Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Hned na začátku komentáře se přiznám, že jsem BioDron a nekritický fanoušek her od BioWare a to již od doby vydání Shattered Steel. :-D To jen tak na okraj. V rámci herní Výzvy jsem rozehrál Mass Effect znovu, tentokrát za Inženýra se specializací Medic, který bývá často označován za nejslabší class hry. A teď už vím proč. :-D

Začnu však tradičně příběhem, který není nijak originální, ale kombinuje to nejlepší ze spousty různých drojů (BSG, ST a SW, Hyperion...). Mass Effect je klasická space opera, ve které se hráč zhostí velitele Sheparda, člena posádky experimetální lodě Normandy - vyvoleného, aby se přidal k tajné organizaci Spektra (ne té z bondovek), která sdružuje ty nejlepší z nejlepších z celé galaxie. Ten musí napřed projít sérií zkušebnícvh misí, z nichž první spočívá ve vyzdvednutí cenného artefaktu po záhadně vymřelé rase Protheanů na planetě Eden Prime. Ta však čelí nečekanému útoku robotí rasy Gethů. Veliteli Shepardovi se sice podaří útok odrazit, ale přichází o artefakt i posudkového komisaře a musí se tak odebrat na Citadelu, kde sídlí vládci galaxie a zpovídat se ze svého neúspěchu. Naštěstí se však posádce Normandie podaří s pomocí nových přátel odhalit a usvědčit viníka, kterým je Saren - nejlepší agent Spekter - hodlající s opmocí Gethů přivést zpět rasu Reaperů, která je považována za mýtu a je jí přisuzována likvidace Protheanů. Nastává tak honička napříč galaxií zakončená epickým finále.

Příběh a jeho stavba se mi u prvního Mass Effectu líbí snad nejvíce ze všech dílů. Na začátku na Eden prime vás hra seznámí se světem a mechanikami. Následně se přesunete na Citadelu, kdy kromě hlavního úkolu můžete splnit i některé vedlejší - standardní RPG úkoly, avšak zajímavější jsou zdánlivě nedůležité dialogy, které pronáší lidé a emzáci, kolem kterých procházíte, a jsou svázány s příběhem více než většina vedlejších úkolů - baví se totiž o monumentu hmotového vysílače a tajemné rase Keeperů, kteří neustále pobíhají po Citadele a něco dělají. Nikdo neví co, ale až dojde k rozuzlení příběhu, budete znát odpovědi i na tuto otázku. Navíc i vedlejší úkoly jsou dobře podány. S vedlejšími úkoly souvisí i průzkum planet, který není zase až tak zábavný z důvodu skutečně velkého množství planet. Na většině planet je navíc nepřátelská základna (na každé planetě stejná), kterou je třeba vystřílet. Tamnější zlobivkové znají jen jedinou taktiku - sesypat se na vás všichni najendou hlava nehlava. Upřímně si myslím, že by se měl vytvořit ještě jeden hub, do kterého přesunout některé vedlejší úkoly z navštívitelných planet a snížit tak jejich počet.

Hráči mohou vzít předpřipravený charakter a rovnou se pustit do hry, nebo si vytvořit vlastní postavu, přičemž mají na výběr tři psychologické profily, tři backstory (které v určité fázi příběhu Sheparda doženou v podobě úkolu) a šest různých tříd (Soldier, Adept, Engineer, Sentinel, Vanguard a Infiltrator). Třídy určují styl boje, zatímco backstory a psychologické profily mají mírný vliv na některé dialogy u vybraných úkolů a role-playing. Například za vojáka kráčíte neohroženě v před a v případě, že máte s sebou Tali a Liaru, tak jen sledujete, jak kolem vás pobíhají nepřátelé zbavení štítů a možností střelby, případně se bezmocně vznáší ve vzduchu a stačí je jen odstřelovat jednoho po druhým. Nicméně při hře za Inženýra je hráč v podpůrné roli, kdy nekráčí v čele, ale hezky schovaný za zbylými dvěma členy svého týmu, kterým udílí rozkazy.

Zde se bohužel objevuje snad největší neduh hry a tím je slabá umělá inteligence a nevyladěný krycí systém, což se projevuje tak, že dáte rozkaz svým parťáků, kteří se ovšem rádi zaseknou v krytu a dokonce souboje v něm zůstanou. U jiných tříd to nevadí, ale u Inženýra ano. Ten totiž nemá přímo bojové ability, ale jen podpůrné, kterými může vypnout nepřátelům štíty, přehřát zbraně, dočasně je omráčit či znemožnit používání schopností + samozřejmě léčení spolubojovníků. Ale v případě boje se může spolehnout pouze na svoji pistolku a bojovat za něj tudíž musí jeho dva parťáci, na které bohužel není moc spolehnutí.

Parťáci a vztahy s nimi jsou hlavní složkou BioWare her a v Mass Effectu se povedli. Každý zastupuje jednu třídu a jeden archetyp. Máme tady Shepardovu pravou ruku Kaidana Alenka (který vám dá přednášku ohledně snášenlivosti k emzákům) a jehož backstory mi přijde strašně povědomý, ale už nevím, kde jsem ho četl (Enderova hra, Gateway...?). Dále je tu (doslova) Warrior-Poet Ashley Williamsovou z vojenské rodiny, jejíž vztah k emzákům není nejlepší, ale neřekl bych, že je vyloženě rasistka, jak kvičí některé sněhové vločky. Z emzáckých členů Normandie zde máme bývalého policistu Garra Vakariana, starého ostříleného žoldáka Urdnota Wrexe, dospívající ganiální techničku Tali Zorah nar Rayah a v podstatě stejně tak starou vědkyni a expertku na Protheny Liaru T'Soni

Co se týče hudby, ta krásně podkresluje celkovou atmosféru hry. Na grafice se bohužel projevuje stáří hry. Vyzdvyhnout však musím mluvenou necyklopedii, která popisuje detaily světa Mass Effectu a jejíž jednotlivé záznamy hráč nachází v průběhu hry. Celkově vzato, jedna z mých nejoblíbenějších her a určitě bych jí zařadil vysoko v mém osobním TOP 100.

Oblíbení společníci:

1. Wrex
2. Liara
3. Tali

Pro: Příběh, atmosféra, společníci a NPC, encyklopedie, hudba...

Proti: Mnoho prozkoumatelných planet a vedlejších úkolů, což může hráče začít nudit. Již stránoucí grafika.

+17
  • PC 65
Velitel Ovčáček s partou exotů zachraňuje galaxii

"Janky but good", jak opěvované starší hry často bývají -- a to i přes to, že jsem hrál remaster, a nainstaloval si doporučené mody (viz na konci recenze). Nechci být zlý a označit ME1 za hru, kterou hrajete z povinnosti, abyste se prokousali k po všech stránkách lepším dalším dílům, ale v recenzi dám pár doporučení pro to, abyste si hru maximálně užili i jako moderní gejmr.

Nejprve pozitiva: Přelomové vesmírné RPG, vstupní brána do legendární trilogie, jednoduchý ale napínavý příběh a strhující svět ze žánru vesmírného fantasy, kde si budete opravdu připadat jako že hrajete s kamarády dračák na motivy Star Treku, akorát nemáte kamarády a tak za všechny postavy hrajete vy. Sejde se tři mariňáci, policajt, členka nomádského kmene který rozhodně není metafora, nájemný vrah, a archeoložka ve vesmírné lodi, a vy jen musíte použít techniku "potlačení neuvěření" a moc se neptat na věci, proč půlka postav nemá vojenský trénink nebo proč všichni emzáci vypadají víceméně antropomorfně, v čele s rasou tvořenou sexualizovanými verzemi operní pěvkyně z filmu Pátý Element. Hru s podobným konceptem, kde si na mise volíte z většího repertoáru postav, jsem ještě nehrál, a proto mě překvapilo že některé postavy mají velmi specifické a osobní poznatky a reakce, které navíc můžete strategicky vyvolávat například tak, že si vezmete postavu na misi jejímž cílem je zabít její mámu.

Negativa tu, bohužel, jsou taky. Ten text o nich je delší, protože popsat negativní stránku stojí víc písmenek než "omg bylo to super" -- neznamená to že by se mi hra tak moc nelíbila.

Masový efekt vůbec nezvládl držet na uzdě svoje RPG prvky, a předhodí vám 7 postav 6 různých tříd z nichž na každé misi ovládáte 3 naráz. Každá z postav má okolo deseti vlastností kterým při vylevelení přidělujete schopnostní fufníky a které definují s jakými zbraněmi postava zvládá bojovat, jak dobře hackuje trezory, zkrátka hyper-granulárně si tady naklikáte všemožné konstanty. Je to hrozný. Hra vám vyjde vstříc tím, že si můžete pro vedlejší postavy kromě velitele Ovčáčka osobně zapnout automatické přidělování fufňů a dokonce používání schopností v boji, a když nešaháte na tlačítka co říkají vašim spolubojovníkům kam jít, tak i docela rozumně chodí za vámi a střílí po nepřátelích. Bohužel, nic vás nezachrání před manažováním inventáře, kde nejen že musíte všem postavám které berete na mise kupovat a přidělovat zbraně, ale dokonce jim v boji říkáte kterou zrovna mají použít, a bohužel všechny postavy disponují všemi typy zbraní i když se s nimi dle svých schopnostních fufňů neumí ani podrbat na zádech.

Jak jsem zmínil propracovaný systém volby postav a jejich reakce na mise, to bohužel platí jen pro hlavní příběhové mise. Existují i vedlejší mise, existuje jich mnoho a dělal je všechny jeden stážista po večerech vedle studia vysoké školy. 90% vedlejších misí je přes kopírák čtverec absurdně zvlněné krajiny, na který jste vyhozeni v terénním vozidle, které je sice terénní ale ne Skyrim-kůň terénní. Poté, co se přes svahy prokličkujete na místo určení, čeká vás jeden ze tří modelů budovy, ve kterém postřílíte pár nepřátel a přečtete si textík o tom, co se stane dál. Ano, část vedlejších misí je opravdu řešena texty ve stylu "vcházíš do místnosti a tam potkáš XY", což samo o sobě není špatně, kdyby to nestálo v kontrastu s plně animovanými a dabovanými scénami v hlavní příběhové linii. Pokud jste chronický stoprocentář, urychleně se z toho vyléčte, protože tohle vás moc dlouho bavit nebude. Minout byste neměli jen původně DLC misi Mass Effect: Bring Down the Sky, která je na tom kvalitou o poznání výše.

Hlavní mise se kvalitativně drží na mnohem vyšším standardu, i když mě často zaujaly prázdné místnosti které dle hovorů NPC měly být laboratoře, obchodní střediska, kanceláře, hospody... a byl to všechno ten stejný krychloidní model bez větší snahy o grafiku. To už je ale poslední nitpick, je to stará hra a remaster přece jen není remake.

Celkově nemůžu hodnotit Masový Efekt č. 1 méně než 70%, a to z jednoho důvodu: Masový Efekt č. 2 je absolutně úžasná hra, která napraví úplně všechny technickoherní chyby co tady už mnoho normostran rozebírám, ubere mikromanažment kde není potřeba a přidá hloubku tam kde je. Pokud váháte o hraní trilogie, začněte u jedničky, jen si dejte bacha že hrajete remaster (Legendary Edition) a že si nainstalujete tyto mody:

- LE1 Community Patch -- nevím co přesně opravuje, prý všechno
- Galaxy Map Trackers -- ukazuje na mapě galaxie kam vedou vaše questy (ne, není to podvádění, ty questy to mají v popisku, jen vaše mapa to neukazuje -- už chápete co jsem myslel tím "janky"?)
- Replenish Grenades -- moje potlačení neuvěření nesahá tak daleko, abych uvěřil, že velitel Ovčáček má jako jediný zdroj granátů náhodné bedny poházené na zemi při misích
- ALOV (A Lot Of Videos) -- pokud chcete mít před-nahrané cutscény ve vyšší kvalitě než 144p
+20 +23 −3
  • PC 65
V Bioware byli po Kotoru hrozně smutní že nevlastní značku Star Wars a nemohou si ji ohýbat dle své chuti, a tak si vymysleli jej kopii. A protože tehdy bylo na vrcholu popularity Halo, tak ho vybrakovali taky. Na to plácnout příběh který velmi silně připomene Starcraft, a hitová hra je hotová...

Což zní tragicky, ale naštěstí to až tak zlé není, i když se hra místy vehementně snaží přesvědčit o opaku a hlavně zezačátku chrlí to nejhorší co může. Mám pocit že v Bioware měli checklist s tím co vše se dá v akční části hry udělat špatně, a systematicky ho proškrtávali: mnozí nepřátelé jsou vrcholně otravní, bulletsponge a občas se respawnují, AI tragická, ovládání nepřesné, cover systém nezřídka nefunguje, obtížnost nevyvážená, a akce je celkově nepřehledná. A k tomu nekonečné chodby šedivější než v Halo, a subquesty a jejich mapy tak generické jako by je snad vyvíjela Bethesda.

Aspoň že hlavní příběhové mise jsou mnohem lepší než ty méně důležité planety, ale je jich maličko - což ale na druhou stranu potěší, na speed run může být i ME1 zábavná rychlá hra, jen se opravdu nijak nezdržovat u toho zbytku. A nezbytně nutně si ho doupravit pár základními mody.

I mimo akci celá hra působí nedotaženě, celou ji prostupuje zjevná nerozhodnost zda dělat v prvé řadě střílečku a nebo RPG, což skončilo torzem z obou - takže i podáním příběhu, osekanými RPG prvky, a minimalistickými vedlejšími příběhy různých NPC je hra podřadná ve srovnání s KotoRy a jinými RPG (na poměry stříleček je to rozhodně velký nadprůměr... ale překonat laťku her jako Call of Duty a Halo v tomhle fakt není těžké).
I cutscény působí jako levná produkce na úrovni o pět let starších her a ne jako dynamický hollywoodský blockbuster jak předvedly následující díly.

Až dvojka a trojka solidně obstojí i po letech jako vyspělé AAA hry, byť zdaleka ne bezchybné. Jednička ale i přes svůj potenciál trpí tolika porodními bolestmi, že by si zasloužila ne jen lehké oprášení jak je vidět tady v Legendary edici, ale kompletní remake, s přepsaným scénářem, smysluplným level designem a dotaženou hratelností.
+9 +13 −4
  • PC 90
Hráno ve verzi Legendary Edition.

Grafika je celkem pěkná a hra vypadá k světu kromě prapodivnejch animací (hlavně obličejů) v cut scénách - asi něco jako v Andromedě xD. Nemile mě překvapila zabugovanost příběhových lokací - na Ferosu se zasekli společníci na místě, na Noverii mi doslova zamrzla Shepardová a odmítala se hnout a ve finálním souboji se mi hra sekla pro jistotu komplet celá.

O nezpochybnitelných kvalitách hry jako takový se bavit nemusíme. Je to pořád super a příběhově to většinu sci-fi rpg strčí do kapsy. Ano, na tebe, Outer Worlds, koukám, Jedinej opruz je ježdění v Maku po pustejch světech a plnění side questů. Vůbec to není zábava a vlastně z toho ani nic kromě tuny lootu a expů není. Správa inventáře je taky za trest. Přecejen pár let od roku 2007 uplynulo a vychytávky jako označení více věcí najednou nebo potvrzení výběru klávesou místo myší, jsou už standard. Tyhle dvě věci mohli v rámci edice předělat a vylepšit, myslím, že by se nikdo nezlobil.

Pro: příběh, atmosféra, parťáci, dialogy, vylepšená grafika, krátký cesty výtahem

Proti: prkenný animace a ksichty v cut scénách, bugy, jezdění s Mako, správa inventáře

+19
  • PC 90
  • X360 90
Protože nemá Legendary Edition zde na Databázi vlastní profil, postěžuji si do komentáře, abych nemusel měnit hodnocení jedné z nejlepších space oper, které jsme kdy mohli na našich monitorech vidět. Vynasnažím se nezmiňovat oblasti, ve kterých první Mass Effect nezestárl dobře, ale pokusím se pobrečet si čistě nad stavem remasteru.

Pominuli to, že konečně úplně zmizel onen hrozný filtr filmového zrna, hra vypadá slušně. Jen slušně, nic lepšího k tomu nenapíšu, protože kromě nasvícení bych si kolikrát změny v grafice nevšiml. Očekával bych větší zásah do grafického kabátku, i když se jedná jen o remaster. Obzvlášť, když proběhli menší změny v HUDu. Proto jsem byl docela nemile překvapen, když mi na neprozkoumaných planetách padaly FPS stejně jako v původní hře.

Při příběhové misi na Ferosu se mi AI společníci kousli a nechtěli plnit žádný rozkaz. Co kdyby rozkaz, nechtěli následovat Sheparda do boje, takže většinu soubojů jsem musel zvládnout sám. Několikrát se společnici zasekli o něco neviditelného i na jiných místech, ale to většinou vyřešil příkaz k seskupení. Ale kdyby to byl jediný problém....

Zažil jsem i takové veselí, které zahrnovalo zaseknuté dveře. Jedny jediné dveře vedoucí k cíli misi. Tuhle nepříjemnost pomohlo načtení uložené pozice, která mě vrátila (díky svému OCF5 syndromu) jen pár minut nazpět. Největší radost mi ale rozhodně udělalo, když se mi celá hra zasekla a já se musel odhlásit z Windows profilu, protože jsem se nemohl dostat ani do Správce úloh.

A mohl bych zmínit fakt, že i když se jedná o remaster z roku 2021, hra nepodporuje širokoúhlé monitory v cutscénách. To není zase tak neobvyklé a normálně bych to nevytýkal, ale rozhovory mezi postavami spadají do cutscén, takže jsem obrovskou část hry hrál s černými pruhy po stranách obrazovky. To ve mně také nevyvolalo radost, neboť jsem bral Legendary Edition právě s tím, že když mi nepovedlo na původní hře vyřešit problém s 21:9, mohla by koupě remasterů být jednodušší řešení.

Musím zmínit geniální řešení jednoho launcheru pro všechny tři díly. Pokud by člověk měl chuť třeba je na druhý díl, musí stejně stáhnout celou trilogii o velikosti zhruba 110 GB.

Jsem na sebe dosti naštvaný, neboť problémy které měla řešit Legendary Edition stejně neřeší a já jsem o 40 euro lehčí. Mám takový dojem, že jsem si koupil něco, co by se dalo nazvat jako cash grab. Vydat hru (zatím za sebou mám jen první díl, takže ještě uvidím co na mě čeká v těch dalších) v takovém stavu. V takhle příšerném stavu za plnou cenu... kde se přihlásím do „EA jsou nejhorší“ kultu? Nebo za to může Bioware? Fuck them both. Tahle série si žádá lepší zacházení. Dokonce jsem musel zvýšit hodnocení, protože jsem byl minimálně z příběhové části hry totálně paf.

A tentokrát ani nepřeháním. Jedná se o remaster hry, která vyšla před 13 lety. Jak je možný, že trpí stejnými problémy. Hnus, jako vážně. Normálně nejsem takhle extrémní, a i když nepatří Mass Effect k mým nejoblíbenějším sériím, jedná se o jedno z mých herních prozřeních, z kterých jsem další roky těžil. Bioware jsem nikdy na piedestalu neměl, nehrál jsem víc jak ME trilogii, ale tohle je fakt ohavnost vydat pod svojí hlavičkou svojí legendu v takovým stavu. Dokonce jsem si říkal, že to bude jen můj problém, že ten stupidně velký masitý a krásný ultrawide monitor dělá víc problémů než by musel. Ale tvl, fóra na internetech říkají něco jinýho, tohle nejde na vrub hardwaru.

Tohle není pro „casual“ hráče Mass Effectu. Těm bude stačit původní verze. Pokud máte do dneška tapetu Sheparda na ploše svého PC, je vám tohle stejně ukradený a hrajete to jak blázni. Legendary Edition je leda tak pro lidi, co to odkládali dlouhý roky. A mají to dokonce s původními nedostatky, aby měli autentický zážitek.

Abych úplně nekřivdil, tak fotografický režim je docela fajn.

Herní výzva 2021 - 9. Okna vesmíru dokořán 
+20
  • PC 80
Na začátek si dovolím menší vzpomínku. Poprvé jsem první díl série Mass Effect dohrála v říjnu v roce 2015. Toto období mám vcelku v živé paměti a popravdě příliš veselé nebylo, ovšem Mass Effect mi umožnil prožít zcela jiný život a jiný osud, a tak má tato hra v mém srdce zvláštní místo. Hraní této série jsem skončila na začátku třetího dílu a abych byla připravena na nedokončený třetí díl, tak jsem si dala za úkol, po pěti letech, odehrát předchozí dva díly znovu.

První díl dělá spoustu věcí dobře a mezi ně patří příběh, který sice není nejoriginálnější, půjčuje si z jiných sci-fi her, knih či filmů, ale uměl mě připoutat k obrazovce jak v roce 2015, tak nyní. Tomu napomáhá bohaté pozadí světa, které je představeno díky kodexu. Příběh měl pár epických momentů a hlavní mise mě bavily a oceňuji, že byly propracované, jak co se týče oblastí, ve kterých se odehrávaly, tak i co se týče délky těchto misí. Nejraději vzpomínám na zasněženou Noverii a konflikt s rasou Rachni.

Ovšem s tímhle přichází srovnání s těmi vedlejšími úkoly, které byly odfláknuté a byly ve hře jen proto, aby tam byly a délka hry se o něco natáhla. Tomu nepomohlo ani jejich zasazení, kdy se interiér, ve kterém se tyhle mise odehrávaly, stále opakoval. Sice to skýtalo výhodu v tom, že jsem hned věděla, kam jít, ale opravdu mě nebavilo procházet stále to stejné dokola za stále stejným či podobným účelem. Vyjížďky v Mako mi naštěstí nevadily a chválím moudré rozhodnutí vývojářů, že vozítko udělali téměř nerozbitné v terénu. Co ovšem bylo otravné po čase, tak byla hackovací minihra, která byla všude, ať už jsem chtěla otevřít dveře, kde se hodila, nebo vykutat kus šutru na nějaké planetě, kde to bylo úplně mimo.

Mimozemských ras sice ve hře není mnoho, ale ani to mi příliš nevadilo, neboť ty ve hře přítomné byly zpracovány kvalitně. Interakce postav sice z dnešního pohledu vypadá toporně, ale zato musím pochválit jejich dabing a zajímavé rozhovory s mými parťáky. Ti sice většinu času mimo Normandy mlčeli a vždy mě překvapilo, když aspoň něco prohodili, ale to bylo vynahrazené dialogy na lodi po každé větší misi a já se tak mohla dozvědět něco více o nich.

Za menší mínus považuji inventář, který dokáže být nepřehledný, pokud se hráč postupně nezbavuje nalezených věcí, a lehce neintuitivní. Hudba mi u prvního dílu přišla spíše průměrná než něco, co bych chtěla poslouchat i mimo hraní, ale minimalistická skladba, která hrála u průzkumu nějakého zdánlivě opuštěného komplexu, mě bavila.

První díl Mass Effect je takový dobrý předkrm, u kterého vím, že ten hlavní chod (druhý díl) mě teprve čeká. Ovšem na předkrm to vůbec není špatné a i přes svoji zastaralost v některých ohledech se stále jedná o výborný vstup do světa Mass Effect.

Pro: svět, postavy a dialogy s nimi, hlavní mise, mimozemské rasy

Proti: opakující se vedlejší mise a jejich zasazení, hackovací minihra

+41
  • PC 70
S herními legendami to je vždycky těžké. Protože hry nejsou jako filmy nebo knížky. Hry stárnou. A to strašně rychle. Co bylo v době vydání pecka, může být za pár let naprosto nehratelné a klíčovým faktorem zpravidla zůstává doba, ve které jste danou hru hráli. A musím se přiznat, že jsem se před zapnutím této legendy jejího 13-letého stáří docela bála.

Co mě už na začátku zaujalo byl nádherný soundtrack a i na rok léta páně 2020 pořád solidně vypadající grafika. Do toho se přidal zajímavý příběh i spousta pestrých postav a lokací, skvěle napsané dialogy (a hlavně fakt, že člověk má čas si rozmyslet, co odpoví, a tu danou odpověď skutečně řekne tak, jak byla formulována, Witchere), super dabing, volba a úprava vzhledu hlavní postavy a její historie... Prostě příjemné překvapení. Jenomže počáteční nadšení docela rychle vychladlo s příchodem nudných side-questů, nekonečných jízd výtahem na každém kroku, absolutně (ale ABSOLUTNĚ) zabitým "prozkoumáváním" planet, kde každá je úplně na vlas stejná s úplně na vlas stejnou náplní průzkumu (když letíte na čtvrtou planetu a po třetí prohledáváte ten samý důl, tak už to fakt sranda není) a toho úplně největšího zla, ze kterého mám noční můry - pořád té jedné stejné debilní minihry pořád a pořád a pořád dokola. Ve výsledku se u mě díky těmto "drobným, ale vytrvalým" záporům dostavilo až znechucení a těch krátkých 16 hodin herní doby jsem roztahovala téměř 5 měsíců, až jsem se konečně násilím dokopala zatnout zuby a dokončit ji. Ale svým způsobem je to moje chyba, protože jsem se měla vykašlat na všechno kolem a hrát jen hlavní příběh (a neprohledávat krabice), který i přes těžce repetetivní herní náplň zůstal nakonec vlastně docela fajn. Jo a ještě dodatek - přeskakování dialogů mezerníkem taky nebylo zrovna dvakrát šikovné, protože se mi často stávalo, že jsem ho zmáčkla zrovna v momentě, kdy postava v titulkách domluvila (i když zvuk pořád jel) a omylem jsem odklikla nevybranou odpověď.

Doufám, že pokračování bude lepší, aspoň teda co se hratelnosti týče.

Pro: SOUNDTRACK, příběh, postavy, grafika, dialogy, přizpůsobení hlavní postavy

Proti: debilní minihra, výtahy, side-questy, prozkoumávání planet, nevhodné přeskakování dialogů

+41 +42 −1
  • PC 70
První dobrodružství Sheparda zůstává i dnes svěžím výletem do, možná až nečekaně, zajímavého univerza. Ani nevykrádá Hvězdné války tak moc, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vcelku povedené rasy emzáků a vztahů mezi nimi jsou podpořeny pěkným vizuálem a kvalitním namluvením. Příběhové mise nabízí dostatečnou zábavu a gradování děje může hře většina titulů závidět.

Horší už jsou vedlejší questy skládající se většinou z průzkumu fádních planet v takřka neovladatelném mako vozítku. Vůbec jet s ním v tunelu zvládne asi jenom superhrdina Shepard, který prostě nedělá chyby. Rozhodování v klíčových momentech totiž nelze vyloženě pokazit, protože následky jsou (jak se v příštích dílech dozvíme) často minimální.

To se dá ještě odpustit, jelikož je Mass Effect asi první hrou, která nabízí rozhodnutí táhnoucí se celou trilogií. Stejně tak se dá odpustit, že parťáci dostávají docela málo prostoru, poněvadž to napravují obě pokračování. Přehlédnou už ale nelze zásadní neduh plynoucí z už postaršího roku vydání. Nahrávací časy. Zde prezentované cestováním ve výtahu. Vážně mi přijde divné, že nikoho z vývojářů nenapadlo implementovat minihru, kde by si první lidský Specter přivydělával jako výtahář. Přímo se to nabízí.

Pravdou nicméně zůstává, že první ME je pořád slušnou hrou, ačkoliv ji oba následovníci strčí hravě do kapsy.
+30
  • PC 80
Období mezi lety 2006-2009 bylo na RPG docela bohaté, zvláště vzniklo několik "Hybridů". Hybridní rpg, jak je nazývám, přinesla kombinaci neobvyklých prvků, netradiční požitek a nastartovala velice úspěšné herní série. Dalším jejich společným znakem je, že i když tato RPG byla úspěšná, následující díly byly kompletně překopány do jiné podoby. První díly se tak staly jen reliktem, jejichž forma už nikdy nebyla použita. Vedle Witchera se objevil i první Mass Effect.

Krkolomné ovládání spoludružiníků, systém střelby, neskutečně pomalé vytáhy, kterým se z počátku nikdo nevyhne, to je docela dost negativních faktorů. Hlavní dějová linka je krátká, z vedlejších cest pak zaujmou jen úkoly pro spoludružiníky, zbytek planet a úkolů je spíše nevýrazný, či tuctový. Popravdě, kdyby sběračské úkoly (prvky, insignie..atd) byly zredukovány na polovinu, hře by to jenom pospělo. Je sice pěkné, že mohu přistát na mnoha planetách a projíždět se MAKEM, ale po desáte už to ztrácí kouzlo a mapy postrádají zajímavý obsah.

I přesto je Mass Effect velice dobrou hrou, disponuje totiž tím, co je pro RPG alfou i omegou. Je to rozsah světa a množství informací/kvalita mytologie a příběhu. První hodiny tak hráč hltá jednu novinku za druhou, seznamuje se s historií ras v opravdu libívém futuristickém světě. Hlavně ta elektrizující hudba tomu dodává tu velkolepou atmosféru.

Mass Effect není originální, žánr sci-fi je dnes docela značně vyčerpán. Ve hře lze nalézt značné množství zkopírovaných dějů, vztahů či příběhů. Ale ono to kupodivu nevadí, protože všechny tyto věci si spolu dobře sedí. Jako úvod do tohoto universa, je Mass Effect kvalitní volbou, která neztrácí ani po letech, pokud je hráč ochotný pár věcí překousnout a být trpělivý.
+23
  • PC 30
V euforii nad tím, jak se mi nakonec mocně zalíbila série Dragon Age, rozhodla jsem se vyzkoušet další mnou dlouho opomíjenou Bioware hru Mass Effect. Nebyl to dobrý nápad.

ME ze všeho nejvíc působí jako kdyby studio vyvíjelo další počin ze světa Star Wars a někde v průběhu jim někdo sebral licenci, svačiny a zbytky smyslu pro drama, neboť výsledek vypadá jako mladší a opožděnější sourozenec KotORu.
Hráč se dostává do role commander Shepard, v mém podání vypadající jako Wednesday Addams po těžkém traumatu, živoucí legendy, survivalisty a minimálně v Citadel a přilehlých guberniích docela známé persony. Už tohle mě zarazilo, jednak dávám přednost alespoň náznaku modelu from zero to hero, jednak mé suspension of disbelief moc neprospívaly oslavné řeči na každém kroku, když měla chudák Shepard fskutčnosti problém trefit do dveří. Tohle by šlo zachránit lepší expozicí příběhu hlavní postavy, ta ovšem nenastala - pár strohých vět v životopisu rozhodně expozici nedělá.
Další problém nastal v moment, kdy se postavy začaly bavit a já znechuceně zjistila, že Shepard můžu s klidem přezdít na Retard. Možnosti odpovědí oscilují od space Jesus, přes space spoilsport až po space asshole, jedna je horší než druhá a druhá otravnější než třetí. Dlužno podotknout, že ve své retardaci rozhodně nebyla osamocena, jako kreténi se tu více, tu méně projevovali naprosto všichni, od parťáků až po náhodné kolemjdoucí.
Btw. budiž toto zaznamenáno jako první Bioware hra, kde mě ani nenapadlo zkoušet romance a to jsem jednou ze zvědavosti přetrpěla Anomena a Anomena 2.0., tedy Cartha Onasiho.

Tím se dostávám k dalším velkým negativům ME: příběhu a settingu, jejich vyprávění a přiblížení. Příběh mi přišel pro změnu jako KotOR II realoaded aneb našňupnutý zlý emzák se spojí se zlou Bene Gesseriťankou & zlými roboty a chce vyhladit všechno živé v galaxii. Netrvalo dlouho a začala jsem doufat, že jim to podaří. V cestě mu však měla stát právě hrdinná Shepard, toho času za kulervoucně patetického projevu přijata mezi vesmírné agenty over 9000 Spectres, přesto, že její projevy před Councilem byly napsané tak, že by ji neměli přijmout ani pozici trhače lístků v kině. K tomu jí budiž dopománej společníci, kteří mne po pár rozhovorech přesvědčili, že se s nimi nechci bavit a hnusná spaceship Normandy.
Nástin hlavní příběhové linky, ukotvení vlastní postavy i společníci, což jsou vlastně takové minipříběhy mne tedy vesměs otrávili, což je dost problém - když si pro zjednodušení vezmu GNS theory, jsem silně narativní typ. Pokud mne tato složka ve hře neuspokojí až naštve, má taková hra automaticky obří postihy na charismu. Dále mne nesmírně baví prozkoumávat setting a hrabat se v lore - pokud mne toto zaujme, což se u ME naneštěstí nestalo. Celá galaxie ve mně budila stísněný dojem stejných nezajímavých koridorů na malém prostoru, procházela jsem jimi beze špetky zájmu a zatímco u dost jiných her (třeba ty Dragon Age) jsem strávila hromadu času hrabáním se v codexech i neherního prolézání různými game wiki, tady ani ťuk. Setting ME mě obešel vpravdě intergalaktickým obloukem. Zčásti to bude problém čistě subjektivního vkusu se kterým sebelepší hra nic nanedělá, ale zčásti za to též může zdejší sedativní/dementní prezentace takřka čehokoli.
Takže příběh nic, postavy nic, setting nic... gamistická (či mechanická) složka je pro mne obvykle na místě hezkého bonusu. Když zaujme a vyloženě baví je to pochopitelně příjemné, když není otravná, je to dobré, když mě štve, je to zlé. Nepřekvapivě, ME je ten třetí případ. Zdejší bojový systém je hrůza s ďáblem spářená, něco tak neohrabaného a těžkopádného jsem už nějakou chvíli nepotkala. Hnis.

A dobrá, uznávám, že vyčítat 11 let staré hře grafiku je možná trochu ošklivé, ale ME je ještě ke všemu neobyčejně hnusný. Hrozná barevná paleta, splývající prostředí, ksichty jak po ráně kladivem.

Netuším, čím si ME vysloužil takovou všeobecnou oblíbenost, se mnou se minul o mnoho světelných let a nejspíš i slušnou porci vesmírů.

Pro: FemShep má hezký hlas (Deionarra, tuším), šance na vyhlazení veškerého galaktického života, nepotkán bug

Proti: všechno ostatní

+19 +36 −17
  • PC 70
První díl epické sci-fi ságy je... Poněkud rozpačitým dílem. Má však své klady, které nelze opominout. Grafika celého Mass Effectu má střídavou kvalitu. Vysoce oceňuji, že jsem si mohl zahrát postarší hru v QHD rozlišení. Asi nejlepší dojem budí samotné postavy, jež mají i na dnešní dobu poměrně zdařilou mimiku (a skvělý dabing). Snad jen úsměv vypadá často poměrně toporně, ale co také čekat od bandy sveřepých vesmírných mariňáků. Ti se prostě moc nesmějí. Obdobně má hra i moc pěknou hudbu, která neobtěžuje při hraní a řadě scén dodává velmi příjemný nostalgický pocit.

Výše uvedené by však nemohlo překonat řadu výrazných záporů, pokud by ME nepřinesl jednu zásadní věc. A to pocit "legendy galaxie in making", která každou misí přispívá ke své jedinečné kariéře a otevírá si cestu k budoucím ještě větším činům. J. Šeprd je prostě takový Arnold Judas Rimmer s lepšími rodiči. Podobně jako v SWTOR za rep. troopera jsem si i zde zamiloval vojácký feel, všechno to salutování a dojem, že politici jen brzdí skutečné hrdiny v jejich rozletu. Atmosféra byla upevněna díky rozhlasovým zprávám, jež (při cestě výtahem) oslavovaly poslední kousky komandéra Šeprda. Tedy... Zmíněn často nebyl. Ale to už je holt osud vojáka speciálních sil, jehož mise jsou tajné. Každopádně i díky docela povedeným zbrojím jsem si užíval pocit hraní za "rytíře budoucnosti" (nebo jeho blackguard variantou v případě cesty za "renegáta").

Kvalitu příběhu nechci příliš hodnotit. První díl rozehrává řadu témat, přináší řadu charakterů a očekávám, že to hlavní předvede ve dvou pokračováních. Nicméně co se týče hlavních misí, tak si vede poměrně dobře. Především jsem si oblíbil Protheany a jejich staletý boj, kdy se zoufale snažili porazit svého strašlivého nepřítele. A posléze neváhali obětovat životy, aby se jejich druh pomstil alespoň ze záhrobí. Každopádně celý "lore" světa má slušný základ, který další díly budou dále rozvíjet.

Když už jsem výše zmínil ty výtahy, tak jejich rychlost je samozřejmě hlavní zápor hry... Dělám si legraci, jsou nelogicky pomalé, ale přežít se to dá. :) Zamrzí však poměrně krátká hlavní linie, jež čítá nějakých pouhopouhých sedm misí. S tak uspěchaným příběhem souvisí i velmi špatně rozvinuté charaktery vaší posádky, které s vámi často projedou jeden svůj srdceryvný příběh a pak se odmlčí. Jen Garrus a Wrex mají k té své minulosti i krátké mise. Po jejich splnění však rovněž utichnou. Neplatí rozhodně, že každý člen posádky má po každé misi pro Šeprda další část své minulosti. Někteří ano, někteří ne. Odhadoval bych to tak na čtyři unikátní dialogy na každé NPC. A to včetně toho, kterého romancujete. Logicky i ta "romance" je pak taková povrchní. Liara ve druhém rozhovoru prohlásila, jak Šeprda miluje. Pak se de facto na třicet pět hodin hry odmlčela (až na krátké logické intermezzo po Noverii). A nakonec, jak je v Bioware hrách "dobrým" zvykem, přišel první sex a záhy po něm konec hry. Ani snídani Šeprd nedostal...

Největší tragédií je však vše mimo hlavní mise. Veškeré "Assignments" jsou jen poměrně nudné "filler questy", jimiž si komandér zvyšuje úroveň. Vzhledem ke krátkosti každé z nich se to však dá přežít. Většinou obsahují jen jeden až dva souboje, tak proč je nedělat. Navíc planety, na nichž přistáváte, alespoň odbourají nepříjemný pocit z koridorů hlavních misí. Jen škoda, že na nich většinou nic zajímavého není. A jejich grafika... Takhle nějak si představuji, že by vypadala v Master of Orion 2, kdyby jste mohli po tamních planetách jezdit. Jinak řečeno je dost hrozná. Obdobně že se všechny vedlejšáky na nich odehrávají ve třech opakujících se budovách (/základnách)... Ale tak tuhle Bioware debilitu už jsem potkal v Dragon Age sérii. I tam šlo o malé prostory. V Mass Effect je to vždy vstupní místnost, hala s nepřáteli a pak dvě menší místnosti s vybavením a koncem případného questu.

K výše uvedenému je třeba i dodat, že Mako není také nějak vrcholově zábavným dopravním prostředkem. Od skal se odráží jak hopík. Obyčejný plebs si sice namaže, ale stačí se kochat případným západem sluce a rozbije jej přerostlá žížala. Konečně k výše zmíněnému, jež by se dalo shrnout pod škatulku "generický obsah", se dají podřadit i zbraně a zbroje. Těch několik existujících kusů vypadá poměrně slušně. Ale ve vzhledu už pak u zbrojí není rozdíl mezi jednotlivými třídami (Light, Medium a třetí uhodnete). Jejich vylepšené verze pak vypadají také stejně, jen mají vyšší římskou číslovku.

Chybou také je, že ME je takovým kočkopsem mezi akcí a RPG. Ani jedna část není vysloveně tragická, ale dobře namixované to věru není. Schopností je jen pár. Očekával bych, že zdejší "kouzelníci" budu mít více možností, než jen někoho nechat plavat vzduchem. Na druhou stranu vypadá to efektně. To zase jo. Ve hře také není moc za co utrácet. Vlastně až na speciální level X Spectre zbraně jsem za celou hru nic nekupoval. A poměrně dlouho před koncem jsem tak dosáhl limitu, který činí bez jednoho kreditu deset mega. Tohle a úroveň omezená na padesát mě odradilo od zkoušení DLC Pinnacle Station. Ale říkám si, že takový osud je asi lepší pro obě strany.

Celkem mi ME save říká, že jsem odehrál třicet osm hodin. Je ale třeba vzít v úvahu, že šlo o první dohrání. Do některých hvězdných soustav jsem se tak zbytečně vracel a jindy jsem se toulal po Citadele, abych pobral případné úkoly, které bych mohl jinak minout.

Pro: dobrý začátek hrdinské vesmírné ságy, grafika postav, vojácká atmosféra, hudba, dabing, solidní hlavní příběh, dobrý základ "lore" světa

Proti: krátká hlavní linie (cca na deset hodin), špatně propracovaní členové posádky, nepropracované vedlejší úkoly (až na některé výjimky na Citadele), grafika planet, opakující se prostory, peníze ve hře vlastně nemusí být

+38
  • PC 80
Je tady už spousta komentářů, dlouhých i krátkých, takže za mě tentokrát jen velmi jednoduše a v bodech. Jen tak na okraj, hrál jsem s HD modem, ENB a modem pro zrychlení výtahů.

Co se mi vyloženě líbilo:
- Příběh. Hlavní linie je dobrá, příliš mnoho zvratů tam není, ale udržela mou pozornost až do konce.
- Svět. Ras není mnoho, ale jsou relativně dobře promyšlené a vše do sebe docela rozumně zapadá.
- Grafický styl. Za slušné textury pravděpodobně může HD mod, ale celkový styl je určitě práce původního filmu a důležité lokace jsou vytvořeny velmi dobře.
- "Diplomatické" dovednost. Jedna z mála her, ve kterých se investice do "mluvení" vyplatí a tyto dovednost mají jasný a znatelný dopad na průběh hry.

Co se mi vyloženě nelíbilo:
- Planety mimo hlavní linii. Nevadilo mi Mako ani samotný fakt ježdění po planetách, problém je, že samotné planety jsou zpracovány poměrně tragicky, až to vypadá, že jsou na výjimky náhodně generované bez špetky moudrosti.
- Oblasti (základny) mimo hlavní linii. Drtivá většina je naprosto stejná (dobře, existují cca 2-3 typy), mění se jen pozice předmětů, který lze vyplenit.
- Achievementy. Ne proto, že tam jsou, ale proto, že jejich splnění následně poskytuje výhody ve hře. Samotný fakt by mi až tak nevadil, pokud by bylo dopředu známé a jasné, jaké výhody za který achievement jsou.

Pro: Příběh, svět, grafický styl, některé dovednosti

Proti: Planety a oblasti mimo hlavní linii, achievementy

+43
  • PC 95
Herná výzva 2017 - "Kamarád doporučuje!

Po dohraní ME2 som sa nevedel rozhodnúť, či si zahrám ME1 alebo ME3. Nakoniec som sa poradil s ad142, a on mi doporučil zahrať si prvý diel.

Príbeh ma hneď od začiatku zaujal. Shepard musí zachrániť galaxiu pred novými nepriateľskými silami. Najprv však musí naverbovať posádku, ktorá mu v tom pomôže. Podobne ako v ME2, aj tu som si na každú misiu rozdelil spoločníkov na dvojice (Ashley + Kaiden, Liara + Wrex, Garrus + Tali). Trochu ma prekvapil ich menší počet oproti druhému dielu a to sa hlavne preukázalo v neskoršej fázy hry, keď statočne zomrel Kaiden. Potom som mal problém vybrať si dvoch spoločníkov na misiu, aby som bol spokojný so štatistikou týmu. Počas hrania som sa hlavne sústredil na hlavný príbeh. Misie s Makom ma bavili a vždy som sa tešil ako odpálim nejakého nepriateľa. Posledná misia posunula hru na vyššiu úroveň a nesmierne ma bavila. A finálny bossfight proti všade skákajúcemu Sarenovi bol bezchybný.

Lokácie, v ktorých sa odohrával dej boli rozľahlé a veľmi pekné. Grafika na rok 2008 bola pekná. Soundtrack bol parádny a hre dodával fantastickú atmosféru. Dokonca som sa musel aj zamyslieť nad tým, či je zdravé zistiť po 11 hodinách hrania zistiť, že na zbrane sa môžu pridávať rôzne upgrady.

Hru som pokoril za 16 hodín a užil som si každú chvíľu. Teraz sa môžem pustiť na ME3 a uzavreť tak celú ME trilógiu.

Pro: Príbeh, Shepard, postavy, grafika, soundtrack, atmosféra, lokácie, Mako, ...

Proti: Menšie bugy.

+28 +29 −1
  • PC 100
Začátek úspešné trilogie.

Příběh
Jsem nadšenec příbehu, kde figuruje vlastní rozhodnutí pro postavy. Mass Effect stojí na zajímavém příběhu, jednotlivé postavy zde mají prostor pro vlastní růst a hlavní hrdina je zestrojen dle vaší libosti. Takže proč ne? Navíc je tu množství vedlejšího obsahu, takže to celé působí úpřimně.

Hratelnost
Dialogy. Střílečka. Dialogy. Je trošku unavující, ale naštěstí tempo příběhu nutí posouvat se vpřed. Mise jsou zajímavé a máte možnost je někdy řešit dle svého, co činí hru zajímavější.

Pro: příběh, hratelnost, grafika, Liara...

Proti: omezenost pohybu postavy v prostředí

+3 +4 −1
  • PC 85
Ach... no jo... Tohle bude trochu netradiční komentář.(Alert! Budu zas sentimentální!) Trilogie Pána prstenů pro mě představuje neuvěřitelnou hodnotu. Je to epická velkolepá podívaná s parádním příběhem, výborně napsanými postavami, nesmírně krásnou atmosférou, plus s obrovským množstvím dávek husin. A nemůžu si to pustit jen tak. Musí na to být ten správný moment. Ten pravý čas. A nemůžu začít odkud chci, když už, tak hezky od jedničky až do tý trojky.
S Mass Effectem je to v podstatě úplně to samé, akorát je to v herním kabátě.

Předem se omlouvám, že komentář nebude úplně o hře jako takové, ale spíše o celkové trilogii. Mass Effect pro mě znamená opravdu hodně. Hry se totiž snažím co nejvíce prožívat. A jelikož mám hroznou slabost pro filmově podané hry, byl jsem doslova v sedmém nebi. (což znamená někde v soustavě Artemis Tau) Stačí jen, abych si pustil launch trailer na jedničku či dvojku, a už se usmívám od ucha k uchu, plus po zádech mi přebíhá mráz tak příjemný, že i mrazy na Noverii by mohly ledacos závidět. (Dělám to často, btw) Celá trilogie je jedinečná. Má pevně stanovenou pointu, pevně stanoveného hrdinu a především pevně stanovené záporáky, který záporáky zůstanou až do úplného konce. (U většiny her je normální, že záporáci, hrdina a příběh se mění v průběhu dalších dílů ze série, tady však ne. Hl. protivníci jsou zde pevně daní od počátku až do finále.)

Upřímně tu trilogii miluju. To podání příběhu, představení výborně napsaných parťáků, na kterých vám po čase začne záležet, zamilujete si je, budete se klepat strachy, když jim půjde o život (jakože opravdu půjde!), a celkový progres je prostě fantastický. Jednička slouží především jako taková expozice pro celý úžasně vytvořený svět, dvojka si bere příklad ze SW epizody V a uspěla vele skvěle, a trojka je velkolepé zakončení, kde se vše uzavře a vše se jednou pro vždy vyřeší. Žádná hra ve mně nevyvolala tak velký příval emocí. Smál jsem se (viz interakce s některými parťáky), někdy jsem měl zase na krajíčku, klepal se strachy, nebo se taky potil stresem a napětím. U žádný hry mi při mnohých situacích tak strašně nebušilo srdce, jako právě zde. Ten strach z toho, zda ten oblíbený parťák tu závěrečnou misi přežije, ten nepříjemný pocit z vědomí, že každou chvilku mě může zašlápnout obrovský robot atd. Když ty hry prostě pustím, zvyšuju volume na maximum, to nejde jinak, a plně se soustřeďuju na ponoření se do té fantastické atmošky, která každá z her má. Miluju to vzrušení z boje, kdy do určité přestřelky, začne hrát jeden z Wallových nebo Hullickových tracků, a já zas pocítím tu husinu, která je při hraní těchto her mým všedním chlebem. Je jasné, že každá hra má svoje problémy, jedničku jako takovou dokonce považuju jen za průměrně dobrou sci-finu, ale jako celek, jako trilogie, to je ultimátně nejlepší herní zážitek, jaký jsem kdy zažil. Proto tu sérii tak miluju. Protože naplnila úplně všechny mé tužby, co jsem po velkolepém herním dobrodružství vyžadoval. Filmovost, jenž je opřená o výborné odvyprávění hl. příběhu, který se posouvá v rámci dalších dílů, obsahující hrdinu, za nějž je radost hrát, který má partu, které je zas radost milovat. Jsou tam plot twisty, člověk se bojí, člověk se raduje, člověk si to prostě užívá. A ti parťáci jsou prostě vynikající. Především ve dvojce, kde se dokonce kvalitou vyrovnají těm z Baldurs Gate 2 (Ano! Řekl jsem to!). Commander Shepard je navíc jeden z nejlepších hlavních protagonistů, jaký herní universe kdy viděl. Ať už to bude Mirek Dušín nebo Scarface, tak jako tak to je silný a charismatický týpek/týpčice, který bude speechovat, křičet či utěšovat. Bude jednoduše řečeno "naživu". A bude nesmírná radost za něj hrát, protože charakter se u něho vytvoří prostě překrásně.

Ach, ty filmové sekvence... Ta atmosféra... Bioware, splnili jste mi sen :)

...Do toho všeho hraje v průběhu celé trilogie naprosto skvělá hudba. Kombinace elektro sci-fi tónu z 80. let s velkolepým orchestrem přesně pasuje do celkové atmosféry a světa. A říkám to rovnou – track "Suicide Mission" ve dvojce považuju za ten nejepičtější a nejvelkolepější kousek herní hudby, jaký jsem kdy v životě slyšel. A to jako fakt. Je to dokonalost!

Trilogie Mass Effect je pro mě splněný sen. Filmově podaná podívaná s postupně gradující zápletkou, která obsahuje výborného hl. Hrdinu a záporáky, skvělou chemii mezi výbornými parťáky, a epickou atmosféru a hudbu, při které mi přebíhá husina v jednom kuse. Zastávám i ten názor, že Mass Effect trilogy je druhá nejlepší věc (hned po Baldurově sérii), jakou Bioware zatím vytvořili. Dragon age mám rád, ale na Mass Effect nemá ani náhodou.
Oblíbené momenty z jedničky: Pasování na Spectru, speech kapitána Kiraheeho, pokec s Vládcem, útěk z Citadely, final battle.

Děkuju, Bioware, děkuju... Přesně na TOHLE jsem celou svou herní kariéru čekal.
(A koukej teď udělat to samé tak s nějakou fantasy!)

Pro: Příběh, atmosféra, hudba, hl. hrdina, parťáci, filmovost - funguje to prostě skvěle

Proti: Co se jedničky týče: opakující se lokace, otravný inventář, AI nepřátel

+37
  • PC 90
Herní výzva 1
Možná jsem od této hry očekával více, možná méně, ale nakonec z toho vznikl příběh plný dobrodružství, strachu a pár těžkých rozhodnutí. První věc, co mě na hře překvapila byla tvorba vlastní postavy v určitých mezích. A hned jsem toho využil a zahrál si menší vesmírné "The Sims".

Vstup do hry se odehrál velice rychle a formou dialogu se seznámil s členy posádky, a poté byl vysazen na první planetě, kde jsem si vyzkoušel akční a strategickou část hry. Dále jsem si mohl vybírat (nacházet) nové členy posádky, a poté si z nich vybírat tříčlenný tým, se kterým jsem se vydal na danou planetu.

Velice mě zaujalo vozítko "Mako", které se stalo příjemným zpestřením při výletech po planetách a určitým urychlením přesunu. Kdyby člověk měl běžet po vlastních nohách, tak by to trvalo neskutečně dlouho a možná to unudilo k smrti.

Veliké množství vedlejších questů napomáhá k rozšíření herní doby, i když se některé z nich zdají z části opakující se. Ve hře se nachází kodex, který napomáhá s orientací ve hře a doplněním informací o mimozemských rasách, zbraních, předmětech atd.

Trošku zklamáním se stal strom dovedností, od kterého jsem očekával větší možnosti. Přišel mi příliš ochuzen, ale nebylo to nejhorší. Sbírání zbraní, vylepšovacích modulů a obleků, které byly uschovány v uzamčených bednách, které jste museli ve většině případů hackovat. Hackování nebylo příliš složité a bylo příjemným zpestřením hry.

Herní dobu jsem očekával delší. Mých cca 14 hodin i s několika vedlejšími questy mi přišlo docela málo, ale je to jen pouze můj názor.

Pro: množství ras, lehké ovlivnění plynutí příběhu, atmosféra, kodex, Mako

Proti: krátké dialogy, prázdné světy

+21
  • PC 95
Nevěděl jsem co od ME očekávat. Vedle množství kladné kritiky a slibných gameplayů, jsem pročetl i dost negativních názorů. Nezbývalo než si to odzkoušet na vlastní kůži.

Zprvu mě hra docela deptala. Úvodní prologová mise je dost zajímavá ale to ovládání, způsob boje. V tom všem jsem se velice rychle ztratil. A to najednou informační okno hlásí, že Kaidan má biotické schopnosti. Ve chvíli kdy jsem si snažil vštípit správné rolování zbraní, abych vytáhl sniperku a zase neskončil u brokovnice, nepodstatná informace. Nepochopím ten nesmyslný, skoro neovladatelný sprint, mrzí mě absence skoků a místy mě dost štvala nepřehledná mapa. Když jsem chtěl jít napomoc Tali, po incidentu v citadele, běžel jsem prostě naslepo a měl štěstí. A to jsem ještě netušil, jak pomalé tu jsou výtahy.

Hra se ale rychle změnila a začala mě dostávat. Taková věc, jako atribut smlouvání a zastrašování, který dokáže ovlivnit dialog, to je dost sympatický prvek (samozřejmě, u Bioware to žádná novinka není). Ve výsledku nemá ani tak velký vliv na funkčnost a specifický posun, jako spíš na zábavu spojenou s negativním Shepardem a že ten zmetek dokáže být Ďábelskej. Stím, že fanouškovi přiloží zbraň ke spánku, se slovy: "Tak co uděláš".

Létání vesmírem a navštěvování planet, to mě velice uchvátilo. Po devítiti navštívených planetách to sice začíná být stereotyp, ale hledání trosek, těžba, či likvidace pašerácké základny, to si mě získalo. Když tedy vynechám místy šílený terén. Co teprve pojízdný "tank MAKO" - jak mě bavilo likvidovat pěšáky.

Hlavní příběhová linka je bohužel velice krátká. V příběhu lze nalézt okopírované prvky, z kde jaké sci-fi, jenže to je v tomto žánru normální. Asi nejvíce mě dostal vztah Ghettů a Kvarianů už mě tam z BattleStar Galactica chyběl jen Adama. I tak mi ale hra přišla velice výživná. Prostě jsou otázky a děje, které může nabídnout jen sci-fi a to akční tempo, se kterým je nám to naservírováno je prostě luxusní.

Chybí mi tu více NPC na dalších klíčových místech, nejen v Citadele. I místo pro šikovného zloděje, či Hackera by se tu našlo. Hra obsahuje dost chyb a ze začátku je dosti nepřehledná. Na druhou stranu si ale myslím, že právě díky tomu jsou podobné problémy mnohem lépe řešeny v dalších dílech.
Jinak je toto ME z roku 2008 velice zábavný, a v mém případě s herním časem cca 30 hodin, tak akorát dlouhý.

Ačkoli je Shepard takový superhrdina, a při putování najdeme kdejaké klišé, obsah hry mě opravdu bavil (i když být tam o pár soustav více, tak si už nejsem tolik jist). Na závěr mě sice dostala alternativa s vysokou hodnotou vyjednávání - To, že mužu přesvědčit Sarena o jeho klamu a on se sám střelí - to už je na můj vkus přehnané., ale určitě to zkusím někdy znovu, trochu jiným způsobem.

95%

Pro: Správně akční sci-fi RPG, které kombinuje oblíbené prvky mnohých sci-fi univers.

Proti: Počáteční nepřehlednost. Pomalé výtahy. Místy šílený terén. Ostatní centra velice chudá

+31
  • PC 80
Hra s velkým množstvím malých nedokonalostí, které jsou zde již bohatě popsány, přesto hra, která rozhodně nezaslouží nezelené hodnocení. Pro mne je u tohoto typu her vždy klíčová kombinace hratelnosti a příběhu a tato kombinace zde funguje.

Pro: Příběh, soubojový systém, univerzum, dialogy a možnost volby

Proti: vedlejší mise, lokace, mako

+12 +15 −3
  • PC 85
Tuhle hru jsem si koupil natěšen po dohrání Dragon Age: Origins před pár měsíci, bohůmžel, čas dohrát ji jsem si našel až teď.

Po zapnutí hry je na výběr mezi předdefinovaným Shepardem, který vypadá docela divně, nebo se z něj pomocí editoru může stát i Shepardová. Editor je vcelku povedený a možností mnoho. Poté následuje výběr původu a "pozadí", takže Shepard může být třeba válečný hrdina, nebo i něco jiného, v každém případě, podle volby hráče s ním budou NPC jednat.
Poté následuje výběr povolání, které se zde dělí na 3 hlavní větve a jejich kombinace. Voják je zaměřený na boj a výdrž, Adept na Biotiku (místní obdoba magie) a Inženýr (hackování a poškozování štítů), popřípadě jejich kombinace.

Hra začíná jednou klasickou misí, která má být naprostá banalitka, ale něco nasvědčuje, že tomu tak úplně není. A opravdu, mise se zvrtne, a začne se rozvíjet parádní příběh, kterému takřka nic nechybí, nicméně hlavní se opravdu na první pohled nezdá (nevím, co bych měl napsat, abych nespoiloval).

Po téhle misi se hráč dostane na Citadelu, což je takové centrum známého vesmíru a vzhledem k tomu, že lidé jsou ve vesmíru novinkou (lidstvo prodělalo skokový technický vývoj po nalezení určitého artefaktu na Marsu), tak se k nim ostatní obyvatelé vesmíru chovají nedůvěřivě, popřípadě kritizují "mladost" rasy.
Ras je vůbec ve zdejším vesmíru plno, Kroganové, kteří mají omezenou možnost se rozmnožovat, Salariané, kteří žijí 40 let a jsou hrozně zrychlení, Quariané, kteří cestují ve své flotile a díky tomu nemají imunitu, takže nesundávají svůj ochranný skafandr, Asariky, které jsou jen ženy a množí se "myšlenkovým spojením"....ras je tu opravdu mnoho, a mají specifické názory a chování, a to nejen v rámci rasy, ale i jednotlivce.
Uvěřitelnost světa zvyšuje i Kodex, což je soupis informací, který svět dotváří. V DA měli tvůrci přeci jen jednodušší situaci, protože fantasy setting zná snad každý, takže ho stačilo jen trošku doupravit a vybrousit k dokonalosti, kdešto v Mass Effect museli vymyslet uvěřitelně celý vesmír.
Živost a uvěřitelnost je podržena prvními zajímavými úkoly v Citadele a procházkou po jejich čtvrtích.

Poté se rozproudí onen vychvalovaný vesmírný příběh, během něhož procestujeme celý vesmír a vyhubíme bezpočet Gethů (rasa robotů) a posluhovačů hlavního zlouna.

Cestování vesmírem se zpřístupní zanedlouho po návštěvě citadely a tak se hlavní hrdina, kapitán Shepard/kapitánka Shepard vydává na cestu plnou dobrodružství. Během ní hráč získá nové členy posádky, kteří ho doprovázejí jeho cestou. Tito členové mají své povolání (víceméně upravené povolání, co si vybírá hráč), a svou identitu. A pochopitelně rasu. Rasa ovlivňuje nejen pohled postavy na svět, ale i to, jakou zbroj může nosit, protože Quarian by v lidské zbroji umřel a Krogana byste do ní nenacpali. Osobnost těchto společníků je opravdu dotažená do nejmenších detailů, což spolu s dobře vyladěnými výrazy tváře a dabingem opravdu dělá VELICE uvěřitelný dojem, a to dokonce tak, že i postavy, se kterou jsem se moc nesblížil, mi bylo v určité chvíli -poslal jsem ji na smrt, ale bohůmžel jsem si do poslední chvíle myslel, že ji zachránil. Neexistují ale šťastné konce. líto. Mass Effect si tímto ničím nezadá s Dragon Age: Origins od stejného studia. Navíc, společníci se mohou do Sheparda i zamilovat a překvapivě dojde na decentně zpracované milování I když s Asarijkou..no nevím.

Společníci mohou s hráčem do boje vyrážet zároveň pouze 2, přičemž stiskem mezerníku se hra zastaví do taktického rozhraní a lze jim takto rozdávat příkazy.
Tento bojový doprovod získává úrovně i s hráčem (VŠICHNI, to znamená, že i ti, co sedí na lodi). Pochopitelně si lze vzít na každou misi jiný doprovod, nebo tahat svou oblíbenou dvojici. Hráč je ovšem musí vybavovat a vyzbrojovat, jinak jsou v boji slabí a nevyplatí se vyzbrojovat všechny společníky.
Vybraní členové posádky se v boji chovají opravdu inteligentně a své schopnosti používají s rozmyslem, takže neustálý dohled není nutný. Navíc se občas zapojí do rozhovorů, nebo i něco poznamenají. A to většinou stojí za to.

Po cestě vesmírem hráč získává lepší a lepší vybavení, skládající se s pistolí, útočných pušek, brokovnic, brnění a jejich vylepšení (například zápalné náboje, nebo dodatečné štíty na brnění). Toto vybavení se nejsnáze získá plněním úkolů, některé kousky lze koupit u mnoha (asi 4) obchodníků po celém vesmíru. Jeden je dokonce v hráčově lodi -tento maník nabízí zhruba ve třech čtvrtinách hry verze zbraní pro spektry, které jsou o dost lepší, než to, co běžně najdete a do konce hry se mi nepodařilo nají lepší.

Při sběru předmětů narazíte na inventář, který je klasického scrollovacího seznamového typu, což je trošku otravné. Výhoda naopak je, že každou věc, co najdete můžete rozložit na gel, využitelný k opravám vozidla Mako a otevírání krabic s vybavením. Toto se velmi hodí u těch největších krámů, co najdete, protože kromě prodeje dojdou i jiného využití.

Když už jsem naťukl, že vybavení se získává z úkolů, musím to dopovědět.
Úkoly bych rozdělil do těchto skupin. Hlavní úkoly, neboli příběhové, ty jsou opravdu skvělé, nemálo dělají rozhovory, ke kterým se dostaneme později. Poté jsou úkoly v Citadele, které jsou trošku horší, než příběhové, ale pořád dostatečně originální. Poslední skupina jsou úkoly ve vesmíru. Ty jsou sice zajímavě podané -často Vám někdo zavolá, že potřebuje pomoc tam a tam, popřípadě si něco přečtete v počítači, nebo uslyšíte ve výtahu v rozhlase. Bohůmžel, jejich průběh tak originální není. Většinou to znamená letět na planetu X v systému Y. Takže si otevřete nádhernou mapku a začnete prozkoumávat. Ta jediná planeta v soustavě, na které se dá přistát, je cílové místo. Tam většinou máte něco zabít.
Takže vezmete Mako (vozidlo) a vypravíte se na planetu. Planety jsou ale docela nepovedené, většinou je to hornatina s pár otazníky-většinou věci, které lze sebrat, sestřelené sondy, nebo doly rud. Projíždět je se fakt vyplatí, ale planety vypadají tak, jak vypadají. Žádné osídlení, zvířata, nebo rostliny. NIC. Dokonce ani žádná cesta, jen hornatina, a to fakt divná (mluvím jen o planetách, kde se nekoná příběh, příběhové planety mají normální přístav a zázemí), kterou naštěstí zdolá skvělé vozítko Mako, proti kterému se může jít kůň ze Skyrimu bugnout, protože Mako vyjede i téměř kolmý svah a navíc ho nejde převrátit. Jo a skáče. K tomu se ovládá nestandardně-W a S je dopředu/dozadu, ale A a D nezatočí jen kola do požadovaného směru, ale i přidá plyn, ale po chvíli se na to dá zvyknout. Tohle se dá svést na různou gravitaci na planetách. Stejně jako to řízení.

Po výletu na planetě následuje typické vystřílení různorodých potvor v laboratořích, případně stanicích, kterých jsou asi 3 druhy, takže je za chvíli budete procházet i poslepu. Tady se tvůrci mohli více vytáhnout, takhle ale je nutné brát tento typ úkolů jako nutné a repetitivní zlo.
Nicméně, tyto úkoly slouží dobře svému účelu. Zisku zkušeností pro Sheparda a jeho posádku, a jako zdroj vybavení, protože i na normální obtížnost je hra zpočátku VELMI tuhá, často nemáte ani možnost úkol optimálně splnit, protože je například vyžadováno řečnictví, což hráč neovládá v použitelné míře. Jakmile se hra přehoupne přes určitou hranici, tak není třeba tak zoufale shánět vybavení, protože je najednou všechno snazší. Na konci jsem se na normální obtížnost ani nemusel moc snažit. Nevím, zdali moje skupina (Shepard-Voják, Kaidan+Wrex) byla tak skvělá, nebo jestli byla obtížnost trošku nevyvážená. V každém případě, na začátku to byla řehole a na konci nůž máslem. Možná to bylo taky proto, že jsem si ke konci hry mohl koupit v obchodem téměř vše, protože peníze dostáváte skoro za vše, takže ke konci hry máte 4 miliony k dobru a není je za co utratit.

Tohle vše se ale utopí ve zmíněných kladech. A to jsem ještě nevytáhl jeden z hlavních trumfů hry-rozhovory.
Rozhovory jsou opravdu skvělé. Díky mimice a nadabování postav vyniknou i emoce, navíc dialogy působí velice filmově a skutečně. V hlase postavy opravdu slyšíte například odhodlání. Tato interakce s postavami neprobíhá úplně standardně-místo toho, že si vyberete větu a hlavní hrdina ji "přečte", vyberete spíše vyznění toho, co řeknete. Což je super a osvěžuje to hratelnost, protože nemusím "čekat, až se postava vykecá". Rozhovory tady probíhají tak nějak nenuceně, plynule. Členů posádky se můžete zeptat na jejich dojmy z poslední mise, popřípadě si Vám "vylijou" srdíčko, což většinou končí úkolem, který zadají. Spolu s tím, jak jsou postavy dobře napsané je to opravdu skvělá kombinace.

Rozhovory mohou vést k různým rozuzlením, ke kterým většinou dojdete náhodou. Během komunikace s NPC se také můžete chovat jako odpadlík, nebo jako ochránce. Tím se zpřístupní buď šarm pro ochránce, nebo vyhrožování pro odpadlíka. Není to dobro/zlo, takže můžete mít část toho, část onoho. Místo tohoto tradičního černobílého pojetí je to spíš-ochránce-dává důraz na zájmy ostatních, neprosazuje jen sebe, a odpadlík, který jde ke svému cíli doslova přes mrtvoly. Rozhodování má prostě v této hře zásadní roli, takže si musíte dávat pozor, co děláte a co komu říkáte. Některá rozhodnutí mají opravdu zásadní dopady, tak pozor na to.

Grafika je více než dostačující i dnes, hra dokonce neprozrazuje tak snadno svůj věk. Toto je dílem UE3 enginu, stejně jako optimalizace.
Hry od BioWare na Aurora enginu trpí tím, že místo skoku se pauzne hra a přijde čas taktiky. Tudíž postava neumí skákat, nebo přelézat zdi. V Dragon Age: Origins to vůbec nevadí, protože situací, kdy to bije do očí, je opravdu málo. Na stejném enginu běžící Witcher 1 trpí tímto nedostatkem opravdu dost. Geralt nepřeskočí 20cm plot, a navíc mezerník hru pauzne, ale k ničemu to moc není. Tam to CDP trošku pokazili. Ale zpět k ME. Hra tímto také trpí, nicméně, není to téměř vůbec vidět, a přelézání překážek, nebo vylézání z krytu při střelbě se děje zmáčknutím E.

Na závěr hudba-není tak epická, jako u DA:O, ale svou práci odvádí dobře.

Tuhle hru jsem koupil asi za 58 Kč na Steamu, což jsou zhruba 2 piva. U hry jsem se opravdu dobře bavil 28 hodin, čekal jsem sice trošku delší herní dobu, ale rozhodně jsou to lépe investované peníze, než ty pivka. I přes všechny zápory typu Mako nebo vedlejší úkoly se chystám vrátit do tohoto vesmíru, třeba s jinou partou spolubojovníků. V každém případě, BioWare se opět povedlo skvělé RPG. Jako obvykle. Oni snad špatné hry dělat ani neumějí.

Pro: Uvěřitelnost světa, dialogy a hlášky postav, NPC, příběh, grafika běžící na UE 3 enginu

Proti: Mako, vedlejší úkoly, divně vybalancovaná obtížnost

+18 +20 −2
  • PC 90
!!! Obsahuje spoilery ohledně děje a postav... !!!

(Uctivě) Drazí spoluobčané Citadely, sešli jsme se zde na této tiskové konferenci, abychom si od největších hrdinů naší doby vyslechli pár slov o jejich poslední misi. (Velmi hrdě) A tak si dovoluji vám představit neohroženou velitelku Shepardovou…

„Zdravím, lidi. Uděláme dohodu. Vy se zdržíte sexistických poznámek a já se zdržím ukázky tance.“
- Tý vole, to je kočka! Musím ji pozvat na rande.
- Zbytečně. Vysvětlí ti, že nejsi její typ. Jestli je to Paragonka pak slovy, jestli Renegadka, tak pěstmi.


…člověka vojáka Ashley Williamsovou…

„Mexickou vlnu dělat nebudeme, protože pokud uvidím zvýšený počet chapadel, automaticky střílím.“
- Myslíš, že nosí maskáčovou podprsenku?
- Nevím, ale když se jí zeptáš, bude nosit krvavou.


„…turianského bezpečáka Garruse Vakariana…

„Rád bych podotknul, že C-Sec měli jednoho schopného člena… než jsem odešel.“
- Ještěr… Miluju ještěry!“
- S omáčkou z Hanara nejsou špatní.“


…kroganského žoldáka Urdnota Wrexe

„Ahojky. Není mezi váma schovaná macatá kroganka?!“
- Velkej frajer…
- Až moc velkej.


…quarianskou techničku Tali‘Zorah nar... něco…

„Echm, doufám, že se moc nepotíte. Protože já se potím… a hodně!“
- Jaká je asi pod tím oblekem?
- Představ si super sexy kočku a doufej, že se nikdy nesvlékne.


…a asarijskou vědkyni Liaru T‘Soni

„U bohyně, tady je lidí…“
- Právě jsem se zamiloval.
- Tys chtěl mít chlapečka, viď?


Shepardová
Zachraňovat planetu, to je práce pro superhrdiny z komiksů. Já zásadně zachraňuji vesmír. Není to tak těžké, když máte schopnou posádku, pravomoce a dostatek munice. Každá taková záchrana spočívá ze tří fází...

Garrus
Jo… nejprve musíte zastřelit ty, co na vás pozvednou zbraň. Základem je vhodně zvolit kvér v závislosti na situaci. Takže když střílíte na nějakých dvě stě metrů už je vhodné zvolit moji oblíbenou sniperku a ne brokovnici. Tedy ne že by to teoreticky nešlo, ale trvá to. No a čas jsou peníze, tedy v tomto případě jsou mrtví peníze a za peníze si můžete pořídit vylepšené zbraně.

Tali
Nepodceňovala bych ani výběr partnerů. Tedy… tedy na výsadek myslím. I když… soukromý život taky nelze zanedbávat. Samozřejmostí je velitelka Shepardová. Ta musí být zkrátka u všeho. Ale každý z nás má specializace na něco jiného. Někdo je specialista na techniku, hi, hi hi. Někdo na elektroniku, jiný na biotiku…

Asley
… a další na konzervy… A někdo jiný zase na to, jak zaplavit galaxii modrou barvou. V akci je stěžejní kooperace týmu, a abychom dokázali držet krok s velitelkou, za zkušeností získané v akci anebo za zkušenosti získané vysedáváním v lodi během výsadku, můžeme vylepšit své schopnosti. Každý z nás má také předpoklady pro co nejlepší používání zbraní a zbrojí, které s sebou velitelka poctivě vláčí po desítkách. A tak třeba já dokážu nosit těžké brnění, zatímco tady chuděrka konzerva sotva unese, co má na sobě. Pak se taky nesmíte divit, že je pořád na zemi a čeká až jí někdo do díry vrazi medi-gel.

Shepardová
Druhou nezbytnou částí je hovoření s těmi, kteří zbraň nepozvednou, protože mají rádi svůj život. Není to těžké. Já se ptám, oni odpovídají. Nerada to nechávám dojít do opačné fáze, proto po dnešní tiskovce žádné otázky nepřijímám a už vůbec ne od neodbytných reportérek.

Liara
Velitelka chtěla jen říct, že odpovídat na ožehavé otázky, či dokonce rozhodovat o důležitých věcech je náročné. I my si tím prošli. Tady je ještě jedno volné křeslo. Pustím vám poslední záznam nalezený v kajutě Kaidana Alenka…

Kaidan
Kdybych měl umřít, nechci aby to bylo zbytečně a kdybych měl náhodou přežít, nechci, aby to bylo na úkor někoho jiného a kdybych snad měl umřít zbytečně, chci aby se tvrdilo, že to zbytečné nebylo, a kdybych měl přežít na úkor někoho jiného, chci…

Shepardová
To stačí. Není to snadné, rozhodovat o životě a smrti druhých. Zvláště, když vám jakýsi hlas v hlavě říká, že když dotyčný přežije, mohl by se objevit třeba v dalším dobrodružství. Jinak poslední fází je nauka o fungování vesmíru a hlavně sociální vztahy s posádkou. Moje posádka má zvláštní tendenci rozpovídat se o nových věcech vždy po skončení nějaké větší akce. Ale má to své výhody, neboť běháním po Normandii se udržuji v kondici.

Wrex
Ale všechno nebylo tak super. Tahle mise měla jednu obrovskou vadu. Obrovskou! Moc zbytečných zastávek na opuštěných planetách. Samá stěží překonatelná skála a k tomu vozítko pro tři, do kterého jsem se sotva vešel. A to nemluvím o tom, že na těch planetách není lautr nic. Voda? Ne. Vegetace? Ne. Fauna? Ta nestála za řeč. Neopustil jsem Tuchanku, abych viděl tohle! Dokonce i architekti byli takoví volové, že těch budov jsou asi čtyři druhy.

Shepardová
Tím bych naši konferenci ukončila
–Shepardová významně pokládá pistoli na stůl-
Nějaké dotazy? Nikdo? Vážně ne?

Pro: Komplexni bohatý svět, volba hlavního hrdiny (vzhled), volnost při výběru misí, propracované a vesměs sympatické charaktery společníků, obstojný RPG systém, rozhodování, působivá hudba, atmosféra některých misí... a ještě by se něco našlo

Proti: Nudné a nezáživné vedlejší mise + opakování jejich interiérů

+17
  • PC 90
Celý Mass effect je pro mně osobně prazvláštní hra. Já totiž k smrti miluji fantasy. Dokonce ani nemusím moc Star-wars, o které by se dalo říct, že v sobě nějaké ty fantasy prvky mám. KOTORA jsem si tedy zahrál, bral jsem to jako úžasnou hru, ale fantasy pro mě stále bylo na vrcholu. Ale Mass effect to prostě zlomil. Stal se mojí nejoblíbenější hru, předčící jak Dragon age tak Zaklínače. A víte co je nejhorší? Že asi rok jsem se té hře vyhýbal, protože jsem jí zapnul, hrál pět minut a neoslovila mě. Od té doby jsem takovou blbost už nikdy neudělal. Vždy dám hře hodinovou šanci, protože jinak se s toho může stát životní tragédie díky které máme trhlinu životě a ani o ní nevíte.

Začneme od začátku, jak jsem zmínil už ve svých jiných recenzích, BioWare má talent stvořit hry, v které jejich postavy mají duši. Jsou opravdové. Tah s postavou, kterou můžete oslovit alespoň příjmením, a ona sama dokáže mluvit, celému konstruktu hry ještě víc pomáhá. Brzy se přestanete na Sheparda koukat jako na hlavní postavu, ale jako samy na sebe a to i přes to, že se může zdát, že to jednoduše nejste vy ale „nějaký voják Shepard“ . To je důležité, protože se musíte vžít do role člověka uprostřed galaktické politiky, který je podceňován a často nebrán zcela vážně. Musíte číst kodex, abyste pochopily všechny své společníky. Proč je Vrex tak bojovný? Tali tak málo sebevědomá ale divoká co se týče ghetů? Je Ashley opravdu taková rasistka? Zkrátka pokud hledáte jen střílečku, Mass effect pro vás není. Navzdory všem různým negativním názorům, ME splňuje veškeré požadavky, které RPG má mít. Jen to holt není fantasy s luky a šípy, ale sci-fi s ostřelovačkou a brokovníci. Myslím, že svojí fantasy úlohu tu má tvořit biotika, která má navodit pocit magie, práce s temnou energii je rozhodně zajímavá věc, a především překvapivě originální(!) což se týče i například motoru lodí.

Pokud má Mass effect nějaký nešvar, je to především fakt, že je to první díl, a jisté herní mechaniky jsou omezené a někdy i otravné. Mně především nebavilo hledání nerostu na planetách, kde třeba ani nebyl nějaký úkol. Druhý díl byl v tomto ohledu lepší, a zábavnější. Inventář je trošku nepřehledný, a navíc se musíte při prodání nebo předělání na omnigel vším proklikat. Dal bych cokoliv za patch, který by umožnil věci označit hromadně.
Ale tohle jsou maličkosti. Na brutálně skvělém herní zážitku to neubírá. A když je první díl skvělý, jaképak musejí být stokrát lepší pokračování?
No, co říct na závěr. Snad je…pamatujete na ty doby, kdy na všechno šel připlácnout omnigel?

Pro: Vesmír, biotika, společníci, dabing hlavní postavy

Proti: Inventář, nudné prohledávání planet kvůli nerostům.

+23
  • PC 75
Disclaimer: Do jednoho komentu tu shromáždím své myšlenky na každý díl a to ze dvou důvodů - Jednak jsem líný, avšak praktický prase; druhak jsem po druhém hraní celé trilogie naráz seznal, že hrát (a tím pádem hodnotit) jakýkoliv díl individuálně by dneska bylo značně nesmyslné. Snad krom dvojky. Ale k tomu se dostanu. Nuže...

Masefekt poprvé. Nepřestává mi rozum stát nad tím, jak mě dokáže hra, ze které jsem se ve svý době válel pod stolem nadšením, při opakovaném hraní nutit přiklánět se ke svým spýdranerským tendencím. Aneb o tom, jak ne všechny hry můžou stárnout jako Betty White a Helen Mirren. Navzdory tomu, že tenkrát jsem si věru cvrkal do slipů z toho, jak se tu mísila jakštakšová RPG hratelnost s kouzelnou filmovostí, dnes, již po sedmi letech, je to všechno víceméně na vyližprdel. Přestože tenkrát jsem to spokojeně hrál při nestabilních 15ti fps, každý pomalý krůček bral za vyšlapávaní si cestičky do ráje, každou projížďku Makem po dvacáté vyprahlé planetokouli si, se sevřenými půlkami a kapkou potu putující kamsi na jih, nesmírně užíval...dnes už to, nejen v rámci série, nad vodou opravdu drží jen ty chytré dialogy a (v rámci série) důstojná, ač ve finále naprosto zbytečná, kustomizace. A design hlavních questů taky ještě stále stojí za zásun. Za takový ten zoufalý, ve-tři-ráno-s-opilou-štětkou zásun. Ale ta absurdně bohatá nadílka vedlejšáků (u kterých bohužel vskutku platí pravidlo kvantity nad kvalitou), Garrusova pleťová maska ála směs psích hoven a majonézy = Garniér budoucnosti (to naštěstí řeší ten sumo HD texture pack), Makova maková fyzika, připosrané tempo všeho, bugy, optimalizace (a to to tehdá vychvalovali, jak by se mohli všechny porty přiučit)...to už se asi zpětně nenaučím přehlížet.

Masefekt podruhé. O slovo se hlásí můj věčný konflikt se scifárnama zobrazujícíma emzácké civilizace, páč v drtivé většině případů u těchto mimozemšťanů nejde o nic jiného, než bandu lidských floutků ve funny kostýmech. Všiml jsem si samozřejmě už v jedničce, ale jelikož tu jsem bral jako pouhé nakousnutí toho, co příjde, nijak hluboce mě to netrápilo. Tady ale na začátku vlažná sprcha - každej člověk mě sere a každej emzák, který nechodí po čtyřech, se chová a myslí jako člověk (Vorčáky vyjímaje). Kromě toho všehovšudy čtyři skilly na vylepšování, otravné skenování, a místo přehřívání zbraní munice. Kdyby náhodou nebylo zřejmé, že od mechanizmů jedničky se snažily co možná nejvíc odprostit. Ale atmoška se mi líbí. A tak hraju. A hraju. Jé, Garrus. To by nakonec nemuselo být až tak zle. A najednou zjišťuju, že každý druhý dialog hltám div se nedávím, nové postavy maj grády (Thane <3), příběh mě děsně baví, a dokonce i v tom skenování nacházím cosi hezkého. Najednou se mi u toho parádně relaxuje. Navrch toho, akci zdejší fejslift jedině prospěl, takřka každou bitku si dosyta vychutnávám, z paměti pomalu ale jistě odplouvá i to smutné množství skillů a já si tak, zkrátka a dobře, buduju ničím nerušený zážitek z opravdu vytříbené space opery. Není to dobré RPG, není to moc dobrá střílečka, ale mocně atmosférická telenovelka s uvěřitelnými postavami a decentním rozhodováním to je tedy jednoznačně. Zároveň to z celé trilogie zdaleka nejlíp funguje jako samostatná hra, i bez DLC.

Masefekt potřetí. Screen se skilly je opět o dva chlupy bohatší, akce je konečně přímo znamenitá, sound design taky konečně dopilovaný v klenot odvětví, a následky minulých činů a jednání na sebe rovněž nenechávají dlouho čekat. Ovšem při psaní scénáře si za kulisou patrně někdo střihnul maraton celé Andromedy a ještě to zapil shlédnutím Travoltího Battlefield Earth, game dyzajnéři hru z nepochopitelných důvodů překrmili tupými novinkami a změnami, a mé oblíbené oddychové terapeutické planetární skeny zmutovaly v trapné honičky s mrduchtivými Rýpry. Design questů sám o sobě furt není k zahození, ale realizace je tentokrát povětšinou kanálního ódoru. Don't get me wrong, některé momenty rozhodně stále chytnou za koule, ale v globálním měřítku je prostě těžce válcuje všechen ten šit kolem. Do detailů nezacházím né protože bych se zdráhal spoilerů (na to by koneckonců už stejně bylo trochu pozdě), ale jednoduše protože si to všechno nechci moc živě připomínat. Co ovšem tento díl suverénně zachraňuje jsou jeho DLCčka, bez kterých by se jednalo o poloviční zážitek. Jeden by se mohl hádat, že většina z nich opravdu měla být součástí základního balíčku, ale nezrobíš nic. V této podobě, když si člověk střihne celou trilogii i s déelcéčky, tak navzdory všemu špinavému a smradlavému ta trojka přec jenom docela umně představuje uspokojivé ukončení tuté ságy. Jo, a jestli se na konci chcete místo breku zasmát, doporučuju MEHEM mod - evidentně do toho bylo vraženo mocné úsilí, ale to tomu na vtipnosti nijak neubírá.

Takže asi tak. Je to ta nejlepší sci-fi/fantasy herní trilogie, což je docela smutné, ale minimálně ta dvojka tenhle smutek spolehlivě zahání. Pokud se vám nechce investovat 100 hodin vesmírné romanťice, o které už asi víte, jak debilně končí, alespoň tu dvojku si dejte. Je tam Thane. A je tam tím bédés spirituálním zabijákem, jakého ho mají všichni rádi. Cypa, kterej v podstatě zosobňuje vtip o mnohonásobných pádech na nůž, z něho udělali až ve trojce.
+16 +19 −3
  • PC 90
Musím říct, že mě tato hra velice příjemně překvapila. Nečekal jsem od ní žádný zázrak, ale v průběhu hraní jsem si postupně uvědomil, že nehraji pouze hru, ale že spíš sleduji nějaký hodně dlouhý film s perfektním příběhem. Jde tedy vidět, že se autoři zaměřili hodně na příběh, který má super zápletky a ještě lepší rozuzlení.

Další věc, která se mi hodně líbila byla relativní volnost. Hráč se může rozhodnout, jestli chce dělat vedlejší úkoly (kterých je podle mého názoru celá řada) nebo se zaměří pouze na hlavní příběhovou linii. Většina vedlejších úkolů lze zvládnout v rámci plnění těch příběhových úkolů, což je velká výhoda.

Hratelnost mi přišla celkem dobrá, snad jediná věc, která mě štvala byla to, že pokaždé, když jsem se přiblížil k nějaké větší překážce (pokud jsem měl vytaženou zbraň), tak hrdina měl tendenci se okamžitě za ten předmět schovat. Ze začátku je to sice dobrá věc, ale ke konci hry to bylo spíš otravné, protože jsem to už ani moc nevyužíval. Osobně bych upřednostnil schování za nějakou překážku pomocí nějakého extra tlačítka.

Jedna z mála věcí, která mi trochu vadila, bylo chování vozidla, používané na misích (Mako). Hlavně, když jsem jel přes nerovný terén, tak se mi dost často stávalo, že mi prostě odskočilo najednou z ničeho nic na stranu nebo mělo velkou tendenci se převracet. Chápu sice, že gravitace na některých planetách není taková, jako na Zemi, ale přišlo mi to u všech planet stejné.

Další věc, která mi vadila byla to, že některé mapy (hlavně při plnění vedlejších úkolů) byly stejné nebo hodně podobné. Na tento problém jsem narážel, když jsem musel na nějaké planětě prozkoumat nějaký objekt např. vědeckou stanici, důl. atd.. Chápu sice, že jsou to pouze vedlejší úkoly, ale i tak mohli přidat o pár map víc, aspoň by ta hra byla o něco rozmanitější.

Můj celkový dojem ze hry je velice pozitivní a těším se, až si zahraji další díly.
+19 +20 −1
  • PC 80
Nechtělo se mi psát komentář, protože je jich tu jak nastláno...ale jako obrovský fanda sci-fi musím. S chutí jsem si to zahrál, a bavilo a těším se na všechna další dlc a pokračování. Jedinej quest, kterej jsem nedal, byl ten s těma plackama ligy, chyběl jeden.

Celá ta zápletka, jako funguje to, baví mě to...ale je to strašně vykradenej Babylon 5, jako sorry, ale místo Stínů tu máme Reapery (ale je to lautr to samé), místo Babylon 5 Citadelu. V obou máme radu, která rozhoduje, ve které je pár ras, a pak je tu spousta dalších méně významných, který jen poslušně plní rozkazy. Telepatii prohodíme za biotiku a přidáme Spectry, ať je to víc Star Wars a jsou tam vlastně "Jediové" a přidáme roboty, ať je to víc Battlestar Galactica... mno...a herní mechaniku vykrademe z Kotora. Takže máme zase takovou fusion, která vytváří poměrně zábavnou hru, ale že by to bylo něco extra?

Taky mě trochu mrzela ta nerovnováha mezi hard sci-fi v kodexu a skutečnou hrou, která vůbec neřešila sílu gravitace na jednotlivých planetách a podobně. Samozřejmě mě otravovalo opakování všeho možného. Fakt nechápu, proč je takový problém těch interiérů udělat víc než tři. A exteriéry na tom nejsou o moc líp. Je sice supr, že můžete cestovat na desítky planet, ale když jsou všechny jen nudná a nesmyslně vždy hornatá placka jen s jinou barvou, je to k breku. Stromy jsem viděl snad jen na Virmiru.

Highlighty hry: mise na Měsíci, tančení ve Fluxu, sex s Liarou.

Hra je to nedokonalá, ale jako herní space opera to bohatě stačí a uspokojuje mě to.

Pro: dialogy, postavy, hudba, možnosti volby, které mají vliv na celou sérii, možnost cestovat všude možně po Mléčné dráze, propracovaný fikční svět

Proti: Vykradený slepenec mnoha sci-fi space oper, stále stejné prostředí a lokace, zbytečné patetické proslovy, až příliš často jen zdánlivá možnost volby

+21
  • PC 70
Nebudu zapírat, že jsem chtěl s tímhle kouskem seknout po prvních dvou hodinách, přesto jsem ale rád, že jsem vydržel. ME je velmi rozporuplná hra:

Tvůrci legendárního KOTORu se nyní pustili do vlastního univerza a tím je (a tohoto dojmu sem se nezbavil od prvních okamžiků až do konce hry) jakýsi hybrid mezi Star Wars, Stargate a StarTrekem, včetně jakýchsi Jediů či jakoby hvězdných bran propojující hvězdné systémy. Celé je to sice zpracováno pěkně, detailně a s citem, ale prostě nějak jsem měl pocit, že to tady všechno už někde bylo.

Rozhovory mě okamžitě zaujaly – tý vole to je jak film, povídám si. No, za pár chvil ale přichází první zklamání: Zpracování je sice hezký, ale dialogy příliš ovlivnit nejde – smutné. Jeden zjednodušený, typový příklad:

Hráč se setká s NPC
Hráč: Kdo jsi? / Co tady děláš? / Identifikuj se!
(je evidentní, že všechny možnosti opisují tutéž otázku)
Hráč: volí volbu 1 – "Kdo jsi a co tady pohledáváš?" – což však už sedí minimálně na obě první volby.
NPC: "Jsem ten, jsem odtamtud a jsem tady protože…" - prostě odpoví stejně na všechny tři mé volby.

No a takhle s hráče dělají vola, aby si myslel bůhvíkolik je tam možností. Tohle mě fakt namíchlo.

Boje, ty jsou hrozný a jsou i důvodem, proč jsem hru chtěl odinstalovat předčasně. Zaměřovací kolečko ruší ve výhledu. Každej nepřítel má na sobě červenej svítící kříž, aby se to jako zpřehlednilo. Nejde to vypnout.
Štít - stačí chvíli počkat v krytu pro jeho obnovení – nesmrtelnost. Otravní kolegové jsou nesmrtelní taky, bez nich hrát nejde. Všechny 4 zbraně jsou k dispozici hned od začátku a to po celou dobu hry. Akorát jdou vylepšovat přes inventář.
Inventář je řešenej hrozně nepřehledně. Naštěstí v něm není nic, co by člověka nutilo se tam dívat. Mám nekonečně nábojů do všech čtyřech zbraní. Granáty lítají přímo rovně a lepí se na stěny.
Hrozně lineární levely!
Auto se chová jako autíčko na ovládání, naštěstí jen jedem jedinou cestou kupředu a kropím ani nevím koho, prostě červený terčíky tam kdesi vepřédu.

Za celou dobu jsem neutratil ani vindru. Ani jednou mě nenapadlo podívat se kolik mám peněz nebo toho univerzálgelu (nebo co to bylo). Skříňky jsem neotevíral. Nic, co bych potřeboval v nich nikdy nebylo. Já jsem vlastně nic nepotřeboval. Všechno jsem měl od začátku nebo někde dostal, ani nevím kde.
Vedlejší úkoly jsem až na vyjímky neplnil, zachraňuju totiž galaxii a čas mě velmi tlačí, mezi tím nebudu poslíčkovat v citadele nebo třeba shánět drogy diplomatovi, že. DLC mise jsem raději vynechal.

Co tedy bylo dobrý? Proč to stálo za to? Příběh. Ten se fakt povedl a i když postavy v něm mě povětšinou vůbec nezajímaly, tak ona myšlenka cyklu samotnýho mě vskutku zaujala. Příběh byl tak jediný, co mě poměrně nadchlo a teším se na jeho pokračování. Hudba ucházející, místy i slušná.

No, nemyslel jsem si, že to kdy řeknu, ale tohle bych asi radši viděl jako film, než hrál hru… 70%

Pro: Příběh, dabing, hudba

Proti: Volby v rozhovorech, boje, inventář, nevyužití potenciálu zbraní a obchodování, příliš jednoduché

+23 +24 −1
  • PC 90
Mass Effect byl pro mě dost zvláštní hrou po všech směrech. V první řadě, tento počin mi hrozně dlouho unikal (několik let). Na hru jsem měl samé dobré reference, ale titul mě prostě svým marketingem, vizuálem a prostě vším nijak neoslovil. O to víc jsem pak byl na větvi, když jsem si Mass Effect konečně zahrál. Byla to jedna z těch věcí kterou jste nikdy nevěděli, že ji vlastně chcete, až do té doby než jste si ji pořídili.
Nemá cenu se bavit o jediném dílu. Jestli chcete hrát jedničku, je to proto, že si chcete zahrát i ostatní díly. Bohužel, není to úplně jednoduché.
Rozdíl mezi jedničkou a dvojkou je asi tak velký, jako mezi STALKER a Fallout. Absolutně celý bojový systém se změnil. Hra se hraje úplně jinak. Jediné co zůstalo, jsou "konverzační pasáže", ale i ty jsou ve svém přístupu jiné. První díl vám dává mnohem více volnosti pohybu po světě. Někam přiletíte, vylezete z lodi a pak se takřka všude musíte dopravit pěšky nebo vozidlem (které sami řídíte). Lokace jsou rozsáhlejší, atmosféra volnější a přesto chytlavější. Celý systém zbraní a postav je propracovanější. Další díly ho strašně zjednodušily.

Jako největší problém jedničky shledávám to, že nepočítá s dalšími díly. Končí sice otevřeně (kdo by to čekal), ale mnohá rozhodnutí jsou moc velká na to, aby se v plném rozsahu projevila v dalších dílech. Bez konkrétních spoilerů, v určitou část hry dostanete možnost zachránit nebo nezachránit nějakou skupinu celkem důležitých lidí. Ačkoliv se o jejich záchraně či úmrtí mluví ve dvojce, v trojce už na tom absolutně nezáleží.

I pokud jste hru ještě nehráli, z reklamních materiálů vám určitě došlo, proti komu budete bojovat. Vydáváte se na vlastní pěst hledat důkazy o rase nesmírně vyspělých bytostí, které nazýváte "Reapeři" a v jejichž existenci nikdo nevěří, což je docela škoda, protože se právě chystají vyhladit galaxii.
Tady taky leží kámen úrazu celé hry - autoři Reapery do hry plácli čistě jako ultimátního nepřítele. Nedali jim žádný vyšší důvod, širší příběh, ani konkrétnější pozadí. Namísto toho je posadili do velmi arogantní pozice, kdy při krátké rozmluvě vám doslova řeknou, že jste příliš primitivní na to, abyste rozuměli jim nebo jejich motivům. Kdyby autoři měli konečnou formu Reaperů vymyšlenou už v jedničce, o jejich původu by se museli zmiňovat již tady.

Tím ale nechci říct, že forma Reaperů v jedničce je polopečená. Naopak, hra vás neustále nutí pochybovat o tom, zda-li je váš úkol vůbec zvládnutelný. Bojujete s naprostým neznámem, které nejen že má v rukávu prakticky všechny esa z baličku, ale drží také karty, o kterých jste ani nevěděli, že existují. Pocity bezmoci střídají radosti z vítězství, které jsou ale zase rychle nahrazeny pochybami.

Jednička je čistě formou ten nejúchvatnější počin celé série. Další díly mají sice lépe napsaný příběh a postavy, ale ztratí velkou část svého tajemna, seberou vám téměř veškerý pocit volnosti a z celé hry dělají mnohem přímočařejší zážitek.

Proti: DLC je těžké doporučit.

+22 +23 −1
  • PC 100
Mass Effect, hra která mě pohltila snad od prvního kroku! Rozhodně teď bude patřit do mého "zlatého výběru". Proč jsem dal 100%? Protože takhle hra prostě nemá chybu! Je dělaná tak, aby Vás bavila, zabavila a vnesla Vás do příběhu jako takového, který se nehodí jen pro jednu hru! Oproti dílu 2 rozhodně nabitá!

Pro: Mass Effect! Dokonalost!

Proti: Nemá proti! Pro mě ne!

-9 +3 −12
  • PC 85
První díl této série může být pro mladší generaci, která by hru začala hrát až teď, trochu hůře zpracovatelný. Samotná sem poprvé hrála tento díl spíše z povinnosti po tom, co mě uchvátilo ME2. Nachlup stejné lokace pro vedlejší úkoly, frustrace z dezorientace na některých místech, nebo neovladatelné Mako - to vše jsou zápory, které vás mohou dost otrávit. Naštěstí ME má tolik kladných stránek; příběh, postavy, rozhodování, hudba, dabing, samotné universum, že většinu lidí nakonec hru opět vezme do ruky (byť třeba po delší pauze). Za sebe mohu říct, že čím vícekrát ME hrjete, tím lepší zážitek z ní máte. Druhé hraní pro mne bylo překvapivě zábavné a po třetí už sem si užívala nostalgii začátků univerza Mass Effect.

Pro: příběh, postavy, rozhodování, hudba, dabing, samotné universum

Proti: stejné lokace pro vedlejší úkoly, frustrace z dezorientace na některých místech, nebo neovladatelné Mako

+25 +26 −1
  • PC 100
!POZOR!KOMENTÁŘ PÍŠE FANBOY TÉHLE SÉRIE, TUDÍŽ OČEKÁVEJTE SAMÁ POZITIVA NA TUHLE HRU, NAVÍC POKUD NEMUSÍTE TUHLE HRU A ZÁROVEŇ BIOWARE TAK JE MOŽNÉ ŽE VÁM Z TÉ SAMÉ CHVÁLY VYSKOČÍ MOHUTNÁ ŽÍLA NA ČELE !POZOR!

Mass Effect. Hra her, epos eposů, epická sci-fi pouť epických sci-fi poutích a kulervoucí zážitek kulervoucích zážitků. Dříve než se plně pustím do vychvalného komentáře, tak zmíním jednu historku co se váže k mému seznámení s touhle sérií (očekávám že se po přečtení té historky budete smát jako při vtipných scénách v sitcomu!). Bylo nebylo, já Chisponator, tehdá ještě warezák jako řemen, jsem slyšel od kámoše o hře Mass Effect, přesněji o jeho druhém díle. Tak jsem si ho tedy stáhnul. Avšak! Místo druhého dílu který jsem si chtěl stáhnou jsem si stáhnul díl první, a hrál jsem ho v domnění že se jedná o díl druhý (nevím jak mi to mohlo uniknout). No tak jsem to hrál, a celou dobu jsem si říkal, kurva to je boží, jebat na první díl, beztak nebude tak dobrý. Jsem tedy tak v polovině hry, jdu do menu hry a tentokrát se soustředím na detaily. A co nevidím! Vidím tučně naspané Mass Effect! Bez dvojky! Si říkám cože??!! Jdu na warezácké stránky a nakonec zjišťuji že jsem hrál po celou dobu první díl v pevném přesvědčení že hraji druhý a že ten první bude oproti tomu co hraji srajda. Tak jo 3....2....1.... Spusťte sitcomový smích!! Tak to by bylo dost megavtipných historek a jdeme se soustředit na hru.

Dalo by se říct že do doby před Mass Effectem mi byl příběh u většiny her silně u prdele (dokonce mi při prvním spuštění vadilo jak moc se ve hře mluví). No a po Mass Effectu se stal kvalitně napsaný příběh tím co od her požaduji ze všeho nejvíc! Ano filmové vyprávění téhle space opery mě naprosto odrovnalo! Přestože se dá říct že celý příběh je klišé, tak je tak skvěle podaný, ze skvělými zvraty a velkou epičností že to vůbec nevadí a vlastně si to během hraní ani neuvědomíte. A k tomu všemu pomáhá skvělá filmová kamera, se kterou jsem se do té doby u žádné hry nesetkal. Navíc tu máme možnost volby která ovlivňuje průběh příběhu a také další pokračování! A samotné finále je pak jak z jednoho z nejdražšího sci-fi blockbusteru, kdy vám (nebo aspoň mě) proudí pořádný adrenalín v žilách.

Samozřejmě na skvělém, ne na výborném až úžasném podaní příběhu mají velký vliv postavy a samotný svět. Začnu tím druhým. BioWare vytvořilo svět který mě pohltil (a který jsem si ještě víc zamiloval v dalších pokračováních). Propracovanost historie, ras, nejrůznějších konfliktů a mnoha dalšího mě prostě uchvátilo. Nebojím se říct že od dob Star Wars tu nebyl tak fascinující a propracovaný svět!

Co se pak týče postav, tak ty jsou možná ještě důležitější než samotný příběh a herní svět. Jak je známo BW jsou mistři herních charakterů, a v sérii Mass Effect se opravdu vytáhli jak jen to šlo. Postavy v Mass Effectu mi přirostly k srdci, ať už to byla rasistka Ashley, tvrďácký turian Garrus který ještě v prvním díle skrývá svou posedlost kalibrací, mladá inženýrka Tali, vtipálek krypl pilot Joker a mnoho dalších postav. Opravdu jsem měl pocit jako bych je znal osobně v reálném světe, jako by to byly dobří přátelé (a to byl teprve začátek, co teprve ten příliv dalších skvělých postav v dalších dvou dílech!). Navíc všem postavám se dostálo výborného dabingu.

Co se pak týče hlavního záporáka Sarena, tak ten si mě také získal, charismatický to chlapík, taktéž skvěle nadabovaný. Navíc co se týče závěrečného souboje s ním, tak to byl snad nejtěžší souboj co jsem kdy absolvoval a i dneska si to u něj musím hodit na easy obtížnost abych ho vůbec zabil.

No počkat, zmínil jsem hlavního záporáka a hlavního hrdinu ne?! To musíme napravit!Takže hlavním hrdinou je Commander Shepard po-případně paní Shepardová, záleží jen na vás. Jak pana Sheparda tak paní Shepardovou si můžete upravit k obrazu svému. Můžete vybrat vzhled, původ, historii postavy a třídu. Potěšilo mě že každá z možností historie postavy (tří možností) má svůj vlastní příběh.

Takže co bychom měli, příběh, filmovou kameru, postavy, hlavní hrdina, záporák moment k pořádně epickému nářezu něco stále chybí..... NO JO!....HUDBA. Hudba složena pánem který nese jméno Sam Hulick. Hudba v tomhle díle je oproti pokračováním značně odlišná. Dalo by se říct že je mnohokrát taková divná. Avšak dneska si už nedokáži představit že by v prvním díle hrálo něco jiného než soundtrack od pana Sama Hulicka. Jeho hudba perfektně podbarvuje atmosféru tohoto světa a navíc se hodí k jeho stylizaci jako prdel na hrnec a ve chvílích kdy je potřeba aby nám dění na obrazovce trhalo chlupy na koulí, po případně u dám chloupky na vagíně tak hudba přitvrdí a začne do naších ušních bubínků hustit kulervoucí melodie!

Co se pak týče hratelnosti tak ta je poněkud těžkopádnější, ale stačí trocha cviku a do dvou hodin hraní budete vraždící mašina. No a dokonce si tu v rámci hratelnosti zajezdíme i ve vozítku nesoucí jméno Mako, na nějž už se snesla pěkná řádka nadávek, i z mých úst jich pár vyletělo, ale stejně musím říct (napsat) že by mi vadilo kdyby tu Mako nebylo, tohle vozítku se může občas ovládat strašně jak chce ale do prvního Massu prostě patří.

No jak už u mě bývá zvykem tak zmíním pár záporů (opět nijak velkých)...............................................................................snažím se na něco přijít............................................... no možná vedlejší mise mohli být propracovanější, tedy měli být propracovanější, hlavně tedy všechny základy neměli vypadat stejně........................................přemýšlím o dalších záporech.......................no dala by se ještě zmínit občas pokulhávající AI............... a občas taky rozmazané textury................................. a dál už fakt nevím.

Informace o průběhu prvního hraní
Vzhled: Drsný sexy zrzek s pořádnou špetkou charismatu
Původ: Narozen na zemi
Histore: Poslední přeživší (S tímto Shepardem jsem projel celou trilogii už dvakrát a chystám se potřetí)
Třída: Voják
Fist: Zabit
Vztah: Ashley, tudíž logicky byl obětován Kaidan
Wrex: Smrt na Vimuru z rukou Ashley
Rachni: Zachráněny
Rada: Obětována
Kirrahe: Padnul na Vimiru
Udina vs Anderson o místo v radě: Teď jsi už nejsem moc jistý ale mám pocit že Udina.
Délka: 12-13 hodin.


Ono já bych o Mass Effectu dokázal psáti ještě dlouho, ale jak je známo dost lidí nemá rádo slohové práce tak vám tedy prozatím bude muset stačit tenhle stručný komentář. Na závěr snad už jen dodám že má herní historie se datuje před Mass Effect a po Mass Effect. Tahle série je pro mě kultem kultů a legendou legend!

Pro: Příběh, Svět, Postavy, Soundtrack, Historie světa Mass Effect, Kulervoucí finální část hry, Rozhodnutí a jejich ovlivňování děje.

Proti: Vedlejší mise, Občas pokulhavájící AI, Občas rozmazané textury

+19 +22 −3
  • PC 85
Mass Effect je jedna z těch mála her, která doplatila na svou výjimečnost, ale zároveň ji pomohla k tomu, aby Mass Effect neskončil na smetišti herních braků.
Mass Effect není ani zdaleka dokonalá hra a chyb má v sobě jako máku. Proto negativa hry napíšu hned v zárodku tohoto komentáře.

Měl jsem tu čest "hrát" ještě zcela neopatchovanou verzi. Ta byla prakticky nehratelná od natrvalo přehřáté zbraně po nefunkční galaktickou mapu,oživlá těla, která začala střílet po hráči,doskakující textury, (u Unreal Enginu 3 běžná vada) anomálie ve zvuku atd.atd.Po nějakém druhém patchy šla konečně hra bez problémů hrát a já se mohl pustit do prozkoumávání nového světa.

Ovšem to ani zdaleka není vše, AI at už protivníků a nebo parťáků byla a je naprosto nepoužitelná a v boji mají nulovou efektivitu. Nekryjí se, střílejí do překážek před sebou a zasekávají se. Nepřátelé mají tendenci na vás bezmyšlenkovitě nabíhat ale narozdíl od vašich partnerů střílí přesně ale o nějaké využívaní strategie nebo spolupráci nemůže být řeč.

Bylo vidět že Bioware experimentovalo a klasické vynikající RPG prvky naprosto uzemnil systém soubojů. Na střílení a celkový gunplay jsem si musel velmi dlouho zvykat než mi přešel zcela do prstů na klávesnici. Zbraně se nepřebíjejí ale přehřívají, souboje působí děsně těžkopádně a systém krytí je v podstatě až na pár situací k ničemu. Navíc funguje automaticky, takže se velmi často stává že se Shepy "přilepí" ke stěně či překážce aniž by jste to vyžadovaly, což se při tuhých bojích může stát osudné.
Očividně se snažily BW napodobit systém soubojů z Gears of War ale bohužel velmi neúspěšně.

Vedlejší mise vyžadují prozkoumávání rozmanitých planet nebo výhled z Měsíce na Zemi. Má to žel bohu dvě podstatná negativa.
První je level design. Všechny vedlejší mise se odehrávají vždy na jedné základně čí bázi. Zcela pokaždé a je úplně jedno, na jaké planetě se nacházíte. Interiér je zcela totožný až na pár zpřeházených bedýnek. Jsou zde sice dvě varianty základen, ale pokaždé jsou z 98% naprosto identické. Druhý problém jsou samotné úkoly a vozítko Mako, které slouží jako dopravní prostředek a lehký obrněný transportér.
Úkoly jsou stejně jako úrovně stejné a neskutečně vás začnou velmi brzo nudit. Proto doporučuji se jim vyhýbat a držet se hlavní dějové linky. Mako se špatně ovládá a opět časem jako všechno ostatní začne nudit.

Tak teď bych to mohl ukončit se slovy "Mass Effect je naprostá zpotvořenina, 4/10" Ano, bylo by to tak, jenže ono má to jeden velký háček... nebo spíše hák.
Jak jsem napsal na začátku, hra je totiž v žánru RPG naprosto unikátní. Je to něco, co my hráči vyrůstající na Baldurs Gate nepoznali.

Mass Effect byla druhá hra nové Edmontonské pobočky Bioware pod vedením Caseyho Hudsona. Tito lidé vytvořili báječný KotOR a nebýt toho možná by jsme se Mass Effectu nikdy nedočkali. ME jsem hodně dlouho opomíjel a když jsem se k němu dostal nemohl jsem uvěřit, do jak ambiciozního titulu se to BW pustilo.
Předně, ME byl jeden z Launchových titulů pro konzoli Xbox 360 a mělo se jednat taktéž o RPG nové generace. A byla to pravda. Nemuselo mi to trvat tak dlouho abych zjistil proč je tomu tak.

První věc, co mě upoutala byla filmová kamera a filtr. A nejen u klasických akčních cut scénách ale i při obyčejných rozhovorech. Kamera neustále a dynamicky měnila úhly, nasvícení scény se podle toho přizpůsobovalo a do toho zněla velice zvláštní hudba, jenž se mi velmi brzy zalíbila. Do toho skvělý dabing postav a hlavně VAŠÍ postavy. Což do hry přineslo zcela nový rozměr a já se vcítil do postavy (jak ženy tak muže) takřka okamžitě. Dopomohl tomu skvělý systém dialogů, které se velmi dobře rozvíjely v závislosti na tom jak rozhovor probíhal. Do toho důležitá morální rozhodnutí, která ovlivnila děj hry a bylo hotovo byl jsem lapen.

Naprosto jednoznačně největším kladem hry je SVĚT. Svět. kde se Mass Effect odehrává. Tak propracované universum (s vlastní kulturou, rasami ,technologií, historií) jsem od desítky let starého Star Wars neviděl. Prozkoumával jsem naprosto každou píď Citadely, každý rozhovor, sbíral jsem informace do kodexu, hltal jsem a hltal naprosto vše. Zároven jsem zapomínal na negativa, u kterých jsem si rval vlasy.

Postavy a scénář jsou skvělé a osobně mohu říct nikdy jsem ve hrách neviděl tak věrohodně napsané postavy a to včetně mimozemšťanů. Okamžitě jsem si všechny zamiloval.... ano i Ashley.

Příběh je jedno velké klišé o záchraně galaxie. Je ale skvěle odvyprávěn a když si k tomu přihodíte omáčku, jenž jsem napsal výše prominete hře i to velké kliše.
Konec hry, ono velké finále je pak zlatým hřebem. Za tak epické vyvrcholení by se nemusel stydět ani nejlepší Hollywoodký trhák. Skvělé propojení gameplaye, filmovosti a hudby.

Mass Effect není dokonalá hra ani zdaleka ale pochybuji, že se najde ještě někdy hra, která mě tak vtáhne a uzemní. Mass Effect 1 není ale pro každého, jelikož někoho zmíněná negativa mohou snadno odradit. Pokud máte rádi akční hry, toto není asi nic pro vás, ale pokud jste z jiného soudku hra vás prostě lapí. Poprvé jsem si ve hře připadal jako hrdina a dnes už jen tak občas zavzpomínám a zamačkávám slzu v oku.





Pro: Neopakovatelná atmosféra, věrohodné postavy, scénář a vyprávění příběhu, hudba, propracovaný dialogový systém, rozhodnutí.

Proti: Hromada bugů, nepoužitelná a tupá AI, systém krytí, nevěrohodné přestřelky.

+25
  • PC --
Mass Effect
==============
Pred nedávnom som mal možnosť skúsiť toto skvelé RPG od Bioware. Hneď na začiatku som si vytvoril vlastného Sheparda a učinil som ho vojakom.

V hre dostanete vesmírnu loď Normandy, do ktorej si treba najprv nazháňať posádku. V hre je rozpísaných kopec vecí v kódexy, aby sme pochopili o čom je vlastne Mass Effect Universe. Systém levelovania postavy je jednoduchý a nijako moc komplikovaný. Väčšie starosti som mal už so zbraňami. V hre som vôbec nepocitoval nutnosť výmeny zbraňe za lepšiu. Nad rôznymi prídavnými vecičkami na zbraňe som sa vôbec nezaoberal. Prišlo mi to celkom zbytočné a nejaký väčší vlyv som nevnímal. Občas trebalo zmeniť náboje za účinnejšie ale rozdiel medzi druhmi nábojmi napr. piatej rady bolo nepatrné. Po čase neustáleho plnenia inventára zbraňami a rôznými vylepšeniami sa mi v tom absolutne nechcelo hrabať čo je o trošku lepšie a čo nie, rozkladať každú jednú vec ručne sa mi nikdy nechcelo radšej som to popredádal za 1 min ako rozkladať do večera. Kupovať veci u obchodníkov sa oplatí len pre míňanie peňazí, ktoré v hre moc nevyužijete. Lepšie veci sa v hre dajú nájsť bezproblémov.


Na palube lodi máte celú posádku, ale počas misií môžete aktívne využívať iba dvoch členoch, ktorý vás budú poslúchať. Vždy som si zobral jedného, ktorý ovládal psychiku a druhého člena, ktory zas rozumel technológii. Takže som nemal problém vôbec zničím. So svojom posádkou počas hry vediete rôzne zaujímavé dialógy, takže máte pocit, že postavy si žíjú vlastným životom a majú vlastné problémy, ktoré sa znažia vyriešiť. Čo sa mi páčilo, že v hre je celkom dosť možností rozhodovania sa. Občas je to len, či nejaké veci vyriešite po dobrom alebo po zlom, ale niekedy musíte učiniť oveľa väčšie rozhodnutia, ktoré majú aj dôsledky. Prestrelky v hre sú pekné, nepriatelia sa kryjú za šťítmi, nebežia priamo na porážku. Nejaké väčšie bugy v hre som neobjavil.

Príbeh hry je vlastne o tom, že sa snažíte dolapiť bývalu spektru a zradcu Sarena, ktorého nahánaťe skrz celú galaxiu. Popri príbehu máte kopec vedľajších questov od aliancie alebo od neznámych, ktorých len stretnete a chcete im pomôcť. Mapa galaxie je celkom veľká, máte tu na výber dostatočný počet slnečných sústav. V každej jednej sústave môžete jedno miesto navštíviť, raz je to opustená loď , asteroid, nejaký mesiac alebo normálna planéta. V slnečnej sústave skenujete planéty a hladáte nerastné suroviny alebo nejaké informačné disky. Doteraz neviem či ta zbierka informačný diskov mala v hre väčší zmysel alebo to bolo len tak, aby sa v hre niečo zbieralo. Na prieskum planét slúži terenné vozidlo. Vozidlo bolo občas neohrabané a niekedy sa aj blbo ovládalo, ale po čase som si zvykol. Na planétach moc toho neuvidíte, sú celkom prázdne. Niekedy počas hrania vedlajších úloch sa dostavý stereotyp, nie kvôli tomu, že questy sú rovnaké. Hlavne kvôli tomu, že všetky jaskyne, komplexy a opustené vesmirné lode sú rovnaké a občas upravené len na oko.

Grafika hry je pekná a aj pekne pôsobí. Zvuková stránka hry je výborná, pekne sa mení podľa okolností alebo podľa vašho rozhodnutia, čo pekne upevňuje príbeh. Dabing je tak dobrý, že im uveríte každé slovo čo povedia.

Pro: Grafika, soundtrack, príbeh, posádka, rozhodovanie, atmosféra, rôzne rasy, možnosť skúmania planét

Proti: Opakované priestory, inventár, zbraňe, skúmané planéty su prázdne.

+15
  • PC 85
Mass Effect mě poprvé zasáhl ve zvláštní době. Před Mass Effectem jsem totiž odmítal prakticky všechny sci-fi vyjma televizních space-oper. Je zvláštní, že právě svého druhu první významnější videoherní space-opera ve mě vzbudila zájem i o všechna ostatní sci-fi.
Nejsem Bioware fanboy, a kdo mi nevěří, nechť si přečte můj komentář na Dragon Age: Origins.

Pro začátek je nutné znovu zdůraznit, že Mass Effect je videoherním převedením televizních space-oper. A to se vším všudy. Mnohdy se přistihnete, že s postavami zejména ve vašem týmu ale i mimo něj konverzujete tak trochu ve stylu telenovel. A je třeba si uvědomit, že to k tomu patří. A velká, epická pouť za záchranou galaxie zrovna tak.
Mass Effect se od začátku do konce netají tím, že se snaží být filmem - od způsobu zabírání postav v cut-scénách až po hudbu, která je jednak stylová a jednak dokáže podtrhnout atmosféru dokonale. Samotných cut-scén je ve hře požehnaně. Nicméně jediné, co mi na nich vadilo, je nemožnost skipnout, pokud třeba nějakou pasáž opakuju. Ano, já, největší odpůrce užívání cut-scén, které za mě dělají mou videoherní práci, uznávám, že tady mi přišly více než vkusné.
Bioware jsou neustále vytýkána klišé u charakterů postav, úkolů a zápletek, okaté 'inspirace' od jiných autorů - a z toho tu právě vzniká zajímavé kouzlo nechtěného. Velkou část věcí, na něž ve hře narazíte, jste viděli jinde. Jinak, v jiných kulisách, s jiným vstupem a výsledkem, ale viděli. A pokud jste sledovali třeba na AXN Andromedu nebo něco tomu podobného a bavilo vás to, není důvod proč si to nezamilovat i zde. Nevidím důvod, proč by to mělo vadit i ostatním, není to často tak markantní, že by to mohlo někoho naštvat.


Trochu jinak se to má se samotným převedením těchto bohulibých (tedy alespoň mnělibých) záměrů do herní, respektive hratelnostní podoby.
Zapomeňte, že vám někdo říkal, že hrajete RPG, pokud si stojíte za tím, že RPG jsou jen Planescape: Torment, Baldur's Gate a Fallout. To jsou přinejmenším legendy svého žánru a pro mnohé spíš umělecká díla a Svaté Grály. Mass Effect takový není. Mass Effect je koridorová střílečka s bohatými dialogy, často opravdu nudnými přestřelkami a vcelku přebytečným systémem statistik. Hra, která se svou koncepcí nikterak neliší od ostatních konzolových RPG.
Typů zbraní, zbrojí a dalšího harampádí najdete požehnaně. Asi stokrát víc než v jakékoli jiné hře. Jde o to, že se vám všechno do bezedného inventáře nacpe automaticky a to pak vede ruku v ruce s příšerným interfacem k totální nepřehlednosti.
Designy zbraní a zbrojí se vzhledově typ od typu liší minimálně. Statistikami rovněž. Protože hru ovládá tuhý level scalling (mimochodem poprvé, kdy mi nepřekážel - naopak jsem za něj byl docela rád), nikdy nenajdete kousek, který by nějak významně převyšoval oněch padesát útočných pušek, které už máte v inventáři. Jakmile poskočíte o tři levely, poskočí i kvalita vámi nalezeného harampádí. A taky kvalita nepřátel.
Nepřátelé se jeden od druhého liší samozřejmě vzhledem a to až tak často nezaznamenáte, jelikož pálíte většinou primárně po rudých trojúhelnících někde v dáli, kochání se nepřáteli je tedy znemožněno vzdáleností a výšlehy z hlavně.
Ono se ani není moc čím kochat, protože polovina textur zbrojí jsou odporné kombinace tepláků a latexu, čtvrtka jsou krogani, kteří vypadají jako obrovská kombinace želvy a žáby a trochu paradoxně jsou jejich zbroje vytvořeny s daleko lepším citem, no a zbytek jsou zbroje, které vypadají poměrně standardně a dobře.
Animace postav mimo cut scény je příšerná, všichni nelidé běhají, jako by měli bláto na hřišti, a lidem se při běhu musí třít stehna o sebe takovým způsobem, že se snad otáčejí o 180°.
Další problém, který s hrou mám, jsou subquesty - drtivá většina je napsána nanejvýš vhodně k tématu hry, jejich provedení je však horší a já pevně doufám, že do budoucna zemře na vyrážku v meziprstí na nohou ten, kdo měl nápad, že se budou odehrávat v šablonovitých lokacích bunkrů a výzkumných středisek. Tyto lokace jsou ÚPLNĚ stejné až na rozmístění beden, za něž se můžete krýt, a nepřátel. Sice je to odůvodnitelné, ale tady se měli autoři zaměřit na stránku hratelnosti a nacpat tam méně questů v různorodějších lokacích.
Splnění subquestů většinou předchází projížďka, jak Bodkin nebo Say někde trefně napsali, v rakvi značky Mako, což je planetární vozítko s jízdními vlastnostmi pinballové kuličky. A dělem. V praxi to znamená, že čas v něm strávíte především odrážením se od... prakticky čehokoli a čas od času poměrně nudným střílením. Což nemuselo být. Minimálně to nemuselo být tak často.

Doteď jsem hlavně kritizoval, ale nyní začínám chválit.
Tak především hlavní questy jsou suprově napsané (což mnohdy i subquesty), ale na rozdíl od subquestů jsou i dobře převedené do herní podoby. Drew Karpyshyn se pochlapil a vývojáři taky. Nechci o tom moc psát jednak proto, že bych nutně musel vyzradit příběh, a jednak proto, že nasucho napsané to stejně bude působit pitomě. Chce to si to zahrát.
Dialogy jsou taky více než fajn, ačkoli provedení s oním konverzačním kolem je dost naštíru. Čas od času se stane, že postava vypustí něco, co popisku absolutně neodpovídá, neděje se to často, ale stane se to. Nejde o to, že by konverzační kolo neplnilo účel - Shepard(ová) jsou v RPG zajímavým typem hráčské postavy - díky příjmení, které nelze změnit, se mohou opravdu účastnit dialogů a nebýt jen automaty na otázky, z čehož vyplývá i nadstandardní délka jejich konverzačních reakcí. A to se dost dobře vypsat v dialogových možnostech nedá. Alespoň ne tak, aby to nevypadalo naprosto příšerně a nepřehledně.

Člověk nemusí být zrovna génius, aby si všiml, že v mém komentáři jednoznačně převažují zápory nad klady, jenže hodnocení je 85%. Otázka je proč.
Intelektuální žvásty a elitářství stranou. Nepochybuju o tom, že každý, kdo se kdy díval na nějaký sci-fi film, seriál nebo četl takovou knížku, chtěl být u toho. Chtěl být skutečnou součástí příběhu. Videhry tuto možnost přináší a já se divím, že trvalo tak dlouho, aby něco takového vzniklo.
Znovu a tentokrát naposledy zdůrazňuju, že Mass Effect není vysokým příběhem, jde o standardní epickou Bioware omáčku se záchranou (doplň, co chceš zachránit a Bioware k tomu pravděpodobně udělali nebo udělají hru). Ta je však podpořena předpokládaným pop-geekismem hráče, skvěle zvolenou hudbou, vynikajícími cut-scénami. Dává hráči možnost odehrát si řekněme pět mytologických epizod a řadu epizodních omáček v rámci první série seriálu. Hráč je přitom hlavním hrdinou, který neřeší vědátorské potíže, hráč mluví a střílí. A to je všechno, co chci já od her inspirovaných space-operami.
Pokud však první díl trilogie Mass Effect budu hodnotit mimo kontext doby, musím říct, že většina věcí, které jsem vytýkal, byly opraveny v následujících dílech. Jednička se tak stává nutností kvůli příběhu a importu postavy se všemi rozhodnutími. Nejde o to, že by neměla co nabídnout, jde o to, že s křečovitou snahou udělat ještě stále hodně RPG hru přichází i jistá těžkopádnost.
Ke hře jsem se dostal náhodou asi rok po jejím vydání, když se mě spolužák snažil přesvědčit, že moderní hry mají smysl a má smysl je hrát. Dostal jsem od něj k narozeninám originálku a dohrál ji jedním dechem (a od té doby ještě třikrát). Následoval můj zvýšený zájem o sci-fi a povážlivé rozšíření mé - do té doby výhradně fantasy - knihovničky.

Čas 27hod. 30min., voják, level 49, nevyšší zpočátku dostupná obtížnost.

Pro: Filmový příběh vyprávěn filmovými prostředky, hlavní postava, která má jméno a účastní se hry nad rámec ostatních her, NPC, hlavní questy, některé subquesty, hudba, přenost postavy do dalších dílů včetně rozhodnutí z tohoto

Proti: Většina pojížděk v Maku, některá vyloženě špatná designérská rozhodnutí (viz. komentář), občas špatně shrnuté možnosti v konverzačním kole, rozpohybování postav.

+25
  • PC 95
Pre mna toto bola prva hra z novej generacie Bioware hier (po Baldursgatova doba).

Mal som kupeny KOTOR 2, ku ktoremu som sa ale vyse 2 rokov nevedel dostat a ked som si kupil Mass effect tak som ho hned rozbehol naplno. Bolo to super, postavy, partia na vyber, zlepsovanie skillov, sposob managementu druziny.... Ked som potom asi rok po dohrani ME rozbehol KOTOR2 zazil som akesi Deja-vu. Potom pri hrani Dragon Age som pochopil ze to je proste Bioware system manazmentu druziny a systemu hry. Je celkom dobry tak naco ho nejako v zakladoch menit ze ano.

Mna osobne hra bavila cely cas a presiel som ju 2 krat, ako Paragon a Renegade. Tak som mal aj savegamy do ME2 s roznymi rozhodnutiami. Pri prvej hre som obetoval pri bombe zensku, pri druhej toho manika a tak podobne takze bolo to fajn. Aj ked arachnidsku kralovnu som zabil vzdy to sa proste nedalo nechat na zive :-).

Pro: je to RPG aj naozaj nie len marketingove keci, Zabavne od zaciatku az do konca

Proti: Prislis otravne donekonecna zdlhave zmeny komponentov v inventary, az moc nastavene na sniper-rifle, ktora sa da v podstate pouzivat stale a vsade na vsetko

+11 +13 −2
  • PC 90
Commander Shepard poprvé v akci aneb jak začala vesmírná pohádka, která veškerá další vesmírná dobrodružství strčila do kapsy.

Mass Effect je série, které jsem se dlouho bál. ("Létat po vesmíru, odklikávat dialogy, střílet roboty a zlepšovat schopnosti? A proč bych to měl chtít hrát?") Na vyprávění o tom, že si můžu vytvořit vlastní postavu, spoluurčovat vlastní tým a svými rozhodnutími alespoň částečně ovlivňovat výslednou podobu příběhu, jsem neslyšel. Ale když chválili i nejbližší lidé kolem mně, podlehl jsem. A prohlédl.

V těle blonďaté hnědooké velitelky Shepardové, silné v ruční pistoli a extrémně nebezpečné s napalmem v omnitoolu, jsem přistál na Eden Prime a následujících pětadvacet herních hodin si náramně užil. Přetvořenci mě lekali, rachni děsily, Saren štval a většina mého týmu imponovala. Snad s vyjímkou vlezlého Kaidana, kterého jsem tak pochopitelně obětoval v asi nejpřekvapivější situaci celé hry. A mezitím, co jsem zjišťoval, že Garrus, Liara nebo Tali jsou úžasné postavy, hra mě čím dál více pohlcovala do sebe pomocí akční mise s matriarchou Benezií, atmosferické projížďky planetou Ilos a hlavně úchvatným finále.

A když jsem sám sebe přistihl, že když můžu v útrobách legendárního vozítka Mako brázdit i měsíční krátery, vyvolá to můj blažený úsměv, pochopil jsem, že tahle sága bude super. Kdo mohl tušit, že proti zbylým dílům trilogie to ještě vůbec nic nebylo...

Pro: Charaktery, volby, pestrost ras a hlavně dokonalá atmosféra

Proti: Relativní jednoduchost hlavní zápletky

+54 +57 −3
  • PC 85
Tak tuhle hru opravdu můžu. Co je na tom, že má podobnou zápletku jako skoro každá hra od Bioware? Katastrofické filmy se taky točí jen kolem katastrof...no a jak jsem zjistil, nevadí mi tahat galaxii z průšvihu ani po desáté.

První věc, kterou jsem byl okouzlen, byl filmový zážitek. Mass Effect mi snad jako úplně první hra, z těch, co jsem hrál, nabídla "skutečnou" konverzaci. Pravda, sem tam to pokulhává, ale čert to vem - pořád lepší zvolit téma, na jaké má postava mluvit a koukat, co z ní vypadne, než slovo od slova přelouskat každou z šesti nabízených vět o tři sta šedesáti znacích (nejsem fanda čtení na PC).

Další věc je grafika. Ač si na ní nezakládám, tahle hra dokázala z tehdejší technologie vytřískat opravdu hodně, aniž by byla extrémně náročná. V Citadele i na Normandii to vypadá skvěle, nepřátelé a postavy obecně vypadají taky moc dobře. Tohle byla jednoznačně výhra. Jen na planetách je to maličko horší.

Abych nezapomněl, miluju MAKO. To vozítko je prostě geniální stejně tak jako průzkum planet. Nikdy mě to nezačalo štvát, což jsou taky plusové body. Dokonce jsem se párkrát od srdce zasmál, když jsem jel členitějším terénem a MAKO se ne a ne převrátit na střechu :)) (převrátilo se jen jednou a to v animaci někde u konce hry...a potom začalo hořet, takže od té doby vím, že takováhle vozítka prostě po převrácení chytnou...něco jako smarty :) )

Mass Effect obsahuje spoustu vedlejších úkolů, ostatně která hra od Bioware ne. Tady ovšem musím s klidným svědomím říct, že mě téměř všechny vedlejší úkoly bavily a všechny do jednoho jsem je splnil. Nic samozřejmě nemůže být bez chyby, takže některé kousky byly nudné, jiné divné. Například úkol, ve kterém jsem se rozhodl ponechat si jakési informace pro sebe. Úkol končí slovy: "Joker ty informace rozšifruje". Potom mě pěkně vytočilo, že Joker se o těch podělaných, krví vykoupených informacích vůbec nezmínil. Škoda, protože to vypadalo důležitě.

Trochu rozporuplné pocity mám z inventáře. Potěšilo mě, že inventář je designově hezky udělaný (ostatně jako všechny detaily - např. okno s výběrem planet kam cestovat). Moc se mi ale nelíbilo, že věci nešly nijak roztřídit nebo filtrovat... a prostě je to kupa verků, které nosí Shepard po kapsách a hráč se musí vším proklikat jako cvičená opička.

Opět musím pochválit vyčerpávající kodex. Je...vyčerpávající. Stejně jako popis každé planety, každé zbraně, každého náboje. To mám rád.

Ještě musím zmínit biotické a technické schopnosti. Měl jsem pocit, že bez nich by byly boje hrozně jednotvárné a nezajímavé -takže to je dobrý způsob jak předejít stereotypu.

No a celkově je Mass Effect jednoduše dobrá hra, která se nemá za co stydět. Už se těším, až vyzkouším import uložených pozic do druhého dílu.

Pro: Grafika, příběh, rozhovory, kodex, průzkum planet, celkový design, velkolepé scény, vedlejší úkoly

Proti: Nepřehledný inventář, dlouhé cesty výtahem, některé vedlejší úkoly jsou nezajímavé nebo nedodělané

+24
  • PC 70
V době, kdy všichni slintají nad Mass Effect 3 - nebo teda vlastně spíše hází ruka, nohama a věcmi kolem - jsem si dovolil vyzkoušet teprve první díl. O slavné sérii jsem toho mnohé slyšel, ale nemohl jsem si udělat vlastní názor - sci-fi RPGčko mě vážně nelákalo. I přesto jsem se do hry snažil ponořit a to i přes "nezajímavou" první část, kterou jsem podstoupil před dávným časem, jsem svůj boj vyhrál a nakonec mi vesmír Mass Effect učaroval, i když výhrady by tu samozřejmě byly.

Přes hromadu komentářů tohle bude opravdu stručné a jen zmíním body, které mne nadchly, či naopak zklamaly.


Pravděpodobně největším překvapením je motivace k postupu hrou, to se Mass Effectu vážně upřít nedá! Jasně, hra je i tak prezentována, ale i přesto jsem měl pochyby. Pochyby, kterých mě zbavil až fakt, že tohle je parádní sci-fi naháněčka zloducha se vším všudy a motivace k pokračování hře tudíž vůbec nechybí. Něco podobného mi tu vážně dlouho chybělo.

S příběhem musím zároveň vychválit i perfektně napsané a hlavně nadabované herní rasy (postavy), kterých je ve hře opravdu nespočet. Každá je přitom svá a má v příběhu své místo. Tohle je dokonalost, kterých se zase tolik nevidí a určitě za tohle patří palec ... teda dva palce nahoru! Zároveň jsem byl zvědav na herní rozhodnutí, které jsem čekal na každém rohu a i když jich není tolik, těch několik jsem opravdu dlouze zvažoval.

O čem se u mě dají vést dlouhé spory jsou zbraně a vybavení. Tak velká hra jako je Mass Effect by si určitě zasloužila větší pozornost! Zpočátku žádná z obsažených future zbraní nemám prakticky nic, co bych od nic očekával. Mají hrozný rozptyl, kopou a mají neomezenou munici , wtf? Nikdy jsem nepoznal rozdíl mezi tím, když jsem si vylepšoval určitou třídu, zbraně se mi zdáli vždy naprosto stejné. Jasně, postupem hrou se zbraně zlepšují a v závěru už to jsou hotové mašinky na smrt, ale celkově na mě výbava působí rozporuplně! To jsem ani nezmínil hi-tech věcičky - hrál jsem za vojáka, takže je to pochopitelné!

Stejně rozporuplně na mě působí živost světa / planet. Chápu, že na světě zmítaném boji se to nebude hemžit bujarým životem a hromadou postav. Ale na takové Citadele, což je místo, na kterém se vyskutují všechny myslitelné rasy z univerza, tam bych čekal trochu více živo, alespoň po designerské části. Světy tak působí dosti plytkým způsobem, což mi na zážitku dvakrát nepřispívalo.

Ze všeho nejzvláštnější je asi level design všech lokací. Nic tak nuceného jsem už opravdu dlouho neviděl a to vůběc se už nebudu zmiňovat o vozítku Mako, které ... Mno, však víte! Osobně mi koridorovky nevadí, ale u tak rozlehlého světa bych očekával trošku více ... svobody!

Mazání medu kolem huby jde u téhle hry strašně jednoduše. Nedostatky tady přeci jen převyšují kvality, které jsem už dlouho neviděl. Vesmír Mass Effect je tak pro mě ukázkou skvělého námětu, mistrně vymyšlených ras / postav a hlavně dokáže motivovat ke zpětnému hraní se zajímavým příběhem i na podruhé. Výše zmíněná negativa jsou zklamáním a to by tak výsostná hra, která byla (je) vychvalována do nebes, určitě mít neměla!

Pro: příběh, postavy, motivace k dohrání, volby, vedlejší mise, svět

Proti: level design, zvláštně nevyvážené zbraně, "živost světů"

+36 +37 −1
  • PC 85
S odstupem, a proti mému prvotnímu přesvědčení a po dohrání, musím uznat, že jde o moc pěkný kousek. Lví a vlastně drtivý podíl na tom má příběh. Mimika a osudy postav jsou už jen perličky a krůpěje rosy na třešničce na dortu :) Při vzpomínce se mi plusy a mínusy slévají dohromady, takže v delším textu by to nebylo k porozumění, přejdu tedy raději na body:

+ příběh
+ rozhodnutí, ovlivňující budoucnost hry a dalších pokračování
+ postavy, interakce s nimi, jejich mimika a vyjádření pocitů
+ na hru až nečekaná filmovost
+ rozlehlý, na průzkum čekající vesmír, planety, hvězdy, asteroidy
+ rasy, konečně i nějaké nehumanoidní
+ HW nenáročnost (v době, kdy tohle píši, mám stále jednojádro, že na tom hra běžela se vším zapnutým na max je zázrak :)
+ oproti ME2 rozhodně jednodušší skenování planet na přítomnost surovin
+ Citadela, rozlehlá živoucí Citadela
+ drandění po planetách

- drandění po planetách. Párkrát ano, ale v tom množství, v jakém to bylo třeba, to začalo rychle štvát. Když okolní planety šly skenovat na suroviny a artefakty z orbity, proč jsem na těch s misemi musel všechno bjíždět a hledat? Pokus o natažení hrací doby?
- v některých případech velmi kvalitní umělá demence. Parťáci zasekávající se o vozítko MAKO, o dveře, o překážky, stoupnuvší si doprostřed palby a čumící bez hnutí a bez konání...
- hledání některých artefaktů (vojenské štítky apod.) po planetách, které příběhově nemají význam a ani za to nic moc není odměnou. Kreditů je v té chvíli už hafo.
- zřejmě se mo nemyslelo na pečlivé průzkumníky vesmíru. Netrvá dlouho a diář s úkoly je zaplněný k prasknutí a hráč je zahlcen úkoly. Přitom by stačilo mise dávkovat po částech.
- na to, že je v galaxii i jiných takových ras, takových kultur a takových odlišností, jsou všude ty stejné dveře :D
- zbytečně velké množství zbraní, standardně jsem používal dvě, maximálně občas tři
- zbytečné obíhání postav zjišťováním, jestli je nebo není něco nového. Přitom by bylo u některých jednodušší, kdyby mě po prodělaném rozhovoru příště jen odbily nějakým odmítnutím konverzace.
- dvojnásobné nahrávání při přechodu z druhé na třetí palubu

Určitě bych našel plno dalších kladů i záporů, hře ale hraje k dobru i ku škodě fakt, že čas mi dovoluje zapomínat.

Pro: Filmový žzážitek, postavy, interakce, vesmír, příběh

Proti: Chyby, nedomyšlenosti

+26
  • PC 95
Když jsem se k této hře dostal poprvé, nijak moc mně nenadchla. Asi to bude hlavně tím, že jsem na to ještě neměl stavěný PC, takže jsem měl celkem oničem FPS. Pak přišel nový PC a zároveň s ním vycházel i Mass Effect 2. Řekl jsem si že zkusím rovnou ten a na jedničku se vyprdnu, stejně to nejspíš nebude hra pro mně a jak je asi všem jasné, byl to hooodně velký omyl.

No ale vrátím se k jedničce. Po prvním spuštění mně celkem překvapila grafika, mimika obličejů a celková animace postav. No nevím jak vy ale musel jsem si vypnou filmové zrno, jelikož to mi tam akorát zavazelo a jako filmové ztvárnění se mi to rozhodně nejevilo. Taky se k finálnímu hodnocení hodně přimlouvali dialogy. Možností výběru zda budu nepříjemný a odpudivý vyvrhel nebo všemi milovaný hrdina, který rozdává úsměvy kudy chodí si mně hra získala na dlouhé hodiny a pomalu mně přemlouvala, abych hru dohrál do konec.

RPG systém jako takový hra nijak extra nerozvýjela, ale i tak bylo co nastavovat. Za každou úroveň dostanete z prvu dva zkušenostní body, po překonání tuším třicátého levelu už dostáváte za každou další úroveň po jednom bodu. Vylepšování čí jenom výměna nábojů, různá vylepšení pro zbroje, kterých bylo opravdu hodně, no já byl jak v ráji. Sic tomu do plnohodnotného RPG systému á la BG chybí hodně, ale i tak se to podle mně dá mezi RPG hry v pohodě zařadit.

Fyzika hry na tom však už byla hůř, ale to se dá při kompenzaci s velice dobře napsanou AI v pohodě ingorovat. Členové týmu vás nenechají ve štychu a i nepřátelé se chovají velice chytře na poměry tehdejší doby.

A nakonec to nejlepší, příběh. Ten tuto hru dostává mezi nejlepší kousky, které jsem kdy hrál. Ano, hodně lidí si řekně že je až moc naivní a ten kdo ho psal musel být na houbičkách, ale pro mne je to radostný útěk ze všední reality. Sic je u Biowarů už ohrané stále to stejné téma – jdi, sežeň to nejlepší z nejlepšího a zachraň všechno živé – ale tato hra je pro mně něco víc už jen kvůli tomu, že se odehrává ve vesmíru. Tak záhadném místě plném tajemna. Emoce, akce, napětí a zvraty. Atmosféra dobarvená úžasným soundtrackem, na kterém se podíleli i Jack Wall a Two Steps from Hell. To vše dělá z této hry prvotřídní zkoro filmové dílo.

Jestli má tato hra nějaké zápory, tak klady je jedním dechem přebijí.

Pro: Grafika, příběh, atmosféra, dialogy, soundtrack.

Proti: Jízda Makem byla někdy vážně o nervy.

+25