Hitman: Blood Money

Asi před dvěma roky, kdy jsem se poprvé setkal se sérií Hitman, jsem jakožto velký fanda stealth akce zrovna nezářil nadšením, a proto na scénu přišly další stealth tituly, mezi nimiž se Hitman velmi rychle ztratil a v mých očích jako nezdařený titul naprosto upadl v zapomnění. Bohužel stealth titulů ve světě PC her nepřibývá, takže do nejnovějšího dílu Blood Money, pro který jsem se nakonec z určité krize rozhodl, jsem zrovna extra velké naděje nevkládal.

Jak to dopadlo, bude pochopitelně z následujících řádků každému jasné, ale než se tak stane, tak bych se ještě rád na chvíli vrátil o těch pár let zpět, kdy jsem tajného agenta 47 téměř odsoudil k záhubě. Byl to totiž právě on, který, jakožto hlavní postava hry, ve mně vzbuzoval obrovské nesympatie. Netvrdím, že Sam Fisher, Semion Strogov, Matt Carter a jim podobní, se kterými jsem se později setkal, jsou nějací elegáni, ale mně zachmuřilý plešoun v tmavém obleku s chůzí vznešeného diplomata prostě nesedl. Ale časy se holt mění a pár misí nejnovějšího dílu stačilo k tomu, abych se přesvědčil, že postava tajného agenta by vlastně naopak mohla vypadat právě takhle. Ovšem jasné je, že to není jen o vizáži hlavního hrdiny, nýbrž i o systému hraní. Ten je totiž nejvíce podobný mému oblíbenému Death to Spies, který jsem tehdy před lety neznal, ovšem teď byl dalším z hlavních aspektů, proč mi Hitman tentokrát sedl a trefil se tak do mého vkusu. Žádná hra světel a stínů ve stylu Sama Fishera, ale naopak pohyb mezi lidmi jak ve svém originálním obleku, tak i v převlecích všeho druhu, či nenápadné odstranění daného cíle tichým způsobem vlastníma rukama, indikací jedem, ale také např. formou fingované nešťastné náhody je to, co spolu s velmi pěknou grafikou dělá hru velmi zábavnou a v současné době, kdy stealth styl začíná mít hodnotu zlata, téměř i výjimečnou.

Pokud jde o zápory, je jich poměrně málo, ale přesto se o nějakých zmíním. Jedním z nich je systém ukládání, kterému bych snad ani příliš nevyčítal jeho omezený počet v závislosti na volbě obtížnosti, jako spíš fakt, že se savepointy po vypnutí hry při nedokončené misi automaticky smažou a nutí tak hráče za každou cenu danou misi dokončit na jeden zátah. Výhodou sice může být určitá jedinečnost okamžiků každé mise, kterou si tak hráč může vychutnat při hraní bez přerušení, ale podle mě by hráč mohl mít možnost si o délce svého hraní rozhodovat sám a ne tak, jak mu autoři v podstatě nakážou.

Co dodat? Myslím, že jsem sérii Hitman léta zbytečně křivdil a ve stealth žánru ji tak zařadil na poslední místo, kam rozhodně nepatří. Takže vítej zpátky, agente 47.

Tak tenhle Hitman je myslím ze všech čtyřech dílu nejlepší. Pěkná grafika, soundtrack, příběh, povedené mise - je jen na vás jak se rozhodnete zlikvidovat cíl a vyřešit úkol, buď "nehodou" nebo prostě cíl odprásknete. Vaše rozhodnutí ovlivňuje i noviny, které se zobrazují na konci splněné mise, buď píšou o tom, že se váš cíl zabil nehodou nebo že byl zabit nájemným vrahem - tato vychytávka mě docela potěšila a i podle toho se určuje, kolik za odvedenou práci dostanete peněz. Naštěstí zde zůstali staré dobré věci a vychytávky zabijáka 47 z předchozích dílů - možnost se převlékat za nepřítele, používání struny, omračovadel a použití různých zbraní, kterých je v tomto díle opět hodně. Další příjemná změna je, že v předchozích dílech, když jste byly převlečeny za nepřítele nebo za nějakého civilistu, tak vás nepřítel hned prokouknul, pokud jste u něj zůstali chvíli stát, biď jen na chvíli. Ve čtvrtém díle je to naštěstí o hodně více tolerovaný, a tak nemusíte v převleku rychle kolem něj proběhnout. Co mě ale zklamalo, byl poněkud divný systém ukládání. Sice se dalo v průběhu mise hru uložit, kdyby se náhodou nějaká ta akce nepovedla, ale jakmile jste hru vypli a znovu zapli, tak uložené pozice už tam nebyly a tak nezbývá nic jiného, než hrát misi od začátku. Jak už jsem zmiňoval v úvodu, jedná se rozhodně nejlepší díl, který má spád a i slušně udělaný konec, sice se najdou nějaké ty chybičky a nedostatky, ale hráním této hry určitě neprohloupíte :-)

Blood Money je hra o společenských rolích, o předpřipravené divadelní hře, jež se odehrává podle přesně předepsaného scénáře. Ve společenských kulisách se pohybují postavy s jedinečnou identitou, podle jejich specifického cyklu; Hitman není nikdo jiný než fantom, který kazí pečlivě nacvičené představení. A je jedno, jde-li jen o další rutinný den nebo nachystaný atentát na významnou politickou figuru. Co je však na tom nejzajímavější, je fantomem angažovaným, jedním z herců, kteří se pohybují na pódiu. A jako správný fantom tohoto druhu musí odehrát svou úlohu přesně, aby na něj nepadlo podezření, že jím může být právě on, a zároveň tak narušit očekávanou naplánovanost. A o tom to, prosím, celé je; nejnovější přírustek v sérii jde se svým taktem ovšem až tak daleko, že mě z něj místy až přejel mráz po zádech. Demonstrativní mise při nácviku operního představení pouze názorně odhaluje, kam ústí potenciál této série. Nelze ho snad ani docenit po prvním dohrání, ale je potřeba hrát jej vícekrát: spatřit tu nádheru ve všech těch možnostech a způsobech, kterými lze pozměnit jinak samo o sobě existující úzus. Jednoduše řečeno: z těchto konkrétních důvodu si jen obtížně vybavuji svobodomyslnější hru, v níž bylo hráčovým cílem narušit obyčeje ostatních.

Blood Money je mým osobním favoritem celé série. Oproti minulým dílům je plný nádherných převleků, originálních společenských akcí z vyšších míst ilegálního zvěrokruhu a ojedinělém pojmutím ve způsobu hraní. Žádné primitivní násilnosti, ale smysl pro eleganci a slušné vychování, kdy se stává vražda opravdovým uměleckým dílem. Pustit oběti plyn u vařiče, otrávit mu pití nebo na něj shodit lustr – i tak lze zamaskovat profesionální zakázku jako zlé pokušení osudu. Přimíchejme k tomu tvrdé kontrasty mezi okolím (sexuální delikty, živelnost a pudy) a hlavním hrdinou (bezpohlavnost, přesnost a profesní odstup) a celou řadu zajímavých a hodnotných detailů. Misogynní schizofrenie je už pak pouze takovým letmým polibkem blížící se dokonalosti (všechny ženy, které Agenta 47 sváději, se ho poté pokusí zabít). Sanotorium, v kterém se skrývají přední hlavičky syndikátu pod problémy svých závilostí; opera, kde vyměníte maketu zbraně za pravou; úžasný bizarní večírek, tématicky rozdělen na části 'nebe' a 'peklo', případně i jedna letní příhoda v jednom sousedství, jako vystřiženém z filmu American Beauty.

S přihlédnutím k zmíněným skutečnostem se vybízí poněkud alibistická otázka: Může být ten jediný šrám na duši – a to jak hry samotné, tak i kritiků –, to jest neadekvátní, tzn. nerealistická odezva AI na činnost hráčovi postavy a jeho až šotkovskému zaškodnictví, do budoucna někdy „ideálně“ vylepšen? Osobně mám za to, že ne.

47 v nejlepší formě. IO Interactive se podařilo skloubit unikátknost jednotlivých misí, kde nechybí ani vinný sklep v Jižní Americe nebo výlet na staré lodi, s perfektné provedenou hratelností. A ty možnosti k zlikvidování cíle jsou nevídané - přidání jedu do dortu nebo vyměnění zbraní jsou naprostými lahůdkami . Ačkoliv některé novinky jako upgradování zbrání nebo známost mezi lidmi, kterou snižujete uplácením svědků nepřínáší do tohoto konceptu nic nového, stále se čtvrtý Hitman hraje stejně dobře jako jeho předchůdci. Úžasně také působí technické zpracování. Výborný soundtrack od matadora Jespera Kyda, skvělá grafika nebo zpracování jednotlivých filmečků se sem jednoznačně započítávají.

Mačkání detonačního tlačítka nikdy nebylo sladší.

Jednoznačně nejlepší ze všech dílů. Spousta vylepšení, parádní level-design a technické zpracování na vysoké úrovni. Zakončení je libové! Nejlepší moment ze hry - když jsem v poslední misi zapíchl víceprezidentova pejska kuchyňským nožem. Hrozně štěkal a jinak to nešlo...

Celá série Hitman je to nejstylovější, co se dá na herní scéně najít.Ani Sam Fisher, ani Garret, ani nikdo jinej není tak stylovej jako 47.Kromě toho má tahle hra taky geniální design misí (nesrovnatelně lepší než např. přehypovanej Assassin's Creed), nádhernej soundtrack made by Jesper Kyd, a na svojí dobu skvělou grafiku (a i dneska velice pěknou).Přimíchat do toho skvělej příběh a černej humor, a co nám chybí?Jo, ještě nejlepší závěr co jsem kdy ve hře viděl.Miluju tuhle sérii.10/10

Plešatý antagonista vraždí počtvrté a tentokrát záludněji, než kdy dříve. Systém náhodných smrtí je velice příjemným zpestřením a ač se v každém případě jedná o až očividné vybízení (cíl zakopne pod obrovským lustrem obložený C4kou), některé nápady jsou skvěle promyšlené (výměna pistolí). Od trojky značný posun v grafice i v interakci s okolním prostředím a hlavně v příběhu, který příjemně graduje a je zakončen kulervoucím epilogem. Cest je nyní více a přestože jsou stále hodně nalajnované, nabízejí spolu s rozvinutým arzenálem a možnostmi poměrně širokou paletu dobrání se k cíli. Dalším svěžím vánkem je volba uplatit svědky, popř. naprosto změnit identitu nebo zobrazení split-screenu při důležité události. Hlavní je, že zůstal Jesper Kyd a humor, tolik specifický pro tuto sérii. Stále však ve mně dřímá pocit, že Hitman ještě zdaleka nevyužil svého potenciálu a upřímně doufám, že delší pauza před pátým dílem bude jen důsledkem nově ztvárněného herního konceptu, který se na nějaké předem dané události nebude ohlížet a jen si spokojeně žít ve svém vlastním světě, dokud nedorazí ten málomluvný bastard s čárovým kódem na zátylku.

Moje nejsilnější vzpomínka na hru je ta, že jsem poprskal monitor smíchy, když jsem viděl 47 se svým kameným obličejem v karnevalském převleku kuřete. Druhé místo vyhrává vražda svědka v domě, toporně střeženém FBI, v převleku klauna. :) Chválím různorodost misí, protože ne pokaždé je hlavním cílem někoho zabít (dobře, tak je), ale někdy i vyzvednout osobu, získat mikrofilm,... I když je ve hře spousta zbraní, díky chytrému pozorování okolí je většinou ani nebudete muset použít. Samozřejmě pokud neuspějete a máte po ruce nějaký solidní kvér, tak nějakou killing spree asi rozpoutáte. Je to dobré proti stresu. :) A dokonce je to jedna z mála her, u které si nevzpomenu na nějakou závažnější chybu.

Jediný díl plešatého zabijáka 47, který jsem měl tu čest hrát. Celá hra je opravdu velmi povedená, jedna z nejlepších her co jsem hrál. Graficky je hra na dobré úrovni, engine zvládá desítky lidí na jednou i na starých kompech. Příběh je také povedený, vracení se flashbacky do minulosti je zajímavý nápad. Nejlepší jsou samotné mise a likvidace cíle. Likvidaci můžeme provést hromadou tichých způsobů, přičemž nejlépe se ohodnocuje vražda vypadající jako nehoda. Nic nám ve hře nebrání nakoupit zbraně a zahrát si na Ramba (nebo snad na Kana a Lynche?) a vystřílet vše živé. Hra se jde dohrát i tímto způsobem, samozřejmě jde dohrát i bez použití jediné (střelné) zbraně, to není zas tak obtížné, zvláště když už máte hru jednou dohranou.

Dost chvály, teď nějaké ty zápory. Určitě největší problém je málo misí - hra se dá dohrát i během hodiny (když už víte ,,co a jak"). Během hraní jsem narazil na několik grafických chyb (jen maličkosti). Trochu mi lezli na nervy divné zvuky zbraní, zvláště ta pistole, kterou používali všichni.

Hitman mi dlouhou dobu unikal. Když jsem před lety xkrát rozehrával druhý díl, nebyl jsem schopen se přes ten podivný steath přístup přenést. V podstatě vás vůbec nic nevede to steath hrát. Jenže pak mi do rukou přišel čtvrtý díl, který se mi na dnešním stroji konečně podařilo rozchodit plynule a tudíž jsem ho mohl konečně rozehrát. Nezmiňoval bych to tu, kdyby můj názor čtvrtý díl nezměnil. Hned první, výcviková mise je skvělá a představí hráči všechny důležité možnosti hry (ostatně to se taky od výcvikových misí očekává). A v možnostech a skvělém charakteru misí nepolevuje až do konce hry. V každé misi je více možných řešení, do jednoho jsou všechna originální a skvělá. Celý průběh mise v mém případě vypadal tak, že jsem si nejprve celou misi prošel a zjišťoval kde co je, co se s čím dá dělat apod a až napodruhé rozjel misi na ostro. Docela chápu, že to některé hráče nebaví když třebas ani jedinkrát za celou misi nevystřelí (a to mají velmi slušný arzenál), ale jako celek to působí velmi chytře a absenci střelby vám vynahradí ten vynikající pocit po ukonční mise. Přesto, že se zde nemusí vůbec střílet, pro vraždící fanatiky tu ta možnost samozřejmě je a je paradoxně mnohem lépe zpracovaná než v Kane and Lynch od stejného studia - ve hře, která je tvořena od začátku do konce pouze přestřelkami. Nelze nezmínit vynikající sountrack a podlě mě pro hru vhodné grafické zpracování.

Hitman se konečně ukázal v pravém světle. V podstatě tu není zas tak mnoho nových věcí, takže ti, co zabíjeli už dříve, nebudou překvapeni, a ti, co ještě ne, nebudou ochuzeni. Úplně každá mise je originální a lze najít spoustu možností řešení problému. Mě osobně se Blood Money líbilo z celé série nejvíc: autoři udělali pár kroků dopředu v grafickém zpracování a na vyšší úroveň poskočil i příběh. Na opravdu kvalitní soundtrack jsme si již zvykli. Objevily se i některé zpestřující fíčurky typu manipulace s penězi (další motivace k jemnějšímu plnění misí), známost mezi lidmi, kterou lze snižovat úplatky, nebo novinové články, na které jsem se vždycky těšil. Co říct víc...

Blood Money je dospělá verze všech předchozích dílů. To co bylo dřív špatně, je tady odstraněno a to, co bylo dobré, je tady ještě lepší. Mise jsou parádní, různorodé a znovu stylové ano, ten Bílej dům, ve kterým dneska sedí Bush :D. Velmi dobré mi přišlo zakomponování přestřelek do misí tak, aby vám to nezkazilo hodnocení. Novinky jako upgrady zbraní nebo ,,hledanost" v novinách jsou podle mě zbytečný, ale nevadí ve hře. Systém náhodných zabití je dementní (opravdu si nemyslím, že je nenápadný lustr, kterej se utrhne zrovna ve chvíli, kdy pod ním běží důležitej člověk :-D). Na druhou stranu tu máme pár hodně vychytaných vražd výměna makety pistole za reálnou při zkoušce divadelní hry. Už to není to, co to bývalo, ale je to pořád dobré. Jesper Kyd vykouzlil naprosto úchvatnou hudbu, grafika je také nádherná (nádherné plastická) a hratelnost je na špičce. 80%

Do čtveřice všeho dobrého (nebo se to říká jinak? :)). Blood Money je po průměrné trojce slušný návratem Hitmana do první ligy a konkurence mu jen a jen svědčí.

47 vypadá coolověji a i celá hra vypadá opravdu velmi slušně. Mise jsou tak velmi nápadité a slušně hratelné. Prostě se dá neuvěřitelně vyblbnout, a v každé misi se najde něco zajímavého. Protože každá mise je svým způsobel originální a nápaditá, což dopomáhá ke skvělému zážitku.

Pár inovačních změn se najde, ale tou pravděpodobně největší je strkání do lidí (hm, jak hezké). Zní to sice prazvláštně, ale je to sranda a vlastně profesionální způsob, jak se zbavit svého cíle, jednoduše ho schodit s balkónu. Sranda s Hitmanem byla vždycky a čtvrtý díl to dokonale potvrzuje.

Po slabší trojce přichází Hitman, který má vše, co mít má. Výbornou hratelnost, nové způsoby zabíjení, novou tvář. Rozlehlost misí mi vyrazila dech, pokaždé jsem si zahrál na průzkumníka, přičemž jsem prolézal stovky místností a schovávaček, než jsem vyrazil do akce. Parádní příběh plný zvratů, ikdyž mnoho se toho dalo předvídat. Snad ani nemluvě o skvělém level-designu a originálitě misí. Ale dost chavolozpěvu, Hitman: Blood Money je pro mě výtečné vyvrcholení série, a kdo ví...možná se s holohlavým diletantem ještě setkáme.

No, nedohrál jsem to (o chlup), ale vzpomínky mám vesměs velmi dobrý. Asi hlavně díky na jedničku zpracovaným prostředím většiny misí (teď se mi vybavuje hlavně opera a lechtivý klubík někde v Alpách), třem prdelím možností a v neposlední řadě díky samotnému holohlavému páprdovi s teploušáckým tetováním (myslím, že) na temeni.

Má nejlepší zkušenost s agentem 47 vše bylo dovedeno k dokonalosti grafika, příběh, postavy. Velmi příjemně mne překvapily možnosti zabíjení jednotlivých obětí, každá úrovenˇ mě až zaskočila svou rozsáhlostí. Tuto hru jsem si koupil poprvé na své narozeniny a byly to jedny z mých nejlepších.

Po dvojce je Blood Money můj nejoblíbenější díl. Hrál jsem ho sice na Xboxu a ne na PC, ale v tom není rozdíl. Spousta vynikajících nápadů v misích, nelinearita je zde snad úplně nejvíce zastoupena a tradičně kvalitní soundtrack Jespera Kyda hraní jenom zpříjemňuje.

Hru jsem nedohrál. Ale ty mise co jsem hrál byly bezvadné. Je skvělé, že mise se dá dohrát různými způsoby, taky prostředí je dost detailně dělané. A skvělá je taky hudba.