Death to Spies

Hry z válečného prostředí od jisté doby nějak nemusím, ani je cíleně nevyhledávám a při přečtení popisu této hry jsem s ní velmi váhal. Jelikož se však jednalo o moji oblíbenou stealth akci, navíc z pohledu 3. osoby, šanci jsem hře dal a nejdříve zkusil její demo. Překvapila mě ucházející grafická stránka, příjemné ovládání, na něž jsem byl zvyklý z obdobné hry "Cold War", a proto jsem hru koupil.

Hra se odehrává výlučně v nacistických objektech, a to jak uvnitř, tak i venku, navíc prostředí není v každé misi úplně stejné, tudíž se po odehrání pár misí naštěstí nedostavuje monotónnost a hra se tak stává zajímavou a příjemnou. Během hry hlavní hrdina plní nevelký počet úkolů, počínaje eliminací klíčových osob a konče sbíráním důležitých dokumentů, avšak jakým způsobem se dostane k onomu cíli, je zcela na něm. V každém případě je samozřejmá maximální diskrétnost a vzhledem k různorodým tipům německých vojáků a jejich ostražitosti je zapotřebí občas měnit svoji uniformu za německou, což i tak u některých nepřátel není jistotou k jejich obelstění.

Důležitou součástí hry je mapa, kterou je potřeba téměř neustále sledovat, jelikož v ní jsou zvlášť označeni vojáci, okolo nichž v klidu projdete ve falešné uniformě a nevzbudíte u nich žádné podezření a zvlášť ti, na které tato lest v žádném případě neplatí.

Zbraně je v tomto typu hry nutné vybírat co nejpečlivěji, ideální je pistole s tlumičem, škrtící struna, chloroform a nůž, popř. omračující úder. Samopal, kterým je hráč rovněž vybaven, se v této hře jeví jako naprosto zbytečný, jelikož prostřílet si cestu k cíli je vyloučené. Z hlediska hratelnosti je hra vskutku obtížná, je potřeba notná dávka trpělivosti spojená s neustálým taktizováním, takže přemístění se o pár metrů leckdy zabere neuvěřitelné množství času.

Co dodat? Celkový dojem ze hry je více než velmi dobrý, takže pokud si někdo libuje v roli profesionálního špióna, hra by ho, stejně jako mě, zklamat neměla a mohl by si v této výborně stvárněné stealth akci se vším, co k ní patří, doslova libovat.

Death to Spies je ruská stealth akce z 2. sv. určená pro opravdu hardcore hráče. Obtížnost je místy fakticky nekompromisní i na nejnižší stupeň. První level je opravdu jen taková rozehřívačka před peklem posledních částí. Death to Spies je hra stylem velmi podobná známější pecce s názvem Hitman. Je tu plížení, je tu převlékání, je tu veliká škála zbraní a mnoho řešení jak úkol řešit. Předchozí věta, ale není moc pravdivá. Sice tu máme volnost, ale mise jsou celkem lineární. Je to na způsob: Aby ses dostal tam, musíš mít přesně tuhle uniformu, ale aby jsi se dostal k této uniformě, musíš si po rozlehlé mapě vyhledat hlídkujícího vojáka, ze kterého pěstní domluvou dané oblečení sebereš. Co si budeme povídat, je to zábava. I když je to všechno celkem na jedno brdo, měnící prostředí to hezky osvěžuje. Jednou si zaběháme lesem, jednou projdeme zimní město (atmosférou podobné Stalingradu), pak si zaplížíme v ruské základně, nebo se kouknem do zajateckého tábora a to není vše... Mě osobně hodně bavilo řízení dopravních prostředků, které jsem si díky skvělému jízdnímu vychutnával. Škoda, že se k vozidlům postupem hry dostanete povinně jen 2x a to v tutoriálu a v první misi. Sice se vyskytují i jinde, ale není potřeba je využívat. Při plížení se hodí skvělá minimapka (tlačítko M), která ukazuje pohyby hlídek a jejich směr koukání. Já osobně jsem ji měl zapnutou permanentně, a jelikož je podobně průhledná jako třeba v Diablu 2, neruší při vlastním hraní.

Příběh hra nemá. Agent o špionských akci pouze povídá nadřízenému. Tyto cutscény mě vyloženě nebavily, protože dialogy jsou opravdu nic neříkající. Jsou tam jen jakoby nutnost, aby jsme se mohli vydat na akci.

Před každou misí se dá vybrat zbrojní arzenál. Já si vždy vybíral revolver s tlumičem a nějakou německou zbraň a bez batohu. S jakoukoliv ruskou zbraní, či batohem, by vás Němci okamžitě poznali. Co se týče hadrů, platí pravidlo: čím vyšší šarže, tím lépe. V misi je vždy prvním cílem najít nějakou pořádnou uniformu, aby se dalo jakž takž svobodně pohybovat. Tohle je imho vždy nejtěžší část hry. Trochu mi vadila menší interaktivita prostředí. U podobného Hitmana vždy máte po levelu různé vychytávky jak cíl zlikvidovat. Tady to je, až na pár tomu určených míst, opravdu o ručním zlikvidování. AI je výborná, ale jen do té doby, než začnete pálit. To pák nabíhají hromady němců, jak ovce na porážku. Stejně vám po chvílí dojdou náboje, masa fritzů se na vás vyřítí a vyprázdní do vás zásobník. K tomu ale hra není primárně určena. Je to hlavně o plížení a to funguje velmi dobře. Vadilo mi občasné zasekávání o věci a také se mi stalo při sejvnutí hry, že se najednou hlídkující cápek otočil a nebo popošel tam, kam neměl. Ale musíme přiznat, že je to budget z Ruska. A na jejich poměry je to opravdu špičkový titul.

Grafika je moc pěkná, i dnes. Hodně se mi líbly zvuky. V misi na ruské základně hraje dobová hudba, při misi na venkově zase zpívají ptáčci, ševelí listí a kokrhají kohouti. Pěkně se to poslouchá. Za českou verzi zaplatíme 199 kč (jako novinka hra stála pouze 299Kč) a to se opravdu vyplatí. Jak se říká, za málo peněz, hodně muziky.

Když jsem zjistil, že existuje taky nějaká stealth akce z druhé světové války, tak jsem zprvu váhal. Nebyl jsem si jistý kvalitou, ale nakonec jsem se sám překecal a koupil si ji.

Už úvodní tutorial mi dával vědět, že zde někdo opisoval z Hidden & Dangerous 2, ale tak každý se musí inspirovat, řekl jsem si. A hned první ostrá mise mi dala jasně najevo, že u kopírování to končí, jelikož hra si jde svou vlastní cestou a především náročností, která je na poměry stealth akcí docela hardcore.

Příběh je vyprávěn s odstupem času a vy vzpomínáte, na své mise. A právě mise jsou velmi pestré a zajímavé (od koncentračního tábora, přes gestapáckou školu, po zasněžené městečko). Vše působí velmi hezky a hezky se to hraje. Až na tu obtížnost, která může někoho sakra polekat.