraluje samotný třetí díl. Pro ty, kteří na ME3 čekali cca dva roky, to musel být finální šok. Konec všech konců byl úplně v háji, i když Extended cut opravdu jen mírně polepšil. Bohužel zase jen v případě, když je třetí díl dohrán podle nejlepšího scénáře, ten nebudu rozepisovat z důvodu individuálního pohledu každého hráče. Překvapilo mě však zjištění, že i když jsou čtyři možné konce, tak různá rozhodnutí mají skutečný vliv na každý scénář a jich daleko více než jsem si myslel, bohužel jsou to tak malé detaily, že je hráč občas ani nepostřehne a též neovlivní konečné události.
 
I tak je pro mě samotná myšlenka celého příběhu výborná, monstrózní a geniální. Podle mého, žádná hra zatím nepřekonala velikost vesmíru Mass Effect ani jeho myšlenku. Celé umocněné výbornou hudbou a velmi detailní encyklopedií, která místy poukazuje i na dnešní nepochopenou dobu, nejen proto si troufám říct, že Mass Effect 3 mohl být doslova nejlepší sci-fi hrou všech dob. Navíc moje přání bylo po nějakých třech letech vyslyšeno, Mass Effect Legendary Edition je už nějakou dobu na světě a…
Teď ještě ten nový NTB a nejlépe dva měsíce volna.

Javik: "Jsem mezi primitivy…"

Pro: Revoluční sci-fi atomovka se silným příběhem i vztahy, importy postav, encyklopedie, komiksy, knihy, filmy, hudba, cestování po Galaxii, soubojový systém, Mirandin zadek, Ashley celkově, tancující Asarijky a snad vše, co se týká celého Mass Effect Univers

Proti: Celkový systém odpovědí, nepřesnosti v textech, úsměvy, bugy, nepřehlednost v postupu, finále.

+27
  • PC 90
Následují spoilery. Pokud jste Mass Effect sérii nedohráli, tak doporučuji komentář nečíst. Dohráno se všemi DLC.


All wars have casualties… Commander Shepard truly knew the meaning of sacrifice.

Komandér Šeprd se znovu vrací, aby konečně naplnil potenciál svůj i celé série. Neskutečná hrozba v podobě Reaperů, kteří děsivým a drastickým způsobem zničili tolik předchozích civilizací, je zde. Samozřejmě politici na jeho slova nedali a místo rozsáhlých příprav jej uvrhli kvůli naprosté maličkosti (totální genocida sluneční soustavy Batarianů) do „domácího vězení“. Vím, taky mi teď ty zarachy v dětství přijdou nespravedlivé…

Po vpádu Reaperů na převážně neškodný domovský svět Šeprda přichází jeho velká chvíle, kdy… zdrhne (Brave, brave Sir Robin!). Naštěstí jakožto absolutní paragon galaxie (až na tu drobnou genocidu výše) se může spolehnout na pomoc Rady Citadely, kterou koneckonců pomohl zachránit a které vícekrát prokázal, že si zaslouží jejich absolutní důvěru. Anebo ne… Tváří v tvář nepředstavitelně mocnému nepříteli je to každý sám za sebe a před Šeprdem leží mamutí úkol znesvářené civilizace spojit v jednu mocnou alianci, která ovšem i tak bude mít jen malou naději na úspěch.

Třetí díl velmi umně představil atmosféru nastupující totální války. V Citadele, centru ohromné galaxie, jsou problémy zapadlé Země nejdříve jen pouhou ozvěnou budoucích strastí. Strašlivá síla Reaperů je přece jen příliš nepředstavitelná a těžko uchopitelná… Každý má však někde vzadu v hlavě malé místo absolutní paniky, o níž ví, že se jí jednou bude muset postavit. Postupně přijímá realitu pravděpodobného hrozivého a bolestivého konce s tím, jak se hromadí zprávy o „sklizni“ jednotlivých planet, lidé vzdálení i blízcí jsou posíláni na fronty po celé galaxii a na Citadele přibývá zubožených a vyděšených uprchlíků i traumatizovaných raněných vojáků, kteří nakonec v nemocnicích leží všude po zemi, neboť je už prostě není kam dávat. Atmosféra postupující beznaděje dělá ze třetího Mass Effectu skutečně výjimečnou hru.

Tolik snad úvodem. Poslední díl konečně nabízí propracovanost hodnou bývalé slávy Bioware. War Assets jsou výborným nápadem a těšil jsem se z každé nové posily, která trochu mírnila pocit viny, kdy Šeprd stavbou mocné flotily obětovává jeden svět za druhým (podobně jako v předchozím „cyklu“ Protheani). Z většiny zmizely příšerně otravné minihry v podobě hackování. Skenování planet a galaxií je nově o dost zábavnější, byť je docela veselé, že někde jen tak najdete povalující se voluský křižník či dokonce jednu celou Turianskou flotilu.

Mass Effect 3 je bohat na momenty, které Bioware bez debat umí… Pokud se snaží. A tak poprvé mohu říci, že parťáci jsou (z většiny) opravdu propracovaní, mají skutečné a uvěřitelné osobnosti a nabídnou nejeden moment, díky kterému vám přirostou k srdci. Garrus dostál svému potenciálu, stane se vaším nejvěrnějším společníkem a opakovaně nabídne vlastní hledisko plné moudrosti i milého humoru. Joker, i díky bezvadné EDI, zase dostojí své přezdívce a představuje tak hlavní „comic relief“ jinak temné hry. EDI samotná je pak v rámci drobného klišé onou laškující AI, o níž sní každý adolescentní geek. Javik (From Ashes DLC) představuje zlomenou aroganci kdysi mocných Protheanů, dále ale sebevědomě pálí jednu přesvědčivou renegade radu za druhou. Byť asi víte, že to nebude vzhledem k osudu jeho civilizace úplně příklad hodný následování.

Vega na mě už udělal citelně menší dojem. S Cortézem jsou za mě spíše jen doplňkem jinak výborné posádky. Nicméně také měl své „kouzlo“ a v každém vojáckém RPG by asi podobný „charakter“ měl být. U Tali je mrzuté, že ji dostanete až poměrně pozdě ve hře, kdy už mi na menu zbývalo jen pár vedlejších misí. Pokud to ale šlo, tak jsem ji spolu s Liarou bral de facto všude, neb s ní a Garrusem patří mezi hlavní charaktery série. Její dětštější povaha mi nikdy nepřišla otravná (oproti třebas Aerie v BG2) a obrana její mírné naivity tak trochu odráží Šeprdův úkol záchrany celé galaxie.

Samantha Traynor je výborným doplňkem posádky a spolu s Jokerem obstarává na Normandii (které mimochodem modrá sluší) hlavní díl vtipných hlášek. Její výstupy s kartáčkem jsou nezapomenutelné. Stran Ashley… Je stále taková trochu fašounská a nafoukaná. Asi byla nejméně propracovanou členkou party vůbec. Kaidan byl obdobně nijaký. Je to taková ne moc výrazná kopie Minsca. Nadto díky Bioware debilitě ve trojce o dvě hodnosti převyšuje Šeprda. Nicméně Ashley i Kaidan hrají logicky obdobnou roli a jsou i oba srovnatelně otravní. Tady si nevyberete. Ideálně měli umřít oba. :)

Stran romancí… Je to asi lepší. Liara je rozhodně dospělá osobnost. Milá, moudrá, starající se a zároveň silná (i díky postavení Shadow Brokera). Skvělá opora hlavního hrdiny. Jen mi přišlo malinko otravné, kolikrát jsem musel vztah potvrzovat (na Marsu, Normandii, Citadele, v DLC), přičemž po prožitých událostech si mohla to neustálé nabízení „přátelství“ ušetřit. V hlavních momentech třetího dílu se nicméně osvědčila, pomohla je zdůraznit a poskytla emocionální útěchu Šeprdovi, který (alespoň v mé hře) nevyhnutelně směřoval ke svému hrdinnému i smutnému konci.

Ke kladům hry patří v rámci série asi nejlépe provedená Citadela a vlastně i galaxie celkově, kdy se podíváte na domovské světy všech hlavních civilizací. Třetí díl rovněž dohromady sváže všechna NPC, která jste potkali v minulých dílech, čímž je zdůrazněna úloha Šeprda jakožto hrdiny epického příběhu. Byla radost je potkávat a i s jejich přispěním máte pocit vývoje vašeho snažení i celého děje hry.

Nyní konečně k chybám, kterých není zrovna málo. Většina vedlejších misí je poměrně krátká a naneštěstí je jejich středobodem v drtivé většině boj, který má de facto úplnou podobu FPS. Nejde o můj šálek kávy (žánr) a nedovedu jej tak plně ocenit. Vyloženě jsem se u nich však nenudil, jen mi přece jen ředily jinak intenzivní zážitek ze hry.

Ohrazuji se i proti GUI, kdy se ovládací panely nezvětšují od prehistorického rozlišení 1280x720 a v QHD tak musíte během soubojů obtížně naklikávat malé ikony jednotlivých dovedností. Obdobně mně přišlo jako trochu zbytečný kopanec snížení citlivost na aktivní předměty, která vás nutí nejen šmejdit každým koutem, ale ještě v něm udělat tři sta šedesáti stupňové kolečko. Občas se také objevily chyby v samotných cutscénách, kdy jednotlivé postavy otáčely krkem do nepřirozených poloh, z nichž mě samotného chytala křeč. Rovněž jako zbytečný kopanec beru nepropracovaný deník, který přišel o možnost zobrazit postup v rámci jednotlivých úkolů. Nevím také, co se stalo animátorům, když je občas pohyb Šeprda oproti minulým dílům dosti podivný. Zejména beze zbroje sprintuje jak kačer. Obdobnou animaci jsem btw viděl na videích v Andromedě. Dobytí Citadely a její přesun k Zemi měl být vyřešen animací. Animace samotné mají rozlišení toliko 720p. Rovněž otravný byl rentgen na Normandii, který mě zdržoval, když jsem si chtěl prohlédnout aktuální postup ve War Assets. Dále ME 3 se se zapnutým Originem poměrně pomalu spouští a to logicky nehledě na to, zda máte či nemáte SSD. Ještě to zhoršuje připojování se na EA servery poté, co se dostanete do hlavního menu hry.

Objevilo se i několik dalších bugů. Namátkou se nepřipíší některé body do War Assets při paragon cestě v úkolech Arie (jmenovitě Blue Suns gang). Hra se nicméně alespoň v rámci děje tváří, že jste jejich pomoc získali a těch pár bodů nehraje moc roli. Nakonec vícekrát se mi Šeprd na můstku sekl, když jsem se bavil s Jokerem a EDI. Musel jsem tak loadovat, neb se mohl maximálně otáčet na místě.

Úplně debilní mi pak přišlo použití autosavu po konci hry (od jisté doby není možné, aby hráč sám savoval). Ten vám úspěšně přehraje autosave předchozí a pokud chcete vidět další konce, musíte znova projít úsek od vstupu do Citadely, přes plížení se k Andersonovi a dialog s Illusive Manem a posléze i Catalystem (samozřejmě nejdou odklikat). Překvapilo mě, že EA nenabízely nápravu formou placeného DLC. V základu pak ani nefunguje nakopírování autosavu jinam a jeho následné použití, neb po spuštění hry se save přehraje posledními savy z cloudu Originu. Je tak nutné ještě vypnout synchronizaci. Včera jsem kvůli tomu vážně uvažoval, že za to hře snížím hodnocení.

Třetí Mass Effect je za mě skvělou hrou. Delší dobu jsem bilancoval, kam jej zařadím v rámci svého žebříčku her i top RPG. Nakonec jsem se rozhodl, že nemohu opominout celkovou propracovanost posledního dílu, kdy jsem měl konečně po mnoha letech pocit, že Bioware svou práci neodflákly. Je z toho tedy zasloužené čtvrté místo hned po trojici titánů Planescape: Torment, Witcher 3 a Baldur's Gate 2. Překonat v mých očích první Fallout nebo Vampire: The Masquerade – Bloodlines rozhodně není malá věc. Bioware tedy ještě umí a mají potenciál v budoucnu vyrobit další skvělé RPG. Jen to opravdu nesmí odfláknout. Což se bohužel pod EA stalo jejich každodenním chlebem.

Z konců jsem nakonec zvolil syntézu. Má své problémy, jmenovitě bych trochu očekával, že z jednotlivých Reaperů se stanou tyrani na každé jednotlivé planetě. Nicméně nově vzniklí kyborgové všech civilizací jim snad postupně nabídnou solidní protiváhu. A ten evoluční akcent zmíněného konce mě prostě nemohl neoslovit. Destroy u paragon Šeprda nepřišel moc v úvahu, neb jde přes genocidu Gethů (o EDI nemluvě) a tedy jsem o něm ani neuvažoval. Control pak udělá z Šeprda boha se všemi vyplývajícími nevýhodami. Tedy buď jej jeho ovečky časem překonají a svrhnou nebo je bude muset udržet v poslušnosti silou a rozvíjením vlastní moci na jejich úkor. Což naopak může vést ke galaxii líných budižkničemů, kterým obstarává základní potřeby všemocná AI. Na druhou stranu asi by v control konci nebyl problém, aby Šeprd opětovně vytvořil svůj lidský klon a dal mu své původní lidské vzpomínky. Bral bych za pravděpodobné, že to minimálně zkusí kvůli svému případnému romancovanému protějšku. Nicméně celkově… Šeprd byl v mých očích stvořen k jedinému účelu. Tedy k záchraně galaxie a zastavení ničení Reaperů. Svůj potenciál i život splněným tohoto cíle naplnil a z narativního hlediska je asi nejlepší, aby tím jeho příběh skončil. Že tím zároveň nakopne evoluci celé galaxie je určitě příjemný bonus. Proto tedy syntéza. A třebas z toho časem bude nějaké to „Ascend to transcendence” jako v civkové Alfě Centauri, což koneckonců naznačuje i EDI v roli vypravěče.

Čas hraní btw přes 54 hodin. War Assets něco přes 4,2 tisíce (vzhledem k poloviční galaxy readiness násobte dvěma). A na závěr Jabův útok na Zemi a závěrečné foto. :)

Pro: Skvělá atmosféra, dojemné momenty, NPC, War Assets, bez otravného hackování, propracovaný svět a jeho vývoj

Proti: Přemíra soubojů, bugy, absence popisu postupu v úkolech, občasná nepřívětivost ovládáni atp.

+34
  • PC 100
Mass effect je moje nejoblíbenější série (zatím) zahrnuje vše co vyžaduji od RPG hry, a samotný Mass Effect 3 je epické zakončení celé série.
Nedoporučuji ale hráčum kteří si nechtějí zahrát předtím Mass Effect 1 a 2.

Pro: vše

Proti: konec (nebyl ani tak špatný ale horší je že si pravděpodobně za sheparda nezahrajeme)

-10 +3 −13
  • PC 30
Nedokážem prekusnúť naivné pointy, kde ľudstvo všetkých zachráni, lebo je špeciálne, má city, je odvážne, morálne a podobné bláboly. Je to krok späť do doby spred 16 storočia, kedy cirkev dávala zem a ľudstvo do stredu vesmíru, okolo ktorého sa všetko točí. Nezmyselné interpretácie efektu pozorovateľa v kvantovej fyzike, slobodná vôľa, „hard problem of consciousness" a ďalšie aspekty robia to isté, vychádzajú z toho istého pocitu dôležitosti a jedinečnosti. Dej a pointa celej tejto série len nadväzuje na tento egocentrický a naivný kresťanský princíp, ktorý oblbol mozog desiatkam generácií a len bohvie (ten by totiž mal vedieť všetko) do akej značnej miery narušil zmýšľanie ľudí.

Čo robilo Tolkienov svet zaujímavým a jedinečným v tej dobe? Už pred 80 rokmi sa dokázal vymaniť z tejto dogmy. V stredozemi ľudia nie sú najlepší, ani najmorálnejší. Isildur zradil, Boromir zlyhal, množstvo ľudských národov sa za peniaze pridalo na stranu zla a do popredia sa dostali skôr hobiti a elfovia, vďaka čomu dostal galilejovu víziu do svojho diela, a to napriek tomu, že sám Tolkien bol veriaci, i keď na tú dobu to neni moc prekvapivé.

Tým je pre mňa táto hra a celá séria zabitá. Nech je gameplay, akokoľvek výdatný, pri tomto type hier, kde nejde len o akciu (síce nie žeby jej bolo málo) nie je možné sa zbaviť aj tohto aspektu. Je mi jasné, že to nie je zamýšľané, ako umelecké dielo s filozofickými myšlienkami, ale istý dopad to určite má. Mám rád scifi žáner, ale často to v tomto žánri skĺzne do pátosu. Táto trilógia tomu dala korunu. Chápem, že to toľko ľudí oslavuje - ak si človek dokáže odstaviť mozog, tak je to možno celkom zábavné, mne sa to ale nepodarilo.
+1 +19 −18
  • PC 100
Herná výzva 2017 - "Pokračování příště!"

Neviem, či mám problém s DH, lebo som nevedel nájsť hodnotenie 110%. Preto sa teraz musím uspokojiť len so 100% hodnotením. Lepšie zakončenie Mass Effect trilógie som si nevedel predstaviť ani v sne. BioWare zobralo všetko dobré z Mass Effect a Mass Effect 2, aby vytvorilo tento parádny diel.

Shepardov príbeh pokračuje, ale tentokrát sa na stranu zla vedľa Reaperov, ktorý sa snažia ovládnuť celú galaxiu postaví aj Cerberus. Shepard bude musieť zjednotiť všetky dostupné rasy, aby sa spolu postavili proti nechcenej hrozbe pomocou Crucible. Ako aj v predchádzajúci dieloch, aj tu nesmú chýbať členovia týmu, ktorých si berete na misie. A opäť som si ich rozdelil na dvojice (Garrus + Liara, Ashley + James, EDI + Liara/James/Garrus/Ashley). Počas príbehu sa objavili aj spoločníci z ME2 a niektorý z nich sa museli obetovať za dobrú vec. V hre sa striedali akčné prvky, s prvkami oddychovími v podobe misií na Citadele. Samotný záver bol neopísateľný, taký zážitok som hádam pri žiadnej hre nezažil, dokonca nie jedno oko mi nezostalo suché.

Grafika sa opäť posunula o krok vpred a bola nádherná. Soundtrack, ktorý bol vynikajúci dodával hre výbornú atmosféru. Dabing postáv bol taktiež fantastický. Preskúmavanie rôznych galaxií bolo oproti druhému dielu o dosť lepšie. Aj cutscény pokročili ďalej a boli viac filmovejšie.

Stále nemôžem uveriť tomu, že k celej trilógii som sa dostal až tento rok a doteraz som sa jej vyhýbal. Na tútu hru už nenachádzam slov. Je to neuveriteľný zážitok a skvéle zakončenie Shepardovho dobrodružstva. Naozaj mi tu chýba tých 110%. Jedným slovom PARÁDA.

Pro: Príbeh, Shepard, postavy, grafika, soundtrack, atmosféra, galaxia, filmovosť,ending, ...

+23 +26 −3
  • PC 85
"Knock, Knock."
"Who´s there?"
"Reapers"
"Reapers who?"
"Reapers who´re gonna fuck you all up."


Reapeři nám přišli. Hrozba, o které se mluví už od začátků prvního dílu, která má předznamenat zánik galaktických civilizací, je konečně zde. A ciwe, bordel tu dělají opravdu ohromný. To, co na hře totálně miluju je ten fakt, že vůbec nešetří tou svou filmovostí. To samozřejmě znamená, že husina mi tu přebíhala prakticky neustále. Atmosféra je perfektní, dodnes si pamatuji ony zážitky z hraní, kdy jsem třeba jenom stál v hale plné uprchlíků, poslouchal jsem toho týpka v televizi, jak podává neveselé zprávy o reaperském postupu a do toho hrála hudba z ME1 "C-Sec" avšak tentokrát s poněkud pochmurnějším a tajemným podtónem. Anebo první pohled na dva mohutné Reapery, jak demolují turianské jednotky před Palavenem... Prostě lahůdka. A prožíval jsem to jak sviň! Během závěrečné sekvence v misi na Tuchance s "menším" Reaperem mi třeba pumpovalo srdce jak o závod, v závěru mise na Rannochu jsem se třásl jak osika, a konečně na Thessii v okamžiku kdy Kai Leng (jeho smrt byla jedna z nejuspokojivějších částí celé trilogie, doporučuji renegade option!), uletěl, jsem měl opravdu seriózní pocit, že hru prohrávám.
Chemie mezi charaktery tu funguje opět skvěle. Válkou znavený Shepard nám víc křičí, víc smutní a párkrát se i zasměje. Celkově se z něho tříská víc emocí. Z parťáků tu vyloženě září Garrus, nejenže má se Shepardem opravdu hezké rozhovůrky na Normandii, ale i jeho komenty v průběhu misí jsou skvělé a vtipné. To samé s Tali, se kterou jsem táhl krásnou romanci. "odhalení" její tváře mě ale pěkně nasralo, jestli někdy byl ideální moment pro její premiéru, bylo to tehdy, když si jí poprvé sundala na své domovině Rannochu po Reaperově porážce. Ale ne... naprosto promarněná příležitost.
A co se týče Illusive Mana a jeho roli ve hře, musím opět konstatovat, že se jedná o jednu z nejlepších postav z celé série. Cerberus byl pro herní příběh opavdu skvělej.
Jsem navíc rád, že Bioware zabili pár kladných postav, ve finálích takových epických příběhů prostě musí být nějaký ty oběti. Mordin i Thane měli oba důstojnou a neodfláklou smrt, odpočívejte v pokoji, hoši. Byli jste borcí.

Souboje jsou zde z celé trilogie na úplné špici. A to pořádný. Zatímco v předchozích dílech jste se většinou jen přesouvali z krytu do krytu a postupně oddělávali nepřátele, zde vám zaručuji, že budete muset hodně taktizovat a taky hodně ustupovat. Nepřátelé se totiž naučili používat granáty, které vás (na vyšších obtížnostech) dokážou roztrhat na kusy i s určitou částí štítu. I druhy nepřátel tu jsou parádní, cerberovští Nemesis vás donutí dvakrát se zamyslet, jestli z toho krytu máte vykouknout, po Phantomech budete střílet jak zběsilí, přičemž ony budou před vašimi kulkami po matrixovém stylu uskakovat, u Brutů pokaždé zapomenete, že umí přeskakovat překážky, a konečně před Banshee budete prostě zdrhat, já to tak dělal, protože to opravdu jsou asi ty nejhrůznější nepřátelský jednotky, s jakými jsem se během své herní kariéry setkal. (Při těch jejich rychlých teleportech jsem vždycky hrozně zpanikařil, brrr) Souboje jsou zde opravdu nejlepší a nejzábavnější, těším se, až si to někdy zahraju na tu Insanity obtížnost.

Co se konců týče, nebudu tu říkat nic převratnýho... Ano, byly dost hrozný. Ani mi tolik nevadilo, že na vašich rozhodnutích v podstatě nezáleželo, ale lezl mi na nervy ten fakt, že nic neuzavřel. Žádný popis toho, co bylo dál, co se stalo s vašimi parťáky, nebylo vůbec žádný rozloučení! Pamatujete Pána prstenů a jeho 1000 konců? Možná to bylo moc, ale bylo to rozloučení, dávali jsme tím sbohem postavám, co jsme si zamilovali. To samé měl udělat i Mass Effect, nicméně žádný takový. Jen něco prosvištělo vzduchem a pic kozu do vozu, máme tu závěrečné titulky. A výběr z těch konců? To musím zanalyzovat, to prostě nemůžu odolat... Bacha, celkem dlouhý!

Destroy: Ending, jenž je podle Bioware koncem nejhorším, byl tím, který jsem zvolil já.
Zničit Reapery. To byl sen, který se nám rodil v hlavě už po první hodině hraní Mass Effect jedničky, sen, který postupně gradoval víc a víc. A když jsem konečně dostal tu možnost, chopil jsem se jí? No jasně! Je sice smutný, že Gethové a i EDI, která mi už mnohokrát zachránila krk, zemřeli, ale to je holt válka. Válka nikdy není pěkná, někdy prostě je potřeba něco obětovat pro blaho jiných. Nejsem moc fanda rčení "účel světí prostředky", ale za takového válečného stavu to chápu. Navíc ten totálně stupidně debilní demagogický BULLSHIT, že syntetické bytosti se pokaždé vzbouří proti svým pánům, je totálně idiotský. Catalyst patrně přehlídl ten fakt, že jsem před pár dny nastolil mír mezi Quarijany a Gethy... Hmm, asi nečte zprávy na novinkách.cz . Plus Mass Effect je sci-fi, ne fantasy, nejedná se o žádné magické prokletí či proroctví (v takovém případě bych to možná akceptoval), tudíž tenhle názor vůbec nemusí být pravdou, což mu Shepard sakra měl říct! Navíc je strašně uspokojivý sledovat Reapery padnout k zemi mrtvý. Mnohem uspokojivější, než když prostě odlítnou pryč. Ne. Prostě destroy. Tečka. Jak řekl Anderson - ,,We destroy them, or they destroy us."

Control: Kdybych byl filmový scénárista, tenhle konec by mě nasral jak hrom. Za prvé je divný. Extended cut nám ukazuje ukázku Sheparda s hlubokým velkolepým hlasem, nicméně zní víc tyransky než protektorsky. Do toho všeho hraje celkem znepokojivá hudba. A za druhé je to po scénáristické stránce totální garbič. Celou hru bojujeme proti Illusive Manovi a snažíme se ho přesvědčit, že snaha o ovládnutí Reaperů je špatná. Celou fucking dobu. Ale najednou přijde ten hvězdnej fakan a řekne, že to vlastně je možný? Že to tak opravdu může skončit? Nasrat! Ve filmové branži se říká, že pokud má film dobrý konec, lze mu ledacos odpustit. Tohle fakt není ten případ. A mimo jiné, tady těm "božským" entitám nevěřím, jak máme zaručeno, že se v určité situaci neobrátí proti galaktickým civilizacím a vraždění nezačne znovu? Celu dobu bych žil ve strachu, to fakt nechci.

Synthesis: Podle mého nejhorší ending, byť se vás Bioware silně snaží přesvědčit v pravý opak. V podstatě bez jakéhokoli souhlasu uděláte ze všech obyvatel galaxie světélkující kyborgy, nebo respektive sprostě se rozhodnete za ně. A pro všecko na světě, jak to jako má ukončit ten konflikt mezi syntetiky a organiky? Když jsou teď všichni kyborgové, tak to už jako nebudou tvořit jiné syntetiky? Všechno už bude v pořádku? Pochybuju. Navíc mi to vůbec nepřijde jako nějaký kompromis, to fakt ne, z celkového hlediska mi to přijde, jako tiché podmanění se Reaperům, podmanění se JEJICH ideálnímu stavu galaxie, ne tomu našemu. Za tohle kurva přece Shepard nebojoval! Navíc už v minulosti nám trilogie dokázala, že i když máte stejný původ, neznamená to hned, že všichni budou žít v harmonii a míru. Stále zde budou určité politické, sociální a morální názory, které se mohou mezi Reapery a ostatními lišit. A co z toho pak vyplyne? Ano, válka, jak jinak. A konečně - přijde mi extrémně nefér vůči všem těm předešlým civilizacím, které se zuby nehty snažily přežít, které stavěly Crucible a posílaly varování dalším civilizacím, které bojovaly a byly vyhlazeny, že Reapeři se ze svým činů nezodpovídají, a místo toho mají lážo plážo v galaxii podle jejich představ. Co takovej Javik, kterému Reapeři zničili totálně vše z jeho kultury a života? Co mu vyhladili lid? Být jím, tak proklínám Shepardovo jméno na věky věků.

O těch koncích velice rád diskutuju, takže kdybyste měli zájem, určitě pište.


Co se hudby týče, strašně jsem se bál, že s odchodem Jacka Walla už to nebude to samé, Mansella mám celkem rád, ale stejně... Ukázalo se však, že moje obavy byly zcela zbytečné, hudba je nadupaná, parádní a husina z ní jde jakbysmet. Za zmínku stojí především tracky: "Leaving Earth", "View on Palaven", "Cerberus Plot" nebo "We face our Enemy together".

Mass Effect 3 byla nesmírně parádní hra, která měla dobře našlápnuto k tomu stát se nejlepší hrou trilogie, nicméně zmíněný ending a pár hrubek to bohužel znemožnily, takže vítězně z toho nakonec vychází ta dvojka. I tak se ale jedná o úctyhodné a dojemné zakončení, plné akce, emocí a filmovosti, takže až na ten konec si fakt nemůžu vůbec stěžovat.
Cesta to byla těžká, úmorná, ale i neskutečně zábavná. A jedno musím říct... hraní her mi už mnohokrát znepříjemnilo život, ale kdybych měl říct sérii, kvůli které veškeré to paření stálo za to, vybral bych si Mass Effect.
Děkuju.

Pro: Atmosféra, souboje, parťáci, filmovost

Proti: Ending, některé vedlejší úkoly

+30 +31 −1
  • PC 85
Je těžké být objektivní na konci tak skvělé trilogie. ME3 má mouchy, které mě dost iritovaly. Má ale také skvělé momenty a spoustu věcí, které se táhnou napříč díly a které si mě získaly již v prvním ME. Stručná verze mého názoru by byla: Mám spoustu výhrad, ale přesto tu hru zbožňuji.

Boj
Běh, krytí, úhybné manévry - všechno na mezerníku a hráči modli se, aby postava udělala, co chceš. Spousta zbytečných smrtí kvůli krytí se místo běhu a kotoulu místo krytí. Jinak však k akčním momentům nemám výhrady. Boj nepostrádá dynamiku a poskytuje hráči dost svobody, aby si ho přizpůsobil k obrazu svému. Ocenila jsem návrat k výběru a vylepšování výzbroje. Limit na zatížení je skvělým bonusem, který do boje přinesl trochu logiky. Kdo z nás by chtěl běhat po bojišti s pěti zbraněmi a paklem granátů? Navíc je nakupování zbraní druhá nejlepší věc na světě hned za nakupováním bot. Třetí díl série pokračuje ve spojení, které bohužel moc často nevidím - RPG příběhu a TPS boje.

Prostředí
ME3 Citadela byla nejlepší verzí Citadely v trilogii. Živé krásné místo, v němž dokonale vystihli iluzi míru v době války a následně trpké vystřízlivění. Poslouchání rozhovorů kolem stojících bylo příjemným bonusem. Krom toho, že příjemně dotvářely atmosféru a přibližovaly galaktickou situaci skrze životy jednotlivců, byla drtivá většina z nich dobře napsaných. Vyloženě jsem se na destinace vracela, abych si vyslechla další část. Nabírání úkolů právě z takových rozhovorů byl pak jednoznačně skvělý krok. Krom toho se na Citadele nacházela celá řada menších drobností, které pobavily (Blasto 6) a ukázaly, že si se zdejší oblastí tvůrci vyhráli.
Na druhou stranu to bylo jediné takové místo ve hře. Žádné další otevřené propracované prostranství už se nenašlo, což byl oproti ME2 krok zpět. Jediná další prostředí byla otevřenější bitevní pole a naprosto arénovitá bitevní pole, kde vás vysadili a vyzvedli hned po zastřelení posledního nepřítele. Ukázkovým příkladem takové mise byl Benning. V tomto ohledu tvůrci hru naprosto odfláknuli.

Příběh
Opět skvělé věci vedle tragických. Hra mi přinesla celou řadu vyloženě emotivních chvil, kdy jsem jen bezradně civěla a nedokázala se hnout (poslední rozhodnutí), nesnášela se za svá rozhodnutí (zastřelení Mordina a Wrexe), brečela (Thanova a Legionova smrt, neustále narůstající nástěnka na Normandy), vískala nadšením (Thresher maw vs. Reaper), smála se (EDI a její „jednou vás všechny ovládnu“ vtipkování) a užívala si napětí (souboj mezi Thanem a Kai Lengem, chrám na Thessii). Dalo by se pokračovat do nekonečna. Dobře provedené bylo také gradování příběhu. V první polovině se nám střídají všechny možné typy emocí a je to nejlepší část pro plnění vedlejších úkolů a blbnutí. Pak přijde Tuchanka a všechno už jde jen do háje. Obzvláště renegátská verze dožene Sheparda na hranici šílenství.
Pak jsou tu ovšem odfláknuté momenty. Ignorování prvků z předešlých her se tu zmiňovalo několikrát. Že se v závěrečné bitvě nijak neprojeví Rachni bych ještě přežila, ale že jsem si musela googlit, kdy jsem potkala Morinth? Lol. A takhle to bylo se spoustou věcí. Buď nic, nebo jen nenápadná zmínka, aby se neřeklo, a jede se dál. Stejně ignorovali věci z příběhu samotné ME3, což bylo nejvíce vidět v závěrečné bitvě. Čekala jsem, že ve scéně s přilétající flotilou bude větší důraz na to, co jsem ne/udělala.
Pokud jde o postavy, většina z nich je nám známá. Díky bohu, protože interakce s parťáky je v ME3 dost omezená. Na prohloubení vztahů se známými společníky to stačí, ale na získání sympatií s novými už tolik ne. Vega a Cortez šli naprosto mimo mě.

Technické provedení
Mnohem lepší grafika než ve dvojce. Jsem technický neumětel a na kvalitu obrázků zrovna moc nedám, ale z dvojky mi krvácely oči. Trojka díky bohu nebyla v tomto ohledu tak odfláknutá a až na zlomvazové kroucení hlavou NPCček, s nimiž jste mluvili v nevhodném úhlu, jsem si nevšimla ničeho vyloženě trapného.
Dabing a veškeré ostatní zvuky jsou stabilně na vysoké úrovni a nutí vás hru prožít, ne se jen bavit u jejího sledování. Trochu ovšem zamrzí, že na stejné úrovni není i hudba, kterou jsem vlastně vůbec nezaznamenala. Hra by s dobrým soundtrackem v některých momentech mohla být mnohem emotivnější.
Přílišné provázání single a multiplayeru, které nutí hráče hrát obojí, pokud chce nejlepší skóre, je jen dalším omezením pro lidi jako já - kteří multiplayery moc nemusí a chtějí odehrát hlavně příběh. Kdybych chtěla hrát onlinovku, koupím si onlinovku.

Endingy
Asi budu v menšině, ale mně se závěr hry líbil, byť i k němu mám pár výhrad. Bez Extended Cut DLC by pocitově skutečně šlo jen o jeden ending s třemi barevnými filtry a je do nebe volající drzost, že EA/Bioware dovolila hře vylézt na veřejnost s původní verzí. Ideově mi však endingy přišly v určitém ohledu geniální a snad i originální.
Myslím, že největší problém spočívá v tom, že jsme všichni zvyklí na zcela jasně dobré (a občas špatné) konce. Jenže ME3 takové konce nemá a výklad toho, co je dobré a co špatné se liší hráč od hráče. Stačí se podívat na jakoukoliv diskuzi a nenajdete ani jednu věc, o níž by dva lidé netvrdili dvě věci. Když došlo na okamžik rozhodnutí, doslova a do písmene jsem deset minut stála na křižovatce, googlila si důsledky a nemohla se rozhodnout, co udělat. Tolik otázek, tolik zodpovědnosti, tolik možných důsledků a etických rozporů! Je snadné přijít s čistým a jasným výsledkem. O dost těžší je dovést hráče k pochybnostem. Tvůrci zakopli při provedení a doručení příslušných emocí, ale scénáristicky a ideově jsou ME3 endingy jedním z nejlepších ukončení hry, s jakými jsem se setkala. Z prostého důvodu - ještě měsíce budu přemýšlet o následcích svých rozhodnutí a o tom, která varianta je nejlepší.

Pro: volba zbraní, dynamika boje, úkoly z náhodných rozhovorů, Citadela, dabing, konec

Proti: přeplněný mezerník, provázanost s multiplayerem, nevyvážené úsilí při tvorbě hry

+21
  • PC 90
Tak a je to za mnou, dokončil jsem herní trilogii, která mě naprosto uchvátila. Bylo jenom dobře, že jsem si projel celou trilogii naráz a tak přecházel mezi jednotlivými díly s pevně vrytými vzpomínkami a pocity.

ME 3 je pro mě skvělým zakončením trilogie, tím lépe že jsem se dostal k verzi se všemi DLC a dostupnými patchi. To ale neznamená, že hru beru jako bezchybnou. Různých chybiček, nedostatků jsem našel dost.

V ME 2 jsem nechápal proč lze vylepšít Normandii pancířem, či štíty. Kromě větší palivové nádrže a dvojnásobné kapacity sond, nejsou vylepšení prakticky k užitku. Tak proč v ME3, už tyto možnosti nejsou? Galaxie je nebezpečnější než kdy dříve, teď by se rychlejší pohon, nebo nějaká jiná vychytávka dost šikla.

Získávání armády, tak to jsem si užíval. Poctivě jsem si pročetl každou novou informaci o další posile, a zálibně pozoroval jak zelená linka roste. Tak proč je velikost armády dále nedůležitá? Pokud mám minimum, průběh finále se neliší. Nakonec i tento prvek upozorňuje, že vývoj hry asi nedostal tolik času kolik potřeboval. A tak takovéto odbočky, které končí slepě, docela dokáží zkazit dojem.

Co se týká dialogů, v ME 3 mi přišly opravdu "nejzrádnější". V jistých místech, po špatných zkušenostech, jsem se obával zdali zvolena možnost nepovede v opak, toho co bych chtěl. Několikrát jsem se tak stal obětí, dřívějšího špatně zvoleného dialogu. Na druhou stranu život není jednoduchý, tak proč by to mělo být jednodušší v ME 3.

Ovšem příběh, hudba, atmosféra - to vše absolutně zametlo s výše zmíněnými nedostakty. Už od začátku epičnost z celé hry jen srší a já pociťoval nějaké tempo.
V podvědomí mi to jednoduše říkalo- "už se blíží konec, teď nebo nikdy". Opravdu jsem prolnul s tíživou atmosférou rozbouraných měst a zanikajích civilizací. V žilách mi snad musel kolovat jen adrenalin.

ME 3 (potažmo celá trilogie) u mě určitě neztrácí kvůli tomu, že herní mechanismy nerostou do nebes. Ani tím, že hra nenabízí mnoho vedlejších linií a alternativ. Tato hra se u mě zapsala stejně jako Mafia nebo Witcher. Zkrátka přehlížím mnohé nedostatky, zastaralost atd., hra u mě boduje daným atmosférickým příběhem. který si chci prožít znova.

Co se týká konce, byl jsem spokojen. Nebylo to úplně co jsem očekával ale získal si moje sympatie - zaplať pánbůh. že jsem se nesetkal s původní formou těsně po vydání.
Shepardovu oběť jsem očekával. Překvapily mě tři možnosti, ze kterých jsem si zvolil Syntézu organického a anorganického života. Autoři si ale mohli dát tu práci a pro každy filmeček udělat aspoň odlišné záběry. Změna defacto jen v barvě impulzu = poněkud trapné.

Ačkoli ME3 asi nebyl dodělán tak, jak by si zasloužil. A ačkoli je to solidní hybrid mezi RPG, Akcí a Adventurou. Pro mně je třetí Mass Effect, takový jaký má být. (kromě některých detailů :D )

90% - už aby byla Andromeda!!!

Pro: Kvalitní zakončení série s mistrnou atmosférou.

Proti: Nedodělávky a prvky za které něco musím strhnout.

+19
  • PC 75
Následující koment je zaměřený na celou trilogii Mass effect. Pokusím se tu popsat silné a slabé stránky každého z dílů a celkově porovnat jejich kvalitu na základě jednotlivých faktorů.

Koment píši především pro ty DHčské důchodce, kteří nedají dopustit na hry jako Planescape nebo Fallout 2 a jakmile jim ukážete nějakou novou hru od Bioware, tak automaticky berou do ruky a křížek a začnou odříkávat modlitbu proti zlým duchům. Ačkoliv ME mohu těžko porovnávat s hrami jako je třeba Baldur's Gate, tak tuhle sérii považuji za to nejlepší, s čím Bioware přišlo v posledních 10 letech a rozhodně stojí za zkoušku.


Co by Vás tedy mohlo zaujmout? Nebo možná ne? :D


Charaktery – ME série je celkem dost založená na interakci s postavami. Během každé mise můžete očekávat různé interakce na základě vybraných postav (před každou misí si vyberete další dva členy týmu, kteří vás doprovodí). Jedná se o klasické komentování situace známé již z her jako je Baldurs gate, kdy vám některá postava na rovinu řekne, že tohle se jí líbí/nelíbí. Nic velkého, ale tenhle prvek mě u her vždy potěší. Mluvit s postavami můžete i mezi misemi přímo na lodi, jak už je zvykem ve všech Biowareovkách. Nejlépe ale tyto rozhovory jsou zvládnuty v ME 1 a 2. Po každé splněné misi se, vám odblokuje další část rozhovorů s jednotlivými postavami. Někdy se jedná o věci týkající se samotné předchozí mise. Jindy ale můžete s postavami probrat jejich minulost, případně vaší společnou budoucnost, pokud máte zájem zkusit si romanci s některou z postav. V ME3 se snažili celou situaci ulehčit a postavy na lodi s vámi budou mluvit jen výjimečně (maximálně prohodí jednu dvě věty, když na ně kliknete) případně během předem domluvené schůzky. Tyto schůzky navíc domlouvají skrze email. Celá situace pak působí docela komicky, když si s vámi chtějí promluvit a pošlou vám email, i když jste na stejné lodi. Samotná loď má velikost tam maximálně dvoupatrového rodinného domku, takže pořádně zakřičet by možná bylo efektivnější.

Co se týče samotných postav tak zde najdete jak klasické klišé tvrďáky tak poněkud komplikovanější postavy. Velice jsem si například oblíbil postavu Thanea z druhého dílu, který má jak zajímavé vystupování tak backstory. Druhou nejoblíbenější postavou je asi EDI ze třetího dílu. Jedná se o AI, která se často snaží pochopit lidské chování. To sice není zrovna novinka, ale zpracována je velice dobře. Prostě ty její vtipy o tom, jak jednou ovládne svět, mezitím co bojujete proti jiné vzbouřilé AI, jsou k nezaplacení.



Import postavy – Během hry máte možnost si importovat postavu z prvního dílu do druhého a z druhého do třetího. Kromě samotné postavy si tím však importujete i všechna rozhodnutí. Postavy v druhém dílu tedy budou přímo reagovat na věci, které jste udělali v dílu prvním. A nejedná se jen o postavy, které můžete vzít do týmu, ale i všechny se kterými jste se setkali.

Zde je poněkud komické jak během prvního a druhého dílu narazíte na bezpočet lidí skrze jednotlivé mise a ve třetím díle většinu z nich najdete v prostorech citadely, které mají dohromady možná tak 300 metrů čtverečních. Ještě si neodpustí poznamenat jaká je to náhoda. Ano je to náhoda, když v Citadele na které je 12 milionů lidí narazíte během hodiny dvacetkrát za sebou na lidi, které jste skrze posledních pár let potkali. Ale tak asi by bylo hloupé se v tomhle snažit hledat nějakou realističnost, takže to rozhodně neberte jako takové mínus. Je to spíš jen taková drobnost, nad kterou jsem se pousmál.

Doporučuji využít této stránky, pokud například nechcete hrát první díl a rovnou jít do druhého, tak můžete využít jeden ze savů, který má tato stránka k dispozici. Sám jsem toho využil při hře třetího dílu, kdy jsem si chtěl zkusit hru, ve které většina členů týmu v díle druhém zemřela v poslední misi.



Rozmanitost vesmíru a jeho obyvatel – jednou z věcí, které se mi na ME skutečně líbí, je rozmanitost různých živočišných organismů a jejich historie. Není to další vesmír, ve kterém vytvoří další rasy prostě jen tím, že vezmou člověka a dají ho do různých barev. Ani se nejedná o vesmír, kde by vzali různé pozemské živočišné druhy a udělali z nich další mimozemské druhy. Ano, nějaké podobnosti tu jsou, například Asarijky jsou víceméně jen lidi v modrém a se zvláštními vlasy, Hanarové vypadají jako medůzy a Krogané jako žáby. Jsou tu však rasy, které vypadají velice unikátně. Například Elcorové nebo Turiané. Některé rasy dokonce mají i menší závoj tajemství okolo sebe, protože nemohou opustit své skafandry kvůli nízké obranyschopnosti samotného těla (zajímavá myšlenka podporující ty teorie, které tvrdí, že velké množství léků, které nám dnes pomáhají, nás z dlouhodobého hlediska velice oslabují) příkladem jsou Volusové a Quariané. Také tu nechybí syntetické rasy vzniklé ze vzbouřených programů umělé inteligence. Příkladem jsou Gethové.

Celé toto prostředí s různými rasami velice pomáhá celkové atmosféře hry. Pokud začnete prvním dílem tak ve třetím už víte, co od které rasy můžete předpokládat. Svým způsobem bych to mohl považovat za mínus, protože to podporuje rasové stereotypy v samotné hře. A to že ukážete jednu hodnou postavu, v jinak zlé rase rozhodně, neukazuje variabilitu rasy samotné, ale spíše funguje jako výjimka potvrzující pravidlo.



Herní třídy – Na začátku hry si vždy vytvoříte jednu herní třídu. Svým způsobem je to rozhodnutí jestli chcete jen střílet nebo využívat magii nebo technologii, případně to trochu promíchat. Magii se tu říká biotika. Toto rozdělení přidává hře na znovuhratelností. Jednou si totiž můžete vzít Adepta Biotiky a projít hrou téměř bez výstřelu a podruhé si vzít Soldiera, který má na výběr různé druhy nábojů pro různé situace a hru si klasicky prostřílet. Nejvíce jsem si oblíbil Infiltrátora. Jedná se o mix Soldiera a technika. Specializuje se především na ostřelovačky a díky technickým schopnostem má možnost používat taktický plášť, který vás na chvíli učiní neviditelnými. Velice užitečné na nečekané odstřelování nepřátel a úniky z obklíčení.



Zbraně – Zde se již dostáváme k části, ve které se jednotlivé díly značně odlišují.

ME1 – V prvním díle svým způsobem není ani tak důležitá schopnost mířit, jako kolik bodů jste dali do ovládání dané zbraně. Pokud například plně vylepšíte ovládání útočné pušky a vezmete do ruky brokovnici, tak ani z půl metru nepřáteli skoro neuberete. Tento systém mi ale příliš nevadil. Zbraně v prvním dílu totiž nepotřebují zásobníky a místo toho se pouze zahřívají. Mít jednu zbraň celou hru tedy není problém.

Takovým menším problémem bylo snad jen to, že bez ohledu na to s jakou zbraní se naučíte, tak sebou na mise máte všechny. Nechápal jsem proč třeba i Adept, který zbraně prakticky ani nepotřebuje, má na zádech útočnou pušku, sniperku a brokovnici, které stejně během hry nikdy nepoužije.

ME2 – Druhý díl již šel jinou cestou. Odstranil ze hry vylepšování ovládání zbraní a nahradil ho systémem perků. Samotné perky vám tedy mohou trochu zvýšit působené poškození, ale i bez nich jste schopní danou zbraň bez problémů aktivně používat. Druhý díl taky přidal do hry termální zásobníky, které krásně vysvětlil revolucí ve zbrojnictví, která proběhla mezi prvním a druhým dílem v rámci které bylo přehřívání zbraní považováno za příliš velký mínus. Zbraně tedy dostali termální zásobníky, které během hry musíte měnit. Naštěstí všechny zbraně ve vesmíru používají jen jeden model zásobníku …

Dalším plusem se stalo stanovení zbraní pro každou herní třídu. Pokud jste si například vzali infiltrátora, dostali jste pistoli, smg a odstřelovací pušku. Naproti tomu Adept, který zbraně využívá spíše minimálně, dostal pouze pistoli a smg.

ME3 – Třetí díl se opět snažil být co nejvíc user friendly a dovolil vám vzít si jakoukoliv zbraň na jakoukoliv misi. Regulátorem toho co si vezmete za zbraně, se stala váha. Čím víc zbraní tedy máte, tím delší máte cooldown při používání technických/biotických schopností. Osobně se mi tento krok příliš nelíbil, protože sebral ze hry takovou tu nutnost vystačit si s přidělenými zbraněmi z předchozího dílu. Takhle si můžete jako Biotik (mág) klidně vzít sniperku. Možná to ale někoho potěší, že si bez ohledu na třídu můžete vzít jakoukoliv zbraň, ale já jaksi preferuji předchozí díl, který mě přímo motivuje k tomu, abych zkusil víc druhů zbraní.



Taktika/obtížnost – Během hry máte možnost dávat členům týmu rozkazy. Jedná se spíš jen o jednoduché příkazy, jako jdi tam, braň tohle a zaútoč na tohohle. Během některých těžších misí v ME2 a v některých dlcčkách se to však velice hodí. AI má někdy ve zvyku například přeskočit přes kryt a začít to pálit do nepřítele pěkně na férovku a příkazem, že mají bránit nějakou pozici, jim v tom lehce zabráníte.

Největší využití taktiky se nalézá v ME2, kde při hře na šílenou obtížnost, to skutečně chce mít dobře vytvořený tým. Každá postava má nějaké schopnosti a jejich kombinace vás může dostat z těžkých situací. ME3 mě v tomto směru velice zklamalo, protože i při hře na šílenou obtížnost jsem jen skutečně výjimečně měl nějaké větší problémy. Mezitím co v druhém díle je hodně nepřátel chráněno kinetickými/biotickými bariérami nebo brněním, (občas všemi třemi najednou a zde musím zdůraznit, že různé schopnosti fungují jen na určité typy štítů, takže jednou schopností musíte sejmout kinetickou bariéru a jinou zase brnění) ve třetím šli vývojáři tou jednoduší cestou a nepřátelé nikdy nemají víc než jen jeden typ obrany. Někdo to může považovat za plus, protože nemusíte mít nutně tým sestavený tak, aby byl vhodný do každé situace, ale pro mě je to jednoznačně mínus, protože to sebralo ten HC prvek, který má hra ME2 na šílenou obtížnost, kde některé boje dají skutečně zabrat.



Těm chytřejším už asi došlo, že nejsem ani tak fanda celé série, jako především druhého dílu, který podle mě šel správnou cestou. Třetí díl mi prostě nesedl. Od lehčí obtížnost, přes horší kvalitu rozhovorů až po celkové filmové zpracování, kdy vás například hra po některých misích, přesune do snu hlavního protagonisty, ve kterém hledá v temném lese dítě, které nedokázal na začátku hry zachránit. Kapitola sama o sobě je zmrvený konec, který mě hodně zklamal. Největším mínusem jsou ale mise. Mezitím co v druhém díle jsou celkem kreativní, ve třetím šli spíše cestou někam zajet, něco zničit a odjet. Jediným plusem trojky je větší variabilita nepřátel, ale to hru u mě nezachránilo.

Pokud tedy hledáte zajímavou sci-fi sérii, pak určitě mohu celou trilogii ME doporučit. Pokud však nemáte v plánu strávit u celé série stovku hodin, pak si plně vystačíte s druhým dílem, který považuji za nejvydařenější.

Pro: Vesmír, využití schopností, zajímavé postavy.

+22
  • PC 80
KonečněMass Effect který je dobrou hrou - sice jde o stále tentýž ultimátní sci-fi kýč, který vykrádá prakticky všechno co se v žánru objevilo, ale teď už konečně v chytlavě hratelné podobě a bez většiny otravností předchozích dílů.

A i příběhově jde o díl zdaleka nejlepší - přiznám se že příliš nerozumím hloupým reakcím hráčů stěžujících si na rozuzlení hry, vždyť stále je milionkrát lepší tato jednoduchá kopie Já, Robot a Deus Ex, než klasické tupé "zabij hlavního bizarně přemrštěného bosse a hohoho vítězství, davy jásají", z dílu předchozího.
Že se některá rozhodnutí hry projevila tak maximálně v detailech a v závěrečné slideshow vykradené z Falloutu? A co kdo čekal, vždyť ta série už od začátku dávala jasně najevo že volnost hráče je tu značně iluzorní a stejně se jede od prvního dílu po jasně definované přímce.
Hlavně ale konečně má příběh a průběh hry k němu vedoucí nějaký smysl, není to klišé honba za hlavním záporákem, a není to ani babysitting bandy retardovaných postaviček - dát dohromady rozdělenou galaxii už alespoň funguje jako dobrá motivace ke hraní a k detailnějšímu prozkoumávání vedlejších úkolů.

Sice je hra samozřejmě stále nesmírně hloupá, přetékající vylízaně patetickou snahou o "emotivní momenty" pro okouzlení primitivních mas, a odehrávající se v zoufale samoúčelném světě který nepůsobí o nic reálněji než svět Doomu, ale zároveň už se ve ní konečně místy objevuje zdravý nadhled a nadsázka která tu space-opera parodičnost bez uzardění přiznává. Sebeshazování a nahláškované postavy jsou přesně to co celou sérii vytahuje z bahna bezvýrazné šedi macho tuposti běžných mainstreamových stříleček. A otupuje hrany mnohým situacím, kdy nad hloupostí hry zůstává rozum stát.

Jako obalení akce okopírované z Gears of War to tedy funguje velmi dobře, i když je pseudo-adventurního pobíhání po základnách stále zbytečně moc ve srovnání s příliš krátkými akčními pasážemi - osekání rozhovorů jen na čisté cutscény jen s pár zásahy hráče v případech, kdy může nějak ovlivnit směřování příběhu, by hře jen pomohlo. Ono předstírání "dialogu" v současné podobě je zoufale otravné a zcela zbytečné, hlavně ale zdržující od velmi zábavných bojů, které jsou zde výrazně lepší i než v onom GoW, natož pak v ohavně koridorovém a uniformním druhém dílu (ten první raději ani nezmiňovat).

Velká škoda že předchozí díly nejsou stejné.

Pro: velmi hratelná akce, vizuální stránka

Proti: nejzásadnější části hry jsou ve hře jen skrze DLC což je vrchol vývojářského zmrdství, holt je to od EA-Ware; hloupé dialogy; neoriginalita, snové pasáže jsou slizký odpad

+3 +15 −12
  • PC 75
Celá série je pro mě splněným snem, který se mísí s řadou drobných i větších zklamáních. Jsem velký fanda sci-fi, tím spíše space opery, a od Mass Effectu jsem si sliboval nemožné. Dějově i myšlenkově je to vykradený mix sci-fi seriálů, zejména tedy Babylonu V, ale také částečně Star Treků, Star Wars a Battlestar Galacticy, již ne tolik StarGate či Farscape.

Po prvním díle jsem byl v obrovském očekávání. Především co se týče možností vývoje. Naivně jsem čekal, že má rozhodnutí budou mít naprosto radikální vliv na vývoj celé hry. Obrovské rozčarování přišlo v tomto ohledu už v dílu druhém. Ale i ten první mě měl varovat. Odhadem 50% ze všech slavných rozhodnutích má vliv na příštích pět sekund. Víc ne. 1% z rozhodnutí má velký vliv, než je vynuluje závěr. 2% mají vliv na to, jestli někdo bude žít, či ne. A 47% nemá vliv vůbec žádný. Reakce je na všechny (klidně i čtyři) možnosti úplně stejná. Na samotný závěr má vliv pouze číslíčko, které si budujete v rámci třetího dílu. A to ještě tak stupidně, že člověk, co tu hru aspoň trochu zodpovědně projde, tak číslem ovlivní akorát to, jestli uvidí na dvě vteřiny ještě jednu postavu. Protože aby to mělo větší (negativní) vliv, musí mít to číslo hodně malé a tu hru snad ani nehrál. Konkrétně já měl na konci asi 5600 bodů a už při 2800 máte k dispozici všechny možnosti konce.

Co jsem si vůbec po prvním a druhém dílu navině sliboval? Myslel jsem, že si budu moci vybrat stranu konfliktu. Při druhé hře za záporaka bych toužil po tom, abych postupně ovládl Galaxii, zůstat/připojit se k Cerberu, ke smrťákům, možnost být indoktrinovaný, zabíjet koho chci. Ne, jsem lineráně veden s pouhou iluzí nějaké možnosti něco ovlivnit s tím, že asi třikrát během hry skutečně rozhodnu něco, co není naprostá malichernost v podobě jedné odlišné věty. Chápu, že vytvoření takto rozvětvené dějové linie by žádalo neskutečné prostředky a čas, ale výsledek je jen znouzectnost, kdy se hra snaží být něčím, čím není. To už to více věřím lineárním FPS, které prostě sleduji jako film. Mass Effect vypadal, že by mohl být něčím víc, ale není. A jeho závěr, byť oceňuji, že je netradiční a přijde mi jako vtipný kopanec, to jen potvrzuje. A to zmiňuji až teď, že leckterá rozhodnutí v průběhu série jsou posléze sprostě unifikována (Anderson coby radní, smrt Rachni) a pak akorát dovysvětlena pár větami v kodexu, nebo ani to ne.

Co se týče samotného děje třetího dílu (ale platí to i na předchozí dva), tak hlavní zápletka je prostá, ale díky povedenému způsobu vyprávění jde do překvapivé hloubky a zajímavosti. Škoda jen, že dílčí příběhy jsou často zajímavější, než to hlavní. A ještě větší škoda je, že to nejzajímavější z hlavní zápletky se odvypráví v předražených DLC. Zejména v Leviathanu a From Ashes. Miluji tyto tajuplné cesty do minulosti a vůbec bych se nebránil představě, že se bude čtvrtý Mass Effect odehrávat za dob Protheanů či ještě dřív, neboť si nedovedu moc představit, jak by děj smysluplně pokračoval kontinuálně. Ale co, tvůrci už s příběhem a jeho logikou udělali už možná větší virgule v průběhu trilogie.

Co je zpracováno naprosto dokonale z hlediska příběhu je práce s postavami. K mnohým cítím až děsivé virtuální pouto.

K samotné hratelnosti, hudbě i zvukům, nadabování a všem těmhle technikáliím také nemám sebemenší výhradu. Hraní mě neskonale bavilo a nemohl jsem se od toho odpoutat. To nejhlavnější na celé trilogii je ale děj a způsob vyprávění, a ten je na jednu stranu naprosto ohromující, ve zlomových momentech však dokáže neskutečně zklamat.
+17
  • PC 65
Hneď na začiatok upozorňujem, že môj komentár obsahuje heavy spoilers (vyzradenie deja), takže tí, ktorí ste nehrali hru, spoilery rozhodne nerozklikávať.

Prečo? To je prvá otázka, ktorá sa mi natískala po dohraní Mass Effect 3: prečo?

Keď odhliadnem od všetkých tých peripetií, ktoré ME3 sprevádzali,
živý Prothean ako DLC, „dobrovoľná povinnosť“ hrať multiplayer na odomykanie surovín na záchranu galaxie, poondiaty koniec –od ktorého sa odhliadnuť nedá - a následná reakcia Bioware a EA na reakciu hráčov naň + celkom slušná zabugovanosť questov
stále dostanem hru, ktorá je len priemerná a kvalitatívne nižšie, ako dvojka.


Jedna vec, čo mohli urobiť lepšie je nadviazanie na dvojku: Me2 končila inváziou Reparov - a v trojke sa na začiatku dozvedáme, že Shepard bol pol roka " v domácom väzení"? A Reaperi si medzitým odskočili na medzigalaktickú kávu? Podľa mňa by bolo oveľa lepšie, keby hra pokračovala presne tam, kde dvojka skončila – človek by sa zastavil v Citadele na opravu lodi a medzitým, čo by ju opravovali, by došlo k súdu/výsluchu, čo sa stal na začiatku. (viem, potrebovali nejako vysvetliť, kedy stihli pomeniť všetky tie veci v lodi, ale, úprimne, podľa mňa Normandy vyzerala lepšie a bola funkčnejšia v dvojke ako teraz)

Po napadnutí súdu Reapermi sa parťáci mohli rozpŕchnuť po vesmíre, kedy každý si išiel brániť to svoje - nie všetci, ale niektorí áno – to by vytvorilo priestor pre nové postavy, ktoré chceli autori pridať do party v trojke. Taktiež celé to vysvetlenie, prečo je teraz Liara na Normandy a nie na lodi Shadow Brokera (IMHO jedno z najlepších DLC dvojky ) - to mal hráč zažiť, nie o tom počuť! To si priam pýtalo zakomponovať do dejovej línie.

Taktiež podľa mňa pokašľali to, že človeku mohol Shepard v dvojke zomrieť (spolu s väčšinou posádky) – čo bol legitímny(!) koniec – no ak ste to dohrali takto, máte smolu, trojka proste počíta s tým, že Shepard žije – a hodí vám to vývojármi defaultne nastavenú dejovú líniu.

Takýchto momentov bolo v celej hre viac. Hru však nebudem hodnotiť na základe toho, čo by som v nej chcel vidieť ja, ale aká je.


Až pri trojke som si uvedomil (paradoxne, pri 1 a 2-ke mi to tak nevadilo), ako veľmi nesúhlasím s tým čierno-bielym morálnym videním sveta (renegate/paragon) – v hre bolo niekoľko rozhodnutí, ktoré by som označil za morálne šedé, prípadne dobré, a boli hodené do renegáta ne/zabitie Rachni queen (keďže to bolo už druhýkrát, čo som jej zachraňoval krk, fakt som rozmýšľal nad tým, že je viac príťažou ako výhodou) / vynadanie pomstychtivému Quarianskému generálovi potom, čo začal strieľať na Dreadnought ešte v dobe, keď ste tam boli a naopak.
Prosto, fallouťácky karma systém je lepší ;)
Hra bola aj vo verzíí 1.5 stále dosť zabugovaná - keby som nemal Gibbed save modifier, nebol by som schopný niektoré questy dokončiť + niektoré by mi ostali v denníku ako nedokončené, cez to všetko, že už sa dokončiť nedajú.
A pri „fetch“ mini questoch na citadele človek nikdy nevedel, kedy sa už daný quest nebude dať dokončiť. Samozrejme, slušnosť a skúsenosti z hier minulých kážu, že človek by mal prijať a splniť vedľajšie questy hneď, ako je to možné – niekedy však splnenie niektorých vedľajších vám odrezalo cestu k iným, zatiaľ čo v obrátenom poradí sa nič nestalo –cez to všetko, že tie questy spolu nemajú nič spoločné.
A potom ma štvalo aj to, že readiness mám furt len 50 percent, cez to všetko, že som ukončil (skoro ) všetky questy.
[/spoiler]pokiaľ viem, v nejakom patchi to odstránili a tak teraz to na hru a na sprístupnenie koncov dosah nemá, no stále ma mrzelo, že človek v singeplayerovej hre má prístup k multiplayerovej tabuľke, kde, nech sa akokoľvek snaží, zmenu nevidí. [/spoiler]

Taktiež, boj s reapermi na vesmírnej mape mi veľmi nevoňal a prišiel mi nedomyslený, pretože ak ste ich privolali scanovaním a chceli sa do danej lokácie vrátiť, štandardne by ste mali urobiť nejaký quest a oni by odtiaľ medzitým „odišli.“ Čo ak ste však všetky vedľajšie questy porobili, okrem jedného, ktorý je zrovna na území, kde sú Reaperi aktívni (lebo stej ju zrovna scanovali) a jediná možnosť, ako ich odtiaľ dostať, je pokračovať v hlavnej dejovej, čo Vám pre zmenu zamedzí prístup k danému vedľajšiemu questu, ktorý sa potom už nebude dať dokončiť?
Tak som to riešil pravidelným saveovaním a loadovaním, čo teda zábava nebola, ale aspoň to bolo menežovateľné a človek mal situáciu pod kontrolou.

Trochu miatlo, že nie všetky vesmírne systémy ukazovali percentáž preskúmanosti, no na to sa dalo zvyknúť.

Niektoré závery, kde sa hráčova snaha, tiahnuca sa naprieč predchádzajúcimi dielmi, odrazila [/spoiler] - liečba Genophage, ťažko dosiahnuteľný mier medzi gethmi a Quariáncami - to som sa teda riadne zapotil! (mierumilovné prepísanie heretikov v dvojke ma tu kuslo do zadku, no po splnení questu s vypnutím Geth serveru som mal dostatok bodov na neutrálne riešenie) – [/spoiler] sú skvelé, i keď som si to „dôsledky vašich činov sa budú tiahnuť naprieč hrami“ predstavoval inak, viac skryté a postupne presakujúce na povrch (napr. ako v Zaklínačovi), v hre sú často odbyté takým povrchným, akčným „a zrazu tu máš výsledok!“ hurá momentom – to platí aj pre obe spomenuté príklady.

Illusive Man – postava Illusive Mana a objasnenie jeho pohnútok mi prišlo dobré, ja som sa už po dvojke bál, aby z neho nespravili indoktrinovaného hňupa – namiesto toho v trojke dostaneme sebavedomého záporáka, ktorý z vlastnej mocibažnosti chce ovládnuť Reaperov – až do momentu, kedy zistíme, že je tiež indotkrinovaný :(

Podľa mňa by bolo scenáristicky oveľa zaujímavejšie nechať ho sledovať si vlastné ciele, napriek nebezpečenstvu, ktoré hrozí celému vesmíru, ako mu efektívne udeliť odpustenie indotkrinovaním – veď on za svoje skutky vlastne ani nemôže!

Taktiež som sa čudoval, prečo im Miranda už dávno nepovedala, kde má základňu, keďže tam sním (v dvojke) bola.


A jeho skon,[/spoiler] čo bol copy+paste konca Sarena, [/spoiler] bol zlý vtip.

Najlepšie DLC trojky sú Leviathan kde, absolútne nelogicky, finálne zistenie nemá absolútne žiadny, alebo len malý, dopad na hru a Citadel.

No a najtrpkejší pocit, hneď po konci, som mal z Rachni queen [/spoiler] – v jednotke som ju zachránil, v dvojke sa len pripomenula a čakal som, že v trojke z nej bude totál nečakaná badass pomoc.
A čoho sa dočkám? Zranenej, ako Reaper vypadajúcej chudery, ktorú už druhýkrát musím zachraňovať z tej istej (!) šlamastiky a musím sa rozhodnúť, či nechám prežiť ju, alebo tú partu Kroganov. Fakt som sa v tej chvíli cítil sklamaný, že „na toto som ju v jednotke zachraňoval?“ - živočíšny druh, ktorý svojho času skoro vyhubil iné rasy, je tu zobrazený ako úplne neschopný obrany.
Dokonca som sa bál, že či nechať ju žiť nebola zlá voľba, lebo vypadala inak, ako v jednotke, akoby mala niektoré časti kovové, tak som sa bál, či nie je indotkrinovaná. Po prečítaní spoilerov na wikipédii som, našťastie, zistil, že nie je. [/spoiler]

A na záver, môj vlastný bitching na ten nenávidený koniec:


Ten koniec bol tak zlý, že ani neviem, kde začať.


Najlepšie na začiatku:

Najočividnejšia vec, ktorá ma zarazila, bola možnosť (rovnako ako v Deus Ex: HR) výberu z rôznych koncov, ktoré, nielenže boli všetky na hovno (čo mi zasa pripomenulo Deus Ex 2), ani jeden neodpovedal profilácii môjho Shepharda – čistý Paragon rozhodnutý zabiť reaperov – áno, myslím si, že tam mal byť „happyend“ (úspešné zabitie Reaperov bez toho, aby vám ktosi trepal, že to spôsobí nerovnováhu, lebo jedného dňa sa roboti vzbúria, bla bla bla...), resp. všetky možné konce, ktoré by však boli sprístupnené podľa toho, ako ste sa počas hier zachovali.


Zatiaľ čo pri DE:HR je to štúdiu možné odpustiť, lebo to bola ich prvá hra - a, pokiaľ viem, v Director´s Cut verzii je toto čiastočne napravené – že Bioware urobil takúto elementárnu chybu, ma zaráža, pretože keď Vám vývojári sprístupnia úplne všetko, sami Vám tým dávajú najavo, že je úplne jedno, ako ste sa počas hry zachovali, na koniec to aj tak vplyv mať nebude – čo je podraz i veľké sklamanie a trpké poznámky zo strany hráčov si absolútne zaslúžili.


Mne celý ten koniec prišiel akoby „vytrhnutý“ z inej hry a nasilu nacapený na Mass Effect 3.
(Kdesi som čítal, že dvorný spisovateľ ME série počas trojky odišiel a ten, ktorý ho nahradil, tam chcel silou-mocou napasovať svoj koniec, aby si dokázal, že aj on je dobrý spisovateľ – a toto z toho nakoniec vzniklo)

Čo ma privádza k ďalšiemu bodu (som si istý, že toto má v spisovateľskej „hantýrke“ nejaký názov) – keď scenáristi začnú používať frázu „to by si nepochopil.“

Mick the Mage už dávno upozornil na to, že scenáristi najskôr spravili reaperov príliš silných - ak sa dobre pamätám, v jednotke sa spomína, že jeden reaper sám dokázal zničiť jednu celú planétu – a v trojke na Zem útočia desiatky – prosto, oslabili ich, lebo si uvedomili, že ich spravili príliš silných.

To mi však nepríde až také neodpustiteľné ako to, keď sa niekto snaží vyvolať dojem oveľa väčších, vznešenejších bytostí, tým, že z nich spraví arogantných kreténov.

Celý čas, naprieč všetkými troma hrami, no najviac to bolo vidieť v rozhovore s porazeným Reaperom v trojke, vám antagonisti dávajú najavo, že vaša rasa je príliš primitívna na to, aby pochopila ich pohnútky – čo je samo o sebe základná chyba, lebo daná „nadradená“ rasa, a tobôž scenáristi, zrejme nevedia, že ľudstvo si za tie desiatky rokov vypestovalo istú vednú disciplínu, nazývanú filozofia, a možno by boli celkom prekvapení, čo všetko dokážeme pochopiť.
Práve preto, že daná rasa vám toto neustále otrieskava o hlavu, vzbudzuje vo vás zvedavosť, čože je to za sofistikované vysvetlenie, ktoré nedokážete pochopiť.

A potom to príde.

Projekcia malého decka (mimochodom, celá tá scéna mi pripomenula rovnako dosraný Matrix 3) vám oznámi to, čo ste už dávno sami tušili (lebo nie ste takí sprostí, ako si mysleli + dohrali ste Leviathan DLC, kde je to pre istotu aj explicitne povedané) – že Reaperi sú tiež len roboti, ktorí sa vzbúrili proti svojím stvoriteľom a vo svojej obmedzenej výpočetnej kapacite došli k tomu, že jediný spôsob, ako napraviť „chyby“ organikov je „reštartovať“ vesmír – nielenže táto téma sama osebe je klišé jak sviňa ( v menšom merítku o toto isté ide v Terminátorovi, System Shocku 2 a v pripravovanej Marvelárni Age of Ultron), ono po jej „zjavení“ sprosto zízate na monitor a pýtate sa sami seba: „a čo z tohto som akože nemal byť schopný pochopiť?“

Je to podcenenie inteligencie hráča, čo by malo byť veľké no-no zo strany scenáristov. Toto by som nemilosrdne škrtal, lebo jediná možnosť, ako sa z takejto scenáristickej kaše dostať je – nechať ju nevysvetlenú. Shephard mal byť schopný zabiť Reaperov predtým, než mu stihli čokoľvek vysvetliť a malo to ostať na domýšľaní hráčov, ktorí si mohli len myslieť(!), aké strašné tajomstvo to tí Reaperi vlastne mali.

Nehovoriac o tom, že ste mu celú tu jeho poondiatu teóriu už vyvrátili – uzavretím, i keď krehkého, mieru medzi Quariáncami a Gethmi. To si chlapec nevšimol?

A poslednú vec, čo by som hre vytkol, je snaha veľkých štúdii nechať si za každú cenu otvorené dvierka pre pokračovanie – áno, Shephard síce zahynul – absolútne sprostou a hlúpou smrťou – ale my sa stále chceme vracať do tohto univerza – lebo peniaze!
Sérii, ani univerzu, by sa absolútne nič nestalo, keby príbeh riadne ukončili – priestoru pre nové príbehy a nových hrdinov by tam bolo stále dosť – rovnako ako v Star Wars.

A k tomu zbytočnému Shepardovmu nádychu pri niektorých koncoch sa ani nevyjadrujem. Chuck Norris by mohol závidieť.



I keď v hre sú cítiť záblesky kvality celá dejová línia naprieč hrami s genophage, vyvrcholenie napätia medzi Gethmi a Quariáncami, to, čo vo finálnom produkte nakoniec dostaneme, je skôr potencionalita než ich naplnenie.
Osobne za to viním EA, i keď to samotní Bioware sami popreli, myslím, že odchod zakladateľov firmy hovorí za všetko. Obe hry, ktoré Bioware vypustilo potom, čo boli odkúpení EA (Dragon Age 2 a Mass Effect 3 – Dragon Age 1 sa nepočíta, na tom začali robiť dávno predtým než ich EA odkúpilo), sú „rýchlokvašky“, kde je cítiť, že kostru príbehu a kam chcú dej posunúť mali v hrubých rysoch načrtnuté, ale nedali im dostatok času, aby tie témy vyzreli.

Po jednotke, ktorá hľadala samu seba a výbornej dvojke, ktorá bola lepšia v každom ohľade, tak trojka zanecháva trpkú pachuť, kedy túto sériu pokašľali sileným záverom a pokazeným koncom – podobne ako nie tak dávno Ultima a Wing Commander sériu.

Pro: dobré ukončenie niektorých dejových líní, kde bolo vidno, že vaše skutky v minulých hrách mali zmysel, Leviathan, Citadel DLC

Proti: koniec!, relatívna zabugovanosť

+15 +17 −2
  • PC 100
Zkouška, zkouška.... tři....dva...jedna...zkouška....Shepard...zkouška....zkouška.....muzika v uších zapnuta (If ju sik, if ju sik, if ju sik).....Okje vše v pořádku můžeme jít na to

Opět vás zdravím mé věrné ovečky, jak si mnozí všimli včera jsem (4. 2. 2014 141 let před narozením spasitele) jsem sepsal svůj jubilejní dvacátý (čísly 20) komentář a to na Mass Effect 2. Jenže bohužel, některým uživatelům způsoboval krvácení do mozku (promiň Shoggot já nechtěl....jsme v klidu? fakt je mi to líto, tak jsem OK? Jsme? Díky bro, jsi jednička) a taky se mi dostalo tvrdých slov jako "Strči si hlavu do pračky" (odpouštím ti Shoggot). A tak ke mně ve snu přišel samotný Commander Shepard řekl mi abych hned následující den naspal komentář k závěru trilogie který všechny pohladí po duši. A tak jsem opět tu a jdu splnit vůdcovo přání. Takže se připoutejte biči-....ehm přátelé, jdeme to dojet.

!RED! !RED! !RED! !RED! RED! RED! !RED! !RED! !RED! !RED! !RED! !RED! !RED! !RED! !!RED! !RED! !RED! !RED! !RED! RED! RED! !RED! !RED! !RED! !RED! !RED! !RED! !RED!

Mass Effect 3 zakončení monumentální, ne, ne monumentální ale Proguaproepikalní trilogie do které jsem se bezhlavě zamiloval (stejně tak jako se bezhlavě zamiluje úchyl do své oběti a pak jí zavře do sklepa kde nad ní honí a ta holka to neví). Moje láska k tomuhle vesmíru je opravdu hluboká a věřte že jsem na třetí díl čekal jako na smilování (nebo jako nymfomanka na sex). A pak to nadešlo. 9.3.2012, je to tady, konečně! Shepy a jeho družina statečných jsou konečně zde. Zapnu to, importuju svého bad-sex-readhead-ass Sheparda a jdem na to. Hltám každé slovo jako nymfomanka jenž hltá každé seme-....však víte co....(pro ty co neví tak semeno ale pššš). Pak to příjde, Reaper se snáší k Zemi a vypukává den R! Je to tady, Reapři jsou zde začíná boj o naší planetu, přátelé, rodinu, naše milované, o pivo, chipsy, prostitutky, fornax, o tuhle databázi začíná boj o přežití! Jsem naprosto v transu, hraji, hraji, hltám vše co se děje, tolik proguaproepikalních momentů a já chci kurva víc, nemám dost, chci víc!

!BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE!
!BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE! !BLUE!

Máme tu nový bojový systém, vzpomínáte si (jako že fakt vzpomínáte) na Šwarcíka misnutého s kudlankou ženského rodu a ty dva říznuté s pumou....přimíchejte ještě Čeki Čena! Oue jes my frends, přesně tak. Shepard skáče, uskakuje, přeskakuje překážky, rozdupává hlavy a nakonec krájí své nepřátelé novou zbraní na blízko. Jednoduše nářez. Hraji dál, potkávám známe (čest Kaidan ty starý prevíte, Jeffe, jak rád tě vidím), potkávám nové borce (James Vega? Těší mě parde), navštěvuji Mars(meh, Liaro, nazdar....Illu? Jsi to ty ty prevíte? Ty teď jdeš po mně...tvou hlavu si nabpdnu na zasranou tyč!), nové lokace Citadely, měsíc Palavenu (Garre, no konečně, ty dva roky jsi mi kurva chyběl příteli) a máme tu další epické, monumentální a proguaproepikalní scény při kterých z mé krypl-držky vytéká slina na klávesnici. CHCI VÍC! PERTE TO DO MNĚ BIOWARE, PERTE TO DO MNĚ!

!GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN! !GREEN!

A tak hraji dál, seru na školu, spánek, jídlo, na přátelé a rodinu (dělaté si prdel? nejdu od kompu, má skutečná rodina mě teď potřebuje) a dál vedu předem ztracenou válku za svůj milovaný svět! Činím těžká rozhodnutí (Gethi nebo Kvariani? Vždyť Gethi jsou oběti, co se jen bránily...ale co Tali, vždyť já ji doprdele miluji!) a loučím se s přáteli (Sbohem Mordine, Thane) ale já jdu dál bojuji, proplétám se úžasným příběh o boji a teď mi dovolte použít metaforu, o boji mravence proti podrážce boty. Navštěvuji nová místa, opět si rozšiřuji obzory o světě kde budu žít až se konečně odvážím skočit pod vlak. Přestože jsem obklopen zkázou, tak si užívám každou sekundu v tom perfektním dokonalém světě. Každou misí co je za mnou, každými mrtvými jenž za sebou nechávám a každým mrtvým po mém boku cítím že se blížím ke konci, ke dni kdy to vše zkoncuje, kdy se mraven a podrážka setkají na bitevním poli naposled. Nakonec proliji krev toho zkurvysyna Kai Lenga (to máš za Thane ty čubko!) a nachází ta chvíle. CHVÍLE KDY JE NAČASE ZÍSKAT NÁŠ DOMOV ZPĚT!

!TAKE EARTH BACK! !TAKE EARTH BACK! !TAKE EARTH BACK! !TAKE EARTH BACK! !TAKE EARTH BACK! !TAKE EARTH BACK! !TAKE EARTH BACK! !TAKE EARTH BACK!

A je to tady, poslední motivační rozhovor a de se do akce. Spouští se uberproguaproepikalní scéna kde celá galaxie vyráží do boje která rozhodne o jejím bytí a nebytí. Všechno střílí, samé výbuchy, hrdinská hudba, mé chlupy po celém těle řvou! Řvou strachem, hrůzou, obavami ale hlavně odhodláním získat náš domov zpět. Odpoutávám se od bitvy, jelikož válka se má rozhodnout na Zemi a tam jsme potřeba. Přichází obrovský výsadek aliančních sil složených s z celé galaxie, z válečných veteránů, vojáků, mariňáků, chlapů, kluků jenž jdou bojovat za svůj život. Mnoho jich padne dřív než se spustí bitva. My se naštěstí sneseme k zemi. Kde nás však čeká peklo. Bojujem o přežití, bojujem proti mnohonásobné přesile a musíme se spoléhat jen sami na sebe, na přátele. Nakonec se dostáváme do Aliančního operačního střediska (Anderson? Jsi to ty? Ty starý parchante jak rád tě vidím). Promluvím s přátely, možná poslední naše společná slova co si řekneme. Pak přijdu k Tali, řeknu ji že jí miluji. Brečím. Ona též. Pak jdem kout pikle. Cíl je jasný. Cítím že mí přátelé potřebují nabudit, pronesu tedy motivační proslov, který i Adolfa zastíní.

Pak opět vyrážíme do pekla není čas, tam nahoře umíraj vojáci a já mám v plánu tuhle válku ukončit. Prostřílíme se proti tisícovkám nepřátel až k cíli. Jenže ten starý zmrd Harbí se znese z nebe. Není čas vymýšlet nový plán. A tak se rozbíháme k němu, jelikož tam leží náš cíl. Ten však naše jednotky masakruje, nakonec zasáhne i mně. Probudím se. Všichni jsou mrtví. Garre! Tali! Doprdele! Garre! Tali! Nevidím je, všude jsou mrtvá těla, Harbí je pryč, v rádiu mrtvého vojáka slyším že se spojenci stahují do domů. Slyším že prohráváme. Já však postřílím odpor a dojdu k cíli.

Další jednání je jako sen. Jsem na Citadele. Je tam Anderson a Illu. Vedem konverzaci. Illu střelí Andersona. Zabiju Illu. Spustím naší zbraň jenž má zvrátit tu genocidu. Sleduji s Andersonem naš domov. Anderson zemře. Naše zbraň nefunguje. Padnu vyčerpáním.

Najednou jsem na nějakém divném místě. Je tam dítě (ahoj chlapečku, chceš bombónek? pojď ke mně do auta a jeden ti dám...avšak ten parchant bombónek neche). Zjišťuji že ten parchant mi dává možnost zvrátit válku. Vyslechnu ho. Dává mi tři možnosti, buď zničit ty hajzli, ovládnout je, nebo přepsat DNA celé galaxie, čímž vytvořím galaktický mír. Ty dvě možnosti se mi nezdají. Vyberu si zničit ty plechové parchatny, ač mě to má zabít. Následuje výbuch. Plecháči padaj k zemi. Normandy utíká před výbuchem. Havaruje. Na cizí planetu. Z Normandy vyleze Jeff, Garrus a Tali (oni žijí?! chvála bohu! chvála ježíše nazaretského. Kurva ano, oni žijí!). A konec. Titulky. Utírám slzu. Říkám wau. Konec ač jsem čekal jiný, mi přišel dobrý, možná i víc to, přišel mi temný, žádný heppy jend, plecháči mrtvý a galaxie ve sračkách. Konec. A já říkám, že mi to stačí. Cítím se smutný. Vážně už je konec. Vážně kruva. Kurva je. Sbohem Shepy, Garre, Tali a další. Avšak není to konečné sbohem, vím totiž že se sejdem ještě několikrát, stokrát, sice už to nebude tak sladké, smutné a osudové jako poprvé ale stále to bude proguaproepikalní. Díky BioWare za tuhle úžasnou sérii. Tleskám ve stoje a křičím wau! A vy hodlejte též nebo si vás najdu a narvu vám katanu doprdele.

Teď ještě pár slov k multyplajeru. Moc lidí mu nevěřilo, já mu věřil a těšil jsem se. A právem. U žádné hry mě eMPé tak nechytlo. 6 tříd, několik postav se svými schopnostmi a různé kombinace džíru, zbraní a schopností. Šest základních map. Hyperaktivní hratelnost kde na obtížnost Gold a Platinu stát na místě znamená smrt. Navíc několik DLC zdarma jenž rozšířily obsah a to tedy dost. Desítky nových postav, zbraní, schopností a map (a taky ta obtížnost Platina). Přidání stránek s vašimi statistikami z hry, kde se vám odemykají trofeje za úspěchy. Tomuhle já prostě říkám doprdele pořádná podpora. Ať žije BajoWer, ať žije BajoWer, Long live BioWare!

PS: DíeLCí pro eSPí jsou kurva kvalitní matroš, který jsem si fakt užil.

PSS, EDIT: Shoggot mi dal mínus....asi nakonec nejsme v pohodě.
-11 +9 −20
  • PC 70
Napsal jsem komentář k předchozím dílům. Udělal jsem tak hlavně proto, abych mohl napsat tento komentář.
Mohl bych psát komentář o nadprůměrné hře, která je dobře přístupná širokému publiku a která i přes některé vady na kráse má dost na to, aby si získala velice slušné 4 hvězdičky.
Já ale budu psát o úplně první hře, která mě přiměla celoplošně bojkotovat produkty nějaké firmy.

Mass Effect 3, ačkoli dobrý jako samostatný hra, je naprostá katastrofa jakožto zakončení jedné z nejúžasnějších herních trilogií všech dob. Problémem hry nebyl nedostatek prostoru k přidání pořádného konce, nebo snad neschopnost studia, ale čistě nenažranost vydavatele, který se spokojil s polopečeným a nepromyšleným koncem a hru chtěl vydat i přesto, že potřebovala minimálně ještě jeden půlroční odklad. Namísto do dokončení příběhu se prostředky rvaly do multiplayeru, nepotřebných charakterů (že ano, Jessica Chobot?) a DLC.

Začnu tedy z kraje. První co uděláte když hra začne, je že vlezete do své kabinky a zkontrolujete, jestli vám krmili rybičky z Mass Effect 2. Zjistíte, že všechny jsou pryč a někde v půlce hry přijdete na to, že si je odnesla Kelly Chambers. Je však ochotná vám je vrátit, takže všechno to dobře skončí... Ne sorry, ale mě téma Mass Effect a rybičky vždycky rozesměje, protože mi v ME2 vždycky chcíply, než jsem přišel na to, že je musím krmit po každé misi. Teď už vážně.

Mass Effect 3 herním stylem navazuje na předchozí díl. Oproti dvojce ale bojový systém obohacuje o nové prvky, jako třeba modifikace zbraní. Od univerzální munice ale neupustí. Ačkoliv je bojový systém naprosto solidní (multiplayer je opravdu zábavný), mise jsou opět velmi tunelovité. Ve trojce jsem to ale cítil trochu víc než ve dvojce a náhlé návraty na Normandy jsem snášel o poznání hůř. ME3 ale těch náhlých návratů nemá tolik - spousta misí totiž končí nějakým tím bossem a uspokojivou cut-scénkou, nebo rozuzlením typu "máme to, valíme zpátky než přijdou posily!" Bohužel, čeho přibylo jsou místa kdy vás hra posadí do nějaké menší lokality a pak po stylu "come at me, bro" čelíte vlnám nepřátel.

Tvůrci ani nemohli jinak než zlepšit průzkum vesmíru. Loď po galaxii navigujete takřka stejným způsobem, ale už nemusíte každou planetu zvlášť skenovat (nějak jsem ale nepochopil, proč se misím pokaždé dívat na skoky mezi solárními systémy). Skenování taky nese riziko upoutání pozornosti Reaperů, takže to někdy je o nervy. Bohužel, když vás Reapeři "dostihnou", prostě se ozve "game-over-zvuk" a musíte si načíst předešlý save. Nic víc. Leč je to celé jenom taková minihra, docela to baví, protože tak lze najít nejen prostředky pro vaši misi, ale také hratelné mise.

Mass Effect 3 má mnohem temnější příběh i atmosféru než předešlé díly. Invaze galaxie je v plném proudu. V novinách slyšíte o planetách, které padly. Všichni řeší kam se schovat a jestli je vůbec někde bezpečno.
Největší změnou je právě Shepard a tím konkrétně myslím jeho Renegade volby a dialogy. Z krále laciných hlášek je najednou nemilosrdný parchant, který se nerozmýšlí ani vteřinu pokud má zabít někoho, s kým velmi dobře zná, aby tím pomohl vlastní misi. Osobně jsem nikdy nepřišel na to, jestli se mi ta změna líbila nebo ne, ale přijal jsem ji společně s celou změnou atmosféry.
Ačkoli bude pořád dostatek času pro navazování a upevňování vztahů s postavami, na nějaké "potřeboval bych na Citadele vyzvednou děcko ze školky" nebude čas. Zastavení Reaperů je priorita číslo jedna a s tímto svázané mise jsou důležitější než kterýkoli jeden člen posádky.
O to úžasnější ale je potkávat své staré členy týmů a zjišťovat, jak si vedli zatímco vy jste doma seděli na zadku.


Nyní ke spoilerům, a tomu, co dělá hru tak špatným zakončením.

Na tento díl se konečně sesypal nedomyšlený původ Reaperů. Bylo jasné, že tvůrci s něčím přijít budou muset.
Nakonec to dopadlo tak že: "Reapeři jsou syntetické formy života vytvořené za účelem zastavení vyhlazování organického života tím, že systematicky a řízeně vyhlazují organický život, aby tento život nemohl být zničen syntetickými formami života vlastní výroby."
DAFUQ? To jako vážně? Nic horšího vymyslet nešlo. Já vím, můj popis má trochu nadnesený nádech, ale bez přikrášlování naprosto přesně vystihuje to, co nám hra předložila. Proto jsem taky zdůrazňoval, že prezentace Reaperů v prvním díle byla bezchybná. Jednalo se o nějakou rasu evidentně syntetických bytostí, kterých jste se báli proto, že o nich nevíte zhola nic. Rozhodně jste se jich nebáli proto, že vám vysají mozek a postaví z vás loď která bude tyranizovat vesmír po dobu dvaceti eonů, dokud nebude zničena 100 tunovým projektilem, který vesmírem cestoval 40000 let a byl náhodně vystřelen z gravitonového děla při 47. výroční slavnosti Ezejského alkoholu na planetě Abri.
Zkrátka a dobře, Reapeři jsou další zkurvené stroje co se vymkly kontrole. Jakýkoli příběh o tom, jak byli vytvořeni rasou přerostlých korýšů, kteří kdysi dávno ovládali galaxii, to celé dělá ještě horší. Jediné, co by to celé mohlo zachránit, by bylo kdyby se přešlo na téma "proč se historie neustále opakuje za téměř totožných okolností", které hra načala na Thessii, a pozornost se přesunula na nějaký ještě vyšší řád, který je potřeba zvrátit.

Jak už jsem zmínil, ME3 se zbytečně zabývá některými postavami. Jako první pod mušku mi přijde James Vega - arogantní hromotluk, který přijde na scénu jako největší king a vy ho máte akceptovat jako člena týmu. Při konverzaci s ním mi chyběla možnost zeptat se ho "Za poslední dva díly jsem dvakrát zachránil galaxii a jednou umřel. Cos' celou dobu dělal ty?"
Nemám ani tak problém s tím, že byl Vega arogantní jak prase. On Vega rozhodně nebyla špatně napsaná postava. Co ho ale shazovalo bylo, že je to postava vytvořená speciálně pro ty, kteří nehráli předchozí díly. What are you, casual? Abych tedy upřesnil, pro mě vždycky zůstal nováčkem o kterém se mě hra snaží přesvědčit, že je veterán.

Dále tu pak máme reportérku Diannu Allers, což není nikdo jiný, než Jessica Chobot z IGN. Nemám nic proti této osobě konkrétně. Co mi vadí je, že lidi z reálného života dávají do fikce jako členy posádky. Vadilo by mi, i kdyby jedním z členů posádky byl John Carmack. Navíc Dianna, jakožto charakter, toho ani nemá moc co nabídnout, nicméně je zakomponovaná do hromady věcí - mimo jiné vám sbírá nějaké válečné prostředky. I tak by mě pořád zajímalo, proč se zrovna tahle osoba dostala na palubu SSV Normandy. Ve sféře, kde se musí konzultovat a zdůvodňovat i easter-eggy v podobě pixel-art malůvky pod záchodovým prkénkem, si prostě nedovedu představit, že by ji tam dali "jen tak protože".

No a nezapomeňme na EDI, což už je teda jenom malý šrám. Přes její změnu vzhledu se dá snadno přenést a rychle si na ni zvyknout. Její romantický vztah s Jokerem už mi ale přišel tak trochu zvláštní, i když vedl ke spoustě velmi vtipných okamžiků.

No... Proč chodit kolem horké kaše. Rovnou k příběhu.
Absolutně překousnu to, že tím největším cílem celé válečné snahy je postavit nesmírný stroj který nikdo neví co dělá. Klidně by to mohl být obrovský fotoaparát, ale i tak se ho rozhodnou postavit. No budiž.
To že Reapeři zničeho nic zaútočí na Citadelu a odletí s ní pryč. No OK, vzhledem k okolnostem by se dalo načasování pochopit.
Že se TIM dobrovolně nechá ovládnou Reapery... no tady už bych trochu brzdil a argumentoval, že mi to nesedí s jeho charakterem.
Že je Udina členem koncilu ať už jsem jmenoval jeho nebo Andersona, to už mi docela vadilo a byla to první známka toho, že tento díl bere na předešlé docela malý ohled.
Pak přišel konec. V první řadě se jedná o deus ex machina konec, což je naprosto v rozporu s původním slibem tvůrců, že konec Mass Effect 3 bude maximálně uspokojivý.
Za druhé, všechny tři konce se naprosto vysraly na zbytek hry. Hra prostě skončí modrou, zelenou nebo červenou explozí a konec. Vidíte SSV Normandy jak letí někam pryč, ztroskotá na nějaké planetě a ven vylezou někteří členové posádky a v mém případě je mezi nimi i Garrus, kterého zrovna před chvíli zpopelnil Harbinger svým rudým paprskem spravedlnosti. WTF?
Někteří to obhajovali, hledali v tom skryté odkazy, nebo mluvili o tom jak DLC všechno napravilo, ale ono prd. Ten konec měl být dotažený hned na začátku. Hra nikdy neschovávala aspekty příběhu. Proč by s tím měla začínat teď.
Váš způsob hry (renegade/paragon)? Irelevantní! Váše rozhodnutí o osudu koncilu v jedničce? Irelevantní! Výsledek vaší sebevražedné mise ve dvojce? Takřka irelevantní! Vaše rozuzlení problémů na Tuchance? Irelevantní! Vaše rozuzlení mnohaleté války mezi Geth a Quariany? Irelevantní! Vaše opakované rozhodnutí o záchraně či zahubení Rachni? Irelevantní! Nesčetné desítky hodiny které jste vrazili do předešlých dílů? Naprosto a zcela irelevantní. Už chápete, proč některé z nás ten konec tak naštval? Celou sérii jsem nehrál proto, abych se vracel ke třem variacím stejného konce. Chtěl jsem konec, ve kterém se všechny moje rozhodnutí promítnou do mnohaminutové cut-scény a la Fallout. Chtěl jsem důvod, proč celou sérii ještě několikrát projít. Chtěl jsem, aby konec byl tak velký, jako celá hra. Tomu prodlouženému konci, který přišel až za několik měsíců, neřeknu jinak než "polopečený, nemastný, na koleni přiravený". To, že se asi začne všechno stavět znovu a že všichni co umřeli jsou mrtví, jsem si dokázal domyslet i sám a žádný srdceryvný monolog jsem k tomu nepotřeboval.

No a po tom paskvilu pak přijde to úplné, skutečně finální zakončení. Ten jediný pravý konec. EA konec. Mluvím o tom konci, kdy slyšíte nějakého dědu rozmlouvat k dítěti a hra vám posléze řekne ať si koupíte DLC a hrajete dál. To jsem prostě nestrávil. To byla ta třešinka na dortu. Ta poslední cihlička, která po sesunutí dvoupatrového domu po několikavteřinové, dramatické odmlce spadne na zem.
Celý vesmír Mass Effect tím pro mě umřel.


EA u mě doma prostě dostali ban :P A musím říct, že jsem toho ještě v žádném případě nelitoval. Když si tak někdy čtu o technických problémech které jejich hry mají po vydání (viz nyní - BF4), když jsem viděl kolik dalších titulů podělali (chtěl jsem jim dát šanci s Dead Space 3 - ještě že jsem tak neudělal) a když vidím jak naprosto bezohledně si razí svoje "kašlem na kvalitu, ať je to co nejdřív venku a DLC děláme ještě před vydáním", neustále se utvrzuji v tom, že bojkotováním jejich produktů o nic nepřicházím a že dělám jenom dobře.

Mass Effect 3 je jednou z těch o her, u nichž hodnocení nemá moc cenu řešit. Jestli hru budete hodnotit jako samostatný počin a dáte jí čtyři hvězdičky, s tím že jedna dolů jde za ty tunelovité mise, nebo ji rozcupujete jako zakončení série a dáte 2-3 hvězdičky, je nakonec úplně jedno.

Pro: Hra má všechny předpoklady pro naprosto úžasný titul a mohla dát vzniknout té snad nejlepší trilogii, jakou jsem kdy hrál..

Proti: Konec mi pokazil pocit z celé série.

+15 +18 −3
  • PC 90
Mass Effect 3 mě zklamal, zklamal mě tak ,že studio, které jsem podporoval snad od samého začátku a hrál každou jejich hru mě nasralo. Ano, veřejně zde píši, že jsem byl nasrán. Ale po zcela apatickém stavu, kdy jsem jen čučel do obrazovky, jsem si to po čase nechal rozležet v makovici a usoudil jsem že ME3 je stále skvělou hrou.

-Příběh je dle mého soudu stále kvalitní ale je zcela nevyužitý. V podstatě je to vlastně pořád to samé jako u předchozích ME. Najdi něco nebo někoho, kdo ti pomůže zastavit zlé, ošklivé, zlo. V tomto případě, se jedná o zbraň jenž v minulém cyklu konstruovaly Protheané. Ano, jistě, je to jednoduché, primitivní a klišovité, jako si každé ráno měnit ponožky. Ale přeci jen začátek začíná slibně, Reapeři vtrhnou na Zemi jako dav do velkoobchodu před vánočními svátky a já si říkám, jak mám ty několika kilometrový hochy zastavit? Atmosféra je silná a jak se blížil konec, byl jsem ve stále větším a větším napětí, konec trilogie se blížil a jí to cítil až v chlouby svého trávicího traktu.

-Rozhovory, scénář a mise: Dialogy tu byli omezeny na dvě odpovědi, což mi i docela vadilo, protože a poněvadž jsem místy prostě nesouhlasil s tím co se v určitě situaci nabídlo a já toužil po neutrální odpovědi. Celkově je ME3 v tomto aspektu jasně nejslabší. Postavy jsou ale stále napsány skvěle a kromě Ashley, která tu hrála spíš takové křoví (její romance se mi zdála hrozně odfláknutá.) se mi tu líbily všichni, i tak nové postavy, včetně Jamese (ano myslím že je to sympaťák) a Generála/Partriarchy Victuse. Snad každý z předešlých her tu má drobné Cameo nebo scénu. Někdo se ze hry vypařil úplně, např. Emily Wongovou nahradila Džesika Chobot eh. A od několika postav dostanete pouze zprávu. Vedlejší mise kvalitou dost poklesly, podle mě jen natahují herní dobu, nejsou zajímavé po stránce hratelnosti ani příběhu, jako tomu bylo u ME2. Záchranná mise na měsíci Menae nebo vyléčení genofágu a vůbec mise na Tuchance byli super.

-Soubojový systém je nejlepší z celé trilogie, v základu není tak dynamický a střelba není tak hutná jako v Gears of War, nicméně využívání schopností a jejich kombinace, posunují souboje v ME sérii na novou úroveň, systém krytí funguje parádně a celkově se jedná o výbornou záležitost. Musel jsem si na začátku chviličku na systém zvykat, ale velmi brzo mě co celé přešlo do krve.

-Umělá Demence se dočkala znatelného zlepšení a nepřátelé na vyšší obtížnosti dovedou zavařit, spolupracují a na plno využívají svých schopností. Pokrok oproti ME2.

-Optimalizace, Grafika, zvuk. ME3 není ani zdaleka tak vymazlenou záležitostí jako ME2. Pravda je taková, že hra pořád běží velice dobře i na slabších strojích, ale sem tam při načítání lokace trvalo než se počet snímků urovnal. Občas se u Unreal enginu objeví velice známé donačítání textur, čehož byl ME2 ušetřen. Hra ani jednou nezamrzla a nespadla. Takže celkově to je s optimalizací pro PC velice good. Grafika je dost dobrá, obličeje a celkové modely postav, vypadají o něco lépe než u ME2. Hra je také neuvěřitelně tmavá, na Normandy asi drží temnou hodinku a můžeme se asi domnívat proč. Ovšem ozvučení je jiné kafe. nejen že každá zbraň má svůj specifický zvuk ale hlavně už nezní jako by jste střílely z Desert Eagle made by Vietnam tržnice. Dabing je úžasný, což dokazuje fakt že i když animace a mimika už svá nejlepší léta pamatují, díky emotivní hudbě a dabingu dokáží vytvořit kapičku u oka. Každá postava i po ty nejmenší NPC je nadabováno brilantně. Soundtrack je úžasný, každá skladba je unikátní a nesmírně emotivní.

-Multiplayer mě velice překvapil, více jak 100 odehraných hodin myslím mluví za vše. Navíc skvělá podpora ze strany vývojářů, hromada objemných DLC (zadarmo) jen zážitek vylepšovaly a zdokonalovaly. Takřka 100 zbraní, variabilita postav, počet map a měnící se úkoly na nich mi přinesli velice nečekaně, velkou porci zábavy. Ano jedná se o obyčejný horde mode, ale s Mass Effectovským soubojovým systémem je to něco co se jen tak neomrzí.

Mass Effect 3 je nejvtipnější, nejdojemnější z celé série. Na spouty místech je ze hry Cítit stres a spěch. 2D sprity místo 3D modelů, nedokončené chodby a dokonce neotexturované 3D modely. Díky flycamu poznáte hromadu nedodělaných věcí které se vývojáři snažili ukrýt.

Konec mi nevadil tzn. nevadilo mi že se Shepy obětoval pro galaxii ale ignorování všech rozhodnutí, žádný jejich vliv na zakončení. Ajajaj. Špatná reklama, BW slíbily něco co sami nedokázali splnit. Opravdu špatný marketing a uspěchaný vývoj. Ale i tak to dopadlo dobře. Kdyby jsem Mass Effect neznal, nebo nehrál předešlé díly. Šlo by hodnocení o 5% dolů. Někdo hlásá že ME3 je nejlěpčí díl serie, někomu se zase líbí ME1, u mě zvítězila dvojka. Každý díl je v základech stejný a přitom je tak odlišný, a za to BW zasluhují i přes všechny chybky veliké uznání.

Pro: Atmosféra, dynamický soubojový systém, dabing, soundtrack, ozvučení, postavy, multiplayer, velmi dobrá AI, vesmírné bitvy.

+19 +20 −1
  • PC 90
To byla jizda! ME3 je podle meho nazoru vybornym a dustojnym zakoncenim jedne z nejlepsich sci-fi RPG serii v pocitacovych hrach. Epicke, filmove, akcni, dynamicke, ale hlavne - zabavne! Jasne, do skutecneho RPG (nebo aspon pokusu o nej) to ma daleko. Ve sve podstate jde o klasickou akcni rezbu s primitivnim schematem - vysadek, schovat se za nejblizsi prekazku a kropit vlny nepratel, co to jde. A obcas do davu slehnout nejaky kouzlo, pardon, specialni schopnost, at uz s primesi olova, nebo s jemnym oderem biotiky. Pak video, zpet na Normandy, zkontrolovat upgrady, pokecat s posadkou, precist maily a hura opet do akce.

Mozna je to ponekud linearni, mozna je to nekdy prilis akcni a na rychle tempo hry paradoxne doplaci sam hrac. Prozkoumat behem jedne jizdy tak bohaty a komplexni svet, rasy, historii, politiku, motivace postav a vsechny dalsi jemne odstiny pribehu neni mozne. Na druhou stranu, je to alespon duvod k opakovanemu hrani nebo studovani fansites.

Mozna to ma i dalsi mouchy, ktere bzuci nejhlasiteji kolem usi ortodoxnich fanousku predchozich dilu, kteri nemaji radi zmeny, respektive kazda je automaticky k horsimu.

Mozna by se tim vsim Shepard prostrilel i bez jakychkoliv partaku, kteri jsou v trojce vazne jen do poctu. A mozna je Ashley hnusnejsi, nez byvala.

Ale me to bavilo, pritahlo a poradne jsem si u toho odpocinul, dokud mi po cca 40 hodinach nevypadl dualshock z ruky po epickem blockbusterovem finisi.

Anderson out.

Pro: akce, pribeh, atmosfera, dynamika, solidni delka, komplexnost sveta ME

Proti: v jadru pomerne trivialni gameplay, linearita, RPG a coop prvky maji minimalni vyznam

+21 +22 −1
  • PC 50
V době vydání jsem byl neskutečně nahypovaný na zakončení trilogie. V té době jsem považoval ME sérii za ultimátní zážitek a od třetího dílu jsem očekával kvalitní zakončení epického příběhu. Cílem tohoto komentáře je kromě zhodnocení ME3 i zamyšlení nad celou sérií...

ME série se představila jako ukecaná střílečka z pohledu třetí osoby s prvky RPG. Důležitá slova jsou "střílečka" a "ukecaná." Dialogy jsou skutečně hlavní devizou hry a technicky jsou zpracovány velice dobře a ani jejich obsah příliš nezaostává za technickou stránkou a některé vám zůstanou v hlavě (například Mordin, Garrus, Grunti obecně, ...). V tomto ohledu je třetí díl věrný sérii a funguje jak má s tím rozdílem, že rok po dohrání si z dialogů pamatuji kulové a v hlavě mi zůstává akorát spousta zbytečného střílení.

Co se akce týče, Mass Effect nepředstavil nic nového. První díl byl celkem nudný (na poprvé jsem ho ani nedohrál). Neměl šťávu, nebyl dostatečně akční a ani nijak komplexní a propracovaný, tudíž potenciál taktizování v trojčlenném týmu byl zabit. Dvojka tohle okořenila, vyhodila stupidní přehřívání zbraní a přišla se standardními náboji, hra se stala podstatně akčnější a rychlejší. Nebyl to žádný zázrak, ale po ukecané části hry přišla část střílecí, kde stačilo vypnout mozek a střílet (na těžší obtížnost občas i trochu zataktizovat - tzn.: použít správnou schopnost člena týmu případně mu přikázat přesun na lepší pozici). Trojka je v tomhle případě moc nezklamala. Boje jsou stejné jako ve druhém díle - problém je že jejich četnost je mnohem vyšší a jejich smysl mi od poloviny naprosto unikal. Už jsem nechtěl zachránit galaxii. Chtěl jsem to dohrát...

Čímž se dostávám k jádru problému třetího dílu. Příběh a svět ME je naprosto tuctový a plný klišé, přesto je jeho zpracování na vysoké úrovni a hráče prostě pohltí. To ale není případ třetího dílu. Začátek je celkem slibný, typický Mass Effectovský a hra se vyvíjí dobře. Postupně si ale začnete všímat, že ubývá něčeho, co dělalo Mass Effect Mass Effectem. Přestává vám záležet na osudu galaxie, začínáte zjišťovat že následky vašich činů jsou minimální (a to se nebavím jen o dementním konci, který byl rozebrán tolikrát, že se k němu více nemíním vyjadřovat) a celé vám to připadá zbytečné a najednou zjistíte, že je konec. Konec, na kterém jste pocitově mrtví. A tam je zakopán pes - ME3 prostě nevzbuzuje pocit toho, že jste zachránili galaxii, své přátele, Krogany, archiv roztomilých YT videí s kočkami, sbírku porna... prostě nic.

Bioware sliboval epičnost, velký dopad vašich činů na galaxii, sjednocování znepřátelených národů, ... a vlastně vše dodržel. Bohužel...

Nevím, jaká DLC vznikla a co udělala s koncem hry a vědět to ani nechci. Hra vyšla tak jak vyšla za plnou cenu a jako takovou ji hodnotím. DLC politiku typu "kup si půl hry, zbytek ti naservírujeme za pár měsíců, protože máme málo peněz" nepodporuji

Pro: Hraje se to skoro jako Mass Effect, ale...

Proti: ...není to Mass Effect

+19 +24 −5
  • PC 90
Vlna kritiky sa zniesla na tretí diel Mass Effectu krátko po vydaní. Chápem, ale zdieľam len čiastočne. Epilógom som si zážitok z tohto výnimočného sveta nenechal pokaziť, asi aj preto, že som ho očakával.

Podľa môjho skromného názoru, pokiaľ ide o akčnú zložku, je Mass Effect 3 najlepší diel série. Hlavne vďaka zlepšenému zbraňovému systému i počtu biotických a iných schopností, ktoré môžu postavy využívať. Na kosť ohlodaný systém zbraní a schopností bol azda najväčšou slabinou druhého dielu v porovnaní s jednotkou a trojkou. Každá zbraň je výnimočná, má trochu odlišné vlastnosti a má svoje klady i zápory, takže i keď je tu zbraní na niekoľko desiatok, každá má svoje využitie. Napríklad u brokovníc: zatiaľ čo u jednej prebíjate po každom výstrele, odvďačí sa vám obrovskou silou a slušnou presnosťou. Iná sa prebíja po troch výstreloch a má väčší rozptyl, čo ju robí lepšiu zbraň na blízko. Každý si vyberie, čo mu vyhovuje, možností je mnoho. Hlavne oproti prvému dielu, kde sa zbrane líšíli len počtom výstrelov do prehriatia a veľkosťou poškodenia (čo prakticky znamená, že ste mali tie isté zbrane od začiatku do konca, akurát so zmenenými štatistikami), je to veľký posun dopredu. Parťáci sú v boji vďaka zvýšeniu počtu schopností účinnejší, takže už sa nestane, že taká Tali je použiteľná len proti syntetickým nepriateľom. Aj samotný Shepard dostane do vienka viac schopností, čo robí akciu rôznorodejšou. Nepriatelia dokážu konečne hádzať granáty, čiže hráč už nebude celý boj tráviť zalezený v jednom kryte. Pozitívna zmena.

Postáv ubudlo, čo je škoda, nové postavy (James, EDI, výzorovo upgradnutá Ashley) nie sú nič extra, vyzerajú ako ústupok pre tínedžerského hráča. Aspoň, že Ashley je stále rovnaká mrcha a EDI má z času na čas nejakú zaujímavú otázku v rukáve. Zamrzí redukcia intenzity volieb pri dialógoch, no radšej tento systém, kde sa dá s postavami pokecať skoro po každej dôležitejšej misii, ako v prvom dieli, kde sa asi tak po troch rozhovoroch s postavou nemal človek čo nové dozvedieť. Interakcia medzi ostatnými postavami poteší, práve takéto detaily ma na hre dosť bavily (vzťah Garrusa a Tali pred záverečnou misiou, Garrus/James sa predháňajú, kto z nich je väčší borec, atď.). Hráč má naozaj možnosť vytvoriť si silné puto s postavami. V priebehu hrania som zistil, že občas je lepšie si zvoliť renegádsku odpoveď ako paragonskú, kde Shepard trepne nejakú úplne samozrejmú sprostosť typu "Musíme zničiť Reaperov za každú cenu" - jednoducho scenáristická bezradnosť. Krátke odpovede v konverzačnom kolese boli niekedy nedostatočné vzhľadom na to, že Shepard povie viac či menej odlišnú odpoveď než tú, čo si hráč pod krátkou odpoveďou predstavuje.

Logika nikdy nebola silnou stránkou Mass Effectu. Či už dejová, alebo čo sa týka level dizajnu. Shepardove varovania nikto nebral vážne i po tom, čo sa mu podarilo zachrániť citadelu pred Reaperom a odvrátiť hrozbu Collectorov. Boli sme hlúpi. A za stupiditu sa platí. Cerberus napadne Citadelu, ktorá by mala byť najlepšie stráženým miestom v galaxii, ako keby sa nič nedialo. Koniec, kde vás a Andersona v 40 km dlhej citadele teleportuje do bezprostrednej blízkosti riadiaceho panela (Reaperi asi nie sú tak chytrí, ako sa zdá...). Deux Ex Machina záver a nelogickosti spojené zo záverečnou animačkou. Catalyst dá Shepardovi na výber 3 možnosti - pričom Catalystovo odôvodnenie, prečo ich Shepardovi dáva, je odbyté krátkou odpoveďou a ani tá nemá poriadný logický základ. 2 konce sú pritom úplne nezmyselné (kontrola, deštrukcia - prečo s tým zrazu Catalyst súhlasí, keď arogantne obhajuje svoju pravdu, že organikov treba zničiť?) a tá stredná - syntéza, je vraj podľa Catalysta najlepšia, no sám to neuskutoční a necháva Sheparda vybrať. Možnosť syntézy už ani nezapadá do žánru sci-fi, ale do fantasy a ničí tým snahu o vierohodne a logicky vystavaný svet. Prečo Reaperi neobsadia Citadelu skôr, keď je centrom moci v galaxii? S tými nezmyslami by sa dalo pokračovať. Najlepšiu časť hry tak tvorí liečenie genofágu (i keď nechápem, prečo radšej nezvýšili možnosť pôrodu na prijateľnejšiu hranicu), gethsko - quarianská vojna a rozhovory s charizmatickým Illusive Manom. Politika hrania multiplayeru pre dohranie s najmenej katastrofickým koncom je podvod a žiadne nasledujúce dlc-čka to neospravedlňujú, keďže hodnotím túto hru, nie dlc. Najlepší koniec? Vypnúť hru po Andersonovom "We made it".

Vedľajšie misie sa pohybujú od veľmi dobrých (Grissom Academy) po ľahko zabudnuteľné. Zháňanie War Assets cez skenovanie planét mi prišiel ako dosť divný spôsob zháňania spojencov. Ešte divnejšie bolo získavanie questov od osôb v citadele. Stačí len okolo danej osoby prejsť, človek si ani nemusí vypočuť rozhovor a už má úkol v denníku. Ten je, čo sa týka questov odfláknutý, všetko nahádzané na jednu kopu, aktualizácie doterajšieho priebehu sú buď minimálne alebo neexistujú. Veď ak nájdete nejaký artefakt, prečo sa babrať s hľadaním postavy, o ktorej ani neviete, že existuje, pričom vám nevedome zadala úkol.

Na záver dodám, že i napriek mnohým negatívam ma tretí diel ohromne bavil. Veď v tom, čo robí nielen tento diel, ale celá trilógia dobre, robí dobre takým spôsobom, že v hernej brandži prakticky nemá konkurenciu.

Pro: premyslené univerzum, postavy a vzťahy s nimi, výprava, znovuhrateľnosť, rozhodnutia ovplyvňujúce osud galaxie

Proti: prehnane účelový a nelogický scenár, občas telenovelové bláboly, quest management, nutnosť hrať multiplayer pre "najlepší" záver, zníženie počtu dialógových možností

+12 +17 −5
  • PC 90
Po více než roce jsem si podruhé střihl Mass Effect 3, již se všemi DLCčky a s vědomím, že už vím, do čeho jdu. Leč napodruhé jsem zažil docela odlišný zážitek. Před prvním dohráním jsem jako ME nedočkavec trpěl spoustou očekávání. Laťka, kterou nasadily předchozí dva díly, byla dost vysoko a já z ní nehodlal sejít ani o stupínek. To mělo za následek výrazněji kritický přístup a ač jsem hru shltnul během asi 5 dní a rozhodně jsem si ji užil, po konci ve mě zbyla určitá pachuť a červíček neustále říkající, sakra, mohlo to být ještě lepší. Po roce, x strávených hodinách v mp a po posledním vydaném obsahu do sp jsem už nevydržel a dal jsem si to znovu s jednou velkou výhodou, už mě nemělo co zklamat.

Začátek
Tehdy, když jsem se celý žhavý pustil do hraní, vzpomínám, že po rychlém začátku a okamžitém napadení Země jsem musel hru ještě jednou spustit znovu, zda jsem si nevybral omylem akční mód hraní a nepřišel jsem o nějakou úvodní animačku. Trochu mě hned zamrzelo, že tam nic takového nebylo, že jsme se přenesli od ME2 střihem o 6 měsíců, všichni přátelé se zase rozutekli a komandér se 6 měsíců kopal na Zemi do .., aby ho z nicnedělání vytrhl až přímo uvítací výbor Reaperů.
Po roce už mě něco podobného nemohlo překvapit a i když by mi stále krátké intro bodlo, potěšilo, že alespoň nutné tutoriálové zlo je rychle odbyto, bohužel stejně jako počáteční pobyt na Zemi. To čeho jsem si hodně všímal v počáteční misi, byla rozplizlá a nehezká textura Shepardova oblečení, která jen podtrhla, jak odbytý začátek ME3 je. Naštěstí pocit odbytosti byl po odlepení pat ze Země ta tam a hra vtáhla jako málokterá jiná.

Rozhovory
U rozhovorů jsem už před rokem věděl, že mi v tomto směru něco chybí. V ME1 i 2 byl zažitý způsob 3 možných odpovědí, dobré, neutrální a zlé, případně ještě speciální paragon/renegade. V ME3 zcela zmizela neutrální možnost, kterou jsem v minulých dílech často využíval a která zajišťovala, že mezi dobrem a zlem je ještě něco dalšího, ač to nemuselo ve výsledku danou situaci razantně změnit. ME3 je kvůli tomu jen černá/bílá a lze ho hrát jen dvěma způsoby. A to přesto, že nově obsahuje spojení paragon/renegade bodů v jakýsi respekt. Pořád to u mě vypadalo, že pokud hraju za správňáka, dávám automaticky možnost nahoře a najednou je možnost volby značně potlačena. Další věcí je košatost rozhovorů a prokecání postav, i v tomhle ohledu mi oproti předchůdcům přišel ME3 nejchudší. To souvisí i s dalším ulehčením práce vývojářů, tedy množství rozhovorů bez přepnutí kamery na snímání tváří. Příliš mi to nevadilo, rozhovor jsem si vždy vyslechl, ale možnost vedení rozhovoru je v takovém případě nulová.

Vedlejší úkoly, scanování planet
Při prvním dohrání jsem měl pocit, že žádné vedlejší úkoly nejsou a jediné, co je třeba udělat, je proskenovat všechny systémy a několikrát se projít po Citadele, aby bez většího snažení přibývaly body připravenosti.
S druhým dohráním musím ocenit výhody tohoto přístupu. V ME1, přestože MAKO je super věc, generické úkoly a interiéry na planetách brzy začnou nudit a rozmělňují jinak vynikající hlavní linku. V ME2 zase bylo obrovské množství systémů k proskenování, které samo o sobě zabralo dost času a u mě to klasicky vypadalo tak, že první dvě tři hodinky, co jsem se dostal na vesmírnou mapu, jsem jen obrážel planetu za planetou a rejdil po ní myší. Když se zadařilo, zahrál jsem si krátkou vedlejší misi. V ME3 mi i vzhledem k hrozbě smrťáků a poutavé hlavní dějové lince přijde průzkum vesmíru nejlepší. Nezabere mnoho času a je to spíš něco na způsob hledání veškeré pomoci, kterou dokáže vesmír nabídnout. Mezitím několikrát admirál Hackett nabídne krátkou odreagovávačku na některé mapě z multiplayeru a rychle zpátky k prioritním operacím. Prostě vedlejší činnosti nebrzdí a hlavní dějová linka je tak obsáhlá a strhující, že další nejsou třeba.

Příběh
Po roce jsem byl znovu ponořen do té bezvýchodné situace všech planet, na nichž jsou jen trochu znatelné stopy vyspělého života. Jak se s tím nemazali a doslova celé miliardy životů se stávají historií, jak je třeba obětovat celé planety a systémy, aby vůbec přetrvala nějaká naděje na přežití. A nakonec a především, jak je obrovsky důležitým jazýčkem na vahách komandér Shepard, skrze nějž lze uvést do pohybu události doslova galaktických rozměrů. Znovu jsem tak zažíval pocity spojené s rozhodováním, na němž závisí existence veškerého života a už, ačkoli ochuzen o momenty překvapení, se nedostavily žádné kritické pohledy třeba na některé přenesené volby z minulých dílů, které si občas vývojáři zjednodušili tak, aby jim vše splynulo a nemuseli se zabývat dalším větvením rozhovorů a děje. Za nejlepší části hry považuji dění na Tuchance a situaci okolo Kvarianů a gethů. Naopak moc rád bych navštívil třeba takový Palaven, nebo vícekrát Thesii, na které to bylo letem světem, a na konci, vlastně ke konci se snad ještě dostanu..

Citadela
Dostávám se k jediné veřejně přístupné oblasti v ME3. Při prvním hraní jsem ji příliš nedocenil, teď už ji považuji za nejživěji pojatou oblast v celé trilogii. Lokace jsou sice nevelké, ale jsou plné života spojeného s beznadějí a s množstvím uprchlíků, kteří na stanici míří. Navíc tu lze potkat staré známé, rozmlouvat pravidelně s posádkou, či sem tam někomu drobněji pomoci. Především se ale oproti předchozím dílům vyplatí na Citadelu nezapomínat a pravidelně ji navštěvovat. Vždy se na ní objeví někdo nový, případně společník, co si rád popovídá, nebo lze jen poslouchat rozhovory lidí, kteří často reflektují aktuální dění v galaxii. Nápomocnou je také mapa, která ukazuje, kde přesně se kdo důležitý právě nachází. Je to sice blbost, ale velmi užitečná. Oproti tomu pořádně zprasený je deník, který prošel nesmyslnou proměnou. Všechny úkoly zobrazuje dohromady, nelze je rozkliknout, rozsáhlejší se buď samy aktualizují a není už vidět historie, nebo se mění za nové. Je to dost nepřehledné a nedává to smysl.

Normandie a posádka
Oproti ME2 se loď poněkud vyprázdnila, což je dáno užším kruhem parťáků. Určitě ale šlo alespoň symbolicky využít některé prostory, které jsou jinak ve trojce klidně celou hru opuštěné. Co je ovšem plus, parťáci se sem tam na lodi přemisťují, mluví spolu a po každé důležité misi prohodí pár slov, takže jsem při opětovném hraní využíval každé příležitosti a běhal po lodi od jednoho k druhému a téměř vždy mi měli co říct. Škoda jen, že jde ve většině jen o poslouchání a pořádných rozhovorů tolik není. Líbilo se mi také operační centrum, kam se v souvislosti s hlavní dějovou linkou dostávali politici a staré známé tváře, aby zde všichni společně plánovali, co zrovna plánovat potřebovali. Přidávalo to tak Normandii ještě větší důležitosti (na závěr na ni vkročí i samotný vrchní velitel Hackett a to s velkou pompou).

Konec
S tím jsem měl tehdy, stejně jako mnozí další, velký problém. Nedokázal jsem přistoupit na to, že o všem nejzásadnějším se rozhoduje v posledních 5 minutách v nepříliš rozsáhlém rozhovoru s dosud nepoznanou postavou. Konec byl tak trochu jak z říše snů. Takových snů, po kterých se probudíte se šťastným zjištěním, že ležíte v pohodlí své postele a pro jistotu ještě rychle zatěkáte po okolí, zda se opravdu nic neděje. Konec byl asi také hlavní důvod, proč jsem ME3 rozehrál znovu až po roce, přitom předešlé díly jsem měl dohrané několikrát.
Druhé dohrání jsem měl okořeněné přídavkem Extended Cut, už jsem přesně věděl, co na konci nastane, a světe div se, bylo to v pohodě. Možná i DLC Citadela, které zahrálo na správnou nostalgickou strunu, v tom mělo prsty. Spokojený s koncem sice stále nejsem, ale podařilo se mi ho zkousnout, tedy věc před rokem netušená.

Další aspekty už jen prolétnu. Hratelnost víceméně od dvojky zůstala stejná, neměl jsem s ní problém. Grafická stránka, pokud mě zrovna něco nepraštilo do očí, byla pro mne zcela dostačující. No a dabing, zvuky i hudba, neříkám křivého slova.

Úplným závěrem, druhé dohrání bylo mnohem lepší než první, už jsem věděl, co mi na hře vadí a mnohem více jsem si všímal toho dobrého. Ještě mi pořád chybí průchod za renegáda, tak třeba zase za rok, třeba už se do toho nebudu muset tak nutit.

Pro: Atmosféra, příběh, oproti předchůdcům velký důraz na hlavní dějovou linku, parťáci, obrovská chytlavost

Proti: Viditelná nedokončenost, ukvapenost napříč hrou, bugy, ořezané rozhovory, ignorování některých rozhodnutí, odbytý závěr

+18 +19 −1