Čekal jsem odfláknutý polodatadisk s useknutým koncem, dostal jsem poctivé urban stealth RPGčko jaké jsem nehrál od Vampire Bloodlines.
Jistě, na mé herní době se samozřejmě podepisuje obsese prozkoumat/přečíst/omráčit/hacknout všechno co vidím a nikdy při tom nevyvolat alarm, takže jsem občas loadoval. Také jsem měl samozřejmě vypnutý radar a objective locators, jakožto většinu HUDu, což velmi doporučuji.
Proč jsem zas zmínil ty Bloodlines? Ačkoliv je MD pokračováním Human Revolution a po stránce herních mechanik je to velmi znát (jsou prakticky identické), z hlediska high level designu se inspiruje trochu jinde. Je zde mnohem méně cestování po světě - většina hry se odehrává ve zdejší lehce bizarní verzi Prahy, za hranice ČR se Jensen podívá třikrát (a také jsou to výživné mise, ale žádný městský hub). Už dlouho jsem si přál, aby Prahu někdo zpracoval do AAA hry a udělal z ní hlavní setting - že si tak zvolili zrovna Eidosáci v mé oblíbené sérii je paráda.

Samozřejmě, každý už ví jak brutálně se zdejší Praha nevyvedla po stránce jazyka (vysvětlení zde). A vskutku to zamrzí, např. když infiltruji krásně vypadající divadlo, a pak tam nad šatnou vidím nápis "SATŇA"... a toto ani není ten nejhorší příklad (podobných by se dalo najít snad stovky). Ale už před rozehráním jsem věděl, že to tak bude (a zanadával si autorům na twitteru), takže při samotném hraní už mě to tolik nevadilo, víceméně jsem to filtroval (hraju Jensena, ten česky neumí, no ne? :)).
Ale pořád bylo příjemné tu češtinu, celkem slušně nadabovanou slyšet, v rádiu si poslechnout českou hymnu (další wtf, ale co), na horizontu vidět Karlův most a kochat se tou pěknou architekturou a atmosférou noční prahy. Atmosféra celkově je pro mě asi hlavní pozitivum MD.

Ale ještě k tomu designu. Praha se zde skládá z několika čtvrtí, oddělených jízdou metrem, podobně jako čvrti v Bloodlines. Každá je rozsáhlá tak akorát - do plnohodnotných měst z městských akcí mají daleko, ale je to vyváženo citem pro detail. Každá lokace prostě překypuje detaily, do většiny interiérů/bytů se lze dostat a prozkoumat si je. Taky mě zaujalo, že prakticky každý člověk kterého potkáte má co říct - i generičtí civilové mají v zásobě pár vět k okomentování situace či okolí, anglicky i česky. Ten pražský hub je jinak nejspíš největší co se v Deus Ex hře objevil, Golem City je kapitola sama pro sebe, atmosférické ghetto plné chudáků, až mi bylo líto že jsem se tam po odletu už nemohl vrátit :)
A velitelství TF29 pro které Jensen pracuje bylo zas jak vystřižené z 24, taková blízkobudoucí verze CTU.

Sidemise jsou všechny handcrafted a zábavné, v MD je na ně řekl bych o dost větší důraz než v předchozích Deus Ex hrách. Samozřejmě se dají i řešit různě dle chuti a playstylu. Právě v nich mi MD nejvíce připomínalo Bloodlines. Ikdyž přiznejme si, ačkoliv je MD napsané slušně, Bloodlines jsou stále jinde. Ale když jsem tu vyšetřoval sériové vraždy, podivný kult ve stokách, nebo třeba původ nové drogy, skvěle jsem se bavil. A hlavní příběh jakbysmet. Nejedná se tu o žádné velké zachraňování světa, Jensen se "jen" snaží vyšetřit teroristický útok, zabránit dalšímu a odhalit kdo za tím stojí. Což mi naprosto vyhovovalo. Zdejší příběh má začátek i konec. Samozřejmě jsou tu dokořán otevřená vrata pokračování (hlavně jednou cutscénou uprostřed závěrečných titulků), ale i tak byl konec uspokojivý. Ale to zjištění, že plánované pokračování (které by dořešilo otevřené otázky a ukončilo Jensenovu odyseu) bylo zrušeno (a místo něj dělají Eidos Montreal něco pro Marvel + Tomb Raidera)...to mě irituje hodně. Deus Ex univerzum má stále obrovský potenciál a hry tohoto typu jsou bohužel dost vzácné.

Pár věcí co mi v MD stále vadilo - stále jsou tu ty časmrznoucí takedowny. Vypadají cool, ale prostě působí mimo a lepší by byla first person realtime klasika. Pak mi trochu vadilo až přílišné zaměření na téma augmentací. Chápu, je to hlavní point hry, ale nemusely se kolem toho točit všechny knihy co Jensen najde a všechny TV zprávy o kterých Pičus TV vysílá. A loadingy. Neměl jsem MD nainstalované na SSD disku, a přejezd z jedné pražské čvrti do druhé byla záležitost na dvě minuty.
Na druhou stranu, energii už si Jensen naštěstí nedobíjí snickerskama, což je dobré. Stejně tak augmentace a jejich ekonomie je tu o něco vyváženější a nové augmentace jako remote hacking či tesla jsou skvělé.

V rámci Mankind Divided jsem dohrál i obě vydaná DLC, jedno je zdarma, druhé (System Rift) je předražené, ale obě jsou zábavná a můžu doporučit. System Rift je při důkladném průzkumu cca pětihodinová záležitost. Odehrávají se během kampaně MD, takže hrát po druhém příjezdu do Prahy.

Po technické stránce nemám moc co vytknout. Mankind Divided vypadá nádherně s jednou vyjímkou - zpracování a animace postav v dialozích (některé ok, některé slabota) - a framerate i stabilita excelentní (ani jeden crash).

Mankind Divided u mne o kousek překonalo Human Revolution a velmi rád bych se někdy dočkal závěru této nové trilogie.

Herní výzva #8

Někdo má rád potápění a podmořský život, tak si řekl že tuto svoji vášeň dá všem najevo skrze videohru. A vzniklo ABZU, ani ne dvouhodinová, lehce explorativní, meditativní, audiovizuálně nádherná potápěčtina, jež mě bavila i uspávala zároveň, ale nemohu jí odepřít její nepochybné kvality. Autoři věděli co dělají a udělali to. Pokud máte rádi Bessonovu Magickou Hlubinu či Atlantis, ABZU bylo vytvořeno pro vás. Pokud si žádáte vtahující gameplay či příběh, poohlédněte se jinde.

Herní výzva #5

O Oxenfree jsem vůbec nic nevěděl, ale bylo to v humble bundle, hodnocení slušné - tak proč to třeba v rámci výzvy (#6) nezkusit.
A bylo to velmi příjemné. Má to podobně melancholickou atmosféru jako Life is Strange - skoro by mi nebylo proti srsti napsat že je to taková 2D alternative LiS. Nechce se mi o ději rozepisovat, protože děj/dialogy/postavy jsou hlavní deviza Oxenfree a čím méně toho člověk ví, tím víc si to užije.
Soundtrack je nádherný (poslechnu si ho i mimo hru), artstyle sice není vyloženě dle mého vkusu, ale nevadil mi.
Co ale musím vypíchnout jsou ty dialogy. Přirozeně napsané a perfektně namluvené, všechny postavy jsem si ve výsledku docela oblíbil. Ten systém kdy např. mluví víc lidí najednou, růžně se ten dialog dá přerušit v polovině věty - je to trochu náročnější na pozornost a vyžaduje to solidní znalost angličtiny, ale působilo to přirozeně a docela rád bych tento systém viděl ve více hrách. A těch dialogových voleb je spousta, některé mají i vliv na závěr, jaké vztahy mezi sebou postavy budou mít, což přináší další vítaný prvek interakce.
Anyway, Oxenfree můžu s čistým svědomím doporučit každému, koho baví hry jako Dreamfall či Life is Strange - na dialozích založené vztahovky mixnuté s mysteriózností.

Nečekal jsem, že ta herní výzva 2017 bude takovej raw hardcore. Hned první hra na holení, a rovnou nejhorší hra kterou jsem se kdy namáhal dohrát - to se nestává každý den.
Protože jsem s Chaserem strávil už takhle mnohem víc času než bych chtěl, nebudu se rozepisovat, místo toho nechám za sebe mluvit samotnou hru a mou dokumentaci z jejího hraní:

- ve vodárně mě to ještě bavilo, slušné tempo a hra odsejpá

- little tokyo má krásně zpracovanou vodu, a to i bez pixel shaderů (5% v hodnocení), tenhle level jsem hrál v roce 2003 v demu a líbil se mi, proto jsem byl i optimista a čekal jsem že si užiju i plnou hru v rámci výzvy. Skvělá hudba!

- bohužel pak následovalo trio misí z pekla - bránění trucku proti respawnujícím vlnám generických panáků, nejnudnější sniper mise v historii, a podmořské lovení koulí - všechny tři tyto mise kandidují (a vítězí) v kategorii "nejhorší mise ve first person akci ever"

- dveře. Připravte se, že jich potkáte identických cca 4841. Z nichž interaktivních bude cca 425. A všechny do jedněch se automaticky po dvou vteřinách zavírají, což vůbec není totální megavoser

- šachty. Do konce života nechci vidět ventilační šachtu. Občas jsem měl pocit že v nich trávím polovinu herní doby.

- žebříky. Už nikdy více. Žebříky jsou všude, protože kdo nemiluje ve hrách lezení po žebříku? Vrchol interakce přece. A nejlepší je když ho vyšplháte, a zezadu do vás okamžitě pálí hitscan nepřátelé aniž by byla možnost se bránit. Fun!

- ta chvála zpracování vody? Moře klukům krapet nevyšlo.

- vojenské základny v Rusku jsou fascinující - tolik sněhu! A..kvádrů!

- není nad pořádné propadnutí skrz mapu. Oldshool raw hardcore!

- kluci nezapomněli na záchody. Vávra by měl radost.

- doufám že máte rádi takzvané "jumping puzzles". V Chaserovi si užijete do syta, včetně takových evergreenů jako zaseknutí v geometrii či propadnutí mimo mapu

- každý správný cyberpunkový agent budoucnosti rád prolézá trubky. Co? Vy neradi prolézáte trubky? Kdo si myslíte že jste?

- a což takhle dát si zimní misi, v níž vás nepřátelé střílí skrze mlhu i stromy, jen proto, že jste si dovolili podívat se jejich směrem? Stealth? To je co?

- každej správnej marsovej agent se musí projít po povrchu marsu a bránit dveře. To ví přece každej. Ale pozor abyste se od nich nevzdálili! Přijde strýček Mission Failed a zábavu vám zarazí.

- když už jsme u toho Marsu, pokochejte se jeho krásným povrchem - Curiosity puká závistí!

- mimochodem, hra je příjemně meta a hlavní hrdina jí výstižně komentuje svým hrdinně dementním hlasem

- naštěstí to má konec, ikdyž to tak občas nevypadá, a ne, příběh za nic nestojí - zkoukněte si znovu Total Recall a uděláte lépe

- a nakonec jsem se stejně docela rozepsal...Damn you Chaser!

Wow. To bylo skvělé. Nechápu, jak takhle rozsáhlou (28 hodin), takřka tříáčkovou produkci dokázali vytvořit s tak nízkým rozpočtem a malým týmem (ikdyž ano, trvalo jim to).
Jsem rád, že na ten Kickstarter šli, protože mě tento Dreamfall bavil nejvíc. Byl ale dobrý nápad dohrát i první dva díly, bez nich by to nebylo zdaleka tak silné. A samozřejmě také počkat, až bude venku celá hra.
Některé věci bych vytknul. Nejvíc mě štvalo, že hra nijak nedá najevo prokliknutí interních monologů. Když jich má každý objekt ve světě několik, tak je hloupé muset klikat opakovaně. Přitom by stačilo zešedivět kurzor nebo tak.
Voice acting byl výborný, ale pár herců se až příliš opakovalo, hlavně ten co mluvil Vamona. Trochu to rušilo. A prvních pár hodin jsem si musel zvykat na hrubší hlas Zoe, ale po pár hodinách jsem si ji zamiloval stejně jako v původním Dreamfallu.
Facial animace by to chtělo zlepšit, ale furt mnohem lepší než Dreamfall a je to přeci jen indie hra, takže nekladu velké nároky.
A opět zde developeři připravili pár obskurně vágních puzzlů, kdy jsem ztratil trpělivost a prostě si to vygooglil. Přeci jen hledat v obrovské Marcurii nějaký jeden interaktivní objekt se kterým se dá něco dělat abych mohl něco udělat na druhém konci mapy..to není zábava, ale umělé prodlužování herní doby. Ale naštěstí podobných puzzlů moc nebylo.
Poslední věc, framerate. V určitých scénách framerate padal na 40, což na GTX1070 působí trochu nepatřičně. Ale u neakční adventury to není zásadní problém. Navíc Chapters vypadají opravdu nádherně.
No a proč dávám 90. Scénář. Sice Chapters začínají dost...zvláštně, první dvě, tři kapitoly (booky) téměř působí jakoby ani nebyly pokračováním Dreamfallu. Nic moc z otevřených dějových linií (a že jich bylo) se neřeší, místo toho se řeší pražsko-evropsko-arkadijská politika a korupce. Ale už tam mě Chapters hrozně bavily, díky atmosféře a zábavným postavám a dialogům. A ono se to pak rozjede a prakticky všechno co jsem chtěl aby se objasnilo..stalo se. Pár nezodpověžených otázek zůstává (např. co se stalo s rodiči Sagy?), ale to mi nevadí.
Navíc ten design lokací a jejich kontrast, to je prostě paráda. Europolis/Marcuria, průzkum obou jsem si užíval, i to jak se mění s časem. A tolik zábavných postav, samozřejmě Crow, ale i Mira a Nela a Likho a Enu a mnoho dalších. Zoe samozřejmě vládne, ale Kian a Likho a jejich buddy cop chemie přerůstající v regulérní bromanci, bavil jsem se :)
A vůbec mě překvapilo jak jsou Chapters napěchované humorem, i víc než TLJ a Chapters. Trochu mě zezačátku zaráželo kolik Fucků a občas i Cunt postavy pronášejí, ale já s klením nemám problém, takže jsem si zvykl. Ale byl to dost rozdíl oproti TLJ a Dreamfallu, jež byly mnohem výrazněji family friendly.
Jsem rád, že jsem se do Nejdelší Cesty pustil, všechny tři díly se povedly. Jsem zvědav co si Ragnar připraví dalšího. Chtěl bych i tu Nejdelší Cestu Domů, ale té se asi pěkných pár let nedočkáme, pokud vůbec někdy.

Homefront 2 mě příliš nezajímal. Jedničku jsem dohrál a nebyla to dobrá hra. Neambiciózní on the rails shooting galerie, jež byla i se svými sotva čtyřmi hodinami příliš dlouhá.
Dvojku už sice nedělal Kaos, ale když jsem se dověděl, že jí kuchtí Crytek UK, aneb patlalové stojící za Haze (a kdysi v dávné historii za prý dobrou sérií Timesplitters, ale ty jsem nikdy nehrál), enthusiasmu mi to také nepřidalo. Navíc ty trable při vývoji, bankrot vydavatele, změna týmu do Crytek Frankfurt, pak zase zpátky do UK, neplacené výplaty zaměstnanců, odchod poloviny studia, následné převzetí projektu Deep Silverem (a opětovný návrat developerů, včetně šéfa vývoje Hasita Zaly)...
Z toho prostě nemohla vzejít dobrá hra, ne?
No a dle recenzí taky nevzešla. Z mě nevysvětlitelného důvodu Deep Silver hru vydal cca 4 měsíce před dokončením, kdy zejména konzolové verze byly kvůli frameratu téměř nehratelné. PC verze byla zase sázka do loterie, někomu to jelo ok, někomu vůbec.
Dambusteři (aka Crytek UK aka Free Radical) naštěstí aspoň dostali od Deep Silveru možnost hru dodělat, ikdyž špatné recenze a nízké prodeje už to nezmění.

Tak tedy nejdřív v rychlosti tu technickou stránku - Homefront 2 vypadá fantasticky (Cryengine má prostě skvělé osvětlení), místy až fotorealisticky, a válečné zóny mají, obzvlášťv noci, skvělou atmosféru. Jak vystřiženou z year 2029 scén v T2.
Framerate je bez problému, pod 60 se dostal vyjímečně, žádný stutter jsem nepozoroval.
Nějaký ten AI sek se občas vyskytne, ale nic zásadního. Co mě rušilo asi nejvíc, byl občas viditelný pop-in, na tohle jsem už z her alergický.
Patche také přidaly možnost upravit si FoV a povypínat všemožné prvky HUDu, což se velice hodí (doporučuji toho povypínat většinu).

Nyní ale k samotné hře. Narozdíl od jedničky, Revolution je mnohem svobodnější záležitost. Odehrává se ve Philadelfii rozdělené na několik zón. Tyhle zóny jsou buď červené, kde se odehrála většina bitev proti Koreji (Revolution se odehrává 4 roky po američany prohrané válce), takže jsou vybombardované a dost mi připomínaly právě scény z Terminátora 1/2 roku 2029 (stejný rok kdy se odehrává Revolution, asi nebude náhoda). Tyhle zóny mají skvělou atmosféru a obsahují právě ten FarCry/STALKER-like gameplay se zabíráním základen a otevřeném boji proti vojsku KPA.

Žluté zóny jsou naopak plné civilů a je zde nutná spíš záškodnická činnost než otevřený boj. Nejvíc mi asi připomínaly intro HL2 po příjezdu do City 17, akorát zde jste aktivním záškodníkem, ne jen pozorovatelem.
Díky tomuto rozdělení je hra příjemně variabilní, není to jen o neustálém zabíjení.
Revolution má v některých ohledech sympatický smysl pro detail, viz
https://twitter.com/BlendoGames/status/776632296472313856

Mám rád hry které svůj interface zobrazují skrze ingame předmět - ve STALKERovi to bylo PDA, ve FarCry 2 handheld mapa, v Homefrontu je to korejský telefon :)
Arzenál mě bavil, pocit ze střelby skvělý. Zejména pistole s tlumičem a sniperovka. Zbraní není moc, ale každá se dá upravit do několika variant. Například pušku si předělat na granátomet, pistoli na uzinu apod. A nelze zapomenout samozřejmě bomby na autíčkách na ovládání, popř. plyšové medvídky.

Hra jako celek mě hodně příjemně překvapila. Takové lepší FarCry 4 a mnohem lepší než Division, které jsem hrál před Homefrontem. Ale nějaké nedostatky se najdou. Nejvíc mi pil krev opět tichý protagonista. Dokonce se zde, podobně jako v Battlefield 4, najde moment kdy na mě NPC řve "say something Brady!" což samozřejmě není možné. Působí to jak pěst na oko. Příběh a psaní jako takové přitom jinak není marné - tichým protagonistou tu byl docela promrhán potenciál. Jak já tenhle design nesnáším.
Pak by se dala ještě vytknout nepříliš dobrá AI, škoda že už asi nic nikdy nepřekoná první FEAR.

Jo a ten easter egg se fakt povedl.

Obsahuje mírné spoilery obsahu questů, nikoliv příběhu či závěru.

Bude trvat kolem deseti hodin, říkali. Bude se odehrávat na staré mapě kolem Oxenfurtu, říkali. Prý že to bude takový menší datadisk před hlavním chodem v Krvi a Víně.
Realita: hraní mi zabralo 20 hodin, téměř celý datadisk se odehrává v nových lokacích (ikdyž ano, na rozšířené původní mapě kolem Novigradu a Oxenfurtu) a obsahu a kvality to má víc než většina plnocenových AAA her. A to vše za dvě kila.
Začíná to nevinně. "Jdi do oxenfurtských stok, najdi tam monstrum co zabíjí ubohé panny a zneškodni jej." Ta nejklasičtější zaklínačská zakázka.
Jenže nic není tak jednoduché. Monstrum není tak úplně monstrum a po jeho zneškodnění se roztáčí vír událostí které Geralta zavedou na vesnickou veselku (spolu s chlastačkou na Kaer Morhen nejvtipnější část hry), vloupačku jak z klasického heist filmu (je možné si i zvolit pomocníky, navíc obsahuje pár luxusních referencí událostí z prvního dílu i Wild Huntu - a reflektuje i to, kde se zrovna hráč nachází) a završuje to questem u něhož si nešlo nevzpomenout na Silent Hill 2 a Jamesův příběh. Celé se to točí kolem dvou velmi zajímavých, dost nejednoznačných postav, Olgierda von Everec a Gauntera O'Dimm. Oba patří mezi jedny z nejzajímavějších postav co se v zaklínačském univerzu zatím vyskytly a moc rád bych je potkal někdy znovu (ikdyž, Geralt asi ne..).
Shani samozřejmě také nezůstává pozadu, a Olgierdův bratr Vladimír..ne, nebudu spoilovat.
Kromě příběhu jsou zde samozřejmě i nové klasicky kvalitní vedlejší questy, nová herní mechanika se slovotepcem, ale tu jsem prakticky vůbec neřešil (Zaklínače nehraju kvůli lootu a statům). Ale musím pochválit souboje, které mě zde bavily hodně, noví bossové se povedli. Hlavně ten poslední byl solidní výzvou, ale nakonec padl také.
Po technické stránce jsem kromě vtipného duckwalku na žádný bug nenarazil, hra ani jednou nespadla. Duckwalk vyřešil reload pozice.

Zkrátka, doporučení zní: koupit a dohrát.
Jo a dejte si tam tenhle mod:
http://www.nexusmods.com/witcher3/mods/755/?
Malinká věc která mi silně zlepšuje zážitek.

Dva týdny po více než dvěstěhodinovém dohrání a já každý den bojuji se silnou chutí třetího Zaklínače znovu rozehrát. Stále si pročítám reddit a neogaf a ne a ne tento zážitek dostat z hlavy. Ale chci vytrvat, počkat na dva chystané datadisky, do té doby snad něco pozapomenout, a o to víc si pak druhé hraní užít.

Třetí hra od CD Projektu v řadě, a třetí stovkové hodnocení. To se zatím žádné jiné společnosti nepovedlo. A ne, ty hry samozřejmě nejsou bezchybné - když se ohlédnu zpět, tak u prvního Zaklínače bylo vidět že CDP si nejsou jistí co vlastně chtějí dělat, zda knižní sequel nebo reboot. Příběh tím dost utrpěl. Stále se jim ale tehdy povedlo vytvořit výborné RPG, s momenty na které nikdy nezapomenu. Už jen když se člověk podívá na první prototyp běžící na Mortyr enginu, a poté na finální hru běžící přitom na prastaré NWN auroře, nezbývá než smeknout.

U druhého dílu už bylo vidět, že CDP jasně ví, co chtějí dělat. Hra byla mnohem sebevědomější, po stránce příběhu a politiky se s ničím příjemně nepárala a i gameplay byl dost upraven směrem, jež mi vyhovoval - hlavně v tom přímém ovládání soubojů. Někteří lidé vytýkali absenci slovanské atmosféry z prvního dílu, ale mě to jiné zasazení nevadilo - atmosféra byla jiná, ale dle mého stejně výrazná. Chybky se samozřejmě našly (a některé má i třetí díl), např. inventář mohl být přehlednější, našlo se pár bugů a tak podobně. Vesměs prkotiny, z nichž bylo dost opraveno patchem nebo vylepšenou edicí.
Já obecně nesdílím názor některých, že absolutní hodnocení si zaslouží jen "dokonalé" hry. Já absolutní hodnocení dávám hrám, jež mi poskytly zážitek který nezapomenu, zážitek který je přeci jen výše než co zvládly ostatní hry. Za posledních 5 let jsem dal 10/10 čtyřem hrám, a všechny si to zcela zaslouží, chyby nechyby, bugy nebugy.

A Zaklínač: Divoký Hon je další z nich...a nejen to.
Třetímu Zaklínači se povedlo něco, co se zatím kromě New Vegas nepovedlo žádné jiné hře - a oproti New Vegas to Zaklínač dělá na mnohem větší škále, nemluvě o "production values", od grafiky přes animace, modely, textury či třeba soundtrack.
Mluvím o propojení nádherného rozsáhlého otevřeného světa s detailním, výborně napsaným scénářem - scénářem, jehož vysoká kvalita se neomezuje jen na hlavní příběh, ale i na všechny sidequesty, ať už jsou sebemenší.
Nejdřív k tomu světu. Nejedná se o jednu propojenou mapu. V CDP se rozhodli hru zasadit do severní Temerie a okolí Novigradu, pak na nádherné souostroví Skellige, no a samozřejmě nesmí chybět pevnost Kaer Morhen, jakož i pár dalších lokací. Tato místa jsou od sebe geograficky vzdálena stovky (tisíce..) kilometrů, takže by bylo nesmyslné, aby okupovala jednu spojenou mapu. Já toto rozhodnutí vítám, svět je velmi variabilní, močály Velenu jsou naprosto odlišné s jinou atmosférou než má Novigrad a okolí, a ten má zase zcela jiný styl nežli drsné severské Skellige. Mimochodem Novigrad je něco fantastického - takhle rozsáhlé, skvěle vymodelované město ještě v RPG nebylo. Povídka "Věčný oheň" mi doslova ožila před očima. První příjezd byl hned dost drsný, zvláště pro čtenáře této povídky (a hráče druhého dílu).

Každopádně každé místo překypuje detaily, je radost je prozkoumávat (je nutnost vypnout si otazníky na mapě - ty radost z prozkoumávání dost kazí a je škoda že jsou defaultně zapnuty) a ozvláště pro čtenáře knižní ságy jako jsem já byla možnost se po těchto místech projít a osahat si je vyloženou radostí. Kaer Morhen je potěcha pro oko co se nikdy neokouká, Velen má zase tu výrazně slovanskou atmosféru a Novigrad...Novigrad.

Svět je ale jen jedna strana mince. Tou druhou je právě scénář. A zde se CD Projekt, respektivé jejich scénáristé jako Jakub Szamalek či Borys Pugacz-Muraszkiewicz velice vyznamenali, a hlavně ukázali ostatním společnostem (zdravíme Ubisoft/EA/Everyone), že otevřené světy nemusí být jen vapidním nákupním checklist seznamem plným cut and paste "obsahu". V Zaklínači neexistuje žádné "přines mi 10 krysích ocásků" či "vylez 30 věží". Zde má každý quest nějaký kontext, dává smysl v rámci světa a existuje pro něj důvod. A že těch questů je, a jakých..
Ale nebudu spoilovat, hra si to nezaslouží.
Z hlediska příběhu je toho mnoho co zde oceňuji, často jsem se zasmál jako blázen, jindy jsem neudržel slzy, ale vždy jsem byl zapojen do děje. Převedení postav z knih se CDP povedlo neuvěřitelně. Ciri, Yennefer, Dijkstra, Keira Metz..i takové méně důležité postavy jako např. Dudu. Dialogy s Dijkstrou ozvláště byly naprosto výživné. Jeho rant o Radovidovi jsem si musel pustit dvakrát, to se prostě ve hrách moc často nevidí.
Z příběhového hlediska mám jen dvě výtky, a zde tedy spoiler, raději nečíst před dohráním:
1. Dijkstra, jak jsem psal, je naprosto fantastická postava. Až na jeho posledních pět minut na scéně. Tam mi přišlo, že CDP došel čas a nestihli jeho storyline nějak lépe zakončit. To, co udělal je velmi out of character. Ale když už, tak měla být možnost se ho zbavit non-lethal způsobem. Např. Axii a rána pěstí.
2. Absence Saskie a Iorvetha. Moc velká škoda, na Saskii ozvláště jsem těšil, i jsem si importoval save kde jsem jí vyléčil, ale bohužel. Ani Filipa nevěděla kde se nachází.
Trochu doufám, že tyto nedostatky budou opraveny v chystaných opravách/DLC či těch datadiscích, ale pokud ne, přežiju to. (edit - osud Saskie byl odhalen v komiksu u vydání Hearts of Stone.)

Gameplay...gameplay pro mne byl bez problému. Čtu výtky na ovládání Geralta. Hmm, první půlhodinu jsem si zvykal že má větší setrvačnost než je zvykem, a že bude vhodné občas chodit, místo neustálého běhání. Pak jsem si zvykl a neměl jsem problém.
Je pravda, že Klepna se občas zasekávala, což při závodech na koních nepotěšilo. Párkrát jsem je opakoval. Detail.
Souboje...souboje jsou takové jaké bych čekal. Zlepšené oproti dvojce, s lepší odezvou ovládání a více možnostmi, a kompletní absencí QTE. Jsou zde skilly a kombinace jež jsou nevyvážené, ale to mi vůbec nevadí. Hrál jsem na třetí obtížnost (krev a zlomené kosti) a vyhovovalo mi to, ale příště dám nejtěžší. Bavilo mě využívat všechny možnosti - od olejů, různých lektvarů přes různé kombinace znamení.
Co by chtělo upravit (a dle Filipa Ženíška, šéfa lokalizace, se na tom pracuje) je inventář a možnost mít truhlu kam odkládat věci. Práce s inventářem byla občas krapet otravná (hlavně scrollování při crafting, hrál jsem na gamepadu a tam to ideální opravdu nebylo).
Ale abych ten předlouhý komentář shrnul - výše jsem napsal, že Zaklínač 3 je další desítkovou hrou, a nejen to.

Já mám na hrách nejraději zejména dvě věci - prozkoumávání krásných světů a silné, pokud možno nelineární, příběhy. A Zaklínač 3 oba tyto prvky spojuje ve vyšší kvalitě, než se to zatím povedlo jakékoliv jiné hře.
Díky tomu se stal nejlepší hrou, co jsem kdy měl tu radost zažít, a nelituju těch 6500CZK, co jsem za kombinaci GOG verze, sběratelky a Steam verze včetně datadisků utratil.
Už aby bylo jaro 2016, vyšel druhý datadisk a já si to celé mohl vychutnat podruhé.

Pár posledních postřehů:

- nenarazil jsem na žádný významný questbug

- hra je skvěle optimalizována, ultra + 60fps je na GTX 970 realitou (jen foliage distance high)

- ovládání na gamepadu bezproblému, až na ty výtky s inventářem

- česká lokalizace má pár chybiček, ale jako celek je fantastická a děkuji Comgadu (a speciálně Filipu Ženíškovi) za její vysokou kvalitu

- anglický dabing mi vyhovoval, všem postavám hlasy skvěle seděly - ale toto je subjektivní, takže pokud někdo (zdravíme saye) preferuje polský, nemám s tím problém, hlavně no flame

- Yennefer.  Jedině Yennefer. No flame pls.

Tomasz Gop už při marketingu Zaklínače 2 často zmiňoval, že se souboje ve dvojce trochu inspirovaly u jeho nejoblíbenější hry - Demon's Souls. Tatam bylo rytmické klikání z jedničky. Nicméně v rámci univerza a zaměření Zaklínače bylo Gopovi asi jasné, že hru přímo ve stylu DS v CD Projektu moci udělat nebude, takže se po dokončení dvojky sebral a odešel ke kolegům v City Interactive, kde ve spolupráci s německými Deck13 navrhl a zrealizoval Demon's Souls po Polskoněmecku.
Osobně jsem byl na LOTF docela zvědav, přeci jen her v tomto stylu je dost málo (kromě těch od From Software mě napadají snad jen už výborné, ale pravěké Severance či Die by the Sword). Navíc jsem v Gopa měl důvěru, přeci jen by nezahodil roky života a šanci dělat Zaklínače 3 pro nějakou srágoru.
Naštěstí se LOTF opravdu docela povedli. Není to tak komplexní/obtížná hra jako Dark/Demon Souls, a není ani tak dlouhá - po zhruba 20ti hodinách jsem koukal na titulky - ale to hlavní co dělá, tedy souboje, dělá dobře. Brnění/zbraní/vybavení je spousta a je příjemné je zkoušet a experimentovat. Každý úder má sílu a dopad jak má být. Stejně jako v DS hodně záleží kolik toho má člověk na sobě a jaký má balanc (poise). Osobně jsem se pohyboval někde kolem medium brnění a vyhovovalo mi to - mohl jsem dělat kotouly, ale zároveň mě každá rána neshodila na zem.
Trochu mě mrzel design bossů, většinou to byli klasičtí trochu klišé humanoidní megarytíři, ti z Dark Souls jsou vizuální originalitou někde úplně jinde. Zabíjet je ale byla zábava, ne že ne.
Co se level designu týče..není špatný, ale doufal jsem ve větší variabilitu. Je propojený docela dobře, ikdyž na první Dark Souls samozřejmě nemá. Nekolik lokací se taky navštíví víckrát, ale nevadilo mi to. Samozřejmě jsem proboural spoustu zdí a našel skryté lokace, jak už to tak bývá.
Grafika má dva aspekty - technicky je výborná, hra světel a stínů, dobré textury..na druhou stranu, zvolený umělecký styl podobný Warhammeru mi moc nesedí, preferuji spíš ten klasičtější z Dark Souls / Zaklínače. Ale chápu že se chtěli trochu odlišit.
Ještě mě trochu mrzely neviditelné zdi..jen vzácně se dá nějak spadnout a zabít se, většinou tam je neviditelná zeď.
Z technické stránky ale musím LOTF pochválit. Hrál jsem po vydání patche 1.3 a nesetkal jsem se s jediným bugem. Hra ani jednou nespadla, framerate byl kolem 40-60 na maximální detaily, hrálo se to bezvadně (opět v borderless windowed módu, který je zkrátka super). Internet nadělal spoustu povyku kolem ochrany Denuovo [která očividně funguje výborně, vzhledem k absenci cracku a tedy i zdejších komentářů ;-)], ale nijak se neprojevovala ani nezpůsobovala žádný problém.
Co jsem četl tak se LOTF prodalo hráčům kolem 200,000 kopií, což mi přijde jako hodně málo, vzhledem k absenci warez verze a přítomnosti na všech třech platformách. Snad to ale bude stačit k tomu aby hra časem vydělala na pokračování, které by mohlo být ještě o dost lepší. I tak ale na první pokus v žánru, od firem které nikdy hru tohoto stylu neudělaly - skvělé.

Battlefield 4 je perfektní ukázka konceptu "silent protagonist" dovedeného ke své zrůdné (ne)dokonalosti. Jakkoliv mě němí ňoumové, za něž mě vývojáři občas nutí hrát, obecně štvou (damn you, Valve!), tak snad nikde to ještě nebylo tak očividně mimo, jako v singleplayer kampani BF4. Až se mi nechce věřit, že to tak hloupě opravdu napsali. Nejvíce mě po dohrání pobavilo, když v credits pod záložkou "story" bylo 5 (!!) jmen!
Když pominu, že 5 lidí na pětihodinovej tunel v němž hlavní hrdina nemluví je extrémní overkill (Vávra by o tom řekl svoje), tak dát hráči roli velitele týmu, který je hloupé nemluvně..to už je opravdu donebevolající debilita.
Hráč je tedy jen jakýmsi observerem - kolem něj se dějí události, lidé spolu mluví, objímají se, vtipkují, ale Recker/Hráč je jen němý Ňouma co může leda tak vraždit tisíce rusů či číňanů.
Ale ikdyž člověk p(r)omine tu Demenci Tichého Protagonisty (tm), tak je scénář v mnoha ohledech naprosto dementní..ale o detailech se tu už rozepsali jiní.

Proč tomu ale dávám stále ještě lehce nadprůměrné hodnocení ?

Protože mě to, i přes tu všudypřítomnou demenci, solidně bavilo. Prostě si po práci sednout a hodinu střílet v nádherný, fakt krásný, grafice (1080p/60fps/ultra), občas se kochat nějakým tím bortícím se mostem či letadlovou lodí či mrakodrapem, poslechnout si pěknej soundtrack od Johana Skuggea (hlavně song Jin Jie's Revolution se povedl)..proč ne. A mise v Šanghaji, nebo ta v horách..ty mě bavily fakt hodně. Obecně mi přišlo že se i autoři snažili o trochu více otevřenosti v herním designu - docela často se přestřelky konaly na slušně rozsáhlých plochách, kde bylo potřeba zničit i nějaké ty tanky a tak.

Ale pokud by DICE někdy chtěli udělat něco, u čeho bych neměl pět facepalmů za hodinu, dost bych to uvítal.

Ne, tyhle hry prostě nejsou pro mě. Proč si je sakra kupuju ? Hraju to na normal a stejně mi Armstrong (final boss) zabral tři čtvrtě hodiny nezábavy. Samozřejmě, po půl hodině bez úspěchu pak na netu zjistím, že hra obsahuje bug, kdy je potřeba snížit v určitých případech rozlišení, jinak nefunguje sekací mód správně. Samozřejmě jak jsem tohle udělal, tak jsem bosse umlátil na první pokus.
Ale i tak, MGR mě navždy vyléčilo ze zvědavosti o hrách tohoto typu - už DMC mě místy dost silně nudilo, Darksiders jsem nikdy nevydržel déle než pár hodin, Castlevanii jakbysmet.
A stejně jsem si MGR koupil, přeci jen první Metal Gear na PC po 12 letech, to se musí ocenit, ne ?
Já na tom vidím ty řemeslné kvality. Pro fanoušky tohoto žánru mlátiček, co se předhání ve sbírání ranků S, hrají aniž by je nepřátelé zranili, znají všechna komba nazpaměť a mají vyupgradované všechny schopnosti, jo, pro ty je tahle hra určitě boží.
Ale mě tenhle žánr prostě nudí, neustále něco mlátit, popř. koukat na vymydleně japonský soap opera cutscény. Občas se vyskytlo něco fakt cool, a místy mě to přeci jen chytlo..ale stejně, tenhle žánr prostě není pro mě.
Těch lehce nadprůměrných 60 dávám za tu očividnou řemeslnou kvalitu a za fakt, že jsem to přeci jen dohrál a místy se bavil. Ale už nikdy žádnou další podobnou hru hrát nechci. Mám dost.

...jo a snad nikdy jsem neměl takhle zpocený ruce a mokrej controller, v kombinaci s chtíčem ten controller prohodit plazmou. Jo vlastně měl, u Dark Souls. Zkurvení japonci :))

Dohráno. Audiovizuálně hra roku, a nejen tohoto. Design NeoParis je hlavní pozitivum hry, prakticky neustále jsem se kochal. Unreal Engine 3 bych bez loga v intru nepoznal.
Hratelnost průměr - souboje mne víceméně bavily, jak jsem se do nich dostal (což bylo celkem rychlý). Mixování presenů jsem ale využíval poměrně málo, v podstatě jen na bossy.
Platforming slabý, čistě follow the arrow, ale právě díky tomu designu prostředí to tak nevadilo. Memory remixy skvělý, chtěl bych víc a komplikovanější. Ale zajímavý nápad a solidní zpracování, plus je to řádně creepy (hlavně jeden konkrétní..).
Příběh zajímavý, poměrně komplexní se všemi těmi vzpomínkami a jejich modifikacemi. S koncem spokojenost (ikdyž ten boss fight, heh..).
Chci open neoparis world dvojku s propracovanějšími mechanikami - obdobu Dishonored kdy by cíl byl ukrást vzpomínky místo assassinace, například.
Vím že se jí nedočkám...a je mi to líto. Snad DontNod vydrží.

Nejprve disclaimer: Hru jsem včetně všech DLC koupil v PC verzi za 160Kč na GMG, před hraním jsem (znovu) shlédl první tři díly filmových vetřelců (DC cuts), a hru hrál na TV s gamepadem.

ACM je hodně kontroverzní hra. V době vydání to byla hra s mnoha bugy, nedodělky a grafikou jak z roku 2001 - prakticky žádné efekty a nejhorší textury v AAA hře vůbec.
Nedivím se tedy těm nízkým hodnocením. Jenže, Gearbox (či Timegate, či kdokoliv kdo na tom pracoval) se pochlapili, a vydali několik mnohagigových oprav - a když jsem hru hrál nyní, tak se v podstatě jedná o jinou hru. Nejen ta grafika je na mnohem lepší úrovni - spousta nových efektů (nové light points, fog zones, color grading, ambient occlusion, chromatic aberration...), textury se dočkaly čtyřikrát většího rozlišení..ale, a to hlavně, AI byla razantně vylepšena včetně chování vetřelců, a bugy byly odstraněny - v podstatě na žádné jsem nenarazil.
Další prvek co byl při vydání hodně kritizován byl děj, hlavně tedy "oživení" Hickse, které v hlavní kampani nebylo nijak logicky vysvětleno. No a tento problém zase řeší datadisk Stasis Interrupted, který objasňuje (poměrně logicky a zdařile) jak přežil Hicks, ale i co vlastně uvedlo do chodu události Alien 3 (mimochodem film, jehož první dvě slova jsou "Stasis Interrupted").
Takže pro plný zážitek doporučuji shlédnout první tři filmy a pak rozehrát plnou PC verzi (jen ta se těch obřích oprav dočkala) A:CM.
Dost ale o genezi stavu hry.
Nyní rozeberu přednosti a nedostatky.Nejdříve proč se mi hra dost a nad očekávání líbila:

Za prvé, většina prostředí ve hře jsou z filmů a jsou opravdu detailně převedena. Když jsem se procházel po Hadley's Hope, např. Medlab aka místu kde Ripley spala vedle Newt pod postelí, načež na ně zaútočil Burkem vypuštěný facehugger, a všechny propriety (včetně mrtvých facehuggerů) jsou tam, kde byly ve filmu...nebo když se snažím potichu proplížit kanalizací (mimochodem skvělá, atmoférická mise) a najdu tam hlavu Casey, alias Newtiny panenky, nebo když si mohu prohlédnout Engineera v Derelictu hezky detailně zblízka, přesně zpracovaného podle prvního Vetřelce...moje srdce hardcore Alien fanouška je prostě nadšeno. Tuhle filmovou sérii miluju, a ACM v přenesení jejího světa do herní podoby nemá konkurenci. Atmosféra je spot-on.

Za druhé, zbraně jsou převedeny se stejnou láskou jako svět. M41A Pulse Rifle, SmartGun, motion tracker...takhle věrně tyto "pomůcky" ve hrách ztvárněny ještě nebyly, navíc jdou upravovat, a jako bonus je možné najít legendární zbraně mariňáků z filmu - celou hru jsem střídal Pulse Rifle s Hicksovou brokovnicí, ale když jsem našel klasický SmartGun s ikonickou červenou bandanou Vasquezový, musel jsem ho použít až do posledního náboje :-). Mimochodem to, že je SmartGun "disposable" zbraň, tedy nedá se přebít, je dobré designérské rozhodnutí, protože to přeci jen je brutálně overpowered kanón. Chování zbraní je zmáknuto zábavně, mají dobrý feeling a přesné zvuky. Motion tracker to samé, konečně je potřeba ho držet! A ne jen jako součást GUI /AvP hry/.

Dále, příběh samotný je napsán poměrně slušně (hlavně pokud člověk bere v potaz Stasis) a obsahuje hlášky a rozhovory u nichž jsem se místy příjemně pousmál.Postavy jsou namluveny skvěle, hlavně Bishop či hlavní mariňáci Winter/O'Neal/Cruz. Paradoxně nejhůř je na tom Hicks - Biehn zní místy krapet znuděně, ale nic co by mě nějak aktivně prudilo.

AI parťáků byla OK. Občas někoho sejmuli, nepletli se do cesty. Víc od AI parťáků ve hrách ani neočekávám.
--------
Co se ne úplně povedlo a upravil bych:

Místy jsou ACM příliš přehnaní co se množství nepřátel týče. To, že se ve hře bojuje proti vetřelcům i lidem zhruba stejnou mírou mi nevadilo /variety is spice of life/, ale občas těch neprátel prostě bylo moc a šlo to až příliš do Call of Duty teritoria. Ubral bych na množství a přidal na tuhosti. Vetřelci se v opatchované verzi chovají OK, neviděl jsem nějaké hloupé glitche kterých byl po vydání plný internet, nicméně je pravda, že v AvP 2010 mi přišlo že se chovali ještě o něco lépe, fluidněji, více využívali prostředí.
Dále mi přišel zvláštní efekt smrti, kdy obrazovka ztratí barvu a kompletně se pauzne, než se začne nahrávat pozice, ikdyž to je prkotina.
Cutscény mají dost hroznou kvalitu a modely postav v nich jsou opravdu dost slabé, odpovídající tak roku 2005. Opět, detail, povrchová prkotina, ale mrzelo to.
--------

Celá hra jde hrát v co-op, a to včetně datadisku Stasis, ale nezkoušel jsem, příběhové atmosférické hry preferuji o samotě. Z multiplayeru jsem zkoušel mód Bug Hunt na mapě Tribute, který jsem včera hrál asi dvě a půl hodiny do tří do rána, protože to byla naprosto skvělá zábava. Mapa Tribute je s láskou detailně převedená kolonie Hadley's Hope. Mimoto jsou tu i jiné módy, a mapy s všeříkajícími názvy jako "Nostromo" či "Fury 161" - ale ty jsem zatím nezkoušel.

Jak to shrnout? Při vydání jsem měl chuť zajet do Austinu a spáchat na Gearbox hromadný atentát. Ale trpělivost se vyplatila, hru nakonec uvedli do velmi solidního stavu, a mě tím poskytli nejlepší vetřelčí zážitek od AvP 2 z roku 2001.

Safra tak nakonec to bylo vcelku skvělé. Vytknul bych hlavně tři záležitosti:

- přehnaně checklist/fetchquestový game design: těch cut and paste úkolů, hledání všelijakých blbin a donášení něčeho někam tam bylo opravdu moc. Mapa je plná, ale většina toho jsou nepodstatný hovadinky

- příliš uspěchaný závěr: ten v přítomnosti - příběh završený po pětici her bych čekal trochu delší, rozmáchlejší. Pointa konce jako taková OK, ale měli si dát víc práce se zpracováním. Connorův příběh tímto netrpěl a byl zakončen výživně, jak to má být.

- craftování, alias nejzbytečnější herní prvek roku 2012, který jsem nevyužil ani jednou

Naopak co se mi líbilo, je to celé dost dobře napsané, Frontier je nádherný a to v zimě i létě, stejně tak města. Příběhové i ty hlavní vedlejší mise měly solidní variabilitu, hodně se mi líbilo to hledání pokladu. Námořní mise jsem dělal jen ty hlavní + dopadení Biddla, ale ty byly místy opravdu famózní, hlavně za bouře.
Vrcholem hry pro mne byly mise po boku Haythama, tu jeho interakci s Connorem byla prostě zábava sledovat a ovládat.
Mise v přítomnosti mě bavily taky hodně. Je to příjemné oživení, po běhání v přírodě si vylézt na mrakodrap či přelézt MMA arénu.

Save mi ukazuje 25 hodin hraní, synchro 69%. Slušný macek.

Tak mne zase jedna hra po roce donutila napsat komentář.
Čím se to Spec Ops: The Line, hře s dost možná nejgeneričtějším názvem pro videohru vůbec, povedlo?
Gameplay to nebyl. Ne, gameplay je velmi kompetentní, ale zcela standardní third person shooter affair. V podstatě identická záležitost s Gears of War a desítkami dalších cover stříleček. Na rozdíl třeba od Maxe tu ale nejsou vychytávky typu bullet time. Je tu jen střílení z coveru, občas z turretu, občas ozvláštněné možností prostřelit sklo a zavalit nepřátele pískem. To je asi tak všechno v čem je gameplay zajímavý. Ale nechápejte mě špatně - Spec Ops se hraje dobře. Jen v ničem neinovuje, je to zcela standardní záležitost. Co mne v rámci gameplaye lehce potěšilo - nepřátelé nejsou bullet sponges. Stačí jedna dobře mířená a jdou k zemi.

Takže co mě na Spec Ops tolik zaujalo ? Scénář! U military střílečky, co se genericky jmenuje, genericky vypadá, a dokonce se genericky hraje, docela překvápko.
Scénář je totiž z části napsán jako satira ostatních military her. Nehrajete tu za hrdinu. Hrajete tu za vojáka co chce být hrdina, ale zoufale se mu to nedaří. A tak se noří do hlubin zvěrstev a šílenství a ne a ne se z toho dostat. Nic kolem nedává smysl, jediné co lze udělat je pokračovat v před, a doufat že to smysl dávat začne. A ono začne. Ale to už je příliš pozdě...

Chce se mi to tu všechno vyspoilerovat, ten závěr na mne tak zapůsobil. Ale neudělám to. Třeba si tu hru někdo koupíte (teď je na amazonu za 500) a budete si ten hnus chtít "užít" sami. Hnus v nejlepším slova smyslu.

Co bych ještě zmínil. Zaujala mne hudba. Ta dávala těm přestřelkám občas solidní nákop. Například když začali hrát Mogwai jejich Glasgow Mega-Snake. I obyčejná přestřelka prostě dostala grády.
Prostředí Dubaje je taky element co hru povyšuje nad konkurenci. Sice jeho potenciál není naplno využit, a z mne neznámého důvodu ty hlavní budovy (Burj Khalifa, Burj Al Arab) vzledem vůbec neodpovídají skutečnosti, ale i tak si zdejší pískem zavátý Dubaj zachovává v rámci her unikátní atmosféru.
Z technického hlediska jsem nenarazil na problém, ovládání x360padem v 60fps přesné a bezproblémové. Grafika průměr, ale ten Dubaj to zlepšuje.
Spec Ops: The Line si rozhodně časem zahraju znovu. Doufám, že se hry prodá dost na to, aby Yager jako studio nezaniklo.

Dohráno. Steam ukazuje téměř přes 40 hodin. Prozkoumával jsem všechno, prolézal všechny šachty, hackoval všechno..takže to tak asi bude. Užil jsem si to. Deus Ex 3 je dobrá hra, a asi i důstojný prequel. Core gameplay je solidní, atmosféra vtahující, příběh slušný, dialogy výborně napsané i zahrané, plus občasné dialogue battles? Super.
Ale je to hodně věcí co mi vadilo, ne že ne.

Např. third person takedowns. Jsou pěkné na koukání. Jenže jen na koukání. Není to gameplay, jen animace. Animace při které se zastaví čas, takže občas vypadá docela debilně. Zkrátka "press a button and awesome happens". To do Deus Ex nepatří..
Neustálé odměňování XP za každou blbost, a navíc takovým tím stylem "když ho omráčíš, dáme ti víc XP"...to tu taky nemá co dělat.

Ingame ekonomika moc nefunguje. Peněz je moc, není za ně moc co kupovat, praxis bodů bylo tolik že jsem nevěděl co s nimi. V jedničce jsem si vážil každého kanistru s nanoboty, navíc šel použít jen jeden ze dvou do každého slotu (yay replayability!). Zde jsem na konci měl i takové krámy jako dermal armor, prostě proto že už nebylo do čeho body cpát. A stejně jsem např. silent running nebo typhoon využil dvakrát za hru..

Taky mě štvalo jak tu zpracovali energii. Dobíjí se jen jeden point, na zbytek je nutné žrát čokoládu. Takže jsem bad ass agent nosící shades i ve tmě, ale abych mohl někoho omráčit, musím si dát Snickers? WTF.Tohle zpracování docela omezovalo možnost používat a kombinovat schopnosti.

Boss fighty. Zbytečný, nudný, o ničem. Ne ani tak proto, že by ty samotný souboje byly tak hrozný. Spíš jde o to, že ty bosse prostě hráč, ani Adam, nezná. Prostě na začátku je s nima jedna animace a to je všechno.Jsou zcela 2D. Takže žádnej boss fight zde nemá ani procento náboje co měly boss fighty s Annou, Simmonsem nebo Guntherem.

No trochu jsem zarantoval. Je to skvělá hra. Ale mohla být ještě o dost lepší. Ale jakožto debut nového studia je to úspěch. Snad bude další hra ještě blíže ideálu 11 let starého Deus Ex.

14 years in the making...
Škoda že hru nevydali v roce 2001 ve stylu toho slavného traileru. To, čeho jsme se nakonec dočkali, je totiž o dost slabší. Sice lepší grafika (ikdyž na dnešní dobu už samozřejmě také zastaralá...zastaralá by byla i v roce 2009, kdy byla singleplayerová část dokončena), ale co se designu levelů týče, ten trailer vypadá zajímavěji než nakonec finální hra. Zezačátku je to docela dobré - spousta interaktivních prvků, casino, Vegas, Duke Tower...
Je to celkem zábava. Ale pak přijde část v Hoover Dam, jež trvá odhadem tak 3 hodiny (z cca 8smi co trvá celá kampaň), a ta je z 99% nezajímavá, nudná, okoukaná..no jak něco z Fearu 2. Lazy design, ošklivý na pohled, nudný na hraní.

Právě tato část způsobila snížení hodnocení na 60%, původně jsem uvažoval o 75%.
Když ale pominu tuto část tak mě Duke bavil slušně a rád bych se dočkal pořádného pokračování (tak do dvou let), které rozvede interaktivitu ještě dále a přinese mnohem lepší a zajímavější prostředí.

Co mne potěšilo, po dohrání se zpřístupní bonusy - několik trailerů/videí z vývoje (i některé dříve neviděné), hezky udělaná timeline vývoje a tak.

Ale tak jsem to cca hodinu a půl hrál. A už je to odinstalovaný. Grafika prostředí a aut krásná, nedostatkem je jen chybějící antialiasing. Ale jízda v noci za bouře je fakt pěkná. Jenže k čemu to je, když mě ta jízda vůbec nebaví. Jak jsem už rozmazlenej z Shiftu a jeho geniálního interiérovýho pohledu a pocitu z jízdy, tady není prostě nic. Furt jedu tupě s plynem na podlaze, catchup zařídí vše potřebný - hrozná nuda. Policajty jsem ani nezkoušel. Stačilo mi těch cca 6 závodů aby mě to přestalo komplet bavit..takže sorry, EA, no buy. Příští rok aspoň bude Shift 2.

A pořád si nemůžu pomoct - kdyby vzali právě Shift a jeho interiéry + driving feel + lehce tweakli fyziku, a postavili Hot Pursuit hru kolem tohoto základu, tak by z toho mohl být důstojný nástupce klasického NFS III - HP. Tento criterioní pokus je spíš nástupcem NFS6 - HP2, který taky za nic nestál :(.

Hodnotit nebudu, přeci jen jsem hrál staženou verzi na otestování místo chybějícího PC dema.

EDIT o půl roku později: Nakonec jsem hru koupil (za 150 orig. krabička, neodolal jsem). Ne že bych na samotnou hratelnost nějak změnil názor, ona to prostě je nic extra arkáda s příšernou rubberbandovou AI, ale nakonec jsem si zvyknul a docela mě to i začlo bavit, hlavně s lepšími auty. Navíc ta grafika je fakt nádherná.Ale víc jak 6/10 si to nezaslouží.

Do třetice všeho nejlepšího! Call of Pripyat je úchvatná hra. Přesně takhle jsem si představoval že se Stalker bude hrát, když jsem na něj v roce 2002 četl první preview :). Mnohem otevřenější lokace (v podstatě jen 4 loadingy za celou hru, jen v první zóně jsem strávil snad 14 hodin..), náhodné ultra-atmosférické emise, víc druhů mutantů (každý unikát), perfektně zpracovaný systém upgradů zbraní/obleků, skvěle propracované sidequesty (nevěřil jsem že něčeho takového jsou v GSC schopní, překvapili mne!), unikátně nadesignované anomálie (zapomeňte na ty fádní efekty v SoC!), super zábavné hledání/prodávání artefaktů, příjemné pokecy s postavami, žijící zóna kdy stalkeři bojují proti banditům a ti všichni protu mutantům, ATMOSFÉRA, lovení bloodsuckerů v noci za bouřky v bažině, kdy je lokalizuji pouze podle šlápotů ve vodě, ATMOSFÉRA, konečně hodně dobře zpracovaný konec reflektující volby během hry a životy nebo smrt ostatních postav, ATMOSFÉRA, jo a abych nezapomněl, má to nejlepší atmosféru co jsem kdy ve hře zažil.

10/10 a nejlepší open world shooter vůbec.

Za rok si to dám s Complete modem znovu, to už snad bude hotov :).

Hrána - Steam verze 1.6.2
...přitom moje první dojmy skutečně pozitivní nebyly, ale jak mne to překvapilo!

Dragon Age je masivní RPG. Po dohrání můj save ukazuje 50 hodin, a to jsem určitě nějaké ty sidequesty vynechal.Vyniká dokonale napsanými postavami s nimiž lze vést dlouhatánské dialogy a zábavnými questy.Právě quest design bych vyzdvihl - prakticky každý quest má několik možností splnění a nejedná se vždy o černobílé volby.Postavy jsem si oblíbil snad všechny, ikdyž nejlepší byla Morrigan, Sten a Shale.A Zevran.A Alistair. OK, prostě byli super všichni : ).Pokecy v táboře pro mne byla nejzábavnější část hry.Co mě ale moc nebavilo bylo množství soubojů. Tady to Bioware dost přepískli - tolik filler soubojů se jen tak nevidí. Cca po 30 hodinách jsem to přepnul na easy, protože mě ty boje prostě už tolik nebavily.Zbytek hry mi to ale vynahradil.
Celkově mám po dohrání dobrý pocit. Asi znovu DAO hrát nebudu (příliš dlouhé a příliš málo času), ale to jedno dohrání bylo super.


Článek od autora Nameless Modu pro Deux Ex, který krásně vystihuje proč je vlastně Dragon Age neskutečný achievement.