Clive Barker's Undying

Ponurý tichý zámek, temný hrobky plný pavučin, ruiny starého hradu, plesnivá stoka, podzemní štoly a mnoho dalších takových míst, na který asi do smrti nezapomenu, neboť byly strašidelný a brutálně atmosferický! Vrzací podlahy, strašení duchů, efekty "jdou vidět jen v zrcadle", záclony vlající ve větru, bouřka za okny, lekačky, krysy, netopýři a tisíce dalších horrorových prvků. Vybroušený horror!

Mimochodem, 2x během hry se musí navštívit pekelný svět - možná odsud si vzali tvůrci Doom 3 inspiraci pro svoje peklo :)) A taky už vím, kde obšlehli v Painkillerovi ten kolíkomet.

K tomu hromada monster, ze kterých mě málem trefil šlak, jako různý létající hlavy, vlkodlaci, kostry, otravný kytky a vůbec, seznam monster je celkem brutální.

Ovšem nejedná se jen o střílečku, ale i zároveň o takový RPG řekl bych. Díky různým věcem v inventáři a kouzlům a několika málo puzzlům bylo občas potřeba i trochu přemýšlet. Líbilo se mi to, nebylo to tak jednoduchý.

Vzhledem k rozmanitosti hry ani nevím, jak strukturovat komentář, takže snad už jen v bodech:

+ Příběh (Clive Barker), ačkoliv vyžaduje znalost angličtiny
+ Během hry se furt něco děje, žádný nudnější části tam snad nebyly. Dokonce i úplně poslední kolo obsahuje dvě nový zbraně.
+ Keltská kosa - pořádná zbraň s velkým Z
+ Různorodost prostředí
+ Originální nápady (Např. zbraň Phoenix Egg nebo kouzlo Skulls, nebo možnost koukat do minulosti)
+ Docela příjemný design úrovní (ale občas nějaký to "nevím kam dál" nebo "vracení se na známý místa" bylo)
+ Dlouhý nabíjení zbraní (normálně bych to dal mezi klady, ale tady to zvyšovalo adrenalin).
+ Krutý horrorový scripty

No ale musím zmínit i pár mínusů
- Občas se spustila animace, kdy potvora letěla přímo ke mě a zabila mě a já to nemohl ovlivnit - trochu podraz.
- Když jsem umřel, objevil jsem se na začátku kola - nikoliv na posledním Quick Save místě.
- Trochu hůř se to ovládá, vzhledem k možnostem hry (třeba klávesy "+" a "ě" přepínají zbraně, zatímco "š" a "č" přehrazuje kouzlo. Nastavil jsem si kouzlo "shield" jako "ř" a skulls jako "ž", abych to moh rychle přepínat. Taky je možnost udělat jakejsi "náhled" zbraní nebo kouzel, ale zase se to pak ovládalo myší - nepraktické.
A to ani nemluvím o inventáři, klávesa F přepíná prostě předměty. A když jsem rychle potřeboval past na duchy, byla to docela legrace.
- Jen dvě střelný zbraně, ostatní zbraně využívají jiných principů :-)
- Velký množství Loadovacích obrazovek (skoro na každým metru). Sice je to několik let stará hra a tak to šlo rychle - ale představa, jaký to asi muselo být na tehdejších PCčkách!

Pokud tato hra někoho minula, měl by to dohnat!

Osobně tuhle věc řadím mezi nej hry všech dob. Recenzenty docela opěvovaná, hráči odvrhovaná. Přitom je to jedna z mála her, která dokázala výborně skloubit jak FPS, tak prvky RPG a střelné zbraně s magií, akci s hororem a silně jde poznat příběh od mistra hororu Cliva Barkera, který zapůjčil své jmého i do samotného titulu hry.
Netradiční ovládání zbraně levou rukou je za chvíli vysvětleno. Pravou sesíláte na nepřátele kouzla a pokud správně přidáváte nalazené posilovače, má kombo blesk + brokovnice dokonale smrtící účinek. Pak ale dostanete do ruky kosu a tu už nepustíte z ruky. Sice Vám trochu omezuje regeneraci many, ale na vytvoření štítu 4x za sebou postačuje. Zároveň můžete do zbraní nabíjet různé druhy municí, obyčejnou, stříbrné kulky s pomalejším nabíjením, ale neskonale vetší razancí nebo fosforové náboje do brokovnice.
K celkové atmosféře přispívá i množství kvalitního textu. Bohužel kdo neumí anglicky, tak bude připraven o pořádný prožitek. Sice se na poli amatérských češtin objevil celý překlad, ten byl ale bohužel dost nekvalitní. Doslechl jsem se ale, že před několika lety byla celá hra přeložena znovu a prý dost solidně.
O Undyingu by se dalo napsat množství textu, o rozmanitosti nepřátel, navštívených lokacích a cestování v čase a mezi dimenzemi, ale o tomhle se nedá číst, to se musí hrát a prožít.
Vřele doporučuju!

Undying jako klasická FPS pravda až tak nevyniká (čímž nechci říct, že by byl v tomto ohledu nějak podřadný), zapůsobil na mě především svou atmosférou (která prosakuje už v hlavním menu), kde platí za nejlepší horor, jaký jsem měl dosud tu možnost hrát. Na rozdíl od v zásadě primitivních lekacích her typu AvP, které sází snad jen na "baf" efekt, nabízí Undying poměrně velké množství více či méně strašidelných událostí, z nichž mi jich nemálo utkvělo v paměti (což o něčem svědčí).

---

Lehké vystřízlivění po opětovném dohrání. Undying má pořád atmosféru, to rozhodně; že jsem se už nebál tak moc, jako dříve, je jednak asi dáno věkem (přeci jen jsem jej poprvé dohrál před pár lety) a také tím, že napodruhé už vás zkrátka hodně věcí nepřekvapí. Jinak první část pořád platí za nejlepší (i s Kosou je postava stále relativně slabá, plus skvělý závěrečný souboj), u části s Ambrozem hra trochu upadá, Oneiros je naopak super (hlavně vizuálně), jen by mohl být delší a propracovanější. Kapitola s Aaronem je taktéž docela solidní (i když asi nejkratší; nestřílí se tak často, o to více jsou však střety vydatnější), ovšem závěr (vč. obou bossů) byl napodruhé už opravdu nesnesitelný.

Jinak příběh pořád docela fajn, ale asi už mám trochu vyšší standardy a dialogy jsou tedy nicmoc (i když lepší než v mnohých jiných FPS).

Podrženo sečteno, je to stále hodně dobrá hororová FPS, nicméně už ji nehodnotím tak kladně, co dříve.

Mám rád FPSka, a pokud se někdy dostanu ještě jednou k takovému skvostu jako je Clive Barker's Undying budu plesat blahem.

Hru charakterizují hlavně dvě věci. První je příběh. Ze začátku se rozjede do vcelku konvenčních rovin, ale postupem času vygraduje do neuvěřitelné fantaskní zvrácenosti, při kterých se autor nebojí na scénu pouštět nové a nové přídavky zvrhlých představ, aniž byste vůbec tušili, že to takhle daleko může dojít. Nakonci máte pocit, jako po uběhnutí maratónu. Kdo zná třeba Velké Tajné Show a líbilo se, ví o čem mluvím.. No dobře, na potřeby hry něco tak monstrózního udělat ani nešlo. To málo je ale vystihlé skvěle (vlasně není divu, když to psal sám autor).

Druhá věc je: ATMOSFÉRA. Ta tu funguje tak, že jsem měl prostě strach. Všechno co tady uslyšíte, nakonec i uvidíte. Děsivý pocit samoty uprostřed pustiny. Slyšíte jen zlověstné vytí. Šílený hrad plný přeludů strašlivých událostí. Zapadnutí do dimenze z jiného světa, která si nezadá s peklem atd.. Motivů tu je dost a dost, a všechno funguje. Nevětší zásluhu na tom má skvělé ozvučení (co taky jiného:-)).

Naštěstí fungují i vaše zbraně. Které jsou přesně úměrné své době a podle toho se i tak chovají. Když tedy nepočítám vymyšlené zbraně, a kouzla. Která jsou mimochodem to správné koření, a hru posouvají opět o něco dál před konkurenci. Všechno je navíc ztvárněno hodně naturalisticky, sirově, uvěřitelně. Není radno si pustit k tělu pekelného čokla. Hra má docela slušnou délku a ani na chvíli mě nepustila, dokud jsem jí nezdolal. Mám jen ty nejlepší vzpomínky. Jedinné, co bych vytknul je obtížnost. Převrácená. Na začátku tuhá. S příchodem pekelné kosy a kouzla štít, se dost věcí zjednodušuje. Já jsem si ale skvělý pocit střelby z revolveru nenechal vzít.

Clive Barker's Undying je klenot. Škoda, že se komerčně nechytl, a skoro upadl v zapomění. Třeba takový Doom 3 se ještě má co učit. Clive Barker's Undyingu nesahá ani po pás.

Důrazem na příběh, atmosféru, roztodivné nepřátele a používání zbraní s kouzly mě hra příjemně překvapila. V podstatě šlo o klasickou střílečku s hledáním artefaktů, řešením hádanek, střílením nepřátel a procházením rozmanitých úrovní. Horší už to ale bylo s vracením se do již navštívených míst, souboji s bossy nebo nedostatečným počtem strašidelných lokací a situací.

Díky zmíněnému příběhu se koncept úrovní držel častého vracení se a pokračování dalšími dveřmi nebo bránou dál, prostřednictvím nově získaného klíče. Což jsem v oblibě kvůli nepřehlednosti neměl. Naštěstí ve většině plnohodnotných misí byla tato nutnost, k mé spokojenosti, eliminována na minimum.

Má oblíbená kratochvíle při eliminaci bossů byla v této hře dost podkopána a degradována na mou neschopnost je udolat. Neboť k tomu často byl zapotřebí daný postup s konkrétní zbraní či kouzlem. A přestože byly nakonec ty kombinace celkem v pohodě, nechtělo se mi rozhodně přemýšlet nad tím co na kterého bosse uplatnit a ke slovu tak přišlo nahlédnutí do návodu, což obvykle nemám při soubojích zapotřebí.

Zřejmě díky nevhodným podmínkám při hraní za denního světla, popř. se zataženými žaluziemi s minimem doby strávené u hry při parných letních nocích v potemnělém pokoji, jsem si Undying ani moc neužil a marně v něm hledal dechberoucí, hororový okamžik. Při kterém bych se hodně lekl nebo bál. I tak ale byla jeho atmosféra výborně ponurá a podtrhávaly to dále i mnohé situace, např. ty s hromadným nabíháním dotěrných potvor.

Oněch 75% jsem hře udělil nakonec za její old-school nádech, stylové zpracování hodné Clive Barkera a keltskou kosu. Zbrani upřednostněné před ostatními na časté porcování nepřátel, což bylo zábavnější než do nich střílet. Nejvíce cool mi ale přišlo rozostřené vidění, po zásazích od špičáků nebo intuitivní ovládání pro navolení dané zbraně a kouzla, přes klávesy E, R a kurzor myši.

Hru jsem si koupil před pár lety za nějakých 249 Kč a nevěděl jsem do čeho jdu, ale to co sem zažil se dá slovy popsat jen těžko....
Naprosto pohlcující hororová atmosféra kdy sem se skoro pořád bál, příběh hodný mistra a skvěle propracovaný level design. Pro někoho možná až příliš strašidelné, mě to ale nevadilo :-)

V době vydání sklidila neprávem nízká hodnocení, ale to nic neubírá na tom že by si ji lidé neměli zahrát a zjistit, že vlastně hrají herní skvost.

( o příběhu se rozepisovat nebudu, každý kdo chce si ji zahraje )

Očekával jsem... vlastně nic. Stará střílečka, dle staré šablony. Docela dost jsem se spletl. Začátek vypadal naprosto skvěle. Nechyběla atmosféra, zajímavý příběh (i když už jsem někde viděl něco podobného. Hrával jsem v noci, aby byla hra působivější a ze začátku to opravdu působilo.

Neustále to sice shazovali nepřátelé, postupně se k tomu přidávali i rozlehlejší a rozlehlejší lokace, připadající spíše uměle natáhnuté. A od návratu z minulosti už mě to šíleně nebavilo a tvrdnul jsem u toho jen abych to dohrál.

A nejútrpnější byla poslední "dimenze" plná pravěkých lidí, trifidů a rybiček z nožičkama. Utrpení.