Rok 1998. Všichni si to pamatují - o titul střílečky nové generace soupeřili vyhypované hry Quake 2, Unreal a Sin, pak přišel Half-Life a bylo rozhodnuto. Paradoxně jsem hru dohrál několikrát, ale nikdy si ji extra nepamatoval, což je s podivem, protože třeba druhý díl jsem dohrál jednou a považuji jej za nejlepší 3D akci všech dob.
Takže po dohrání konkurence (Unreal) i následovníka (Gunman Chronicles) jsem se znovu pustil do této klasiky. První překvapení je grafika. Po pár zkušenostech s hrami z let 98-00 jsem se smířil, že grafika z té doby zestárla a někdy značně zošklivěla (Soldier of Fortune), ale u Half-Life ne. Grafika vypadá i dnes stále funkčně, líbivě a v některých místech (mimozemský svět) dokonce skvěle.
Pak je tu příběh. Jako Gordon Freeman se ocitáte v laboratořích Black Mesa, kde se experiment s teleportací zvrtne a všude začnou proudit hordy monster z jiné dimenze. Vaším úkolem je přežít, zabít vše co se hne a to včetně speciálních jednotek, které to přišly vyčistit. Občas musíte přijít na to jak dál, občas vyřešíte nějaký logický úkol, třeba otevřít cestu pro vlak, odpálit raketu nebo nastartovat teleportéry a na závěr se podíváte i na mimozemský svět. Nejsou zde žádné FMV sekvence, nejsou zde titulky a navíc vše skončí silně antiklimaticky Freeman zabije mimozemské monstrum, načež mu nabídne G-Man spolupráci a je uložen k ledu. Nic z toho mi ovšem nějakým zázrakem nevadilo - příběh tvoří zkrátka jemné pozadí k intenzivní řežbě, jeho podání Vás neruší od hraní - i během "intra" a "outra" se můžete normálně hýbat a když Vám vykládá někdo něco "důležitého" můžete se sebrat a jít pryč.
Samozřejmě to nejdůležitější je hratelnost. Half-Life přišel první s moderní hratelností - žádné epizody, kola a exity. Prostě plynule poustupujete z prostředí do prostředí, plníte úkoly, hledáte cestu dále a bojujete. V Half-Life se také poprvé objevily slavné scény za sklem a skripty. Například dojdete do místnosti, kde se vědec snaží zoufale zprovoznit raketový pohon. Najednou se vymrští chapadlo, vytáhne ho ven a nenaděláte s tím nic.
Kořením hratelnosti jsou samozřejmě boje. Boje jsou fantastické. V ovládání Vám nic nepřekáží, zbraně jsou přesné a chovají se a fungují přesně tak jak byste čekali.
Nepřátelé jsou opravdu ještě typicky devadesátkoví - monstra všeho druhu. Od malých skákacích sviní, který Vám rádi skočí na obličej či potvůrek blijících zvuk přes elektrické, kyselinové a lítací monstra až po obrovské nezničitelné roboty. Lahůdkou jsou stropní lovci - kokon s lanem visícím od stropu a když si ho nevšimnete, lapne Vás a jací jste byli. Monstra jsou poměrně tupá, ale zato mají smrtící útoky. Někde v půlce se objeví speciální jednotky, které jsou rychlé, inteligentní, neskutečně odolné a pokud zaváháte, udělají z Vás pomocí automatů a granátů řešeto během pár sekund. A když budete chytří a nebudete vystrkovat čumák, můžete narazit na to jak si to vojáci rozdávají s monstry a ušetřit si práci a náboje.
Na všechno máte výborný arzenál. Páčilo se hodí na malé mrchy či rozbíjení beden, pistole je přesná, brokovnice silná, kulomet rychlý. Tvůrci dávkují zbraně postupně, takže ze začátku přežíváte s tímto základem, později dostanete do ruky třeba smrtící magnum, sniperskou kuši, raketomet, různé miny či granáty a ke konci budete mít i parádní laser nebo ještě parádní bleskomet. Jediné co sem moc nevyužil byly plivač malých potvůrek či vrhání potvor, které útočí na první živou věc, co uvidí. Jinak ale zbraně budete točit, nábojů není moc a na každého platí trošku něco jiného. Třeba upižlat vojáka kulometem je docela těžké, ale laserem ho složíte na tři rány.
Kromě toho hra nabízí mnohé - různé vedlejší cestičky k nábojům a zdraví. Automaty dobíjející brnění a zdraví. Statické kanóny. Likvidaci smrtelně nebezpečných tanků či vrtulníků. Neskutečný leveldesign vrcholící naprosto parádní mimozemskou planetou Xen (a ne plošinovkové pasáže mě nevadily). A hlavně parádní atmosféru a neustále se měnící se prostředí.
Pokud bych měl něco vytknout, tak určitá zabugovanost. Občas hra spadla, občas mi nefungovaly výtahy - dojedete výtahem a přilepíte se k zemi.
Ale to jsou jen drobné kaňky, Half-Life je bezesporu zaslouženě 3D akce roku 1998 a milník, přinášející tolik novinek, že z nich hry čerpaly ještě několik let.
Takže po dohrání konkurence (Unreal) i následovníka (Gunman Chronicles) jsem se znovu pustil do této klasiky. První překvapení je grafika. Po pár zkušenostech s hrami z let 98-00 jsem se smířil, že grafika z té doby zestárla a někdy značně zošklivěla (Soldier of Fortune), ale u Half-Life ne. Grafika vypadá i dnes stále funkčně, líbivě a v některých místech (mimozemský svět) dokonce skvěle.
Pak je tu příběh. Jako Gordon Freeman se ocitáte v laboratořích Black Mesa, kde se experiment s teleportací zvrtne a všude začnou proudit hordy monster z jiné dimenze. Vaším úkolem je přežít, zabít vše co se hne a to včetně speciálních jednotek, které to přišly vyčistit. Občas musíte přijít na to jak dál, občas vyřešíte nějaký logický úkol, třeba otevřít cestu pro vlak, odpálit raketu nebo nastartovat teleportéry a na závěr se podíváte i na mimozemský svět. Nejsou zde žádné FMV sekvence, nejsou zde titulky a navíc vše skončí silně antiklimaticky Freeman zabije mimozemské monstrum, načež mu nabídne G-Man spolupráci a je uložen k ledu. Nic z toho mi ovšem nějakým zázrakem nevadilo - příběh tvoří zkrátka jemné pozadí k intenzivní řežbě, jeho podání Vás neruší od hraní - i během "intra" a "outra" se můžete normálně hýbat a když Vám vykládá někdo něco "důležitého" můžete se sebrat a jít pryč.
Samozřejmě to nejdůležitější je hratelnost. Half-Life přišel první s moderní hratelností - žádné epizody, kola a exity. Prostě plynule poustupujete z prostředí do prostředí, plníte úkoly, hledáte cestu dále a bojujete. V Half-Life se také poprvé objevily slavné scény za sklem a skripty. Například dojdete do místnosti, kde se vědec snaží zoufale zprovoznit raketový pohon. Najednou se vymrští chapadlo, vytáhne ho ven a nenaděláte s tím nic.
Kořením hratelnosti jsou samozřejmě boje. Boje jsou fantastické. V ovládání Vám nic nepřekáží, zbraně jsou přesné a chovají se a fungují přesně tak jak byste čekali.
Nepřátelé jsou opravdu ještě typicky devadesátkoví - monstra všeho druhu. Od malých skákacích sviní, který Vám rádi skočí na obličej či potvůrek blijících zvuk přes elektrické, kyselinové a lítací monstra až po obrovské nezničitelné roboty. Lahůdkou jsou stropní lovci - kokon s lanem visícím od stropu a když si ho nevšimnete, lapne Vás a jací jste byli. Monstra jsou poměrně tupá, ale zato mají smrtící útoky. Někde v půlce se objeví speciální jednotky, které jsou rychlé, inteligentní, neskutečně odolné a pokud zaváháte, udělají z Vás pomocí automatů a granátů řešeto během pár sekund. A když budete chytří a nebudete vystrkovat čumák, můžete narazit na to jak si to vojáci rozdávají s monstry a ušetřit si práci a náboje.
Na všechno máte výborný arzenál. Páčilo se hodí na malé mrchy či rozbíjení beden, pistole je přesná, brokovnice silná, kulomet rychlý. Tvůrci dávkují zbraně postupně, takže ze začátku přežíváte s tímto základem, později dostanete do ruky třeba smrtící magnum, sniperskou kuši, raketomet, různé miny či granáty a ke konci budete mít i parádní laser nebo ještě parádní bleskomet. Jediné co sem moc nevyužil byly plivač malých potvůrek či vrhání potvor, které útočí na první živou věc, co uvidí. Jinak ale zbraně budete točit, nábojů není moc a na každého platí trošku něco jiného. Třeba upižlat vojáka kulometem je docela těžké, ale laserem ho složíte na tři rány.
Kromě toho hra nabízí mnohé - různé vedlejší cestičky k nábojům a zdraví. Automaty dobíjející brnění a zdraví. Statické kanóny. Likvidaci smrtelně nebezpečných tanků či vrtulníků. Neskutečný leveldesign vrcholící naprosto parádní mimozemskou planetou Xen (a ne plošinovkové pasáže mě nevadily). A hlavně parádní atmosféru a neustále se měnící se prostředí.
Pokud bych měl něco vytknout, tak určitá zabugovanost. Občas hra spadla, občas mi nefungovaly výtahy - dojedete výtahem a přilepíte se k zemi.
Ale to jsou jen drobné kaňky, Half-Life je bezesporu zaslouženě 3D akce roku 1998 a milník, přinášející tolik novinek, že z nich hry čerpaly ještě několik let.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Hratelnost, atmosféra, perfektní boje, stále pěkná grafika, první "moderní" střílečka