Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Tahle hra zestárla opravdu se ctí - nejde o žádného nemohoucího geronta, a tak spuštění proběhlo bez jediného zaškobrtnutí a grafika ani dnes neurazí. A paradoxně, zrovna tohle HF-u i škodí.

Nedokážu se na něj dívat jako na TU VELKOU VĚC z osmadevadesátého, která změnila vše. Prý přiblížila hry filmům a ukázala cestu stovkám následovníku. Prostě to nejde. Hraju ho dnes a tady a nemůžu ignorovat těch 20 let, co nás dělí od vydání (a díky za ně! Myslím, že tehdy musely být loadingy fakt peklo). Dnes člověk vnímá „uvěřitelné“ prostředí s tuctovou zápletkou. Nepovedený pokus, G-man, alternativní dimenze… to vše jsme už někde viděli (mutanti z The Thing?). Základ hratelnosti - otvírání krabic a utloukání headcrabů mi pak přišlo jako kdyby KFC a lootboxy měly dítě, retardované dítě. Ale je pravda, že na mě to fungovalo a chuť na kuře na grilu jsem opravdu dostal.

Přes tyhle výtky jsem se dobře bavil. Slušná paleta zbraní, rozumně dávkovaná akce a až na závěrečnou návštěvu v jeslích i pěkné lokace. A propadnutí texturami na levandulové pole potěšilo +5%


Pro: stále dobře hratelné, kus "historie"

Proti: v posledních částech dochází hře dech

+28 +32 −4
  • PC 95
Half-Life. Jinými slovy jedna z nejpovedenějších FPS her vůbec. Musím se přiznat, že mi trvalo dlouhou dobu se k této hře dostat. Stalo se tak začátkem roku 2007, kdy jsem začal hrát Counter-Strike a začal jsem se zajímat o původ této hry a jeho předchůdce, přičemž jsem narazil na HL, o který jsem se už tehdy zajímal. Všechno to ale začalo až nákupem Steamu i s touto hrou a musím říct, že jsem opravdu neprohloupil.

Opravdu jedna z nejpovedenějších singleplayerových her. Ponurá, napínavá atmosféra od začátku až do konce, spousta lekacích scén, dokonale propracované levely, skriptované scény ... Největším žážitkem je bezpochyb první "mise" v elektrickém vlaku, kterým projíždíte skrz některá místa v Black Mesa a do toho vám kecá průvodce. Jakmile dojedete na místo, už to jede. Rezonanční kaskáda a poté zběsilý útěk z prostor laboratoří do okolí, následně do podzemí, teleportace na Xen a oddělaní finálního bosse.

Dohrát hru mi trvalo téměř na minutu přesně 10 hodin. Po celých těchto 10 hodin jsem se nesmírně bavil a zároveň bál. Během hry jsem potkal několik osob, které mi chtěly pomoci i uškodit, nicméně každá z nich byla něčím zajímavá, tajemná. Ne jednou jsem musel řešit, jakým způsobem se dostanu tam a tam, jak zabiju toho, anž by mi ubral. Při hraní HL dostaly mé mozkové buňky zabrat více, než po vyčerpávajícím 8 hodinovém sezení ve škole. A ten smíšený pocit po hře, kdy jsem se pomalu bál jít na záchod, aby na mě náhodou neskočil headcrab, ten je nepopsatelný.

Half-Life, i přes své stáří, je rozhodně jedna z nejlepších her, které jsem kdy hrál a rád se k ní vracím. Nemohu opomenout ani zábavný multiplayer, což je vlastně rychlý (doslova) deathmatch, ale zabaví na nějakou dobu. Rozhodoval jsem se mezi 95% a 100% hodnocením, nakonec dávám 95% kvůli pár nedodělávkám, které zminovat nebudu, jelikož jsou nenápadné a nepřínosné pro nového hráče. Přsto - výborná hra!

Ti, kteří ještě nehráli, by to měli bleskurychle napravit. Nemohu jinak než doporučit!

Pro: příběh, propracovanost, délka, charaktery, nepřátelé ...

Proti: pár menších bugů, téměř nulová fyzika objektů

+27 +28 −1
  • PC 90
Chvílemi si říkám, jak jsem na tuto klasiku mohl vůbec zapomenout? No a po těch pár letech jsem si i vzpomněl.

Moje první setkání s touto klasikou bylo někdy v první či druhé třídě, kdy jsme Half-Lifa chodívali hrát ke spolužákovi hned po škole, poněvadž jsme na tu hru prostě nedali dopustit. No a teď? Spousta let uběhlo a bylo potřeba se do dětství vrátit a hru si připomenout. Vše už tu psali kolegové přede mnou, takže si myslím, že opakovat to asi nemá cenu. Vypíchnu jen to nejdůležitější a jak na mě hra působila.

Je pravda, že hodně lidí píše, že ten úvod je velmi dlouhý, což mohu potvrdit. Čekat 20 minut, než můžete konečně začít hru ovládat, může působit trošku depresivně pro ty, co už jsou prostě nedočkaví a chtějí začít hrát. 

No výborně. Tak jsme se dočkali. Vstupujeme do zařízení Black Mesy a ''dobrodružství'' může začít. Již v úvodních lokacích jsem si říkal: Jo, vypadá to skvěle, dočkal jsem se. A dnes se mi to vše vybavilo, když jsem na zemi sebral již velmi staré známé, ale velmi oblíbené a legendární pačídlo. Od té chvíle jsem si vybavil to dětství, které jsme s kamarády u této hry proseděli. No protože s páčidlem přichází velká odpovědnost, to je pravda. 

Další zážitky jsou monstra ve hře. Každý má přeci svého favorita, že? No u mě to bez váhání byl Barnacle, neboli přisáté monstrum na stropě, které vás přitáhne a začne si na vás hodovat. Vždy, když mě toto monstrum chytnulo, lekl jsem se, i když se to třeba opakovalo několikrát dokola. Mohl bych se několikrát opakovat.

A nyní ke hře. Co se mi na hře stále líbí jsou zbraně, což je samozřejmost. Již zmíněné pačídlo (Crowbar), velmi účinná brokovnice, kterou jsem používal velmi často, MP5 na dálku, to samé kuše (Crossbow), mohl bych pokračovat. Dalším plusem je samozřejmě příběh a atmosféra ve hře, které zde prostě nemají chybu, jak psali kolegové přede mnou. 

Co mě naopak trošku vadilo, tak byly občasné lokace, na kterých jsem se zaseknul, dále byl pro mě byla trošku slabší hudební a zvuková stránka. Ovšem za tragédii bych to určitě nepovažoval. 

Bylo pro mě fajn, že jsem se k této hře mohl po několika letech vrátit a připomenout si skvělé dětství, které jsem s kamarády u této hry proseděl a vůbec toho nelituji, poněvadž i po těch pár letech mě ta hra bavila.

Pro: Black Mesa, příběh, atmosféra, zbraně, monstra

Proti: Hudba, fyzika předmětů, dlouhý úvod

+27 +29 −2
  • PC 90
Dá se k tomuto velkolepému kousku napsat ještě něco, co již nebylo napsáno? Asi ne, tak na vás vybleju jen své pocity, které budou asi lehce rozházené, ale tak to cítím…

Chvíli jsem přemýšlel, jestli první díl pro mě není vlastně ještě lepší jak úspěšnější druhý. Ono by to tak možná i bylo, ale problém je, že jsem sérii Half-Life hrál až v roce 2016, takže ty pocity jsou tímto dost ovlivněny a jen o prsíčka u mě vyhrál druhý díl, ale hned ten první mě uchvátil…

Ve své době to musel být ohromný úkaz a mrzí mě, že jsem si ten pocit, když tohle spustíte na konci devadesátých let na svém milovaném stroji, nemohl užít. Především milovníci příběhů si přišli na své. Vše samozřejmě umocňovalo tehdy neobvyklé množství skriptů, které pomáhaly příběh vyprávět. Unikátní je i to, že není hra rozdělena na mise/kapitoly, ale vlastně celou hru procházíte “na jeden zátah“.

Už když jsem přijížděl do zařízení Black Mesy, tak jsem měl takový zvláštní, pohlcující pocit, který mě pak prováděl celou hrou. Prostě mě ta hra vzala, nepustila, sežvýkala a na konci vyplivla, abych nedočkavě instaloval druhý díl. Svým způsobem to zní obyčejně, nějaká mimozemská invaze, prazvláštní emzáci, do toho vojáci, co chtějí všechno zahladit, pak tam běhá nějaký týpek, který vám vždy o fous uteče, ale celé to prostě dává smysl a má takové čaro, že si to musíte sami ozkoušet, abyste to pochopili.

Atmosféra je prostě silná, ať už uvnitř zařízení BM nebo když se dostanete na planetu Xen (jeden z těch pořádných sakra wow efektů). Vše dokreslejí různé zvuky, hluky, křiky a samozřejmě hudební podkres.

Samozřejmě musím pochválit i fyziku, která byla na tu dobu unikátní. Neopíjím ani zábavný herní mechanismy. Tady si totiž užijete každý jednotlivý výstřel či přetáhnutí nepřítele páčidlem.

Jediné významnější mínus vidím v tom, že Gordon je hrozně neslaná, nemastná postava, což je prostě škoda. Obecně tu postavy až tak silné nejsou a já jsem typ hráče, který tohle pocítí (dobře, G-Man je světlá vyjímka).

Škoda také je, že jsem hru hrál až s tak velkým odstupem, kdy už jsem měl nahráno jinde, jinak by se nejspíš jednalo o mou srdcovku. Tohle si prostě musí zahrát každý i po takových letech. Tečka! .
+26
  • PC 70
Doplňování herních restů pokračuje. Tentokát však zdaleka ne tak optimisticky. Half Life je hra, kterou valná většina hráčů vynáší do nebes, což vesele potvrzuje i místní hodnocení. Proč? To asi nepochopím.

Hru jsem průběžně již od doby vydání zkoušel několikrát rozehrát, ale nikdy si neudržela moji pozornost déle než pár minut. Vždy jsem se do ní ale pustil s tím, že "tentokrát už to vyjde a já poznám, proč ji všichni tolik blahořečí". Nikdy se tak nestalo a nestalo se tak ani teď, kdy jsem ji po letech konečně dotáhnul do finále.

Přestože hra není vysloveně špatná, žádnou zázračnou aureolu kolem sebe nevytvořila a ze všech koutů slibovaná herní nirvána se tak nekonala. Prostředí je vcelku zajímavé, i když postupem začíná být značně repetitivní. Naštěstí se to ale spraví a design na konci hry při přechodu na Xen si zaslouží opravdu pochvalu. Místy jsem měl ale z level designu opravdu špatný pocit - procházení naprosto samoúčelných místností a chodeb nebo skákání po krabicích zavěšených kdesi ve vzduchoprázdnu uprostřed výzkumného komplexu? Kdepak, tohle není to pravé ořechové. Nepřátelé jsou vcelku originální, i když jejich variabilita není největší. Několik těch logických hádanek hru oživí, stejně tak jako zapojení jednoduché fyziky. Tempo hry je proměnlivé, ale většinu času se člověk úplně nenudí, byť se hra několika opravdu zdlouhavým (nudným) pasážím nevyhnula. Zbraní je přehršel, některé z nich jsou perfektní a člověk si je ihned oblíbí, jiné nenajdou prakticky za celou hru žádné uplatnění. O grafice dnes nemá, vzhledem k datu vydání, moc smysl mluvit, ale vysloveně ohavná není ani dnes. Což je úspěch, protože éra prvních akcelerovaných her je většinou největší zlo (i starší ručně kreslené hry morálně stárnou výrazně pomaleji).

Celkově mě HL nijak nenadchnul, ale ani neurazil. Hra mě na nějakých 13 hodin zabavila, byť s proměnlivou intenzitou. Hodnotím jako lepší průměr.

Pro: pár dobrých momentů, zajímavé mimozemské prostředí, závěrečná písnička

Proti: občas úsměvný level design, místy zcela debilní respawn potvor

+25 +27 −2
  • PC 100
Genialni hra, ktera me dalo by se rict dostala do sveta pocitacovych her. Dlouha, vyborne navrzena kampan u ktery jsem stravil nespocet hodin, naprosto brilantni nazvuceni, kdy nektere zvuky se staly az legendarni a jsou pouzivany v nespoctu modifikaci a vsude kde se jen da :-). Dej nenudil skoro az do konce ( skoda jen te kapitoly na Xenu, ktera byla asi nejslabsi s cele hry )....prestoze muj komentar neni nejakej megalomanskej myslim ze vystihuje aspon jedno - tohle je moje nejoblibenejsi FPS co sem prozatim hral a ani HL2 na tom nic nezmenil :-) Takze velky respekt

Pro: desing, grafika, hratelnost, AI nepřátel, zvuk

Proti: poslední kapitola na Xenu

+24 +27 −3
  • PC 95
Klasika. Moje zkušenost s Half-Lifem byla sice trochu krkolomná (nejdříve mi hra vůbec nešla, pak permanetně padala, navíc 1. dohrání bylo bez zvuku..Měl jsem totiž v opravě své repro).

A přesto mě hra bez problému udržela. Ty momenty byly nezapomenutelné, živě si vzpomínám na první spuštění a jízdu vlakem na všudepřítomné vědce a ostrahu..Byl to milník a vzpomínám na něj v nejlepším.

Half-Life 2 je jako film typu Matrix 2. Je to skvělá jízda, zábava a kvalita od počátku do konce, ale geniality a puncu vyjímečnosti prvního dílu dle mě nedosahuje ani omylem.

Half-life ve mě navždy zůstane jako legenda co přepsala dějiny v obyčejném do té doby nezáživném skriptování a přinesla opravdovou revoluci v herní zábavě..Sice jí nepovažuji za nejlepší nebo svou srdcovou, ale uznávám, že Valve se s tímto zapsali zlatým písmem do historie her obecně a na pořád.

Pro: zřejmě vše

Proti: nic podstatnějšího

+24 +25 −1
  • PC 100
O Half-Life som toho počul dosť po jeho vydaní. Hra, ktorá bola vynášaná do nebies a podobné frázy. Tak som sa rozhodol ju vyskúšať, lenže môj obstarožný stroj s ňou mal nemalé problémy. Preto som HL na nejaký čas odložil.

Ako prišiel nový PC, v tom množstve hier, ktoré som mal k dispozícii som si spomenul na HL, že si ho teda skúsim konečne zahrať. Lenže z nejakého dôvodu ma neoslovil. Tak teda opäť nič.

Nakoniec som sa rozhodol dať tomu ešte jednu šancu niekedy v dobe vydania druhého dielu. Mal som vtedy more voľného času, tak som si pomyslel že to nemusí byť zlý nápad.
A vyplatilo sa. HL ma vtiahol do svojho sveta ako máloktorá hra pred ním.
Najskôr úvodná pasáž vo vlaku (ktorá sa mnohým zdá prehnane dlhá), následne úvodná zápletka s teleportáciou a potom to už išlo samo.
Mimozemšťania, prestrelky s mariňákmi, ktorí mi neraz dali poriadne zabrať, skvele naskriptované scény (dnes šťandard, vtedy niečo predtým nevídané) až po scény s tajomným G-Manom, kedy ste nemohli nič robiť, iba sa bezmocne prizerať.
Vďaka tomuto všetkému má HL neopakovateľnú atmosféru. Už len to, že nieste žiadny Rambo (neber to osobne Rambo, aj tak Ťa budem vždy uctievať) ale iba obyčajný vedátor ktorý sa snaží prežiť umocňuje tú silnú atmosféru.

Jediné, čo ma trochu zarazilo bol menej vydarený záver na Xen-e, ktorý mi prišiel v porovnaní so zvyškom hry o čosi menej zaujímavý.

Niečo na záver:
Half-Life je jedna z mála hier ktorej sa do zánru FPS podarilo priniesť nové prvky, dokonca priam ovplyvniť celý žáner. Už len preto by mal mať vyhradené mieto v sieni slávy.

Half-Lifu sa v dobe vydania podarilo vyniknúť medzi vtedajšími esami (Quake 2, Unreal) rovnako bravúrne, ako s to o niekoľko rokov neskôr podarilo jeho následníkovi (Far Cry, DOOM 3).

Ďakujeme, Valve.

Pro: Atmosféra, AI, príbeh, skriptované scény a mnoho ďalšieho

Proti: slabší záver

+23 +25 −2
  • PC 100
Jóóó staré zlaté časy na mojom starom PC keď som paril tento herný klenot, ktorý sa stal v svojej dobe fakt revolučným kusom. Príbeh o tom ako jeden vedec prišiel jedného dňa do práce a vzápätí sa mu nešťastnou náhodou podarilo otvoriť bránu do inej dimenzie. Problém je však že z tej dimenzie priliezli nepríliš priateľské tvory, ktoré majú chuť na ľudské masíčko. Ten deň bude pre Gordona Freemana veľmi nepríjemný, je sám a jak neskôr zistí, tak "záchrana" v podobe vojenského komanda prišla všetkých preživších zlikvidovať. Chápete sa prvej zbrane, ktorú máte po ruke (páčidlo) a vdávate sa do boja. 16 rokov stará hra, ktorej engine neskôr poslúžil aj k výrobe ďalšej kultovej hry Counter strike je dodnes pripomínaná ako vzor tzv. survival akčnej strieľačky. Neustále pred niečím zdrháte únikovými tunelmi, hľadáte rôzne páky, kohútiky a musíte neustále premýšlať svoj ďalší postup. Práve toto bola svojej doby snad prvá oficiálna FPS hra u ktorej ste museli používať rozum jak u partie šachu. Všetko je to jedná dlhá cesta za prežitím a je len na vás ako sa to bude vyvíjať. Jedno je ale isté, Half Life vás aj po dlhých 16 rokoch dokonalo zmetie. Jo a taká pripomienka: zdolať záverečného bosa "Nihilantha" je celkom fuška.

Pro: zbrane, na svoju dobu moc dobrá grafika, značne prekážky, príbeh, alieni, hustá atmosféra beznádeje, záverečný bos

Proti: je to hlavne hra pre hráčov s pevnými nervami, je totiž dá sa povedať že až extrémne dlhá

+23
  • PC 90
Jedna z nejlepších FPS co jsem hrál, za zmínku stojí v první řadě zajímavé zbraně, nepřátelé, na FPS i celkem ucházející příběh (byť tedy není ve hře příliš vysvětlen a pořádně se rozjede až v pokračování). Občas při postupu hrou musí hráč i trochu zapojit mozek, čili to není jen obyčejná tupá řežba.
Hra se pyšní na tu dobu velmi kvalitním zvukovým doprovodem a grafickou stránkou (určitě potěší, že hra byla později předělána do source enginu, který mírně vylepšil některé efekty a přidal fyzikální model). Hře bych pouze vytknul závěrečnou část hry na xenu, který byl zpracován jaksi podivně.

Pro: zbraně,nepřátelé, technická stránka hry, příběh

Proti: závěrečná část hry

+22 +23 −1
  • PC 100
Kdo nehrál half-life, žil jen napůl!
Tuhle hlášku jsem si kdysi přečet na bonuswebu a musím říct, že recenzent mi promluvil z duše.
První Half-life posunul 3d akci někam úplně jinam, než sme do té doby byli zvýklí. Black Mesa byla nadesingovaná výborně - skvělá atmosféra vytihující nezdařený pokus v tajných laboratořích.
Na některý scény (např. opravdu velkej větrák, silo, nebo samotná nehoda test chamberu) nelze zapomenout.

I po letech stále super hra, kde holt musíme zkousnout méně polygonů u objektů a čtverečkovaný textury. To mě ale osobně nemůže připravit o skvělej herní zážitek.

100% jen to švihne!

Pro: Atmosféra, design Black Mesa, UI, zvuková stránka, hratelnost

Proti: Xen už nebyl to pravý ořechový i když obzvlášť ostudu taky nedělal...

+21 +23 −2
  • PC 100
Rok 1998. Všichni si to pamatují - o titul střílečky nové generace soupeřili vyhypované hry Quake 2, Unreal a Sin, pak přišel Half-Life a bylo rozhodnuto. Paradoxně jsem hru dohrál několikrát, ale nikdy si ji extra nepamatoval, což je s podivem, protože třeba druhý díl jsem dohrál jednou a považuji jej za nejlepší 3D akci všech dob.

Takže po dohrání konkurence (Unreal) i následovníka (Gunman Chronicles) jsem se znovu pustil do této klasiky. První překvapení je grafika. Po pár zkušenostech s hrami z let 98-00 jsem se smířil, že grafika z té doby zestárla a někdy značně zošklivěla (Soldier of Fortune), ale u Half-Life ne. Grafika vypadá i dnes stále funkčně, líbivě a v některých místech (mimozemský svět) dokonce skvěle.

Pak je tu příběh. Jako Gordon Freeman se ocitáte v laboratořích Black Mesa, kde se experiment s teleportací zvrtne a všude začnou proudit hordy monster z jiné dimenze. Vaším úkolem je přežít, zabít vše co se hne a to včetně speciálních jednotek, které to přišly vyčistit. Občas musíte přijít na to jak dál, občas vyřešíte nějaký logický úkol, třeba otevřít cestu pro vlak, odpálit raketu nebo nastartovat teleportéry a na závěr se podíváte i na mimozemský svět. Nejsou zde žádné FMV sekvence, nejsou zde titulky a navíc vše skončí silně antiklimaticky Freeman zabije mimozemské monstrum, načež mu nabídne G-Man spolupráci a je uložen k ledu. Nic z toho mi ovšem nějakým zázrakem nevadilo - příběh tvoří zkrátka jemné pozadí k intenzivní řežbě, jeho podání Vás neruší od hraní - i během "intra" a "outra" se můžete normálně hýbat a když Vám vykládá někdo něco "důležitého" můžete se sebrat a jít pryč.

Samozřejmě to nejdůležitější je hratelnost. Half-Life přišel první s moderní hratelností - žádné epizody, kola a exity. Prostě plynule poustupujete z prostředí do prostředí, plníte úkoly, hledáte cestu dále a bojujete. V Half-Life se také poprvé objevily slavné scény za sklem a skripty. Například dojdete do místnosti, kde se vědec snaží zoufale zprovoznit raketový pohon. Najednou se vymrští chapadlo, vytáhne ho ven a nenaděláte s tím nic.
Kořením hratelnosti jsou samozřejmě boje. Boje jsou fantastické. V ovládání Vám nic nepřekáží, zbraně jsou přesné a chovají se a fungují přesně tak jak byste čekali.

Nepřátelé jsou opravdu ještě typicky devadesátkoví - monstra všeho druhu. Od malých skákacích sviní, který Vám rádi skočí na obličej či potvůrek blijících zvuk přes elektrické, kyselinové a lítací monstra až po obrovské nezničitelné roboty. Lahůdkou jsou stropní lovci - kokon s lanem visícím od stropu a když si ho nevšimnete, lapne Vás a jací jste byli. Monstra jsou poměrně tupá, ale zato mají smrtící útoky. Někde v půlce se objeví speciální jednotky, které jsou rychlé, inteligentní, neskutečně odolné a pokud zaváháte, udělají z Vás pomocí automatů a granátů řešeto během pár sekund. A když budete chytří a nebudete vystrkovat čumák, můžete narazit na to jak si to vojáci rozdávají s monstry a ušetřit si práci a náboje.

Na všechno máte výborný arzenál. Páčilo se hodí na malé mrchy či rozbíjení beden, pistole je přesná, brokovnice silná, kulomet rychlý. Tvůrci dávkují zbraně postupně, takže ze začátku přežíváte s tímto základem, později dostanete do ruky třeba smrtící magnum, sniperskou kuši, raketomet, různé miny či granáty a ke konci budete mít i parádní laser nebo ještě parádní bleskomet. Jediné co sem moc nevyužil byly plivač malých potvůrek či vrhání potvor, které útočí na první živou věc, co uvidí. Jinak ale zbraně budete točit, nábojů není moc a na každého platí trošku něco jiného. Třeba upižlat vojáka kulometem je docela těžké, ale laserem ho složíte na tři rány.

Kromě toho hra nabízí mnohé - různé vedlejší cestičky k nábojům a zdraví. Automaty dobíjející brnění a zdraví. Statické kanóny. Likvidaci smrtelně nebezpečných tanků či vrtulníků. Neskutečný leveldesign vrcholící naprosto parádní mimozemskou planetou Xen (a ne plošinovkové pasáže mě nevadily). A hlavně parádní atmosféru a neustále se měnící se prostředí.

Pokud bych měl něco vytknout, tak určitá zabugovanost. Občas hra spadla, občas mi nefungovaly výtahy - dojedete výtahem a přilepíte se k zemi.

Ale to jsou jen drobné kaňky, Half-Life je bezesporu zaslouženě 3D akce roku 1998 a milník, přinášející tolik novinek, že z nich hry čerpaly ještě několik let.

Pro: Hratelnost, atmosféra, perfektní boje, stále pěkná grafika, první "moderní" střílečka

+21 +22 −1
  • PC 90
Víte, dlouhá léta jsem si myslel, že jsem hráč akčních her, kterého už žádná nemůže překvapit. Na starší hry moc nejsem, ne že by to bylo kvůli grafice, ale prostě v nich nevidím (neviděl jsem) nic extra. Half-Life 2 a jeho episody mě v celku nikterak nevytrhly, zkrátka jsem je bral jako klasickou střílečku. Potom všem mě to začlo nějak přitahovat k prvními dílu, jednoduše proto, že jsem chtěl vědět, jak to s tou legendární hrou, kterou jsem několikrát odložil k ledu, jako rozehranou. Nyní s čerstvými dojmy po dohrání mohu říct, že jsem byl hlupák, strašný hlupák.

S odstupem času (těch 12 let od vydání) je hratelnost stále na pomyslném vrcholu zábavy. Už dlouho jsem si takhle neužil hru, neustálé řešení logických hádanek, hledání dalšího postupu, nebo řešení, že jste bez nábojů popř. skoro bez života. Jóó, už dlouho jsem si hru neužil tolik jako právě Half-Life. Zkrátka jsem uchvácen a nyní jsem konečně prozřel - chápu, že Half-Life nastavil laťku, kterou se spoustu let vývojáři inspirovali. Bohužel v dnešní době je už takových her minimum a nezbývá, než se vracet k legendám, kterém nám i v současné době a za slušný peníz poskytnou zábavu hodnou máločemu.

Chválit bych dokázal ještě hodně dlouho, ale to by to byl pravděpodobně nejdelší komentář, radši zůstanu při zemi. Už mám nainstalovaný Half-Life: Opposing Force a těším se, jak malé děcko na Vánoce!

Pro: logické hádanky, s přibývajícími roky hra nestárne, akční hra, jak má být, efekty, délka kampaně, počet zbraní, které si nelze nezamilovat,

Proti: něco ano, ale nevím co :-/

+20 +21 −1
  • PC 85
Těžko říct něco objevně nového k této notoricky známé hře, opředené legendami, přispívající diskutéři popsali vše podstatné, takže nejspíš budu papouškovat to, co jiní už poznamenali.

Half-Life je se může zdát klasickou 3D střílečkou, nicméně to, co jí vyčleňuje z masy žánrových kousků je především příběh a jeho zpracování, kdy už samotné intro naznačuje, že se nejedná o tuctovku. Nejde o žádné postupné mise, ale o neuvěřitelný počet navazujících levelů ( na tu dobu ) v bludišti společnosti Black Mesy, plném podivných monster, které se objevily při výměně prostorů s planetou XEN ( trochu jsem si tady vzpomněl na Kingovu a Darabontovu MLHU ) - kam Vás ostatně příběh zavede ( mě ale příliš nebral ).

Aby toho nebylo málo, neohrožují Gordona jen tyto stvůrky, ale musí se vypořádat se zastírajícími příslušníky armády ( za pomocí některých netradičních zbraní ), problémů s unikající párou, elektřinou a několika hlavolamy, které potrápí mozeček - bez jejich vyluštění není možno postoupit dále - takže za mě rozhodně silný nadprůměr a vzhůru za pokořením datadisků - 85 %

Pro: příběh, spousta levelů, hádanky, zbraně

Proti: nic mě nenapadá

+20
  • PC --
Slýchával jsem o něm hodně. Často se o něm mluvilo. Každý ho znal. Leckterý hráč se věnoval jeho hraní. Všichni ho dohráli a s nebývalým nadšením o něm neustále mluvili. O čempak je řeč? O hře, která ve své době určila nový směr pro akční hry. Přinesla nové herní prvky, povedený příběh, skvělou hratelnost, výtečnou grafiku s ještě lepším zvukovým doprovodem. Řeč je o legendě z dílny Valve, o Half-life.

Half-life je herní fenomén. Můžete nesouhlasit, ale to je tak vše co proti tomu můžete dělat. V roce 1998 pobláznil tehdejší hráčské publikum hodně. Dnes má svých několikero pokračování v podobě Half-life 2 a dvou epizod. Ovšem existuje řada modů a upravených či zcela nových misí od fanoušků hry. Prodlužuje tak hratelnost a světlo na slunci fenoménu zvaným Half-life.

Kdo za to může?
Half-life byl ve vývoji vcelku něco přes 2 roky. Vyvíjela ho nová firma Valve, která vznikla teprve v roce 1996. Nic se od nich nečekalo, obzvláště určitě ne vytvoření herní pecky hned na první pokus. Half-life měl poměrně komplikovaný porod. Rodil se na svět s několika termíny, které nesplnil a tak hráčské osazenstvo už ani nedoufalo, že by mohl vyjít v slibovaných dalších termínech (první vydání mělo termín 1.12.1997 a další v létě následujícího roku). Avšak na konci roku 1998 vyšel a vzbudil nebývalo vlnu ohlasu. Narodil se Half-life, s ním i hlavní postava a ikona Gordon Freeman.

Kdo je dr. Freeman?
Gordon Freeman je vynikající fyzik, který dosáhl výtečných znalostí už v tak mladém věku. Pracoval pro institut v Massachusetts (Washington), který opustil aby se mohl věnovat práci ve výzkumném středisku Black Mesa v Novém Mexiku. V Black Mesa se každý den provádí různé výzkumy a testy technologií. Jednoho dne se jako obvykle chystal Gordon na další takový test. Ovšem netušil, že bude mít nedozírné následky. Při testování se stala nehoda, která zapříčinila výbuch reaktoru a uvolnili se do Black Mesa bytosti z dimenze Xen. To Gordon bezprostředně po výbuchu nevěděl... Musel zjistit co se vlastně stalo a přijít tomu na kloub.

Tajemná postava G-Man
Zvenčí však o nehodě vědí a už na základnu posílají vojenské jednotky, aby zamezili další postup stvůr do okolí. Jenomže jejich úkolem není jen eliminovat veškeré mimozemské bytosti. Mají za úkol zničit všechny, od doktorů po hlídače. Žádná informace se nesmí dostat mimo Black Mesa. Je za tímto vším tzv. G-Man? Kdo je vlastně G-Man. Mnoho se o něm neví. Avšak ví se že do Black Mesa přinesl úlomek, který při nepovedeném testu zapříčinil výbuch reaktoru. Na úplném začátku hry ho můžeme spatřit jak cestuje po kolejích vedle nás (pozoruje hodinky). V průběhu hry se ještě několikrát objeví. Kdo ale je G-Man? Odkud se vzal? Co vlastně dělá? Necháme si také něco v tajnosti. Na internetu koluje spousta mytologií o tom, kým by G-Man mohl být.

Slepá střílečka? To rozhodně ne!
Jen podle kvalitního příběhu už lze soudit, že nepůjde jen tak o obyčejnou akci. Half-life má v lecčem prvenství ve své době. A mnohé dokázal zdokonalit. Ve hře je spousta momentů kdy se musí Gordon opřít o svoji zbraň a řádně pokosit vše co se k němu začne blížit. Jenže jsou ve hře také úseky, ke kterým vám zbraň nepomůže i kdyby jste se na hlavu stavěli, za vlasy trhali a nebo jen tupě koukali. Jsou to úseky, kde je třeba zapojit logické myšlení. Ale také úseky, kde netřeba zbraně ani logické myšlení. Taková místnost s bednami, které visely v prostoru za řetěz upoutaný na stropě. A úkolem bylo po nich přeskákat na druhou stranu přes propast.
Jenže se po vyskočení začala bedna pohupovat. Těch pádů do propastí bylo snad víc, než se mi kdy podařilo v Mariovi. Nehledě na to, že na některá místa se normálním skokem nedostanete a je třeba skok daleký, který se v přípravě na sucho vždy povede a při ostrém testu se letí do propasti.
Osobně jsem tyhle úseky ve hře neměl v lásce. Stejně také žebříky. Nevím jestli jsem jediný komu dělají v Half-life problémy. Slézt po žebříku dolů pro mě znamenalo úbytek zdraví. Vždycky jsem se nějak netrefil a lisknul sebou o zem. Stejně tak lození po něm nahoru nebo doskok na něj. Nejen střílením a plošinovkám je Half-life otevřen. Skýtá i mnohá další překvapení a také logické přemýšlení. Nejde samozřejmě o nic extra složitého. Většinou je třeba tuhle přisunout bednu a po ní vyskákat dále, nebo najít různý vypínač atp.

Atmosféra
Už od začátku se dá říci, že hra má dobrou atmosféru. V roli Gordona se ocitáme na kolejovém dopravníku, kde z kabinky můžeme pozorovat cestou okolí (1.video). A že je na co se dívat. Různorodé místnosti, technické vymoženosti, támhle se mihne robot komíhající se a mířící do zelené radioaktivní vody. Opodál se hned na druhé koleji vyskytne stojící kabinka, ve které stojí tajemný G-Man a při pohledu na Gordona, jakoby si měřil čas na svých hodinkách.. Ale dál pozorovat nemůžeme, dopravník jede dalším tunelem do další mistnosti, dveře se za ním zavírají... Jen začátek hry mě příjde úchvatný i dnes. Cesta končí a dopravník zastavuje, přichází strážný a my míříme hezky za doktory, fyziky, vstříc dalším experimentům.. Jak hra plyne, lze spatřit spoustu zajímavých momentů, které podpoří skvělou atmosféru. Klidná chodba, tuhle problikne zářivka, támhle zas leží mrtvý vědec, něco není v nepořádku, blížíte se ke dveřím a náhle rupne stěna po levici a skrz ni se objevují pařáty zombie, nebo vtahuje vědce do větracích šachet a ač ho chcete zachránit, přijdete pozdě. Skvělých momentů si užijete víc než dost.

Hratelnost, interaktivita okolí
Half se hraje skvěle. O tom není pochyb. Jen bych opět upozornil na lození po žebřících, což je ale vskutku jen můj defekt, že nedokážu rovně lézt a skákat. Jinak se ovládání nedá vytknout zhola nic. Jestli se nepletu tak HL byl první, který účelně zavedl do hry hýbání s předměty a ve svém druhém díle to přivedl k dokonalostí. Právě tenhle prvek se mi hodně líbí. Posunování beden různých velikostí a z nich vytvořené schůdky, které pomohou k postupu do další místnosti ve hře. Možná malý detail, ale jak se říká, z maličkostí se skládají velké věci a velkou věcí nepochybně Half-life je. Také částečná rozbitelnost okolních předmětu nebyla až takovým zvykem ve své době. Navíc pokud se nepletu je Half-life vlastně první, který zobrazuje, nebo se alespoň snažil novátorsky zobrazovat zranění. Myslím červené zabarvení obrazovky, když nás někdo zraní. Dnes obvyklý jev, kterého si ani nevšimneme.

Prostředí a lokace
Celý Half-life je zasazen do základny Black Mesa v Novém Mexiku. I když se ve většině hry pohybujete v interiérech (později i v exteriérech), nepřináši hra žádný stereotyp. Neustále se lokace mění. Procházíte místnostmi, náhle je třeba k postupu prolézt šachtou, ta se překvapivě i svámi ulomí a spadnete do neznámé místnosti. Dále si zaplavete, sem tam zahopsáte, tuhle vyšplháte... Já se při hraní nenudil a stereotyp na mě nepůsobil. Half-life je první akce, která mě ale donutila sáhnout po návodu. Ve hře jsou lokace, kde jsem bloudil neustále dokolečka, vše živé pokoseno a nikde žádný východ. Z návodu jsem se pak dozvěděl, že se musím dostat dále přes šachtu. Prostě se neustále ocitáte v jiných interiérech, v místnostech velkých, malých, v halách, vítazích, šachtách, ve vodě ale dokonce i ve vzduchu (za pomoci větráku).

Grafika
Ta byla vypracována skvěle, avšak v ranné verzi se vyskytl problém, který špatně zobrazoval vodu a když do ní Gordon vlezl, špatně se v ní orientoval. Opravný patch tenhle nedostatek odstranil. V budoucnu vyšla verze Source, která zanechala celý Half-life tak jak je, jen ho oblékla do lépe vypadajícího grafického kabátu. A že mu seknul. Krásně vymodelované místnosti, různé stroje, všelijaké a všudypřítomné počítače, tlačítka. Všechno prostě sedělo tak jak má. Interiéry i exteriéry. Každou chvilku bylo něco, čím se dalo kochat, někdy možná né tak často. Nepřátelské mimozemské i pozemské jednotky vypadají v Source enginu naprosto skvěle, hezky do detailu propracované, že při každém střetnutí s novým oponentem jsem si musel mrtvolu prohlídnout. Hlavně ten první Scrab, blé, ty zubiska, no fujtajbl.

Nepřátelé
Úplně prvním nepřítelem je žebřík. Co vám budu vykládat, jen tak si stojí připevněný ke zdi a zírá, vyčkává si, pod sebou propast a čeká až se na něj svým neohrabaným tělem netrefím a slítnu do neznámých hlubin. Teď ale vážně. Ze začátku budete lítat po okolí s páčidlem a mlátit mimozemské potvory. S první zbraní vzrůstá nejen ego, útočnost ale také další druhy mimozemských oblud. S dalším a dalším postupem se začnou vyskytovat armádní jednotky, které jak víme, mají za úkol zničit a zabít vše živé na Black Mesa a zapříčinit tak jakýmkoli důkazům o tom, co se stalo. Ještě předtím se však musíme probít skrze mechanické střílny, které se aktivují pokud přejdeme přes laser. Ten je většinou šikovně "natáhnutý" od zdi ke zdi a skoro vždy o nej zavadím. Rambo styl v této chvíli je mojí prioritou. Proběhnout a postřílet vše okolo. Několik pokusů a mám vyhráno. Na stěnách bývají i bomby, v bednách se občas neskrývají lekárny a náboje ale také sem tam i nějaká ta obludka.

Zbraně
Od začátku hry běhá Gordon jen s holým pupkem. V těchto chvílích může tak akorát házet utrženými knoflíky od košile. V šatně ve výzkumném středisku si nasadí tzv. HEV oblek. Ten má hned několik dobrých vlastností. Nejenže funguje jako štít, který lze neustále po zranění dobíjet v přítomných přístrojích na stěnách ve hře. Díky němu lze i ve tmě svítit baterkou a v neposlední řadě dokáže oblek také identifikovat radiaci v jeho okolí. Dále na řadu příjde páčidlo, první pistole, brokovnice, kulomet a další mezi které patří například granáty nebo bomba na zeď. Zbraní je dostatek a dá se pohrát se všemi, najít pro ně situaci, kdy se uplatní.

Jak jsem se ke hře dostal?
Měl jsem k téhle hře nějaký neidentifikovatelný postoj. Několikrát jsem ji rozehrál a nikdy mě nenutilo ji hrát dál nebo dokonce dohrát. Na mém obstarožním stroji k tomu tehdy dopomohl fakt, že se mi hra mírně sekala a při ubrání detailů na minimum to už nebyl takový požitek. Jenže čas plynul a já dospíval věkově i hráčsky. Už nehraji kdejaké plytké slátaniny jako dřív. Už si hry vybírám. Pokud mě nebaví, vypnu, odinstaluji a pídím se po něčem jiném. Vždyť herních restů je tolik, že by byl hřích věnovat čas nějaké prachbídné a podivné céčkové hře. To jsem trochu odbočil. Ne však moc. Byla to doba kdy jsem měl už poměrně výkonný staronový počítač ale vcelku herní sucho. Nejlepší nové hry mi na něm neběžely. Což mi ani nevadilo. Vrátil jsem se k Mafii a zapnul si hezky detaily na maximum. Kochal se už několikrát dokončeným příběhem a letmo pokukoval po hře které bych se věnoval poté. Kamarád doporučil Half-life 2. Že prý je to opravdu kvalitní a výtečná hra. Vzpomněl jsem si na jedničku a můj tehdy vcelku strohý zájem o ni. Váhal jsem dlouho. Ale nakonec podlehl. I když jsem původně chtěl rozehrát hezky od prvního dílu, přes datadisky až ke dvojce, začal jsem hrát prvně druhý díl (rozuměj dohrát). Neskutečně jsem s nadšením pozoroval pro mě dechberoucí grafiku a užíval si každou lokaci i logické hádanky. A když už jsem myslel že mě nic nepřekvapí, dostal jsem do ruky Gravity Gun. Chrochtal jsem blahem. A Half-life si mě získal. Dvojku jsem dohrál a chystal se na díl první. Rest se tedy vyplnil až po dlouhých 4 letech. Mile překvapilo. I jednička je atmosferická, lekací graficky nádherná a hudebně i zvukově skvělá.

článek s videi
+18 +21 −3
  • PC 90
Tenhle komentář je o celé sérii, ne jen o jedničce - Nebýt naprosto dementního rozhodnutí Valve o nemluvícím Gordonovi, jednalo by se o dokonalou záležitost.Bohužel ale toto rozhodnutí stahuje celou sérii - příběh prostě bez mluvícího protagonisty pořádně vyprávět nejde, a HL je jasná ukázka.Nakonec místo toho, abych se s Gordonem lépe sžil, tak mi to jeho trapný mlčení v "rozhovorech" s Alyx a spol. spíš "immersion" kazí.

Teď už čistě k jedničce - Kromě nemluvení mi tu vadila ještě poslední část na xenu - poskakování na plošinkách prostě není tak zábavné, jako adrenalinové souboje s vojáky.Ale jinak se jedná prostě o parádní FPS, klasiku svého žánru, co dodat.

Pro: Vše kromě tichého protagonisty a xenu

Proti: Gordon "They didn't teach me how to speak" Freeman, Xen a skákání na plošinkách

+16 +17 −1
  • PC 75
Tak sem si dal tuhle slavnou střílečku Half-Life a i přes to, že jsem se mírně nudil velkou část hry, dohrál jsem ji. Tahle hra už je dost stará a tak staré kousky už mně po celou dobu hraní prostě nezabaví. Hra krásně utekla, protože jsem se moc nezadrhával a nebloudil jsem moc dlouho, takže jsem šel stále vstříc až do konce hry.

Pokud vím, ve hře se nemusí sbírat žádné (do sbírky přidávané) bonusové blbůstky, tím pádem jsem se tímhle sbíráním nezdržoval. Strašidelnější atmosféra je dobře zvládnutá, škoda že se vyskytuje jen hlavně ze začátku, který mně hodně bavil, všechno se hroutilo, vybuchovalo atd. Jenže hra se z hororu vyklube v tradiční FPS a upadne do stereotypu. Ale naštěstí se to i přesto příjemně hraje.
Co se týče grafiky, neměl jsem s ní problém i když čas už se na ní hold podepsal, ale já to respektuju. A taky prostředí (hlavně vnitřky budov) se opakovalo, ze začátku mi to ale nevadilo.

Half-Life je určitě dobrá hra a chápu to vysoké hodnocení, jenže já jsem ji hrál až v dnešní době. A ty staré skvosty mně už tolik nenadchnou.

Pro: Začátek hry, hratelnost, ze začátku strašidelná atmosféra, povedené skripty.

Proti: Prostředí, hra začne upadat do stereotypu.

+16 +19 −3
  • PC 80
Asi taková povinnost každého hráče si zahrát tuhle hru. V Herní výzvě 2019 jsem si vyzkoušel Half-Life Blue Shift a dostal jsem podobný herní zážitek, ne-li o něco lepší. Hrát to v dnešní moderní době je docela výzva, protože hra vám nedá rozhodně nic zadarmo, lékárničky ani náboje nejsou všude, takže je fajn s nimi šetřit a hlídat si každý život, ukládat pozice, co to jde, abyste pak nemuseli větší část jet znova, skákat na milimetry přesně,. Hratelnost je super i na dnešní dobu, ano nemá to grafiku dnešních her, ale vůbec to nevypadá zle. Jsem rád, že jsem se ke hře dostal a úspěšně zvládl.
+16 +17 −1
  • PC 80
Osobně nevím, proč je i teď po letech okolo této hry takový humbuk. Jasně, přišla s něčím novým, hratelnost byla super, stejně jako AI a vše ostatní, ale i tak si myslím, že měla své vady jako některá hluchá místa nebo trapný Xen. Jako akční hra je nadprůměrná, jízda ve vlaku na začátku prostě nemá chybu, stejně jako spousta paradních "scén za sklem" i když těch mohlo byt více, ne jen na začátku. Celkově bomba, ale nejlepší akční hra všech dob? Pro mě teda ani náhodou.

Pro: Hratelnost, originalita, atmosféra, AI.

Proti: Xen, par hluchých míst v designu.

+15 +18 −3
  • PC 95
Tuhle hru přinesl domů táta...říkal jsem si "ježiš, nějaká debilní střílečka"...pak ji začal hrát...a já seděl pořád u něj a díval jsem se na něj...tak mě to vtáhlo...všechny ty šachty a ventilaci a veliké prostory s ozvěnou...atmosféra k nezaplacení.

Když na něj naběhli vojáci, lekl jsem se...a začal jsem hru hrát taky. Vojáci jsou naprosto úžasní. A mají výbornou mušku co se týče házení granátů :-D

Rozhodně mezník v pc hrách a je obrovská škoda, že dvojku tak strašně podělali.

Pro: příběh je vyprávěn, že se prostě děje...žádné intro, žádné animačky, nic ; možnost volby (jedna)

Proti: Xen, bezesporu nejdebilnější lokace

+15 +17 −2