Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Profil

Ten popis je mizerný, nečtěte to. Jen se mi jej nechce upravit do dobré podoby.

Zaměření - stealth.
Dostalo se mi do ruky CD, pravděpodobně z časopisu Score, s demy her. Jedno z nich bylo Delta Force. Nastudování situace předem, zabrání strategické pozice, odstřelení teroristů sniperkou. Paráda. Nevím, zda bych to byl dnes ještě schopen hrát s tak mizernou (z dnešního pohledu) grafikou. Ovšem tenkrát jsem neuvažoval, že by mohla být lepší.
Poté jsem přišel k Hidden & Dangerous, který nabídl více zábavy a možností. Více panáčků, opatrný postup po mapě, strategické pozice, tichý postup. Nejvíce mi vadilo ovládání a umělá inteligence spolubojovníků.
Pak jsem slyšel o Tom Clancy's Splinter Cell: Chaos Theory. Zjistil, že to je již třetí díl a postupně první tři díly odehrál. Tenkrát jsem poprvé slyšel o slůvku stealth. Ctrl+C -> Google -> Ctrl+V ... a našel jsem Hitmana. Tak jsem postupně odehrál jeho čtyři díly. Protože jsem obě série odehrával zároveň, mohu porovnávat. Ačkoliv by mým favoritem měl být Sam Fisher, váhy se mírně kloní na stranu 47.
Hitman neumí skákat, atletika mu nic neříká, nemá žádné hračky, nevyužívá stínů a náplně jeho mísí se zaměřují primárně na vraždy. Přesto mne uchvátilo jeho pojetí: drsňák v obleku s červenou kravatou pracující bez emocí využívající převleků ke vstupu do střežených prostor.
Agent Fisher má vše, co nemá 47. Vše, co od stealth agenta chci. Hlavní problém však je, že to nepotřebuji. Většinu hry jsem odehrál, aniž bych využil všechny ty úžasné možnosti, které se mi nabízí. Vždyť já dokonce dělal kotouly, které se k ničemu užitečnému nedají využít, jen abych s tím paňácou něco provedl. Ta série je tunelovitá až to bolí - o to víc, že jde právě o tento žánr. Prostředí nepomáhá v postupu - podle ukazatele jsem v naprosté temnotě, ale já tam vidím zcela zřetelně. Skoro nikdy jsem nepoužil noktovizor, protože jsem s ním viděl hůř. Asi bych mohl vyskočit ke stropu chodby a počkat, až pode mnou půjde strážný, ale já nevidím u stropu tmu, tak tam nepolezu. Tohle tu hru v mých očích sráží. Mám ji rád, baví mně, ale jak si ji mám užít, když nemám potřebu využít jejích možností. Při porovnání s Hitmanem pociťuji ještě jednu vadu. Sam je stále ve stejném typu prostředí. Tmavé, šedé, úzké. Kdežto 47 se prochází kde chce, každá mise je vizuálně jiná a barevná.
Poslední střípek mé "stealth" mozaiky vyplňuje Sniper Elite. Cíleně jsem hledal simulátor snipera. A našel jsem asi dokonalý kousek. Tentokrát sice žádná příprava, pouze mapa, kam mám jít... Ale skvělá je nutnost velmi opatrného postupu. Jedna rána a konec. Samé plížení, pomalý postup, rozhlížení. Plnohodnotné využití sniperky a hlavně vychutnávání si jejího použití. K tomu pistole s tlumičem. A co tuto hru táhne nahoru je její nestereotypičnost. Není to pouze sniper v dálce, ale postup městem, různorodé úkoly, různorodá prostředí. Když přičtu dobrou inteligenci nepřátel, děsně mne hra bavila.
Kromě Delta Force, na kterou si již nepamatuji, všechny zmíněné hry doporučuji.
Nově jsem se konečně dostal k Thiefovi. Všechny tři díly a teprve začínám. Zatím mne překvapilo, jak vývojáři hráči nedají nic zadarmo. Obtížnost je konečně vyzývavá.