Mass Effect

Nepísané pravidlo: ak ste hrali jednu hru od Bioware, tak ste hrali všetky je bez debaty pravdivé a Mass Effect to len potvrdzuje.

V Kotor ste Jedi, Dragon Age ste Grey Warden, tu ste Spektra. Vo všetkých troch hrach vystupujete ako člen nadradenej organizácie, ktorá stoji nad zákonom. Každá z týchto troch hier začína ako lineárne intro v meste tvorené 2-3 mapami s pár questami, ktoré ústia v 3-4 lineárnych bojových lokáciach.

Následne dostanete vlastnú loď (či tábor - v Dragon Age), kde posúvate questy ostatných companionov. Ďalšia kapitola zvykne byť o niečo menej lineárna, kde musíte navštíviť 3-4 rôzne planéty (lokácie) v akomkoľvek poradí a buď zjednotiť (Dragon Age), alebo niečo vyšetriť (Kotor, ME) - v konečnom dôsledku je to aj tak jedno. To či vyšetrujete, alebo zjednocujete nemá na gameplay žiaden vplyv. Je to aj tak o tom že prídete do jednej "friendly" zóny s pár questami, kantínou a obchodom, a pokračujete v 3-4 bojových mapách s cut scénou na konci. Po tejto kapitole už hra väčšinou ide do finále, kde bojová scéna strieda bojovú scénu.

V Kotor ste bude Jedi, alebo Dark Jedi, ME je tato čierno bielosť vyjadrená rovnako: Paragon, Renegade. Na gameplay to znovu nemá žiaden vplyv ci ste zlý alebo dobrý - až na výnimočné situácie že niektoré postavy majú trochu pozmenený dialóg.

Interface je rovnako príšerný ako v Kotor. Všetko je opäť priespôsobené ovládaniu 4 smerovými tlačítkami a myšku v podstate ani nie je treba.

Znovu ako Kotor, na každom kroku truhly s divným obsahom. Koho zaujíma či má muníciu +15% damage voči organickým cieľom alebo robotickým, keď celá hra bola s imunitou a adrenalínom prechádzka ružovým sadom.

Akékoľvek proklamovane dôležité rozhodnutia išli zrejme mimo mňa. Nepostrehol som jediné rozhodnutie tohto typu. To ci som zachránil rachni kráľovnú, alebo ju usmažil bol jediný rozdiel v renegade/paragon bodoch čo som za to dostal s následne jednou odlišnou vetou v dialógu s radou na lodi. Naschvál som kvôli tomu loadol a pozrel obe - skutočné len jedna veta sa líšila.

Pohyb toho autíčka po planéte radšej ani nebudem rozoberať, na ten zážitok veľmi nerád spomínam.

Klady - jednoznačne ambientná atmosféra, zrnitý obraz v pozadí, niektoré grafické lokácie a snáď jeden z najlepších voice actingov spoločne s Vampire the Bloodlines aký som kedy v hre počul.

Mass Effect ma napriek negatívam, ktoré som tu opísal, prekvapivo celkom bavil i keď som sa nemohol zbaviť toho silného pocitu deja-vu na každom kroku.

EDIT: Pridaná diakritika.

Jako fanynka sci-fi jsem si ME nemohla nechat ujít, takže po mediální masáži kolem hry a nadšené recenzi Levelu ME instaluji a jsem připravena na jeden dlouhý výlet do jeho světa. Nadšeně uvítám volbu pohlaví hrdiny, upravím si svou postavu podle gusta, podivím se nad nuzným výběrem specializace a do hry se velmi lehce ponořuji. Propracovaná mimika charakterů a filmový střih hře sluší, dává ji to takový punc exkluzivity, který se snaží zastřít některé nedostatky. Slibný začátek totiž vystřídá zklamání nad krátkostmi a stručností vedlejších misí. Bohužel, ohromující velikost vesmíru je tady nevyužita, takže prohledávání soustav, planetek a zdánlivě opuštěných lodí se mi po několika misích stane stereotypem. Jako vedlejší mise jsem si představovala nějaké osudy nebo příběhy, kterých sci-fi tématika naskýtá dostatek, ne hledání surovin či artefaktů, ke kterým se dozvím jen zlomky informací o jejich určitě zajímavém původu.

Hlavní dějová linie ale zcela strhává a tak na chvílí dává zapomenout na nedostatky vedlejších misí. S nadšením vítám možnost komunikace s posádkou, čili spolubojovníky, která je bohužel často stručná. Zajímavé a pohnuté osudy nabízí každý člen vaší posádky, takže je velmi snadné si k nim vytvořit určitý vztah. Tento prvek hry považuju za velmi důležitý, jelikož hráči usnadní splynout s příběhem, a s oblibou prostřídávám parťáky při plnění misí( i taková jízda výtahem v Citadele nabízí místo pro komentáře). Existuje určitá interakce mezi nimi a každá postava komentuje určité situace po svém. (bohužel, toto se neděje v hlavní dějové linii – dialogy vedlejších postav jsou přednastavené a nabízejí malou variabilitu, což je škoda). Navázání vztahu a sympatií k postavám ve vaší posádce se stávají i velmi snadným manipulativním prostředkem (za předpokladu, že si k nim dokážete vztah navázat), kdy hra dokáže v mnoha momentech hrát na city a nutí hráče udělat i osudová rozhodnutí, na kterých záleží život členů vaší posádky.

S radostí jsem uvítala možnost pročítání si spousty užitečných informací v encyklopedii, která krásně dokresluje tíživou atmosféru celé hry. Jistě, můžete hovořit o klišé, jelikož osud světa je ve vašich rukách, ale komu by se líbilo plnit v tak velkém a pro lidstvo důležitém příběhu vedlejší roli. Tady narážím na inspiraci mnohými sci-fi knižními i filmovými díly, a asi nebude žádná novinka, když zmíním klasiku Fredericka Pohla o Gateway, tedy náhodně objevené technologii po tajemné vyspělé civilizaci, která se poděla neznámo kam.

Mass Effect je jedním ze silných herních zážitků, který bohužel kazí nedodělky ve vedlejší linii, a celková délka (čili krátkost) a linearita (chce se až říct přímočarost) děje.

V době, kdy všichni slintají nad Mass Effect 3 - nebo teda vlastně spíše hází ruka, nohama a věcmi kolem - jsem si dovolil vyzkoušet teprve první díl. O slavné sérii jsem toho mnohé slyšel, ale nemohl jsem si udělat vlastní názor - sci-fi RPGčko mě vážně nelákalo. I přesto jsem se do hry snažil ponořit a to i přes "nezajímavou" první část, kterou jsem podstoupil před dávným časem, jsem svůj boj vyhrál a nakonec mi vesmír Mass Effect učaroval, i když výhrady by tu samozřejmě byly.

Přes hromadu komentářů tohle bude opravdu stručné a jen zmíním body, které mne nadchly, či naopak zklamaly.


Pravděpodobně největším překvapením je motivace k postupu hrou, to se Mass Effectu vážně upřít nedá! Jasně, hra je i tak prezentována, ale i přesto jsem měl pochyby. Pochyby, kterých mě zbavil až fakt, že tohle je parádní sci-fi naháněčka zloducha se vším všudy a motivace k pokračování hře tudíž vůbec nechybí. Něco podobného mi tu vážně dlouho chybělo.

S příběhem musím zároveň vychválit i perfektně napsané a hlavně nadabované herní rasy (postavy), kterých je ve hře opravdu nespočet. Každá je přitom svá a má v příběhu své místo. Tohle je dokonalost, kterých se zase tolik nevidí a určitě za tohle patří palec ... teda dva palce nahoru! Zároveň jsem byl zvědav na herní rozhodnutí, které jsem čekal na každém rohu a i když jich není tolik, těch několik jsem opravdu dlouze zvažoval.

O čem se u mě dají vést dlouhé spory jsou zbraně a vybavení. Tak velká hra jako je Mass Effect by si určitě zasloužila větší pozornost! Zpočátku žádná z obsažených future zbraní nemám prakticky nic, co bych od nic očekával. Mají hrozný rozptyl, kopou a mají neomezenou munici , wtf? Nikdy jsem nepoznal rozdíl mezi tím, když jsem si vylepšoval určitou třídu, zbraně se mi zdáli vždy naprosto stejné. Jasně, postupem hrou se zbraně zlepšují a v závěru už to jsou hotové mašinky na smrt, ale celkově na mě výbava působí rozporuplně! To jsem ani nezmínil hi-tech věcičky - hrál jsem za vojáka, takže je to pochopitelné!

Stejně rozporuplně na mě působí živost světa / planet. Chápu, že na světě zmítaném boji se to nebude hemžit bujarým životem a hromadou postav. Ale na takové Citadele, což je místo, na kterém se vyskutují všechny myslitelné rasy z univerza, tam bych čekal trochu více živo, alespoň po designerské části. Světy tak působí dosti plytkým způsobem, což mi na zážitku dvakrát nepřispívalo.

Ze všeho nejzvláštnější je asi level design všech lokací. Nic tak nuceného jsem už opravdu dlouho neviděl a to vůběc se už nebudu zmiňovat o vozítku Mako, které ... Mno, však víte! Osobně mi koridorovky nevadí, ale u tak rozlehlého světa bych očekával trošku více ... svobody!

Mazání medu kolem huby jde u téhle hry strašně jednoduše. Nedostatky tady přeci jen převyšují kvality, které jsem už dlouho neviděl. Vesmír Mass Effect je tak pro mě ukázkou skvělého námětu, mistrně vymyšlených ras / postav a hlavně dokáže motivovat ke zpětnému hraní se zajímavým příběhem i na podruhé. Výše zmíněná negativa jsou zklamáním a to by tak výsostná hra, která byla (je) vychvalována do nebes, určitě mít neměla!

Space opery jsem vzal na milost až v poslední době (díky pánům Simmonsovi a Asherovi) a Bioware vydalo jen jediné RPGčko, které se mi stále nedaří přejít, což mě vedlo k jistotě že Mass effect konečně dám a ve stylu - do třetice všeho dobrého - jsem se znovu vtělil do Shepparda(ové).

Překousnul jsem věci, které mi dříve tolik vadily. Příběh je vcelku slušná slepenina většiny sci-fi klišé, ba co hůř, nebylo s nimi dobře (rozumněj - chytře/nápaditě) zacházeno. Nebojím se říci, že i většina scifi autorů ze sedmdesátých let by se za takové věci styděla. Další dříve nepřekonatelná překážka byla střelba. Tak špatně pojatou akci jsem už dlouho neviděl, což je zásadní chyba u ukecané third person střílečky. Totální ignorace zásahových zón byla asi to nejzávažnější, když pominu ten kruhově rozptylovací zaměřovač, který jsem se naučil nenávidět už u Return to castle wolfenstein.

Dále mi lezla krkem ona proklamovaná filmovost, kdy se vcelku křečovitě pokoušeli o úchvatné/dechberoucí záběry, které jim většinou nefungovali. K tomu se také váže až příliš mnoho dlouhý, efektních záběrů o ničem, které se nedali přeskočit. Stejné utrpení přinášely i rozhovory, kdy člověk zuřivě bušící do mezerníku pro přeskočení zbytečných či opakovaných keců proklikal někam kam nechtěl. O tom, že celá odpověď byla opsána dvěma slovy, a občas se stalo, že z vaší postavy vypadlo naprosto něco přiblblého, co se nedalo očekávat, nestojí ani mluvit. Pitomoučké rozhovory jsou už dnešním standardem.

Levelovací systém mohl být nejspíše opomenut, alespoň bych si mohl odpustit stud z toho, že jsem nejlepšího a nejdrsnějšího člověka v dějinách musel naučit pořádně střílet. Specielní schopnosti mi pak přišly na jedno brdo a vcelu neužitečné (i když pak Liara na konci byla vcelku účinná).
A do poslední ránu zaměřím na inventorář, u kterého jsem velmi, opravdu velmi trpěl. Určitě bylo možno zplodit něco mnohem lépe ovladatelného myší. Stále sním o starém dobrém přetahování na postavu, ale je mi jasné že s gamepadem se přetahuje dost blbě.

I přesto všechno mě Mass effect docela bavil, i když jsem nesplnil všechny questy do posledního, ani neprolézal všechny planety.

Co se toho týče, ME by mohl posloužit jako příklad generičnosti. Systém = několik planet --> jedna či dvě z nich se dají oskenovat, na jedné z nich přistát --> na ní se zase nachází tři místa - jeden tábor/whatever a dvě anomálie. Tohoto vzoru se to drželo v 95% případů. Brrr. Velmi zábavné také bylo, že tyto výsadkové mise byly snad všechny na planetách s nižší gravitací než je na zemi, což ale rozhodně neospravedlňovalo kaskadérské kousky, které se daly vyvádět s rakví značky Mako.

Systém stylu zabití/průzkum/hacking = zlaťáčky plus xp zavedená snad už v KOTORu mi zde vyčnívala ještě více než obvykle. Kde sakra gethové či nějaká ta zvířena ty prachy nosí?

Jediná mezihra na všechny činnosti - včetně ohledávání artefaktů je vcelku otravná

Společníci vcelku ušli, na poměry bioware lehký nadstandard. Stejně tak ty hlavní příběhové mise (všech šest) byly docela zábavné a konec mě vcelku pobavil.

Teď se sám vcelku divím, že jsem tomu dal tak vysoké hodnocení, když jsem to tak sepsul a klady veškeré žádné.

Sen každého geeka, který vyrůstal na nových Star Wars, se s Mass Effect stal skutečností, a tak není divu, že generace, pro kterou byla Skrytá hrozba s Jar Jarem šlapajícím do trusu film roku, dává v recenzích desítky a rozplývá se nad komplexností herního světa. Také jsem podlehl, jen na chviličku, ale přece. Z traileru, z obrázků a z oslavných ohlasů jsem odvodil, že by to vyjít mohlo. Laťka ale byla moc vysoko a tak doufám, že s přibývajícími díly Mass Effect dospěje, stejně jako další epizody Lucasovy space-opery.

Mass Effect je dost nevyrovnaný hybrid. Bioware byl tentokrát RPG systém moc snobský a na 3D akci zase neměli koule. Výsledkem je RPG bez rozlehlého světa a 3D person akce s pořádnou dávkou nudy. Vizuálně svět Mass Effectu rozhodně není propracovaný, každá planeta, na kterou jsem zavítal, je to samé v jiném barvném provedení. Rozhodně tomu nepomáhá ani stereotypní „rychlá doprava“ aka vozítko Mako, největší zlo hry, jenž k nám připutovalo z nejbližšího hračkářství. Krycí systém a přehřívání zbraní je fajn, ale samotná akce, tj. kooperace na bojišti a střety s nepřáteli, je zoufale nudná a absolutně bez nápadu. Střílet na pořád stejných plošinách a krýt se za pořád stejnými bednami není kdovíjaký zážitek.

RPG prvky? Žádná slava. Hru jsem prošel s minimem vylepšování, do boje jsem si bral skoro pořád stejné partnery a inventář je stupidně nepřehledný. Hra je vůbec docela lehká a pokud jsem se zaseknul, bylo to je a pouze vinou prostředí (10 minut hledat cestu na poslední planetě, protože mapa je pouze v podobě čárek, na to vskutku nezapomenu) nebo nedostatkem informací (hra vás rozhodně nevede za ručičku, ovládání a tlačítka si musíte najít sami). Navíc neměl jsem pocit, že by svět kolem mě jakkoliv žil, připadalo mi spíš, že se procházím koridory, kde je chodící NPC největším projevem života. Navíc mi přišlo všechno takové hranaté. :)

Čas jsem věnoval primárně hlavní dějové lince, ale udělal jsem si čas i na vedlejší úkoly, abych toho v zápětí hned nechal, protože jak už jste se určitě dočetli, stojí za hovno, k tomu není co dodávat. Úkoly, které dostáváte v rámci příběhu, rozhodně nejsou moc rozmanité, většinou se jedná o styl: dojeď na planetu -> zabij všechny z kokpitu Maka nebo zabij všechny vlastníma rukama -> vrať se na Normandii a pořeš to s posádkou. Příběh samotný je kostrbatý, plný deus ex machina a ta vata mezi solidním začátkem a koncem mi radost nedělá, protože nudí jedna báseň. A ty zvraty! Ovládání pomocí myšlenek a vstávání z mrtvých! SO EPIC!

Tvůrci se chválili a bili do prsou, že díky chytře napsaným dialogům půjde o senzaci roku, v tomhle jim musím dát za pravdu, že ať už se rozhovory vyvinou jakýmkoliv směrem, působí logicky a reálně, stejně jako na malém prostoru výborně propracované postavy, které je pronášejí. Zejména se klaním před Ashley, u které tvůrci Mass Effectu odmítli cestu, že to bude další sympatická hrdinka proporcí 90-60-90, a místo toho z ní udělali člověka se vším všudy. Bavil jsem se při vybírání odpovědí a záleželo mi na tom. Když jsem ale pak dojel na předposlední planetu, kde Shephard a Wrex vytvoří zdaleka nejsilnější emocionální scénu za celou hru, napadlo mě: „Sakra, záchrana vesmíru a tohle je vrchol?“

P.S. Hudba ušla, ale až na hlavní motiv to žádný zázrak není.

po absolutních hodnocení z X-Box verze jsem byl celý natěšený na slavný Mass Effect. První hodiny hraní mě dostaly, spousta rozhovorů, akce, famózní atmosféra a příběh byl nastartován opravdu výborně. Jenže hned po citadele začínají problémy. Dostal jsem do ruky velení Normandy a možnost letět na jakoukoliv planetu (tolik opěvovaná svoboda u X-Box recenzí) se stala extrémně nudnou po druhém extrémně dlouhém loadingu.

Vlastně, pokud by tu tahle možnost nebyla, nebo spíš jako v KOtORovi by tu byla jen možnost létat na hlavní příběhové planety, hře by to jenom prospělo. Takhle tu máme hafo genericky stejných planet, kde je cílem najít nějaký vrak/minerál/budovu/ a všecko kolem vystřílet. Originalita na bodě mrazu... brrr. Vlastně, plnit jakoukoliv vedlejší misi nezískanou v rámci hlavní příběhové kampaně je totální nuda. Kdyby se systém hry držel tomu KOtORovskému, odpadly by stížnosti na stereotypnost úkolů, takhle tu máme pár kvalitních příběhových vedlejšáků a milion nudných generických \"shoot\'em up\" misí.

Systém rozhovorů se povedl, je intuitivní a nijak nenarušuje chod hry. Škoda že samostatné větvení dialogů nesahá předchozím hrám od Bioware ani po kotníky, pač v rozhovoru máte vždy na výběr jen kladnou, neutrální a zápornou odpověď a dle schopností také přemlouvání a zastrašování. Každopádně většina rozhovorů má předem dané schéma, od kterého nelze odbočit a výsledkem jsou jen nic neříkající kladné a záporné body (opět, v KotORovi měly mnohem větší dopad na hru). Výjimky se ale nejsou a rozhodně potěší.

Akce je zvládnutá celkem dobře, ač systém v kotorovi poskytoval větší rozmanitost v boji, u ME je většina taktického myšlení ta tam, ale zábavné jsou neustále. Tedy pokud se odhlédne od faktu, že jsou většinou primitivně jednoduché (až na jeden konkrétní souboj) a parťáci jsou jen figurky, o které se často zakopává. Lepší interface pro jejich ovládání se širší škálou příkazů by bodl. Také fakt, že cíl pohybu, krytí, či útoku je vždy určen středem obrazovky a ne kurzorem, v podstatě pohřbil celý systém kooperace.

Mako je fajn věc, nic převratného, bylo už třeba ve FF7, ale dá se s ním užít... a kdyby umělo vertikálně mířit i z oddáleného pohledu, mohlo to být o třídu lepší (takhle se musí většinou zastavit, nebo alespoň zpomalit, přepnout pohled a pak střílet).

Výběr povolání, větvení schopností a systém zkušeností je... ehm, stojí za houby. Je tak jednoduchý a v podstatě se týká jen zbraní a brnění. Je dělán tak, aby ho pochopilo snad i šestileté dítě.

Příběh a prezentace je jedním slovem geniální. Na pana Kojimu sice v Bioware nemají, ale na poli PC her nemá ME obdoby. Stylizace, postavy, technika, videosekvence i rozhovory nemají chybu. Hra za mužského odpadlíka skýtá mnoho perfektních hlášek a situací a za \"hodnou ženu\" zase setsakramensky připomene hlavní postavu knih Davida Webera: Honor Haringtonová.

Ještě něco k posádce Normandy. Hlavní šestice postav se vážně nepovedla. Ashley a hlavně Wrex mají zajímavé poznámky, ostatní jsou ale silně stereotipní a k tomu i klišoidní. Většina posádky Normandy má jen pár příhod k vyprávění, které odhalí již na začátku hry a s kterýma vás budou strašit až do úplného konce.

Ostatně propracovanost zdejšího univerza má celkem blízko právě \"Honorverse\", zejména snaha o co nejreálnější nastínění faktů. Jinak ale příběh a vše kolem je vykrádačka mnoha dalších sci-fi, od Star-Wars až třeba pro Battlestar Galacticu.

Technické zpracování je... no je to UE3.0 původně optimalizovaný pro X-Box 360. Takže postavy jsou dokonalé, prostředí chudé, ale pěkné, náročnost průměrná. Ale optimalizace je příšerná. Hra se mi až napočtvrté spustila správně (nejdřív bez menu, pak u úvodní sekvence byl pohled jen na Mars /asi easter egg :-)/, pak jsem neměl vidět hlavní postavu)..., také špatná správa paměti nepotěší (po delším hraní nehratelné) atp.

Právě paměť je podle mě kritický nedostatek. Po dejme tomu 2 hodinách je zahlcena tak, že se každou chvíli objeví nápis loading a trvá v extrémních případech i 2 minuty a třeba 3x za sebou. By mě zajímalo, co se načítá, jelikož disk není aktivní a CPU se v tu chvíli fláká jak může a z mých 3GB je využit jen zlomek místa... Takže chyba v enginu. Vlastně i nudné načítání ve výtahu by tu neměli být, cesta je ok (člověk si pokecá i se dozví aktuální info z rádia), ale ten loading... Nejkritičtější je právě na Normandy, malá loďka s největší koncentrací načítacích míst ve hře.

Jinak odstavec se stížnostmi s pamětí nemusí platit na každou sestavu a možná jej odstraní patch (až jej cd projekt vydá, EDIT: tak nic neopravil).

Opět se potvrdilo že u her nelze dat na první dojem, kdy jsem byl po úvodní misi a následné vrhnutí na Citadelu lehce zklamán. Ale po pár hodinách se již dostavila radost z objevování nových planet, předmětů a rozplétání příběhu.

Jinak doporučuji nejdřívě projet okolní planety a plnit všechny subqeusty, a sbírat expy. Ne že by nešlo vrhnout se hned na příběhové mise, ale ty jsou pouze na pár planetách a potom se již nelze v závěru hry vrátit. Osvědčený systém Bioware založený na partě zajímavých charakterů a rozvíjení vztahů a konverzací opět neztratil nic ze své jedinečnosti. A možnost morální volby opět přináší možnost rozehrát hru znovu s velkými odlišnosti, a novými situacemi.

Dohrál jsem Mass Effect dvakrát, a můj Shephard byl poprvé klaďasem a později více záporákem, a překvapili i nové situace díky původu. Jinak Shephard je velmi zajímavá postava a dost charismatická kterou si hned oblíbíte. A poprvé od doby KoToR hrdina mluví. Samozřejmě také mimika a pohyby postav již připomínají film, a excelentí dabing vše podtrhuje.

Po dlouhé době se mi stalo že jsem si na papír zapisoval soustavy a planety které jsem navštívil jelikož jsem dotáhl všechny vedlejší úkoly do zdárného konce. Přesto že planety byly originální, interiéry už byly vzaty jako přes kopírák, to se naštěstí vyhnulo příběhovým pasážím. Přeci jen asi šest typů interiérů dokáže trochu zkazit náladu a navodit dojem stereotypnosti.

A výsadky ve víceúčelovím vozítku Mako se taky nemusí každému líbit. Chová se jak hopík a je občas dosti divoké, hlavně v hornatém terénu. Jinak předmětů, brnění, zbraní se opravdu válí všude dostatek což také eliminuje prodejce jelikož většinu potřebních věcí si najdete sami. RPG strom je u postav pěkně košatý a nabízí solidní výběr jakým se postava může ubírat.

Samotné přestřelky jsou také zábavné ale zde vidím na prvním místě rozhovory, příběh a průzkum. Což ale není na škodu. Jinak grafika je na výborné úrovni a ovládací rozhraní je přímo přepracováno pro potřeby PC takže si není na co stěžovat. Jen občasné nahrávání mezi lokacemi a ukládáním trochu zamrzí.

Závěrem celý start galaktické ságy mi zabral okolo 25 hodin čistého herního času což je tak akorát. Rozhodně stojí za to se plně věnovat celé hře.

Zachraňovať svet/galaxiu/vesmír nám umožňuje množstvo hier. Tie z dielne BioWare však boli pre mňa vždy v tomto smere špeciálne. Na Mass Effect som sa tešil dávno pred vydaním, i keď ani v čase vydania som neveril všetkým tým (skoro) maximálnym hodnoteniam.

Keď som sa k ME nakoniec dostal, bohaté univerzum pripomínajúce svety Star Wars, Star Treku a Babylon 5 si ma získalo. Dokonca i encyklopedický codex, zdelujúci nepodstatné, ale obohacujúce informácie mi prišiel ako fajn nápad. Prvých pár hodín hry a citadela vytvárali skutočne pekný dojem, napriek tomu, že questy pôsobili veľmi zjednodušeným dojmom oproti starším BioWare hrám - zadavateľ questu a cieľ/riešenie totiž oddelovala väčšinou len krátka chôdza.

Tento ústupok - krok späť v hrateľnosti (aspoň pre mňa) bol však vykompenzovaný skutočne filmovým audiovizuálnym spracovaním, nejde len o grafickú stránku samotných postáv, ale všetka tá mimika, grimasy, strih a dynamika kamery, to všetko pridávalo na zážitku tam, kde v ostatných hrách len dve postavy stoja oproti sebe staticky ako stromy, jemne sa ohýbajúce vo vetre. A všetky tie akčne vytasené zbrane počas drsných rozhovorov a thrillerovských cut-scén zážitok naozaj umocňovali.

Lenže potom dostal hráč do rúk imaginárne opraty a zistil, že tieto scény sú len malé rybky vo veľkom mori galaxie plnej nudných side-questoch na nudných planétach s prapodivným plastickým povrchom a generickými sivými koridormi. Veľká škoda. Aj samotné planéty hlavného príbehu boli len dlhý priamy koridor pre Mako (vozidlo) a dlhý chodbovitý koridor pre postavy. Leveldesignér mal asi dovolenku.

Túto šablónovitosť a sterilitu najprv zachraňovali zábavné boje, áno, hoci v nich šlo aj o štatistiky a výstroj hráča, viac si brali z akčných hier ala Gears of War ,ale boli zábavné a to je hlavné. Teda boli zábavné na začiatku, keď ešte ich hráč ešte nemá tak veľa za sebou a potom na konci, keď už má hráč efektívne navýšené vlastnosti, ability a výstroj.

Výstroj je bohužiaľ kapitola sama o sebe. Teda vlastne nie je. V starších RPG hrách som sa tešil na každý nový unikátny predmet, zbraň, brnenie, bižutéria, vždy tam bola radosť z ťažko získanej novej výstroje. v Mass Effecte je toto sterilnejšie než operačný sál v amerických lekárskych seriáloch. Sniperka IV nahradená sniperkou V, ktorá má len odlišnú farbu, ale rovnaký tvar. Brnenie tiež mení len farbu ale opäť je to brnenie V a brnenie VI. Nuda a smútok.

Ak by som si mal vziať na mušku len príbeh, ktorý tu spoilovať nebudem. Bol pomerne fajn, nedokázal ma k monitoru prikovať ako v prípade starších hier od Bioware, ale ani som pri ňom netrpel. Občas som si hovoril, že niečo mohli viac rozvinúť, niečo menej, ale budiž.

Čo ma nakoniec doviedlo k výslednému hodnoteniu, napriek tomu, že som sa poväčšinou bavil, je fakt, že tu bolo veľa potenciálu a len málo sa podarilo využiť. Jednoducho povedané, samotná hra po stránke designu a hrateľnosti je len koncept videný už v KOTORe ohlodaný na kosť. A to rozhodne nie je jeden z tých prípadov, keď menej je viac...

verze hry - 1.1 CZ

KLADY:
+ Slušný příběh
+ Mimika, emoce - výprava se skoro blíží filmu
+ Grafika obličejů
+ Množství zajímavých informací, omáčka
+ Velice podařené dialogy
+ Povětšinou kvalitní souboje
+ Mako (vozidlo) - poměrně ojedinělý, ale zábavný prvek v RPG
+ Tvorba obličeje a lehké nastínění psychiky vaší postavy
+ Atmosféra obecně
+ Realistické sci-fi (máte-li tento žánr rádi, ale "pohádkovost" a naivita StarWars vám nevoní, je Mass Effect jasná volba)
+ Hardwarové nároky jsou v pohodě
+ Skoro žádné, snad dokonce žádné, bugy!
+ Perfektní závěr hry
+ Mnoho vedlejších úkolů, jenže...

ZÁPORY:
- Vedlejší úkoly jsou málokdy zábavné (ale najdou se) a hlavně "naklonované"
- Minihry (spíše minihra, jedna na všechno a navíc dosti nudná)
- Kvazar (okleštěný Pazaak z KOTORu)
- Prázdné světy, jejichž dvě tři zajímavá místa se v bledě modrém (někdy úplně) opakují. Nadto všechny vypadají stejně jen v jiném barevném odstínu
- Předměty! Nic nekupujte, poněvadž všechno najdete. A to co najdete se nijak neliší od sortimentu zboží v obchodech. Ve hře se nachází snad pět unikátních předmětů. Jsou navíc náhodně generované, což mi rovněž moc nevoní. Docela to snižuje uvěřitelnost a tedy i atmosféru, když u žebráka najdete v bedně kvéry za tisíce kreditů.
- Koridorovité, krátké dungeony (ve sci-fi tedy základny, stanice, vesmírné lodě..)
- Oproti KOTORu a v některých aspektech i oproti Baldur's Gate 2 krok zpět v rámci života vašich společníků. Téměř vůbec se během hry nezapojují do rozhovoru, natož aby prohodili něco mezi sebou. Ani s vámi toho moc nenamluví - a to zde měli tvůrci jen 6 postav, jejichž dialogy museli zpracovat.
- Skoro všechny předměty daného typu vypadají stejně (změní se maximálně lak:)
- Peníze jsou absolutně k ničemu, i kdybyste je nedostali za každé absurdní upšouknutí, stejně s nima můžete maximálně zatopit. Peníze zde dostáváte podobně jako zkušenosti za všechno.
- Rozvoj postavy je velice slabý. Pouze tři povolání a jejich kombinace. To by nemusela být žádná tragédie, možná i naopak, ale pouze v případě, že by každé z nich nemělo jen kolem desítky schopností, z poloviny navíc společných (tj. asi 30 schopností. Když si uvědomíte, že takové Diablo 2, které mělo do skutečného RPG hodně daleko, jich nabízelo 30 za JEDINÉ povolání, je to fakt bída). Navíc úrovně naskakují tak rychle, že si mnohdy nevšimnete a už máte o 4 levely více.
- Prostě nemusíte udělat nic - vydělat peníze, najít správného obchodníka, splnit úkol, zabít bosse... a všechno vám spadne do klína za úplné pitomosti (dešifrování nerostů, zastřelení bežného nepřítele - nečekeje, že by z největšího machra vypadlo něco jiného, než z usmrknaného drona s vodní pistolkou.)
- AI, hlavně vašich společníků, je poněkud slabší. (Občas poněkud hodně:)
- V mnoha případech naivita v určení toho, co je dobré a zlé (a tedy jestli dostanete ochranitelské nebo odpadlické body). Člověk odpovědný za tento sektor hry musel mít hodně černobílé vidění světa.
- Velmi krátká hlavní linie

CELKOVÉ HODNOCENÍ:
Mass Effect je velmi dobrou hrou... ale nic víc. Žádná revoluce, žádné "the best of best RPG ever made". Kdo tohle tvrdí, má klapky na očích anebo, což se dá prominout, je toto první "hra na hrdiny", kterou absolvovat. Vždyť proboha, lidi, jak se můžete rozplívat nad tím, že "Jde si vytvořit postavu", nebo že "Můžete být ochránce nebo odpadlík", že je k dispozici "až 6 postav" (Toho jsem si všiml na xzone, tady naštěstí ani ne)?! Vždyť hry daleko starší nabízely to samé a mnohdy v daleko větší míře, tak jakápak revoluce :). Úplně mě ale dostanou příspěvky typu: "Velmi slušná doba hraní, až 10hodin!" (opět xzone) - paráda, kam jsme to s RPG dopracovali. Porovnejte s Albionem, Baldurem, Icewind Dale, Morrowindem, Oblivionem, Planescape Tormentem, KOTORem atd. 10 hodin je NIC!! Doba se postupně zkracuje, ale prachy chtějí pořád stejný:)
Bioware je skvělá firma, ale s Mass Effectem se příliš nepochlapila. Jistě, kvůli příběhu a často zábavné akci to stojí za to hrát, ale těžko můžu dávat super hodnocení, když mi jiné hry (kolikrát i od stejné firmy, což je smutné) poskytnou stejně kvalitní příběh + to, co mi zde chybí.
Takže jak? Nelituju, že jsem si za těžké money koupil Mass Effect a rozhodně ho doporučuju. Ale ani s nejlepší vůli ho celkově vzato nemůžu zařadit mezi TOP hry a už vůbec ne mezi těch několik nej RPG historie. Po stránce příběhové, tedy té asi nejdůležitější, je však Mass Effect hodně, hodně vysoko. Tam by to na "světovou desítku", možná i pětku, stačilo s rezervou...
Pokud chcete RPG, platí uvedené procentové hodnocení. Pokud chcete Akční hru s nádechem RPG, přidejte si 10%

S odstupem, a proti mému prvotnímu přesvědčení a po dohrání, musím uznat, že jde o moc pěkný kousek. Lví a vlastně drtivý podíl na tom má příběh. Mimika a osudy postav jsou už jen perličky a krůpěje rosy na třešničce na dortu :) Při vzpomínce se mi plusy a mínusy slévají dohromady, takže v delším textu by to nebylo k porozumění, přejdu tedy raději na body:

+ příběh
+ rozhodnutí, ovlivňující budoucnost hry a dalších pokračování
+ postavy, interakce s nimi, jejich mimika a vyjádření pocitů
+ na hru až nečekaná filmovost
+ rozlehlý, na průzkum čekající vesmír, planety, hvězdy, asteroidy
+ rasy, konečně i nějaké nehumanoidní
+ HW nenáročnost (v době, kdy tohle píši, mám stále jednojádro, že na tom hra běžela se vším zapnutým na max je zázrak :)
+ oproti ME2 rozhodně jednodušší skenování planet na přítomnost surovin
+ Citadela, rozlehlá živoucí Citadela
+ drandění po planetách

- drandění po planetách. Párkrát ano, ale v tom množství, v jakém to bylo třeba, to začalo rychle štvát. Když okolní planety šly skenovat na suroviny a artefakty z orbity, proč jsem na těch s misemi musel všechno bjíždět a hledat? Pokus o natažení hrací doby?
- v některých případech velmi kvalitní umělá demence. Parťáci zasekávající se o vozítko MAKO, o dveře, o překážky, stoupnuvší si doprostřed palby a čumící bez hnutí a bez konání...
- hledání některých artefaktů (vojenské štítky apod.) po planetách, které příběhově nemají význam a ani za to nic moc není odměnou. Kreditů je v té chvíli už hafo.
- zřejmě se mo nemyslelo na pečlivé průzkumníky vesmíru. Netrvá dlouho a diář s úkoly je zaplněný k prasknutí a hráč je zahlcen úkoly. Přitom by stačilo mise dávkovat po částech.
- na to, že je v galaxii i jiných takových ras, takových kultur a takových odlišností, jsou všude ty stejné dveře :D
- zbytečně velké množství zbraní, standardně jsem používal dvě, maximálně občas tři
- zbytečné obíhání postav zjišťováním, jestli je nebo není něco nového. Přitom by bylo u některých jednodušší, kdyby mě po prodělaném rozhovoru příště jen odbily nějakým odmítnutím konverzace.
- dvojnásobné nahrávání při přechodu z druhé na třetí palubu

Určitě bych našel plno dalších kladů i záporů, hře ale hraje k dobru i ku škodě fakt, že čas mi dovoluje zapomínat.

Sci-fi nikdy nebylo mým oblíbeným žánrem. Na starší díly SW jsem koukal jen jako malý kluk, na nové díly jsem koukal v podstatě jen kvůli efektům, příběh jsem nevnímal (politika mě nikdy moc nezajímala a sci-fi postředí také ne). K ME mě tedy skutečně přivedlo především jméno vývojářského studia, Bioware. A samozřejmě také další featurky jako jsou RPG prvky, údajně silný příběh a grafika na Unreal Enginu. Hru se mi nakonec podařilo sehnat velice levně a tak jsem se konečně mohl po hlavě vrhnout na mé první opravdové sci-fi dobrodružství.

Jako první mě do očí uhodil vynikající grafický kabátek. Fotorealismus se zde sice nekoná, ale detailní modely a prostředí ve vysokém rozlišení udělají své. Normandie je pěkný vesmírný kousek. Interiéry jsou uvěřitelné a perfektně kopírují tvar exteriéru. (Některá studia by se zde mohla něčemu přiučit). Postavy jsou do detailu vymodelované a především mimika je vynikající. Zamrzí téměř nulová fyzika a statické květiny a stromy. Také jednotlivá místa nežijí zrovna bujným životem. NPC jen hloupě postávají na místě, žádný pohyb, žádný naprogramovaný rituál. Svět se tak zdá později plochý a prázdný.

První mise a první oťukání herních principů. Kulatý zaměřovač mi zrovna nesedí, střelba zpoza krytu je křečovitá a zadávání příkazů týmu dosti nepohodlné. RPG prvky jsou dobře navržené a i když zde není tolik možností, rozhodně je to výrazné plus oproti většině čistě akčních her. Máme zde tedy celou řadu věcí určených prvnotní volbou povolání. Je zde tedy možnost cpát body do bojových vlastností, biotických schopností a hackerských zkušeností. Ne však všechna povolání mají možnost se učit všem těmto věcem. Vojáka nenaučíte vrhat lidi proti zdi, Sentinel vám zase neprožene hlavou kulku ze sniperky. Je tedy později nutné složit si tým vám vyhovující, ale nejlépe schopný všech základních schopností nutných pro přežití a snazší průchod hrou. Intenzita bojů je kolísavá. Zatímco někdy jste do boje doslova vhozeni, jindy jde jen o postupné vymlacení bandy přiblblých robůtků. Krom některých důležitejších bojů jsem neměl na střední obtížnost (zpočátku nejtěžší) větší problémy. Na jednu stranu dobře, nedostavuje se fustrace, na stranu druho není první hraní větší výzvou. Později se otvírají další obtížnostní stupně.

Hlavní dějová linie vám nedá spát. Na vedlejší úkoly není čas. Příběh je poutavý, vyprávěný zajímavě a žene vás neustále kupředu. Dojde i na překvapivé zvraty a nečekané rozuzlení. Vedlejší úkoly postrádají smysl - jde jen o hloupé putování z jedné soustavy do další, projíždění makem pohoří, prohledávní spadlých družic nebo čeho, hledání těžebních ložisek apod. Nuda nudoucí. Dobře pro Bioware, že si toho většina hráčů na první zahrání ani nevšimla, hlavní dějová linie je jednoduše nepustila. (Kupodivu se tak stalo i v mém případě a to jsem většinou schopný probhledat nejmenší skulinku herního světa a splnit nejnepodstatnější úkol.) Pozadí příběhu a historie světa ME je zde dobře popsána a hráči představena prostřednictvím Kodexu. Nepatřím zrovna k lidem, kteří si jsou schopni přečíst i tu nejposlednější řádku té nejzapadlejší knihy ve hře, ale Kodex jsem si přečetl skutečně celý. Rasy jsou zde totiž zajímavé, místa pěkně popsána a technologie dobře promyšlena. Klobouk dolů.

S vyprávění příběhu také úzce souvisí dabing. Zde je dabing kvalitní, postavy jsou tím více uvěřitelné a herci postavám mluví přímo do huby jak barvou hlasu, tak mimikou. Dialogy jsou také velice kvalitní a ač jsem četl několik názorů, že přeci jen to není tak filmové jaké by to být mohlo, za sebe říkám, že minimálě filmy se Silvestrem Stalonem v hlavní roli to co se týče dialogů určitě předčí :). Hudba většinou kvalitně dotváří děj na obrazovce, ale občas je jak by se řeklo 'mimo mísu'. Někdy vás vtáhne do boje, jindy hudbu ani nevnímáte. Některé skladby jsou famózní. Musel jsem si po dohrání sehnat soundtrack a své oblíbené skladby si pouštím stále. Zvuků prostředí by mohlo být víc, ostatní zvukové efekty jsou dobré. Audio jako celek ostudu nedělá a v konkurenci určitě obstojí.

ME je vynikající RPG s poutavým příběhem, zábavnou hratelností a skvělou grafikou.

Tož dobrá gameska akurát je krátká a přímočará. Připadá mi že autoři hry se chtěli, jak je dnes zvykem zavděčit co nejširšímu proudu hráčů což u žánru SCI-FI není dle mého názoru nikdy moc dobře.Ano hra je emotivní a kdo neuronil alespoň jednu slzu či neměl k tomu nakročeno lže. Hlavní dějová linie je opravdu silná poněkud filmová, kdy si hra umí sama s hráčem pohrát ( hlavně s jeho city a přesvědčením).
Sám nevím kam tuto hru zařadit.Systém dobrozláctví je zde stejný jako v KOTORU či Jade Empire, což není moje krevní skupina. Vedlejší questy stojí za vylízanou bačkoru a ježdění po planetkách je nuda nudoucí.
Takže kdyby autoři hry kašlali na planetky a harampádí na nich nic se nestane- o to víc se mohli starat o hlavní dějovou linii a trochu ji ještě natáhnout, protože ta nemá chybu.

Přestože by BioWare své logo na hru ani nemuseli lepit, je při její kvalitě trochu k nevíře, že Mass Effect je jejich hra, zvlášť s ohledem na své ambice v době vydání. I přes svou celkovou šablonovitost je zde velmi patrná snaha o odklon od původního "pomalého" žánru, která se dá demonstrovat i na tom, že pokud chcete hru pozastavit, musíte mezerník přidržovat, nestačí jej pouze stisknout, protože tu prostě není pauza. K tomu je však nutno říct, že akční stránka je mnohem vydařenější než třeba v případě veleotravného šťouch-šťouch systému Jade Empire, byť nějaké taktické hody (ke kterým hra zpočátku tak trochu vybízí) se nekonají a zpravidla platí, že kdo je větší Clint Eastwood, vyhrává. Ale nenudí to.

Jenže mimo téhle zábavné oddychovky dostanete se hrou i hrozně odfláklé RPG, které sice připomíná to, co BW dělali před pár lety, jen pokrok šel trochu špatným směrem. Takže místo generických lesů v Baldur's Gate se projíždíte po generických planetách a čistíte generické základny, zažívate zvláštní settingová deja-vu ("Takže Spectre jako fakt nejsou Jedi?") a to celé v opravdu příšerném GUI, kde jsem měl zpočátku problémy jasně poznat tlačítka či jaký prvek se vztahuje ke kterému. O systému desítek vzhledově i funkčně téměř totožných zbraní a srovnávání jejich statistik ni nemluvě.

Dialogový systém mi svým pojetím tolik nevadil (tzn. nebyl tak příšerný jako jeho jednoheslový předchůdce ve Fahrenheitu), i tak bych ale chtěl mít více pod kontrolou, co má postava vlastně řekne, a to zejména ve chvílích, kdy z rozumně znějící volby vypadne nečekaně dementní hláška. Trochu mě teda mrzelo, že mimozemšťani nemluví mimozemšťanštinou jako v KOTORech (byť generickou, ono by to svým způsobem do ME jen pasovalo...), chápu ale, že pro práci s mimikou a filmovostí to není úplně optimální. Škoda jen, že ta filmovost tu funguje tak trochu naprázdno. Asi teda nepřekvapí, že v příběhu jde o záchranu galaxie (a všichni čekají, že to uděláte právě vy, i když říkají, že to nečekají!), na rozdíl od jiných her se však v podání BioWare rozjede opět docela poutavé vyprávění, které protentokrát spíše než na zvratech stojí na rozluštění nezodpovězených otázek zejména okolo jednoho nejasného poselství. A kupodivu to vůbec není nezajímavé. Jen dost špatně tahám z paměti jinou BioWare hru, kde by počet nevýrazných postav o tolik převyšoval ty výrazné, což ději - a tedy oné filmovosti - podráží nohy nejvíce.

Naštěstí to tak dlouho netrvá a hra je po většinu času zábavná, bez nějakých frustrací či mnohonásobných pokusů o opakování zákysových pasáží, nenabízí ale žádnou "herní" přidanou hodnotu, která by ji vystřelila mezi nějaké vyšší nebo opakovatelné zážitky. Akce je hodně prostoduchá, RPG systém a vaše možnosti rozhodování ještě více a nebýt značně odlišného a výrazně lepšího (importem postavy-navazujícího) sequelu, nebyl by dnes žádný důvod ztrácet s ní čas.

Jelikož jsem tesně před dohráním příběhové části a trošku se nudím, rozhodl jsem se tedy sepsat své dojmy z Mass Effectu, který byl přiložen k 192. číslu Levelu a tak jsem si nemohl nechat tuto šanci "utéct".

Hned po nastavení grafiky a následném spuštění hry mne docela příjemně překvapila grafika a animace obličejů postav. Ty jsou přesné a když pořádně podíváte na rty, tak zjistíte, že se pohybují přesně podle slov, které daná postava říká. To je u mne výrazné plus. Nadále jsou to možnosti při rozhovorech. Můžete si zvolit, zda budete vřelí, nebo nepříjemní, pokud budete povětšinou volit první možnost, získáváte "roli" ochránce, pokud druhou, tak odpadlíka.

Tím se malinko dostáváme k další věci a tou je postupné vylepšování, jak atributů hlavního hrdiny, tak i zbraní a výstroje. Možnost vylepšení atributů se odemkne vždy, když dosáhnete nové úrovně. Vylepšovat můžete věci jako například střelbu ze zbraní, obnovování zdraví, nebo i možnosti v rozhovorech. A to nejen u vaší postavy, ale i u parťáků, těm se atributy zlepšují buď automaticky, nebo manuálně. Zbraně a výstroj se vylepšuje pomocí nasbíraných předmětů. Obojí možnost vylepšování (zbraní i hrdinů) beru jako veliké plus, jelikož k RPG hrám podle mne rozhodně patří.

Nadále je zde AI vašich parťáků, kterým velíte. Ta je podle mne rozohdně na vysoké úrovni a dovolím si říct, že je jedna z nejlepších, s jakou jsem se kdy v herním průmyslu. Parťáci se vám budou snažit kdykoliv pomoci a jejich pomoc je většinou velice efektivní, hlavně, když jste v potížích.

V neposlední řadě mne potěšila filmová atmosféra, kterou dobarvuje "nenápadný", ale přesto skvělý hudební doprovod. Atmosféru bych přirovnal (kvalitou, samozřejmě) například k adventuře Fahrenheit.

Snad jediným neduhem, na který jsem narazil je nemožnost přeskočit pekelně nudnou jízdu výtahem a stejně nudné prozkoumávání planet. Tyto "nedostatky" jsou ale jen kosmetické a prožitky ze hry mi něják výrazně nekazily.

Edit: Po naprosto bravůrním konci jsem se rozhodl hře dát ještě 5% navíc.

Mass Effect je, alespoň dle mého názoru, jasným důkazem, že i herní branže má svoji vlastní evoluční křivku, a že z určitého úhlu pohledu dochází k degeneraci.
Nechápejte mne špatně, Mass Effect mě velice slušně pobavil, z technologického hlediska jsem byl velice spokojen a co se týče atmosféry a hlavně epických velkofilmových momentů - podporovaných skvělou kamerou a trefně zkomponovanou hudbou - nemohu vyjádřit ani náznak nespokojenosti. Něco takového jsem prostě zatím nepoznal.
Nicméně hodnocení hry jako takové, a to zcela subjektivní hodnocení, nemůže s výše zmíněnými body držet krok ani náhodou. Mě prostě nebaví běhat v koridorech a střílet hlava nehlava, i přes náznak taktizace a - z mého pohledu spíše vnuceného a nepříliš podstatného - vývojového systému postav je to prostě zcela stereotypní. U Doomu a Quakea se to dá čekat, tady mě to zarazilo.
Každý kdo hrál Baldur´s Gate I nebo II bude jistě souhlasit, pokud tvrdím, že herní systém výše zmíněných her je o několik desítek procent vyspělejší - a přesto se jedná o tituly vytvořené jedním studiem.
Možná je to pouze moje mylná představa, ale mám pocit, že dnes se vývojáři tolik zabývají grafikou, efekty, hudbou etc., že jim posléze nezbývá dost času na to, aby vytvořili unikátní základ hry samotné...

PS: Baldur´s Gate I a II jsem hrál jen o pár týdnů dříve než Mass Effect, takže se nejedná tak úplně o hudrování, jaké to kdysi bývalo lepší:-) U BG jsem se prostě bavil mnohem lépe, přestože jsem k nim původně přistupoval s despektem.

edit: Při druhém hraní jsem se dokázal odpoutat od přesvědčení, že by měl být Mass Effect klasické "vývojově orientované RPG." Ačkoliv mě stále nijak zvlášť nebaví pobíhat a střílet, ostatní apekty hry (především díky důkladnějšímu hraní) mě napodruhé oslovily podstatně více. Původně jsem to bohužel trošku zarputile ignoroval, ale ME je vskutku velice dobrou hrou. Moc stejně kvalitních her jsem navíc již delší dobu nepotkal, proto zvyšuji hodnocení o 10%. (Pokud to někoho zajímá:-))

Jak začít u hry, která mě nadchla i zklamala zároveň? Na jednu stranu je Mass Effect výborná akčně laděná jízda s drobnými RPG prvky (pokud je zkostnatěle chápeme jako vývoj postavy), na stranu druhou je to "jen" ona akční jízda. Proč jen? Vedlejší úkoly jsou na první pohled moc prima už jen způsobem zadávání, kdy jich spoustu naberete hackováním počítačů nebo z rádia ve výtahu citadely, nicméně po pár úkolech "doleť na planetu X a znič vše/osvoboď osobu Y/najdi předmět Z" vás zcela přestanou zajímat a hlavně bavit. Takže je sice fajn, že je tu spousta galaxií a hvězdných systémů s ještě větší spoustou pěkně namalovaných planet, ale k čemu to je, když vás nic nenutí na ně letět? Tedy pokud nemáte nějakou sebetrýznící úchylku...

Příběh je vcelku zajímavé sci-fi klišé, které se kupodivu motá kolem záchrany lidstva (a díky onomu zasazení do sci-fi prostředí) i dalších nelidských ras před ultra-zlounem. Z kterého se nakonec vyklube ještě víc ultra-ultra-nejeden-zloun. Celkově je ale podání příběhu fajn a nezadá si s filmovými kolegy, byť místy působí poněkud uměle protahován či ne zcela logicky poskládán. Každopádně to není žádný průšvih.

Co dále zaujme je po většinu času výborná hudba, kde se zejména ke konci hry autoři opravdu vytáhli. Grafické zpracování je rozporuplné. Některé efekty jsou pěkné, jiné ne. Generické planety jsou pak přímo odporné. Co dál nepotěší jsou celkem asi tři typy "dungeonů", které opravdu úroveň vedlejších misí nevytrhnou.

Závěrem ještě zmíním nepříliš ideální konzolový inventář, obrazovku charakteru a další prvky. Navíc tohle všechno je úděsně pomalé a k pomalosti přispívá i nemožnost přeskočit ingame videa (která jsou alespoň velmi dobře udělaná). I tak se ale hra dá dohrát za pár hodin. Já, ač jsem se víc než dost piplal s vedlejšími úkoly a opravdu nikam jsem nepospíchal, jsem jen lehce překročil třicetihodinovou dobu.

Když jsem se k této hře dostal poprvé, nijak moc mně nenadchla. Asi to bude hlavně tím, že jsem na to ještě neměl stavěný PC, takže jsem měl celkem oničem FPS. Pak přišel nový PC a zároveň s ním vycházel i Mass Effect 2. Řekl jsem si že zkusím rovnou ten a na jedničku se vyprdnu, stejně to nejspíš nebude hra pro mně a jak je asi všem jasné, byl to hooodně velký omyl.

No ale vrátím se k jedničce. Po prvním spuštění mně celkem překvapila grafika, mimika obličejů a celková animace postav. No nevím jak vy ale musel jsem si vypnou filmové zrno, jelikož to mi tam akorát zavazelo a jako filmové ztvárnění se mi to rozhodně nejevilo. Taky se k finálnímu hodnocení hodně přimlouvali dialogy. Možností výběru zda budu nepříjemný a odpudivý vyvrhel nebo všemi milovaný hrdina, který rozdává úsměvy kudy chodí si mně hra získala na dlouhé hodiny a pomalu mně přemlouvala, abych hru dohrál do konec.

RPG systém jako takový hra nijak extra nerozvýjela, ale i tak bylo co nastavovat. Za každou úroveň dostanete z prvu dva zkušenostní body, po překonání tuším třicátého levelu už dostáváte za každou další úroveň po jednom bodu. Vylepšování čí jenom výměna nábojů, různá vylepšení pro zbroje, kterých bylo opravdu hodně, no já byl jak v ráji. Sic tomu do plnohodnotného RPG systému á la BG chybí hodně, ale i tak se to podle mně dá mezi RPG hry v pohodě zařadit.

Fyzika hry na tom však už byla hůř, ale to se dá při kompenzaci s velice dobře napsanou AI v pohodě ingorovat. Členové týmu vás nenechají ve štychu a i nepřátelé se chovají velice chytře na poměry tehdejší doby.

A nakonec to nejlepší, příběh. Ten tuto hru dostává mezi nejlepší kousky, které jsem kdy hrál. Ano, hodně lidí si řekně že je až moc naivní a ten kdo ho psal musel být na houbičkách, ale pro mne je to radostný útěk ze všední reality. Sic je u Biowarů už ohrané stále to stejné téma – jdi, sežeň to nejlepší z nejlepšího a zachraň všechno živé – ale tato hra je pro mně něco víc už jen kvůli tomu, že se odehrává ve vesmíru. Tak záhadném místě plném tajemna. Emoce, akce, napětí a zvraty. Atmosféra dobarvená úžasným soundtrackem, na kterém se podíleli i Jack Wall a Two Steps from Hell. To vše dělá z této hry prvotřídní zkoro filmové dílo.

Jestli má tato hra nějaké zápory, tak klady je jedním dechem přebijí.

Příjemná příběhová hra se všemi klady a zápory tohoto přístupu (linearita, filmovost, epičnost), naštěstí však ne tak přímočará jako třeba vizuální romány (ty zacházejí až moc daleko).


Hráč si:
1)hodně zaběhá - problém číslo 1 - ve hře je často třeba zdolávat dlouhé vzdálenosti a běh je příliš pomalý, sprint je jen na pár sekund a jen při boji.

2)zastřílí - přestřelky jsou tu fajn, zejména po tom co jsem pochopil systém zbraní a upgradů (jednoduše řečeno - inventář, ze začátku jsem ho raději ani neotevíral, páč jsem nechápal jak se v něm pohybovat), možnost zastavovat čas se také hodila

3)nakoupí výbavu - problém číslo 2 - už v 1/4 hry jsem si mohl dovolit vše co jsem chtěl (potřeboval), v půlce jsem pak už měl 9999999, neboli limit - předměty se hromadily (problém 2.5 - fixní limit na itemy) a občas bylo fakt těžké je zvládnout, protože řazení neexistuje, jen defaultní (podle levelu itemu).

4)navštíví zajímavé kraje - není moc co vytknout, vizuály UE3 jsou docela dobré, i když na tom samém enginu ukáží autoři daleko lepší výsledky v druhém díle (a vlastně i třetím co za chvíli vyjde), no co že jsou světy velmi omezené, skákat se nedá a člověk se občas cítí jako na kolejničkách, vypadá to hezky a pro mě osobně to i hezky funguje.

5)hráč se též může ponořit do silného příběhu ve světě co má fungující a propracované background - několik komiksů, knih, mnoho informací v Codexu, to vše napomáhá tomu cítít se ve hře jako doma. I když v době hraní ME1 (před týdnem) jsem zároveň hrál též další gamesu - jakoby sci-fi (STALKER:SoC) a četl dvě sci-fi knihy (Honor Harrington série - tuším 8. díl a Warhammer 40.000 - Ciaphas Cain - Hero of the Imperium), ale zvládal jsem oddělovat jednotlivé světy, víceméně. Bohužel hudba hře moc nepomohla, byla spíše průměrná. Prý podobající se Blade Runneru, tak to spíš ne.

6)ovládání na které jsem si trochu stěžoval je ve dvojce ještě horší, tak nakonec můžu být rád za scrollování, ale v právé té dvojce se mi lépe podařilo "ojebat" FOV nastavení k mému potěšení, což bylo v jedničce těžší.

0)trochu zamrzí, že na coveru (a i dvojky, trojky) je chlap, kdežto já hraju za ženskou (velice zvláštní pocit - nejdřív jsem poslal Kaidena do pr.... a potom jsem ho na misi nechal být) - což u hry která povoluje mnoho různých podob postavy není hezké. Horko těžko se mi povedlo v configu povolit konzoli, ve hře si pak FOV nastavit, ale při každém loadu nebo přechodu do jiné mapy se zas změnil na ten defaultní zoomovaný. Několik bugů také přetrvalo, nejvíc iritující byl ten kde se mi přehřála zbraň a ani po minutě se nezačla ochlazovat (na to pomůže save/load, ale zkuste si to takhle vyřešit když máte boj).
Do lávy jsem spadl jednou já (když jsem přiletěl na lávo-planetu a nenačítely se mi textury, tak jsem vjel "někam" a zemřel jsem, podruhé do lávy spadla přítelkyně, kdy jsem já střílel a ona řídila - obrovská zábava, doporučuji pro utužení partnerských vztahů).

7)a samozřejmě také vedlejší mise, které jsem udělal de facto všechny co jsem mohl - jezdit s vozítkem MAKO (které přítelkyně překřtila na "Tuleňátko" [což se podobá LightAttackCraft "Ťuhýk" v tom dílu Honor co čtu], což se u nás hezky vžilo). MAKO bylo moc fajn, i když některé mise (hledání surovin co se neukazují na mapě) se mohlo protáhnout na několik minut, drandění a poskakování po cizích planetách a měsících mě zkrátka bavilo.


Mass Effect samozřejmě "leaves a lot to be desired", ale tak to musí být, tak to vždycky bude, jelikož žádná hra nebude dokonalá. ME1 je hra podle šablony a šablona je to dobrá. Přesto mají tací jako Ebb pravdu, je to úplně to samé, jen jiné kulisy, zvuky, postavy, příběh a pozadí, ale principálně máme znova "to isté". Přesto jsem spokojen. Herní doba 69 hodin mi to píše, ale do toho se počítá i čas strávený ALT+TABován ve windowsu, často na několik hodin. Takových 30 hodin by mohl být reálný odhad.

Minulý měsíc jsem dohrál první Dragon Age a protože jsem byl navýsost spokojen, tak jsem sáhl i po jeho sci-fi bratříčkovi. Hry jsou v mnoha věcech podobné, a jak čtu, tak je tomu u většiny her od Bioware, ale nemyslím si, že by to bylo kdovíjak na škodu.

Na začátku jsem měl až do příletu na Citadelu chvíli problémy s orientací ve hře a mnoha na mne chrlenými informacemi, brzy se vše pěkně usadilo a od té doby už jsem si hru plně užíval. Je pravda, že příběhové mise se dají spočítat na prstech jedné a kousku druhé ruky, ale jsou dostatečně dlouhé a zajímavé na to aby na nich hra stála, přesto jsem jako vlastně v každé hře poctivě plnil vedlejší úkoly, které mají 2 formy, jedny doplňují úkoly hlavní např. pomocí určitému jedinci, či skupince, ty druhé spočívají v postupném navštěvování jednotlivých planetárních soustav a řešením je zde často vystřílení nepřátel na základně. Tyto vedlejší úkoly mají nevýhodu v tom, že ač se odehrávají na planetární základně, či na vesmírné lodi, tak pro ně existují jen asi 4 druhy map (2 základny, 2 lodě), interiér se tu liší jen jinak poskládanými krabicemi, či zapnutými/vypnutými dveřmi, ovšem, když to vezmu do důsledků, tak v celé hře jsem nenarazil na zcela totožný interiér, takže je vlastně každá mise jiná :) Popravdě řečeno, neměl jsem s tím problém a vedlejší mise mě bavily.

Na hře jsem se těšil nejvíce na vesmír a s mírnými výhradami jsem byl i po této stránce spokojen. Létání mezi soustavami a poté i mezi planetami bylo velmi zajímavé. Spokojen jsem byl s popisky u každé planety, kde se člověk dozvěděl něco, co se zde událo, či čím je planeta důležitá a pod tím i obecné fyzikální údaje, což hře přidává jakousi vědeckost. I cestování po planetě nebylo nejhorší, i když šlo vlastně jen o hledání spadlých sond, občas nějakého artefaktu a označení ložiska surovin. Samotná jízda s Makem nebyla nic světoborného, ale vše dokonalé ani být nemůže. Jen škoda, že se člověk nemohl trochu víc proletět po Sluneční soustavě, pouhá návštěva na Měsíci u malé stanice nestačí. Kdyby alespoň bylo možné navštívit místo přistání Apolla 11, či prohlédnout si nějaké místo na Zemi, no prostě škoda.

Co se týče příběhu, tak ten se sice rozjížděl poněkud pomalu, ale konec každé hlavní mise a samozřejmě i závěr patří určitě k vysokému nadprůměru v herním průmyslu. Zajímavé byly i eskapády s mými společníky, kteří mi přišli o něco méně zdařilí než v Dragon Age, ale jejich osudy byly i přesto poutavé. Přesto jsem prakticky po celou hru ignoroval oba lidské kolegy takže volba mezi nimi před koncem mě nechala celkem chladným a mými pomocníky na cestách se tak stali jen Liara (prakticky v každé misi) a nastřídačku Wrex a Tali. Milostný románek s Liarou byl pěkný, doufám, že bude mít v dalších dílech nějaké pokračování, nebo dítě :) Bohaté informace z kodexu jsem také s chutí pročítal a udělal si z nich pěkný obrázek o celém vesmíru, takže na konci už jsem byl schopen správně pojmenovat všechny mimozemské rasy :)

Celkově musím hru hodnotit velmi vysoko, přesto, že má pár chyb a čerpá z mnoha různorodých sci-fi, tak jsem se celou dobu bavil, a to je přece to nejhlavnější. Brzy se proto pustím do dvojky.

Mass Effect jsem rozehrál snad třikrát, ale teprve dneska jsem se dohoupal až do zdárného konce. Předtím mě pokaždé udolal onen pověstný Mass Effectovský stereotyp, nicméně když jsem teď bratrovi k Vánocům koupil pokračování, nedalo mi to, a ten stereotyp jsem zkousnul.

Nuže, co mě, jako rána pěstí, praštilo do obličeje hned ze začátku, je hlavní hrdina. Ano, dobře, s postavou si můžete jakž takž vyhrát, nicméně co z toho, když vám pak Shepard nosí ten příšerný upnutý jumpsuit a, ať volíte jak volíte, v rozhovorech často působí naprosto pateticky. Může mi někdo vysvětlit, proč hlavní hrdina nemůže vypadat jako Saren - hlavní záporák - který má daleko větší charisma?

No ale budiž. Celý příběh je klišé jako hrom, jakoby nad ním vývojaři strávili 10 minut během obědové pauzy, a ač svět jako takový je poměrně propracovaný, všechny jeho detaily zůstávají stále jenom na papíře (respektive ve vaše kodexu, kde se o nich dočtete). Ve skutečnosti z toho totiž uvidíte nanejvýše těch několik různých ras, jinak na vás čeká jen dlouhá řada strašlivě prázdných interiérů a exteriérů, z nichž snad ani jeden nevypadá nějak zajímavě.

Co mi ale, zvláště ke konci, vadilo nejvíc, byla technická stránka věci. Nejenže teda grafika je pěkně odporná (snad až na detailní obličeje a některé vesmírné scény, ovšem animace vojáků v těch upnutých oblečcích přidává na pocitu, že člověk spíš sleduje balet než akční scénu), ale hlavně jsem narážel na každém rohu na otravné bugy (poslední boss fight jsem opakoval snad 4x, protože se mi přehřály všechny zbraně a už nikdy nevychladly) a extrémně tupou AI, která se navíc pořád někde zasekávala.

Co působí dobře, jsou dialogy. Bohužel ale jen do té chvíle než zjistíte, že vaše odpovědi stejně nemají skoro na nic vliv a Shepard si všechno překroutí podle svého, takže z toho nakonec vždycky nějaká politicky korektní sračka (s prominutím). A to nezmiňuju ty pochybné animace během nich, obvzláště když někdo hrozí pěstí.

No ale stejně musím říct, že jsem se většinu času nenudil. Hrál jsem za postavu Sentinela, tudíž jsem měl přístup jak biotickým, tak technickým dovednostem, a když měla AI zrovna svůj den, souboje byly občas i docela zábava. Vzhledem k tomu, že, krom putování po světě a tamtěch přehnaně nadnesených dialogů (v klíčových scénách doplněných orchestrem, což působí už fakt hrozně americky), jsou souboje v podstatě hlavní složkou hry, tak se to celé dá jakž takž skousnout. A abych nekřivdil, v první polovině měla hra docela slušnou atmosféru a to právě díky ambientnímu doprovodu, což mě taky u hry udrželo a dokonce do ní vtáhlo.

Tudíž velice velice slabý nadprůměr.