Half-Life 2. Když si řeknu tohle, vybaví se mi onen nový engine, fotorealistické prostředí, výborná fyzika spolu s Gravity Gunem a uplně nový příběh. V tom bude ale asi bohužel to zlo. Jsem si skoro jist, že kdyby mi někdo dal zahrát HL1 a HL2 a neprozradil by přitom název her, tak bych možná ani nepoznal, že k sobě patří. Jsou totiž natolik odlišné, především druhý díl jaksi nenavazuje na ten první, což mě docela zklamalo a zejména toto je důvod, proč jsem snížil hodnocení, ale to je asi tak jediné negativum.

Po dohrání HL1 jsem se celý nedočkavý těšil na HL2, hned den na to jsem letěl do kšeftu pro Orange Box za uspořené penízky :). Došel jsem domů, nainstaloval a jedem. Hned mě zaujalo intro, které obsahovalo i záběr rezonanční kaskády z HL1. Po intru už přichází na řadu hraní samotné, nejdřív je to takové slepé pobíhání po městě, postupně to ale nabírá na obrátkách poté, co jste odhaleni jednotkami Combine. Útěk z města přes kanály, Ravenholm, poušť, věznici Nova Prospekt a zase zpět do City 17, tentokrát rozbořené a téměř zničené. Po probojování se dostaneme do Citadely, kde se dostaneme k hlavnímu bossovi, jehož zničením končí tato hra.

Hra mě velmi bavila, až na některé možná zbytečně zdlouhavé pasáže, mnohokrát jsem se zapotil při potyčkách s vojáky, headcraby, zombie, brouky a další všemožnou havětí. AI spoluhráčů i protivníků je na vysoké úrovni, to se musí nechat. A na tom je z části hra postavena, jelikož někteří spoluhráči jsou klíčoví pro další postup ve hře. Hrátky s Gravity gunem jsou také nezapomenutelné, hodně si s ním užijete, můžeme vám však i zachránit život.

Hra dohrána za zhruba 20 hodin, zážitek nezapomenutelný a jako pokračování předchozího dílu velmi dobré, přestože první díl překonán nebyl. Ač se příběh může zdát chaotický, tak kdo hrál HL1, neměl by mít problém si události druhého dílu spojit s událostmi prvního, přestože na sebe přímo nenavazují. Mám rád Source engine, mám rád HL2 a dostává ode mě 90%.

Rozhodně doporučuji těm, kteří ještě s tímto titulem neměli čest.

Half-Life. Jinými slovy jedna z nejpovedenějších FPS her vůbec. Musím se přiznat, že mi trvalo dlouhou dobu se k této hře dostat. Stalo se tak začátkem roku 2007, kdy jsem začal hrát Counter-Strike a začal jsem se zajímat o původ této hry a jeho předchůdce, přičemž jsem narazil na HL, o který jsem se už tehdy zajímal. Všechno to ale začalo až nákupem Steamu i s touto hrou a musím říct, že jsem opravdu neprohloupil.

Opravdu jedna z nejpovedenějších singleplayerových her. Ponurá, napínavá atmosféra od začátku až do konce, spousta lekacích scén, dokonale propracované levely, skriptované scény ... Největším žážitkem je bezpochyb první "mise" v elektrickém vlaku, kterým projíždíte skrz některá místa v Black Mesa a do toho vám kecá průvodce. Jakmile dojedete na místo, už to jede. Rezonanční kaskáda a poté zběsilý útěk z prostor laboratoří do okolí, následně do podzemí, teleportace na Xen a oddělaní finálního bosse.

Dohrát hru mi trvalo téměř na minutu přesně 10 hodin. Po celých těchto 10 hodin jsem se nesmírně bavil a zároveň bál. Během hry jsem potkal několik osob, které mi chtěly pomoci i uškodit, nicméně každá z nich byla něčím zajímavá, tajemná. Ne jednou jsem musel řešit, jakým způsobem se dostanu tam a tam, jak zabiju toho, anž by mi ubral. Při hraní HL dostaly mé mozkové buňky zabrat více, než po vyčerpávajícím 8 hodinovém sezení ve škole. A ten smíšený pocit po hře, kdy jsem se pomalu bál jít na záchod, aby na mě náhodou neskočil headcrab, ten je nepopsatelný.

Half-Life, i přes své stáří, je rozhodně jedna z nejlepších her, které jsem kdy hrál a rád se k ní vracím. Nemohu opomenout ani zábavný multiplayer, což je vlastně rychlý (doslova) deathmatch, ale zabaví na nějakou dobu. Rozhodoval jsem se mezi 95% a 100% hodnocením, nakonec dávám 95% kvůli pár nedodělávkám, které zminovat nebudu, jelikož jsou nenápadné a nepřínosné pro nového hráče. Přsto - výborná hra!

Ti, kteří ještě nehráli, by to měli bleskurychle napravit. Nemohu jinak než doporučit!