Komentáře
Pro: Fyzika,celkový nápad,zajimavé ovládání,ZVUKY!!!!,příběh.
Proti: Bojový systém,pár bugů.
Dostanete se do kůže Phila, který se právě vyrovnává se smrtí své matky a ještě do toho obdrží dopis od svého otce, který byl dlouhá léta považován za mrtvého. Mimo omluvy naleznete v obálce i klíček od bezpečnostní schránky v bance, ve které jsou uloženy poznámky odkazující na pustinu v Grónsku. Pohltí vás zvědavost a tak se ihned vydáváte na místo označené na mapách. Avšak jen co vystoupíte do otřesného počasí, zabloudíte ve sněhové bouři a pokusíte se před ní schovat do důlního komplexu. Nemáte ale ani zdání, jaké hrůzy na vás čekají v obrovské spleti štol a chodeb.
Vývojářům se perfektně povedlo v hráči vyvolávat strach, pocit beznaděje, nejistoty a úzkosti. Může za to především tma a ozvučení. V důlním komplexu bez světla nemáte šanci vidět pořádně ani na krok a nejvíce se budete moci spoléhat tak na chemické světlo, které vám posvítí maximálně na pár metrů. Baterek do vaší svítilny je totiž pomálu a v chodbách dolu jich zrovna moc nezůstalo. V podzemním bludišti hlavně nejste sami, ale obývají ho zmutovaní vlci, přerostlí pavouci nebo dokonce obří červy. Často se vám tak při rychlém útěku může stát, že zabloudíte. S tím vám můžou pomoci světlice, jejichž pohozením jsem si značil místa, kterými jsem již prošel.
Před havětí obývající doly se vyplatí schovávat v temných zákoutích, avšak můžete se před nimi i bránit krumpáčem nebo kladivem. Souboje často ale končí nezdarem kvůli nevychytanému soubojovému systému… dá se to ale samozřejmě pochopit, protože zbraně nejsou vyloženě určené k boji, jako spíše k ničení předmětů nebo zátarasů. Hra využívá fyzikální engine známí z technologického dema, a tak vám cestu mimo logické hádanky zkříží i hádanky fyzikální, které dokáží na nemalý čas pořádně potrápit, ale jsou za to pestré a ani na chvíli jsem se u žádné z nich nenudil.
Vývojářům ze studia Frictional Games se povedlo vytvořit vynikající hororový zážitek, který mi ještě před deseti lety nedával spát. První díl trilogie Penumbra exceluje svou tísnivou a nepříjemnou atmosférou obrovského důlního komplexu, která dokáže bez potíží pohltit i dnešní hráče. Zážitek mírně klesá u nedotaženého ovládání, ale umocňuje u ozvučení a pestrých hádanek.
Pro: Hororová atmosféra, všudepřítomná tma, ozvučení, hudba, pestré hádanky, fyzikální engine
Proti: Ovládání, souboje
Začnu asi grafikou. Ta je minimálně 5 let pozadu a to mám na mysli již v době vydání hry. Textury sice mají solidní rozlišení, ale vybavení chodeb, detailnost přístrojů... zkrátka občas mi to připadalo jako návrat zpět (třeba do roku 2002 a procházení prvních MoHaa). Zvuky a psycho hudební doprovod jsou naopak výborné, jen díky ním již máte stažené půlky na židli, nehledě na to, co záhy přijde...
Mám pocit, že 75% všeho děsu a strachu v této hře spadá na souboje a problém, že se nemáte jak pořádně bránit. Nic vás asi nevyděsí víc, než napadení vlkem, či jinou havětí a souboj tváří v tvář, pokud se rozhodnete vzdorovat. Pohyby krumpáčem jsou však zoufale pomalé a šance na vítězství docela nízká. Občas zamrzí, že nemáte lepší způsob, jak se bestií zbavit, ale to je asi to, co dělá Penumbru Penumbrou. Pravda, kdybychom našli někde ve druhém kole brokovnici a vyčistili s ní každý další level, bylo by rázem po atmosféře. Teď vlastně ani nevím na co si stěžuji, takže tento odstavec berte jen jako nezbytnou omáčku kolem.
Svícení resp. baterka zase není tolik potřeba, jak jsem se na začátku domníval. V podstatě se bez ní dá obejít a to je škoda. Zajímavá by byla pasáž úplně po tmě!
Trochu mi vadilo řešení savů, kdy se vám obrazovka vysvítí do bíla. Jelikož si Penumbru vychutnávám převážně v noci a samotná se odehrává jen ve slabě osvětlených prostorech, působí to i trochu bolestivě a já nemám zájem si vypálovat oči. Ale co čekat dobrého od takto úchylné hry... :)
Také loadování místností je dnes přežitek, který se hned tak nevidí. Naopak vám pomůže, pokud se potřebujete zbavit útočícího vlka.
Hru nedoporučuji hrát moc dlouho. Zvláště pokud míváte i depresivní stavy. Mohlo by se vám ještě přitížit. Už jen strávit hodinku ve stresu vám docela solidně pocuchá nervy a nejspíš brzy vyhledáte klávesu Esc. Nedovedu si představit, že bych u toho seděl celý den, jestli bych pak byl ještě normální, bez doživotních následků.
Pro: Interaktivní engine, atmosféra strachu, psycho zvuky, hudba.
Proti: Trochu jednodušší grafické zpracování, save, loading místností.
Tak přesně tohle jsem si řekl po prvních minutách seznámení s touhle hrou. Po výborné Amnesii jsem Penumbru nemohl minout. Nehledě na to, že v poslední době si stále víc buduju vztah k hororovým hrám.
Penumbra disponuje velmi kvalitním příběhem, příjemnou grafikou, skvělým prostředím a hutnou atmosférou. Příběh je, jak jsem již napsal velmi povedený. S každým nově objeveným listem se dozvíte něco nového. Jak budete postupovat dál a dál, začnete odhalovat záhady důlního komplexu.
Graficky se hra dle mého názoru povedla. Mně však na grafice nezáleží, téměř vše mi připadá pěkné. Myslím si však, že i pro náročnějšího jedince by grafika měla být k překousnutí.
Co se týče prostředí důlního komplexu v zaledněném Grónsku, nemám mu co vyčíst. Je tajemné, atmosférické a obsahuje spoustu zajímavých míst. Během procházení hry se tak podíváte do jeskyň, tunelů, k jezírku, do rafinérie, spalovny, dílen, skladů a dalších zajímavých míst.
Penumbra má vynikající, hutnou atmosféru, která je hlavní složkou hry. Při plížení kolem nepřátel se vám někdy zastaví dech. A dovolím si říct, že některé scény jsou nervydrásající (první setkání se zmutovaným psem, s obrovským červem, závěr). Přesto jsem od Penumbry čekal větší horor. Zřejmě to bylo tím, že již za sebou mám Amnesii. Rozhodně nejvíc jsem se bál v tunelech kvůli pavoukům. Když trpíte arachnofobií, není to pro vás zrovna příjemné. Scény s pavouky pro mě byly strašidelné, zbytek hry jsem spíše pociťoval nepříjemné mrazení v zádech. Ke konci už asi nikoho nevystraší plížení kolem psů, protože se s nimi setkáváte po celou hru. Hudba, která se spustí při setkání s nepřítelem, rozhodně není příjemná a ještě zvyšuje atmosféru. Musím pochválit velmi zdařilý závěr.
Dalším kladem hry je povedená fyzika. Unesete tak pouze předměty, které se reálně unést dají. Fyziku plně využijete pří řešení logických hádanek, kterých je ve hře, jakožto správné adventuře, pořádná spousta. Jejich řešení vám někdy zamotá mozkové závity, což je jen dobře.
Ovládání bude pro nováčky problémem, ale za chvíli se na to dá zvyknout, až zjistíte, že vám to takhle vyhovuje a nechtěli byste nic měnit.
Bohužel akční část se nevyvedla. Není vyloženě špatná, ale zbraně se ovládají opravdu nemotorně a jde hlavně o zvyk z jiných her. Aby se vám podařilo zabít nepřítele, budete muset být šikovní. Proto je mnohem lepší se nepřátelům vyhýbat. Případně pokud vás odhalí, tak se jim snažit utéct a boj volit až jako poslední možnost.
Mrzel mě fakt, že ačkoli máte po ruce světlice, dynamity, sušené maso, nevyužijete je, protože jsou zbytečné. Dokonce bych viděl za zbytečnou snad i baterku, protože jsem na ni sáhnul asi jednou v tunelech.
Délka první Epizody je tak akorát. Hru nebudete mít dohranou za jednu noc a na druhou stranu jí nebudete hrát frustrovaně „ať už je konec“ 2 týdny. Musím se přiznat, že bych ještě nějakou hodinku klidně vydržel a dál řešil hádanky a skrýval se před nepřáteli.
Penumbra: Overture mě dokonale vtáhla do kvalitního příběhu, skvělého prostředí, oplývá hutnou atmosférou a dokázala mi, že ve Frictional Games umí dělat kvalitní adventury. Nebýt pár drobných chyb, hra by byla excelentní. Pro milovníky adventur naprostá povinnost, pro milovníky hororu také.
Pro: atmosféra, příběh, prostředí, grafika, fyzika, logické hádanky, zvuky, délka
Proti: špatné ovládání zbraní, zbytečné předměty
Penumbra: Overture je krásným příkladem hry, která defacto založila svůj vlastní žánr chodících hororových 3D adventur. Ve své době obávaná legenda a dnes již s hra s kultovním statusem. Taky je to ale ukázka, jak moc se žánr za ty roky posunul a to, co tehdy bylo převratné a neokoukané, dneska působí spíše průměrně. Paradoxně největší strach z Penumbry jsem měl, dokud jsem ji nezačal hrát. Prvních pár minut všechno fungovalo dobře, první setkání s nepřáteli provázelo leknutí, první pavoučí hnízdo doprovázela panika. A pak to najednou odeznělo a veškerý strach se vytratil. Nepřátelé působí hodně tupě a strojově a po čase je jejich výskyt spíše otravný. U psů stačí vyskočit na sud či bednu a umlátit je krumpáčem. Ani pavouci nejsou žádnou velkou hrozbou. Atmosféru si hra udržuje solidní, ale 90 % strachu jako takového tady dělá ozvučení, které je ale po čase taky repetitivní a rychle jsem si na něj zvyknul. Hrál jsem tituly (např. Outlast), kde jsem byl od začátku do konce fakt zesraný. A tady nic. Jakmile jsem prokouknul mechanismy, tak prostě finito.
I samotný design mi v určitých chvílích přišel poněkud zastaralý a trochu budgetový. Střídaly se fajnové adventurní pasáže s otravným blouděním pravoúhlými chodbami fungujícími jako propojovací koridory opuštěné štoly. Grafika neurazí, ale je hodně strohá a navzdory datu vydání to pocitově působí spíše jako titul z let 2002-2003. S výjimkou fyzikálního enginu, který je fajn. Enviromentální hádanky mě baví u každé hry a nejinak je tomu tady. Pochválit musím i zajímavý příběh, který je sice vyprávěn jednoduše skrze útržky zpráv rozesetých po lokacích, ale tvůrci s jejich počty nepřehání a veškeré informace, které si v nich hráč přečte, jsou buď užitečné hinty pro postup dále (morseovka byla cool) nebo (zajímavé a dobře napsané) deníky uvězněných výzkumníků, které posouvají kupředu příběh. Zápisky šikovně pracují s představivostí a opět, sama představivost dokáže děsit lépe, než hra samotná.
Co dodat? Po dohrání převažují spíše rozporuplné pocity. Jsou hry, které jsou tak nadčasové, že 100% fungují i po 15 letech. Penumbra bohužel taková není. Respektuji její status jakožto zakladatele žánru, ale nelze zapřít, že zub času se na ní už dost podepsal. Nehraje se špatně, nevypadá špatně, ale designově už dnešním okem nepůsobí vždycky úplně svěže a to zásadní: ač jsem hrál za naprosté tmy, v tichu a o samotě, prostě jsem se u ní nebál.
Pro: enviromentální hádanky, fyzikální engine, atmosféra, zajímavý námět a postupné odhalování zápletky, ozvučení
Proti: velmi strojově se chovající nepřátelé, stereotypní bludišťoidní koridory, pomalé dávkování příběhu, nebál jsem, strohá grafika
Pro: Atmosféra, logické hádanky, dabing Pavla Pípala (namluvil Reda)
Proti: Některé pasáže už přišli přemrštěné i mě, ke konci příliš mnoho pobíhání na rozsáhlé mapě vždy z místa A do místa B a naopak
Pro: Pro mě všechno
Proti: Někomu můžou vadit souboje, kterým se ale dá vyhnout
Atmosféra hry je plná strachu, celé je to dobře podkresleno hudbou a různými pazvuky. Byl jsem moc rád, že mám aspoň tu baterku, když už se musím pořád pohybovat v tmavých chodbách a místnostech. AI nepřátel je různá. Zatímco pavouci a obří červi jdou přímo po vás a nic je neodradí, psi vás objeví jenom v některých případech. A to prý mají výborný sluch a čich. A navíc se nechají ubít třeba kladivem, místo aby si dávali pozor. Ale ono by to asi jinak bylo moc těžké, jim uniknout.
Výborně je udělaný fyzikální engine. S předměty jde pohybovat, vysouvat a zasouvat šuplíky, otevírat skříně atd. Prostě můžete prohledat celou místnost jako ve skutečnosti.
Příběh hry je vyprávěn pomocí různých nalezených textů a vzpomínek, celkově se ale o cíli cesty nic moc nedozvíte. To je trochu škoda. Nebo si to mám vysvětlit tak, že je Red Philův otec? Celkově bych ale hratelnost hodnotil jako výbornou.
Graficky hra trochu zaostává za svojí dobou, ale kdo není nijak náročný, tak bude spokojen.
Takže za sebe můžu říct, že jsem spokojen a že se těším na další díl, který jdu hned instalovat. Snad už konečně pomůžu Philovi se dopátrat něčeho konkrétního o svém otci. Pro ty, kdo se rádi bojí ideální hra.
Pro: fyzika, atmosféra, hudba, příběh
Proti: psi, pár nelogických věcí, konec
Co je na Penumbře nejlepší, je rozhodně atmosféra absolutního odstřihnutí od civilizace a nemožnosti záchrany z toho propadeného koplexu kdesi v Gronsku. Jak autoři trefně při startu hry podotknou, je dobré hrát hru o samotě, v přítmí a se sluchátky a né za dopoledního slunka, hřejíc vás do zad, zatímco vám vaše matka/manželka vaří guláš k obědu za zpěvu Village People a jejich YMCA. Skutečně jsem udělal vše proto abych se při hraní připosral, a vážně se tak málem stalo. Navíc strach je všudypřítomný a nedá vám fakt ani chvilku oddechu v nějakých pohodových pasážích. A to já jsem fakt drsňák, hlavně telefonickej drsňák.
Několikrát se mi stalo, že se "něco" někde mihlo a já se otočil a provedl tzv. panic run, tedy utíkat bezmyšlenkovitě pryč, jedno kam, ale pryč. A potom rychlostí hlemýždě opět postupovat.
Další věc co umocňuje atmosféru je fantastické ozvučení, nevím jak se tak malému studiu podažilo takhle perfektně si vyhrát se zvukem, ale klobouk dolu. Praskání sněhu pod nohama, kvílející vítr v chodbách, všemožné ruchy, které by v opuštěné výzkumné stanici být nemeli, ale jsou tam.
Gameplay je v podstatě jednoduchý, jde prostě o to nechcípnout a vyřešit několik hádanek. Později máte malinkou naději na záchranu v podobě, jednoho dalšího živého člověka na stanici a celé putování se směřuje k němu, ale jak už to tak bývá, nedopadne to dle představ. A můžu říct, že konec na mě opravdu hodně zapůsobil.
Co jsem ocenil je doplňování příběhu skrz všemožné spisy, knihy a růžné útržky textů až přes Danielův deník. Takže si udeláte hezký obrázek, co se ve skutečnosti na stanici za posledních několik desetiletí dělo.
Pro: Atmosféra, pernamentní strach, zvuk i grafika, příběh a jeho rozuzlení
Proti: Trošku krkolomné ovládání
Hrál jsem pouze demo, takže jsem potkal jen dvě potvory. Ale celou dobu mi tlouklo srdce a u každého rohu jsem strávil alespoň čtvrt minuty.
Nic nevím, jen že mohu čekat odkudkoliv něco děsivého. Nemám zbraň. Skoro všude je tma nebo šero a baterce tak rychle dochází šťáva. Temná hudba a často zvuk bubnů ohlašujících nebezpečí, které nepřichází a nepřichází. Rozmazané okolí. Žádná zbraň. Ponuré prostředí. Skutečné příšery. Krev.
Jako FPS nemohu nakouknout za roh, aniž bych nevystrčil hlavu, tudíž projít chodbou, která párkrát zatáčí zabere čas. Ovládání myší je těžkopádné, takže není spoleh na rychlé reakce. Když se objeví akutní nebezpečí, utíkám bez ohlížení hodně daleko a schovám se do rohu za bedny.
Tyto dva odstavce mají nastínit, proč je atmosféra hry tak tísnivá.
Jinak okolí je plně interaktivní - se vším se dá pohnout, hodit či odtáhnout. Je třeba stále hledat zdroje světla. Není tu ukazatel zdraví, takže hráč neví, jak na tom je ani jak moc mu pomůže lékárnička v inventáři. A z komplexu se brzy stává bludiště plné chodeb, dveří a šachet.
Update: Nehrál jsem demo Overture, ale Penumbra Tech demo 20006. (Ačkoliv to více méně je demo k Overture.) Takže tento komentář patří hře Penumbra
Pro: Velmi hustá atmosféra, žádné zbraně (tedy žádná střílečka, nýbrž schovávačka).
Proti: Nedotažené ovládání, které svou nevstřícností přidává na dojmu hustoty hry.
Penumbru jsem nebyl schopen dohrát, bylo to na mě moc. Skončil jsem na konci první kapitoly. Asi do konce života si budu pamatovat ty nemrtvé psy. A taky ten vyrvaný jazyk na stole, co vypadal jako kravský (a vedle něj deníček na stole, co popisoval člověka, co se musel z hladu živit pavouky, pak na sobě pozoroval podivné změny, příšerně mu napuchl jazyk, a...). Perfektní horor, který nehraje na levné lekačky, a já na něj prostě nemám. Taktéž musím vyzdvihnout způsob práce s předměty, kdy musíte myší provést stejný pohyb, jako by provedla vaše ruka (např. oblouk k otevření dveří). Přidává tomu kopec atmosféry, cítíte se ještě více uvnitř. No a samozřejmě i to, že se nemáte žádné zbraně. To vás ponoří ještě více (dalo by se říct až pod hladinu, až začnete pouštět bublinky). Horor, jak má být.
Celkové hodnocení: Výborná
(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2013 v angličtině na Steamu).
Pro: koncentrace hrůzy
Proti: to snad musí být zdraví škodlivé