Dragon Age: Origins

No, když jsem si přečetl recenzi v Levelu, docela jsem se na tenhle kousek začal těšit, ale při samotném hraní se ukázalo, že všechny ty skvělé věci v oné recenzi zmiňované tu prostě nejsou. Což mě pak při samotném hraní docela nakrklo, stejně jako řada jiných věcí, z nichž největším problémem byla asi absurdně vysoká obtížnost, kterou naštěstí srovnal první patch.

Zmíněná recenze slibovala všechno možné o nezměrných volbách a jejich nedozírných důsledcích, což se (opět) ukázalo jako totální snůška keců. V zásadě se jedná o klasickou BioWare šablonu úvod + několik částí hratelných v libovolném pořadí + závěr. K tomu klasicky prokecávání spolubojovníků, atd. atd. Kdo hrál KotOR, ten ví.

Co se týče ovlivňování rozhovorů a důsledků z toho vyplývajících, tak se nepamatuju, že by cokoliv co jsem řekl, mělo na cokoliv dalšího vliv dál, jak do konce rozhovoru. Stejně tak žádnou velkou věc nemůžete opravdu rozhodnout - v takových momentech se buď budou věci odehrávat navzdory vašemu nesouhlasu, nebo tento nesouhlas nelze v takových chvílích ani vyjádřit. Ale aby vám to snad nebylo líto, tak vám hra v jednom kuse předhazuje rozhodování o věcech, po kterých vám v zásadě jako postavě nic není a které má rozhodovat někdo jiný.

Když pominu BioWare šablonu a dialogy, zbyde mi v zásadě Baldurs Gate bez příšerného AD&D systému, který je tu nahrazen něčím, co podstatně lépe funguje, i když by možná potřebovalo ještě trochu vyladit. Lokace mají vždy nějaký svůj význam a řada questů se odehrává při náhodných setkáních během cestování, která se snad s výjimkou trpasličího obchodníka vůbec neopakují.

Mimika postav za moc nestojí a při některých scénách se těm pokřiveným xichtům musí člověk smát. Dabing je až na pár výjimek kvalitní, ale hlavní postava při rozhovorech opět mlčí.

Příběh jako takový za moc nestojí a i různé vedlejší příběhové linky mě bůhvíjak nenadchly, i když v zásadě jsou často originální a to samé se dá říct o questech. Asi jedinou vyloženě nadstandardní část tvoří pobyt ve snovém světě během čistek ve věži mágů. Obzvlášť kosení nepřátel pomocí golema bylo velmi uspokojivé a dost mi připomínalo hraní za Kabuta z Giants, akorát že tady to byla na rozdíl od Kabuta zábava.

Hra má jistý stupeň návykovosti, jinak bych si s ní nedával 15hodinová dostaveníčka. Za největší motivaci považuju odhalování příběhů společníků, jejichž osudy nejsou až tak extrémní, jak tomu bývá u BioWare her zvykem a o to víc jsem si je oblíbil. O to víc mě mrzí, že mi na konci moje milovaná Morrigan utekla :( Při dobrodruhování vedou mezi sebou "na pozadí" různé rozhovory, které je taky radost poslouchat.

Dragon Age sice není nijak revoluční RPG, ale přijde mi přece jen o chlup lepší, než Risen a tudíž pro mě asi RPG roku 2009. A taky je to asi nejlepší RPG od BioWare od vydání KotORu. Jen škoda té přehnané snahy zavděčit se mainstreamu - ať už jde o krvavé cákance všude možně, snahu působit sexy (proč máme všici slipy jak nějaká banda striptérů?), zpěv té zrzavé nány (který pravda by bylo škoda nevidět), nebo o další podobné scény.

Perfektní hudba, skvělý dabing, příjemný děj, nepříjemné souboje, líbivá vizuální stránka a naprosto fenomenální vykreslení postav, které v tomto RPG figurují - takto bych asi shrnul svoje dojmy z Dragon Age: Origins.

Na hru jsem se docela těšil po proklamované duchovní návaznosti na Baldurs Gate, což se nakonec ukázalo jako lehce diskutabilní... nicméně termín "duchovní nástupce" dává poměrně široké možnosti interpretace, takže těžko argumentovat, zda něco takovým je, nebo nikoliv.

To, čím si mě hra získala - a čím u mě osobně překonala Baldurs Gate (a všechny ostatní hry s výjimkou Star Wars: Knights of the Old Republic) - jsou postavy. Ať už je to lehce naivní král Cailan, tajemný a dle mého názoru ne vyloženě záporný Teyrn Loghain, intrikánská královna Anora, charismatický Duncan či jakákoliv jiná pro děj významná osoba, jejich úmysly, motivy, činy...vše mi přijde skvělé, promyšlené, výborně zkoncipované.

Kapitolou samou pro sebe jsou ale vaši nejbližší spojenci. Od dob Star Wars: Knights of the Old Republic mi na mých spolubojovnících tolik nezáleželo resp. nebyli mi tak autenticky nesympatičtí. Byl jsem fascinován Morrigan a její "zdeformovanou" etikou, nadšen a svým způsobem okouzlen Alistairovou osobností celkově, mračil jsem se nad Stenovou odměřeností... prostě a jednoduše: Bravo, Bravo, Bravo.

A teď - po možná přehnaném nadšení předchozích odstavců:-) - trošku kritičtěji. Soubojový systém, který pochopitelně tvoří jeden ze stěžejních prvků hry, mě neoslovil. Nelze říct, že by mě vyloženě nebavil, jenom mě prostě nenadchnul - bral jsem souboje trošku jako nutné zlo. Celý mi přijde dost nedotažený - jakmile máte v družině mága se schopnostmi ledové magie, jste za vodou. Do doby, než jsem se naučil mága vhodně využívat, byl každý souboj velice převelice tuhou záležitostí. Žádná z postav (často včetně té mojí, hlavní) neposlouchala moje rozkazy tak jak bych si přál, nedařilo se mi...prostě hrůza. Pak nastoupil spell Cone of Cold - a bylo po problémech... mrazil jsem a mrazil a mrazil a obtížnost soubojů klesla o šedesát procent... najednou nic nebylo problém. Samozřejmě všude se vždy najde spell, který je ultimátní a vyloženě lepší než všechny ostatní, ale v tomto případě mi vliv na hratelnost přijde velmi za hranicí přijatelnosti... Obávám se, že celkově vysoká obtížnost hry je důsledkem velmi špatného začlenění magie. Bez mágů si člověk prostě neškrtne.

V průběhu hraní mě zamrzelo několik (v podstatě dvě) nesrovnalostí v příběhu, které jsou ale takovými malými muškami, které většině hráčů nejspíše zcela uniknou.

V dnešní době inklinace k akčnosti a spíše dynamickému pojetí (tedy toho, co mi zcela nesedlo v případě Mass Effect, kde to ale vynahrazovala vysoká filmovost) u vysokorozpočtových her jsem ale neskonale rád, že se objeví hra jako tato. Jistě, má svoje chyby a zdaleka není dokonalá, ale důležité je, že se v ní setkáváme s opravdovým a nefalšovaným Role Playing elementem - a o tom přece RPG má být.

BioWare, BioWare, co mi to delate... Dragon Age melo byt neco, o cem vsichni fanousci BG (vcetne me) snili. A co tedy Dragon Age je ve skutecnosti? Namixované Neverwinter Nights 2 a Mass Effect. Ustupky nad nami, pod nami, zleva, zprava, proste uplne vsude. A nekde mezi tim, v oku hurikanu, malicka kulicka o velikosti hrasku s mikroskopickym napisem hardcore rpg.

Zatimco BG rozdrtilo ocelovou pesti veskery muj osobni zivot i potreby kultivovanou hratelnosti, Dragon Age se pokousi o to same nanejvys primitivnim zpusobem - cool efekty pro blbecky a akcnimi elementy, ktere by snad i Diablo mohlo zavidet. V uvodu hry jsem neveril vlastnim ocim. Chtelo se mi nad tim paskvilem plakat, trochu i zvracet.

Tradicne jsem si chtel vypiplat svoji oblibenou paladinku (lawfull good zenske ve full plate me rajcuji:). Bojovnik, mag, rogue. Ehm, kde je zbytek? Errr. Nikde, zda se. Tvorbou charakteru jsem stravil deset minut, z toho devet piplanim vzhledu, behem ktereho mate moznost nastavit si mnozstvi spiny v usich a pocet chlupu na prirozeni s toleranci peti (velice dulezite v RPG, dekuji za to). Mohl byt na vyber i druh spodniho pradla, nebot pohled na qunarijskeho obra Stena ve stripterskych slipech je pro bohy a rehtal jsem se tomu nahlas dlouhe minuty. No dobra.

V nastolenem trendu bohuzel bylo pokracovano i dale. Prvni hodiny hry se vam v parte stridaji postavy jak na kolotoci (pozdeji se nastesti tenhle cool akcni uvod srovna). Postavy se regeneruji jako ultraexped troll dual pro. Pokud vam nekoho z party prece jen rozmasiruji na kasi a ten zemre, po boji vyskoci cile na nohy s polovinou zdravi a v profilu si postezuje ikonkou "Vykaslavam krev." nebo neco takoveho. Au. Namazete bolistku mastickou za dvacet stribrnych a kamarad je zas jak rybicka. Survival jak remen, musim uznat!

Skutecny pruser pak vezi v samotnem vyvoji postav. Magove maji manu (regeneruje se stejne rychle jako zdravi, bez obav), kouzla coby skilly. Konec nudnemu shaneni kouzel do knihy kouzel a vyspavani pred bitvou. Cool. Vzhledem k omezeni party na ctyri cleny a silnemu tihnuti hry k bojum je rogue na nejvetsi obtiznost naprosto k nicemu. Pasti a jedy se nauci kdokoliv jiny, krast je zbytecne (i pres tvrdohlave odmitani odmen od NPC jsem mel zlata mraky). No a paceni zamku jeden schopny mec navic nenahradi... V BG jsem mel particku, kde byl kazdy na svem miste a mel sve uplatneni (paladin, bojovnik, hranicar, klerik/druid, zlodej, mag). Bylo to rozmanite a zabavne. V Dragon Age jsem skoncil na 3x bojovnik (stit, stit, obouruc.) a mag, ktery boostuje bojovniky. Ach jo.

Dragon Age ma ovsem i svetle stranky (ostatne BioWare ani neumeji udelat vylozene spatne RPG). Pribeh i pres velmi rozpacity uvod a totalne pruhledne charaktery se casem zmatori a najede alespon do neurazejicich koleji. Dialogy jsou vice nez slusne, obcas jsem se dokonce i zasmal. NkD pode mnou si stezuje na souboje, ze jej neuspokojuji. S tim nemuzu souhlasit. Navzdory mensi variabilite, nez jsou stari veterani zvykli, jsou boje zpracovane kvalitne. Pouze se kvuli misty podivne kamere ovladaji hure, nez tomu bylo v poctive zpracovanem 2D...

Neni uplna nouze ani o uspokoujici heroicke momentky. Pohled na Alestaira a Catherine, kterak hrdinne priskoci k houhu zombii a svymi stity je zatlaci zpet, aby zachranili umirajiciho Stena, je fantasticky. To jsou chvile, kdy ke mne Dragon Age promlouva reci, ktere moje fantazie rozumi, a po kterych hladovi. Mrzi me, ze v BioWare prave tohle zaprodali za par lacinych cetek, filmecku a cool fatalit (dramaticky najezd kamery na umirajiciho trolla, na ktereho postavicka vyskoci a zasadi mu krvavy smrtici uder...). :(

Existují různé druhy zklamání. Člověk může být zklamaný, že mu prošel kus sýra, který si schovával, může být zklamaný, že jeho oblíbený sportovní tým prohrál. Vůbec nejhorší formou zklamání je ale podle mě takové, kdy se těšíte na něco jedinečného a fantastického a dostanete... něco v mnoha ohledech průměrného, v jiných nadprůměrného a v některých dokonce zcela pitomého. To je v mých očích Dragon Age.

RPG hry jsou o příběhu, světě, postavách a RPG systému. Alespoň s tím přistupuji ke hraní her na hrdiny já.
Příběh hry je retardovaný. Opravdu. Je zcela pitomý. Celou hru se v zásadě honíte za drakem. Od začátku dokonce víte, že se honíte za drakem. Miluju Bajaju, ale tohle je prostě katastrofa. Nevím, oč se autoři touto hlavní linií pokoušeli, ale výsledkem je především prakticky nulová motivace postupovat hrou dále. Vždyť vás už ani nezajímá, co se bude dít dál - a to je, přátelé, pro RPG hru naprostá katastrofa. Jistě, paralelní linkou je tu zrada regenta, která má nádech intrik, ale i ta je jen s odřenýma ušima nadprůměrná.
Svět, v němž se hra odehrává, je z velké části sprostým obšlehnutím ságy Píseň ledu a ohně. To není nutně na škodu, protože látka je to skutečně zajímavá, takový svět plný politického pletichaření však vyžaduje jisté možnosti v rukou hráče, které vám hra nedá (viz. později).
Různé rasy mají v tomto světě různé postavení. Jednoznačeně nejlépe zpracované je trpasličí město, pravidla trpasličí komunity, jejich kultura, politika a vůbec všechno - to je přivedené takřka k dokonalosti v mezích fantasy žánru. Naproti tomu rasismus vůči elfí komunitě je špatně provedená kopie rasismu ze Zaklínače - elfové ve městech jsou samozřejmě nejnižší sociální skupinou (což znamená, že jsou všichni uklízeči, pomocníci nebo sluhové - nic jiného neumí a chlastají - super, je to jako kdyby studii o romské kultuře psal neonacistický agroskin Venda), na druhé straně jsou kočovní Dálští elfové - praví elfové, chtělo by se říci. Lidé jsou samozřejmě nejdůležitější, všechno na povrchu planety se točí kolem nich, jejich společenství jsou rozhádána a nikdo nemá nikoho rád - to vše je však vyvedeno v prakticky nulové hloubce, tedy zcela impotentně.
V ohledu hlavní postavy si autoři vytyčili skutečně vysoké cíle - každá rasa začíná na jiném místě, začátek se ještě dále upřesňuje podle vaší volby. To funguje zčásti, ale minimálně vyzkoušet si každý začátek stojí za to.
Tvorba hlavní postavy je zcela zbytečná - je super, že můžete definovat velikost brady, ale hlubší nastavení postavy v ohledu atributů ani nezkoušejte. Moje první postava mě být lstivý bojovník ohánějící se obouručním mečem. Nefungovalo to. Bojovník neustále chcípal, dopování lstivosti navíc nemělo žádný smysl, protože její hodnota nad nutnou k maximální hodnotě schopnosti nátlaku (výřečnost postavy) nemá pro nikoho vyjma zloděje žádný smysl (a pravděpodobně ani pro něj ne). Abych to shrnul - autoři vám dávají volbu mezi třemi povoláními, v jejichž vývoji a hraní se prostě musíte řídit cestou, kterou si představovali. Pokud to neuděláte, postava začne v jednom ohledu silně ztrácet, ale v žádném jiném se jí to nevyplatí. Ačkoli by se tedy mohlo zdát, že atributy a skilly tu mají hlubší smysl, není tomu tak - vyjma zmíněného nátlaku a zlodějských schopností jsou všechny skilly vázané k boji a atributy jsou více méně v tomto systému zotročeny rovněž.
V ohledu hraní samotného se vám hra snaží vnutit dojem, že záleží na tom, co si myslíte a co děláte - nezáleží. Šéfovi templářů (lovců čarodějů) jsem vmetl do ksichtu, že jsou odporní vrazi dětí a spolek fašounů, za což mě odměnil dvouřádkovým komentářem a při dalším dialogovém tématu se mnou hovořil jakoby se nechumelilo. Vaše rozhodnutí tedy hrají roli jedině v tom, jak to ohodnotí parťáci, které máte s sebou (někdy a někteří to ohodnotí později v táboře i v případě, že jste je nepřibrali do party pro ten který úkol) a podle toho vám přibudou kladné či záporné body na stupnici oblíbenosti. Zbytečné, protože jejich lásku si můžete beztrestně kupovat různými tretkami, které mají rádi - můžete tedy stokrát jednat naprosto proti přesvědčení postavy, ale dáreček to hravě spraví.
Parťáci jsou klasické šablony co do schopností, jejich osobnosti jsem už také napříč hraním více či méně potkal (Morrigan je extrémně podobná Viconii z Baldur's Gate II, Alistair v romanci připomíná Anomena,...), což však nemusí nutně znamenat, že jsou úplně pitomé. Troufnu si tvrdit, že polovina postav je napsána nadprůměrně.
Nejhorší na hře je způsob plnění hlavních úkolů, který nejlépe asi popíšu schématem: Dobrý den - vyřešíme - rozhodneme - díky a nashle. Prostě přijdete do lokace, kam vás zavede hlavní úkol, daná frakce se vám svěří, co má za problém a jak jim máte pomoci, jinak oni nepomohou vám, následují boje na povrchu, potom boje v podzemí, na jejich konci rozhodnutí, jak vlastně pomůžete. Žádné odchýlení z tohoto pitomého schématu nečekejte.
Dříve či později se tedy dostanete do bojů (které vyplňují minimálně 80% hraní). Ty můžeme pro přehlednost rozdělit na běžné, jaké znáte z jiných Bioware her - prostě si chodíte kobkami či přírodou a čas od času vás napadne nějaký otrapa. Druhá skupina bojů jsou přepadové, přiblížíme si je na příkladu - potulujete se temnou, nudně navrženou kobkou se svým do stínu ukrytým zlodějem a mapujete, co se dá udělat, statisticky vzato se dvakrát setkáte s tím, že se odnikud zjeví nepřátelé, protože jste dupli na spoušť, ale nevšimnou si vás, protože jste ve stínu (proč se teda vůbec objevovali?), pak dojdete na konec lokace, kam z druhého konce mapy nějaká zvláštní kouzelná síla přenese všechny postavy, které nechali v bezpečí, pak dojde k boji, v němž jste obklíčeni. Nemá to logiku, není to zábavné a není to ani ospravedlnitelné. AI jinak vůbec není špatná, ale jakmile se zachováte nějakým i jen trochu nestandardním způsobem, je v koncích - můžete si tedy svobodně vybrat, zda chcete boje frustrující či nudné.
Zbraní a dalšího vybavení je tak akorát. Design vybavení je však věc docela jiná a doufám, že ten, kdo jej má na svědomí, už není v Bioware (či mezi živými) - katastrofa začíná šedivou zbrojí v kombinaci s rudými botami, štítem, jež připomíná okenici s podivnou skvrnou a zdaleka nekončí hořící sekyrou na zádech dobrodruha.
Grafika je průměr, design lokací těžký podprůměr, naopak hudba exceluje. Musím zmínit 'superanimace', které se občas spustí, když postava zabije silného nepřítele či z jiných mnou neodhalených důvodů. Některé vypadají hezky (co na tom, že jsou absolutně nelogické a dějí se v naprosto pitomých chvílích), ale jsou těžce kontrproduktivní s ohledem na to, že během této parádičky je postava plně zranitelná, ale rozkazy přijímá až po jejím provedení. Stejně tak samoúčelné mi přišlo i násilí a krvavost.

THIS IS THE NEW SHIT!!! Vlastně ne. Nebo, možná tak napůl. V Bioware se pokusili spojit to co dělali v minulosti s tím co dělají teď. Kupodivu nepoužili jen to nejlepší.

Jak jinak navázat na první úspěch než RPG z fantasy světa? I když se vás všichni snaží přesvědčit, že nejde o kopii LOTRa, že je to hrozně mature (lidi sou oškliví na elfy, lidi sou oškliví na magy, sex ve spodním prádle) a dark (zabíjim děti a krev, kozy, ale bez bradavek) tak to prostě moc originální není nebo už sem jen hrál moc fantasy RPGéček.
Gejzíry krve mi nevadili a nápad s animací brutální likvidace oponenta vítám, jen škoda, že nebyla moc dobře rozpohybovaná a natočení kamery taky nebylo vždycky nejšťastnější.
Souboje jsou/byly(muselo se dokonce patchovat) skoro až „oldschool“ obtížné, nejde do nich tedy jen vlítnou a rubat. Je proto potřeba dění neustále zastavovat, rozdělovat příkazy, aktivovat speciální útoky (nudné) a hlavně, popíjet lektvary.
Systém pro vývoj postavy je pro hru dostačující. Válečník cpe body do síly a výdrže, mág do magie a síly vůle. Kam je cpe zloděj nevim, protože obě NPC s tímto povoláním byly značně nepříjemné, takže jsem jejich služeb nevyužil.
Parta dobrodruhů je řádně ukecaná, ale některé její členy už jste možná někde viděli. I přesto s nima sranda je. Němý hlavní hrdina by měl dovolit spoustu možností jak vést rozhovory, když se s ním/ní teda nemusel níkdo dabovat, ale většina odpovědí je jen pro chuť a dovede vás ke stejnému cíli.
Nejvíc se povedla hlavní nápad v podobě origins. Tady jsou opravdu vidět slibované volby a jejich důsledky, když pak v průběhu celé hry potkáváte něco co vám připomíná jak jste chovali na jejím začátku. Pro někoho to bude asi hlavní důvod k dalšímu hraní, hezky zjistit jak do světa zapadnou i ty ostatní.
Hlavní příběho linie má svoje kvality, ale zajímalo by mě co se stalo s vedlějšími questy. Ty se většinou skládají jen z hledání X věcí nebo zabití někoho, protože je zlý.

Vychází z toho tedy hra, pro kterou by už se klidně dalo zavést označení BiowareRPG, takový ten druh co dělá od KOTORu, to dobře odvedený řemeslo, bez nějáké přidané hodnoty. Je fajn, že existuje firma, která dokáže jednou za rok vydat RPGéčko, co se dobře hraje.